Pište nám komentáře, vždy potěší!!!

Říjen 2007

Závody v Novém Domě 27.-28.říjen 2007

29. října 2007 v 22:58 | hrobníci |  Mushing
Tak jsme absolvovali letošní první podzimní závody. Protože máme rádi prostředí kolem Nového Domu a pořadatele Pepu Strakoše, tak se každoročně na Křivoklátsko rádi vracíme. Přijeli jsme na místo už v pátek odpoledne. Jelikož bylo ještě světlo, tak jsme se jeli projet se psama.
Značení tratě bylo už na svém místě, a tak jsme (ačkoliv se během jízdy setmělo) nezabloudili. Nové obložení brzd, které jsme na káře testovali ,se neosvědčilo a rozpadlo se. Tak Vítek vrátil na káru to původní ojeté, ale nerozpadlé. Během cesty se naše stará Kanaga moc vysílila, a tak se do cíle vezla u mě na klíně. Páteční večer jsme strávili ve stanové hospodě s dobrým a horkým svařáčkem.
Během sobotního rána přijížděli poslední závodníci, kdy někteří opozdilci zkomplikovali startovní listinu a chudáci pořadatelé se museli moc snažit to dohonit. Nakonec se vše podařilo a všichni šli zapřahat. Nejdříve startovali midaři, poté sprinťáci. Trať vedla nejprve po remízkových cestách, pak polem podél obory, šup přes silnici do lesa a táhlým nekonečným sešupem dolů až k dlouhé rovince.
Pak zase do mírného kopečka mezi harvestory až k rovinaté cestě 2 km před cílem. Pejsci moc netáhli, Atiba a Nanuk se rozptylovali hárající Fifinkou, Wulfinka se rozhodla, že půjde jen na procházku a brzdila hlavně ve sjezdu a čerstvě těhotná Mackenzie usoudila, že už je čas jít na mateřskou a tahání už není nic pro ní...no tak tedy jo, panička už jí dá teda předčasně na mateřskou. Před cílem nás předbíhal běžec! Svezli jsme i Vítka, který na trati pořídil pár hezkých záběrů. Všichni byli spokojeni, jen Vanda Kmochová přehlédla značku a dojela až do sousední vesnice. Nakonec se šťastně vrátila po silnici a byla moc ráda, že se tak krásně projela. Po skončení závodu dospěláků startovali junioři nebo-li děti. Zůčastnilo se 6 dětí : Honzík a Pepík Burianové, Soňa Vopatová, Gabča Týblová-kamarádka Lucky Wegnerový, Jirka Strnad a Anežka Voříšková. Ti větší absolvovali celou(cca 1,5 km dlouhou) trať sami, ti menší v doprovodu táty nebo mámy. Všichni prckové mají můj obdiv, že to uběhli, neboť půlka tratě vedla do kopce. Jsem ráda, že se závodu zůčastnilo hodně velkých "královských" spřežení. Třeba jen Jana Henychová přivezla tolik psů, že poskládala tři spřežení ( z toho dvě desítky).
Odpoledne jsme spolu s Romanem Habáskem zašli do kostela v Novém Domě na koncert vokálních skupin Paškál a Regius, z nichž se mi ta první obzvláště líbila. V kostele byla hrozná zima, a tak jsme po skončení koncertíku zašli do hned vedle stojící hospůdky. Původně jen na výbornou zabijačkovou polévku. Když jsme byli na odchodu, tak si to přihasil doktor Milan "Kundys" Lovětínský, a tak jsme zůstali. Na odchodu jsme byli ještě několikrát, kdy se do hospody postupně dostavil Jindra Zelenka s Věrkou, Ríša Burda s Pavlou, Duškovic a Alscherovic s Maruškou Ševelovou. Popovídali jsme si, odvedli nepoužitelného Kundyse do základního tábora a bylo nám dobře. V noci se měnil čas na zimní a tudíž jsme si mohli ráno přispat.
Nedělní ráno byla mlha, "že by se dala krájet a dost možná ještě dál" (z večerníčku O rákosníčkovi). Postupně ale mlha odešla a vylouplo se sluníčko. Během volna jsme zevlovali, a tak jsme se zašli podívat na naše odrostlá i letošní štěňátka. Nejvíc našich štěňat má Ríša Burda (Attu alias Spike, Bubák a Camots)
, Cariboo žije ve smečce Romana Habáska, viděli jsme i Alscherovic Canny a přijela se podívat i Bára Zelenková s Baltem a Cazkem. Jirka a Radek Polívkovic přivedli štěně naší Fifinky-Smokyho a Pepa Strakoš s vnukem nám ukázali fenku Katmay. Opět první startovali midaři a poté sprinťáci. Cesta ubíhala v poklidu až na malou kolizi v táhlém sjezdu za silnicí, kdy se přede mnou jedoucí Lucce Wegnerové zamotali psi. Pomohla jí Romanka Guregová, která s tátou jela za mnou. Všichni psi byli rozmotáni a pokračovalo se dál. Nedělní jízda byla parádní, pejsci pěkně táhli a mezi stromy prosvítalo sluníčko.
Bohužel díky teplu Jindra Zelenka "uvařil" svoje pejsky a chladil je i s károu v pangejtu. Ale i oni šťastně doběhli do cíle. Vše zachytil na fotkách Vítek, kterému společnost dělal a rozptyloval ho náš kamarád Jindra Wegner. Po dojezdu závodníků proběhlo 2.kolo soutěže juniorů. Nejvíce si diváci budou pamatovat Pepíka Buriana, který byl naštvaný na celý svět, že skončil poslední. Vyhlášení výsledků předcházelo vystoupení rytířů zinscenované do vtipného příběhu. Zahrála si i ČV Orinka Jany "Zetkový". Z vyhlášení si každý závodník odnesl upomínkový list, pivo a někteří i medaile. Děti měli radost z plyšových pejsků a ze sladkostí. Závody se vydařily, atmosféra byla příjemná a tak DÍKY. Příští rok zase ahoj.

Dogtrek Českým Švýcarskem

21. října 2007 v 16:34 | hrobnice |  Dogtreking
Tak jsme se spolu s kamarádem Romanem Habáskem rozhodli uzavřít letošní dogtrekařskou sezónu dogtrekem v národním parku České Švýcarsko.
Pořadatelem byla Zuzka Junková a Musher´s klub Pohoda. V pátek 19.října večer jsme s Romanem přijeli do Intercampu ve Vysoké Lípě. Měli jsme s sebou přívěs na pejsky, protože stále hlásili buď déšť nebo sněžení. Roman měl Raba a já Balta, pejsci už se znají a jsou na sebe hodný. Celý dogtrek byl dlouhý 44 km a měli jsme ho teoreticky zvládnout v čase 12 hodin. Sobotní ráno jsem zmákla jak veterinární přejímku pejsků, tak i start v 7.44 hodin.
Na začátek nás čekal sestup k řece Kamenici, kdy bohužel bylo špatné světlo a v lese ve skalách se nedalo moc fotit-fotky byly vesměs rozmázlé. Ale jinak jsme si to užívali. Roman si hned po 2 km začal svlíkat spodky, protože mu bylo vedro a dobře udělal. Asi na 5.km jsme totiž museli serpentínami v lese vyšplhat na Růžový vrch, kde ve výšce 619 m n.m. byl poprašek mokrého sněhu. Hrozně to klouzalo, hlavně z kopce, kdy jsem "hodila tlamu" až se mi složila hůlka. Balto na mě koukal, že nadávám a nechápal, že jsem tak špinavá. I Romanovi to děsně ujíždělo. Na 10.km v Srbské Kamenici jsme zašli do místních Potravin a koukali jsme, že zdejší obyvatelé o našem výletu ví víc než samotní závodníci...no zkrátka drbny a tam-tamy jsou všude. A za Kamenicí zase hurá do kopce. Pak už to byla rovinka až k Olešskému rybníku, kde jsme objevili camp se jménem Aljaška...ale žádný eskymáky ani haskouny jsme neviděli. Jelikož jsme se doposud celkem loudali, tak jsme přidali do kroku a až na kontrolu do Arnoltické hospody na 24.km jsme se drželi s Gwen a Láďou Urbáškem. Láďa šel se starou malamutkou Esinkou a hezky nám o ní vyprávěl(jak letos prodělala dvě operace, o jejím vztahu ke gróňačce Dinulce, o její povaze,...). Cesta hezky ubíhala a najednou jsme byli v Arnolticích. V hospodě nám pan vrchní místo razítka namaloval do itineráře pejska, dali jsme si bramborové knedlíky s uzeným a pádili jsme dále. Cesta vedla mezi skalami a polámanými stromy, bylo to kouzelné. Začlo trochu poprchávat a tak jsme vybalili šusťákové bundy a pokračovali k Hřensku.Před Hřenskem jsme museli jít asi 1 km po uzoučkém chodníčku vedle hlavní silnice, což bylo pro mě utrpení, protože Balto chtěl jít stále do silnice. Roman mi s Baltíkem pomáhal a lákal ho za sebe, aby šel za ním na chodník.
Nakonec nás nic nepřejelo a my jsme se vyloupli v Hřensku na nábřeží mezi krásnými hotely a vietnamskými stánky. Zde jsme si nafotili místní městský úřad s cedulkou, kam až sahala při povodních hladina Labe...musím říct, že by to bylo asi tak 2,5 m nad naše hlavy. S Romanem jsme zašli na čumandu do místního Hudy sportu a do Informačního centra. Zde jsem koupila snad všechny turistické známky z celého národního parku a spokojeně jsme upalovali dál. Mysleli jsme si, že jsme poslední, neboť jsme se v Hřensku trochu zdrželi. Před Třemi prameny jsme dohnali děvče s boseronem(myslím) a malým bílým pejskem. Velký (12-ti letý) pes už nemohl a tak Roman přispěchal s první pomocí a dal mu energetické tabletky. Ještě poradil, kam už případně dál nejít, aby se tam dostalo odvozové auto(později jsme se dozvěděli, že se všichni tři nakonec dostali šťastně do cíle po svých...tak asi tabletky zabraly...). Mírným stoupáním jsme se dostali na Meznou a pak na Mezní louku. Po cestě jsme v oparu viděli vrcholky skalních útvarů v národním parku. V Mezní louce jsme pejskům dali poslední svačinku a sobě do ruky biskupský chlebíček a mastili jsme dále, neboť se už šeřilo a nás čekal těžký skalní terén...posledních 5 km. Šlo to celkem hladce, ale u Malé Pravčické brány jsme si nasadili čelovky. Zpočátku byla mlha, tak jsme i s čelovkami viděli sotva 1m před sebe. Roman mi povídal, jaké jsou pod námi srázy, tak jsem ani nedýchala. Předešli jsme i skupinku tří dogtrekařů, ale u Loupežnického hradu jsme neodolali a rozhodli se jít na průzkum. Uvázali jsme Balta a Raba u zábradlí pod hradem, nechali tam hůlky a batohy a s čelovkama jsme se lezli po schodech a žebřících nahoru. Zasekla jsem se v jedné úzké průrvě, Roman se mi smál až se za břicho popadal, byla tma, zábradlí studené, skály hladké...ale dostali jsme se nahoru. Udělali jsme "vrcholové" foto a zase lezli dolů. Pejsci dole kňučeli, tak jsme na ně zezhora volali aťse nebojí. Byl to bezva zážitek, adrenalinový a moje endorfíny ze mě přímo kapali. Dole na nás čekali Balto s Rabem a byli rádi, že se jde zase dál. Podruhé jsme předešli tu samou skupinku dogtrekařů a za chvíli jsme byli ve Vysoké Lípě, kterou jsme prošli celou až do Intercampu. Náš cílový čas byl 19.28 hod. Rychle jsme obstarali pejsky, šupli do sprch a pak už jsme se zabydleli v hospůdce. Ve 22 hodin proběhlo vyhlášení a pak jsme povídali zážitky až do jedné hodiny v noci. Nejrychleji proběhl trasu Burák v čase asi 6 hodin, nám to trvalo asi 11 a půl hodiny. Dostali jsme diplom a pejsci žvejkací dobroty. Večer byla příjemná atmosféra, teplo, boleli nás nohy a chtělo se nám spát...ale to k tomu patří. Ráno jsme ještě posnídali s Burákama a pak už hurá domů. Po cestě pršelo a doma už sněžilo...Bylo to fajn a těšíme se na další společný výlet se psy v roce 2008.


Setkání v Hrobě proběhlo

8. října 2007 v 10:54 | hrobnice |  Hrobská jízda
Tak myslím, že se setkání velice povedlo. Krásné počasí, přijelo hodně příjemných lidí s pejsky, zatrénovali jsme si doaleluja, udělali si výlet na vrch Stropník, večer pokecali u ohýnku a děti se vyblbli do syta. Připravili jsme v Hrobě tréninkový okruh v délce 6-ti km, který byl značený sice jen šipkami, ale nikdo nezabloudil a někteří ho projeli i víckrát denně. V sobotu odpoledne jsme pro zájemce uspořádali "spanilou jízdu" na 12km a někteří jeli s Vítkem i 16km. Myslím si, že všichni musheři i pejsci byli spokojení. Děti,manželky a přítelkyně dělali svým tatínkům,manželům a přítelům "zátěž" na káře. Byla to paráda a nikdo se nenudil. V sobotu večer jsme pak opékali buřtíky na ohni, povídalo se a popíjelo. Atmosféra byla příjemná, u ohně jsme se sešli všichni a bylo to opravdu "domácí" setkání.
Chtěli bychom tímto s Vítkem poděkovat všem, kteří přijeli a zasloužili se o příjemné prostředí a bezva náladu: Richardu Burdovi, přítelkyni Pavle (dělala Vítkovi 2x zátěž na káře a většinu okruhu nakonec odřídila sama...Vítek říkal, že z ní bude dobrá musherka) a jejich dětem Eli a Kikče, Jindrovi Zelenkovi a jeho ženě Věrce a dceři Kačce (Jindrovi dík za bezvadné svezení se spřežením 9-ti alaskánů se šťastným koncem), Petrovi a Romance Guregovým (příště vemte i mamku!!!),Romanovi Habáskovi (příjemný společník a díky za pomoc při nesnadném výjezdu na vrch Stropník), Vencovi Zetkovi a jeho Janě (Venca bavil celé osazenstvo večerního táboráku, a taky mu to pěkně běhá jeho pejskům, takže se máte v otevřených na co těšit!), výpravě z Doupova(Trambusovi, jeho ségře a kamarádům a Danovi a Honzovi), Zdeňce Duškové a Milanu Petruželkovi a jejich desetispřeží haskounů, Otovi a Jarče Jankovým, jejich kamarádům a jejich samojedím peřinkám,třem Burákům a Lucce(,Burákovi díky za sud piva i s pípou,malému Honzovi díky za odvahu při "dělaní zátěže" Vítkovi při sobotní vyjížďce a v závěru trati za úplně samostatné řízení celého desetispřeží, malému Pepíkovi za velkou kuráž při "dělání zátěže" Vítkovi při nedělním tréninku...však on táta také jednou pořídí více psů...), Jindrovi a Lucce Wegnerům (myslím, že i Lucčina zátěž Gábina byla spokojená...dík, že jste přišli na sobotní táborák),Milanovi Čurdovi (sice nedosáhl 8 promile, ale i tak bavil u táboráku), Péťě Švecové a Pavlu Janovskému(Péťa je bezva ženská a Pavel už trénoval Huberta na Ledovku), Vandě a Petrovi Kmochovým(jsem ráda, že se jim u nás líbilo i přesto, že museli odjet domů a nemohli posedět u táboráku), Kače s různorodým spřežením a jejímu tatínkovi (myslím, že příští rok dorazí do Hrobu znovu a tentokrát na závody), Lucce Anděrové a Zdeňkovi, kteří dorazili i s Kesynkou, Jirkovi Stejskalovi (díky za půjčení centrály a tím i ozvučení sobotního táboráku), Ondrovi a Verče, Pavle a Ivanu Alscherovým a jejich dětem,Dáše a Jirkovi Nešněrům(ani jsem je neviděla, protože jsem byla dopoledne v práci).
Zatímco píšu tyto řádky, hlídám až dopere pračka a dovaří se maso pro psy, tak Vítek padnul do postele a spí jako dudek...ale říkal, abyste se všichni příští rok zase těšili do Hrobu, tentokrát na Hrobskou jízdu IV.

Seskok padákem

2. října 2007 v 21:20 | hrobnice |  Kamarádi,rodiče a dění kolem nich
Dne 30.září absolvoval můj táta na Mosteckém letišti tandemový seskok padákem. Dostal ho jako dárek, protože si to moc přál. Skupina parašutistů Skywalkers umožnila tátovi splnit si sen. Nejprve vystoupali v malém letadélku do výšky 4000 m a poté letěli 53 sekund volným pádem rychlostí 213 km/hod. Po téměř minutovém volném padání se otevřel padák a pak už se spolu s tandemovým pilotem pomalu snášeli k zemi. Dle prvních tatínkových slov to bylo úžasné, zkrátka silný zážitek.
Ten den bylo i krásné slunečné počasí, nebe bez mráčku a tak bylo vidět široko daleko. Prý hlavně šachty a doly v okolí Mostu.
Spolu s tátou skákal i kameraman a fotograf, kteří vše zaznamenali. Video i fotky jsou bezvadné. Na letišti drželi tátovi palce i můj brácha a máma. Taťka dostal na důkaz absolvování seskoku originální certifikát, který si vystavil ve škole v kabinetu.
Nakonec jsme vše oslavili společným obědem v restauraci. No uvidíme, zda příští rok neskočíme skok č.2.