Pište nám komentáře, vždy potěší!!!

Září 2009

Hlince podzim 2009-konec

29. září 2009 v 0:52 | hrobnice |  Kamarádi,rodiče a dění kolem nich
Nedělní ráno Monča venčí holčičky. Koukám jedním očíčkem, že se Baltík vyháknul z karabiny a je na volno. Ale nikam nejde. Ví kde je mu nejlíp-u mě. Pozoruju Monču, jestli si všimne, že mám haskouna na volno. Vylejzat z vyhřátého pelíšku se mi nechce a hafík stejně nikam nepůjde. Monča šmejdí u stake outu. Konečně si všimla, že Baltík zvedá nožičku a chystá se označkovat stan. V to jí to přišlo nějaký divný. Jakto, že pes došáhne ke stanu?! Ha, je na volno! Chytla ho za konec řetízku a bezradně tam stojí. Neví "kam s ním". Je sranda jí pozorovat. Ale Monča si poradí. Připíná Baltíka na stake out k Romče na Yettíkovo místo. Ještě chvíli se válíme. Nikdo nevylejzá-jenom ranní ptáče Monča je po ránu nějaká aktivní. Jak ona to dělá. Já vždycky padnu večer za vlast a ráno se nemůžu vykopat z pelechu. Ještě ke všemu je pošmourno a není tudíž kam spěchat na vyjížďku. Pak se postupně kutáme ven ze spacáků. Ranní čajíček a kávička. Pozorujeme Zelenkovic start. Kačka dostala půjčeno 5 psů a ještě veze tátu. Ale jen jedno kolo kolem louky. Druhé už sviští sama. Láďovi se ještě nechce zapřahat, a tak pojedu první. Mekí a Wulfí nepojedou. Mají odřené packy. Jindra Zelenka mi
půjčuje Slika a Blekyho. To bude jízda. Jede se mnou Romča. Zvládli jsme hysterický start. Romča ječí. Asi radostí. Nebo hrůzou? Drandíme napříč loukou. Móňa nám ujela a už jí nedohoníme. Nejsme zas takoví rychlíci. Vesnička Ptýč, asfaltkou dolů, zahnout ke kostelíku kolem probouzejícího se kempu zálesáků, po rovince podél pole a prudkým kopcem šlapeme nahoru. Romča čile seskakuje z káry a běží! Do kopce. No mě by omyli. Ona statečně kluše, funí a vzdaluje se nám. Úžasný. Romčo, já jsem proti tobě lenochod. Než se doplazíme na kopec, tak ona už je vydejchaná a vysmátá. Naprostá osmnáctka. Zatáčíme doleva a opět asfaltkou se vracíme do Ptýče. Zbytek cesty už je po louce. Krása. S Romčou kecáme, smějeme se. Dojíždíme domů. Láďa si mezitím půjčil káru od Zeťourků a už má taky odjeto. Můžeme se tedy věnovat sami sobě. Nejdřív samozřejmě nakrmím smečku. Pak gratulujeme Lucce a Zdendovi Pospíšilům ke svatbě. Předáváme jim vybraný příspěvek na domácí krb. Je to hezký. Svatbu rovněž absolvovali Ondra a Verča Stejskalovic. Nějak se s těma svatbama roztrhl pytel.
Siestujeme. Ještě jdeme venčit štěňátka. Láďa bere foťák. Musí trochu zase oživit "rodinné album" svých psích dětiček. Pozorujeme to úžasné psí řádění. Do toho lítá Lentilka. Vracíme se. Následuje oběd. A ne ledajaký. Domácí švestkové knedlíky. Olizujeme se až za ušima. Chudák Láďa si musí nechat zajít chuť. Až bude zdravej, tak to dožene. Monča slaví kuchařský úspěch. Jindra se snaží dostat jeho čtyřkolku na vlek. Bere si moje nájezdy. Jenže. Sotva na ně najede, tak se pod vahou 300 kilo bortí. Ještě, že jsme daly s kačkou pryč psy od vleku. Osvítilo nás. Čtyřkolka si kecla "na zadek".
Málem přilehla Jindru. Mě omejvaj.To je fakticky horor. Takhle by to teda nešlo. Musí tedy najet s vlekem k haldě hlíny, čtyřkolkou najet na val a plynule přejet na vlek. Je to síla pozorovat, jak čtyřkolkový brontosaurus dřepí na malém vleku. To byl teda zážitek! Anďa je nezkrotná. Neúnavně se klouže na skluzavce. Furt a furt. Neodolám "milkovému" čajíčku od Ládi a zbytku jeho svačiny. Nechce se nám nikomu zvednout kotvy a jet domů. Vždyť jsme tady šťastní. Jsou tu naši milovaní pejsci a milovaní kamarádi. A to je to nejdůležitější co máme. K našemu vigvamu se postupně chodí loučit jednotliví odjíždějící. Zůstáváme skoro sami. Nám to ale neva. Užíváme si poslední chvilky pohody. Pomalu balíme. Odjíždíme spolu. Moc se neloučíme. Vždyť brzo budou závody v Hrobě a zase budeme spolu. Jen škoda, že nebudeme komplet…
Večer si navzájem voláme, jak jsme dorazili. Romča vypakovává zrovna karavan, Monča si klohní oblíbenou večerní kávičku, Láďa jen taktak dojel bez zadních světel a já hladím dědka Kazana. Kamarádi moji, brzy zase naviděnou.
Zbytek fotek najdete na :

Hlince podzim 2009-2.díl

24. září 2009 v 23:47 | hrobnice |  Kamarádi,rodiče a dění kolem nich
Klube se slunce.Kde se vzal tu se vzal Tonda. Odněkud přišel pěšky. Ba ne, vysadili ho tady kamarádi, s kterými byl na bowlingovém závodě. Malá Anďa řádí s krtkokýblem na hlavě. Romča jí ho vyměnila za mini dětskou cyklohelmu. Ta je jistější. Monča Andě vysvětluje nesmrtelnost myší básničky, pak si hází s kroužkem pro psy za pětset. Malý kroužek a taková pálka. To snad musí být pozlacený. Snickers a Lentilka se kroužek snažili ulovit v letu. Je sranda se dívat jak holky a psi řádí. Organizujeme štěněčí vycházku. Láďa bere svých 5 prcků Majkiki,Princeznu, Helíška a Chucka s Fintou. Já bafnu Emilku a Monča Esterku. Romča venčí Snikiho a Lentilku. Přidávají se k nám Zeťourci s Maxíkem, Kubíkem, Eliškou a Denýskem, kterého Janinka Zetků valí pod pažím jako píchlý kolo. Spolu s ní spěchá Zdenička Dušků s odrostlejším Bubákem a malou švédskou haskounkou Pipi. Sestavu zakončují dva malí Habásci rovněž ze Švédska Chicgnik a Chilko. Celkem 18 hafíků. To je nadělení. Louka se hemží pejskama a lidičkama. Hrneme se k řece. Největší plavci jsou Láďíkova štěňátka. Emilka je zase nalepená na Romčin pytlík s piškotama . A spolu s ní několik malých "piraněk". Romča jim trpělivě stále dokola rozdává piškotky. Fotíme a mazlíme se s prckama.
Pomalu se vracíme. Začíná se grilovat prasátko. Je tak velké, že se nevejde na rošť. Musí se mu zkrátit pacičky a rypáčkem brnká o plechové koryto pro oheň. Je pohoda, krása, blízkost kamarádů a milovaných pejsků. Co víc si přát?! Venca Zetků točí pivo, my koštujeme becherovku. Přijeli Romči rodiče a taky majitel Láďovo štěňátka Koordinátora alias Číra. Budoucí musher je z nás ženskejch nejprve trochu vyděšenej, ale za chvíli už mezi nás zapadl. Číro se očuchává s bráchama a ségrama. Ze začátku je nedůvěřivý, ale pak už lítá s ostatníma na volno po louce. S Mončou už oždibujeme nedočkavě čuníka. Zatím je jen opečená kůže. Ale i tak je to bašta. Na návštěvu k našemu "separé" se postupně trousí různí mašeři. Zavítal k nám i Jindra a Šarky. Pejskové se opalují na sluníčku, které docela šajní. Postupně se připravujeme na večerní vyjížďku se psy. Romči maminka mi masíruje krk a hlavu-mám to nějaký zablokovaný. Masáž je příjemná, ale některé hmaty chvaty celkem bolí jak se uvolňují zatuhlé svaly. Tak díky, paní Jelínková. K večeru odjíždí i Číro s celou svojí lidskou smečkou. My zůstavší tuníme naše smečky do postrojů, připravujeme káry a šňůry. Ládík opět obkrouží louku se svýma alaskánčíma ladies.
Rychle přehodit šňůry a hurá vyrážíme. Wulfinu nechávám doma-má odřené packy z rána. Asfalt je prevít. Hysterický start jsme s pomocí bóží a Láďovo přežili bez úhony. Tentokrát s sebou vezu Tomáše Haladu. Chce si vyzkoušet jízdu na káře. Tak jo, ale se vším všudy. Asi v půlce okruhu mu půjčuju spřežení. A vezu se já na káře. Teda, nejdřív si po svých vyběhnu jeden asfaltový kopec a pak se vezu.
Tomáš jede jako ďábel. Musím ho učit brzdit. Haskouni nejsou vrtulníci. Po pár kilometrech už mu jízda jde dobře. Ve vesničce Hlince krouháme ostrou zatáčku. Bohužel na asfaltu. Mekenzí to vzádu odnesla a má stržené polštářky. Vyměňujeme se. Já řídím. Tomáš si sedá na káru a do náruče mu svěřím zraněnou Mekenzí. Chrochtá jako brontosaurus. Je to u ní ale normální. Občas při rychlejším tréninku takhle chroptí. Za pár minutek se ale uklidní a slintá Tomášovi na jeho čistou mikinu. Tomáš je v pohodě, nevadí mu to. Asfaltka je nějaká nekonečná. Sláva, najíždíme na trávu a čeká nás závěrečný kilometr po louce. Růža v čele šněruje cestu cik cak. Snažím se strefit ke světýlku Láďovo karavanu. Táák a jsme doma. Bylo to bezva, jen ta odřená Mekí.
Zaparkovat káru,dát psům vodičku, Fífě sundat postroj, aby si ho nesežvejkala a šupky dupky za ostatními. Promítá se. Venca Zetek vyštrachal ve svém domácím archívu filmy natočené ze starých závodů, kde jsme byli všichi ještě mladí a krásní. Smějeme se, zkoumáme, jak kdo před deseti lety vypadal. To už ani není pravda jak jsme se změnili.
Romča a Monča si přivalily svoje rozkládací křesílka. Je celkem zima, a tak se balíme do svetrů a bund. Po půlnoci jdeme hajat. Do teploučkých spacáčků. Tak dobrou noc a pokračování bude coby dup.

Hlince podzim 2009-1.díl

23. září 2009 v 0:27 | hrobnice |  Kamarádi,rodiče a dění kolem nich
Zase jsme se všichni slezli-Romča,Monča, Láďa a já. A kde? No přeci na Hlincích u Zeťourků u Berounky. Těšili jsme se na sebe jako malí Jardové, 14 dní už jsme nemluvili o ničem jiném, denně si telefonovali,…zkrátka čím jsme starší, tím si vážíme a prožíváme každou společnou chvilku intenzivněji. Monča navařila kynuté švestkové knedlíky, Romča přivezla kvanta Becherovky, já jsem chrastila arzenálem vakcín a léků a Láďa přivezl svoje krásná malá štěňátka. Celý pátek probíhal ve stylu "rychle do práce, rychle domů, naložit hafíky, věci, krámy, děti, karavany a vleky a hurá do Hlinců". Kolem půl páté jsem se zjevila na louce u kempu. Holky už tam stavěly naše ležení.
Vztyčit Móňi panelák, uvelebit stoličky, židličky, stoleček na kafíčko, obstarat pejsky a čekáme na Láďíka. Ten se za chvíli přiřítí ve své elegantní terénní mazdičce v barvě sympatické Becherovky. Za sebou vleče obyťák tak akorát velký. Přivezl s sebou svoje psí dětičky. Ty teda povyrostli od té doby co jsme je neviděli. Vždyť už je to asi 5 týdnů, co jsme byli u Láďíka na štěňuchy juknout. To teda letí. Pomáháme s vyndaváním pinďů. Jsou celý poblinkaný a uslintaný .
Dáváme kafíčko na uvítanou. Kecáme, becherovkujeme a perníčkujeme. Honzík Bielik vytvořil kopec dobrých slimáků, Monča nabídla nakládaný hermelín své dcery Barušky. Baštili jsme až jsme měli boule za ušima. Napapaný jsme se jali zapřahat. Půjčila jsem Láďovi káru. Jel se projet kolem louky se staršíma dámama a Majkiki. Pak byla řada na nás holkách. Romča koloběžkovala s Lentilkou, Monča a já jsme zapřáhly spřežení. Už se stmívalo. Nasadili jsme čelovky. Jel se mnou Honzík. Růža byla zjevená z hysterické kousající Esterky. Láďa musel Růžu přidržet, aby z té šílenkyně necouvala. Jakžtakž se mi podařilo vyrazit. Po pár metrech se holky srovnaly. Drnčeli jsme s Honzíkem po poli a pejsani nás vyklepali jako řízky. U domečku s beranem jsme za zatáčkou potkali v protisměru Jindru Zelenku a jeho norský polární expres se čtyřkolkou. Ale bezproblémově jsme se oba vtěsnali na úzkou cestičku. My s Honzíkem pokračujeme dále. Jede s náma Monča fousková a Milan Petruželka, který utvořil z haskouních holek a Bubáka trojspřeží. Milan nás vede.
Jedeme totiž delší okruh a nevíme přesně kudy. Milan na fousky a mě trpělivě čeká za každou zatáčkou. Jeho haskouni Kačka,Barča a Bubák jsou natěšený a hezky mu mastí. Projíždíme dvěma potěmnělýma vesničkama a už jsme na asfaltce do kempu. Pejskům pomáhám, aby si nesedřeli ťapky. Pak už prudkým sešupem na závěrečnou louku. A jsme doma. Byli jsme dlouho pryč-asi 1,5 hodiny. Ale mám pocit, že pejsci makaj jakoby žádný léto nebylo a síly mají na rozdávání. Mám z nich radost.
Rychle odstrojit, napojit a zalejzáme s Romčou k Láďovi do karavanu na čajíček. Chvíli kecáme a pak jdeme za ostatníma do "hospody". Je tu veselo a rušno. Bavíme se dlouho do ranních hodin. Jdeme na kutě kolem čtvrt na tři. Jé, to bude vstávání. No taky že jo. Budí mě chrastění řetízků. Hafani se protahujou. Kolem vleku se potuluje Jindra a okukuje Růžu. Mazej Jindro, stejně ti ji nedám. Z karavanu vykukuje i Láďa-svěží a vyspinkaný. Na rozdíl ode mě. Jsem jak po ráně palicí do hlavy. Rychle jakás takás hygiena ranní a zapřaháme. Všichni ostatní ještě stíhají kafíčko, nakrmit sebe i štěňata. Mě to po ránu nějak nejde. Připravuju maso pro psy. Dostanou až po projížďce. Sluníčko se klube z oparu. Tak rychle zapřahat. Nejprve Láďa objede s holčičkama louku. Pak už připravuju tu svojí bandu. Největší tragédie je Esterka, která se vzpíná jako poník vedle vyjukané Růži. Ta couvá, aby byla od Esterky co nejdál. Zase mi Láďa musí Růžovku přidržet. Jinak snad nevyjedeme.
Tentokrát s sebou vezu Kačku Zelenkovic, kterou nevzal taťka s sebou na trénink. Tak nasedej Kačko a jedem! Začíná být teplo, ale haskouni a alaskáni ťapou dobře. Monča jela napřed, ale nestíháme jí. Jedeme jen střední okruh. Je tam dost asfaltu a stará Wulfina stávkuje. Úplně si odřela ťapky. Hmm, tak to kamarádko máš doježdíno. Budeš mít týden pauzu. Cestou zpět si s Kačkou povídáme o jejích tanečních. No já bych tu "nudli" chtěla vidět v těch korzetových šatech a podpadcích. Dojíždíme akorát a začíná být teplo na kraťasy. …a co jsme dělali dále se dozvíte v pokračování .

Kočičky na chodbě

16. září 2009 v 21:53 | hrobnice |  Naše kočky
E.T.objevila na chodbě prázdný košík na prádlo...
Cigánek zase provozoval jeho oblíbené válení se po zemi...
E.T.pak číhala v "zákrytu" a Cigánek čuchal, cože to má E.T. v tom košíku schovaný...
Dalších pár foteček najdete na:

Péťa a Tomáš na návštěvě u Kittučky

14. září 2009 v 0:55 | hrobnice |  Kamarádi,rodiče a dění kolem nich
Před týdnem jsme se potkali u Lucky Wegnerový s kamarády Péťou Davidů a Tomášem Haladou. Jeli okolo při své prázdninové cestě do Děčína na závody Hill´s cup, kde Tomáš běžel se svojí fenkou SH Majky canicross. Péťa mu dělala doprovod a společnost. Taková malá příjemná společná dovolená. Tomáš se přijel podívat na svoje vytoužené štěňátko od Lucčiny fenky SH Kittučky.
Nejen Tomáš, ale i Péťa byla celá unešená z roztomilých chlupatých prcků (to jim bylo cca 17 dní)...
A Lucka celá rozzářená ukazovala návštěvě pyšně svoje "dětičky".
Pár dalších fotek najdete na:

Telč 2009-4.díl Roštejn (3.etapa)-konec

10. září 2009 v 22:49 | hrobnice |  Mushing
Jo, do růžova vyspinkaná jsem jenom já. Všichni po ránu straší a špačkujou, že je v 6 hodin vzbudily
zvony. Bimbaly prý 5 minut. Já fakticky nic neslyšela. Že by hluboký spánek sportovce? Hmm, sportovce-to teda nevím?! Jedinej, kdo z nás brzičko raníčko sportuje je Romča, která poctivě venčí postupně všechny svoje chlupáče. Já se s Esterkou ještě válím ve spacáku. Pak začne Esterce kručet v břiše. Jo, je nejvyšší čas vylézt. Krmení, čůrání, úklid, stlaní, mazlení,…A k tomu úžasné snídaňové posezení. Naše matka pluku Romča vaří čajíček, kafíčko, vybaluje koláč a dva dny starý
chleba, sýr, Monča odněkud vypakovala roládu. K tomu ranní sluníčko. Pohoda. Kecáme. Snikers s Emilkou se rubou a máme se na co při jídle dívat. Oba pak z toho usnou. Tomášova Majky nenápadně poposedává směrem k Honzíkovi, který baští obrovský koláč. Skončí těsně vedle křesílka a dělá děsně nenápadnou. Nechce se nám, ale zvedáme kotvy. Monča trochu zazmatkovala a všechny nás vyplašila-něco jako ve stylu "Za půl hodiny startuju!". Přesouváme se asi o 2 km dál k rybníku Roštejn. Opět vedu konvoj a Monča ho uzavírá. U rybníka není moc místa, ale ještě se tam vcucneme. Zase vše vybalujeme ven-pokolikáte už? Jsme jako kočovní cigáni. Jdeme obhlídnout místo startu. Pomalu se připravujeme-Růžu, postroj, oblíct číslo, mokrý kecky (rosa je stále),koloběžku,…Je tu i štáb ČT1. No to bude ostuda jestli si vyberou do záběru nás. S Kačkou už se štosujeme ke startu. Ještě odjede pár cyklistů a už je řada na nás. Přede mnou je čechohorák Bak a za mnou Dolinka s Kačkou. Vyrážíme na trať. Baka máme hned za první zatáčkou. Přeci jen je to těžkotonážník. Růža krásně plave vzduchem. Nechám se táhnout. Za pár minutek nás dojíždí Dolinka. Předjede nás. S Růžou se za ní vezeme. Jsme puštěni dopředu v jednom stoupáku. Pomáhám Růže seč mi síly stačí. Ale evidentně Růžovku zdržuju. Vyfuníme kopec a
následují dlouhé táhlé sjezdy po mokré trávě. Hej Růžo, brzdi-to není nic pro mě. Kačka je z kopce rychlejší. Nebojí se a pustí to. Je to holt mládě nebojácné. Já se bojim, bojim! Kdo by se staral o pejsky, kdybych si něco zlomila? Ne ne, Růžo, brzdi! Stále je to po lokách dolů do cíle. Těsně před cílem nás předjíždí Vlastík Keltner s obrem Flekem. Růža schodí značku. Ale jenom modrou a cíl je na dohled. V cíli už čeká Romča a Monča. Hodnotí můj dnešní "Hurvajsí" styl na jedničku. Prý jsem jasná brzda týmu. Tak sorry Růžo, příště to zrychlím. Ale já jsem spokojená a z Růži přímo nadšená. Táhne z kopce i do kopce, nerozptyluje se a nechá se předjíždět v klidu. Ustájím hafana a jdu na start fotit fousky v SC2. Monča opět budí patřičnou pozornost. Akina a Cilka lomcujou s držičkou Kačkou.
Komentátor to patřičně vtipně ohodnotí. Start je efektní. Na rozdíl od dvou jiných koloběžkářů. Jednomu utečou psi i s koloběžkou hned pár mentrů po startu. Naštěstí na zavolání sami zastaví. U druhého je to némlich to samé. Ale rozjetí hafani nereagují na povel stůj. Přihlížející Tobi se snaží zachytit koloběžku a plavným skokem po ní skočí. Kolobka ho binkne do kotníku a holeně. Zastavit se ale nepodařila. Je to fofr. Naštěstí se psi po pár desítkách metrů sami zastaví. Drncající koloběžka je sama zastavila. No to bylo vzrůšo. Jdeme mezitím k cíli a vyhlížíme Móňu. Její vzpřímený postoj je charakteristický na kilometr daleko. Pozorujeme její klidný příjezd do cíle. Táák- zbývají už jen běžci.
A hromadný start. To bude maso. Romča asi 5 minut před startem zalejzá do křoví, bažin a močálů v mateřské oběti. Opět aby jí Lentilka neviděla. Stojím opodál s foťákem. Já jsem Lentilce naštěstí ukradená. Do bažiny bych nelezla. Do startu zbývá minuta. Romča zoufale slabým hláskem volá, že se boří do močálu. "Vydrž, Romčo, vydrž. Vše se Ti vrátí na dětech!"Komentátor hlásí :"Tři, dva, jedna, start!" Dupot, smršť, uragán. Kluci a chlapi se přeženou kolem nás jako velká voda. Honzík běží s Tomášem někde uprostřed. A jsou v … "Tak Romčo, vylez". Zpocená, usmolená, mokrá a poštípaná matka pluku se vyškrábala z chroští. Je vysmátá jako lečo. Za chvíli předupou kolem nás holky. To už vyhlížíme v cíli první chlapy. Přibíhají první. Pak spatříme v dálce malého pádícího hafíka.
Hned na startu se pánovi utrhnul a běžel s nejrychlejšími samostatně. Pán bez psa odběhl celou trať rovněž. Takže absolvovali oba a čas se počítá. Pak už vidíme Honzíka. Trochu teplo na Lentilku, ale všeobecná spokojenost. Ještě Tomáš a máme všechny v cíli. Ještě sleduju dobíhající holky. Konec.
Bylo to bezva. Pakujeme krámy v autě, ve vleku, přemýšlíme kam co dát. Vyhlášení. V každé kategorii vyhlašují první tři lidi. U ženských BKJ došlo k zajímavé situaci, kdy první tři holky měly naprosto shodný čas a vlezly se do jedné vteřiny. Martina Štěpánková,Jarmila Halířová a Vendulka Pekárková. Jak to ty tryskomyší děvčata dělaj. Všichni balí.
My vegetíme. Židličky, stoleček, jídlo co kdo našel a nebo vyhrál a kafíčko. Honzík a Tomáš se vyhecovali, že se půjdou koupat do rybníka. Lentilka jde taky plavat, pak Yetti. Jen Majky se nechce. Nakonec jí Tomáš vtáhne do vodičky násilím. Pak už v ní drandí jako vydra. Vendulka nevydrží a zkouší nalákat do mokřin svojí Zippynku. Hází jí obrovský klacek jako aport. Zippy ho loví. Vše ze břehu řídí Romča. V jedné ruce mokrou Lentilku, v druhé "krepatého" Yettíka. Pouštíme hafí mimi Emilku, Snikerse a Esterku. Řádí u břehu jako černý ruky. Emilka se rozbíhá a skáče do vody šipku. Sama je překvapená, že voda je mokrá. Sniky nám nechce ukázat jak umí plavat. Romča ho marně láká. Ale štěňata jsou utahaný. To je dobře. Aspoň budou po cestě chrnět.
Ještě kafíčkujem. A teď nastává okamžik pravdy. Narvat 3 lidi, 4 psy a hafo báglů do subaráčka.
Jako bonus přivazuju na vlek Mončino kolo, které vyklopím v Praze jejímu synkovi Honzovi. Teda synkovi-spíš 23-letému chlapovi. Brašny s helmou ještě vcucnu do auta. Je to cirkus. Tomáš sedí na sedačce spolujezdce a u nohou má spící a zmoženou Emilku. Za mnou sedí Kačka s Dolynkou. Mezi baťohama a stropem je zmáčklá Esterka. Vzadu je zabarikádovaná Majky. K tomu se ještě Majky nesnáší s Dolynkou a Esterka pro jistotu s nikým. My holky se loučíme pevným objetím. Slibujeme si brzké shledání na Berounce. Tak pápá děvčata, brzy nashledanou! Jinak cesta zpět proběhla dobře. Tomáš mě celou dobu bavil a udržoval moji řidičskou pozornost v "pozoru". Kačka vše prospala. V Praze na Letňanech jsme provedli vyložení kola, s otevřenou pusou zírali na krásného Monči synka Honzíka, vylodili jsme Tomáše s Majky na metro, zajeli do Brandejsa vyklopit Kačku s Dolynkou-Esterce se konečně ulevilo, že ty psí konkurentky jsou fuč, naložili jsme spravenou káru od Jindry, pokecali a frčeli do Hrobu. Uf. To byl zase super víkend. Brzy zase vzhůru za dobrodružstvím.
Další fotky najdete na :

Telč 2009-3.díl Telč(2.etapa)

6. září 2009 v 23:43 | hrobnice |  Mushing
Jedu první, za mnou Romča a konvoj uzavírá Monča. Před Telčí uhýbáme u Benziny doprava a po chvíli jízdy jsme u malého sportovního areálu. Přijeli jsme jako jedni z posledních, takže ty nejlepší místa už jsou obsazená. Ale i tak jsme se nasardinkovali k umývárnám a zbyl na nás i kus trávy pro stan. Vrhá se na nás nějaký sedmnáctiletý streetyoungman křížený s raperem a hiphoperem s gatěma proklatě nízko a chce stovku za auto. Tak teda budiž. Stovku mu ještě dáme. Opět stavíme panelák. Protože pejsci byli před 15-ti minutama venku, tak je nevyndaváme z vleku a jdeme se rovnou podívat na nedaleké náměstí. Není to ledajaké náměstí. Je krásné, historické, nádherné. Všude plno turistů. Máme hlad jako vlci. Objevili jsme příjemnou terásku v pizzerii. Scukáváme dva stoly. Ten vrchní je nějakej divnej. Vůbec si nás nevšímá. Až po hodné chvíli. Objednáváme si. Já s Mončou si dáváme "Havanu". Za chvíli jsou pizzy na stole. Jen Romči chybí. Má hlad, že by polykala hřebíky a ono zrovna nic. Ze solidarity čekáme až přinesou papání i pro "matku pluku". Chybička je napravena, poslední pizza přinesena a hamáme všichni. S plnýma bříškama vyrážíme shánět něco sladkýho. V jedné cukrárně pořizujeme čokoládu, kafíčko, nanuka-každý dle libosti. Tomáš si kupuje chobotnice : "Dejte mi 4 chobotnice, nebo raději 5". Žužu příšerky.
Prodavačka na nás nějak divně kouká, když vychechtaní opouštíme krámek. Ale nám to neva a pokračujeme k Telčskému zámku. Móňa pořídila pro dceru Barušku puntíkatej hrníček. Vcházíme na nádvoří zámku. Je tu výjev z ráje-Adam a Eva. Adam je v jakési zvláštní podobě, kdy to vypadá, jako by….každej si pomyslel něco o sexu. Jen Monča si to pomyslela poněkud nahlas. A začla se řehtat. A nebyla k utišení. Děláme, že tahle uhihňaná ženská nepatří k nám. Procházíme zahradou. Jsou tu vyřezávané sochy a nápis "Nedotýkat se vystavených exponátů". Pro jistotu si Monča sedá na jedno vyřezávané sedátko. Ach jo. To je teda živel. Opouštíme zahradu. Kačka třese vyřezávanou pokladničkou ve tvaru pidimužíka. Ježíší, to je vejprava. Každej musí na něco šmatat! Bez úhony opouštíme bránu zámku. Ještě, že tady nemají hlídače.
Vracíme se k pejskům. Chvíli jsme u nich a pak se vydáváme na 18.hodinu zpět na náměstí. Budou zde soutěžit děti a veřejnost. Na náměstí to vře jako v úlu. Lidičky jsou zvědaví na prťata. Jako první bude juniorskou veřejnost reprezentovat 5-tiletá Natálka Strnadovic. Je vytuněná jako správnej elastickej dospělák-kraťásky,šátek, vše v barvičkách. Běží asi 450 m okruh kolem kašny. Je to docela fuška. Taťkové i mamky-víc či míň zdatní-funí spolu s dětma. A samozřejmě pejsci. U musherů převládají pejsci starších ročníků-musí se taky přeci jen proběhnout. Psí favoriti odpočívají v boudičkách a masírují si svaly na večer. Jeden obzvlášť stoletý pejsek statečně ťape přes náměstí.
Bílá tlamička a ztuhlé nožičky svědčí o vysokém životním jubileu. Ale nakonec i on protnul společně se svými páníky cílovou metu. Po dětech se rozbíhá závod dospělácké veřejnosti. S Mončou jsme se rozhodly, že si zámeckou trať projdeme pěšky. Abychom věděly, co nás večer čeká. Za 20 minut jsme zpátky u psů. Trať je technická, rychlá, zkrátka nic pro nás. No ale daly jsme se na boj, tak musíme vydržať.
Vrcholí naše předstartovní přípravy. A taky Monči předstartovní horečka. Mě to zas až tak netankuje. Ale Monča pobíhá z auta ke psům, od psů do stanu a ze stanu zase k autu. Postroje, oblečení, kecky, koloběžka, startovní číslo, helma,…Máme všechno a přesouváme se na náměstí. Hned za naším stanem hodím i s kolobkou tlamu. Jak jsem stará, tak jsem slepá. Přehlídla jsem schůdek. Růža čumí, co ta panička zase dělá na zemi. Lehce odřené dlaně, jinak nic. Ještěže mám na škebli tu helmu. No tak doufám, že to byl jediný držkopád. Jedeme s Kačkou hned za cyklistama. Už se stmívá, ale na čelovku to ještě není. Suneme se seřazení jeden za druhým ke startovní čáře. Přede mnou Kačka nahazuje závodní nahrbenou pózu. A vyráží na trať. Za půl minuty já. Růža opět chvíli po startu zmatkuje. Ale za pár vteřin napne šňůru. Mastí jako vystřelená z praku. Drncáme po dlažebních kostkách, projedeme bránou a zahneme do parku. Levá, pravá, levá…samá zatáčka. Můstek. Volná prkna na lávce způsobují při projíždění koloběžky hluk. Růža se lekne. Co to za ní chrastí? Protrhne "mlíko". Motá se. Musím vypnout karabinu na šňůře. "Pojď sem holka, nějak jsme se zauzlovali". Táák a je to. Hm.
Teď si ještě Růža omotala šňůru kolem zadní packy. Tak znova položit koloběžku a znova rozmotávat. Dojíždí nás jeden závodník. Neva. Teď je řada na nás. Rozjíždíme se jako namydlenej blesk. Růža seká zatáčky jako profesionálka. Mám z ní opět radost. Táhne jako o život. Holka moje milovaná šikovná. Ještě mostek. Tentokrát nechrastící. A jsme na náměstí. Lidi fandí. Jsme v cíli. No to bylo bezva. Sice nás šmodrchanec značně zdržel, ale Růža splnila moje očekávání. Těším se, až začne běhat ve spřežení. To bude nádhera. Už se připravuje Monča. SC2. Jelikož se startuje od nejpomalejších, tak je Móňa na startu první. A náležitě si to užívá. Tři, dva, jedna a je odstartováno. Móňa stoicky odjíždí. Bez jediného šlápnutí a s prstama na brzdách. Ve stejném stylu se za pár minut vrací zpět na náměstí. Jdeme k pejskům. Máme ještě čas než odstartují kluci Honzík a Tomáš v CCM. S Kačkou se domlouváme, že půjdeme ještě proběhnout Růžu a Dolinku. Poběžíme závodní trať v protisměru než začnou běhat canicrosaři. Makáme parkem, holky táhnou jako zběsilý. Než se nadějeme, tak jsme zase u psů. Až se Móňa diví, že jsme tak rychlý. Jdeme na náměstí fandit klukům. Romča je nervózní víc než Honzík. Tomáš je úplně v klidu. Už je pěkná tma. Běžci mají čelovky. Dost efektivní. Diváci se baví. My taky. Vystáli jsme si stravenkovou frontu a na poukázku od pořadatele dostali 2 párky v rohlíku a limču. Mňam. Cpeme se jak nezavřený. Máme už zase hlad. Vždyť furt sportujeme. Dřív vyráží na trať Tomáš s Majky. Pár míst za ním Honzík s Lentilkou. Romča už zase obrazně leze do chroští. Tady na náměstí ale žádný není-tak nevím kam leze. Kvůli Lentilce-aby ji neviděla a Honzíkovi běžela vpřed. No zkrátka finta fň.Za 5 minut jsou všihni zptky. Zpěněný jako koně. Honzík je trochu smutnej, že mu Lenti kadila a tím ho zdržela. Na necelých 2 km prostě záleží na každém zdržení.
Honzík soupeří s Romanem Čermákem, který je za ním a s Petrem Toncarem, který je před ním. Rozdíl je ale jen v pár vteřinách. I Tomáš je spokojený. Majky táhla a běžela s chutí a to Tomáše uspokojuje nejvíc. Vždyť už je Majky 9 let a každý takovýhle výkon je třeba si cenit. Ještě chvíli pobýváme na náměstí a sledujeme jak dobíhají holky. Jsme utahaný jak koťata. Vracíme se k pejskům. Monča vybaluje svojí domácí svíčkovou i s knedlíkem a na jednoplotýnkovým vařiči ji ohřívá. I s knedlíkama. Je to taková musherská máma. Dlabeme až máme boule za ušima. Omladina hraje karty. My dospěláci jsme unavený. Jdeme hajat. Zítra budeme všechny tři muset řídit pěknou štreku. Tak ať jsme svěží a do růžova vyspinkaný.

Telč 2009-2.díl Olší(1.etapa)

4. září 2009 v 21:21 | hrobnice |  Mushing
Ráno leje jako z konve. Romča venčí jednoho pejska po druhém. Já se s Esterkou a Emilkou válím "v posteli". Tj. v autě. Ostatní jsou ve vleku a vylejzat se jim jako mě nechce. Byli venku do 3 hodin do rána. Pak začlo krápat, a tak jsem je zandala do vleku. Teď je 7 hodin a ještě čůrat nepotřebují.
Zjevně ne ani malá Emilka. Válí se na přední sedačce a mžourá na mě jedním očíčkem. Venku courá už i Monča a děti. Hmm. Tak teda taky vylejzám i já. V bundě a v ponču. Vyndavám na chvíli hafíky. Jen se napapají Mončina masa a zase šup do suché boudičky. Jdeme se s Růžou ukázat na veterinární přejímku. Zjišťujeme naše startovní časy. SC1 (já a Kačka) bude kolem 9.15h, pak SC2 s Mončou a nakonec od 10 h canicrosaři Honzík a Tomáš. Romča s Mončou se snaží trochu zorganizovat šílený binec ve stanu. Nejde tam skoro nic najít na svém místě. A do toho chrnící malá fouska Esterka. Rychle kafíčko a čajíček. Pak už oblíkám Růžu, sebe (teda sebe spíš svlíkám do trika, abych toho namočila co nejmíň), připravuju koloběžku. Tu mi zapůjčila Romča. Druhou vyfasovala Kačka. Ta pojede s Dolinkou. Navlíkneme na sebe čísla a jsme dokonale elastický. Oteklý nudle. Hlavně Kačka. K tomu ještě vytuňuju svůj zjev odrbanýma kraťasama a froté ponožkama v barvě žužu. Jde se na start. Už se tu štosujou další koloběžkáři. Čekáme až odjedou kola. Pak je řada na nás. Tři, dva ,jedna, gooou!
Růža nejdřív váhá, ale pak tryskáčuje vpřed. Je to úžasný. Mastí nádherně. Prudká zatáčka a šutry. Přilba mi drkotá na hlavě a sune se mi do očí. Hráz rybníka prodrncáme a jsme vyklepaný jako řízky. Profičí kolem nás Vlastík Keltner s Flekem. Bez bázně. Jak on to dělá. Já brzdím i očima. Evidentně Růžu zdržuju. Pak následují dlouhé táhlé sjezdy a dlouhá táhlá stoupání. Mezi tím jako "kulturní vložka" technický úsek lesem po kořenech. Do kopečka Růže pomáhám. Z kopce není třeba. To spíš mačkám brzdy co to dá. Tráva je mokrá a nerada bych hodila tlamu a opravdu si jí rozbila. Nehledě na půjčenou kolobrndu. To by mi Romča už žádnou nepůjčila. Růžovka maká jako správný alaskán. Jazyk až na zem, klapky na očích a táhne. Mám z ní obrovskou radost. Nechá se bez potíží předjíždět, ostatních psů si nevšímá. Vražedné tréninky doma na kole se zúročují.
Rozplývám se blahem a už je tu cíl. Máme za sebou něco přes 5 km. Jsem mokrá na obličeji, oblečení i pod oblečením. Romča a Honzík mě vítají v cíli. Jdeme k autům se trochu usušit. Růženka dostává mísu masa. Holka jedna šikovná. Beru si pončo. Nechávám si promáčené boty-nemá cenu se převlíkat. Kecky se hned promočí a suché mám už jen jedny. Přijela Kačka s Dolinkou. Jdeme fandit Monče. Je vlečena natěšenýma fouskama Cilkou a kousavkou Akinou na start. Je vzorně připravená na startovní čáře nejmíň 10 minut před. Romča drží holky, Monča drží koloběžku. Start. Fousky vyráží. Monča řve "Pomalu!". Asi jako jediná. Zvolna se suneme k cíli. Za chvíli se Monča majestátně přibližuje k cíli. Pohoda lábus. Vypráví rukama nohama zážitky z tratě. Zbývají běžci. Honzík s Tomášem se procvičují. Romča leze do chroští, aby jí Lentilka neviděla. Kolem nás profrčí jeden běžec za druhým.
Sado-maso! Psi je vláčí a oni to musí ubrzdit. Honzík mastí s Lentilkou hned na začátku. Tomáš je někde v půlce startujících. Obdivujeme je. Kluci jsou fakt dobrý. Za chlapama běží ženský. To už se opět přesouváme k cíli. Už vidíme první canicrosaře jak se blíží. Honzík je třetí! Ty bláho. To je skvělý.
Fandíme. Romča i já fotíme našeho "vítěze" v cíli i s Lentilkou. Postupně dobíhají ostatní. Někteří koupou po doběhnutí svoje psy v místním kačáku. Hafani se potápí a pak vozí na nose žabinec.
Přifrčel i Tomáš s Majky. Šup do rybníka. Majky čachtání miluje. Jdeme k našemu ležení. Odstrojit pejsky, umýt koloběžku a jdeme na guláš a čaj. Suším věci na stěrači a zrcátkách. Přestalo totiž pršet. Pak už balíme. Bouráme stan. Budeme přejíždět do Telče. Neskutečný šrumec věcí, mokrého oblečení, bot, nádobí, jídla,…nahází Romča do auta a s větou "Bez obyťáku už nikdy" jde pomáhat bourat stan. Zabaleno, uklizíno. Tradá do Telče…ale to až zase příště.

Telč 2009-1.díl příjezd

3. září 2009 v 0:04 | hrobnice |  Mushing
Tak už to zase pomalu začíná. Co? No přece sezóna. Tu jsem zahájila poněkud netradičně. V Telči. A to závodem v individuálních disciplínách. Teda většina závodila, já jsem to pojala trochu míň bojovně. Ale od začátku. V pátek 28.srpna 2009 jsem po šichtě rychle sbalila psí věci, krámy a pejsky a vyrazila směr Telč. Celkem úspěšně jsem projela obávanou Prahu a už jsem si to mastila po D1 k Jihlavě. Po cestě jsme se už navzájem informovaly s Romčou a Mončou. Strašně jsme se všechny 3 těšily. Na sebe, na srandu, na pejsky a kamarády. Sjíždím na 90.km u Humpolce z dálnice.
Zamířím k nejbližší pumpě pro "šťávičku". Pár kilometrů od Pelhřimova jedna taková je. Vjíždím do prostoru čerpací stanice. Náhle šok. Přede mnou běhají Nanuk a Růža. Sakra. Otevřela se jim za jízdy boudička. Dvířka povolili. Honem vyskakuju z auta a řítím se ke psům. Volám na Nanuka. Poslušně skáče do boudičky. Zde sedí v koutku Kanaga. Vypadá, že nikam nejde. Ani kdybychom zastavili u jatek. Svojí zaprděnou boudičku neopustí. Ještě odchytit Růžu. Ta krouží kolem vleku jako námořník kolem majáku. "Růžo, hop do boudičky!" Hups. A je tam. Sláva! Už v klidu tankuju. Ještě utěsňuju šoupátko dvířek klacíkem. To už snad dojedeme. Pokračuju v cestě.
Kolem 18.h vjíždím do Telče. Jenže kam se mám vrtnout. Volám tedy "Hilfe!" Romče. "Hele Jani, musíš do Olší. Je to 10 km od Telče." Tak tedy jo. Studuju autoatlas a už vím kudy. Rozjíždím svůj cirkus a za 10 minut jsme v Olší. Vidím hafíky, auta a lidičky. Taková bohem zapomenutá vesnička. A teď takový vzrůšo. Romča a Monča už mě vyhlíží. Parkuju subaráčka k holkám do řady. Vítáme se. Hurá, jsme zase spolu. Šup ven pejsky, připravit hajání a jde se debatit. Emilka se seznamuje se Snickersem a pidifouskou Esterkou. Hlavní úkol večera je postavit Monči obří stan zvaný panelák. Suneme, natahujeme, držíme a kolíkujeme. Dílo je dokonáno. Stan stojí. Ví to celý tábor. Vůbec jsme tady nějací nápadní a vzbuzujeme pozornost. Už jen tím, že máme víc psů než všichni ostatní "elasťáci" dohromady. Monča nám ukazuje její fungl nový designe vozíku na psy. Její dcera Barča jí ho pomalovala žlutýma ťapičkama. Vlek je úžasný, jen ta poblinkaná a oslintaná dvířka svědčí o značné fousčí kinetóze.
Zapadá sluníčko. Móňa zapíchává ke stake outu slunečníky. Aby holčičkám nesvítilo do očíček. Jestli si doteď kolemstanující nemysleli nic, tak odteď už si o nás myslí, že jsme přinejmenším zvláštní. Jdeme na prezentaci. V igelitce si odnášíme mapičku, kam se zítra přesuneme na 2.etapu, triko s Hafanem 009 a číslo. Moje je 33. Hm, tolik mi sice už není, ale je to pěkná cifra.Romča také přivezla Honzíka a Kačku Zelenků. Vybalujeme Monči bezva skládací židličky z Tesca za dvě stovky. Romča odněkud z ukrutného bordelu tahá lahvinku vína a Becherovku, plech s výborným švestkovým koláčem (Tonda tady není, takže nám ho "nesežere" jako posledně v Pačejově) a těstovinový salát. Ten, jen tak mimochodem , Romča nabídla mě těsně předtím, než měl být zhltnut Yettíkem. Tak Yettíku, sorry. Mám asi ještě větší hlad než ty. Povídáme si, popíjíme, smějeme se. Už je tma. Náhle se odněkud vyloupne Tomáš Halada s rezavou haskounkou Majky. Je to borec. Utíkal s "plnou polní" až z Telče 10 km do Olší. Ale vypadá v pohodě jak když s tou krosnou nikde neběžel. Tma tmavne a Honzík s Káťou zalejzají do stanu na kutě. My ženský s Tomášem ještě chvíli vydržíme a suneme se "do regálu" také. Dobrou zítra.