Pište nám komentáře, vždy potěší!!!

Duben 2008

Kazan-jubilant

30. dubna 2008 v 14:00 | hrobníci |  Dění kolem našich pejsků
V pondělí 28.dubna oslavil náš malamut Kazan dvanácté narozeniny...
Jeho nejoblíbenější činností je spaní,žraní a ploužení se po zahradě...
A Vítek pejsky při venčení hlídá. A jelikož se maturita blíží, tak se učí při každé příležitosti...
Tak ahoj Kazane a drž se!

Až se zima zeptá...

29. dubna 2008 v 19:25 | hrobnice |  Ládíček Hrobníček a jeho mamina
Uklízeli jsme v garáži a vytvořili stropní uchycení saní...tím pádem se pohodlně vejde do garáže se sáněmi i sláma na příští zimu a kára (tu ještě semtam na jaře využijeme na vyjížďku).

Krušnohorský dogtreking 2008-2.díl

25. dubna 2008 v 19:45 | hrobnice |  Dogtreking
Ráno v 5 hodin nás budí deštík. Chvíli přemýšlíme, zda opustit vyhřáté spacáčky, ale déšt sílí a tak kvapně balíme bivak. No, moc jsme tomu spaní nedali, všehovšudy 3,5 hodiny. Cesta po břehu Ohře byla moc příjemná-v lese, po trávě. Procházíme opět chatovými osadami, kolem vodáckého tábořiště na Hubertu a už jsme v Karlových Varech.
Stále prší víc a víc, a atak dáváme pod prvním mostem pauzu. Překrýváme batohy nepromokavým obalem a pokračujeme k lávce pro pěší přes řeku. Na druhé straně směřujeme k dálnici Vary-Praha. Přemýšlíme, jak nejlíp tuhle silnici zdolat. Déšť přitvrzuje. Rozhodujeme, že se schováme na nejbližší benzínce a posnídáme. Pumpa je blízko, psy uvazujeme pod přístřeškem na LPG a upalujeme dovnitř. Automat, kafe,horká čokoláda, čajík, koblížky …
…sedíme,rozmrzáme,usycháme. Je půl deváté. Přichází i Honza Hirš s Ritou a Andrejka Novotná-Rychecká s Barbuchou. Libujeme si všichni jak je nám dobře. Deštík trochu polevil a hlavně jsme museli uvolnit vjezd na LPG místo, tak odvazujeme psy a pokračujeme dál. Loučíme se s příjemnou obsluhou benzínky a vyrážíme směrem k lázeňským lesům, kde máme na rozcestníku U buku narazit na zelenou turistickou značku. Daří se nám to s Romanem na první pokus. Lucka jde v závěsu za námi. Po kilometru cvakáme kleštičkama na kontrole č.5.
Trasa vede lesem mezi vývraty a polomy a je to zajímavý úsek. Za chvíli jsme v obci Hůrky. Za městečkem je Karlovarské letiště, kde zrovna slyšíme tůrovat letadlo. Čekáme a opravdu jedno dopravní právě vzlétá a rychle mizí v mracích. Je to úchvatné. Pokračujeme cestou necestou blátem neblátem do Kolové.
V příjemném altánku na návsi je poslední pohodlné nedeštivé posezení před cílem. Zbývá nám už jen 18 km. Kleštičky kontroly č.6 jsou na rozcestníku nedaleko altánku. Sešlo se nás v suchu hned několik, je tam i akita inu zabalená do pacáku-přepískla to a nemůže už dál. Čeká se svojí paničkou na odvoz. Roman vybaluje poslední zásoby jídla a vzniká švédský stůl-salám,sýr,paprika,Andrejčiny(od Barbuchy) ředkvičky,Lucčin perník,moje sladkosti a gumové erární bonbóny(je tu i kontrola pro midaře a občerstvení v podobě bonbónů Haribo-"sežrali" jsme jich s Romanem asi deset). Docházejí nás také první dva midaři. Celkem se divíme, neboť jsme je čekali daleko dřív už u Varů. Asi se fakt s tou rychlostí lepšíme. Trochu jsme si "vorazili" a hurá dál. Procházíme Kolovou,obcí Pila a osadou Telenec a už se před námi zjevuje v oparu Andělská hora. Je nám s Baltíkem dobře,ramena už si zvykla na batoh a nohy vůbec nebolí, jen mám v botech poněkud vlhko-bodejť by ne, když celý den prší. Od Andělské hory doslova jedeme po kluzké blátivé trávě dolů z kopce.
Blahořečím svoje hůlky a lituju Lucku, která má jen jednu a je víc na zemi než na nohách. Dokonce i sprostě nadává-to už je co říct. Pak se na to vyprdne a jde louže nelouže,potok nepotok. U Štichova mlýna pokračujeme po neznačené cestě a čekají nás tři překonávání Dubinského potoka.
První brod jsme zvládli dobře, asi 10 m od cesty jsou v potoce kameny a ostrůvky. Druhý brod byl hodně lehký. Zato třetí brod nám dal zabrat. Přes potok jsou sice padlé dva kmeny, ale zdolává je jen Roman. Já Baltovo vodítko přivazuju na hůlku a tu házím Romanovi na druhý břeh. Balta nemůžu totiž pustit na volno, neboť je to hrozný "stresmen" a mohl by v panice utéct. Balto brodí na druhý břeh. Já zkouším přejít po jedné z klád, ale zjišťuju, že jsem tak unavená, že nedokážu zkoncentrovat síly a smysly na to, abych udržela na kládě rovnováhu. I těžký batoh dělá své. Proto volím cestu přes kameny…pořádně se odrazit a hop hop a jsem za vodou. Pak ještě Lucka s Kesy. Lucka máčí už tak mokré kecky a nakonec šťastně doskakuje k nám.
Ještě pár polomů a jsme nad Beraním dvorem. "Najíždíme" na asfaltku a už si to štrádujeme posledních 6,5 km do cíle. S Romanem pějeme různé národní i populární písně-jednoznačně vede Mrazík a Jóžin z bážin. Lucka se s Kesy drží pár desítek metrů za námi a viditelně se těší do sucha. Ale vydržať-za chvíli jsme v cíli. Hurá-Radošov a kemp Na Špici cca v 16.15 hodin. Tak nám těch 90 km trvalo ujít 32 hodin. V cíli nám kontrolují povinnou výbavu,zapisují čas a pak už jen autíčko se suchými věcmi, pejsci nabaštit a hops do slámy. Balto a Rab okamžitě spí.
Mokré věci a boty hážu do igelitového pytle a jde se do hospody na jídlo. Dokonce jsem provedla sprchovou očistu v prvním patře hotelu. Jako z alabastru usycháme v hospodě u večeře a zmrzlinového poháru (chtěli jsme si dát pohár ve Varech, ale nebyla k tomu příležitost, tak to doháníme nyní). Dopadá na nás příjemná únava, svaly bolí, kymácíme se po hospodě i po kempu a v půl jedné upadám v autě do bezvědomí. V noci jsem spala jako mimino.
Nedělní ráno je ve znamení vyhlašování výsledků. Moderování se ujímá Honza Moravec a jde mu to náramně. Monča Černá a Míra Hurych zase dobrovolně "vzali" líbání jednotlivých účastníků a rozdávají ceny. Hodně závodníků vzdalo, skoro půlka. Tak jsme spokojeni, že jsme to ušli a už se těšíme na další dogtrek do Podbořan.
Další fotky najdete na :

Krušnohorský dogtreking 2008-1.díl

23. dubna 2008 v 21:27 | hrobnice |  Dogtreking
Jako tradičně i letošní dogtrekařskou sezónu jsme s Baltíkem zahájili dogtrekingem Krušnohorským konaným ve dnech 18.-20.dubna 2008. Ve čtvrteční podvečer jsme dorazili spolu s (téměř místním) předjezdcem Romanem Habáskem, který nás bezpečně navigoval až do Radošova do kempu Na Špici. Zaparkovali jsme hezky na sestřižený trávníček v areálu a šli se prezentovat do hospody. Přivítala nás Zuzka Junková, Faboš a ostatní z pořadatelského týmu Pohodářů. Trošku se nám protočili panenky, když jsme platili za "parkovné" na 4 dny-spolklo to celé moje kapesné, co jsem měla s sebou. No ale přeci si nenecháme kazit těšení se na kamarády a zdejší přírodu. V hospodě měli dobrou kofolu, a tak jsme kecali a kecali, v půl desáté byl meeting a pak volná zábava. Balto s Romanovým Rabem odpočívali zatím na slámě v přívěsu, který Roman přivezl -později jsme při dešti ocenili jeho velký přínos (mokrý pes v autě není nic moc). Kolem jedné hodiny jsme zalezli do aut do spacáčků a nařídili budík na půl sedmou.
Páteční ráno mrzlo jako když praští-naměřili jsme na přívěsu mínus 5 °C. Než jsem rozlepila oči, tak už u auta stepoval první zájemce o veterinární prohlídku. Zatímco jsem snídala,dobalovala ,olepovala a bandážovala, tak jsem zvládla rychloprohlídku většiny přítomných psů. V 8.08 h už jsme s Romanem stáli připraveni na startovní čáře. Tři,dva, jedna,start….vyrazili jsme vstříc 90-ti kilometrové štrece po Krušných horách a okolí Ohře. Z kempu jsme zahnuli doleva , počkali jsme na Lucku Anděrovou a Kesynku a pokračovali k Radošovskému dřevěnému mostu. Vystoupali jsme silničkou po žluté na stezku vedoucí lesíky do Ostrova nad Ohří. Zpočátku jsem nijak nehnala, protože jsem měla strach jak vydrží obě moje zabandážovaná kolena. V Ostrově jsme se vyloupli u nádraží ČD, propletli jsme se starou částí města a opouštěli jsme Ostrov u rybníku Velký Borek.
Tady naši haskouni hasili žízeň a přitom po očku sledovali labutě a kachny, které se neohroženě pohupovali sotva 5 metrů od psů. Ale jsou to slušně vychovaní psi, kteří neloví kachničky…no až na Kesynku, ta pro změnu lovila v cizím baťohu svačinu. Pokračovali jsme kolem vypuštěného rybníka směrem k Dolnímu a Hornímu Žďáru. Zde u staré fabriky na trolejbusy sídlili vietnamci se svými trpaslíky a umělými zvířátky (i vlky a psy). Po pár stech metrech od trpaslíků jsme uhýbali na zpevněnou cestu vinoucí se mezi loukami a pastvinami směrem na Plavno a Suchou. To už jsme byli ve výšce kolem 600 m n.m. a těšili se na první kontrolu u hospody "U pašeráka". Ale vypekli nás-nápis :"Otevřeno od 16 hodin" nás uzemnil, a tak jsme se aspoň vyvalili na restaurační verandičku. Bára Boudová šla ještě zjistit stav v druhé místní hospodě, ale výsledek byl tentýž. No tak nic. Vybalili jsme naše železné zásoby a poobědvali na čerstvém vzduchu. Štípli jsme si první kleštičkovou kontrolu a začli stoupat vzhůru směr Klínovec.
Čekalo nás 600 m výškového rozdílu. Balto a Rab nás s Romanem táhli jako výtah, a tak jsme se brzy ocitli v pásmu "věčného sněhu a ledu". Nejprve byl sníh místy, pak už všude. Moje staré bezvzorkové kecky na sněhu klouzali, a tak jsem byla ráda, že mám hůlky (říkám, že jsou to moje prodloužené ruce). Balto táhnul i po rovině a musela jsem jeho vášeň trochu krotit-myslel si, že táhne sáně, a tak "bejčil" ze všech sil. Sešlo se nás na sněhu víc a šli jsme jako šerpové jeden za druhým. Psi se váleli ve sněhu a užívali si to. Náhle se před námi tyčila věž Klínovce a mi se ocitli ve výšce 1.244 m n.m. Vesele se tady lyžovalo, byla v provozu sedačková lanovka. Kochali jsme se výhledy, sněhem, fotili jsme a navlíkali návleky na boty. Když jsme se dosytosti nabažili, tak jsme zahájili sestup po Dámské sjezdovce. Roman vyndal igeliťák a boboval i s Rabem, který ho táhnul. Kolem nás svištěli dolů snowborďáci a lyžaři. Zastavovali a ptali se nás, co to máme za závod s těma psama.
U dolní stanice lanovky jsme se občerstvili kofolou na terásce příjemné hospůdky. U hotelu Nástup jsme si odcvakli kontrolu č.2 a po silnici jsme pokračovali směrem na Meluzínu.
Svítilo sluníčko a bylo nám dobře. Byli jsme na 26.kilometru. Procházeli jsme lesem,kolem opuštěného stavení a strašáka na Liščí kámen. Před Srním nás čekala Honzova palačinková kontrola č.3. Schodili jsme stále těžší baťohy, uvázali pejsky ke stromům a už jsme se vrhli na čerstvé palačinky s marmeládou nebo nugetou a šlehačkou.
Senza bájo. A teplý čajík. Opalovali jsme se na odpoledním sluníčku. Jeden z německých účastníků s vyvknutým kotníkem čekal zabalený ve spacáku na odvoz do tábora. My jsme na kontrole strávili asi půl hodiny a pak jsme pokračovali v sestupu do Stráže nad Ohří. Šinuli jsme si to s kopce po pastvinách kolem Nebeské skály a už jsme viděli první domky Stráže nad Ohří. Po silnici, která vedla centrem obce se řítily kamiony a auta. Přeběhli jsme silnici a zamířili do hospody "U lípy". Pejsky jsme nechali uvázané venku na verandě a zapluli jsme dovnitř. Asijští majitelé na nás udiveně koukali, ale za chvíli si na nás zvykli. Zajímalo by mě, co si mysleli, když se uprostřed sálu rozvalil 70-tikilový novofunlanďák Andry (asi něco jako"to by bylo bóbiků"). Dali jsme si kofolu a jak jinak než čínskou polívku s kuřecím masem. Lucka už na tom byla dost mizerně z bot, které měly příliš tvrdou podrážku. Na oblepení otlaků a puchýřů vyplácala všechny svoje flastrové zásoby a obalama od náplastí naplnila vrchovatě popelník. Přijel se na nás podívat i Zdeněk od Lucky, aby nás morálně podpořil. Rozhodli jsme se, že za každou cenu musíme dorazit do kempu, což bylo asi na 49. km. A pak se uvidí, kam v noci dojdeme.
Když jsme vyrazili ze Stráže, tak se začlo už pomalu smrákat. Po krajnici jsme zdolali frekventovaný úsek silnice a hurá mimo silnici.
Potkali jsme Jardu Berana se špringlem D´Artagňanem. Pejsek kulhal. Dozvěděli jsme se, že před lety prodělal operaci nohy a nyní se zřejmě staré zranění ozývá. Dala jsem chlupáčovi "psí" brufen, aby se mu ulevilo a v pohodě došel do kempu. Cesta pokračovala podél Ohře, chatovými osadami, po staré železniční vlečce a ve Vojkovicích přes nádraží. Roman lovil místní holky na oblíbenou větu: "Holky nemáte bonbóny?" Ale holky se nějak na nás "špinavce" se psama nechytali. Prošli jsme Velichov a pokračovali jsme několik kilometrů bohužel po silnici do Radošova. Byla už tma, čelovky svítili a já jsem měla děsnou krizi. Ale Roman nám dělal s Luckou šerpu a dotáhl nás silou vůle do kempu. Tady jsme nakrmili pejsky a přemístili se do hospody. Objednali jsme si smažáček a kofolu, povídali si s ostatníma (během naší večeře dorazil do cíle první člověk). Nějak jsem se během odpočívání zotavila a tak jsme pokračovali brzy dál. Domluvili jsme se, že půjdeme podél Ohře až dokud budeme moct a pak zabivakujeme v lese. Jak jsme řekli, tak jsme učinili. U kontroly č.4 jsme přešli most na druhou stranu a pokračovali proti proudu řeky ještě asi 2 km. V chatových osadách jsme sem tam zahlédli bivakující kolegy. Nakonec jsme našli příjemné místo v lese, rozložili náš bivak a hajdy do spacáčku.
Roman ještě pečlivě zkontroloval svoje otlačená chodidla, namazal je krémem a šup s nima do suchých ponožek (Romanův patent na svěží nožičky). Pejskové i my jsme poté padli za vlast. Zaslechla jsem jen štrachání srnek nebo jelenů, kterým jsme zřejmě zalehli místo na cestě ke zdroji vody.

Příprava na Krušnohorský dogtrek

14. dubna 2008 v 20:39 | hrobnice |  Dogtreking
V neděli 13.dubna 2008 jsme se vydali s Baltíkem na výlet po okolních vršcích a pojali jsme to jako přípravu na nadcházející Krušnohorský dogtreking. Z Hrobu jsme vylezli po Hrobské sjezdovce na Bouřňák.
Oba dva s Baltíkem jsme funěli jako parní válec, ale výhledy z Bouřňáku stáli zato.
Místy byly na vršcích ještě zbytky sněhu-Baltík si v nich lebedil.
Naopak někde už bylo jaro v plném proudu...zvláště "lezlo" hlavně na místní žabky.
Pozdravili jsme naše kamarády vrtule a pokračovali po cestách směrem na Fláje. Procházeli jsme polema smrčkových školek a vzpomínali jsme jak jsme tudy v zimě frčeli na saních.
Od Flájí, kde jsme si prohlédli naši oblíbenou myslivnu jsme štrádovali pod Vrch tří pánů, dále na Dlouhou louku a na vrch Stropník-885 m n.m.
Bylo už osm hodin večer, a tak jsme upalovali dolů. I tak jsme se vrátili domů už za tmy. Ale byl to hezký den...už se těšíme s Baltem na další putování.
Více fotek najdete na :

v Kořenově-Horním Polubném

6. dubna 2008 v 18:46 | hrobnice |  Ládíček Hrobníček a jeho mamina
O víkendu 5. a 6 dubna 2008 jsme se vydali k našim kamarádům Ríšovi Burdovi a jeho Pavle s rodinou do Kořenova-Horního Polubného v Jizerských horách. Přijel tam i další kamarád Jindra Zelenka s rodinou. V neděli dopoledne sice sněžilo s deštěm, ale vydali jsme se všichni+malý hasky Démon na malý výlet po okolí...pár foteček najdete na :

Návštěvník

3. dubna 2008 v 16:28 | hrobníci |  Les a život v něm
Naše krmítko začal využívat další návštěvník z ptačí říše. Na sýkorky, vrabce a jiné zpěvné ptactvo jsme si již zvykli. Ale že nás poctí svou přítomností i strakapoud prostřední nás ani ve snu nenapadlo. Ještě jsme viděli jak se láduje straka obecná, ale tu jsme nestačili vyfotit...
A jako bonus přidáváme ještě jednu fotečku...
Zatím se můžete těšit na poštolky, které se u ná uhnízdili. Foky budou ale až tak za dva měsíce. To budou vyvádět mladé na první let. Teď je rušit nebudeme...

Fotky z mašování na Hřebečné

2. dubna 2008 v 20:19 | hrobnice |  Mushing
Tak dávám do placu slibované fotky z našeho posledního Krušnohorského mašování na Hřebečné. Autorem fotek je Roman Habásko a Dáša Šindelářová. Já se do příště polepším a vezmu si nové baterky do foťáku.