Pište nám komentáře, vždy potěší!!!

Prosinec 2007

Už trochu povyrostli

31. prosince 2007 v 9:00 | hrobníci |  Štěňata - Z Hrobu
Tak nám to utíká a štěňátkům je už 16 dní. Začli koukat a kromě spaní a jídla si chvílemi mezi sebou hrají. Jsou schopni už se nemotorně postavit na všechny čtyři a vrávoravě chodit po ohrádce.
...štěňátkům stále většinu času zabere spaní...
Další fotečky najdete na :

Černý a bílý

24. prosince 2007 v 15:38 | hrobníci |  Štěňata - Z Hrobu

Mráz maluje

24. prosince 2007 v 12:48 | hrobnice |  Les a život v něm
Mrzne až praští a mráz dělá divy...
Více fotek najdete na :

Špagety

21. prosince 2007 v 21:36 | hrobníci |  Štěňata - Z Hrobu
Vařili jsme k večeři špagety a Mackenzie na nás mlsně koukala...tak jsme jí taky dali.

nedělní trénink

18. prosince 2007 v 22:49 | hrobnice |  Mushing
V neděli 16. prosince 2007 jsme si vyjeli s pejsky na trénink.
Vyjeli jsme Křižanovickým údolím, kdy jsme jeli podél potoka. Byl dost mráz, tak na větvích a kamenech v potoce vznikaly krásné mrazivé rampouchy...
Projížděli jsme cestami pod Bouřňákem, až jsme se dostali k silnici vedoucí z Hrobu do Mikulova. Přejeli jsme silnici a potom už jsme "mašovali" nad Střelnou křížem krážem.
Vítek po cestě spravoval brzdy na káře (naštěstí vozíme potřebné nářadí s sebou v baťůžku). Ježdění bylo bezva, sluníčko svítilo a až když nám byla pořádná zima, tak jsme zamířili k domovu.
Více fotek najdete na :

Mrňousci

17. prosince 2007 v 19:44 | hrobníci |  Štěňata - Z Hrobu
Tak štěňátka už trochu povyrostla z velikosti "křečka" na velikost "morče"..
Více fotek najdete na :

Štěňátka D-jednodenní

15. prosince 2007 v 8:30 | hrobnice |  Štěňata - Z Hrobu
Tak jsme se dočkali...je sobotní ráno a já jsem probděla celou noc u Mackenzí, které se narodili 4 kluci ( 1 černý a 3 bílí) a 4 holky ( 2 černý a 2 bílý). ...Zatím se jukněte na čerstvé fotečky:
Omluvte kvalitu, je to foceno za tmy při lampičce...

Elektrárna

14. prosince 2007 v 9:14 | hrobníci |  Les a život v něm
Tyhle fotky pořídil Vítek a jedná se o Ledvickou elektrárnu...trochu se ty komíny do té krajiny nehodí, ale musí to být...

Krmítko pro ptáky

11. prosince 2007 v 19:37 | hrobníci |  Les a život v něm
Blíží se čas vánoční, a tak jsme zakoupili kokosový ořech a z jeho "šlupky" vyrobili krmítko pro ptáky...úplné umělecké dílo!

Fotograf

7. prosince 2007 v 16:47 Dění kolem našich pejsků
Zkusil jsem pořídit nějaké fotky psů....
Z mého prvního záměru zhruba po 5 slovy pěti minutách sešlo. Nicméně jsem zůstal klidný ,ale jen do doby než mi do našeho stoletého foťáku začala strkat svůj dlouhý frňák alaskánka Esterka.
Ta byla ze všech nejdotěrnější. Několikrát jsem byl nucen očistit objektiv od slin a bůh ví čeho... , aby si to mohla znovu zopakovat . To už moje nervy pracovaly na nejvyšší obrátky. Kromě tlam a obsahu žaludků všech psů jsem téměř nic nevyfotil. Něco málo co se mi podařilo dochovat v jakési přijatelné kvalitě, avšak v poměru 120 fotek nepovedených ku šesti jakž takž povedených, se Vám pokusím předvést..
No posuďte sami...
Copak se takhle tváří lead dog nějakého jiného závodního týmu? Ne!!! Nepočítám-li psy z filmu o tažných psech "Kevin ze severu" a naší Esterku Holou!!!!!

Laika

6. prosince 2007 v 22:32 | hrobnice |  Dění kolem našich pejsků
Dostali jsme zprávu od páníčka Laiky(štěňátko od Fifinky) z Rakouska, jak se má, že chodí na volno a miluje ji celé městečko. Marcus nám poslal i nějaké fotky, tak jsem je trochu upravila abyste se mohli juknout, jak roste a jak je krásná.
Krasavice, že jo...!?

Turistická nástěnka

4. prosince 2007 v 21:53 | hrobnice |  Dogtreking
Našla jsem si konečně čas a pověsila si slavnostně svoje turistické známky z různých koutů naší republiky. Nejvíce známek jsem získala na dogtrecích. Mám jich 25 a první mám z Lovoše. Poslední je zatím z Českého Švýcarska.
Jsem se svým dílkem spokojená...

Vzpomínka na Oderský puchýř 2007

2. prosince 2007 v 21:41 | hrobnice |  Dogtreking
Na přání Lenky Bahulíkové (vysloveném při závodech v Bělči nad Orlicí) zavzpomínám na letošní dogtrek Oderský puchýř, který se konal ve dnech 22.-24.září 2007. Absolvovala jsem ho spolu se psem SH Baltíkem a Romanem Habáskem a jeho SH Rabem. Třetinu cesty s námi "nalehko" šla Lucka Anděrová s SH Kesy ( Kesy čekala hned po dogtreku operace, tak aby se nevysilovala, tak se jen tak prošla). Základní tábor jsme měli v kempu u Spálovského mlýna. Vystarovali jsme v sobotní ráno (kvůli průchodu vojenským prostorem, který lze procházet jen o víkendu a jen do 16-ti hodin). Roman se před startem posilnil vychlazeným energetickým nápojem Shock a potom jsme každých 5 minut stavěli na čůrání, ale ne pejskům, ale právě Romanovi. Zlatej horkej nečůrací čaj. Po ránu byla pěkná zima, a tak jsme byli dosti navlečení, bylo to i na rukavice.
Prvních pár kilometrů vedlo proti proudu Nečinského potoka. První obydlené místo byla vesnička Kovářov, kdy už začalo být trochu teplo, a tak jsme začli sundavat bundy a svetry. To už na Romana přestal působit Schock a cesta rychle ubíhala. V Potštátě jsme dali občerstvení na zastávce busu-jmenovalo se to občerstvení U Buchláka. Čajíček, nanuk a něco na zub. Za 20 minut jsme zase pokračovali v cestě. Ve Středolesí jsme koukali na krásné koně v ohradě. Pak už nás čekal sešup do Pekla-našli jsme tam i lebku nějakého jelena...fakt peklo! To už začínal vojenský prostor Libavá. Prošli jsme Slavkovem-typickými vojenskými jednopatrovými paneláčky a spěchali na rozcestí k Ranošovu, kde jsme museli být do 15-té hodiny, což nám Lenka Bahulíková, jakožto pořadatelka, kladla neustále na srdce.
Teď už jsme si dali pohov a v klídku se blížili do Staroměřic k motorestu, kde jsme si dali první větší pauzu a pořádnýho smažáka. Tady nás opustila Lucka s Kesynou. Pokračovali jsme s Romanem směrem do Lipníka nad Bečvou. Překonali jsme pořadatelem avízované nástrahy rozestavěného mostu přes koleje, kde si to hasilo jedno pendolíno za druhým. Taky nás nechtěli pustit do jedné nóbl cukrárny, tak jsme si nakonec našli příjemnou terasu u jiné cukrárny na náměstí. Dali jsme si velký zmrzlinový pohár, litr Coca-coli a pejsci vyžahli skoro 3 litry vody. Obsluha byla příjemná a pejsci se slečně servírce moc líbili. Roman jen zalitoval, že neměl víc času na seznamování se.
Začalo se šeřit a my jsme vyrazili na další cestu. Na hrad Helfštýn jsme dorazili už za tmy, což byla velká škoda, ale snad se příště někdy zadaří shlédnout hrad ve dne. Blížili jsme se k 50. km, což byla zhruba polovina našeho putování. Šli jsme potmě asi 8 km a zahlédli jsme v lese několik párů svítících očí-byl to bivak asi 6-ti lidí a jejich pejsků. Rozhodli jsme se s Romanem, že půjdeme ještě asi 3 km na kontrolu v Mariánském údolí. Ale světe div se, za pár stovek metrů jsme narazili na dřevěné odpočívadlo se dvěma širokánskými stoly. To se nedalo odolat a udělali jsme si bivak tady-u rozsestí Nad Jezírky. Hezky se nám spinkalo a vyrazili jsme až v neděli ráno kolem 7.hodiny. Procházeli jsme stezkami a cestičkami kolem Jezírek a došla nás tlupa, kterou jsme viděli v noci na bivaku. Asi za hodinu jsme dorazili do Hranic na Moravě, kde jsme si dopřáli snídani na teraśe nějaké cukrárny.
Přes kilometr jsme procházeli městem, až jsme se dostali na jeho kraj k zajímavému železničnímu mostu. Pak nás čekala náročná štreka po silnici k Hrabůvce, kde jsme procházeli staveništěm-budovali zde novou dálnici. Dali jsme si pohov až u hrádku Kunzov, který jakoby vypadl z nějaké pohádky.
Z Kunzova ještě kousek po silnici a pak hupky do lesa. Dále po loukách do Radíkova, rozcestí pod Boňkovem a hurá do hospůdky U tlustého Jana. Zde jsme si dali teplou baštu, pejsci si chvíli odpočinuli a dostali čerstvé škvarky ze zabíjačky. Od tlustého Jana jsme pokračovali ve společnosti pejska Kvída (plemene Jack Rusell teriér), který měl nožičky asi třikrát kratší než naši haskouni, ale skvěle se držel a zvládl s námi dojít až do cíle. Vyšplhali jsme na krkolomný vrch Puchart a čekalo nás závěrečných 25 km do cíle. Procházeli jsme pastviny(naštěstí bez krav), které byli obehnány el. ohradníky, plahočili se vesničkami a místy s podivnými názvy jako Kyžlířov a Bejchlovec. Šli jsme sice dosti po asfaltu, ale navzájem jsme se uklidňovali, že už ten pekelný asfalt musí někdy skončit. A taky že skončil-u Dobešova. Zde jsme si dali poslední oraz a poslední svačinku a mastili jsme do cíle. Povídali jsme si s Kvídovým páníčkem a cesta vesele ubíhala. Kvído občas zatrucoval, že už nechce pajdat po svých, ale páník ho hezky ukecával a sliboval pečené prase, jen aby Kvído došel.
Asi 2 km před cílem v obci Spálov jsme měli s Romanem strašnou krizi, kdy jsme si museli v parku na lavičce na pár minutek sednout, abychom se dali dohromady a navzájem se vyhecovali a vyškrábali někde poslední zbyteček energie. To se nám s vypětím všech sil podařilo a šourali jsme se již potmě z kopce (což je hrozný nápor na už takhle rozhašená kolena), nadávali na celý svět, co jsme to za blázny a slibovali, že už na žadnou stovku nepůjdeme (ha, ha!!). Když jsme uviděli světýlka, tak jsme i radostí popoběhli a asi ve 20 hodin jsme vítězně protli cílovou pásku v hospodě v základním táboře. No byla to fuška, ale i přes naše předcílové sliby jsme hned příští měsíc s Romanem zase štrádovali na dogtreku v Českém Švýcarsku. Prostě dogtrek je návyková disciplína!
Vyhlašovalo se až druhý den ráno, Monča Černá coby městská policistka měla hezký výstup s nejrychlejším Romanem Balážem (doslova ho ulovila a zatkla do "klepet"), bylo rozdáno mnoho cen "blbůstek" jako třeba 20 let staré použité běžky, Mařenka Šmotek vyhrál cenu Miss dogtrek, Lucka Anděrová bouchla kolo u auta hned na prvním mostě od tábora a D1 jsme projeli bez problémů. Tečka.
Zbytek foteček najdete na :