Pište nám komentáře, vždy potěší!!!

Listopad 2007

Závody v Belči nad Orlicí

26. listopadu 2007 v 18:43 | hrobnice |  Mushing
Po dlouhé době jsme se opět s naším psím cirkusem vydali v pátek dne 23.listopadu 2007 mezi lidi, a to sice na midové závody do Bělče nad Orlicí (u Hradce Králového). Ač jsme se moc snažili a celý předešlý den jsme věnovali balení našich a psích věcí, tak jsme vyjeli v pátek až po třetí hodině odpolední a než jsme dojeli do 20 km vzdáleného Ústí nad Labem, tak se začlo smrákat. Museli jsme zde ještě dotankovat benzín a stačili jsme i zabloudit, nicméně jsme neklesali na mysli, neboť jsme naši cestu svěřili naší úžasné GPS navigaci Uršule (je asi o 3 vteřiny zpomalená a občas nás navede na polní cestu, ale ještě jsme ji nikdy neuhodili). Naše cesta vedla přes Úštěk, Zahrádky, Doksy, Jičín, HK). V Bělči jsme nenašli odbočku do kempu, ale mobil a Ríša Burda nás zachránili ( a my je, neboť jsme jim po cestě dokupovali to, co zapomněli doma). Louka pro stake-outy byla prostorná-uvelebili jsme se mezi Romana Habáska a Ríšu Burdu. Po vypakování krámů a psů jsme zašli na prezentaci do 400 m vzdálené jídelny. Pokecali jsme a popili s kamarády a šupky do hajan.
Naše malá nervní Esterka musela jít spát do auta, neboť ve svém hysterickém výlevu buzerovala v kotečku své spolubydlící Atibu a Fifinku.
Sobotní ráno bylo příjemné, v 9 hodin byl meeting a od 10-ti hodin se startovalo. Nejprve sprinty-všechny možné jednopsí disciplíny. Byla jsem se na ně juknout s foťákem. Hlavně na kamaráda Jindru Zelenku a canikrosařku Zdeňku Duškovou. Nejvíc mě překvapila rychlost Martiny Štěpánkové na koloběžce, kdy jsem se ani nestačila rozkoukat, a ona byla po 10-ti minutách zase zpátky v cíli. Pane jo! Ještě jsem si nenechala ujít Ohniváčkovo cílové kuře a pak už hajdy k autu a připravit se na start.
Máme tu přípravu s Vítkem rozdělenou : já se starám o psy(napojit, oblíknout,zavřít důchodce a těhotné do kotečků),Vítka(rukavice, jiná bunda a svetr než to nejhezčí co s sebou má,kapesník) a doplňky(náhradní vodítko,karabiny,botičky) a Vítek je hlavní servisman naší káry (kromě náhradního kola máme s sebou všechno- mnoho klíčů,brzdové obložení,drátky a lanka, různé druhy kleští a podobně). Tak to bychom měli přípravu a hurá na start.
Naše hrobnická výprava čítala 9 psů,mě jako zátěž a závodícího mushera Vítka. Vzala jsem s sebou naší stařičkou kameru a po trati jsem něco málo točila. Postupně nás předjeli závodníci z kategori MU1(Honza Čepek a Lucka Wegnerová),MB(Michal Merhaut, Hela Levíčková,Venca Bronzák Zetek, Zdeněk Petrus) a MB1(Ondra Stejskal a Roman Habásko). Vítek se po cestě kochal okolními lesy, nadával na borovice, říkal : "koukej,tamhle je červený dub, a tamhle napravo je zase chudá půda, protože tam roste jenom borůvčí, a ty tu mají hezky rozčleněný les..." A já jenom koukala,kamerovala, jednou jsme sjeli do škarpy, ztratila jsem rukavici a taky polystyrenovou opěrku(tu jsem našla,rukavici nikoli-našli ji až pořadatelé). Vítek mi odepřel rumovou zastávku(v neděli mi jí ale už vzhledem k mému zmrzlému až kritickému stavu povolil). Nejvíc se mi líbil poslední tříkilometrový lesní úsek tratě, různé kličky a zatáčky, měkká cesta. Celkem trať měřila 23,5 km a zdolali jsme ji za 1 hodinu a 55 minut. Po dojetí do cíle jsme obstarali a nakrmili pejsky, uvařili si čínskou polívku, dali si v jídelně česnečku (mimochodem v sobotu jsme měli česnečku k snídani, k obědu i k večeři a žaludek si nestěžoval),šli se projít do Bělče a večer nás čekala rockotéka. To byla divoká jízda, známé hity, nikdo nezůstal sedět a hlavní bylo, že se parádně bavil i Vítek, který jinak netancuje a křepčení považuje za ztrátu času! Pětikilo za pití bylo včudu, ale stálo to zato!!!
V neděli ráno ve spacáku Vítek zkonstatoval, že ho bolí koleno, ale jinak mu nic není. Vyšoupnul Esterku ze spacáku a liboval si, jak se dobře vyspal. Připravili jsme pejsky na závod a v 10.05 hodin odstartovali. Tentokrát jsme s sebou nevzali naši starou Kanagu, protože hmouřila očíčko a měla zánět spojivek. Pořádně by na ten běh neviděla a mohla by ze strachu přestat běžet z kopce. Tak jsme vyrazili z osmičkou, tentokrát vyzbrojeni foťákem. Ale začlo hustě mokře sněžit a přidala se zima. Vítkovi se mě zželelo a povolil mi rumový doping na kontrolním bodě, neboť viděl, že moje tělesná teplota se blíží k 25 °Celsia, kdy obvykle člověk již upadá do komatu. Trochu mě to zahřálo , aspoň do té míry, že jsem byla schopná mačkat spoušť na foťáku, i když každá druhá fotka byla rozmazaná nebo bylo zaostřeno na sněhovou vločku rozpláclou na objektivu. Opět nás postupně předjeli závodníci co včera.
Asi ve třetině tratě nás dojela kamarádka Lucka Wegnerová a bohužel říkala, že má vypuštěné levé zadní kolo. Bála se, že při projíždění zatáček se jí guma vyzuje z ráfku a to by už nešlo jet. Polemizovala nahlas, zda má pokračovat v jízdě. Tak jsme s ní klábosili, že to určitě dojede a přinejhorším bychom z jejích a našich psů udělali 16-ti spřeží a její porouchanou káru nechali na kontrolním bodě. Ale nakonec to zvládla a statečně dojela do cíle. A my taky a tentokrát v čase 1 hodina 47 minut. Celkově se mnoho závodníků zlepšilo, co se týče dosažených časů, což si myslím bylo zapřičiněno tou hroznou zimou, takže většina z nich dloubala doslova o život. Po zabalení věcí do auta a vysušení psů i nás, jsem ještě zaskočila do cíle nafotit poslední malamuťáky z kategorie MB2. Při čekání obzvláště na poslední Lenku Bahulíkovou nám k zahřívacímu podupávání hrála hudba z kamionu, ve kterém byla ukryta ozvučovací technika. Něco před třičtvrtě na dvě jsme se Lenky dočkali a mohlo se vyhlašovat. Odnesli jsme si Bono pytlik s granulema,pivo a diplom s výsledkovkou. Závod a hlavně atmosféra byla bezvadná a myslím, že do Belče pojedeme příští rok zase. Odjížděli jsme kolem 16-té hodiny, kdy jsme ještě pozorovali Zetkovic zahrabávací techniku psích kráterů pomocí miniaturní motyčky. Cesta zpět probíhala dobře, hned v Hradci Králové jsme u "mekáče" potkali svačící Burdovic rodinku, Vítek nám koupil mléčný koktejl a hurá do Hrobu. Poté, co jsme uložili pejsky, jsem vysypala z obřího igelitového pytle naše a psí humus mokré věci a na chodbě jsem vytvořila několik hromad, které postupně přišli do pračky. Poslední prádlo se dopralo v 0.30 hodin ráno, kdy mě ještě 2 hromady zbyly na pondělí.
Více foteček najdete na

Čekáme štěňátka "D"

19. listopadu 2007 v 19:00 Štěňata - Z Hrobu
V neděli 18.11.2007 jsem vzala naší fenku Mackenzie do práce, abych jí udělala ultrazvuk, zda čeká štěňátka s naším Nanukem...
Tak jsme měli v ordinaci radost...
...tak se máme na co těšit!
Takto čte v ultrazvuku naše kamarádka Lucka Wegnerová...
Takhle vypadá štěňátko ve skutečnosti-cca 7 cm...
Vítkův výtvor...
A kamarádka Kača nám poslala její obrázek štěňátka...
A jak to vidíte Vy ostatní... ? Nakreslete nám taky něco a pošlete na meil: vitekh@volny.cz

Sněhulák Hyde

18. listopadu 2007 v 12:21 Domácí havěť
Včera po návratu domů ze záchranné akce vrtačky, kterou Vítek zapomněl na Moldavě při opravě odběrových zařízení, jsme se rozhodli postavit na zahradě sněhuláka. Akce sněhulák byla velkolepá, neboť byl spotřebován veškerý sníh, který zbyl na zahradě. V půl dvanáctý byl huhulák hotov ( rozumněj půlnoc ).
Následující den ráno Jana jela do práce a já se věnoval druhé tváři sněhuláka. Je to takový sněhulák dvou tváří. Když se Jana vrátila, tak jen kroutila hlavou, jakáže to změna se s jejím krásným sněhulákem udála.
Pro lepší představu přidám ještě jeden obrázek...

Náš kocourek Cigánek

16. listopadu 2007 v 15:00 | hrobnice |  Naše kočky
Náš Cigánek má nejraději vegetění na méďovi...
I když nemá jednu přední nožičku, tak umí vystrkovat drápky stejně dobře jako "čtyřnožky"...
Jelikož je Cigánek tak trochu odrostlé kotě, tak se rád mazlí. Nejraději má "berany, berany, duc!"
A když už toho bylo dost, tak hup a jdeme zlobit E.T!

Naše kočička E.T.

15. listopadu 2007 v 18:01 | hrobnice |  Naše kočky
Pár portrétů naší E.T. Je to už rozumná dáma, a tak si moc nechce hrát...jen tak kouká...
....a nebo spí!

Výlet s Mackenzie

13. listopadu 2007 v 22:51 | hrobnice |  Dění kolem našich pejsků
Odpoledne 13.listopadu 2007 jsme s mojí fenkou Mackenzie vyrazili na zasněženou Moldavu.
Už několik dní sněžilo, a tak byl asi metr sněhu. Nikde ani živáčka a žádná stopa. Brodili jsme se v hlubokém sněhu, že i Mackenzie toho měla plný kecky. Začalo se stmívat a chumelilo. Zvolili jsme proto zpáteční cestu poněkud dobrodružnou...po kolejích, které byli trochu odhrnuté od vlaku. Mackenzie se musela trochu šetřit, protože je v "jiném stavu". Nakonec jsme na Moldavě potkali kamaráda Jindru Horu, který byl na procházce s Betynkou(sestrou mojí Brownie). Bylo to milé setkání a i celá "výprava" byla sice trochu extrémní, ale zadařila se. Už se těším na další.

První sníh

11. listopadu 2007 v 18:04 Les a život v něm
Na svatého Martina 11.listopadu 2007 napadlo hodně sněhu, a tak se nedalo odolat a vyrazili jsme se psy a sáněmi na Moldavu. Sice se na horách ženili všichni čerti a chvílemi pršelo, ale pořídili jsme pár fotek. Vítek si chtěl hlavně vyfotit zazimovaná letadla, která vápní Krušné hory.
"Tři mušketýři" stojí na poli u silnice vedoucí z Moldavy na Dlouhou Louku.
Pak jsme se vydali podél nově zalesňovaných původně nelesních ploch směrem k chatám na Novém
Městě. Odtud přes nádraží zpět na Moldavu, kde jsme měli zaparkované auto. Projížděli jsme neupravené cesty, a tak museli pejsci a nakonec i Jana prošlapávat cestu v hlubokém sněhu...jako na Aljašce. Nakonec to byl docela zážitek.

Hrátky na zahradě

7. listopadu 2007 v 14:25 Dění kolem našich pejsků
Naši pejsci na zahradě podnikají různé činnosti, kdy k nejoblíbenějším patří provokování kolemjdoucích podél plotu. Zvláště Esterka je v tomto výborná. Běží podél celého plotu až na kompost a tam si počíhá na procházejícího "chudáka", kterému v úrovni hlavy štěkne přímo do ucha!
Nejvíc si hraje trojka Nanuk,Fifinka a Fíček. Balto jen kouká, aby ho nepřeválcovali.
Další oblíbenou zábavou je vyžírání všeho dobrého, co je na kompostu. Fifinka ukořistila bubákovo "vnitřnosti".

Bubáci a bubákové

4. listopadu 2007 v 19:47 Domácí havěť
Jelikož nastal čas dušičkový, tak do naší rodiny na chvíli přibyl další člen-Bubák. Je to krasavec velký asi 60 cm a je celý oranžový.
V hlavičce toho moc nemá, ale důležité je, že mu to v "makovici" pálí.
Jakmile se setmí, tak nastává Bubákův čas...
...a tuhle poslední fotku nazval Vítek "Žhavení lebky".