Pište nám komentáře, vždy potěší!!!

Září 2007


Oderský puchýř

28. září 2007 v 13:18 | Jana |  Dogtreking
Pejsek Kvído, plemene Jack Rusell teriér, předvádí povel "SURIKATA" . Kvído s námi šel dogtrek Oderský puchýř v délce 100,5 km a celý ho ušel.
Zážitky z Oderského puchýře napíšu do samostatného článku, tak se těšte...

Lovec

20. září 2007 v 11:38 | Vítek |  Naše kočky
Naše E.T. je velký lovec, chytí každou myš...........................

Koloušek

16. září 2007 v 22:05 | Vítek |  Les a život v něm

Bude krutá zzzima

16. září 2007 v 22:02 | Vítek |  Les a život v něm

Setkání v Hrobě-pozvání

15. září 2007 v 16:50 Hrobská jízda
Ahojte musheheheři, dovolujeme si Vás pozvat na neoficiální přátelské setkání jezdců se psím spřežením i individuály a jiná individua do Hrobu. Je to akce konaná u příležitosti neuskutečněné Hrobské jízdy, kterou jsme se rozhodli letos nepořádat, z důvodu malé podpory města a místních firem. Jak jsme již psali na mushing, nechceme jít s úrovní akce směrem dolů!!! Proto jsme naplánovali toto setkání v tradičním termínu akce 6.-7.10.2007 . Domluvili jsme louku a přátelsky se dohodli s mysliveckým sdružením. Kdykoliv přes den možnost svezení na závodní trati 6km (značené ), prodloužené trati 8km, takzvané motanici 10km (dle mapy a instrukcí). Na sobotní večer plánujeme společnou vyjížďku- délka po dohodě se zájemci. Opékání uzenin na ohni, pivko, veselí...
Rádi bychom, kdyby jste si s sebou kromě svých psů přivezli také proviant, vlastnoruční kulinářské výtvory, produkty svých palíren.... zkrátka zásoby, aby jste u nás neumřeli hlady a ještě zbylo na ochutnání pro ostatní. Voda pro psy k dispozici.
Kdo z Vás bude mít zájem přijet a pobejt, nechť se ozve na e-mail: vitekh@volny.cz , ev. 723232823

Nejen laň

14. září 2007 v 20:39 | Vítek |  Les a život v něm

Dogtreking Stezkou vlka 2007

11. září 2007 v 23:47 | hrobnice |  Dogtreking
Napíšu pár řádek o tom, jak jsme s Baltíkem absolvovali náš 7.dogtreking. Byla to Stezka vlka 2007, kterou pořádá v Hrubém Jeseníku musher Láďa Páral. Baťoh jsem měla sbalený už několik dní dopředu a Balto se těšil snad ještě víc než já. Když jsem mu doma oblíkla postroj, tak věděl, že vyrážíme na cestu. Ve čtvrtek 30.srpna jsme s Baltíkem a ještě se čtyřmi psími a čtyřmi lidskými kamarády absolvovali sedmihodinovou cestu v "mikrobusu", kdy jsme ve 23 hodin dorazili na druhou stranu republiky do penzionu Annín v Koutech nad Desnou. Na místě jsme se pozdravili s ostatními (já i Balto), vyfasovali jsme itinerář na zítra (já) a po pár seznamovacích "panďulácích" jsem se nastěhovala "pod střechu" k Romanovi Habáskovi do jeho zánovního Fordu Galaxy a Balto se venku družil se starým Maxem. V pátek 31.srpna po 8.hodině jsme já, Roman, Balto a Max vyrazili na 48 km dlouhou 1.etapu, kdy jsme museli na noc povinně dojít na bivak zvaný dogtrekaři PIVAK. Takže si každý přeloží, co je převážnou náplní povinného PIVAKU. První etapu vymyslel pořadatel Láďa náramně-3x nás honil do kopce do nadmořské výšky nad 1.000 m n.m. a 3x zase dolů do údolí. Byla to i pro otrlé dogtrekaře vražda. Nejprve jsme z Koutů vystoupali na Červenohorské sedlo (1013m n.m), kde foukalo jako v zimě a všichni jsme si narazili čepice a šátky až na uši. Zato naši seveřani si to pěkně užívali a libovali si, že zima už se blíží. Když jsme s Romanem opouštěli sedlo, tak nás předbíhali...ano PŘEDBÍHALI běžci Zdeňka Dušková a Milan Petruželka s haskama Káčou a Bárou. Čtete dobře, neboť někteří lidé se rozhodli, že si trať proběhnou, aby se v cíli stačili vysprchovat a vyspat dřív, než dorazí ti šneci, kteří se na trati náramně zdržují a kochají. Ono se řekne proběhnout se po horách, ale zkuste si klusat 100 km cestou necestou s 13-tikilovým baťohem na zádech a se psem u pasu. Dále jsme se seškrábli lesem do údolí k místu na 13.km zvaném Mariin pramen, kde nás čekal Láďa Páral na kontrolním místě č.1. Pohostil nás čajíčkem a rumíkem a Kinders "hrošíkem". Pejskům jsme načepovali čerstvou vodu z pramene a za 20 minut jsme K1 opouštěli. Poté jsme absolvovali asi 1,5 km úsek po rozestavěné silnici. Jelikož byl pracovní den, tak se budovalo ostošest a občas se nám plně naložené kolosy Tatra museli vyhýbat nebo i úplně zastavit, aby jsme my, pidilidi a pidipsi, mohli volně projít. Roman dokonce i radil nějakým dvěma zbloudilým dívčinám, které byli ze svého bloudění znatelně zmatené. Ale Roman vše zvládl se šarmem sobě vlastním a zachránil tak "bludičkám" další zbytečné kilometry. Na Pepově boudě ve Filipovicích jsme se posilnili na verandě. Sešlo se nás tam víc a tak jsme živě debatovali. Potkali jsme tam i Lenku Bahulíkovou, která vyjímečně nešla s malamutem nebo gróňákem, ale měla alaskána Yettiho(typické Levíčkovic nechtěňátko). Yetti byl hyperaktivní a místo odpočinku se nejdříve snažil nakrýt můj baťoh a poté i vykuleného Baltíka. Tak jsme raději pokračovali dále. Čekal nás namáhavý výstup na vrch Točník(1.143m n.m.) a skály Vozka (1.377m n.m.). Lezli jsme strmou pěšinou, která směrem nahoru byla víc a víc kamenitá, až úplně nahoře to bylo tak pro kamzíky. Ale ty vyhlídky byli nádherné! V itineráři bylo doslova napsáno: "Značné převýšení pokračuje, neberte však, prosím, jméno ředitelovo nadarmo-vyhlídka na Točníku stojí zato!". A taky stála. Pejsci měli jazyky až na zem a my s Romanem jsme měli spocené i spoďáry. Pak následoval krásný úsek mezi klečí a vysokohorským lesem po úzkých cestičkách. V osadě Přední Alojzov jsme se všichni vyfotili s dřevěným Alojzem. Pozvolna jsme dále klesali do údolí na široké cesty a sestup jsme zakončili podlejzáním elektrických ohradníků na pastvinách nad vesničkou Branná. V Branné v hospodě U pytláka (33km) byla kontrola č.2. Zde si Roman dal smažáka a já langoše. Pejskům jsme dali trochu granulí a po chvíli jsme vyrazili na poslední úsek etapy. Bylo už půl sedmé večer a tak jsme si připravili čelovky a Roman připevnil Maxovi na vodítko žluté signální světlo. Za šera jsme se opět plazili pod elektrickými ohradníky a modlili se, ať se ty krávy v ohradě ani nehnou. Již po tmě jsme vystoupali na vrch Tři kameny (925 m.n.m.). Pak už zbývalo do cíle 8 km. Na PIVAK ve vesničce Loučná nad Desnou jsme doslova dolezli ve 22.30 hodin. Ale nebyli jsme ten den zdaleka poslední. Někteří dorazili až v ranních či dopoledních hodinách druhého dne a někteří nedorazili pro jistotu vůbec. Bivakovali jsme u hospody zvané Rybářská bašta. Občerstvovali jsme se dosyta a dopita. Když nás zmohla únava, tak byli 3 hodiny ráno a začlo pršet. Roman nám našel krásné místečko na spaní pod převyslou střechou nedaleké požární zbrojnice. Pro vytrvalý déšť povolil pořadatel bivakovat pod přístřeškem. Někteří se tedy usídlili pod plachtou na terase hospody, jiní měli stan či nepromokavý přehoz. V sobotu ráno stále pršelo a tak se rozhodovalo, zda pokračovat či závod ukončit. Láďa Páral nakonec usnesl, že ten kdo se cítí, může absolvovat zkrácenou verzi 2.etapy (38 km). Ostatní se pomalu došourají do nedalekých Koutů na základnu. Asi 40 drsňáků tedy vyrazilo na 2.etapu. Já a Roman jsme se samozřejmě počítali mezi drsňáky, a tak jsme v dešti vyrazili. Za chvíli ale přestalo pršet a vyklubal se celkem krásný den. Vystoupali jsme k Tetřeví chatě (1.160 m n.m.), kde byly 3 větrné elektrárny a kontrola č.3. Ta sestávala z pojízdného bufetu s pivem a rumem. Příjemnou vrstevnicovou cestou jsme pokračovali několik km k Zadnímu Hutisku, kde jsme dali malou sváču. Balto ani 11-tiletý!´Maxík nebyli vůbec unaveni. Oba táhli i z kopce, a tak jsme se s Romanem rozhodli, že je budeme učit, aby z kopce šli vedle nás nebo úplně za patami. Myslím, že se nám to povedlo a pejsci už umí jít z kopce bez tahání. Z široké cesty jsme se vnořili do lesa a dorazili na rozcestí u Františkovy myslivny. Tady byl opět posilňovací vůz s pivem a rumem. Dali jsme si jednoho paňáčka a za chvíli jsme došli k hřebenovce, která nás dovedla do nejznámějších míst Jeseníků-Ovčárnu (25.km,1.210 m n.m.), pod Praděd (1.491 m.n.m.) a na Švýcárnu (30.km). Počasí se opravdu vydařio, Praděd byl krásně vidět, mraky nízko nad horami, v dálce vodní přehrada Dlouhé stráně,fičelo a mrzli prsty. Nafotili jsme mnoho obrázků, aby jsme se měli doma na co dívat. Na ovčárně jsme si dali oběd a horký čaj. Sešlo se nás zde na verandě víc a tak jsme si chvíli povídali. Pak jsme se postupně vypravili na závěrečnou část výletu. Baltík měl od asfaltových cest kolem Pradědu odřené zadní packy. Dostal tedy botičky, což se mu nejdřív moc nelíbilo, ale pak byl rád. Od Švýcárny jsme už jen klesali a klesali lesem až k říčce Desné a to už jsme byli na silnici do Koutů. Kolem 20.hodiny jsme protrhli cílovo pásku. Balto a Max se nabaštili na psím rautu. My s Romanem jsme se těšili do hospody. Láďa Páral se ujal dlouhého vyhlašování výsledků a každé startovní číslo bylo vylosováno v tombole. Všichni si odnesli nějakou tu cenu, upomínkový list a skleněnou plaketu s otiskem vlčí packy. Bylo to krásné, Roman byl fajn, během cesty se s ním moc dobře šlo a povídalo, orientoval se výborně v terénu i na mapě a Maxík byl vytrvalý a hodný. A samozřejmě můj Baltík byl bezvadnej a těšíme se na další dogtrek. Fotky ze Stezky vlka najdete v odkaze "fotky na rajčeti". Tak snad se vám moje vyprávění líbilo a třeba i navnadilo na podobné akce se svým pejskem a kamarády.

Esterka

10. září 2007 v 6:55 | Vítek |  Dění kolem našich pejsků
Ahoj, já se jmenuju Esterka Holá a bydlím u svých páníků již druhým rokem. Jsem jejich první alaskán a berou mě na všechny závody. Dělám vůdce a proto musím jít ostatním psům příkladem!
Teď se ale musím pořádně vyspat, abych načerpala síly...
A tady spinkám u svých páníkú doma v postýlce. Já prostě dokážu spát úplně všude. Unavuje mě bejt dobrá...
Jdu spát, tak pššššt....

Hromady fotek z různých akcí

9. září 2007 v 19:31 | Hrobnice |  Fotky na rajčeti


Co jste na závodech neviděli

9. září 2007 v 13:37 | Vítek |  Hrobská jízda
Ilona při poznávací soutěži. Poznávali se motýli, dřeviny, nerosty, ptáci, rostliny. To ale soutěžící ještě netušili, co je čeká za nesprávně zodpovězenou otázku...
Ha ha ha ha ...
Už je Vám to jasné? Vencovi už jo. Celý svět se s ním točil, ale uspěl!

Jak se stát musherem

9. září 2007 v 13:17 | Vítek |  Mushing
1) V první řadě potřebujete psa, nebo psy. To je první předpoklad pro možnost zúčastnit se jakéhokoli závodu psích spřežení.
2) Pokud žádného nemáte, tak si ho pořiďte, poněvadž bez psa na startovní čáře budete vypadat dosti komicky.
3) Dobré je psa naučit tahat, to Vám zaručí, že budete v relativní psychické pohodě.
Jinak se může stát, že se nervově zhroutíte a následně se pod Vašimi nadávkami zhroutí pes.
4) Dostali jste se ke čtvrtému bodu, paráda. Nyní naučte psa povely pro zatáčení a zastavení. Tady nastává prekérní situace, neboť průměrný pes občas trpí tupohlavostí a na povel stůj ještě zrychlí. Na povel fuj, toto chápe jako vem si, nebo trhej.
5) Nyní přistupte k technickému dovybavení. Na podzim potřebujete nějaké vozidlo, pokud nejste masochista a se psy neběháte po svých. Nejlepší je míti nějaké vozidlo. Například takové kolo ( prdel se veze a nohy jdou pěšky ), nebo čtyřkolka pro více psů, kdy můžete potýrat Vaši ženu, přítelkyni, tchýni, či známou, kterou používáte jako zátěž na příliš lehkém vozidle. Dobré je, aby měla čtyři kola. To je dost důležité, neboť kdyby měla o kolečko víc, tak je něco špatně ( teď pojednávám o vozidle, ne o voženém…)
V zimě používejte lyže, či sáně. Nesnažte se jezdit ve sněhu se psy na kole, nebo čtyřkolce. Nejde to! Nevymýšlejte vymyšlené a odzkoušené!!
6) Nyní se vydejte na první závod. Po nezbytných formalitách spojených s prezentací a přejímkou psů se postavte na startovní čáru. Ale až tehdy když na Vás dojde řada!
7) Jestli se Vám podařilo opustit startovní zónu, tak máte vyhráno. V opačném případě budete spocený už na startu. Nezoufejte a vytrvejte. Musheři jsou cházka veselá a rádi se na Váš účet zasmějí.
8) Po absolvování několika desítek závodů se stáváte mushery, avšak jen v očích laické veřejnosti. Nezoufejte žádný učený z nebe nespadl.
9) Nyní chápete svůj život jako fantastický. Máte relativně dobré vybavení, slušné psy, kteří Vás bez odmlouvání vláčejí po lese i volné krajině. Avšak jen do doby než Vás psíci někde v zatáčce vyklopí. Nejlépe 20 km od auta, či domečku. V tuto chvíli si uvědomíte svoji bezmocnost. Psíci jsou již doma ( v tom lepším případě ) a Vy máte před s sebou 4 hodiny chůze. Tento čas věnujte k přemýšlení o svém životním stylu.
10) Jestliže jste u této psí řehole vydrželi i nadále, tak Vám gratuluji. Stali jste se musherem!

Nanuk

9. září 2007 v 12:57 | Vítek |  Dění kolem našich pejsků
Já jsem Nanuk, kapitán týmu. Jsem nejsilnější pes ve smečce. Páník mě miluje a já miluju jeho. Mám ohromnou sílu a vytrvalost. Feny po mně šílej a už mám dokonce i potomky. Mezi mé záliby patří fotbal. Vlastním kopací míč a privilegium hrát zahradní ligu jako útočník. Škoda jen že to mé čtyřnohé kámoše nebere. No však taky nejsou tak inteligentní jako já...

Balto

9. září 2007 v 12:54 | Vítek |  Dění kolem našich pejsků
Takhle nějak vypadám na dogtrekingu po padesáti kilometrech. Jsem psisko odolné a houževnaté. V zápřahu dělám zadáka a ostatní psi běžící přede mnou mi házejí do očí na podzim bláto a v zimě sníh, takže z vyjížďky nic nemám. Leda tak akorát zánět spojivek... Práce mě velice naplňuje a já jsem moc rád, když mě někam dvounožci vemou. S Jančou ( takhle říkám paničce na trekingu) vymetáme všechny akce. Jinak jsem povahy plaché, tudíž nesnesu od nikoho cizího žádné intimnosti! Pokud mě někdy uvidíte a poznáte, tak mi místo pohlazení dejte něco na zub, třeba taková husa by nebyla k zahození...

Atiba

9. září 2007 v 12:50 | Vítek |  Dění kolem našich pejsků
Ahojda, Atiba jméno mé. Ve smečce plním funkci třídního šaška. Jsem velice přítulnej, mazlivej až vlezlej jak říká panička. Ale protože jsem pes, tak mám u páníka vždycky zastání. Páník totiž miluje všechny psy s kterými žiju. Tím neříkám že nemá rád fenky, ale co si budem nalhávat pes je pes a to já jsem! Letos jsem poprvé běžel Šediváčka a uspěl jsem. Překonal jsem všechna očekávání a byl jsem tudíž pasován do stavu tažných psů

Kazan

9. září 2007 v 12:47 | Vítek |  Dění kolem našich pejsků
Nazdárek, máš párek? Nebo něco jinýho? Snim úplně všechno.
Už je mi jedenáct let. Jsem nejstarší pes ve smečce a už toho mám hodně za sebou. Na mém kontě je pár slepic, ježků, koček i psů. V mládi jsem byl rváč, ale teď můžu bejt rád, že vůbec chodim. Nadruhou stranu musím říci, že moje tělo je celkem slušně zachovalé, tudíž předpokládám odchod do věčných lovišť tak za 6 let. Na tom jak vypadám, má velký podíl můj pán. Jsem jeho první pes a jakožto jedináčkovi se všechno odpouští, tak i u mě tomu tak bylo. Sice se mě několikrát pokoušel taky zapřahat, avšak neúspěšně. Odolával jsem a brzdil tak dlouho až mě museli vypřáhnout. A od té doby mi začal ten pravý psí život.Mezi mé záliby patří spaní, válení a hlavně žráádloo. Jednou jsem se dostal na bednu s kuřatama, ty já hrozně rád. Spořádal jsem skoro polovinu, ale pak jsem nemohl tři dny chodit.
Taky dokážu výt a kňourat několik hodin v kuse. Tím si zaručím, že po mě žádný jiný malamut nepřijde a tak ani já nepřijdu tak brzy v zapomnění!
Jak je tedy z mého autoportrétu patrné, mám to v hlavě srovnaný, mám talent, ovládám taktiku, zvítězím!!! Čus bus panáčkové..

Wulfina

9. září 2007 v 12:44 | Jana a Vítek |  Dění kolem našich pejsků
Jak je patrné z úvodu, tak Wulfina je můj pseudonym převzatý z jedné knížky o vlcích. Je to stejné jako u Vás lidí. Také pouze ti slavní ( např. herci, spisovatelé, zpěváci) vystupují pod jiným jménem. Má funkce v týmu je lead dog number one, tudíž má inteligence je na velmi vysoké úrovni. Vždy se tvářím vznešeně, tak jak se na psí "lady" sluší. Toho si můžete povšimnout z mé fotografie. Jsem hrdá matka od dvou vrhů štěňátek. Ta jsou krásná a chytrá po mně a pracovitá a silná po tatíncích. Toho, komu ukážu svoje psí miminka, si pečlivě vybírám, což nejeden budoucí majitel štěňátek ucítil na "vlastní kůži".
Pocházím z Jizerských hor a tam si mě také mý páníci vybrali. Tedy hlavně panička, protože mám zbarvení tzv.pinto a to se paničce moc líbí.I moje štěně z "A" vrhu, které si páníci nechali je pinto a tak je nás pinťáků ve smečce víc. Jinak vám musím ještě říct, že páníci o mě říkají, že jsem fakt dobrá máma, protože se ještě teď pečlivě starám a chráním svojí už dospělou dcerušku Fíka. Když je špinavá, tak jí olížu obličej,dávám jí přednost u žrádla a nikdy se s ní neperu a hlídám ji, aby jí některý pes ze smečky neublížil.

Fík

9. září 2007 v 12:41 | Jana |  Dění kolem našich pejsků
Moje pravé jméno je Athabaska z Hrobu, ale Fík je lepší. Běhám ve spřežení již druhým rokem a baví mě to. V kotci žiju se svojí maminkou a ta se o mě s láskou stará. Nejradši mám, když můžu páníčkovi skočit do náruče a oblízat mu celý obličej včetně fousů. Na obrázku jsem sice v náručí své paničky, ale to jen vyjímečně. Ona mě totiž moc neunese a já zase nechci aby dostala ze mě kýlu. Kromě staré Kanagy jsem asi největší "prasátko" ve smečce a je to na mě díky mé bílé barvě hodně vidět. Jo a taky nesmím chybět u žádné rošťárny, natož u smečkového lovu na naší zahradě. Jak říkají moji páníci, prostě nejsem žádný svatoušek. Možná, že až budu starší, tak dostanu rozum, ale sama tomu moc nevěřím.

Kanaga

9. září 2007 v 12:39 | Jana |  Dění kolem našich pejsků
Jmenuji se Kanaga Bílá vydra, je mi 9 let a jsem nejstarší a hlavně první čistokrevná husky, co si páníci pořídili. Pamatuji nejslavnější éru závodění, kdy páník se mnou jel na Šediváčku v roce 2003 a já jsem tenkrát zastávala pozici druhého lídra spřežení. Letos na jaře jsem s paničkou absolvovala její první Ledovou jízdu (čímž jsme panička i my, pejsci, složili musherskou maturitu). Ke konci závodu už jsem ale nemohla a nestíhala jsem mladým haskounům, a tak mě panička naložila do saní, abych si odpočinula. Kamarádi ze spřežení mě pak dotáhli do cíle. Nikomu to nevadilo, že jsme byli poslední, protože panička mě má moc ráda a nedá na mě dopustit. Doma žiju v kotci s velkým "šéfem" Nanukem a on je na mě moc hodný. Na oplátku mu občas olizuju čumák, což se mu strašně líbí. Ráda se hrabu v kompostu, protože tam najdu vždy něco dobrého k snědku (shnilá jablka, zahnívající trávu, různé šlupky a plevel). Páníci mi furt říkají, že jsem hrozné "čuně", ale já si nemůžu pomoct. Zkrátka moc ráda něco žvejkám. Občas kvůli mé neřesti přiberu pár kilo navíc a to pak musím držet redukční dietu. Nestíhala bych už totiž vůbec ostatním ve spřežení a to já chci ještě s mými psími kamarády něco zažít.