Pište nám komentáře, vždy potěší!!!

Říjen 2008

Esterka v posteli

31. října 2008 v 21:47 | Hrobníci |  Dění kolem našich pejsků
Jelikož naše Esterka je vyčůraná a na závodech spinká ve spacáčku, tak musí doma náležitě trénovat...

Nový Dům 2008

28. října 2008 v 0:53 | Hrobníci |  Mushing
Závody v Novém Domě. Hrozně jsem se těšila-konečně si to užiju se vším všudy, nemusím se o nic starat jako na Hrobské jízdě a budu mít čas na psy a kamarády. Jak jsem řekla, tak se taky stalo. Ale od začátku…v pátek 24.října 2008 jsem naložila náš "cirkus", který jsem celý týden postupně připravovala a hurá do Nového Domu.
Dvě objížďky na cestě byly normálka a cesta se tudíž o hodinu protáhla. Ale i tak jsme za světla v pět odpoledne stáli na poli u Pepy Strakoše. Roman Habásko s Péťou Guregou a Péťou Davidovou nám drželi místo, a tak jsme exkluzivně "zastejkovali" hned naproti startu. Vybalili jsme pejsky a vše potřebné a klábosili s ostatními přijezdivšími (fuj-to je ale slovo). Pomalu se šeřilo a musheři přijížděli a přijížděli. Největší rozruch způsobil příjezd Janičky a Venci Quasimoda Zetkových. Tedy spíše hlavně Venci. Z minulého týdne si totiž ze závodů v Červeném Kostelci přivezl kromě bolavého kolene i alergickou puchýřovou vyrážku na obličeji a rukou. Lepra hadr. Ale Venca to bral sportovně-bílé bavlněné rukavičky a rozesmátá tvář jeho úděl zlehčovali.
Večer se šlo do nedaleké známé hospody v Novém Domě. Svařáčky a frťánky na zahřátí. A taky smažáček, někdo sporcoval i dva. Hlad je prevít a některé mushery je lepší šatit než živit. Zpáteční cesta v mlze byla krásná a dobrodružná. Ve spacáčku se příjemně usínalo.
Sobotní mlhavé ráno. Vyndat pejsky,napojit,pomoct Péťe Davidový s prezentací a veterinou, musher meeting a už se může startovat. Mezitím vylezlo sluníčko. Starty začli v 11 hodin a první jedou midaři, tedy my. Trať měří 16,8km. Tři,dva ,jedna,start! Vyrážíme po poli, ostrá pravá, jabloňovým sadem a šup na širokou lesní cestu. Ta se pěkně vlní dolů a nahoru.
Předjíždí nás LuckaW. Holky jí pěkně mastěj. Naše Hrobařské spřežení trochu brzdím, aby se pejsci nevyšťavili. Jedeme pomalu, ale jistě jako tank. Z káry neslejzám, žádnej prudkej krpál nikde není. První přejezd silnice. Perfektně zajištěno. Na louce je odbočka pro sprintaře-mají to do cíle asi 1 km. My pokračujeme příjemnou polní cestou. LuckaW jede před námi. Náhle ouha. Albínka kulhá. A jéje-má stržený polštářek. Lucka tedy zvolňuje. Předjíždíme jí a upalujeme lesem.
Druhý přejez silnice. Kličkujeme mezi stromy. Bacha trochu krkolomější sjezd a jsme na poli. Pěkně to tu drncá. Myslím na tříkolkáře-ty si to tady musej pěkně užít. Jsem vyklepaná jako řízek. Ale pejsky to baví. Sjíždíme k potoku. Brod. Pak táhlý stoupáček mezi poli. Dojíždíme Janinku Zetkovou s jejíma holčičkama. Chvíli si povídáme, nadáváme na teplo a za chvíli se Janince trochu vzdalujeme. Čeká nás průjezd vesnicí Nový Dům. Ale nikde žádnej pes, třetí přejezd silnice a hned čtvrtý. Je to do cíle asi 1,5 km. Esterka vepředu mastí a jsme v cíli. 1hodina 1 minuta. No, jak by řekl Jindra Šerpa Zelenka, ty "haskykoule" byli celkem dobrý.
Vypřahám, chvilka nepozornosti a nadržený Attiba málem nakryl hárající Fifinku. Ale v posledním zlomku vteřiny jsem Attibu stihla odstrčit. Takže nic. Pejskům dávám napít a připravuju jim papání. Dojíždějí ostatní závodníci. Janinka Zetková startuje podruhé s Vencovo "A týmem", tedy spíš jen se čtyřkou. S šesti se bojí a má recht. Pejsci vypálí jako z děla. Je to fakt rychlost. Soupeří s Šarkym o prvenství v MB kategorii. I Monča Černá se dvěma fouskama je hodně rychlá a holky jí pěkně táhnou. I v kategorii MB1 je narváno a je tu boj o první místa. Suverénně vede Ondra Stejskal. O další místa bojují Roman Kronus, Roman Habásko a Milan "Kundys" Lovětínský. Milan dováží RomanoviH Arama na káře. Bylo na něj příliš teplo. Dávám Aramovi povzbuzovadla a Roman ho nechává v klidu v kotečku. Ještě malý chirurgický hmat nůžkami a střihám Wegnůrkovic Albínce utržený polštářek. Pacičku namažu a šup s ní do botičky. Odměnu si vybírám v naturáliích-dostala jsem 6 párečků.
Koukneme se na dětský závod-fandíme Honzíkovi a Pepíkovi Burianům i jiným dětem. Je to sranda, dokonce běží i kluk s čivavou. Pak jukneme na rytířské vystoupení. Začíná krásné prosluněné odpoledne a musheři to využívají k opalování se a kafíčkování. Dostávám také jedno pozvání na kafíčko k Burďáskům. Je to dokonalá idylka.
K večeru vyráží Péťa Davidová,Zdeněk "píčaso" a Ríša s malýma nezletilýma D Hrobčatama na koloběžky. Mám pěkný pocit z toho, jak to mojim odchovaným chlupatým dětičkám šlape. U Stejskalovic karavanu vzniká "poradní" oheň, opékají se buřtíky a klobásky, kecá se a je pohoda.Vítek ochutnává nějaké historické lahůdky ze středověké krčmy. Jsou tu i různé stánky s korálkama, výrobkama z kůže a kovu. Kupuju si dva nové náramky na ruku-na památku. Po setmění koukáme na ohňovou šou, která je kouzelná.Večer vyrážíme opět do oblíbené hospůdky.
Dáváme si zase svařáčky. S přibývající hodinou noční se lidé trousí domů (i Hrobník jde na kutě), a tak se nakonec sesedáme k jednomu stolu.
Domů jdeme ve čtyřech s Jindrou Zelenkou, Mončou a Romanem Habáskem, který nás zasvěcuje do tajů noční podzimní oblohy. Večerní cesta domů pod hvězdnou oblohou je úžasná a fascinující…


Nedělní opět mlhavé ráno. Posouval se čas, a tak každý vyspává neboť má hodinu k dobru. Esterka se rychle vyčůrá a do spacáčku. To je veget. Snídaně u "poradního"ohně. Startuje se od devíti. Je celkem zima, a tak si na cestu beru rukavice. Odstartoval Jindra Zelenka a teď jsme na řadě my. První kilometr kadíme a háravky furt čůraj. Předjíždí nás Péťa Gurega. Nanuk je nenechavec a sápe se na Banyho, ale vše dopadlo bez "poškození". Ostatní předjíždění už je OK. Hned za náma startovali MBjedničky, tak nás brzo dojíždí Ondra Stejskal. Taky LuckaW. My naopak dojíždíme Monču s fouskama a znova dojíždíme Guregovic smečku.
Chvíli se motáme jeden za druhým a všelijak se předjíždíme. Vítek fotí u prvního přejezdu silnice. Dlouhá cesta loukou a LuckaW přede mnou má problém. Holky jí neodbočili kam měli, tak jim to jde Lucka ukázat "ručně". Ale ouha. Spřežení se rozjíždí. Lucka skáče na káru, ale už nestačila vytáhnout kotvící tyč a ta se ohla. Nejde nyní vytáhnout nad zem a trčí jen 1cm nad zemí.Profrčí tryskomyš RomanH v patách s Romanem Kronusem. My MÚčka pokračujeme dále svým konstantním tempem. Lucka o všechno zavází a tyč skřípe. Je to děs. Já jedu s Péťou Guregou za ní. Ale tohle fakt nejde. Zastavujeme a Péťa nabízí Lucce pomoc. Moje kára nevydrží zabržděná a psi s ní cukají. Musím jet, nedá se to ustát zabržděný. Péťa to ustál a velkým šutrem tyč narovnal a jede se dál. Později jsem se dozvěděla, že Lůca měla opravdu na těchto závodech pech a dovezla nakonec jednu z psích holek ve vaku. Ach jo, to se fakt nedá závodit.
Naše smečka mastí hezky dál. U brodu vznikl zádrhel. Doslova. Přejela jsem hlavní tažnou šňůru. Nemám sílu ručně přeprat psy a šňůru povolit a přetáhnout jí přes kolo zpět. Co teď. Naštěstí jede za mnou Šárka Mikolášková a společnými silami se nám daří lano přehodit přes kolo nazpátek. Díky Šárko. Bez tebe bych tady byla ještě tejden. V táhlém kopečku za brodem Šárce ujíždím.
Vymetáme všechny louže. Průjezd Novým Domem se zadařil. Předjíždíme Monču s fouskama. Hezky jim to pádí. Do cíle dojíždíme v čase 59 minut. No vida, ještě jsme se zlepšili. Uklidím pejsky, nachystám káru do cestovní podoby, připravím psí oběd a jdu fandit do cíle.







Kecáme a pokřikujeme na dojíždějící. Je sranda. Venca Quasimodo sedí v plastové židličce u cílové pásky, na rukou rukavičky a užívá si to-Janinka závodí i za něj, proběhne mu i jeho kluky a Venoušek je bez starostí. Umí si to zkrátka zařídit. Dětský závod. Balení. Je hotovo, a tak se převlíkám do čistého. Ještě závěrečnou veterinární zprávu pro Pepu Strakoše a jdeme na baštu do krčmy. Už se těším na masíčko a nevšimnu si, že jdu kolem fousky Aki. Je po žrádle a nemá košík. Raf. A mám díru do gatí. Ale i do nohy. No nic, moje blbost-lézt Akině před tlamu! Ale my holky musherský nejsme z cukru a navíc jako eskymácká babička ani neceknu. Chudák Monča si z toho dělá hlavu a děsně se mi omlouvá. Ale to fakt nestojí za řeč. Jdeme na dlabanec, opalujeme se a čekáme na závěrečné rytířské klání. Vyhlášení výsledků. Je přítomen i pan starosta Nového Domu. A jak to vlastně všechno dopadlo?
V Mbéčkách Šarky udržel o fous první místo před Janinkou Zetkovou. A v MBéjedničkách Roman Habásko dohnal sobotní ztrátu kvůli nemohoucímu Aramovi a vybojoval druhou příčku před Romanem Kronusem. Byly to opravdu líté boje. Nakonec bouřlivý potlesk pořadatelům a je to. Závody jsou u konce, nikomu se nechce domů, je krásně.
Proč vždycky všechno to hezké uteče tak rychle?! Ach jo. Těším se moc na další setkání na příštích závodech. Pejskům se nechce do přívěsu. Proto ještě povídáme se zbytkem musherů, kteří také domů nespěchají. Kolem třetí se rozjíždíme k domovům. Pole zůstalo prázdné. Tak zase za rok.

Pár foteček najdete na :

Rajčákova 50

21. října 2008 v 14:52 | hrobnice+Roman Habásko |  Ládíček Hrobníček a jeho mamina
V sobotu 18.října 2008 jsem byla pozvána jakožto "Krušnohoračka" a musherka na Hřebečnou na oslavu kulatých 50.narozenin kamaráda mushera Milana Rajčáka Šindeláře.
A jakožto sklerotická žena ranně středních let jsem zapomněla několik věcí jako třeba foťák, flešku pro Romana Habáska a přáníčko pro Rajčáka. Tak aspoň Roman měl foťák a několik jeho foteček jsem použila pro toto povídání. Co vám mám říkat: jedli,pili, hodovali(jehňátko jsme papali), zpívali a veselili jsme se. Přišli i trempští kamarádi, takže byli dvě kytary,Ivošovo "bendžo" a Milánkova basa. Basa-hrála hlavní úlohu v celém to oslaveneckém dění. Nová basa byl totiž náš společný dárek. Ale nejdřív dostal Milánek staré dědkovské houpací křeslo. Pravda, byl z toho trochu mrzutý, ale skousnul to. A pak se začlo hrát.
Ale právě stará basa zlobila a zlobila, a tak přišla na řadu nová. Rajčák koukal nechápavě a pak začal zvesela hrát až tu novou basu téměř zavařil. Sluníčko pozvolna zapadalo za obzor a obloha zrudla a my jsme měli veselo až do noci. Byl to pěkný večer a jeho atmosféru zachytil na svých fotkách Roman Habásko-viz.oblíbené blogy(sekce galerie).Tak se jukněte.

Šediváčkova 111 říjen 2008-konec

18. října 2008 v 0:11 | hrobnice |  Dogtreking
Probouzíme se až za svítání. Je před sedmou hodinou ranní. Nechce se nám z vyhřátých pelechů. Ani psi se moc nehýbají jakoby říkali "ještě minutku".Balíme spacáky a během 15 minut vyrážíme na cestu.
Scházíme ke Sv.Matoušovi a v údolí nad Deštnou se válí mlha. Žvejkám ranní jablko a sušenku. Baltík je v pohodě, šlape jako hodinky až ho musím z kopce brzdit. Také mladý Cariboo na svém prvním treku velice rychle pochopil, kdy má táhnout(do kopce) a kdy musí jít páníkovi za patama pomalu(z kopce)-Roman ho to svojí důsledností naučil během jednoho dne! Jsme u Kristýny. Jen si cvakneme kleštičkama tzv.tajnou kontrolu K8 do kartičky a pokračujeme dále po pořadatelském značení. Asi po kilometru narážíme na modrou. Mnichová, krásná barevná panoramata, blátíčko(nezávidím běžcům, kteří překonávali tohle mazlavé nadělení v noci) a je tu K5 v altánu na Mýtě.66km. Dáváme si pět minut oraz a mašírujeme dále. Čeká nás teď pěkná štreka po silnici. Provoz na této silničce asi 5.třídy je jako na Václaváku-kam všichni v sobotu po ránu sakra jedou?
V Šedivinách u Huberta vidíme za plotem 2 hlídací husky, které střeží objekt s vojenskou technikou nějakého vojensko-policejního sdružení. Taky koníček.
My pokračujeme dále stále po asfaltu. V Šedivinách obhlížíme krásný kostelík jak vystřižený z anglického historického filmu. Přecházíme na červenou. Přejdeme velkou silnici a tvrdá cesta konečně přechází v travnatokamenitou měkčí pěšinu. Opět pozorujeme nádherné zabarvení podzimní přírody. Osada Nedvězí, dále Doly. Zde je K6-75,7km. Zdraví nás nějaký místní dědula a nabízí jablka. Vůbec lidé v malých vesničkách nás provázejí dobrým slovem, zajímají se o náš závod, obdivují pejsky. Je to příjemné, nejsme pro ně tak cizí jako ve "velké" civilizaci. V lese trénují dva motokrosaři. Chvíli se zastavujeme a zíráme na ně. Pár foteček a mastíme dál. Vítá nás růžový kostelík v Dobřanech. U rozcestníku hledáme žlutou. Míjíme známou motokrosovou trať. Pořadatelské značení nás opět zachraňuje od nepříjemného asfaltu. Po chvíli jsme na Krahulci.
A zase silnice. Naštěstí je dost "mrtvá" a potkáváme jen jedno auto. Podél silnice jsou ohradníky s kravičkama. Holky se srovnali podél plotu do jedné řady a zvědavě si nás prohlížejí. Každá je v "první brázdě" jako v divadle. Je to srandovní a tak si kravky fotíme. Sluníčko šajní a blíží se 13.hodina. Vidíme v dálce větrné elektrárny. Konečně! Chata Horalka a odpočinek a jídlo. Jsme na 80,2km a dáváme si polívku, topinky a Roman i pořádné maso.
Pejsci uléhají do stínu a Balto tvrdě usnul. Ruby hlídá. Fotím si zlatého bažanta, kterého zde mají ve velké kleci. Naše chůze je už dosti toporná, svaly se ozývají. Nikdo raději nesundává boty, nemusel už by je na rozbolavělá chodidla a prsty obout. Přicházejí další dogtrekaři a mezi nima i Michal a Láďa Páralovic. Chlapi dávají pivo a povídáme si o našich letních aktivitách se psy. Za hodinu vyrážíme dále.
Čekají nás pastviny. Je nádherně. Uprostřed cesty najednou stojí býk. Jdeme s Péťou jako na potvoru sami, Roman si zrovna odskočil na záchod s tím, že nás dožene. Nojo, ale co teď. Rohatec na nás kouká, nevíme zda je přivázaný nebo na volno. Beru si do ruky hůlku jako sukovici a neohroženě za hlasitého chlácholivého povídání jdu k bejkovi. Ten stojí, přežvykuje, nic neříká a nechá mě přejít bez povšimnutí. Za mnou proklouzne Péťa. Uf! Je to za náma. Jsme zvědavé co Roman. Ale ten dlouho nejde , a tak pokračujeme zvolna dále. Ještě chvíli jdeme mezi ohradníky. Po pravé straně vidíme staré bunkry. Přelejzáme ohradník směrem k nim. "Házíme sicnu" na trávě a čekáme na Romana. Ten se za chvíli zjevuje a mašírujeme dále.
Před námi se rýsuje vysílač, na jehož oplocení je poslední 7.kontrola - K7(82.km). Scházíme do Sedloňova. Už se nám to blíží- jen asi 8km. Cestička uhýbá opět na pastviny. Péťa trochu zaostává, ale Ruby krásně ťape a celkem i táhne. Dáváme si s Péťou cucací Enervit na obnovení sil. Vesnička Plasnice, přes hlavní silnici, do lesa, rozcestník Pod Špičákem. Pár domečků v Koutě. Mají tu pěkné strašáky v políčku. Místní dědula s babčou nás zdraví a přejí nám šťastnou cestu. Cesta je příjemná, po trávě, na protějším svahu vidíme v dáli "bunkrovku" pod Velkou Deštnou. Pod námi je Deštné a čeká nás strmý sestup k chatě Panorama. Potkáváme i známé tváře-obsluhu z Kristýny. Je nám do zpěvu. Poslední kilometr cesty. Fotíme si kostel sv.Matouše, který se tyčí v zapadajícím sluníčku nad Kristýnou. Je půl šesté odpoledne a jsme v cíli(93km). Šli jsme to 34 a půl hodiny.
Nakrmíme pejsky, převlékáme se a sprchujeme v horké vodě a hurá do Kristýny na pokec a na večeři. No tak jsme to zmákli. Péťa v koupelně sundává flastry z nohou a s hrůzou zjišťuje, že má 15 puchýřů a 3 podebrané nehty. Roman až v pondělí zjišťuje, že má zlomený malíček na noze. No jak říká Roman: "a pak že nejsme masochisti". Sobotní večer je ve znamení zábavy. Já jdu s Péťou spát ještě před půlnocí. Tělo si o odpočinek říká dost důrazně. Chrníme s Romanem venku před autem pod širákem, Péťa klepe kosu v autě. Nedělní vydatná snídaně nás staví na nohy. Vyhlášení Šediváčkovi 111 i celého dogtrekařského mistrovství ČR probíhá ve Faboškově režii. Vyhráli jsme diplom, tašku přes rameno a šátek s logem Šediváčkova longu. Loučíme se s kamarády a frčíme domů. Poslední dogtrek se vyvedl. Balta a Caribáška jsme s Romanem přihlásili do seriálu Ice dog. Musíme ještě absolvovat károvou Šediváčkovu 33 na Šumavě a Šediváčkův long. Tak jsem zvědavá. Kamarádi, bylo to super, těším se na další výlet se psem po vlastech a horách Českých.

Ostatní fotky jsou na :

Fotil i Roman(viz oblíbené blogy) a Péťa(na rajčeti uživatel Petra13).

Šediváčkova 111 říjen 2008-2.díl

16. října 2008 v 22:43 | hrobnice |  Dogtreking
Tak tedy jsme na K3 v Liberku v hospodě Na hradě. Pejsky uvazujeme venku k plotu z dosahu bedny s vnitřnostmi-asi ze zvěřiny.
Vevnitř je totiž myslivců jak naseto a zdobí si sál. Zítra prý mají barvářské zkoušky. My se sesedáme kolem jednoho stolu a špekulujeme, co si dát. Já volím langoše, Roman topinku a Péťa polívku. Jako zlatý hřeb si objednáváme palačinky-jsou 3 a dohromady stojí 45,-Kč. To jsou fakt "lidové" ceny. Paní vrchní je tak hodná, že nám každou palačinku přinese na samostatném talíři.
Platíme, necháváme dýško a v 18 hodin opouštíme základnu. Jdeme po modré a pomalu se šeří. Procházíme kolem ohrad s divokými čuníky. V jednotlivých "kotcích" jsou prasata seřazena dle velikosti. V prasečí školce je asi 10 výrostků s maminou. Psi se hrnou k plotu a čuňíci taky. Náhle nezletilá, ještě téměř pruhovaná selátka dostávají "pohlavek" a pěkný šťouchanec od prasnice a jsou odehnána od ohrady. Nasazujeme čelovky. Za námi se loudá Gwen a Láďa Urbášek. Jeho Esynka už sotva leze a jde tedy na volno. Procházíme Kačerovem-tedy pár chaloupkami. Roman obdivuje v jedné z nich mucholapky visící u stropu a div že nedostane od připitého "pana domácího" přes kušnu, že se mu jeho mucholapky nelíbí. Divnej brouk. Už zcela potmě přicházíme do Zdobnice. Jsme u prvního rozcestníku, kde by měli být další kleště. Nejsou. Roman tedy volá pořadateli. Ten mu vysvětluje, že kleště a K4 jsou až u druhého rozcestníku ve Zdobnici. Za 10 minut se o tom přesvědčujeme. Jsme na 50.km a je 20 hodin. Lezeme do strmého svahu. Je tu lyžařský vlek. Na plošině jeho dolní stanice bivakují Páralovic a jejich malamut a gróňák. Jak já jim závidím. My lezeme dál. Už mám zase svojí noční depku. Začíná být krutě hustá mlha. Jsme na Zdobnické seči a hledáme v totálně neprůhledné mlze žlutou. Spolu s Gwen a Láďou jdeme všemi směry a namáháme očíčka co to dá. Nic. Pak Roman objeví jednu žlutou u ohrady. Projdeme skrz ohradu a jen podle sklonu poznáváme, že jdeme nahoru po louce. Držíme se jakžtakž patrných vyjetých kolejí. Někde tu musí být chata. Div že do ní nevrazíme. Roman opět boduje a našel další značku. Tato velice namáhavá činnost-hledání cesty ve tmě a mléčné mlze nám trvá půl hodiny a ušli jsme asi 200 metrů. Shlukujeme se s Péťou. "Umřela" jí čelovka s úplně novou baterkou. Sakra. Svítím tedy Péťe pod nohy, pak zase na stromy kvůli značkám, žbluňk do louže, uklouznu, Balto táhne jako máčo, nadávám, mám úplně promáčené boty, těím se do sucha a chce se mi brečet. Je to hrůza. Gwen s Láďou zabivakovali. Jen mi jdeme díky Romanovi, který 100 m před námi hledá cestu dál. Podolí, Zálesí a jsme u Zámečku.
Tedy restaurace Zámeček. Je 22.10 hodin a u stolů před Zámečkem je uvázáno několik psů. Je to jasný-jdeme se dovnitř zahřát.Dávám si polívku a kofolu. Mladá servírka se sice usmívá, Roman s ní laškuje, ale jistě nás má plné zuby a nepřeje si nic jiného než už jít domů po šichtě. Dovídáme se, že se nacházíme v pravém zámku a že se zde nesmí fotit. Pozdě, Už jsem si jednu fotku uloupila. Roman říká něco o tom, že jíme nikoliv v jídelně, ale vlastně na chodbě. Jo, to neměl dělat. Z kuchyně vykoukne nabroušená ženština a cože se nám to tady nelíbí. Roman jí vysvětluje, že to bylo myšleno odlehčeně a ve srandě. Kdepak. Paní se nezasmála. Servírka nám prozradila, že je to její maminka. Roman jí sděluje, že maminka je "pěkně hustá". Balíme svoje saky paky. Ostatní zůstávají bivakovat u Zámečku v přístřešku. My s přemáháním jdeme dále. Svítím střídavě na zem Péťe pod nohy, střídavě nahoru na značky a taky někdy juknu, kam vlastně šlapu já. Roman razí cestu jako tank. Nad Sv.Matoušek je krásně prostorné odpočívadlo. Je rozhodnuto. Zde budeme hajat.
Balto se okamžitě stulil do klubíčka a usnul. Za 5 minut chrníme i my. Já a Péťa na lavici, Roman před boudičkou. Mám suché ponožky, je mi teplo a ramena a záda si ulevují od těžkého batohu. Je 00.30 hodin a odpočinek si fakt zasloužíme. Jsme na 59,8 km. Roman chtěl sice dojít na jeden km vzdálenou Kristýnu a ještě mašírovat dál, ale vzdal to díky naší holčičí přesile. Chrupeme jako mimina, jen Cariboo hlídá a hlásí noční procházející trekaře….tak zase zítra čus bus.

Šediváčkova 111 říjen 2008-1.díl

16. října 2008 v 0:22 | hrobnice |  Dogtreking
Šediváček je pojem-hlavně mezi mushery, ale teď už i dogtrekaři. Letos se konal první ročník Šediváčkovi 111..a my jsme byli u toho. Tedy já s Baltíkem,Roman Habásko s Cariboo a Petra Davidová s Ruby. Ve čtvrtek 9.října jsme dorazili do známého Deštného v Orlických horách a to přesně do Jedlové k chatě Kristýně. Zaparkovali jsme na stake-outu přesně tam, kde v zimě. Vybalit, napapat pejsky a šupkydupky do Kristýny. Samé známé ksich…tedy obličeje…musheři,dogtrekaři,dogtrekomusheři,obsluha Kristýny,Fabošek a spol.,pomocníci ze Šediváčka,Pavel "Hagrid" Kučera, Andrea,Mauglí,…no jako v zimě. Prezentace, pár jásoňů, líbačka s Mončou Černoškou a Mírou Hurychem,pokec s Duškovic a jdeme na kutě. Itinerář nám na zítra slibuje 93 km po Orlických horách.
Páteční ráno-vstáváme v 5.45 hodin, abychom raději vystartovali hned v 7.00 hod. Start je libovolný v době od 7.-do 9.hodiny ranní, je to bezva způsob jak nezmeškat a přitom nebýt nervózní, že něco nestihnu. Příjemná a vydatná snídaně na Kristýně, batohy už máme dávno sbalené z domova a v 7.11 startujeme. Samozřejmě jak jinak než sjezdovkami nahoru na horní stanici sedačkové lanovky v Deštném. Vedle sjezdovky se pasou ovce, je mlha, šero a mrholí. Luisino údolí, Kamenec, Nad Zdobnicí a na Kovárnu. Furt je mlha, Před Kovárnou na 13.km poprvé stavíme na tříminutovku. Předbíhají nás němečtí(nebo rakouští?)kolegové se seveřanama. Jdeme osadou Souvlastní stále do kopce. Škoda, že není moc vidět, neboť tady někde je na Šediváčkově longu v zimě bivak. Ale bivakovací chatu nevidíme pro "mlhu hustou tak, že by se dala krájet a dost možná ještě dál"…no neva.
Vcházíme do Říček. Zde nás v restauraci Devětsil na 19,4 km čeká K1, nebo-li kontrola č.1. Pejsky necháváme uvázané venku, štípneme si do kartičky kleštičkama dirky a jdeme dovnitř vysondovat co mají k snědku. Nic moc. Tedy spíš guláš s chlebem za 60,- nebo párky za 30,-. Volíme guláš, ale je ho jako pro vrabce. Ještě kofolu a Péťa dává navrch teplý čajík. Pokecáme s ostatními a opět vyrážíme. Je poledne a nás čeká Julinčino údolí pěkně po modré. Jdeme podél říčky Zdobnice. Předbíhá nás Junior s Bojarem a Luboš Bodlák. Široká cesta přechází na druhou stranu řeky a mění se ve stezku, kdy přelézáme i popadané kmeny stromů. Náhle nás to vyplivne u silnice u Pečína. Jdeme asi 2km po silnici. Je to tu jako na D1, samej kamion. Jsme tudíž rádi, že cesta uhýbá na postranní silničku směrem k Přímu.
Po cestě Roman "krade" jablka z bezprizorní jabloně a Cariboo pak loudí ohryzky. Přím. K2.
Dochází nás i Gwen s Láďou Urbáškem a samozřejmě nechybí Dinulka a Coryša se starou Esynkou. Ta tvoří chvost jejich výpravy a jako stín se vlní Láďovi v patách. Je to fakt už babča a při pohledu na ní si vzpomenu na našeho dědka mamuta Kazana. Cvakneme kleštičkama a pokračujeme ke kraji lesa. Zde si dělám čůrací zastávku a Péťa začíná pociťovat první puchýře. Mlha už se dočista rozplynula, a tak nás uchvacují barevná panoramata.
Fotíme barvičky a ploužíme se pastvinami kolem elektrických ohradníků plných rohatých i bezrohých kraviček a jak nabádá informační tabule, i plemenných býků. Tak bacha! Cariboo i Balto se zájmem sledují bučící diváky a Roman má co dělat, aby Caribáška ukočíroval mimo dosah elektrického proudu. Když ty holky chlupatý mají tak pěkná očička. Péťa prožívá krizi a šine si to s odstupem 50m za námi. Jo puchejře jsou mrchy!
Na konci pastvin nás čeká pořadatelské značení, které nás přivádí na Rampuši. Zde mají uprostřed obce postavičku Rampepurdy známou z Poláčkova seriálu Bylo nás pět. Proplétáme se vesničkou a scházíme k Liberku, kde se nachází K3 v hospodě Na hradě (41,4km)…a co jsme si dali dobrýho vám povím až zítra. Je 0.05 hodin a já fakt už jdu spát.

Hrobská jízda 4.-5.října 2008

6. října 2008 v 23:40 | hrobnice |  Hrobská jízda
Hrobská jízda 2008 skončila-ať žije Hrobská jízda 2009. Letos to byla snad nej jízda jaká se nám povedla. Sluníčko a zima po oba dva dny. Pomoc Krušnohorců Péti Guregy s Romankama, Milana Rajčáka Šindeláře, Romana Habáska, Péti Davidový a novomanžílků Zeťourků nezná mezí…zkrátka nám pomohli lvím podílem. Patří jim obrovský dík.


Od středy jsme blbli na louce, stavěli stan,dělali plůtky,stavěli šibenici,upravovali můstek a trať,…ale stálo to zato. V pátek odpoledne dorazil neúnavný vrchní občerstvovač Michal Holý a začlo tóčo. Začali najíždět závodníci a večer bylo veselo. Byla kosa, ale bylo veselo. Vzduchem lítali musherské zážitky a povídalo se o psech.


V sobotu ráno tradičně zmatek u prezentace. Přišlo mi, že snad každý individuál se přehlašoval nebo nahlašoval do další kategorie, jedni chtěli jet krátkou,jiní zase dlouhou trať. Jen spřežení byla v pohodě. Ach jo. Rozdávali se Hrobské věnečky-měla jsem také, sladké prý pomáhá na nervy. No ale nakonec jsme to za velké pomoci obou našich maminek (Vítkovo a mojí) spolu se Zdeňkem "pičasem" a Luckou 2v1 zmákli. Dvanáctkrát se předělávala startovní listina. Klubalo se sluníčko, a tak nešlo start zbytečně odkládat.
Nakonec 15 minut před startem visela na šibenici. Začli skútry,kola,spřežení a běžci poslední. Zapřáhla jsem i naší Hrobnickou smečku a Honzík Burian mi dělal spolujezdce.
Trať byla v první půlce šíleně rychlá (můstek byl akční), v druhé už to šlo a pejsci ťapali mírně do kopečka podél potoka. Těsně před cílem bylo tradiční Hrobské bahínko, kde i cyklisté museli slézt z kola. Trať měřila 6.350 metrů.
Závodníci přijížděli do cíle vysmátí a já začínala být spokojená, že se vše daří. Následoval sobotní dětský závod-trochu nefér pomoc ze strany jednoho tatínka udělala mezi dětmi rozruch a proto se v neděli jelo samostatně kolo druhé. Vrátím se ale ještě k sobotě. Komentátor Jirka Balda uspořádal soutěže pro děti, hlavně pro ty z Duchcovského dětského domova. A my musheři jsme dětičky vozili s pejskama. No dětská očička zářila až se srdíčko zaradovalo.
Děti odcházely spokojeně s plnýma batůžkama odměn,plyšáků a sladkostí. Míša Holý uspořádal svojí tradiční "chlastací Vítkovu poznávací soutěž". I já jsem se s Ríšou Burdou vcelku úspěšně zúčastnila.
V šest večer dorazila Hrobská country kapela Dědkové z Kentucky a zapěli i jednu speciální musherskou píseň pro nás.
Zábava, horká griotka,svařák,grog ,pivko,klobáska a kamarádi udělali i ve studeném stanu útulno. Bylo nám všem dobře. Teplé pití už došlo, a tak jsme se bavili "na sucho", a i tak nám bylo dobře.Po půlnoci jsme se odebrali na kutě do svých aut,stanů a podširáků. Esterka se zavrtala ke mně do spacáku a spokojeně jsme obě chrupali až do rána než nás probudil Míša Holý svým ranním pokřikem "Hrobaři vstávejte!"
Krásné mrazivé ráno způsobilo, že se pejskům líp běželo a mnoho závodníků mělo lepší časy než v sobotu. Tentokrát mi dělal spolujezdce Pepíček Burian-děsně se mu líbilo, jak kára na šutrech nadskakuje a drncá. K zvýraznění harcování se na kamenech jsme u toho drkotali ještě zubama-kdyby nás u toho někdo viděl, tak řekne, že nám přeskočilo. Proběhlo rovněž druhé samostatné kolo dětského závodu a děti byly opravdu konečně spokojené. Už jen výsledky a můžeme vyhlašovat. Nejprve tombola. Krásné kolo od Romana Habáska si vylosoval Burák senior-to bylo u Buráků radosti.
Pak už samotné vyhlášení. Každý obdržel diplom, keramického pejska na krk, tašku plnou odměn,cyklisté i plášť na kolo. Zvolili jsme i nejstaršího mushera a musherku "nad 25 let"-Vandu a Otu Janka, nejkrásnějšího budoucí mushera a musherku(Roman Bielik a Romanka Guregová) a nejrychlejší spřežení a nejrychlejšího individuála(Dáša Nešněrová a Miloš Wolf).Pak závěrečné Hrobnické slovo a balíme,bouráme, ničíme.Hrobská jízda 6.ročník skončil, ať žije ročník 7. NEBOŤ DO HROBU MUSÍ STEJNĚ KAŽDÝ!!!



SPONZOŘI
ŠKOFIN (generální partner akce), Autocentrum Elán Teplice-Srbice, Pokr(Hrobská firma), Městský úřad Hrob, Autoškola Samus, p.Suchý(soukromá osoba z Hrobu), Krušnohorská elektromontážní společnost-KES (firma z Hrobu), Jiří First senior- zámečnictví, Jiří First a Roman Skrčený- GEOSTAR, Roman Habásko (cyklo firma -věnoval kolo a cyklodoplňky), Václav Zetek ( firma MZ krby z Mostu-věnoval odměnu pro country kapelu), Veterinární klinika MVDr.Vintera+MVDr.Foltýn z Teplic, Kamikaze Ríša Burda (iontové nápoje),Procter a Gamble Rakona Rakovník (čistící a prací prostředky),Michal Holý (nápoje a potraviny Hrob). Zvláštní poděkování patří Jirkovi Stejskalovi za administrativní činnost a výrobu startovních čísel, Wegnůrkům za to, že sehnali sponzorský finanční dar pro Duchcovský dětský domov(ti skvělí plyšáci byli od Lucky),Zdeňkovi a Lucce 2v1 za hektickou pomoc při výrobě startovních a výsledkových listin, Milošovi z Hrobu za sekání louky a odvoz těžkých věcí do a z místa závodiště, Krušnohorským a Petrohradským kamarádům za obrovskou pomoc při organizaci závodu, všem musherům, kteří vozili děti na kárách, komentátorovi Jirkovi Baldovi a jeho týmu, Michalu Holému za neúnavné občerstvování nás všech a mým i Vítkovo rodičům za permanentní nasazení a celodenní pomoc se vším možným…jestli jsem na něco nebo někoho zapomněla, tak se omlouvám.





Nějaké fotečky focené Vítkovo maminkou najdete na :



Další jsou u Romana Habáska a Lucky Wegnerový(viz oblíbené stránky)