Pište nám komentáře, vždy potěší!!!

Březen 2009

Hustopečská pětka 2009

23. března 2009 v 22:07 | hrobnice |  Mushing
Hustopečská pětka-ano závod nebo spíš společenská musherská událost na jižní Moravě. Tak dlouho mě Fabošek a Monča Černoška z musher klubu Pohoda ukecávali ať přijedu, až jsem tedy jela. Vzala jsem to totiž "jedním vrzem" s návštěvou mojí moravské babičky a strejdy žijících v od Hustopečí nedalekých Vranovicích, kdy jsem zároveň k babičce odvezla na víkend i mojí mamku. Tak jsem tedy v pátek po šichtě vyrazila.
Naložila jsem v Teplicích mamku s pěti taškama dárků a věcí pro babičku a početné dětské příbuzenstvo k velikonocům. Zavazadla jsem narvala do kufru mondea k smradlavým psím věcem. Esterka ležící na zadní sedačce jen nevěřícně kroutila hlavou a očmuchávala igelitky, jestli tam není nějaké voňavé papů. Moje artrotická mamča celou jízdu něco povídala, neboť se domnívala, že úkolem spolujezdce je hlídat řidiče -tedy mě- před usnutím za volantem. Průjezd Prahou přes jižní spojku v dopravní páteční špičce vypadal jako "myškování". Při výjezdu na D1 jsme byli vyškoleni pražskými řidiči natolik, že i mamka, v již důchodovém věku, zvládala gesto "Fuck you" zcela bravurně. Esterka raději dělala že spí. Vymotali jsme se tedy z Prahy, na D1 udělali několik čůracích zastávek, několik "kafé laté" přestávek a po průjezdu Brněnským venkovem jsem v osm večer vylodila mamku a její drobná zavazadla u babičky v ulici. Ačkoliv se mamka dostavila téměř na minutu přesně, již půl hodiny před ohlášeným příjezdem nás hledal babiččin interpól nebo-li telefonát typu :"Tak kde seš?!". Ach jo. Já jsem ještě pokračovala asi 8 km do Hustopečí. Roman Habásko říkal, že mám jet 3x doleva a pak nenápadnou uličkou k autokempu Formanka. Jela jsem tedy 3x doleva a pak už jsem nevěděla.
Dovedlo mě to až ke krematoriu za město. To asi nebude to pravý ořechový. Tak tedy volám Romanovi SOS a nakonec mi Monča přichází naproti a naviguje mě. V kempu zaparkuju vedle Romana na úhledný trávníček. Vybaluju psy, věci a pak šup do kempové hospůdky. Je tu jako v úle. Taková mushersko-dogtrekařská směska. Zrovna si říkám, že klub Pohoda je asi jediný u nás, který sdružuje dogtrekující mushery a mašující dogtrekaře v takové hojné míře. Bavíme se, popíjíme. Mají tu dobrou horkou čokoládu, takže neodolám. Naproti kempu je Dům dětí a tam se odebíráme s Mončou po půlnoci hajat. Jsme teda dvojka-už někdo kdysi prohlásil, že je lepší nás rozsadit. Ustíláme si spacáčky na zemi na madracích. Monča má povídavou a svým hlasitým šeptáním jistě rušíme klan Bahulíků, který sdílí místnost s námi. Nakonec unavené usínáme.
Ráno nás budí sluníčko. Je 7 hodin a Monča šla venčit "miminka". Mezi nimi již asi třicetikilovou Taru-mladou "italskou spinonku", něco jako briard s dlouhýma ušima. Já lezu ze spacáku. Monča se vrátila z venčení a děláme si ranní čajíčky a kafíčka ve vedlejší kuchyňce. Postupně se probouzí všichni Bahulíci, Mařenka a zcela nenápadný, droboučký, pod téměř nevyboulenou dekou se vrtící Junior Milošek. Po bohaté domácí snídani, ochutnávce Bahulíkovic slaných buchet a probrání všech čerstvých novinek ze včerejšího večera se odebírám venčit pejsky.
Vařím jim vodu a připravuju žrádlo. Pak se odebírám na prezentaci. Ta je pod vedením Kučerů a Monči. Ukecávám je, že můžu v ktg.A jet s devíti pejskama. No problem. Tak díky. Stejně s náma jede v ktg. jen Rosťa Neumann a šoupli sem i RomanaH, protože by v A1 byl sám. Nikomu to neva. Start je až od 13.hodiny, takže máme dost času. Roman, Vítek Kolátor a já s Kanagou jdeme na procházku. Obhlídnout kudy pojedeme. Po startu vede trať po asfaltce, podjíždí dálnici na Břeclav a uhýbá na polňačku mezi vinohrady. Drápeme se do prudkého kopce. Moje haskykoule Kanaga se co krok obrací směrem z kopce a dává najevo, že bysme už mohli "jít dom". Na vrcholku vede trať ostře doprava. Šílená zatáčka. No to sem zvědavá jak to s tím dlouhým spřežením zvládnu. Kocháme se výhledem na panoramata vinohradů a rozlehlého městečka Hustopeče. Je to zvláštní-žádné hory, jen rovina. No, nic moc pro mě-já hory životně potřebuju.
Vracíme se. Roman vaří hromadný oběd-špagety "alá psí miska". Zkrátka uvaří v řepíkáči balíček špaget a konzervu "špagetku" a hotové těstoviny nasype do psí misky a konzumuje. Ale nebojte, psí miska září čistotou. Je to bašta. Pak ještě sladká tečka a začínají přípravy na zapřahání. Budu mít "zátěž" v podobě mladého Moravce-jednoho z téměř identických synů Honzy Moravce. Mladík prochází malou instruktáží aby nespadl z káry hned v první zatáčce. Jdu s foťákem chvíli sledovat starty "individuálů". Vracím se na stake-out. Oblíknout pejskům postroje, uvázat káru k lampě, natáhnout lajny a zapřaháme. Roman vyjíždí chvíli před náma. Odvazuju se od lampy a mastíme na start. Je to asi 400m odtud. Na start přijíždíme moc brzo, ale pořadatelé mě a Romana pouští o osm minut dříve. Jinak by si nabuzení psi ušoupali a uskákali nožičky. Není o co zakotvit, a tak děkuju pořadatelům za ten spásný nápad. Tři,dva,jedna,go! Projíždíme mezi diváky, kterých je opravdu hodně.
Pod most a za chvíli jsme na polní cestě. Prudký prďák nahoru. "Zátěž" musí slézt z káry, jinak bysme začli asi couvat. Vyfuníme tedy kopec a je tu ona obávaná zatáčka. A právem. Ať dělám co dělám, tak se kára šine do chroští. Zarazí se o ležící kmen a je konečná. Naštěstí mi pomáhají dva lidičkové, kteří v zatáčce fotí. Hej rup! Káru vycouváváme z roští a pokračujeme. Za chvíli je tu prudká levá. Tu ale zvládáme dobře. Pak jedeme už podél pole, sadem a jsme na horizontu. Teď jedeme po rovince. Ale ne moc dlouho. Začínáme zase klesat dolů. Nejprve pozvolna a pak je tu žlutá. A s ní celkem svažitá rychlá klikatící se cesta "down". Svištíme s větrem o závod, kára děsně skřípe, ale "zátěž" si neztěžuje. Hurá. Jsme opět v "nížině". Je vedro, psi mají jazyk až na zem. Vidíme rybník. To už je jen kousek do cíle. Mekí zpomaluje. Přehřívá se. Holka, vzmuž se, už tam budeme. Mluvím na Mekí aby už vydržela. Jsme pod mostem a to už je cíl. Diváci nás vítají. Jsem ráda, že jsme to zvládli..
Jdu se ještě mrknout do cíle na dojezdy ostatních. Diváci čekají na Rosťu Neumanna, Jardu Jiránka a Dana Navrátila. Ti se na trati mohutně občerstvují, a tak jim jízda trvá déle. Postupně dojíždějí. Poslední je Dan. Má zlomenou řídící tyč a kára je neovladatelná. Svoje mamuty odepnul ze zádových šňůr, na káru postavil manželku a přední psy vzal na vodítko. Ještě mu se psy pomohl Honza Moravec, který náhodně fotil na trati. Takže se Dan stal hrdinou dne a diváci mu mohutně aplaudují. Teď už nás čeká jen třešínka na dortu-od čtyř hodin začne závod dětí. Poběží 300m. S malou Káčou Fučíkovou poběží Monča Černá, s Terezkou Míra Hurych s dědkem Omarem. Lidi fandí. Je to sranda. Myslím, že dospěláci to prožívají ještě víc než ty děti. Monča je vysmátá-trénuje na vnoučata. Zato z Míry leje jako z konve-ačkoliv je dvacet nad nulou, tak po důkladné prohlídce s Mončou zjišťujeme, že Míra má na sobě 3 vrstvy Moiry. Asi zapomněl, že už není ve Finsku. Je konec.
Odstrojuju hafíky, připravuju jim napájení a sobě polívku pytlikačku. S Mírou probíráme zážitky z jeho expedice ve Finsku a ukazuje mi fotky. Co s načatým večerem? Roman se baví s nějakým místním dědou, jež se opírá o kolo. Ten mu doporučuje svého kamaráda, který má ve městě sklípek. Víme adresu a razíme tedy do centra. Zíráme na krásnou starobylou radnici a hned vedle stojící moderní kostel s věží připomínající vysílač na Žižkově. Kousek od náměstí zazvoníme na pana Novotného. Manželka nás srdečně zve do domu. Pan domácí nás vede dolů do sklípku. Bavíme se spolu a zjišťujeme, že pan Novotný strávil vojnu a kus mládí v severních Čechách, zná Hrob, Teplice, Žatec i Podbořany a manželka pochází z Kostomlat pod Milešovkou. Jak je ten svět malej!
Koštujeme jeden vzorek vína za druhým v celkem rychlém sledu. No to bude! Nakonec si s Romanem každý bereme jednu flašku bílého a jednu červeného. Beru bílý Rizlink a červený Portugal-je to pro taťku, snad jsem se strefila do jeho chutě. Docházíme v povznesené náladě do kempu. Kecáme u aut. Pak zaplujeme do hospody. Dávám si oblíbenou horkou čokoládu. Doléhá na mě okoštované víno a jdu si raději schrupnout na dvě hodinky do auta. Vylejzám kolem jedenácté večer. Zábava je v plném proudu a kempem duní hudba. Jde se trsat. To je moje. Žaludek se celkem zklidnil, a tak můžu jít tancovat. Ale v jednu ráno příjde číšník a hudbu nám típne. Ach jo. "Ten vrchní je fakt nějakej divnej". Nechtěně tedy končíme a odebíráme se do hajan. Tedy já do vymrzlého auta. Beru si k sobě aspoň Esterku. Dává mi packu a hlavu do spacáku. Potvůrka by se chtěla určitě nasoukat ke mně. Za chvíli jsem tuhá.
Ráno se opět budím v 7 hodin. Rychle vařím vodu pro psy. Dnes se nejede. Jako druhá se počítá včerejší noční etapa. Ba ne. To je legrace. V deset je vyhlášení. Do té doby každý balí.
Je škoda, že zase něco pěkného končí. Vyhlašování moderuje Jura Košula a svým humorem dokáže i z malého závodu udělat velkou show. Jako stupně vítězů slouží malý můstek s typicky českým kocourkovem-druhé a třetí místo je obráceně. Ale nikdo to neřeší. Hlavním sponzorem je firma Profilum a opravdu s cenami nešetří. Jsem za Romanem v "Áčkách" druhá a dostávám 6 kg granulí, diplom, medaili a čepici s logem závodu. Třetí je Rosťa. Sledujeme vyhlašování ostatních kategorií. Přišel se podívat i smutný ředitel Fabošek, jež má nyní v rodině smutek. Zkrátka člověk míní a život mění. Nedá se nic dělat, život jde dál. Ale ostatní Pohodáři zvládají organizaci skvěle. Móňa dekoruje vítěze a vyloženě jí to svědčí. Loučíme se, zahrabáváme díry po psech a hurá domů. Já ještě zajíždím do Vranovic ukázat můj "psí cirkus" a vyzvednout mamku. Sešla se celá široká rodina, bratránci s dětma a manželkama, strejda s tetou a babička.
Všichni koukají na hafíky, kteří zvědavě koukají z vleku. Tak nasedat a jedeme. Cítím únavu. To byl zase víkend. Stavím na jednu čůrací pauzu a pejsci se "upouštějí" jako cisterny. Před Prahou si na benzínce kupuju kafe, kofein mě staví na nohy. V Praze děláme malou zastávku. A pak rovnou do Teplic vyložit mamku, vajíčka, maso, další jídlo a pak do Hrobu. Pejsci se těší do boudiček a já do postele. Byl to hezký závěr sezóny a děkuju Faboškovi, Monče a dalším za bezva víkend s pejsky na Moravě.
Další fotečky najdete na :

Norsko 2009-plaketka

18. března 2009 v 22:05 | hrobnice |  Mushing
Tak ještě na ukázku : keramická plaketka z Femundu zobrazující spřežení vybíhající z města Roros...

Cigánek v boudičce

15. března 2009 v 16:16 | hrobnice |  Naše kočky
Tak sem kromě pejsků dávám zase jednou moje kočičky-tedy třínohého kocoura Cigánka. Jeho oblíbená siesta je v boudičce na "kuří nožce"...je to s číčou E.T. můj věrný společník...

Ledovka 2009-plaketka

11. března 2009 v 21:06 | hrobnice |  Mushing
Tak hlavně pro LuckuW : takhle vypadá dřevěná plaketka z Ledovky. Už mám druhou.
P.S.:ty chlupy kolem jsou od mojí kočičky E.T.-jsou všude!

Ledovka 2009-konec

10. března 2009 v 22:56 | hrobnice |  Mushing
Kolem druhé v noci začíná pršet. Leje jako z konve. Nemůžu spát. Kapky bubnují na stan. Myslím na pejsky jak moknou. No snad to bude dobrý. Je teplo, tak jim není zima. Nechce se mi vylejzat je kontrolovat, protože jak vykouknu ze stanu, tak se začnou hejbat a vstávat a budou mokrý ještě víc a naprší jim do těch jejich teplejch vyleželejch pelechů.
Nakonec usnu. Ale jen na chvíli. Zvoní budík. Je šest hodin. Musím vstávat. Kupodivu jsou pejsci jen navlhlí, oblečky na Esterce a Mekí jsou skrz naskrz mokrý, ale udržují teplo. Ve srubu zaspali a není teplá voda pro psy v brutaru. To bude "brutus". Napájím asi hodinu před startem. Není to ideální, ale aspoň trochu zavodnit. Je totiž dusno a vlhko a psi potřebují pít. Balím věci a trochu snídám. Do vaku přibaluju Honzíkovo věci. Má jich míň než Pavel a zip na vaku v pohodě zapnu. Jindra pojede s Pavlem rovnou na parkoviště. Půjčení Mikiho psi jsou zdrchaní a tak Jindra usuzuje, že to nemá vážně cenu se trápit 50 km. A ještě ke všemu jeho psům chybí velitelka Dolinka a tím pádem je ve spřežení chaos. No, nedá se nic dělat.
Startujeme za Petrem Guregou. Konečně nevyjíždíme jako první. Tři, dva ,jedna, gou! Vyletíme jako z praku. Honzík maká jako profesionál. Panejo, to je jiný závodění. Vyběhneme kopec na Horskou silnici a hurá na Tetřevky. V dálce už vidíme Petra a Zdeničku. Šup a jdeme před ně. Opět projíždíme kolem horských chat až ke Kolínské. Honzík bruslí a vůbec ho za sebou necítím na špagátě. Ta jeho snaha je ohromná. Projíždíme "Václavák" a šílené, několik desítek metrů dlouhé, téměř kolmé stoupání. Já, psi i Honzík funíme jako parní lokomotivy. Chviličku rovinka a zase padák dolů. Honzík se odepíná z lana a mastí za námi. U vleku potkáváme navolno velkého psa. Hafani se k němu chtějí hrnout, ale Esterka všechny strhne správným směrem. Pokračujeme.
Nahoru, dolů, nahoru. Táhlé několikakilometrové stoupání. Předjíždí nás rodinka Sluků. Jsou všichni mokří jako ze sauny. Je velká vlhkost. Honzík už si vypil všechen energetický nápoj. Tak mu dávám aspoň hořký čaj z termosky. Pořádně-dva hrníčky. Je tam ještě tak nadvakrát. Musím to Honzovo pití hlídat. Maká jako horník. Na horizontu také vyštrachávám-samozřejmě úplně zespod tabletky Enervitu a dva Carbosnacky. Dávám je všechny Honzovi do ledvinky. Postupně je všechny vycucá. Má energie na rozdávání.
Zatímco stojím a krámuju vak, tak nás předjíždí asi tři spřežení. Nám to ale neva. Vracíme se teď zase prudkým padákem na "Václavák" a ke Kolínské. Za Mírem potkáváme v protisměru Ríšovu osmičku i s Bubákem. Mrtvý dítě mu dělá Pavla. Ríša je vysmátej jako sluníčko. Je happy. Krásně nám to šlape a mě je do zpěvu. Tahle bezstarostná jízda je úplně něco jinýho než ty tři dny předtím. Honzík je spokojenej. Ještě dvakrát stavíme na čaj. Bumbáme dokud není termoska prázdná. U Klecandy zjišťujeme, že máme úplně skvělý čas. Pak už je to téměř furt z kopce a za 20 minut jsme v cíli. Potlesk a focení. Paráda. Čas 3h 43 minut. No to je vážně super. Sice dostaneme penalizaci 60 minut za výměnu běžkaře, ale důležitý je, že to mohl Honzík dojet. Historicky nejmladší účastník Ledovky. A já jsem toho ďábelského plánu účastníkem. Mám povznášející pocit.
Jindra už má sbaleno. Mě to teprve čeká. Rychle vyndat všechno z vaku, přendat do auta, prázdné saně na vlek, ohřát vodu pro psy, nakrmit je, převlíct se do suchého, vyhrabat auto ze sněhu(tři silní chlapy to jistí) a hurá do Lánova před hospodu. Napapat se dobroučkým guláškem, navrch kafíčko, uhradit útratu a už je tu vyhlášení. Tradiční dřevěná plaketka Ledovky na památku, diplom a losování cen (vybrala jsem si kočičí konzervy, abych taky něco přivezla Cigánkovi a E.T.). Pro mě ještě navrch cena za šnečí poslední spřežení od Oťáska a jeho doghandlera Jarči-ručně upravená vodka s psíma motivama a stužkama. Velké loučení a smutná cesta do ještě smutnějšího domova. Vítá mě Kazan, je radostí celý rozjuchaný a je rád, že má zase svojí smečku pohromadě.



Ledovka 2009-3.díl

8. března 2009 v 23:15 | hrobnice |  Dogtreking
Sobotní ráno se budíme s prvním psím zaštěkáním. Obvyklý rituál psí a lidské snídaně. Starty jsou od 10 hodin. Tak máme trochu čas a klábosíme u ohně s hrníčkem horkého čaje. Vyjíždíme první. Bez Huberta. Prudkým korytem stoupáme několik kilometrů na Horskou silnici. Pak doprava k Tetřevkám. Odsud míříme k chatě Mír, Pražské, Kolínské a na "Václavák". Jde nám to dobře. Pejsci mastí ostošest. Všude hodně běžkařů, ale zdraví nás a mávají.
Jen jeden prudí. Toho prý potkali všichni. Ale byl osamocený. Přeci jen jsme stále pro lidi atrakce-příjemná. Snažíme se sbírat i hovínka po psech. Přeci jen to líp vypadá. Kroužili jsme po černohorské magistrále, kochali se nádhernýma panoramatama se Sněžkou a Černou horou. Naprostá nádhera. Sluníčko, dobrá viditelnost. Vracíme se prudkým sjezdem ke Kolínské. Odtud k Pražské a na Mír. Cesty jsou upravené tak, že na jedné straně je pruh pro běžkaře a na druhé pruh pro pěší a rolby. Na této straně jedeme vždy i my. Nad Tetřevkama uhýbáme na Liščí cestu.
Stojí zde Ota Janko se samojedama, které je slyšet na sto honů. Ota je tady atrakcí pro běžkaře a rumovou kontrolou pro mushery. Dávám si loka.
Pak už pokračujeme starou známou Liščí cestou. Volám Jindrovi jak jim to jde-prý nicmoc, ale jdou. Tak sláva.
Sjíždíme šusem ke Klecandě a prudkou levou uhýbáme na Horskou silnici. Míjíme odbočku na parkoviště a stoupáme po silnici k odbočce na bivak.
Cestou potkáváme fandící Romču Bielikovou s holkama Zelenkovic. Čekají na Jindru a Honzíka. Dojíždí nás Radek Havrda s Jirkou Suchým a duo Petr Elster s Mírou Pechepkem. Hlavně lyžaři makají jako steklý. Pavla to bez Huberta zas až tak moc nebaví. Nojo, co mám dělat.
A už je tu odbočka k bivaku a šílený kalup dolů. No ale jak je vidět, tak nám to bez Huberta jde daleko líp. Nejenom, že nás Petr Gurega se Zdeničkou nedojeli, ale dokonce jsme jim dnes nandali 11 minut a i celkově jsme se dostali před ně. Nejsme už poslední. To je úspěch. Jindra dorazil chvíli po nás. Oznamuje, že zítra už nejede. Chudák Honzík. Prožívá to a je mu to líto.
Nakrmit psy, pak sebe, sušit věci a ohřát se u ohně. Ředitel Radek dává avízum, že jakmile začne hustě pršet, tak je otevřena varianta, že si vše sbalíme a přesuneme se na parkoviště a bivak bude v hospodě. Ve Vrchlabí prý už hustě prší. Modlíme se. Nikomu se z tohoto úžasného bivaku nechce. Přestože drobně prší, tak padá rozhodnutí, že zůstáváme. Hurá.
Večer přijíždí se psy Ríša Burda s Pavlou. Mají zapřažené po dlouhé nemoci i "naše B" štěně Bubáka.
Je už OK. Zjevuje se tu i Romča a spol. Je taky smutná z toho, že Honzík nemůže závod s Jindrou dokončit. Mě šrotuje mozek a vymýšlím, jak Honzíka zachránit. No, pokusím se domluvit s Pavlem, zda zítra nechce jet jen s Hubertem skijoring a vzala bych Honzíka jako svého běžkaře místo něj. Stejně to Pavla moc se mnou nebaví. Dohodnuto. Zítra se mnou jede Honzík. Ráno mi dá ještě vědět Radek Havrda jako ředitel závodu, zda to půjde a zda by to bylo oficiálně. Tak snad to výjde.
Honzík je v sedmém nebi, že může zítra pokračovat. Už teď mi to za ty jeho šťastné oči stojí.

Ledovka 2009-2.díl

6. března 2009 v 20:22 | hrobnice |  Mushing
Jindra je odevzdanej a chce skončit. Přemlouvám ho ať pokračuje- byť pomalu, ale jistě. Jindra váhá, ale nakonec míjí odbočku na parkoviště a najíždí do druhého kola. Jedeme za sebou jako vláček.
Honzík na úzké cestě bruslí seč mu síly stačí. Fakt se snaží. Do kopce nám Jindra ujíždí. Teď to pro změnu nejde nám. Holky vepředu už mají plné zuby tahání Huberta za krk. V tuto chvíli se i já pevně rozhoduju, že zítra s námi Hubert už nepojede. Není to pes do saní a ostatním psům jejich práci akorát otráví. Do kopce opět dloubu seč můžu. Před odbočkou na Liščí cestu dojíždíme Jindru. Stojí a chce to otočit. Dá mi velkou práci ho znova přemluvit. Zkouší vepředu kdekoho, ale nejde to. Může tam jít Gulit, ale s ním už nikdo a on sám to moc nezvládá. V takovýto okamžik si teprve člověk uvědomí, že lídr je opravdu nej pes ze spřežení a bez něj je to o ničem. Už jsem to poznala hlavně v Norsku a Esterce jsem slíbila, že jí doživotně budu nosit na rukou.
No nakonec nás dojíždí Petr a nabídne se, že bude dělat Jindrovi vodiče. Je to úplně úžasná solidarita mezi mushery-tedy mezi "opravdovými" mushery s tou pravou duší. Prostě zvítězí kamarádský duch nad tím sportovním. A to je na mushingu krásná věc. Já stojím a krámuju a hledám v saních lepící pásku na Pavlovu hůlku. Ulomila se mu rukojeť. Takže nám Petr s Jindrou ujíždí. Hůlka je spravená a pokračujeme tedy i my. Na Liščí cestě, kdy se trať mírně svažuje z kopce, se Pavel odpojuje a jede před námi. Tím pádem Hubert aspoň chvíli táhne, neboť chce za pánem. Mastíme a doháníme Petra se Zdeničkou. U Oty Janka a jeho samojedích peřinek odbočujeme k bivaku.
Poslední 4 km jsou parádní sešup dolů. Před námi jedoucí Zdenička pluží ze všech sil.Drží se. Pavel asi 6x spadl. Je jako sněhulák. Projíždíme cílem. Bivak. Je to prostranství u chatičky s názvem "Trempská osada Na Brodě". Za srubíkem je velké ohniště se střechou-to bude naše zázemí. Do srubu nesmíme-jen si tam můžeme odnést sušit věci ke krbu. Parkuju pejsky. Jsme na louce naštosovaní jeden vedle druhého. 12 smeček. Je to paráda. Máme ležení mezi Jindrou a Levíčkovic rodinným klanem. Mimochodem-oba Levíčci dnes opětovně bloudili. Ostatní si
z nich už dělají srandu. Na zítra chtějí HeleL nakreslit schématický náčrtek trasy. I tohle k mushingu patří. Našteluju pejsky tak, abychom ráno mohli rovnou vyrazit. Nechávám psy ve šňůrách, jen je připínám na lankové odbočky. Pod smrkem u srubu si můžeme vzít slámu pod hafíky. Nastýlám jim pořádně.
Zatímco si ulehávají svoje pelíšky, tak pro ně připravuju baštu. V obrovském brutaru se hřeje voda společně pro všechny čtyřnožce. Obdobně se na roštu nad ohněm vaří ve velkém kastrólu společná kuřecí polévka pro všechny dvojnožce a v druhém menším kastrólku čaj. To je bivak jako fík. Úplně úžasnej. Pejsci s plnýma břichama pochrupujou na teplé slámě a já se odebírám k ohni. Polívka je mňam, jsou v ní kousky kuřete. Sedíme, kecáme, papáme, popíjíme-čaj i něco ostřejšího. Koluje Balantinka, medovina a další, ohřívá se grog a svařák.
Musheři jsou v sedmém nebi. To je ta pravá romantika. Někteří si jdou na chvíli schrupnout do stanu. Pak přichází na řadu lahůdka-opékané vepřové steaky. Kuchtění se ujímá "velitel osady" Honza Chlum- a to s humorem jemu vlastním. Je to mňamka s vůní ohně. Baštíme až máme boule za ušima, bavíme se s plnýma mastnýma pusama. Tohle se nedá vyprávět, tohle se musí vidět a zažít. Spokojenost. Pohoda. Atmosféru totální divočiny, špinavých rukou, psích chlupů a mastnoty dokresluje místní inventář bezdomovec Pedro. Chrní ve spacáku na verandě a jen občas se probere a jde se vyvenčit.
Jindra se vzorně stará o svého běžkaře Honzíka-převléct, vyspat a pořádně najíst. A třináctiletý Honzík vše plní do puntíku. Celý tento závod je pro něj silný zážitek. Úplně to prožívám s ním. Pro mě je to poslední dobou také velká citová záležitost. Pro psy dejchám, pro psy žiju, hodně vnímám detaily musherství, přírodu, romantiku, solidaritu a krásné věci mezi lidmi od psů. V duchu vyprávění o psech, zážitcích a plánech probíhá celý večer. Postupně se všichni vytrácejí do stanů a oddávají se snům. Noc je krásná a romantická.
...TO BE CONTINUED.

Ledovka 2009-1.díl

5. března 2009 v 23:33 | hrobnice |  Mushing
Letošní Ledovka -moje druhá v životě-byla zvláštní, plná nečekaných příjemných i nepříjemných událostí.
Startovalo se v Krkonoších z parkoviště v Dolním Dvoře-Rudolfově. Moje Mondeo mělo co dělat, aby se tam s vlekem vůbec vyškrábalo. Ale nakonec jsme se tam dohrabali byť na jeden řetěz (druhý se utrhal i když byl 14 dní nový). A bez vleku-ten nám odtáhl jeden z ochotných pořadatelů. Vyhradili nám místo vedle Jindry Zelenky, což bylo super. Jela s námi na výlet i stará Kanaga a měla jsem od Romči Bielikovic slíbené hlídání.
Jako první etapu nás čekalo nočních 25 km. Startovalo se od 19 hodin. Jelo se bez běžkaře, ale já jsem musela jet s ním kvůli ČSV Hubertovi. Ten by bez páníka Pavla neběžel. Na trati byl hluboký sníh. Útulkáři vytrvale makali. A táhli Huberta. Díky tomuto handicapu jsme dojeli poslední. Tedy skoro. Po nás dorazili ještě oba Levíčkovské teamy, neboť pozdě nastoupili na start díky jako vždy pozdnímu příjezdu a ještě zabloudili. Sáně byli prázdné-jen se spacákama a náhradním oblečením. Cesta vedla z parkoviště po Horské silnici ke Klecandě-ostrá pravá zatáčka a stoupalo se jako při Vetamixu až k Tetřevkám. Za Tetřevkama dolů doprava opět na Horskou silnici. A šup do cíle. Nakrmit, poklidit a kyvadlovou dopravou do Lánova do hospody. Vyprávíme si zážitky, jedeme zase kyvadlově zpět na parkoviště vyvenčit a zase tradá do hospody. Sice náročné, ale to už k Ledovce patří. V hospůdce se o nás vzorně starají pořadatelé (myslím že místní hasiči). Ceny lidové jako za komunistů-čaj a kafe za 5 Kč, limča do půllitru za 3 Kč. To se vám fakt nezdá, to je pravda. Přestože zítra se startuje už v půl deváté a měli bychom jít hajat, protože budeme v šest vstávat, tak se nám nechce. Uléháme až kolem půl druhé. Rozestýláme si spacáky na parkety v sále a věci rozvěšujeme po topeních. Je to příjemný nocleh a krásná noc. Sněží a sněží.
Ráno se budíme skoro sami od sebe-první leze z pelechu Jindra, mě se nechce. Zato Petr Gurega straší už od půl šestý a nemůže dospat. Je to jeho první Ledovka a prožívá ji. Všude je 20 cm nového sněhu. Rychle ohřát vodu pro psy, napojit, narvat povinnou výbavu a už vyrážíme na trať. Jsme těžký, máme snad věci na týden. A to jsem toho spoustu zredukovala. Musíme mít stan, 2 spacáky, jídlo pro psy a sebe, lopatku, botičky, 2 čelovky a dále nepovinně ale nutně náhradní oblečení a boty, dečku pro Esterku, lékárničku, náhradní postroje (Fífa občas nějaký překouše), termobox na žrádlo pro psy a misky. Tohle všechno jsem nasoukala do vaku a dokonce ho i zapnula. Vyrážíme po Horské silnici ke Klecandě. Za chvíli nás dojíždí Guregovic team se Zdeničkou. Pěkně jim to šlape. Nám ne.
Vlečeme Huberta na krčáku. Postupně nás předjíždějí všechny smečky. Když nás míjí Radek Havrda, tak nám sděluje, že se mění trasa dnešní etapy. Nahoře silně fouká a zapadl skútr. Nejedeme na Struhadla, ale k Tetřevkám a okruh budeme kroužit dvakrát. Tedy jen dnes-snad se zítra podaří zprovoznit jinou trať ať nejezdíme dokola. Trať je těžká, psi se boří do sněhu, sáně jsou těžké, jedeme stále do kopce a ke všemu brzda Hubert. Za Klecandou nás najednou předjíždí Mates Bílý s Vítkem Kolátorem. Zprava. A když je v nejlepším, tak se mu zaseknou psi a musí růčo rozmotávat a převádět psy dopředu. V tom
začne zleva předjíždět Michal Merhaut s Petrem Toncarem. Předjíždění zleva také není úplně bez průtahů. Takže stojíme uprostřed cesty a jsme v sevření dvou spřežení. Tak čekáme a čekáme. Ono vůbec máme štěstí, že asi 6 smeček nás předjelo a ihned staví-motá, kadí,čůrá, řeší,…Pak už se jenom spíš divím, když nás spřežení předjede a nestaví a pokračuje dále bez zastávky. Tak nás tedy konečně oba předjeli a stoupáme dále. Péťa se Zdeničkou je pořád na dohled. Dloubu jako blázen, potím se jak eskymák na Sahaře. Esterka s Brownie vepředu táhnou
brzdícího Huberta, a jen zbylých 7 psů táhne přeložené saně a 2 lidi. Na Liščí cestě asi 2 km od Tetřevek potkáváme konečně ratrak. Cesta je po urolbované cestě trochu lepší, ale i tak se boříme.
Sníh je sypký jako písek a utíká pod nohama i packama. Od Tetřevek sjíždíme po Horské silnici dolů. V protisměru potkáváme Otu Janka s bělobama. Spěchá jistit odbočku na bivak. Je vysmátej jako sluníčko-pusu od ucha k uchu.
Před odbočkou k parkovišti, kdy se najíždí na druhé kolo dojíždíme Jindru s Honzíkem Bieliků. Jindrovi nejdou pejsci. Nemají Dolinku, jež po zápalu plic zůstala doma. A půjčení psi od Mikiho kulhají nebo jsou "kantare".
A JAK TO BYLO DÁL A CO JINDRA A NAKONEC KDO S KOHO...dozvite se zitra.

Ledovka 2009-fotky

2. března 2009 v 23:54 | hrobnice |  Mushing
Zatím jen fotečky. Bylo to bezva a hlavně Honzík Bielik byl statečnej běžkař a balzám na moji duši.