Pište nám komentáře, vždy potěší!!!

Krušnohorský dogtrek 2018-2.díl

Dnes v 0:07 | Hrobnice |  Dogtreking
Od dinosaurů funíme do kopce. Procházíme vesničkou, kde je to samej eletrikář. To se nedá nefotit. Viď taťko?! Snažíme se jít podle itineráře stále po zelené. Za vesničkou zaplujeme do lesa. Snažím se deset minut přetočit mapu na novou stránku, složit ji jakžtakž do nějakého tvaru a velikosti, aby se mi vlezla do mapníku. Zdenda se mi směje jak mám mapu napláclou na ksichtíku a bojuju s větrem a pak se nade mnou ustrne a dá mi pár minut pauzy, aby jsem si ji mohla v klidu srovnat a urovnat.No tak teda dík Zdendo. Trochu v lese bloudíme. Značení je opravdu sporadické. Ale stále klesáme k silnici. Dáváme napít pejsky do potoka. Pár desítek metrů jdeme po silnici kolem oranžových pracovních strojů. Nikde nikdo. Asi jsou na svačince. Uhýbáme doprava ze silnice znovu do lesa. Hned u silnice je K2. Zapisujeme si značku do startovní kartičky. Pokračujeme. Jdeme kolem Pfaffensteinu. Přešli jsme na červenou naučnou stezku. Ta nás vede lesem plným konvalinek až na parkoviště pod Papststeinem. Z parkoviště stoupáme po přírodních schodech na samý vrchol Papststein. Cesta je lemována kůli s elektrickým osvětlením. Drát od eletriky je veden pod zemí podél schodů odzdola až nahoru. Jsme ufunění, ale na vrcholu skály. Pejsky uvazujeme u břízek. Fotíme až kýčovité fotky s výhledy do široširého okolí. Když jsme řádně nasyceni focením, tak se přesouváme pár desítek metrů na terasu restaurace. Usalašujeme se na terásce kde se dá. Je tu několik dogtrekařů a jejich hafíků. Naši pejsci se seznamují s kudrnatým retrívrem žeroucím usušenou rybu, s triem hyenovitých australských psů Petra Dvořáka, s dvojicí voříšků a několika pitbulíky a jinými bulíky. My se družíme zase s jejich páníčkama a paničkama. Restaurace má paní servírku z Čech. Tak máme supr jednoduché a usnadněné objednávání. Se Zdendou si dáváme pivko napůl, Lucka objednává kávu turka a horkou čokoládu. Pejsci se dosyta napili čerstvé vody a chrní. Dorážíme se sváčou z domova. S Luckou jdeme k rozhledně. Ta je sice zavřená, ale výhledy úžasné. Mají tu nákladní výtah. No panečku, to je luxus. Orazítkujeme si kolonky s K3. Odpočíváme a nabíráme další síly. Asi po hodince se loučíme a zahajujeme sestup dolů stále po červené naučné stezce.
 

Krušnohorský dogtrek 2018-1.díl

Včera v 0:18 | Hrobnice |  Dogtreking
Zase po roce na Krušnohoráku. A opět v Ostrově u Tisé. Je čtvrtek 3.května. V kempu Pod Císařem není absolutně signál. Přijíždím akorát na mushermeeting ve 21 hodin. A už se mi nikdo nedovolá. Parkuju s Ferdou, který byl celý den u našich, na malém parkovišti u restaurace. Ihned mastím na prezentaci. Andrejka se Zuzkou už na mě čekají. Meeting může začít. Pořadatelé prezentují trasu na projektoru. Ale já se absolutně nechytám. Počátečních 35 km je Německem. Vůbec nestačím sledovat kudy tudy. No katastrofa. Zachraňuje mě Martin Šoltys. Ten něco pochytil a zbytek opsal od Michala Vejtasy. Paní vrchní nás už kolem desáté večerní vyhazuje ven z hospody. Ty bláho, a to jsem u prvního piva. Kupujeme tedy za absolutně šílenou cenu 4 lahváče a přesunujeme se na verandu. Spolu s Martinem a ještě s bratrem slovákem povídáme a čekáme na Pospíšilovic. I nějakej ten rumík se tu našel. Martin mi nabídl nocleh u něj v dodávce a to já neodmítám. Konečně dorážejí Lucka se Zdendou a Bony a Grejsy. Zdenda vyprahle dává jednoho lahváče, v kostce mu vylíčím zítřejší trať a zvesela hajdy na kutě.
Krásně se budíme po sedmé hodině ranní a šupky dupky z vyhřátých spacáčků. Dobalujeme výzbroj a výstroj, chystáme pejsky, dáváme snídani na terase a v 8.31 h vyrážíme vstříc dobrodružství. Procházíme kemp a po žluté lezeme do kopce k rozcestníku Nad Ostrovem. Tady mi naskočí asi dvacet SMS zpráv-od babi, Pavla, Radka, Romči,Zdendy,...Snažím se na vše rychle odpovědět, aby se dotyční nebáli, že se mi něco stalo. Během 5 minut signál opět nenávratně mizí. Dnes budu na příjmu asi až večer, kdy plánujeme návrat z Německa zpět do Čech. Pokračujeme po zelené po státní hranici. Němci zde těží dřevo, a tak obcházíme místo činu kolem lesem. Napojujeme se na červenou a procházíme vesničkou Ottomühle. V okolí je krásná příroda, Tiské skály, ticho. I psi se zklidnili a už netáhnou jak prdlí. Za vesničkou se dáváme vlevo do kopečka na zelenou. Němci obecně mají strohé značení, většinou tečkou a nebo šikmým proužkem. Ale frekvence je oproti Česku tak 1:10. Na začátku trasy, na konci a veprostřed. Přicházíme k lesní školce. Zde se napojujeme na modrou a pokračujeme k silnici. Na silnici ostrá levá a jdeme asi necelý kilometr do vesničky Raum, kde je K1. Hledám a hledám, štrachám, panikařím,...nenašla jsem svojí kartičku s kontrolama. Nadávám si do sklerotickejch rohatejch zvířat, ale nakonec si značku zapisuju na okraj mapy. Pokračujeme po krátké pauzičce po silnicki po žluté až ke statku. Je to takové divné, protože procházíme úplně s klidem skrz soukromý statek, kolem domů, lidem kolem zahrádek,...No nezvyk. U nás by tohle bylo spíš vyjímkou. Za statkem se nám odkrývají nádherná panoramata na skalní útvary. Nádhera beroucí dech. Scházíme loukama ke statku, kde světe div se je přichystán kýbl a miska s vodou pro psy. Necháváme naše hafíky napít dosyta. Pijou žíznivě, je dost vedro a sluníčko dosáhlo vrcholu oblohy. Poděkujem statkářovi a jeho rodině, kteří sedí venku na terase a pozorují procházející dogtrekaře. Docházíme k vesničce na hlavní ulici Pirnaer strasse. Tady někde by měli být betonoví dinosauři. Ferda už se na ně zřejmě těší, neb táhne jak bejk. Asi půl kilometru musíme vesničkou z kopce dolů po asfaltu, a tak Ferdu všemožně krotím. A jsme tu. Dinosauři v celé své kráse. Fotíme se s nima. Najednou vidíme přicházejícího dogtrekaře- taťku od nejmladší dvanáctileté dogtrekařky co jde long, Elišky. Ztrazila mikinu a karimatku. A tak se taťka asi 5km vracel. Nalehko bez psa a baťohu. Náhodou jsme oboje ztracené našli hned za statkem v Raumu, a tak předáváme ztráty a nálezy. Je vidět, že se taťkovi ulevilo. Tak aspoň jsme udělali někomu radost. Ještě chvíli se kocháme dinosaurama, a pak pokračujeme dále i my.

Přístřešek na dřevo a trénujeme na Krušnohorák

1. května 2018 v 4:39 | Hrobnice |  Kamarádi,rodiče a dění kolem nich
Vymejšlela jsem kam a jak uskladnit dřevo na zimu, až zavolal Zdenda a že přijede mi pomoct. Tak v sobotu 28.dubna přijel (malinko se to zkomplikovalo s jednou nešťastnou psí dušičkou v Kytíně, ale nakonec jsme vše zvládli). Dovalil vozejk palet a trámků a začli jsme. Bohužel bez pily, takže řezání trámků, OSB desek, hranolků i fošen a prken ručně. Vyrovnali jsme terén pomocí palet do roviny, udělali jednu závětrnou stranu, aby do dřeva nefoukalo a vytvářeli jsme z palet jednotlivé kóje...
Děti si mezitím hráli, opejkali buřty a fandili nám...
V neděli jsme po ránu vyrazili na malý dogtrek na Dlouhou louku. Trošku jsme potrénovali před Krušnohorákem. Poté, co se mi loni rozpadli kecky i baťoh na Extrém bíglovi, tak jsem testovala nové kecky a nový baťoh z Lídlu. Asi dobrý. Jelikož bylo vedro, tak jsme psi i lidi museli dodržovat pitný režim...
Moc se to povedlo a při návratu přes Pastviny jsme se kochali Krušnohorskou krajinou...
Nakonec jsme všichni i s hlídací babi a dětma skončili v Moldavě U Bizona na Krušovické dvanáctce...
A úspěšně jsme dokončili druhou závětrnou stranu přístřešku. Zdendo a Lucko, moc děkuji za pomoc. Mám velkou radost...
Pár foteček z našeho počínání zde:

Další články


Kam dál

Reklama