Pište nám komentáře, vždy potěší!!!

Leden 2008

Šediváček-Druhý den závodu

31. ledna 2008 v 18:47 | Vítek |  Mushing
Čtvrtek: Ráno nás probudil svým brzkým strašením soused Roman Habásko. Místo aby ještě chrněl, tak zmateně pobíhal od auta k pejskům a od pejsků k autu. Ač tedy velice neradi, tak jsme i my opustili pohostinné prostředí našeho automobilového lože. Já jakožto správný doghandler jsem zašel pro teplou vodu do chaty Kristýna. ( to je další výhoda tohoto závodu společně s nevyčerpatelným množstím teplého čaje. Tyto služby byly poskytovány zdarma.)
Poté jsem se jal připravovat pejskům jejich ranní iontový nápoj, který obsahoval mleté hovězí maso, extrakt z lososového oleje a jakýsi bílý prášek, který váže vodu v organismu psa. Naši psi vypili 10 litrů této zázračné tekutiny. Dodnes nechápu, jak se to do nich mohlo vejít…
Startovalo se stejným způsobem jako den předchozí, dokonce se jelo i po stejné trati - což nás oba překvapilo.. ha ha ha. Musím říci, že jeden z nejdramatičtějších zážitků bylo dostat spřežení na startovní čáru! Jelikož všeobecně všichni psíci musherů byli nadržení, tak museli zvolit vhodnou metodu dopravy na start. Mnozí závodníci si nejprve vytvořili provizorní stakeauty, k nimž přivedli dodatečně své svěřence. Následně se vraceli pro sáňky, kterými zanedlouho bylo poseté celé prostranství startu. Vypadalo to jako na nějaké přehlídce nových modelů, či dražbě ojetin…
Ostatní volili alternativní metodu rychlého transportu a my jsme byli jedni z nich… Silnice, která sice byla nejkratší cestou k onomu vytyčenému cíli byla velmi namrzlá, tudíž nepoužitelná. Proto jsme se na základě našich úvah o možnostech a výpočtech pravděpodobností rozhodli sice pro komplikovanější, avšak "bezpečnější" cestu.
Sáňky byli uvázány na louce za malou břízku a němečtí kolegové obdivovali náš rychlovypouštěcí šroubovák vlastní výroby. Něco podobného v životě neviděli. Po zapřažení následoval dramatický přesun. S mou pomocí, coby řidiče jsme profrčeli přes soukromý pozemek, kolem jakéhosi objektu. Následoval metrový volný pád přes teréní předěl a dvacetimetrový sjezd ke sjezdovce. Pak už to mohla být brnkačka, minout rolbu, která byla zaparkovaná velice šikovně v prostředku cesty se mi jakýmsi záhadným způsobem podařilo. Bohužel jsem ale nepočítal s maďarkou stojící přímo za tou rolbou a čekající na povel regulovčíka Bohouše Řepíka ke startu. Fakt se nedalo nic dělat, přejel jsem ji samozřejmě nechtěně saně a pokračoval kolem jejího 8 spřeží ESP, AH, které drželo asi 6 pomocníků ke startu. Bohoušek celou situaci bravurně vyřešil otázkou - CHCEŠ JET? Neváhal jsem s odpovědí…
Stejně byla pomalejší a na trati by Janě překážela, chlácholil jsem svědomí…
Mezitím doběhala Jana ke startu, kde se pozice mushera a doghandlera obrátila. Přešel jsem si dopředu k pejskům, respektive k Esterce, abych ji morálně podpořil. Okamžitě toho čůza využila a nasomrovala se do mé náruče, prej abych jí ještě před startem pomuchloval. Pro ty z Vás co nevěděli proč máme na startovní listině mimo SH ještě BC mám malé objasnění iniciálů BC- border colie. A to je právě naše Esterka. Toto zvíře má také neobyčejný dar nasírat všechny psy. Na to jak je malá ( váží 15 kg) tak je vážně abnormálně vzteklá. Tuto svou vlastnost ale vyvažuje vytrvalostí, odolností a chutí pracovat. Díky ní je naše spřežení jedinečné a s jiným nezaměnitelné. Takže ještě jednou pomazlit a odpočítáváme 3,2,1, gou a Jana vyrazila po travnaté sjezdovce nahoru k Matoušovi a dál… Měla to velmi náročné, každou chvíli někoho předjížděla a potkávala závodníky v protisměru, kteří nebyli sto přimět své psy do správného směru.
Jakmile překonala tento úsek závodu (zhruba 2km) a přejela silnici v Luisině údolí, měla vyhráno. Tam již byla souvislá sněhová pokrývka a i psi mohli přejít do svého tradičního klusu.
Ten den jsem fotil starty a dojezdy závodníků, takže to byl tak trochu relax. Mnozí ze zúčastněných dováželi v saních pejsky, kteří odmítali dále pracovat. Tato etapa měla původně končit bivakem, který byl ale z důvodu špatných sněhových podmínek zrušen. To psíkům naprosto vůbec nevadilo, museli by totiž další den zase táhnout stávkující Wulfinu ve vaku. Jí by se to sice určitě líbilo, ale jak by k tomu přišel zbytek teamu. Možnost odložení psa nebyla, tudíž každý si musel pomoct jak umí. Po dojezdu jsme provedli prohlídku psů. Byli OK, včetně chytráka Wulfiny, která se přijela na závod jen vozit. Připravené granulky zbaštili všichni s velkou chutí, až na Wulfinu, která určitě chtěla jet ve vaku i další den. Asi půjde do předčasného důchodu.
Večer, při opětovné návštěvě krčmy , jsme se tradičně věnovali přivolávání sněhu… Tato činnost by nám šla. V nejlepším nám do toho vpadl Pavel Kučera s mushermeatingem a informací o změně místa startu, kdyby do rána sníh nepřipadnul. To byla motivace!!!
Já odpadl o půlnoci a Jana kolem půl druhé. Po vyvenčení pejsků jsem zalezl do svého mamutího spacáku a vzpomínal na štěňátka, hlavně na malého Kulíška, o kterého se doma starali maminka s tatínkem. Na mobilu jsem si přečetl zprávy z domova a s vědomím, že je všechno v pořádku jsem usnul jako pařez… POKRAČOVÁNÍ OPĚT ZÍTRA

Šediváčkův long

30. ledna 2008 v 21:57 | Vítek a Jana |  Mushing
Úterní ráno, které mělo rozhodnout o našem odjezdu na Šediváčkův long do Deštného v Orlických horách nebylo naší výpravě příliš nakloněno. Ož od rána byly v našem kraji dešťové přeháňky a ani podle Panoramy na ČT2 to nebylo v České republice nikde lepší. Pro každý případ jsme zabalili a již v 8 hodin jsme byli schopni vyjet vstříc našemu dobrodružství. Avšak stále jsme nebyli přesvědčeni o správnosti našeho podniku. Obvolávali jsme známé kamarády-Vencu Zetka, Romana Habáska a ostatní, tehdy už přítomné na Šediváčkovi.
Jedna hodina odpolední rozhodla a my jsme se konečně vypravili na cestu. Už nebylo cesty zpět, počasí nám přálo, a tak nám ani ta šílená vzdálenost nepřišla tak hrozná. Cestou jsme navštívili kamaráda Ríšu Burdu bydlícího v Kořenově v Jizerských horách. Popili jsme výborné kafíčko, které nám připravil sám velký Ríša, snědli všechny sušenky, které napekla místní domorodá žena-byly opravdu mňam…Po dvou hodinách mezipauzy jsme opět pokračovali v další cestě. Díky naší navigaci "Uršule" jsme jeli po cestách necestách. Nakonec jsme do Deštné dorazili kolem 20. hodiny. Kamarád a zároveň kameraman Libor Kubeš tak mohl slavnostně natočit příjezd posledního účastníka závodu. Po vybalení a vyvenčení pejsků vedly naše kroky do proslulého penzionu Kristýna, kde následovalo přivítání s ostatními závodníky a přáteli. Popíjeli jsme a konzumovali kulinářské výtvory místních kuchařů a kuchařek.
První závodní den připadl, i přes všeobecný nedostatek sněhu, na středeční ráno. Startovalo se v časovém rozmezí několika desítek minut. Tím pádem odpadl stres a nutnost startovat v přesně stanovený čas. Počasí bylo víc než krásné, a tak po odstartování Jany jsem vyrazil společně s kameramanem Liborem na malej vejšlap.
Účelem bylo zhodnotit kvalitu a množství sněhové pokrývky. Protože jsme chtěli zhotovit nějaké fotečky a videa, tak jsme šli přes Luisino údolí na Velkou Deštnou a již tam nás začli dojíždět první závodníci, kteří jeli druhý okruh závodu. Na hřebenech bylo nádherně.
Od pomocníků na trati jsme dostali čaj s rumem na zahřátí a dobrou hodinu jsme s Liborem sledovali průjezdy závodníků. Nad hlavou nám létálo hejno krkavců. Ti nám zpívali celou cestu až na stanoviště Rampušáka, který si lebedil ve sněhovém záhrabu pod Jelenkou.
Mezitím projelo naše spřežení společně s veselou Janou. Ta nám pouze zamávala na pozdrav a profrčela kolem, směr další rumový dýchánek u fotografky Petry na Maruše.
Nálada všech zúčastněných byla na úrovni blaženosti. Modré nebe, zmrzlý sníh a pohodový závodníci nás úplně nakazili. Po "šmajdem" ušlých 16-ti kilometrech jsme se začli vracet zpět k chatě Kristýně. Ještě jsme to vzali přes sjezdovku, abychom viděli pikantní dojezdy závodníků. Chytili jsme při tom úžasný západ slunce. Trval sice pouhých 6 minut, avšak bylo to neopakovatelné. Krvavé slunce se topilo na obzoru za stromy rostoucími na vrcholu Orlických hor. V popředí majestátně tyčící se kostelík Sv.Matouše a projíždějící psí spřežení dodává celému výjevu zvláštní kouzlo volnosti a svobody. To byl opět jeden z okamžiků, které nás neustále nutí vracet se každým rokem na tento závod, kde potkáváme známé tváře, kamarády a zajímavé lidi.
Při příchodu k autu měla Jana už vše připravené k večernímu krmení. Psi byli v pohodě, což nás velmi potěšilo. Pak jsme šli nakrmit též sebe. Já jsem měl rajskou a Jana rybí filé. Jídla jsou tu vážně skvělá a personál velice vstřícný a obětavý. Ten večer jsme připíjeli na sníh. Velkou podporou při této "dispiclíně" byl právě Libor. Ten to znal už z předchozích ročníků, tak jsme to fakt rozjeli…
Tento západ slunce zachytil na svoji kameru Libor Kubeš. Krása co...
KONEC PRVNÍHO DÍLU A POKRAČOVÁNÍ ZÍTRA

Holky 2

22. ledna 2008 v 8:31 | hrobníci |  Štěňata - Z Hrobu
Poslední, koho vám představíme, jsou dvě bílé holky, modrooká Dakota a různooká Dubby. Malá Dakotka je zvídavá, kamarádí se ráda s velkýma psama, zato Dubby se raději kámoší s bílejma bráchama Devonem a Dintym.
DAKOTA
DUBBY
Dakotka bude běhat ve spřežení spolu s bráchama Devonem a Dintym u Romana Habáska. Je to taková chytrá lištička, tak třeba z ní bude jednou vůdce spřežení. Malá Dubby zatím čeká na svého nového páníka, ale určitě by ráda někam k pejskům do smečky nebo aspoň dosportovní rodinky. Je to mohutná fenečka, která se silou vyrovná svým bráchům. Spolu s Kulíškem jsou to paniččini mazlíci.

Holky 1

21. ledna 2008 v 22:00 | hrobníci |  Štěňata - Z Hrobu
Tak jsou na řadě holky. První představím černobílou hnědookou Didu a černobílou různookou Daly. Dida je pěkná rošťanda a její hlavní náplní dne kromě spaní je kousání uší svých sourozenců. Daly je větší rozumbrada a kliďaska a na vše dohlíží zpovzdálí.
DIDA
DALY
Dida, mimochodem jméno vymyslela naše kamarádka Lucka Wegnerová, příjde do nového domečku Lucky Anděrové a Zdeňka. Čeká tam na ní "paní domu"- starší fenka hasky Kesynka. Tak budeme držet palce, ať to holkám spolu vychází. I na Daly se už její nová rodinka Jany Pelikánové moc těší. Rovněž i Dalynka příjde ke starším pejskům hasky, takže se bude mít od zkušenějších co učit.

Kluci 2

21. ledna 2008 v 10:00 | hrobníci |  Štěňata - Z Hrobu
Další kluci jsou bílý různooký Dawson alias Kulíšek a černobílý hnědooký Démon. Oba dva jsou pěkný ďáblíci a hlavně Démon nemá k rošťárnám daleko a nejraději se pere se ségrama.
DAWSON-KULÍŠEK
DÉMON
Kulíšek je náš mazlík a tak zatím zůstane u nás. Démonka čeká pohádkový život u Ríši Burdy a jeho rodiny v Jizerkách..tímto zdraví všechny holky v Kořenově a posílá jim olíznutí na čumáčky.

Kluci 1

20. ledna 2008 v 15:03 | hrobníci |  Štěňata - Z Hrobu
Tak vám postupně představíme všechny kluky a holky z našeho vrhu štěňátek. Jako první jsou to bílí, hnědoocí kluci Devon a Dinty. Oba jsou jako jednovaječná dvojčata, nejdou od sebe poznat a rovněž bez sebe nedají ani ránu...
DEVON
DINTY
Tak oba tihle kluci půjdou do spřežení ke kamarádovi Romanovi Habáskovi a budou běhat spolu s o půl roku starším Caribooem.

Hrátky v boudě

16. ledna 2008 v 6:00 | hrobnice |  Štěňata - Z Hrobu
Štěňata už jsou třetím dnem v boudičce a náležitě jí prozkoumávají. Jakmile vstoupím k nim, tak jsem obětí jejich kousacích chutí.
Jakmile pustím velké psy na zahradu, tak se štěňata nahrnou ke dvířkám a chtěli by si s nima hrát...
...a naopak velcí psi by chtěli do boudičky k mrňousům...
A když si štěňátka dostatečně vyhrála, tak jdou chrupat do pelíšku se slámou...
Více fotek ze štěňečích hrátek najdete na : http://hrobnice.rajce.idnes.cz/Stenata_-32_dni/

Vetamix tour 2008

15. ledna 2008 v 0:26 | hrobníci |  Mushing
Od soboty 5.ledna do neděle 13.ledna 2008 se konal osmietapový závod psích spřežení na midové vzdálenosti v Krkonoších a blízkém okolí. Moc jsme se na závod těšili, protože jsme chtěli vyzkoušet, zda naši pejsci vydrží 8 dní v kuse běhat.
První 4 etapy se jeli ve Strážném v Krkonoších, tj.česká část. Parkovali jsme na spodním parkovišti ve Strážném, v tzv. lomu. Všude bylo spousty sněhu, ale vyjeli jsme i s naším "cirkusem" bez řetězů. Na místo jsme dorazili kolem sobotního poledne. Postupně se sjeli čeští závodníci z kategorie do 6-ti psů-Michal Merhaut, Venca Zetek,Milan Šindelář, Vanda Kmochová,Roman Kronus, Víťa Hůlka,Ríša Burda,Jarda Hanuš a Honza Čepek. Dále početná skupina skijoringařů-Jirka Suchý, Michal Ženíšek, Swen Czastka,Maruška Ševelová,Jana Chocholoušková,Míša Syroha a Pavel Janovský. Pulkař Pavel Šarkovský jel ve své kategorii sám. No a v nelimitované kategorii nad 7 psů jeli Pavel Pfeifer,Miki Mikolášek, Jindra Zelenka, Martin Levíček, Petr Gurega a já alias Hrobnice. K tomu se české části Vetamixu zůčastnili i 2 polští musheři a 1 lyžař s ridgebackem.
První sobotní etapa se startovala od 20.hodin. Každý "nažhavil" čelovku a postupně všichni vyrazili na 33 km dlouhou trať. I já jsem vyrazila s Esterkou a Wulfinkou,Brownie a Fifinkou,Nanukem a Attibou a Baltíkem a Fíčkem.Vystartovali jsme do kopce přes Hříběcí boudu a Klecandu, kdy jsme stále asi 4 km stoupali nad Husí boudy, pak po sjezdovkách u Friesových bud, přes Přední planinu, následoval dlouhý sjezd na Struhadla a po lyžařském okruhu zase zpět do Strážného. Dvě spřežení měli problémy u lyžařkého vleku, kdy jim vůdčí psi strhli díky neukázněným lyžařům spřežení kolmo dolů po svahu. Ale nakonec všechno dobře dopadlo.Měli jsme na saních silný halogenový reflektor na autobaterii schovanou v saních a tak nám to pěkně mastilo. Jen asi 5 km před cílem jsem musela vyměnit Wulfinku z čela do druhé lajny. Na vůdčí místo vedle Esterky jsem dala mladou Browninku, která si vedla celkem dobře a krásně Esterce sekundovala. Trať jsme absolvovali v čase 2 hodiny a 25 minut.
Druhá etapa byla také noční se začátkem od 19-ti hodin a délkou 20 km. Trať byla ze začátku stejná jako minulá, ale po dlouhém stoupání se uhýbalo na plynovod , kdy u Tetřevích bud byla otočka zpět. Specialitou Vetamixu je míjení se v protisměru prakticky během celé etapy. Je to bezva věc a pejsci to zvládají bez potíží. Asi v polovině etapy začla Wulfinka stávkovat a musela jsem jí naložit do vaku. Tam ani nedutala. Esterka to odlídrovala spolu s Browninkou. Náš čas na této etapě i přes zátěž s podobě Wulfinky byl dobrý-1 hodinu a 40 minut. Protože se jezdilo až večer, tak jsme během dne prozkoumávali okolí. Vítek se rozhodl, že si na Klecandě půjčí lyže a naučí Romanku Guregovou lyžovat na sjezdovkách. Romanka jednou sjela svah a už jí to šlo velice dobře. I na vleku se držela statečně. Lyžování se zůčastnila i celá Burdovic rodinka (Ríša,Ella,Kikča a Pavla). Metuják a zároveň "předseda" z Kostelce Jarda Hanuš předváděl na svahu své snowboardové umění a šlo mu to super. Vítek vydržel lyžovat až do odpoledne než si kolínko řeklo dost a začlo bolet.
Třetí etapa se starovala už ve dne a to v půl deváté ráno. Nechtělo se nám vstávat, ale nakonec jsme vše stihli včas. Vandino spřežení a pejsci Víťi Hůlky startovali o něco dřív před ostatními, aby se včas stihli vrátit do cíle. Dřív startoval i svérázný běžkař Míša Syroha a jeho psí holky. Líbilo se mi uspořádání pulky Pavla Šarkovského, kdy měl zapřaženo klasické čtyřspřeží na šňůrách, za ním pulku a pak jel připoután on sám na lyžích. Pulka měla váhu 60-ti% váhy psů, což činilo asi 60 kg. Fakt makačka pro psy. Jela se stejná trať jako včera a já jsem tentokrát nechala Wulfinku doma. Ráno bylo sluníčko, a tak jsem si na cestu vzala s sebou foťák, že budu fotit panoramata. Ale nahoře byla mlha, tak to nebylo úplně ono. Ale přeci jen bylo vidět do údolí a Krkonoše na mě opět dýchli svým kouzlem. Krásně bez větších problémů jsme předjížděli a míjeli se proti sobě a dorazili jsme do cíle v čase 1 hodina 36 minut. Večer byla na Hříběcí boudě hudební zábava, kdy dorazili Řezníci a přidal se k nim na basu i krušnohorec Milan Šindelář. Noci v Krkonoších bývají mrazivé a je nádherně vidět nebe plné hvězdiček. Ani se nám nechtělo do hajan a z Hříběcí jsme se svezli k autům na sněžném skútru.
Poslední čtvrtá česká etapa byla denní a vedla po stejné trase jako etapa první. Byla to etapa, která prověřila nejedno spřežení. Na hřebenech foukalo, byla mlha, že jsem neviděla na Esterku a stopa se chvílemi zafoukávala. Nechala jsem samotnou Esterku v čele spřežení. Ta instinktivně vedla ostatní pejsky, když jsem neviděla ani od jedné tyče k druhé. Je to fakt holka mrňavá, ale moc šikovná. Byla to pravá "Sibiř", ale tato etapa se mi právě díky těžkým podmínkám líbila nejvíc. Čas v cíli byl 2 hodiny 56 minut. Ve 13 hodin bylo na Hříběcí vyhlášení a pak ti, co nejeli i do Polska odcestovali domů. Večer jsme trávili na Hříběcí, kde jsme hráli šipky a stolní fotbal. Největšími přeborníky ve fotbale byli Peťa a Romanka Guregovic.Porazili i silnou dvojku Jany a Venci Zetkových. Tento den jsme byli i ve vysílání TV Nova, kdy byla krátká reportáž ve sportovní rubrice odpoledních zpráv.
Středa byl volný den určený k přesunu o Polských Jakuszyc. Ráno jsme vše v klidu zbalili a vyrazili hromadně do Polska. Bylo to pěkné jet ve "vláčku" za sebou, kdy to vypadalo jako spanilá jízda. Ve Vrchlabí v Plusu jsme ještě doplnili poslední zásoby jídla. U Harachovské křižovatky jsem vyzvedla Vítka, který noc strávil v Kořenově u Ríši Burdy.
Biathlonový areál v Jakuszycích se nacházel asi 1 km za hranicemi. Byla hrozná mlha a vítr a připomínalo nám to podmínky na pláních Děčínského Sněžníku. Ředitel závodu nás vřele přivítal a umístil na stake out. Na biathlonovém areálu bylo vyhrazených několik tratí pro psí spřežení, která zde měla přednost před běžkaři. Lze zaplatit 35 zlotých a člověk si může potrénovat doaleluja. Stake outy byly hned podél silnice, takže jsme od rušné "dálnice" byli odděleni jen sněhovým vantem vysokým 1,5 metru. Ale zachvíli jsem si na ten pocit zvykla. Hospoda určená pro mushery byla hned naproti přes silnici, kdy se jednalo o pension Biathlon. Meetingy a umývárny byly od ležení vzdáleny asi 500m a klíč visel na zrcátku jednoho polského závodníka. Docela fungující systém. Chodili jsme do umývárny pro vodu pro psy, kdy jsme potom plný kanystr táhli za sebou na vodítku. Po sněhu to pěkně klouzalo. Tekla vždy teplá voda, takže jsme i jeden den dali horkou sprchu(já s Romankou Guregovou jsme vlezli do pánských sprch a Miki zase okupoval ženské sprchy-myslím, že musherský národ zas tohle moc neřeší!). Tři etapy v Jakuszycích se jeli v délce asi 32 km(2 kola po 16-ti km). První a třetí den v jednom směru a druhý den v protisměru, aby byla nějaká změna. Poslední čtvrtý den musheři absolvoali jen 1 kolo v délce asi 16 km.
Ráno byla vždycky mlha, ale ta se během dne roztrhala a bylo vesměs slunečné počasí. Vítek fotil na trati. Já jsem si druhou etapu vzala foťák do saní a zrovna bylo hezky na focení. Trať byla jen s malým převýšením a velice rychlá. Na naše hasko-Fifinko-Esterčí spřežení to bylo až moc fofr. Hodně jsem brzdila, aby se pejsci neutavili. V nejvyšším bodě trati byl starý již nefungující kamenolom. Byly odsud krásné výhledy na Krkonoše z druhé strany. Byla vidět i Sněžka tak, jak ji neznám. Naše časy dosahovali 1 hodinu 45 minut, 1 hodinu 44 minut a 1 hodinu 54 minut. Ten třetí den bylo dosti teplo na pejsky, tak byli u všech spřežení pomalejší časy. Až na malé kolize některých spřežení při předjíždění jsme se dojížděli a předjížděli v klidu. Potkávala jsem klidnou Vandu, Péťu Guregu, který učil lídrovat Bugse od naší Mackenzie, Milana Šindeláře, který závodil o minuty s polským Gregorem. Největší obavy jsem měla z míjení se polského běžkaře s mohutným neklidným ridgebackem, ale i to nakonec bylo celkem v pohodě i přesto, že místy byly cesty úzké. Naopak nás vždy předjel Hubert s Pavlem Janovským, Šarkyho pulka, tentokrát na ojích (jak řiká Šarky na klackách), všichni skijoringaři a alaskanní šestky a openy. Venca Zetek nám pokaždé zamával a dokud jsme mu stačili, tak jsme i pokecali.
V pátek odpoledne jsme zapřáhli po závodě pejsky znovu, připřáhli jsme i Wulfinku a dali Brownie dopředu k Esterce a vyjeli jsme si s Vítkem na vyjížďku. Jela s náma i Janinka Králová-Zetková s Orinkou,Majkem,Maruškou a Sárou. Pohodově jsme se projeli, zkoušeli jsme se navzájem několikrát předjíždět a bylo to moc příjemné. Počasí nám přálo a pořídili jsme i pár foteček. Petr Kmoch nás pozval na kafíčko s pravým domácím kravským mlékem od jednoho Krkonošského starousedlíka. Krásná siesta.
V sobotu byl v Biathlonu musherský večer, popíjel se polský Okocim(13-ti stupňové pivo),baštili se špagety a bramboráky nebo řízky a hlavně se povídalo.Končili jsme samozřejmě jako poslední kolem 1 hodiny v noci, kdy na závěr večera jsme s polskými musherkami konverzovali anglicko-česko-polskou směskou.
Nedělní krátký 16-tikilometrový okruh jsme zvládli za 54 minut a počasí bylo úžasné. Na trati jsem pomohla Pavlovi Šarkovskému, kterému se první Slíva zapíchla ojí do sněhu a byla setrvačností vysvlečena z postroje i z obojku. Naštěstí neutekla a tak jsme jí s Pavlem(který si musí nejprve vyndat kotvu z pulky,sundat hůlky,vypnout vázání u běžek, odpoutat se od šňůry,sundat brýle a rukavice) znova oblékli do potroje a mohlo se běžet dál. Celá událost trvala asi 2 minuty, ale i za tu dobu se za námi utvořil čekající vláček musherů. Pak už vše proběhlo bez incientu.
Ve 14 hodin bylo slavnostní vyhlášení, kdy předtím jsme balili,popíjeli kafíčko a opalovali se. Naše spřežení obsadilo v celém Vetamix tour 2008 4.místo v open kategorii. Zdolali jsme 216 km v čase 14 hodin 57 minut. Polský pořadatel vše hezky komentoval, vládla příjemná atmosféra a vůbec se mi nechtělo domů. Byl to bezvadný týden v Krkonoších strávený s kamarády a milovanými pejsky.

Štěňátka 31 dní

14. ledna 2008 v 21:47 | hrobnice |  Štěňata - Z Hrobu
Tak jsme se po 8 dnech vrátili z Vetamixu a koukali jsme, jak štěňátka povyrostla...
Štěňátka už s maminou bydlí venku v boudičce, neboť byt už byl pro ně malý.

První bašta

5. ledna 2008 v 6:30 | hrobnice |  Štěňata - Z Hrobu
Štěňátkům byli tři týdny a nastal čas na přikrmování. Dali jsme jim teplé mléko s piškotama a cukrem. To byl fofr, jak to zmizelo do žaludků...
Bratři v triku. Už si hrajou, okusujou se, zlobí maminu...a rostou jako z vody.

Kačenky

3. ledna 2008 v 21:35 | hrobnice |  Les a život v něm
Tak jsem procházela naše "staré" fotky a objevila jsem tyto kačky, které jsme s Vítkem vyfotili v přírodní rezervaci Peklo u České lípy. Stalo se tak v srpnu 2005 během našeho vodáckého výletu po řece Ploučnici. Tak si během zimních dní vychutnejte letní fotečky...
Alá hop...!
Tak nám ty kačky ukázali správný vodácký výcvik!

Silvestr 2007

1. ledna 2008 v 2:36 | hrobníci |  Dění kolem našich pejsků
Na Silvestra k nám přijel kamarád Roman Habásko a jeli jsme s pejskama na Moldavu na projížďku...
Vyjeli jsme z Moldavy na lyžařský areál v Novém městě a pokračovali na Cínovec a dále na Komáří vížku....a pak zase zpátky.
Po cestě se setmělo a až na pár opozdilých běžkařů jsme nikoho nepotkali.
Nakonec se Roman rozhodl, že zůstane u nás až do druhého dne a tak jsme strávili Silvestr společně.
Další fotky najdete na :