Pište nám komentáře, vždy potěší!!!

Leden 2009

Janovičky+Šediváček 09-fotky

26. ledna 2009 v 12:03 | hrobnice |  Mushing
Zatím aspoň fotky z Janoviček a Šediváčka. Mějte trpělivost-3 týdny budu pryč a pak toho napíšu spousty. Takže se těšte na počteníčko z Čech i Norska.

Silvestr 08+Vetamix 09-díl 3. závod ve Strážném

15. ledna 2009 v 2:01 | hrobnice |  Mushing

Mrazivé nedělní ráno. Tradiční ranní rituály a povinnosti kolem psů, uvařit si čaj, pokecat se sousedem,...začli se sjíždět závodníci Jindra Zelenka,Šarky,Zeťourci,Ríša,Vanda,na poslední chvíli Míra Hurych...postupně se všichni naštosovali do prostoru, který jsme na parkovišti dva dny s Romanem střežili.
S Péťou a Romanem jsme si uklohnili nedělní oběd-polívku pytlikačku a špagety, trochu sýra a kečup. Parkování na stísněném prostoru připomínalo vojenské manévry na Doupově, ale nakonec jsme se tam všichni nasardinkovali bez úhony na naráznících. Po poledni jsme se vypravili s očkovákama a penězma na Hříběcí k prezentaci. Všichni jsme si natěšeně povídali-dlouho jsme se zase neviděli, tak bylo co vyprávět. Po prezentaci jsme se postupně trousili dolů na parkoviště napájet a připravovat výzbroj a výstroj. Start dnešní noční etapy začínal v 19 hodin. Čekal nás klasický okruh k Tetřevkám a zpět v délce 24km.Startovala jsem v 19.15h, kdy intervaly mezi závodníky byli po minutě-takže docela maso na startu.
První vyráželi velké smečky, pak lyžaři+Šarky s pulkou a nakonec krátká spřežení. Do saní jsem přibalila 20-tikilový pytel s granulemi, aby saně za psy nevláli. Měla jsem hrůzu z výjezdu mezi auty. Na mysl mi stále přicházel zrušený nárazník na Mondeu z loni, kdy Jindra neuřídil v stísněném prostoru sáně. Ale Šarky měl čas,a tak mi pomohl navést psy. Start se tedy obešel bez kolize. Několikakilometrové mírné táhlé stoupáníčko jsme profrčeli celkem dobře.
Najeli jsme na dlouhou vrstevnicovou cestu k Tetřevím boudám. Postupně nás dojeli skijeringáři a v protisměru jsme potkali téměř všechna dlouhá vracející se alaskánská spřežení. Moji "útulkáři" si ťapali ve svém vlastním tempu. Žádný konflikt, nebáli se světel, jen šoupání lyží leze Attibovi,Fíkovi a Nanukovi na nervy, takže se otáčeli divže nezakopli. Čas v cíli 1h 34min, 14,5km/h-pro nás celkem rychlé. Spokojenost. Rychle napojit psy ať se můžou zachumlat do teplé slámičky v přívěsu. A jde se na Hříběcí povídat si zážitky. Vede doktor "Kundys" a jeho uteklé spřežení.
Svoje zážitky k dobru dává i Venca "bronzák" Zetek, kterému Janička zapůjčila její holčičky, aby Venca mohl sestavit silnou šestku a ještě měl pejsky na výměnu. Orinka jede v tandemu s Ohniváčkem u Kamily. Ráno jsou starty od 8 hodin, tak jdeme kolem půlnoci spát.


Vstáváme po šesté hodině a v duchu si říkám, proč to všechno dělám, když v době mé dovolené vstávám stejně brzo jako když jdu do práce. A navíc je děsná zima, vlhké boty, zmrzlé ruce...ti mašeři jsou fakt divný!
Je fofr, startuju po čtvrt na devět. Startujeme zrovna skoro všichni za sebou-Péťa,já, Šarky,Jindra, po nás pak Roman a Venca, takže je to u aut docela hustý. Janinka mi navádí psy a zase jsme se prošmejkli kolem aut bez úhony. Trasa je stejná jako včera večer, jen je na ní vidět. Takže psy to baví, protože si myslí, že tohle ještě nejeli. V táhlém stoupání po startu je mačkanice a všichni jedou ve vláčku, navzájem se dojíždějí, předjíždějí, kadí, čůraj, čmuchaj...mám čas fotit, ale světlo není nic moc, tak je spousta fotek rozmazaných. Brownie trochu zlobí a nejde s chutí, otáčí se a malá Esterka jí musí vláčet za krčák. Po několika kilometrech jí to naštěstí přejde a jízda jí začíná bavit. Potvora, jednou jí to musím jít dokonce ručně vysvětlit že tohle se nedělá. Startovalo se od nejpomalejších po nejrychlejší, takže nás všechny "dlouhé vlaky" alaskánů předjíždějí, za nima pak prosviští lyžaři. Je to škola pro psy to předjíždění. Poláci a němci volají "super" když jim člověk zastaví a uhne aby mohli profrčet. Předjíždíme postupně čistokrevná Mbéčka. Fík blbne a zastavuje. Nakonec se pod "pohrůžkou násilí" rozťape a je klid. Občas holt mívá svoje dny a dělá kraviny. Na cestě zpět nás předjíždí Roman a dloube a dloube. Jde mu totiž o zlato, o které bojuje s jednou německou závodnicí. Tak uvidíme jak to dopadne. Já závodím časově s Hubertem a jeho páníkem Pavlem Janovským. Máme tak nastejno časy a bude zajímavé kdo s koho. Zatím vede o pár minutek Hubert. Čas v cíli o něco horší než včera-1h 42 min. Mekenzí v cíli vydejchává závěrečný několikakilometrový rychlý sjezd, kdy se tedy snažím jí přibržďovat, ale i tak je to mazec. Musím pochválit i starou Wulfinu, která vše v pohodě stíhá. Vařím vodu a za chvíli mají pejsci napapaný bříška. Odpoledne chce jít Jindra ještě na druhé kolo. Mě se moc nechce, ale nakonec vše dopadne trochu jinak. Na Hříběcí si dáváme rumíka a v dobré náladě domlouváme s Mírou Hurychem večerní jízdu, kdy on bude dělat mrtvé dítě. Jsem z toho nadšená, protože si budu mít s kým po cestě povídat. Trochu jsme se na Hříběcí zdrželi a Jindra mezitím už vyrazil na trať. My asi s hodinovým zpožděním za ním.
Míra s přehledem bruslí do kopce za vydatné pomoci mých útulkářů. A furt povídá a směje se. Na hřebeni fouká a chumelí. Je jak na Sibiři. No, to asi za 1,5 hodiny nestihnem. Chudák Šarky, slíbili jsme mu, že budeme rychle doma a on nám mezi tím uvaří nudle. S Mírou jsme sehraný tandem, z kopce ho odvazuju a do kopce mu psi pomáhají. Otočka za Tetřevkama. Míra sjíždí k boudám a přiobléká si jednu vrstvu. Pěkně fučí a mě mrznou prsty a mám mokro v botech. Ale je nám dobře a jsme veselí.
Povídáme si a myslíme na Monču Černejch, že by z naší jízdy byla taky nadšená. Pak už volám Šarkymu ať se nebojí, že jsme se neztratili. Jsme pryč přes 2 hodiny. Ale stálo to za to. Závěrečný sešup dolů nám vhání do hlavy adrenalin. Pak už zase rychle napojit psy a vpravit do sebe grog na zahřátí. Trochu nudlí od Šarkyho a jde se na Hříběcí. Dnes provedu očistu ve sprše. Tedy doufám, že to půjde. Jo, jde to-za 30 Kč se sprchuju legálně v sauně. Po mě to prubnou i někteří další "špinavci". Přijel i Indián a hraje na kytaru. Klábosím s Pavlem Janovským a Vandou o těžkostech života. Popíjíme rumík a kofolu. Roman hraje s holkama-Káťou Zelenkovou, Evou Kronusovou a Klárou Brzkovou velký stolní fotbal. Ty holky ho fakt zbožňujou. V chalupě je veselo.
Bereme z kuchyně pitnou vodu do kanystru a v baťohu jí neseme dolů k autu. Jinak vařím z vody z rybníka, který je hned u stake outu. Vysekali jsme tam s Romanem do ledu díru akorát na řepíkáč. Nic mi z tý vody zatím není. Asi už mám správný mašerský žaludek, který jen tak nic nevykolejí. K dobru přidám ještě jednu příhodu ze soboty, kdy se Roman rozhodl, že bude v řepíkáči šetřit lihem a až uvaří vodu, tak oheň sfoukne, aby trochu lihu ušetřil. Tak fouká a fouká. A najednou to blafne a Roman je bez řas a kusu obočí na jednom oku. Hned se mi běží pochlubit, jak vypadá. Chlácholím ho, že holkám to stejně nevadí. Ba naopak může dát historku k dobru. Tak jo, jdeme na kuťe a ahoj zítra.

V úterý ráno otevřu kufr auta a myslím, že mě raní mrtvice. Esterka se v noci nudila a tak si vybalila dvoukilovou šišku hovězího Vetamixu, oloupala si jí a postupně zmrzlou sežvejkala. Jen tak aby se neřeklo, tak špičku nechala pro ostatní. Měla jsem maso vypočítané akorát, takže ostatní dnes budou mít míň. To by tak nevadilo, ale co s nacpanou Esterkou. Prošáhla jsem jí břicho a dobrý. Může tedy běžet. Jen asi bude kadit jak prokoplá. Taky že jo. Během etapy 3x. Tak jo. Dnes nás čeká 33 km trať na Struhadla. Moje oblíbená, včetně traverzu. Vyrážíme opět po osmé hodině. Janička mi zase pomáhá odvláčet zmítající se Esterku na start. A už jedeme. Známé stoupání, kde se všichni stokrát vykadí a vyčůraj. A pak už konečně jedeme jakžtakž v klidu. Otevírají se nám nádherná panoramata. Azuro, sluníčko, v údolí inverze. Je tady krásně. Před námi se vine had asi 11 spřežení. Předjíždíme postupně malamuťáky, Ríšu, Péťu, Kundyse,...V prudkém kopci i já slejzám ze saní. Jen Míra Hurych s jeho 6-ti gróňákama se veze i tady. Jeho psi mají sílu jako lokomotiva. Nás naopak předjíždí všechna dlouhá spřežení včetně Jindrovo "norského polárního expresu". Vyťapeme prudký kopec a čeká nás šílený traverz. V dálce vidím Šarkyho jak krosí s pulkou nakloněnou rovinu. Jde mu to bravurně. Některým spřežením už míň. Někteří to berou i kolmo z kopce dolů a bez pomoci pořadatele jsou bezmocní. My se celkem držíme.
V duchu žehnám novým skluznicícm, které drží dobře stopu. S těmi starými ošoupanými bysme se asi taky váleli někde uprostřed svahu. Psi mastí dobře, jen chudáci zadáci Balto a Mekenzí odnášejí plnou váhu ujíždějících saní. Pak už dlouze klesáme ke Struhadlům. Potkáváme Vandu, která stále svým psům musí vyndavat z pacek sněhové koule. Ale Vanda je trpělivá a vůbec jí to nevadí. Ještě že mi takový problém nemáme. Dojíždí mě můj soupeř Pavel Janovský s Hubertem. Chvíli Huberta pouštíme před sebe, ale na otočce nám dává přednost a ujíždíme mu. Dokončíme okruh na Struhadlech a vracíme se stejnou trasou zpět. Dojíždím Romana Kronuse, který se dnes v tom nádherném počasí také kochá. Když už jsme asi 50 metrů před ním, tak slyším, štěkání a vrčení psů a hulákání Pavla s Romanem. Hubert se nějak zapletl do Romanových psů a teď tam stojí uprostřed haskounů jako king nebo spíš časovaná bomba-jakoby říkal:"Jen se haskoune pohni a seš zakouslej pes". Ale nakonec dobrý a pokračuje se dál. Nojo, Hubert se svými 42 kily je holt pan pes. Traverz do kopce. Horší než z kopce. A ještě objíždíme 2 stojící a funící maďarské šestky alaskánů. Stojí fakt šikovně. Převádím psy ručně. Za nima přetahuju sáně. Něchci aby skluznice pořezali maďarským psům packy. U sloupu kňučí něčí přivázaný pes. To je něco pro roztěkanou Browninu. Jako že se půjde za ním kouknout. Ze svahu dolů. No to teda ne! Řvu "Ho" a naštěstí si to Brownie rozmyslí a pokračuje rovně. To máš teda štěstí! Zlatá nevšímavá Esterka. Rve ostatní dál.
Zdoláváme traverz a prudce padáme sešupem dolů. Je to téměř kolmý kopec. Úplně neskutečný. Mekenzí se kope zadníma nohama až do hlavy. Ale ustála to. Proti nám lyžaři se psem. Pes je zalehlý a ani nedutá. Brownie ho ale zaregistruje a zasekne se. Zamotá u toho ostatní. Ach jo. Zastavuju, kotvím a jdu motat. Za chvíli pokračujeme. Míjíme vlek a malý traverz. Tam se válí na sjezdovce Kundys a visí saněma z kopce. Opět jeden z jeho mašerských karambolů. Aspoň bude mít zase co vyprávět.
V dálce vidíme ujíždějícího Šarkyho. Dnes je holt rychlejší. Zapřáhl místo klacků šňůry a psi mu v nich líp běží. Dal nám 9 minut. Jinak jsme tak stejně rychlý. Zato jsem dnes dostala Huberta. Dávám útulkářům pochvalu. Dnes to byla opravdu nádherná etapa. Všichni ostatní si to také pochvalují. Odpolední siestu dovršujeme sluněním s hrnkem kafíčka s rumem od šéfkuchaře Míry Hurycha. Jak se sluníčko stěhuje po parkovišti, tak se i my přesouváme z jednoho místa na druhé. Až končíme u startu. Míra, Šarky, Milan a já sledujeme jak si "závodní"veterinář Zdenda vyráží na běžky. Jde mu to dobře a v harapeskách mu to sluší.
Dnes i Roman Habásko porazil svojí německou soupeřku a zítřek rozhodne kdo bude lepší. Venca Zetek si drží svoje "bronzácké" třetí místo. Takže zatím si ho nechám u sebe v telefonním seznamu uloženého jako "bronzáka". Petr Gurega je v kategorii sám, takže je v klidu a nehoní se. Jindrovi to jezdí bezvadně, má dobře natrénováno a poráží i HeluL-jeho velkou soupeřku.
Ríša tradičně na ocase, ale je evidentně nadšen a nevadí mu to. Soupeří naoko s Vandou. Té to taky dobře ťape, jen ty koule v packách. Ale Vandin manažer manžel Petr to zas tak neřeší. Míra Hurych je suverénní vítěz v MB2 .Večer volá s Mončou Černejch a já jí líčím ty krásy Krkonoš a úplně slyším jak Monča na druhé straně drátu "slintá". Příště jí to snad vyjde a bude tu moct být s námi. Večer v hospodě na Hříběcí. Dáváme tatarák. Je vinikající. Na závěr alžírskou kávu. Mňam.
Přijíždí i Zdenička Dušková a jsme zase komplet. Roman Habásko dává k dobru několik svých peprných příhod. Holky Káťa,Klára a Eva ho napjatě poslouchají. Teda posloucháme všichni a je sranda. Je tu dobře a škoda, že zítra odjíždíme.









Středa-poslední den v Krkonoších. Jede se krátší etapa k Tetřevkám. Přede mnou minutu startuje Šarky, za mnou minutu Pavel Janovský. Tak to jsem na nás dnes zvědavá kdo s koho. Šarkyho předjíždím asi 2 km po startu. S jednou hůlkou nemá takový odpich, ale i tak mu jdou psi dobře. Černej v klackách lídruje. A drží se nás festovně. Předjíždí mě Jindra. Ten vždycky jen profrčí, řekne "Nazdar" a je pryč.
Zase se štosujeme několik spřežení za sebou. Je to vždycky chumel než se navzájem předjedeme. Šarky se mě drží jako klíště. Předjíždí nás Venca Zetek a za ním v těsném závěsu Kamila Nováková s Ohniváčkem a Orinkou. Orinka se drží Venci jako žvejkačka-vidí, že by jí smečka ujela a to nemůže dopustit. Kamila tak strhává časový rekord tratě, protože je rychlá jako alaskáni. Předjíždí nás opět dlouhá spřežení. Vždycky raději zastavím, aby předjíždění bylo rychlejší. Fajfkovo psi mě objíždí zleva, jen jeden pes běžící uprostřed, zprava. Pecka jako blázen. Jeho pes mi narazil v plné rychlosti zezadu do nohou a do saní. Myslela jsem, že si snad utrhnul hlavu.
Vysvlíkl se komplet z obojku,postroje, přetrhl krčák a rozlomil na něm karabinu. Ale je OK a tváří se normálně. Fajfka jen kroutí hlavou, co to ten cvok dělá. Pokračujeme dál. Na otočce nás dojíždí Hubert. Je rychlejší.
A taky Roman Habásko. Trochu sakruje na Dubynku, že se rozptyluje a otáčí se. V jednu chvíli i zastaví a Dubynce rázně kousnutím do pysku domlouvá. Od té doby Dubynka běží jako hodinky. Asi to kousnutí zabírá. Roman je ve výchově psů důsledný. A nese mu to ovoce. Za náma stále Šarky. Bruslí a čučí u toho do země. Ztrácíme se mu až před prudkým stoupáním. V závěrečném sjezdu ho už za sebou nevidím. Tak budu tedy o něco rychlejší. V cíli pak Šarky vyndavá pro Romana a Petra cílový doutníček a všichni spokojeně pokuřují.
Balíme, krmíme, čistíme auta od sněhu, zkoušíme nastartovat. Petr se snaží vytáhnout zapadaný karavan ze sněhu. Zdemoloval si u toho jeden klín pod kola. Šarky pro změnu nenastartoval. Můj zlatý fordík napoprvé. Vyndavám tedy startovací kabely, ale oktávka si ani neškytne. Tůruju, ale furt nic. Jirka Sochor nám zapůjčil jeho startovací kabely na nákladák. Dáváme ty jeho a moje najednou. Ale zase nic. Zmáčknu plyn až na podlahu a hurá. Naskočilo to. Vyhlášení probíhá na parkovišti. Moji útulkáři jsou v MU poslední-jsou to holt haskouni. Jindra je sedmej. Roman Habásko skončil nakonec v MB1 těsně druhej, ale i tak je dost dobrej. Venca Zetek zůstal v MB bronzákem. Vanda o trochu předehnala Ríšu a Míra slavně zvítězil v MB2. No tak to je asi tak všechno. Roman,Petr,Zeťourci, Vanda a Pavel Janovský pokračují do Polska. Trochu jim to závidím. Mě se domů nechce ani za mák. Ale musím do práce. Už se moc těším do Janoviček a na Šediváčka. Tak zatím ahoj.
Zbytek fotek najdete na:

Silvestr 08+Vetamix 09-díl 2. z Babí do Strážného

10. ledna 2009 v 22:29 | hrobnice |  Mushing
|Páteční ráno 2.ledna chumelilo a chumelilo. Naši hostitelé mazali ráno do práce. Já a Roman jsme vyvenčili a nakrmili pejsky a pak jsme zušlechťovali sebe v prostorné koupelně. Asi poslední řádná očista v civilizaci. Odteď už jen studená voda a maximálně umytí se na záchodě na Hříběcí boudě.
K snídani trochu cukroví a můžeme vyrazit dál. Ale sakra. Růža si povolila smyčku na provaze, kterým byla přivázaná ke stromu a zvětšila si tím svůj akční rádius. Samozřejmě k mojí zásuvce na vlek. Takže si dovedete představit, jak asi ožvejkaný kabel zase vypadal. Hrozila jsem Růže násilím a že jí roztrhnu na dvě. Měla jsem hrozný vztek. Ale Roman mě uklidňoval. Že zajedeme ke Zdeničce do pneuservisu, kde se mi podívají na stále ucházející kolo u auta a zároveň se Roman mrkne, co by se s poškozeným kabelem dalo dělat. Byla jsem mu fakt vděčná. Tyhle technický věci vůbec nezvládám. Pneuservis byl kousek od domu. Zajeli jsme na jeho dvůr a odpojili jsme můj vlek. Autem jsem zajela na rampu. I s Esterkou uvnitř auta. Ta koukala jak zjara, když se auto začlo nadzvedávat. Ve skladu nám mechanik vylovil nějaký kabel a Roman se jal nastavovat ukousanou elektriku. Prodloužil kabel k zásuvce a spoje zalepil páskou. Vše fungovalo. Roman je zkrátka k nezaplacení.
Zdenička nám uvařila čaj a pokecali jsme než bylo kolo hotové. Prý hřebíček. Ještě jsem si u Zdeničky koupila reflexní pásku na sáně a vyrazili jsme ve třech na oběd do Náchoda. Roman nás hostil a bylo to příjemné. Pak jsme Zdeničku odvezli zpět do práce a pokračovali jsme ve dvou směr Strážné v Krkonoších. V Trutnově jsme nakoupili poslední jídlo, natankovali a vyrazili dále. Jeli jsme co to dalo bez řetězů. Kousek od parkoviště Strážné-Lom jsme ale řetězy nandali. Tedy Roman obul svoje auto komplet a mě nandal jedno kolo. Já mezitím zmákla druhé kolo. Parkoviště bylo narvaný. Ale v horní části u budoucího startu jsme si vybojovali dvě dobrá místa, kdy vleky jsme měli nasměrovaný bokem pryč od ostatních aut. Aspoň psi nic nepoškrábou. Obstarali jsme pejsky a tradá na Hříběcí boudu. Pustili nás dovnitř a dostali jsme i nějaké jídlo. Večer na Hříběcí přijela i Věrka Zelenková s Kačkou. Prý bude snowboardovat-a Roman taky. Domluveno. Tak zítra. Nocleh v autě při mínus třinácti nic moc, ale zima nám nebyla.
Mrazivé sobotní ráno. Sluníčko si v Lomu moc nepobylo. Tak jsme vyrazili do Strážného. Roman vzal mladého Joye.
Na sjezdovce jsme objevili Věrku a přebornici Kačku. Roman se hrnul k prknu. Jako že to teda vyzkouší. Nejdřív se postavit. Pak se rozjet. A pak hranit a obloučkovat. Romanovi to šlo celkem dobře. Jen dva pády. Tak to by stačilo. Raději pevně nohama na zemi. Po řádném sportovním výkonu řádné občerstvení. Tedy hranolky a párek v rohlíku z bufíku. Rozhodla jsem se, že si udělám radost a zakoupím si lyžařské brýle. Stejně je budu potřebovat na saně. Zašli jsme do krámku nad vlekem a jedny slušivé Blizzardy jsem si opatřila. Ještě koupit polívku v pytliku a jde se zpátky za pejskama. Má přijet Péťa Gurega, a tak ho vyhlížíme.
Mezitím dorazil jeden německý závodník a několik poláků. Šla jsem s nevybouřenou Růžou na procházku.
Péťa je tady. Couvání s jeho karavanem do zabrané skuliny mezi auty jsou úplné manévry. Ale nakonec karavan sedí tam kde má. Péťa vše vybalí, nakrmí a na chvíli zalezeme do jeho obydlí. Ve třech jsme ztrestali třešňový likér a grapefruitového Jelzina. Už nám je teplo. Jdeme na Hříběcí. Moc nás tam nevidí rádi-oficiálně mají zavřeno. Ale nechají nás tam do desíti večer. Roman jde spát, já s Péťou ještě klábosíme v karavanu.
Další díl bude už o tom jak se sjeli závodníci a začal závod Vetamix.

Silvestr 08+Vetamix 09-díl 1.v Bělči a Orlické hory

9. ledna 2009 v 2:28 | hrobnice |  Mushing
S Romanem Habáskem jsme vymysleli, že si uděláme hezký týden se psy, procestujeme kus republiky, pobavíme se a ještě si zazávodíme. Naši pouť jsme zahájili cestou do Bělče nad Orlicí na Silvestra 2008 pořádaného MC Metuje ve stylu rockotéky.
Poslední prosincový den jsem ještě musela být do oběda v práci a pak jsem hned se všemi pejsky kromě Kazana vyrazila vzhůru za zábavou. Po třetí hodině odpolední jsem dorazila do kempu v Bělči. Vybalila jsem pejsky a hurá do hospody. Prezident Metuje Jarda Hanuš pro mě vyškemral v kuchyni ještě řízek co byl k obědu.
V baru "u piána" už byla připravená divize alkoholu všeho druhu. Na stolech byli různé sladkosti, cukroví a jednohubky. Prezident povolil vyjímečnou ochutnávku kořalek před 19.hodinou a to neměl dělat. Nemohli jsme se totiž dohodnout, jestli je lepší hruškovice, meruňkovice nebo třešňovice. A tak jsme ochutnávali a ochutnávali-Roman, já, Šarky a Milánek Petruželků se Zdeničkou. A někteří brindali a kradli dětem stolní fotbal…
A začla rockotéka a juchali a tancovali jsme. A veselili se, pili a jedli…a byla půlnoc. Milan a Roman se jali odpalovat rakety, přípitek se konal venku před jídelnou, Zdenička přinesla prskavky. Zábava pokračovala do rána. Na kutě do chatičky jsme zalezli v půl čtvrté a to již zcela protancovaní do střízliva. No to vám byla jízda.
Na Nový rok dopoledne jsme klábosili v jídelně, dopapkávali zbytky a čekali na čerstvou poopičáckou česnečku. Byla výborná a většinu z nás dokonale postavila na nohy. Zjistila jsem, že Fifina ve stavu těžké nudy jsa přivázaná jen ke kolu auta rozkousala kabel u zásuvky na elektriku do vleku. Myslela jsem, že mě raní mrtvice. Volala jsem dokonce i Vítkovi co mám dělat. Naštěstí Roman-ochránce žen- přesně věděl co má kde rozpojit a zase spojit a kabel u zásuvky opravil. Zlatíčko. Po obědě jsme se začli rozjíždět domů s tím, že většina se uvidíme za pár dní ve Strážném na Vetamixu. S Romanem jsme se dohodli, že pojedem s pejskama na Šerlich do nedalekých Orlických hor si zamašovat. Neboť "jak na Nový rok, tak po celý rok-tudíž bavit se, nepracovat, tancovat a mašovat. Za náma tam měl dorazit ještě Milan Petruželka s Bárou a Káčou. Po cestě z Bělče jsme měli čas, a tak jsme se zastavili na kafe v Deštném u kostela. Na starých známých Šediváčkovských místech nám bylo dobře. Cesta k Masarykově chatě na Šerlichu byla krutá-aspoň pro mě. Prudké namrzlé serpentýny byly na moje auto s vlekem náročné. Občas jsem řadila i jedničku. Ale nakonec jsme šťastně dorazili na vrchol. Zde se hlavně Roman a jeho pejsci stali terčem pozornosti lyžařů a návštěvníků hor. Vybali jsme sáně a oblíkli pejsky do postrojů a čekali jsme na Milana. Ten dorazil s holkama a mě dal Káču a Romanovi Báru. Sám se vezl na jedné sanici u Romana. Po šíleném startu na parkovišti jsme se ponořili do ticha. Roman s Milanem jeli přede mnou. Sbírali jsme poctivě psí hovínka, aby nikdo nic neřekl.
Jelikož jsem stále brzdila co to dalo, abych nevjela Romanovi na paty, tak si Milan přestoupil ke mně, abychom byli těžší a tudíž pomalejší. Postupem cesty jsme zdokonalovali naši tandemovou jízdu. Na konci už jsme zatáčky projížděli smykem ve dvou. Jen dvakrát musel Milan vyskočit před zatáčkou, abychom nehodili obtisk do sněhu. Haskounka Káča u mě ve spřežení makala jak hodinky. Ale jakmile se Roman dostal s její "ségrou" Barčou za nás, tak ztrácela motivaci a blbla. Až si jí začala všímat Brownie a Fífa. Ale Káča, že bez Barči nikam nejde. Tak musel Roman trvale před nás. A bylo hotovo. Dojeli jsme na Pěticestí a vraceli se zpět. Místy byla trať ledová, ale předpověď hlásila sněžení a sněžení, tak to vypadá, že na Šediváčka bude sněhu dost. Roman nám ujel. Viděli jsme jen v dálce světýlko z jeho čelovky. Pejsci mu mastí pěkně-holt musím si malý Hrobníčky pochválit. Mašovali jsme 3 hodiny a po osmé večerní jsme odjížděli z parkoviště na Šerlichu směr Náchod a dům Milana a Zdeničky. Z kopce do Deštného mi to pěkně klouzalo. Přede mnou jedoucí Milan byl hotovej z věčného čekání na mě a Roman zase z mých brzdových světel a zadní mlhovky. No na 40-ti km jsme spálili ¼ nádrže, čili 100km za 30 litrů! No to se jim fakt vyplatím! Po hodině jízdy jsme dorazili do Babí u Náchoda. Milan nás navigoval při vjezdu na zahradu. Anglický trávník a dlaždice ve mně vzbuzovali hrůzu, co provedou psi až tohle spatří. Naštěstí nic-tedy zatím pro dnešek. Začlo chumelit a mrzlo až praštělo. Ale nám bylo příjemně v teple Zdeniččiny kuchyně. Povídali jsme do noci a pak šli hajat. Další pokračování bude o tom, jak mě Zdenička u nich v pneuservisu zachránila kolo u auta a Roman zachránil Růžu před roztrhnutím na dvě a jak jsme dorazili do Strážného a Roman se učil snowbordování.