Pište nám komentáře, vždy potěší!!!

Červenec 2009

Jak jsem začínala

30. července 2009 v 21:21 | hrobnice |  Dění kolem našich pejsků
Tak jsem objevila staré fotky z dob mých musherských začátků. Takhle jsem "mašovala" s 2,5 měsíční haskomalamutkou Aki v únoru 1996 na Krušnohorské magistrále mezi Cínovcem a Vitiškou. Malá Akinka hezky ťapala přede mnou...
A když už nemohla, tak sem ji zkrátka naložila do baťohu a ona se vezla a ještě u toho měla výhled na široké daleké okolí...

Esterky boudička

28. července 2009 v 22:08 | hrobnice |  Dění kolem našich pejsků
Jelikož se Esterka bojí bouřky a vždy při ní vyšiluje ve stylu, že hledá kam by zalezla nejtemněji, vrčí a kouše všechno a všechny a pere se s Fifinkou, tak jsem vymyslela pro ní novou boudičku.
Je to jenom její a má tam separé. Musela jsem jí tam přemístit všechny její "zaprděný" shnilý nasyslený jablka. No moc tu boudičku nezkoumejte. Je to z toho "co dům dal", k tomu moje neumělecká neřemeslnická ruka a dílo je na světě.




















Ale účel to splnilo, Esterka v ní bydlí a je spokojená.

Kazánek v pelechu

26. července 2009 v 21:56 | hrobnice |  Dění kolem našich pejsků
Starý mamut Kazánek má svoje apartmá v garáži, kde má svoje místečko...
Skoro celý den prospí. Občas se projde po zahradě a očmuchá si svoje "značky". Náš rituál je chodit spolu vyvážet večer kolečko. Tak se nedej Bobánku rušit a užívej si života dokud to jde...

Brownie na pařezu

24. července 2009 v 21:51 | hrobnice |  Dění kolem našich pejsků
Moje fenka Brownie má svoje oblíbené místo-na pařezu...
...to aby měla náležitý rozhled po celé zahradě.

Skrz dírku

21. července 2009 v 20:45 | hrobnice |  Naše kočky
Kočičí hrátky mají různé podoby. A stačí jim k tomu jen obyčejná prázdná krabice s dírkou...

Ťikťuk

19. července 2009 v 16:21 | hrobnice |  Kamarádi,rodiče a dění kolem nich
V sobotu 18.července 2009 dopoledne mě v práci navštívila kamarádka LuckaW s taťkou a fenkou Kittuk alias Ťikťuk. Byli jsme domluveni, že uděláme ultrazvukové vyšetření, zda je Kittuk březí. Při Podbořanském dogtreku řádila s Caribáškem RomanaH, a tak jsme teď byli zvědaví.
Kittučka jediná se tvářila děsně klidně. Lucka byla napnutá jako kšandy. A já taky. Nakonec se vše ukázalo. Ťikťuk je "v tom". Na obrazovce byla vidět dvě pidimimi o velikosti 14mm. No to je teda velikost. Jelikož je sondou většinou vidět jen část zárodků, tak odhaduju počet štěňátek na čtyři. Tak uvidíme. Samozřejmě to musí být tři holky pro Lucku a jeden kluk pro Romana. Zatímco my jsme lítaly s foťákama, mamina se válela na stole. Nechtělo se jí ani dolů, protože drbání na břiše je labůžo a slova chvály se samozřejmě dobře poslouchají.





A ještě aby sem vás navnadila, tak jedna fotečka tatínka Caribáška Z Hrobu, když mu byli necelé dva měsíce. Tak se těšte na psí miminka.

Další úlovky

17. července 2009 v 21:40 | hrobnice |  Ládíček Hrobníček a jeho mamina
Moje akční mamka se vrátila z Jičínska, kde strávila s "holkama" z bývalé práce a dětma týden na chalupě jedné ze svých kolegyň. Před lety jsem Jičínsko a Český ráj navštívila, ale v té době jsem ještě nesbírala turistické známky.
Tak mamka dostala úkol nějaké mi přivést. A činila se a přivezla celkem 8 úlovků. Moje sbírka se tím rozrostla na 51 známek.

Hobo

14. července 2009 v 23:00 | hrobnice |  Vzpomínáme
Tak vám představím dalšího pejska, který býval v hrobnické smečce. Jmenoval se Hobo Bílá vydra a narodil se v roce 1996. Do Hrobu přišel až v roce 1999 jako dospělý pejsek (spolu s fenkou Canny). Byl to modrooký krasavec a hlavně velký dříč. Makal za dva, dával do běhání svoje obrovský srdce. I kdyby měl běžet po třech, tak by třeba táhnul saně sám. Ale ve štychu by mě nikde nenechal. Jednou na Šediváčkovi odběhnul, co odběhnul, ale oddřel celý závod se sedřenejma packama v botičkách. Zkoušeli jsme ho nechat ve vleku, ale ten by ho rozboural na třísky, kdyby jsme ho nevzali s sebou na trať. Se svojí parťačkou Canny byli nerozlučná dvojka. Tito dva pejsci dokázali táhnout sáně i jen ve dvou. Hobo byl nejsilnější pes s velkým srdcem, kterého jsem ve smečce měla.Škoda, že nešťastnou náhodou na podzim v roce 2003 předčasně odešel do psího nebe. Však jeho věrná Canny odešla brzo za ním...

Aki

12. července 2009 v 9:00 | hrobnice |  Vzpomínáme
Trochu si zavzpomínám na svojí fenku Aki. Aki byla haskomalamutka-můj první severský pes.
Narodila se 5.prosince 1995 a dožila se 12-ti let. Odešla v prosinci 2007. Je zasloužilou matkou 11-ti štěňátek. Pár posledních měsíců prožila u mých rodičů, kde byla v kotci spolu se svýma dceruškama Simou a Albinkou. Když byla Aki štěňátko, tak jsem ji využívala jako svého pacienta (v té době jsem byla ve třeťáku na vejšce). Byl to také jediný haskoun, který spal v posleli, válel se v kuchyni na koberci a vůbec si užíval všech vymožeností psa domácího gaučového. Taťka jí nosil i do školy ukazovat žákům, aby taky viděli "pořádného saňového psa". Ze začátku jsem s ní jezdila na běžkách, jednou dokonce běžela ve spřežení. Ale to je asi tak všechno. Skoro celý život si spíš užívala procházek a lenošení. Její lovecké pudy způsobili, že na jejím kontě skončilo mnoho slepiček, krůt, koček a ptáčků. Ale budiž jí odpuštěno.Tak se tam Aki v tom psím ráji měj...

Zeťourci po Ejmy

8. července 2009 v 0:36 | hrobnice |  Kamarádi,rodiče a dění kolem nich
V neděli 5.července 2009 jsem ráno zabalila svůj pojízdný psí cirkus a vyrazila k Zeťourkům do Petrohradu. Hlavním důvodem návštěvy bylo juknutí se na 14-ti denní štěňátka alaskánků od maminky Ajmy a taťky Gulita od Jindry Zelenky. Kolem poledne jsem dorazila na místo. Už tu parkovala se svýma třema haskounkama Zdenička Dušků. Elegantně jsem zacouvala s vlekem na Václavíčkem pečlivě připravené místečko s natlučenýma stake-outama. Úplnej Zeťourkův servis. Vybalit hafíky a dědka Kazana a hurá na miminka. Pod nohama se nám batolí dva odrostlíci z prvního vrhu: flekatý Kubík alias Esteráček a černý Maxík (Václavíčkova láska). Janička nám ukazuje štěňátka. Jedno hezčí než druhý. I Zdenička by si hned jedno vzala. Ze tří holčiček vybírám tu flekatou s černou hlavičkou (aby se trochu lišila od Esterky). Obdivujeme i kluky, z nichž největší bude Šarkyho Šedej. A Janička? Má povolenu holčičku Élišku. Vybrala si tu druhou flekatou s víc bílou hlavičkou. Poté, co se dokocháme miminkama, tak nás Janička zve na obídek. Zapekáné těstoviny s květákem. Bašta. Dáváme i kafíčko. Sluníme se na dvorečku, hrajeme si s klukama Kubíkem a Maxíkem, pán domu nám ukazuje syčící korelí ptáčátka. Na skok se tu staví Ondra Stejskal s Verčou. Ondra loví ještěrku. Odpoledne přijíždí Bára Zelenková s Romanem Habáskem.
Bára pořídila nového Ford Rangera. Zeleného. Spolu s mým subaráčkem jsme to nazvali barva Becherovky. Na korbě má bedýnky s Baltíkem a Dintym (nebo Devodem?). Oba vypadají jako váleční veteráni. Orvané hlavy a nohy. Nejprve ošetřujeme Baltíka. Pořádná dezinfekce a výplach kousanců. Dinty je na tom hůř. Má trženou skobu na tváři. V polních podmínkách a s téměř žádnými nástroji se snažím v lokálním umrtvení kousanec zašít. Místo jehelce jen rybářský pean, místo chirurgické pinzety jen pinzetka z manikúry. |Ale daří se. Příště je to jasný. Jakmile pojedu k Zeťourkům a bude víkend, tak beru svojí veterinární brašnu se vším vybavením. Od infúze až po kompletní chirurgické vybavení. Romanovo Mája a Dubbynka hárají a kluci se řežou mezi s sebou o jejich přízeň. Holt příroda je příroda. Obzvlášť ta zahormonovaná.
Po veterinární vsuvce pokračujeme v povídání si. Václavíček začíná grilovat. Roman mi dovezl autorádio a zapojuje mi ho. Hurá, konečně nebudu za volantem usínat. Se Zdeničkou vyrážíme na procházku. Bere Bubáčka. Nejprve se řádně postříkáme sprejem proti klíšťatům a pak šup do porostu. Jdeme lesíkem, loukou a povídáme si. Obdivujeme Zeťourkovic tréninkové trasy. Asi za hodinku se vracíme. Přijela Péťa Davidů a Šarky. Začínáme papat a v kurzu jsou hlavně domácí buchty přímo z pekáče. Ondra s Verčou odjíždí Mazlíme se znovu se štěňátkama a hrajeme si s Kubíkem a Maxíkem. Ti koušou do všeho. Naučili jsme je i slejzat schůdky ze zahrady na dvoreček, z čehož má Václavíček "ohromnou radost". Jdeme se projít na Jelení skály. Péťa jde jen
v pantoflích na podpadku. Ale zvládá to v lese bravůrně. Všude klíšťata, klošáci a komáři. Už aby byla zima. Kocháme se dalekýma výhledama. Je vidět až Bořeň a Klínovec. Vracíme se. Pohoda pokračuje. Šarky pokuřuje doutníček, chlapi popíjejí pivečko, my holky dáváme kapku něčeho tvrdšího. Jdu s Bárou a Janičkou do kuchyně. Janička mi do duritky nalejvá půl na půl vodku a tonic.
Komentuje to slovy: "Dám ti pořádnou lampu". Sama rovněž netroškaří a bere rovnou "půllirt" s obsahem 0,4 l. Leje pořádnou dávku ferneta a dolejvá tonikem. Říkám jí : "Koukám, že nejsi žádnej troškař-rovnou půllitr". Janička s ledovým klidem a vážným obličejem prohlásí " Vždyť je to jenom čtyřka". Však my holky mašerský nejsme žádný mejdla. Veselé se vyvalíme ven za chlapama a zábava pokračuje. Přinesu deku z auta a se Zdeničkou si zahřejváme nožičky. Roman nám na notebooku promítá letošní Le Grand Odyseu. Krásné zasněžené hory. Všichni slintáme a těšíme se na zimu. Následují dva Šediváčci a Hrobská jízda. Péťa jede domů do nedaleké Žihle. Pak si ještě povídáme a pomalu se trousíme na kutě. Krásný večer, krásná noc.
Ráno.Vůbec se nám nechce z pelíšků. Spalo by se, spalo. Ale pejsci volají, že chtějí čůrat. Tak jo. Šup ven.
Janička nám připravila snídani na vidličku. Kafíčko a druhý kafíčko a čajíček. Furt máme plné talíře a hrníčky. Zeťourci jsou velmi pozorní hostitelé. Krmím pejsky. Jdeme jukat na malé korelky. Šarky si ty malé pankáče fotí na mobil. Pak ještě pochovat štěňátka. Mazlíme se s nima. Šarky jako správný taťka chová svýho Šedýho. Já Emilku, Janička obě zbývající holčičky, Zdenička a Václavíček zbývající kluky. Jednu fotku Emilky posílám i MMSkou Monče Černošce na Václavák. Mamka Ajmy mi kouše do foťáku. Myslí si, že je to vetřelec. Dáváme ještě kafíčko. Postupně odjíždí Zdenička a Šarky. Ještě se na chvíli staví Habáskovci a grilujeme masíčko. Začíná pršet. Loučíme se s hostiteli.
Byl to příjemný víkend. Sváteční volné pondělí přišlo k duhu. Tak pápá zase za pár týdnů u štěňátek.
Další fotečky najdete na: