Pište nám komentáře, vždy potěší!!!

Únor 2008

Projížďka se psy 24.2.2008

24. února 2008 v 20:44 | hrobnice |  Vzpomínáme
Bylo krásné slunečné únorové odpoledne, a tak jsme se vydali na vyjížďku s pejsky. Vzali jsme kromě malamuta Kazana všechny pejsky...i starou Kanagu,Mackenzie po štěňatech a tvrdohlavou Wulfinku...
Vyšplhali jsme se z Hrobu Domaslavickým údolím nahoru na hřebeny. V údolí jsme 2x museli psy napojit z potoka, kdy jsme pro tento účel vezli s sebou mističku na pití.
Asi hodinu jsme zkoumali nové cesty v lese, které jsme ještě se psy neprojížděli, ale které Vítek zná ze svých lesních pochůzek. Jeli jsme zkrátka cestou necestou, polem nepolem, přes potůčky, až jsme vyjeli na Vrchu tří pánů. Odtud jsme sjeli Pod vrch tří pánů a dali se k zaniklé obci Vilejšov. Pak jsme museli kousek po silnici (vedoucí z Dlouhé louky na Moldavu). Němečtí turisté na nás zvědavě koukali, ale my jsme brzy sjeli zase na polní cestu. Vítek musel trochu opravit brzdu na zadním kole, ale brzy jsme pokračovali dál. Byly krásné výhledy na Loučnou,Flájskou přehradu...
Pokračovali jsme k "Mackovu", kde se hodně vysazují nové stromečky, na "prasečí můstek"...všechny tyto místní názvy v turistické mapě nenajdete, jsou to vlastně takové pracovní názvy pro lesnické mapy, ale Vítek je používá a už jsme si je tak nějak v naší projížďkové mluvě zažili.
V lese se nacházela větší i menší místa pod sněhem, ale pejsci to zvládli a káru přes tato místa přetáhli.Dojeli jsme k vrtulím a odsud už jsme pelášili z kopečka pod Hrobskou sjezdovku. Zde jsme narazili na Hrobské kluky v subaru 4x4, kteří blbli na sjezdovce.
Pak už jsme sjeli Křižanovickým údolím do Hrobu. Náš výlet trval přes 4 hodiny a pejsci i my jsme byli příjemně unaveni.
Více foteček najdete na

Janovičky 2008

19. února 2008 v 22:14 | hrobnice |  Mushing
Tak původně jsem měla jet se psy na Ledovku, ale příroda to změnila a já jsem se vydala do Janoviček na káry. Vyrazila jsem v pátek 15.února kolem 14.hodiny. U Rané jsem se scukla s Vencou Zetkem a dále jsme již cestovali spolu. Venca mě provedl Prahou (kdyby mi ujel, tak tam bloudím dodnes), kdy jsme na Strahově vyzvedli Janinku s Orinkou a pak již hurá do Janoviček. Kolem 20.hodiny jsme dorazili na místo na tradiční louku. Začla jsem na zmrzlé trávě hrabat, ale kluci mi pomohli a pak už jsem se po mohutném rozjezdu zapíchla na nejvyšším bodě louky a "čumákem" auta dolů (což je pro mě důležité pro hladký nedělní odjezd domů). Vybalila jsem pejsky, krámy a hurá na prezentaci a pak do hospůdky. Sešlo se nás tu dost a pro mě příjemná skupina musherů, se kterými se dá dobře pokecat.
Lucka Anděrová přivezla malou Didu ( v hospodě kolovala na muchlování od jednoho k druhému), Roman Habásko Dintyho a Devonka (budili velkou pozornost návštěvníků a diváků) a Burďásci dovalili malého vzteklého Démonka. V hospůdce frčela třešňová Amundsen vodka a tak jsme vydrželi v příjemné náladě do druhé hodiny ranní. V noci byla hrozná kosa, ale mě bylo ve spacáčku v autě dobře.
Ráno byla zima jako v "ruskym filmu" a trochu mi nasněžilo pootevřeným okýnkem do auta (kam se ale hrabu na Lucku Anděrovou, kdy se Zdeňkem zapomněli zavřít na noc okno u auta a sedačka u spolujezdce byla ráno dokonale bílá od sněhu a světe div se v tom ledovém pelíšku spala stočená Kesynka...a pak že je rozmazlená). Dostatečně jsem napojila psy a pak i sebe a od desíti hodin se startovalo. Naše MU kategorie sestávala s Jindry Zelenky, kovboje, Radka Hellera a mě. No, vidím to bledě, chlapi mi s těma svýma "rychlýkama" ujedou. Roman Habásko mi pomohl na start, kdy držel naší Esterku hysterku za zádovou šňůru a bylo to dobrý-Esterka ani nezaregistrovala, že to není Vítek a že by tedy měla ječet. Jeli jsme ve složení samotná Esterka vepředu, druhá lajna Brownie a Fifinka, třetí lajna kluci Nanuk a Attiba a vzadu siláci Balto a Fík. Tedy sedmička.Wulfinku jsem nechala v přívěsu, neboť se na závodech stresuje a šprajcuje a nechce běžet (na tréniku je OK a běží dobře, ale na závodech se jí v poslední době něco v hlavičce přehodí a stávkuje).
Dorazili jsme na start a pomyslela jsem si "no tě prsk"- start je mírně z kopečka a po 50-ti metrech je levá zatáčka do pravého úhlu. A Radek startující přede mnou už v zatáčce motá a přepřahá. Ale byli jsme holky šikovný a proletěli jsme zatáčku krásně hladce smykem a bez karambolu. Hup přes silnici a kolem rybníčku táhlým sjezdíkem do prudké levé zatáčky. A zase Radek v zatáčce a zase motá. Stojím a čekám, nemá cenu předjíždět-Radek je rychlejší.Dojel nás kovboj, Radek se rozjíždí, nechám kovboje předjet a jedeme mírně do kopečka asi 2 km. Pak následují mírné táhlé skopečky nebo dokopečky. Esterka vepředu maká jako barevná a všichni se snaží. S kopce přibržďuju ať se pejsci neutaví. Naším problémem je, že jedno kolo na káře hrozně vrže až to trhá uši. Skřípání přestane jen když brzdím. Vítek se to snažil doma odstranit, ale nějak se mu to nezadařilo. Jsem tedy ráda, že můžu přibrzdit a ucho si odpočine. První avizovaná žlutá, zmrzlé vyjeté rigoly od traktorů, kára celá chrastí a natřásá se a já se cítím jako naklepaný řízek. Druhá žlutá, bacha na sklopené železné hraniční zarážky. Příjemná pohraniční cestička. Dojíždí nás Michal Merhaut a Pavel Šarkovský, oba z kategorie MB. A pozor, třetí žlutá, prudký zatáčkovitý vyklepaný sjezd. Šněrujeme to dolů, ale dobré brzdy to jistí a pejsci to krásně mastí. Myslím, že by se tam hodila značka "klesání 12%". Po ostré pravotočivé nepříjemné vracečce už následuje čajovo-rumová kontrola. Dáváme si také jeden kelímek. Máme za sebou asi polovinu trati z celkových cca 19-ti km. Na kontrole potkáváme kecající holky koloběžkářky Lucku Anděrovou a Romanu Bielikovou. Ty holky kafraj na kontrole, po cestě z kopce i do kopce...no fakt ženský. Chvíli se mě děvčata (holky i feny) drží, povídáme si (no já vim, už bylo dost mluvení) a po chvíli jim ujíždíme. Romana má půjčenou starší fenku od Radka Hellera se zajímavým jménem "Šubyduby". Teď následuje pro nás příjemné delší mírné stoupání a pak už táhlý sjezdík do vesničky. Předjíždí nás Venca Zetek se čtyřkou a ukazuje nám roztrhané gatě jak někde hodil tlamu. No je to kaskadér. Asi 2 km před cílem jsme potkali v lese chlapíka s koněm, který tahal klády. Fifinka na koníčka čubrněla a chtěla k němu, ale naštěstí Esterka a většina psů byla jiného názoru a tak jí táhli od koníka pryč. Jak jsem se pak doslechla, tak s koníkem nikdo neměl žádný karambol a pejsci projeli kolem více méně plynule.
Za chvíli už jsme v cíli, kde čeká komentátor Jirka Plšek. Ten každého odchytí a mámí z něho do mikrofonu nějaké zážitky z trati nebo o pejscích, aby se přihlížející diváci dozvěděli něco zajímavého. Honem dávám pejsky na stake out, odstrojuju je, balím šňůry na káře a beru foťák. Přestože zlobí a zamrzá, tak bych ráda něco nafotila z tratě.
Kousek od cíle potkáváme Janinku Královou-Zetkovou provozující běh se třemi psy u pasu. Copak se to stalo? Asi 500 m před cílem se jí zlomila přední vidlice na tříkolce, naštěstí pád ztlumilo chroští a nic se nikomu nestalo. Jana pohotově připla psy k pasu a upalovala do cíle po svých. Jdu se na pochroumanou káru podívat a tlačím jí do cíle. Za chvíli přichází Venca Zetek a nemocnou káru ode mě přebýrá. Kolem projíždějící Michal Hanuš nabírá káru i Vencu na svojí bytelnou čtyřkolku a jeho 5 psích tanků veze celý náklad celkem v pohodě do cíle. Vzbuzují velký rozruch u diváků.
Cílem projíždí i Ríša Burda, kdy jeho kára na zadním kole má pouze ráfek, duše a plášť jsou fuč. Defekt se mu stal asi 3 km po startu a tak celou trať včetně krkolomných pasáží odjel bez kola, má můj obdiv. Asi už se z něho stává ten správný musher! Krmím pejsky a sebe. Trať jsme zvládli za 1h 27 min a jsme čtvrtí. Zajímavostí bylo, že Pavel Šarkovský zajel čas pod 1 h (přesně 59 min) a porazil favorita závodu Michala Merhauta (ten měl sice defekt na káře, ale i tak...).Odpoledne manmaťák Jarda Soumar promítá film o Iditarodu od Jeffa Kinga. Od 20.hodiny začíná rockotéka. Ta má perfektní spád a trsáme až do půl čtvrté do rána. Největší výdrž má asi můj taneční partner Míra Hurych. Jen nechci vidět to zítřejší ráno. Tak jo, jdu na kutě do vymrzlého auta.
Ráno je mi ve spacáku zima na nohy (no starý spacák už není moc funkční a Martin Brzek říkal, že mu teploměr v noci naměřil -16 stupňů!). Zahřívám se pohybem kolem psů, uklízím bobky a dělám jim vydatné pití. Paj jdeme s Romanem na snídani, kde se napereme až k prasknutí. Od 10 hodin jsou opět starty. Ty probíhají dle kategorií od nejrychlejšího po nejpomalejší.Dnes se nám jede ještě lépe než včera. Bez problému nás předjíždí Honza Čepek, Šarky, Michal Merhaut a Venca Zetek. My naopak dojíždíme Jardu Jiránka a holky koloběžkářky, které opět jedou spolu a kecají (Lucka Anděrová byla po sobotě druhá, ale dnes píchla kolo a tak jede na pohodu).
Předjíždíme i Milana Petruželku coby canicrosaře se starší haskouní slečnou. Líbí se mi, že Milan přizpůsobuje tempo psí dámě a tak jim to hezky šlape a sluší jim to spolu. Pak kupodivu předjíždíme kovboje i Radka a mažeme do cíle.Dnes jsme se zlepšili na čas 1h 22 minut. Koukám, že Jindra Zelenka napálil na trati do stromu a urazil na své maxikáře zadní kolo,nic se mu ani psům nestalo. Venca Zetek zase jedno kolo píchl a na druhém zul pneumatiku a ráfek ještě štípl o betonový sloupek. No o defekty nebyla nouze, ale nikomu se nic nestalo.
Šarky nakonec dnes přivezl jednoho pejska přes řídítka káry, kdy ho za jízdy přidržoval zubama, a tak byl nakonec druhý. Ríša Burda tradičně potvrdil bramborové místo a Roman Habásko se svýma stařečkama obsadil hezké třetí místo. V naší kategorii to dopadlo tak, že jsem nakonec byla třetí, Radek čtvrtý a kovboj jen o 11s druhý, vítězem se stal i přes bouračku Jindra Zelenka. Tak jsme zabalili a po vyhlášení se vydali na cestu domů. Zpáteční cestu jsem absolvovala s Romanem Habáskem a kolem 20.hod jsme dorazili v pořádku domů. Myslím, že i kárové Janovičky stály zato a přijedeme za rok znovu.
Fotečky najdete na :

Dubby

7. února 2008 v 14:40 | hrobníci |  Štěňata - Z Hrobu
Pár foteček s fenkou Dubbynkou ve stáří 8 týdnů...hoví si u nás doma v posteli a hraje si se vším možným. Ale je zlatá...
Ráda si hraje s plyšákama...s kuřetem...
...a s lvíčkem...

Best sjezd Mikulov 2008

5. února 2008 v 18:22 | hrobníci |  Ládíček Hrobníček a jeho mamina
Dne 2.února se v Mikulově konala snow show Best sjezd 2008. Zrovna si k nám přijeli pro štěně Didu Lucka Anděrová se Zdeňkem a SH Kesy. Nejprve jsme návštěvu povodili po vršcích Krušných hor...
Byli jsme se podívat na Vrch Tří pánů na větrné elektrárny a přitom jsme píchli kolo u auta, tak Vítek spolu se Zdeňkem měnili rezervu...
Byla zima a tak jsme se zašli ohřát do hospody U Huberta v Mikulově. Pak jsme navštívili přednášku extrémního bikera a našeho už můžeme říct kamaráda Honzy Kopky. Psali jsme o něm už v článku ze Šediváčka. Mimochodem Honza se u nás doma v Hrobě stavil cestou domů i s celou rodinou a pochutnal si na Vítkových vyhlášených mexických fazolích a také se všichni zamilovali do našeho štěňátka Dubbynky, kterou jsme měli doma.
Kolem páté hodiny odpolední začal hlavní program Sjezdu.
Zahájení předcházela sázka starosty Mikulova, který skončil dobrovolně v ledové vodě hasičské nádrže.

Šediváček- Poslední etapa

4. února 2008 v 20:57 | Jana |  Mushing
Tak se po kratší pauze vracíme k Šediváčkovi. Sobota-poslední den závodu z pohledu závodníka. Opět se startovalo od Kristýny, ale už od 9-ti hodin. Dnes bylo všude plno lidí, diváků, turistů. Ráno bylo umrzlo, a tak to po sjezdovce nahoru celkem jelo. Jen Esterka se furt otáčela, jakto, že to tolik neklouže. Hodně musherů se za námi na svahu sjezdovky motalo, a tak jsme plynule skoro všechny předjeli.
Dnes se mělo jet od Maruši rovnou pod Jelenku a pak klasický velký okruh na Homoli a na Pěticestí a druhý kratší okruh jen na Homoli a zkratkou na Marušu.
Byla docela zima a fuňelo, tak se Rampušák na kontrole Pod Jelenkou zahříval tím, že jsme nesměli zastavit a on s rumem běžel podél saní, aby se trochu rozhejbal. Byl to dobrý servis. Dále už pěkně fičelo, a tak Esterka chvílema kličkovala před sáněmi, jak si hledala cestu nejmenšího odporu. Občas jsem se schovávala za sáně, abych aspoň něco viděla, neboť vítr mě úplně oslepoval a vháněl slzy do očí…no jako blizard na Aljašce. Hezky nám to svištělo, dojeli jsme i vláček němců a Milana Petruželku. Chvíli jsme si povídali, a pak jsme se jali němcům zdrhnout. To se podařilo. Na Pěticestí neměli rum, a tak naše zastávka byla jen krátká. Pak už to upalovalo z kopce dolů, Milan mě ve sjezdu předjel a mastil před námi. Táhlý kopec na Marušu jsme jeli za sebou, předjeli jsme ještě "husky schule" a i přesto, že byla mlha, tak nám bylo krásně.
Pod Jelenkou opět pohyblivý Rampušák s rumem a honem do druhého kolečka. Esterce se moc nechtělo znovu do blizardu, ale po krátkém přemlouvání si dala říct. Dojeli jsme i věčně se motající maďarku Regulu a prokousávali se vichrem k Homoli. Milan nám ve sjezdech ujel a ještě nás dojel "husky schule", tak jsme se za ním vezli skoro až do cíle, kdy jsme ho v závěrečném sjezdu po sjezdovce předjeli. Tentokrát jsem počkala u Matouše na odvoz ke stake-outu. Jistota je jistota. Čekala jsem tam asi hodinu, mezitím dorazil Juraj Potoček a nějací němci a motající se maďarka. S bratry slováky jsme popíjeli nějaké jejich domácí výtvory a přestože nepříjemně foukalo, tak nám nebylo zase tak špatně.
Večer bylo v 18.hodin slavnostní vyhlášení.
Obsadili jsme 4.místo v nečistých, což je celkem úspěch. Večer jsme pak trávili v hospodě až do dvou hodin, kdy jsme s Jurajem Potočkem oslavovali naše dobré umístění mezi nečistokrevnými spřeženími, s kameramanem Liborkem a Mončou Černejch jsme zapíjeli život a s Mírou Hurychem jsme kecali o psech. Bylo nám fajn. Vítek a Libor si na patře Kristýny hráli s českými i francouzskými dětmi na vrtulník a vůbec nikomu nevadila jazyková bariéra. No bylo to opět super a na Šediváčka 2008 budeme zase rádi vzpomínat.
Ostatní fotky ze závodu najdete na: http://hrobnice.rajce.idnes.cz/Sedivacek_2008/

Šediváček-Třetí den závodu

1. února 2008 v 20:14 | hrobníci |  Mushing
Pátek: není mi dobře. K snídani jsem si dal suchou housku a čaj. Závidím všem, co si na housku můžou namazat různé dobroty a nic jim není. Asi jsem snědl něco špatného, a proto jsem se rozhodl, že budu celý den na dietě. Bez toaletního papíru nemůžu opustit strategické místo-hospodu. Nejprve jsem měl v úmyslu najít pro Janu vhodného pomocníka, neboť jsem si nebyl jist, zdali budu schopný bez újmy na zdraví absolvovat onen přesun ze stake-outu na start. Nakonec mi to nedalo a já ,jako dny předchozí, stál na saních připraven podstoupit onu procedúru. Bylo to velmi náročné, jelikož opětovnému odstartování předcházelo dalších zhruba 5 minut čekání na startu. Bylo to pro mě nekonečné…Fakt to nešlo vydržet a já se těšil na Janin odjezd jako dítě na bonbón. Dočkal jsem se. Jana vyrazila na 3.etapu a já mazal do hospody…
V lokále seděl pán celý v zeleném. Přisedl jsem si k němu a zjistil, že je to stráž ochrany přírody a krajiny z CHKO Orlické hory. Byl to velice příjemný člověk, který dohlížel na dodržování udělených podmínek pro tento závod. Moc pěkně hovořil o Pavlu Kučerovi a Šediváčkově longu. Přinesl mi fotografie fauny a flóry Orlických hor, které sám pořídil. Bavili jsme se o různých věcech, fotografování, myslivosti, současném stavu Orlických hor a hlavně o psích spřeženích. Hodiny ubíhaly a já se musel s panem Kučerou rozloučit (podoba jmen s ředitelem závodu čistě náhodná). Ona místnost volala a toto volání muselo býti vyslyšeno. Mezitím Jana prožívala nádherné chvíle na hřebenech hor. Opět bylo krásně, avšak tentokrát jsem byl nucen svým stavem ulehnout do auta, kde jsem po požití darovaného Endiaronu od Juraje Potočka usnul. Vzbudila mě až Jana s Romanem kteří dělali po příjezdu z trati velký kravál., aby mě naštvali. To se nepovedlo.
Roman pozval na závod svého známého extrémního cyklistu Jana Kopku, se kterým Jana Henychová s Pavlem Kučerou ujednali podmínky jeho účasti v závodu Šediváčkův long. Honza absolvoval na speciálně upraveném kole nejtěžší světové závody. Jedním z nich je i slavný Iditarod pozměněný na Idibike, o kterém nám udělal ve večerních hodinách nádhernou přednášku spojenou s videoprojekcí. Honza zdolal vzdálenost asi 1.800 km za 23 dní, ale jen s tím, co si vezl s sebou (až na občasné doplnění jídla u domorodců). Součástí povídání byla autogramiáda s prodejem jeho knihy z tohoto závodu "Ve spárech Aljašky". Bylo to něco úžasného. Škoda jen, že si jeho vyprávění neužili i cizojazyčně hovořící závodníci (Zdeňka Dušková se moc snažila o doslovný překlad, avšak pak jí došly síly a ona překládala jen to podstatné). Knížku máme doma a už ji četla celá rodina.
POSTŘEHY OD HROBNICE: Opravdu obdivuju bikera Honzu Kopku, který na svém speciálu odstartoval mezi spřeženími na louce za Kristýnou a vydal se na trať Šediváčka. Jel celkem dvě etapy a moc se mu to líbilo.
Jen doplním pár zážitků z trati. Víceméně můžu říct, že každý den jsme na trati zažili něco neobvyklého. Na první etapě se nám stalo, že jsme předjížděli nějaké německé šestispřeží SH, kdy při předjíždění leaderů jeden z nich dostal epileptický záchvat. Okamžitě jsem zakotvila spřežení a jali jsme se spolu s musherem a ještě přítomným kamarádem Holgrem pejska uklidnit.
Po chvíli záchvat odezníval a dotyčný musher řekl, že to je OK a že můžeme pokračovat v jízdě. Naši pejsci jenom koukali a ani nemukli. Druhý den jsme zase zažili rvačku psů patřících do jednoho spřežení. Byl to opět německý závodník. Spolu s Vláďou Páralem a ještě jedním německým kolegou se snažili rvačku rozehnat. Bohužel to majitel rvoucího se spřežení odnesl pěknými kousanci na ruce. Měl roztržený prst a tak jsem mu ho zavázala obvazem z lékárničky( zde zářný příklad toho, že povinná výbava není v saních jen tak pro srandu). Postižený musher pak pokračoval v jízdě, přičemž pokousanou ruku držel vzhůru, aby mu rána tolik nekrvácela. Později jsem zjistila, že dotyčný musher ze závodu odstoupil. Jen musím ještě pochválit naší hrobnickou smečku, že se při incidentech vždy chovala vzorně, nedělala kraviny a čekala až vše vyřeším.
Za velkou zmínku stojí tzv.rumové kontroly na trati. No, oni jsou to normální kontroly, ale s řádnou zásobou rumu. Nejlepší kontroly byly Pod Homolí a na Pěticestí. To jsme vždycky pokecali, popili rumík a čajík a pokračovali dále. No a když už těch kontrol bylo hodně, tak jsem zpívala pejskům písničky z Mrazíka. Díky těmto kontrolám se pak lépe sjíždí sjezdovky ke Kristýně. Ale to všechno k Šediváčkovi patří!