Pište nám komentáře, vždy potěší!!!

Říjen 2009

Červený Kostelec a jedna svatba navrch 2009-konec

30. října 2009 v 6:08 | hrobnice |  Mushing
Nedělní ráno je uplakané. Prší. Napojím hafíky a zase zpátky do kotečku. Stihnu jeden horký čajík. Nikomu se moc do toho marastu dnes nechce. Ani lidem ani psům. Kecáme v hospůdce. Jakžtakž přestalo pršet. Jestli jsme včera byli jak ondatry bahenní, tak dneska budeme jak tejden nemytej krtek. Po ránu opět smutné zprávy, ale Romča mi vlejvá radost do duše. Ach jo. V 11 hodin zapřahám. Opět všichni hromadně u MZ krbařské dodávky-startujeme jen pár minut od sebe. Tentokrát jedu před Janičkou Zetků. Dnes budeme držet všechny palečky Zeťourkovi , aby mastil jako vítr uragán a dostal Merhyho. Start je celkem v klidu-že by Esterka zmoudřela?!-kdepak, to se mi jen zdálo.
Stejná trať, stejný šílený sešup úvozem po rozbité cestě, do garáže dnes nejdeme, žádná kolize, Růža s blimbajícím jazykem a spolehlivě tempující Esterka. Jéé, celkem nuda-nic se nestalo. Nikdo nás nedojel, nikoho jsme nepředjeli. Podezřele klídek. Za 17 minut v cíli. Rychlovka. Nebojte holky, to byla jen kulturní vložka-na tréninkách vás takhle nepoženu. Nakonec Zeťourek uhnal nejlepší dnešní čas v Áčkách. Byl o pár vteřinek rychlejší než Merhy. Celkově pak druhý.
My devátí a zdaleka ne poslední. Že bysme se konečně začli trochu zrychlovat?! Půjčuju ještě káru Radkovi. Zatím trochu balím na cestu, krmím pejsky a snažím se zbavit všudypřítomného bahna. Radek dojíždí a káru vezu k vapce. To měl pořadatel spásný nápad-nejhorší blátíčko je pryč a kára vypadá jako "za mlada".Takhle čistá nebyla ani když jí Franta Chlaň schodil z ponku.
Zeťourek mi ukazuje fígl, jak si káru sám nandat na vlek. Hmm, to se mi teď bude hodit. Sbaleno, v rámci možností se hážeme do gala a jde se na vyhlášení. Největší boj byl v koloběžkách. Zvítězil Milan Petruželka a Zdenička Dušků si i přes vyvrtnutý kotník a absolvování druhé kategorie (CCW) udržela druhé místo. Železná to žena. Vítek Kolátor byl s přehledem první s SC2. RomanH si tradičně nenechal ujít vítězství v A1. My ostatní jsme byli tak nějak různě daleko od konce. Ale to je fuk. O tom to není. Hlavně že jsme mezi lidma, s kterýma nám je dobře. Cesta domů je společná se Zeťourkama až do Prahy. Ještě se stavujeme za Hradcem u MC Donalda. Janička mi věnovala jedny hranolky a chvíli ještě kecáme společně. Pak už uháníme směr západ nebo sever. Rozptýlení před usnutím za volantem mi jako vždy dělají holky Romča a Monča na telefonu a moje šátkové hands free to jistí. Trochu smutek, ale zítra bude líp. A na Voticích budeme už zase všichni spolu a bude veselo a jak říká Romča :"My přesličky z pravěku, upečeme mamuta". Tak se těšte!
Všechny fotky najdete na :

Červený Kostelec a jedna svatba navrch 2009-2.díl

27. října 2009 v 6:38 | hrobnice |  Mushing
Sobotní ráno. Zmuchlanej obličej, že mě hafani sotva poznávají. No jo, chronická únava v kombinaci s nedostatkem spánku, špatnou životosprávou a náročné závodní víkendy dává tělíčku záhul. Jojo děvče, není ti dvacet. Obstarat hafany, dát jim napít něčeho teplého, sobě vařící čajík v hospůdce. Vylejzají i Zeťourci s Orinkou-mají v autíčku zaprděno(od Ori Ori), ale teploučko. Pozoruju ten ranní koncert obou manžílků ""Janičko sem, Janičko tam, Ano Václavíčku, samozřejmě,…" Kochám se touhle sympatickou sehranou dvojicí a jejich početnou smečkou. Janička mi vrazí do ruky obloženou housku k snídani. Díky. Stará se o mě jak maminka. Starty jsou až od 12h. Přijel ManMat a tak pořizuju nové karabiny. To by se nakupovalo, kdyby byl nějaký sponzor. Ve 13 h jdu na řadu já. Pomáhají mi Péťa Davidů (to netuší, že její krásná mikinka dostane několik bahnivých zásahů) a Vítek Kolátor. Obětavé duše vláčejí šílející Esterku ke startovní čáře. Tři, dva ,jedna,Go a jsme v trapu. Valíme se jako tank koridorem k silnici, na cestu a do lesíka. První sešup končící ostrou levou. Esterka netuší, že zatáčka je vracečka a vběhla nějakému chataři do otevřené garáže. Brzy ale pochopila, že Š120 se dnes nesveze. Pokračujeme dále, Chvíli po rovince a opět zaplujeme do lesa. Tentokrát sa
má žlutá. Vražedný padák vymletý až na samé jádro zemské. Kára drncá a připadám si jak pojízdné železářství. No nechápu tříkolky nebo kola a koloběžky. My tanky to ještě nějak ustojíme, ale úzká kola musí zákonitě dostat osmu. Samozřejmě je tu nejvíc diváků a fotografů. Člověk by si z toho natřásání ukousl jazyk. Zápěstí dostala zabíračku. Teď zase do kopce. Prokličkovat mezi stromy. Na silnici. Chvíli rovinka, zatáčka a za ní Radek Havrda. Stojící. Na káře jako vosy na bonbóně sesypaný tři chlapy. Jeden z nich mydlí kladivem do předního nárazníku. Radek nevybral zatáčku a přední nárazník namáčkl na přední kola. Projedu kolem. Mastíme po silnici. Růža si pleská blimbajícím jazykem do oka. Esterka vedle ní je od toho celá oslizlá. Profrčíme kolem baráčků, skokánek, lesík a závěrečných 800m podle pole. Krátký prudký výjezd na silnici a zatočíme na cílovou rovinku. Slyším za sebou RomanaH. Vcucáváme se skoro společně do závěrečného 20-timetrového koridoru. Bez kolize. Jedu rovnou na stakeout. Mokří, ušmudlaní bahňáci na mě koukají. Odepínám je a půjčuju káru Radkovi. Jede ještě s B-týmem. Jerry rovněž prohání svůj druhý tým. Honem teplá bašta pejskům do břicha. Popadnu foťák a mastím na trať ještě něco vyfotit. Aspoň C2, koloběžky a B-týmy z Áček. Fandím Zdendovi Pospíšilovi s Didou a Vítkovi Kolátorů s Rampou a Alwínkem. Jede jako vítr. Skončil v SC2 první. Kabrňák.
Trochu jsme se z toho bahna zkulturnili a Vítek mě zve k sobě ke stakeoutu na rumíčka. Probíráme pejsky, závody,malá Emilka si hraje s Alwínkem, ojukávám Rampíka-že by se hodil k Růžence?…Vítek se se mnou rozdělí o loupáček. Mňam.
Jdeme na chvíli do tepla hospody. Prší nebo mží a pejsky zandavám. To je teda humus počasí!
Hospoda vře musherstvem. Václavíček mi poručil plněné knedlíky s uzeným. Je to teda potvora. Hezky si mě vykrmuje. Přijeli Řezníci a bude muzika. Pomalu se stmívá. Opět Romča na drátě. Malá Ida se směje z autosedačky-hospoda nehospoda. Moc se tu nekouří, takže vzduch je dobrý a mimčo je spokojené.
Promítají se záběry natočené dnes na trati. No hezký! Jdu na záchod a Habas mě vtáhne na minirockotéku. Chvíli juchám, pak telefonuje s Romčou, pak zase juchám, pak telefonuju s Láďíkem a pak zase juchám.
Stejně je tu ale nějak smutno, že by podzimní nálada? Jdu do hospůdky, kde Jerry, Indián a Radek vyprávějí story z dob pravěkého mushingu. Občas nevěřícně nechápu, jak se dřív cestovalo na závody vlakem. Se sáněma na zádech a čtyřma psama obmotanýma kolem ruky. To byla krásná doba. Večer-nebo spíš ráno zakončuju na rockotéce v komorní sestavě. Zkrátka staré dobré české hity mě nenechají v klidu. Ještě brzoranní telefonát s Romčou a hupky dupky šipku do spacáku k Esterce.

Červený Kostelec a jedna svatba navrch 2009-1.díl

23. října 2009 v 15:53 | hrobnice |  Mushing
Začlo to všechno svatbou. A ne ledajakou, ale musherskou. Těch moc nebývá. A já mám jít za svědka. Už
týden dopředu jsem lezla po půdě a dávala dohromady "ohoz" na svatbu-šatička, botičky, kožíšek…vyloženě typické psí věci, které nosím každý den.Ve čtvrtek 15.října vyrážím na cestu i se psama. A kam vlastně? Směr Červený Kostelec. O víkendu se tam konají závody. A v pátek ve Vrchlabí svatba. Roman Habásko si bere za manželku Báru Zelenkovou. Roman jezdí se psama stopadesát let, Bára jen pár. Přesto se našli. Ale pěkně popořádku. Cesta tam. Hrůza. V celé republice řádí sněhová kalamita. Večer po šichtě balím hafany a upaluju směr Praha. Pak na Hradeckou dálnici. Na první pumpě máme spicha s druhým svědkem-Péťou Davidů. Jede s Tomášem Haladou. A jelikož jsou dva, tak se Péťa nabídla, že si vleze ke mně do auta a až nebudu moct řídit, tak mě vystřídá. Moc hodná holka. Ve 22 h opouštíme benzínku a stále ještě za volantem řídím naší psí kolonu. Hradec Králové. Začínám mít rozostřené vidění, ale stále to jde. Péťa se snaží seč jí síly stačí mě rozptylovat.
Únava mi klepe na rameno. Před Jaroměří, což je asi hodina cesty do cíle, dvakrát sjedu na středový pruh. Dost. Péťa mě vyhazuje od volantu. Bude řídit. Jsem jí děsně vděčná. Okamžitě na sedačce spolujezdce ve vlastním autě-asi poprvé v životě- usínám za pět vteřin. V Kostelci mě Péťa budí. Neví kudy. Matně si vzpomínám, že u kostela doprava. Taky že jo. Volám i Romanovi a ten mě navádí. Za chvíli jsme v kempu Brodský. Je půlnoc. Parkuju subaráčka na prázdné louce. Pejsky ven, připravit si spacákový pelech v autě a hurá do hospůdky za lidičkama. Přijel i Zdenda Pospíšil s Luckou a malou Idou. Ta statečně snáší popůlnoční rozmary v restauraci. Jak řekla Lucka do telefonu svojí mamince: "Ida je v salónku". Roman statečně zapíjí svobodu a kafráme ještě asi do dvou. Nemůžu jít stejně spát, voláme si s noční sůvou Romčou Bieliků. Je nám ouvej a strachujem se o jednu hodnou mašerskou dušičku našemu srdci nejbližší. Však ona ví. Romča i dušička. Únavou mi upadne mobil do spacáku. Za 4 hodiny je ráno a můj ksichtík vypadá jak ošklivá princezna čekající na vysvobození polibkem od krásného prince. Je zima jak v ruským filmu. Všude bílo nasněžíno. Esterka v autě funí co může, ale víc jak dva pod nulou nenafuníme. Tancuju kolem vleku, psů, nakrmit (i Vetamix nerozmrznul ani o chlup), připravit se na tu dnešní slávu. "Nejkrásnější" počasí z celého roku. Roman si umí vybrat. Jdu do hospody aspoň na horký čaj. V devět hodin si beru z auta svoje hodobožové šatičky a jdu se do nedaleké chatičky převlíct a zkrášlit, abych svatebčanům nedělala ostudu. Péťe to moc sluší. Tomáš Halada zůstává a bude jukat na pejsky. My ve složení Roman, Péťa a já nasedáme do Galaxy. Zdenda s Luckou berou svojí "Fialkuů na letňácích a vyrážíme do Vrchlabí. Je to tak 1,5 hodiny cesty. Jelikož jedeme včas (na rozdíl ode mě, kdy já všude chodím pozdě), tak před Vrchlabím stavíme ještě na kafíčko na benzínce. Nervozita stoupá. Roman ve svém červeném svetru s jelenem vtipkuje, dvakrát chodí na záchod a kouká furt do kapsy, zda má snubní prstýnky. Já se taky stále kontroluju, v šatičkách jsem celá nesvá. Už abych byla zpátky v holinkách a teplákách. No nic, je čas.
Jedeme před Vrchlabskou kapli. Jméno si nepamatuju. To by vám řekla Péťa Davidů-dělala zde několik let průvodce. Na parkovišti vysedáme z teplých autíček. Roman mě pustil dokonce i vyhřívanou sedačku a opěrátko, takže trochu toho tepla jsem naakumulovala. Budeme ho potřebovat. Sněží a my máme jen letní úbor. Naštěstí mám kožíškové botky, tak aspoň na nožky je teplo. Lucka ještě bere malou idu a už valíme do kapličky. Přijela Romanovo maminka a bratr Milan. Všichni už stepujeme v kostele. Čeká se na nevěstu. Bára už se řítí. Dostáváme poslední instrukce, ukazujeme občanky a štosujeme se za ženicha. Svatební pochod. Jdeme k oltáři. Ode dveří kostela vede Zdenda nevěstu.
Báře to moc sluší. Při pohledu na její holá záda se s Péťou jen zachvějeme zimou. Péťa je v krátkém rukávu, v kapli mínus dva stupně a stoupá nám pára od pusy. Vedle oltáře stojí sáně. Nazdobené s kytičkou. Zapůjčené od Jerryho. Oddávající je místostarostka Vrchlabí. Krásně promlouvá k ženichovi a nevěstě a krásně se to poslouchá. Člověk se u toho až zasní. Jen kdyby mu nebyla taková zima. Roman trochu zaspal svoje "Ano". Ale nakonec ho řekl. My s Péťou jako svědkové, zpečeťujeme svými podpisy svátost manželskou mezi Romanem a Bárou. Tak a hotovo. Teď už jen focení. Cvak, cvak. Fotky nic moc, není zde dobré světlo a blesk je na nic.Když je nafocíno tisíc a jedna fotka, tak se přesouváme do nedaleké hospůdky na slavnostní oběd. Je nás 10 lidí. Manželé, svědkové, Zdenda s Luckou, Romanovo maminka s bratrem a Báry sestra s manželem. Do toho dvě malá mimina-Ida a Tadeáš od Bářiny sestry. Nejprve nezbytné rozbíjení talíře, společné jedění polívky jednou lžičkou a pak už se servíruje luxusní bašta do našich zmrzlých žaludků. Jako tečka dortík. Ale jaký. Se strouhanou čokoládou. Mňam. Asi bych snědla nejmíň půlku na posezení. Atmosféra se uvolnila. Taky jsme rozmrzli. Na závěrečnou cestu kafíčko a hurá do Kostelce za pejskama. Stále sněží. Cestu zpět absolvujeme s Péťou ve "Fialce". Zdenda srší vtipama a cesta vesele ubíhá. Za hodinu a něco vjíždíme do kempu. Je 5 hodin odpoledne. Mašeři už se pomalu sjíždějí. Musíme se jako svatebčani ukázat. V tom sněhovém bahínku jsme zvláště jako pěst na oko. Rychle do chatky se převlíknout do normálního. Vybíjí se mi stále mobil, telefonuju s Romčou. Je to děs. Za ten den spolu provoláme několik hodin.
Řešíme, proč ten "život je takovej někdy hnusnej". Jdu k pejskům. Protože pršelo, tak je Tomáš schoval do vleku. Naházel je tam jak mohl. Tak v jednom boxu byla malá Emilka sama s Attibou a v druhém nahuhňaný Balto, Fífa, Wulfina a Fík. Nechápu, jak je tam Tomáš v této sestavě dostal. Stejně mu ale mnohokrát děkuju, že se postaral o ty moje chlupáče. Beru očkováky a mažu na prezentaci. Pak šup do tepla hospůdky. Nejsem nějak "ve formě", a tak ucucávám jednu hrušku celý večer. Opět noční telefonáty s Romčou. Pelíšek to jistí až tak kolem třetí hodiny ranní. Esterka se samozřejmě zavrtává do spacáčku se mnou.

Vroutek 2009-konec

15. října 2009 v 17:12 | hrobnice |  Mushing
Hafani dostanou nažrat, teď je řada na nás, abychom si nacpali bříška. Romča, naše společná maminka, klohní guláš, jenž dovezla z domova. Mňam. Se Zeťourkama a LuckouW a jejím Lukášem jdeme venčit štěňátka. Romča Snikymu hází tenisák. Míček loví i ostatní prckové Deny, Eliška a Emilka. Táák harantíci, vylítáno a jdeme odpočívat. My lidičkové ve složení Romča, Honzík, já jdeme na výlet do nedalekého Vroutku. Láká nás tamní kostelík, který ční nad krajinu. Zeťourci mezitím odjíždějí do 8 km vzdáleného Petrohradu nakrmit postarší zbytek smečky. Janička mi aspoň pár desítek minut nabije můj chcípající mobil. Cestou zpět nám Václavíček objedná pizzu a doveze ji na stake-out.Má to u nás. Po cestě do Vroutku rozjímáme s Romčou "nad životem brouka". Dorážíme ke kostelíku. Je krásný kamenný, jakoby z pohádky. Koukáme různýma oknama a škvírama dovnitř, zda nezahlídneme bílou paní, které se bojíme. Pokračujeme vesničkou až do čtvrti, kde bydlí pořadatelka Blanka Svobodová s rodinou. Za plotem na nás šňafou 3 čechohoráci.
Zvolili jsme zkratku lesem. Jenže ten končí. Koukáme na 500 m vzdálené stake-outiště, od kterého nás dělí rákosové pole. To zvládnem. Razíme cestu rákosem. Vidíme prd, protože porost je vyšší než mi. Bacha potok. Hops. Ještě Romča s mojím foťákem. "Romčo, neutop ho!" Skáče i naše mamina a blížíme se ke kraji pole. No to jsme si teda dali. Jsme samá svízelí kulička a hlínu máme až za fuseklema. Do tábora už se vrátili Zeťourci i s pizzou. Bereme ji jako odměnu za plahočení se sem.
Dáváme židličky a Janička vaří vodu na čajíček. Přišel Šarky. Že prý má zítra narozeniny-což mi víme- a přinesl maxibecherovku třílitrovku. S Romčou zíráme na tu "nádheru" jako veverka z Doby ledové na maxiořech. Romča pohotově letí do karavanu a přináší malé frťánky. Otočíme bednu od masa, rozestavíme kalíšky a Šarky nalévá. "Tak na zdraví". "Ať žijou kluci a holky mašerský!" Přesouváme se i s becherovkama do stanu. To bude jízda. Dnes si konečně odlovím Vandu Kmochů a probereme, to co už jsme sto let neměli příležitost probrat. Péťa Kmoch se pěkně rozjel a vtipkuje.
Přivezli komín pizzy. 22 kousků. Hladové musherstvo se na ní vrhá jako vlci na jelena. Za chvíli zejí krabice prázdnotou. Jeden kousek mi věnovala Vanda a jeden Šarky. Bříško si libuje. V příjemném duchu utíká večer. Jdu na exkurzi do Vandina přívěsu. Je mrňavej, ale útulnej. S Péťou se na posteli válí malá chlupatá psí koule zvaná Beníček. Chrochtá blahem. Koštuju jakousi slivovičku, ale jen trochu. Vracím se do stanu. S Romčou jsme vytrvalé a kecáme se zbytkem mužských "zbytků" ve stanu. Když opět dojde benzín v centrále, tak se přesouváme ven. Teda jen my dvě. Ostatní jdou samozřejmě na kutě. Je krásný hvězdičkový večer.
Překonaly jsme únavu a máme "kecavou". Čučíme venku u karavanu, abychom nebudili sportovce Honzíka. Romča otevře dveře do obytňáku, láskyplně se zadívá na spícího Honzu a zamumlá něco jako "moje lásko".
Šeptáme, ale mě příjde, že nás musí být slyšet na sto honů. Probíráme jak jinak než těžkosti života a hlavně chlapy. Naše oko je někdy dosti kritické, ale my máme jasno-krásný a šikovný mužský ještě nevymřeli, jen jaksi jsou jinde než u nás. Tak tam stojíme samotinké, mrznoucí a spát se nám nechce. Je jedna v noci a nikde ani zvuk, dokonalé ticho. Úplně ho posloucháme. Romča se klepe zimou a drkotá zubama, tak jí zaháním do obytňáku. Holka jdeme hajat. A ať se nám zdá o princích na bílém koni, jo!?
Nedělní ráno je slunečné. To se nedá nevyfotit. Starty jsou od desíti a startuje se od nejrychlejšího. Tudíž budu někde ke konci, Romča a Honzík taky. Rychlíci si to odfičí v klidu před náma. Hafany mám připravený, takže jdu fotit ty "rychlíky". Zajímavý je souboj mezi koloběžkářema Vlastíkem a Šarkym. Vlastík je ze soboty o chlup rychlejší. Tak jsem zvědavá, jak to po dnešním kole dopadne. Fotím v zatáčce hned po startu. Někteří kamikaze vůbec nebrzdí. To je šílený, to bych fakt nemohla. Nějakej pud sebezáchovy ještě mám. Prosviští Habas, Zeťourci a jiní medailisti. Teď je řada na nás, soumarech. Přede mnou jede LuckaW a jedna koloběžka. Vláčkem z Plzně dorazili Tonda s Anďou. Bude veselo.Václavíček už je v cíli a tak mi pomáhá s Esterkou. Bafne jí za flígr tak těsně, že nemůže hejbat hlavou a smýkáme se ke startovní čáře. Dvakrát se ale ta hadimrška vysvlíkla z obojku. Venca jí ho zase střelhbitě nasazuje. Je to fakt "čůza".Tak holky, dneska bude superjízda.
Jak jsem řekla, tak se stalo. Mastíme cestou necestou, téměř celou dobu ve cvalu. Růža s Esterkou udržují tempo a předjíždíme postupně koloběžku, LuckuW, Kláru Brzkovou. Do závěrečného kopce hafani vytáhnou káru jako pírko, že nestačím za nima běžet. Šup a jsme v cíli-17 minut. O tři a půl minuty lepší než včerejší katastrofální jízda. Šikovný holky, a taky kluci. Hafíci jsou od červeného blátíčka rudí jak indiáni z kmene Utahů. Rychle vypřahám a běžím k cíli jukat na Honzíka. Doběhla Romča s Yettíkem a je vysmátá-Yettík běžel na jedničku. Ty brďo-zelené tričko vybíhá z lesa. A za ním nikdo. Dlouhou 1,5 minutu nikdo. Honzík s přehledem vítězí! Je to pro mě nejlepší sportovec co znám. Moc mu fandím. Honzo, ty jednou budeš nejlepší a strčíš do kapsy i velký esa! Balíme. Tisíc a jeden krámů. Polívka pytlikačka od Romči bodne, dávám dvakrát nášup.Jdeme ještě prolítat štěňátka. Vyhlašování. Tak nakonec Vlastík slavně zvítězil nad Šarkym-jsem zvědavá na další jejich klání. RomanH je bezkonkurečně první v A1 i kdyby měl deset defektů na trati. Vanda nečekaně obsadila výborné třetí místo. Má dobrý pejsky. Romča nebyla poslední a v SC1 porazila dokonce chlapa. Sama nevěřila svým očím. Honzík stanul na bedně nejvyšší a u mě v "Áčkách" byl jednička jak jinak než Zeťourek. Druhá byla Janička a moji útulkáři třetí. Máme medaili-tipla bych, že letos asi první a zároveň poslední.
Nechce se nám jako tradičně domů. Dáváme ještě kafíčko na cestu. Anďa usnula. Je nejvyšší čas teda vyrazit. Tak ahoj kamarádi a nejspíš se uvidíme zase a tentokrát již v plné čtyřhlavé sestavě ve Voticích.
Další fotečky najdete na :

Vroutek 2009-začátek

14. října 2009 v 1:28 | hrobnice |  Mushing
Nový závod-Vroutek. Skoro za humny, tak v pátek 9.října vyrážíme. Já a můj psí cirkus.
V pohodovém tempu jsme za 1,5 h na místě. Krásný plácek uprostřed pole za vsí. Božský klid. Vybírám místo u cesty a držím vedle sebe fleka pro Romču. Za chvíli si to přihasí Zeťourci, Vanda a Péťa Kmochovi, Šarky,…postupně vyrůstá karavanové městečko. Nakonec dorazila i Romča. Jen s Honzíkem. Náhle onemocnivší Tonda zůstal s Anďou doma a přijedou v neděli vlakem. Emilka se okamžitě vrhá na Romču a Snikyho. Oni si to ti hafani pamatujou, s kým jim je dobře. Všichni se vítáme a po náležitém pomuchlování razíme do stanu za ostatními. Ve stanu to bzučí jako v úle.
Povídání, popíjení, smích a vtípky lítají vzduchem. S Romanečkou zdoláváme naši oblíbenou zdravotní téměř bezalkoholní šťávičku zvanou Becher. Václavíček a Péta Kmoch srší humorem. Na kus řeči přisedl i Vlastík Keltnerů. Volá Monča Černoška a telefon putuje od ucha k uchu. Tak vlastně je tady Móńa s náma. Je nám příjemně. Kolem půlnoci dojde benzín v centrále a nastane tma tmoucí. Je čas jít hajat. Noc je příjemná, krásná.
V sobotu ráno přijíždějí opozdilci. Lucka Wegnerová venčí na stake outu její malé sedmitýdenní haskouní kuličky. Je sranda na ně koukat, jak je obří karabina na řetízku táhne k zemi. Po nutném litrovém ranním kafíčku lomcováčku se jdeme prezentovat. Mám č.67. Strojím pejsky, napájím, připravuju káru. Romča jakože se jde projet s Yettíkem na koloběžce. Za 3 minuty je zpátky. Nějaká krátká projížďka, ne? "Hele Jani, ten Yettík tak krásně táhne, já asi pojedu ten závod!". No tak Romčo kvaltuj se dohlásit. Start je od 11 hodin. V "Áčkách" jsou Zeťourci a já. Fotím koloběžky. Tradiční souboj mezi Šarkym a Vlastíkem Keltnerů. Tak uvidíme kdo z koho. Pak už mažu ke psům.Honzík mi pomůže odvláčet Esterku na start. Zapřahám.
Nakonec šílející alaskánku. Motáme se. Esterka se tak kroutí, že si krčák zahákla do postroje a vypla se z něj Růženka. Naštěstí mi Šarky stoupnul na káru, defekt jsem napravila a hurá na start. Letmý. Máme 50 vteřin zpoždění. První zatáčku beru smykem. Mastíme polem a lesem. Několik pravoúhlých zatáček. Za jednou uhýbám RomanoviH. Nanuk nesnese, že nás někdo předjíždí a chňapne po haskounovi. Typickej chlap. Nanuk i Habas. Trocha hysterie, nadávek a jede se dál. Předjíždí nás Lucka Wegnerová, která nám dělá tahouna v závěrečném stoupání. Cíl. A v něm Romča. Čekáme na Honzíka.
Odstartoval v hromadném startu. Zelené tričko se noří z lesa. A za ním funí Roman Čermák. Je to těsné, ale Honza je o vteřinu lepší. Borec. Historicky také jako závodník bojuje Péťa Kmoch v SC2. Jde mu to dobře. Dofocíno a jde se ke psům.

Hrobská jízda 2009-konec

13. října 2009 v 1:06 | hrobnice |  Hrobská jízda
Tak dětičky, na start!Je přihlášeno rekordních 20 dětí různého věku. Podmínkou je, že musí ťapat po svých. 700 metrů.
Je tu hodně musherských holátek-Alscherovic, veškeré Litvínovské kamarádstvo a příbuzenstvo od Petry Davidů, malá Anďa Bielikovic, Čurdovic, Fialovic, můj synoveček Honzík Zábranský, duo skorozletilých Černošek, malý Kryštůfek Kurak, Kubelkovic, Jankovic, Buráci…atd.
Fandíme snad víc než u dospěláků. Ovšem Černošky Monča s Barčou nemají chybu. Jako psí doprovod zvolili "blondýnu" Taru. Monča pro zvýraznění image běží v černé policejní kombinéze a na nohy obula rozvázané kanady, Barču zdobí velké kulaté sluneční brýle stylu "moucha tse tse". Do toho mastí malá Anďa s Romčou, Tondou a Snikym. Já běžím s Honzíkem a Mekí. Honza se moc snaží a upaluje i do kopce. Před cílem komentuje sám sobě nahlas svůj výkon slovy "vážení diváci, Honzík Zábranský právě vbíhá do cíle".Bavíme se všichni. V cíli všechny prckové sklízejí ovace. Ihned vyhlašuju pořadí. Junioři si odnášejí plnou tašku hraček a sladkostí.
Následuje dětské odpoledne se soutežemi a poznáváním lesa. S Romčou jdeme opět nakupovat k vietnamcům a stavujeme se za Kazánkem a kočičkama. Se Zeťourkama vyrážíme venčit štěňátka na nedalekou louku. Jde s náma i mamča a Honzík. Monča s sebou valí i bábu Andělku. Je nám krásně v zapadajícím slunci. Hafani jsou tak zabraní do hry, že ani nepostřehnou, že kolem prošli koně. Honzík navazuje kontkt s malou Anďou. A vážně si rozumí.
Po setmění se sdružujeme kolem ohýnku. Začíná být zima. Je tedy nejvyšší čas se zahřát. Jdeme ke stanu, kde hraje kapela Pohádka a křepčíme při notoricky známých pohádkových písničkách. Mašerstvo blbne, přihlížející nemašeři moc nechápou. Hvězdou večera je nezkrotná Monča a Zdenda "pičaso". Jo, tohle odreagování jsme potřebovali jako sůl. Zbytek noci se hřejeme u tepla ohně a baštíme buřty. Těsně po půlnoci" jdeme bydlet".
Nedělní ráno je ušňafané. Nějaký jeden jediný hafan se rozhodl, že svým vytrvalým štěkáním probudí celý tábor. Krásně vylejzá sluníčko. Startuje se od 9-ti hodin. Dnes je Esterka o něco hysteričtější než včera. Ale Romča opět působí asertivně a odstartujeme celkem bez karambolů. Trať profrčíme na jedničku. Janičku Zetků startující před náma vidíme stále na dohled, ale nepřibližujeme se. Ani se nenadějeme a je tu cílová rovinka. Rychle na stake out, popadnout foťák a lovím záběry dojíždějících.
V SC2 lítě bojuje Šarky s Vlastíkem Keltnerů. Nakonec zvítězí. Šarky. Ani netuší, že příští týden ve Vroutku mu to Vlastík oplatí.Nejatraktivnější jsou běžci, tedy spíš běžkyně Zdenička Dušků a Romča. Zbyly jen ony dvě statečné a tudíž medaile je jejich. "Paparazi" pracujou na plné obrátky.Mamča mezitím píše diplomy a rozděluje ceny do igelitek. Cen je fakticky hodně. Ještě dětičky. Je jich 13, co absolvují i druhé kolo. Vyhlašování, balení a pápá. Pod šibenicí se scházíme všichni, přičemž po malém průseru, kdy vítr shodil aparaturu je vše OK. Komentuju udílení cen. Krásné hrníčky s haskounama nebo mamutama, cyklověci od Romana Habáska, houbičky z Rakony od Petry Davidů, trička, vonná mýdla od Barči Zelenků, roztomilé diplomky od Lucky Wegnerů,…a tisíc dalších drobnůstek. Je tady konec, lidičkové se rozjíždějí do svých domovů. Bylo to bezva a za rok ahojky. A co bylo dál?
S Mončou jsme zůstali s pejskama přes noc na louce. Chrněly jsme od 7 hodin večer až do rána. Nás kdyby někdo ukradl, tak i s postelí (tedy spíš se stanem). V pondělí ráno mě Monča vypakovává do práce a hlídá naše ležení. Ihned po práci vyzvedávám zelňačku od mamči a razím směr Hrob. Polívku jsme vymlaskli jen se po ní zaprášilo.A pak že jdeme zkusit zapřáhnout všechny pejsky-tj. 14 haskounů, alaskánů, fousků a Tarynku. Je to divoká jízda. Cilka má nějaký problém, kdy se jí nechce běhat a zdržuje. Fíkovi běžícímu za Cilkou se její chování nelíbí. Tahá Cilku za záda. Potvora. Každou chvíli stavím a Monča motá hafany a huláká. Nakonec Cilku nakládáme a Monča jí veze v náručí. Nakonec kroužíme asi 75 minut po tratích. Paráda. Balíme i my. Monča hledá mobil a náhodou ho nachází vytrousený na trávě. To máš Mončo šílený štěstí. Louka osiřela. Kamarádi díky za pomoc.A za rok nashledanou v Hrobě a těšte se na vyprávění z Vroutku.
Ostatních pár foteček najdete na :

Hrobská jízda 2009-2.díl

9. října 2009 v 14:27 | hrobnice |  Hrobská jízda
Páteční ráno. Zvoní budík. Nejdřív mě a za 10 minut Monče. Vzala si moje ranní vstávání do svých rukou, abych nechodila věčně pozdě do práce. Takže mě "buzeruje" abych vstávala šup šup. Běhám kolem pejsků, krmím je a odpojuju vlek. Ještě jedu nakrmit kočičky a dědka mamutího Kazánka. Je úplně rád, že mě vidí a chce se mazlit. "Kazánku, já musím do práce, aby to Monči honění k něčemu bylo". A taky že jo. Přijela jsem včas. Dopoledne v práci a rychle zpátky. K pejskům, ke kamarádům.
Petr, Rajčák, Roman a spol. mezitím postavili značky v prostoru startu a cíle, vymlíkovali startovací a cílový koridor a postavili šibenici. Kluci jedni šikovný. Moc jim díky. Leze na mě chřipka. Asi Plzeňská. Jedeme se s Mončou projet s pejskama. Konečně po dlouhé době se zase svezu za světla bóžího. Převážně jezdím potmě a denní světlo při tréninku je pro mě svátek. Je to pěkné. Za půl hodiny jsme zpátky. Rychle napojit pejsky a jedu pro Monči dceru Barču do nedalekého Oldřichova na nádraží. Ona už tam na mě čeká i se zabalenou "hornou"-lesním rohem. Za chvíli jsme zpátky u hřbitova. Mezitím přijela mamča s malým synovečkem Honzíkem. Ten má oči navrch hlavy a motá se kolem pejsků, "kecá" s musherama, dětma, psama. S Romčou jdeme nakupovat špekáčky k vietnamcům. Pak ještě zajdeme juknout za Kazanem. Romča úplně brečí, když ho hladí. Je na ty mamuty fakt zatížená. Jéé, tak si tak pobulíme nad starým dědkem a je nám líp. Ještě za kočičkama a honem zpátky na stake out. Sdružujeme se kolem ohýnku a opékáme buřtíky.
Je hezky teploučko. Sledujeme, jak přijíždějí další a další lidičky. Začíná být tma. Štelujeme s RomanemH přijíždějící kam si mají "složit kosti", aby zůstal uprostřed volný pruh na najíždění spřežení na start. Vzniká tu karavanové městečko. Postupně odpadáme na kutě. Zapluju k Monče do stanu a smrkám, chrchlám a chrním až do rána.
Sobota. Spíme až do sedmi. Obstaráme pejsky a já se hrnu na prezentaci. Mezitím dorazila mamka s Honzíkem a taťka. U šibenice prezentuju frontu čekajících závodníků, kontroluju očkováky, rozdáváme čísla. Holky mi donesly snídani až do ruky. Zlatíčka. Za 1,5 hodiny máme odbyto. Zdenda "pičas" Pospíšil alias časomíra je spokojen. Rychle tvoří startovku. Starty budou od 11 hodin.
Nachcípaná Romča túruje mozkový závyty, zda má s Yettíkem běžet nebo se na to vyprdnout. Jenže její skoro psí duše se jen tak nedá a rozhoduje se, že poběží. Honzík je také churav, a tak volí lehčí kategorii než svojí oblíbenou běžeckou-a to sice SC1 s Lentilkou. Volá Ládík, a tak mu sděluju, že jsme natolik prdlý holky, že ač nemocné na smrt, tak všechny nastupujeme na startovní čáru. Naklopíme do sebe Brufeny, Paraleny, Algifeny, oblíkneme psy do postrojů a jsme připravený vyrazit na trať. První startujou kola a pak hned Áčka. Jedu za Zeťourkama. Venca rychlík "vydrísek" je hned v trapu. Janička rovněž. Jen ti moji útulkáři asi rychlostní rekord nestrhnou. Romča drží při zapřahání Růženku. Zapřáhnu postupně všechny pejsky a nakonec bonbónek-Esterku. Šílenou startovní horečkou, zmítající se a hysterickou. Romča se ujímá psychologického působení na tohle malé 15-tikilové zvířátko. A světe div se-zabírá to. Na startu stojí Esterka s vyvalenýma očima a nekousne Růžu ani jednou. Romča má sice vymluvené hlasivky, jak na Esterku neustále mluví, ale funguje to. Asi můj nejklidnější start, co kdy byl. Obkroužíme kolečko po louce. Pak zaplujeme do lesa, známá Hrobská lávka, šílená levotočivá zatáčka a pak už klidný sešup z kopečka. Kolem myslivců, esíčko lesem u rybníčku a podél potoka nahoru a za chvíli jsme v cíli. 22 minut. Dobrý. Máme to za sebou.
Monča se chystá. Fousky se vlní a blondýna se pro jistotu vrtí celým tělem. Těší se. Monča ve své slušivé černé kombinézce září na startu štěstím. Holky jedem! Za půl hodiny je v cíli. Dvě fousky si odfrknou a za 20 minut už frčí znova v SC2 s Baruškou. Tak a teď je řada na Honzíkovi s Lentikou a Romčou s Yettíkem. U Bieliků vládne startovní příprava. Elasťáčky, šátečky a jdeme to světu ukázat. Rychle vysmrkat a tři, dva, jedna, Go! Honzík nahodí aerodynamický hrb na koloběžce a za pár vteřin mizí v lese. Za okamžik startuje Romča. Po startu ihned brzdí, aby se z kopce nerozplácla před diváctvem. Přesouváme se pomalu k cíli. Dorážejí koloběžky a pak už vyhlížíme běžce. Nejprve statečná Zdenička Dušků s Bubáčkem. Za několik okamžiků je vydejchaná a vypadá jakoby nikde nebyla. 6 km-co to vlastně je!? Lehká procházka. Haha. Romča si to nemyslí. Funí do cíle. Chválí Yettíka. Že prý celou dobu táhnul. Honzík se potutelně usmívá a myslí si svoje. Pusinka na čumáček, focení a troška té slávy je na světě. Připravujeme dětskou kategorii….TO BE CONTINUED.

Hrobská jízda 2009-1.díl

8. října 2009 v 6:12 | hrobnice |  Hrobská jízda
Je pondělí odpoledne a louka u hřbitova zeje prázdnotou. To se nám ta Hrobská jízda letos povedla. Ale pěkně od začátku. Vše začalo už ve středu, kdy dorazil Petr Gurega, Rajčák a Habáskovic rodinka Roman a Barča. Hezky jsme si to užívali u Péťi v karavanu, podnikli s Luckou Wegnerovou a jejím Lukášem a pejskama noční výpravu na veterinu, přežili Lucky bláznivou jízdu pidifiátkem se zamlženými ufuněnými skly od psů, ušoupali o silnici čouhající vodítko z kufru auta a šťastně se dostali zpět do karavanu k Petrovi. Tam jsme klábosili a usínali až jsme usnuli docela. Čtvrteční ráno-šup do práce, ale jen na dopoledne. Pak už jen naložit hafíky a věci a tradá ke hřbitovu. Organizujeme odvoz šibenice a značek na louku. Prší. Přeháňky. Péťa mi zapřáhl za auto mojí káru a jedeme spanilou jízdu ke hřbitovu. V dešti. Adrenalin. Roman mi předělává kolo na superkolo. Superkolo je prostě super. Lehoučké, krásné. Zabydluju pejsky a přijíždí Móňa-moje druhá "maminka". To je radosti. Z vleku leze jedna fouska za druhou. Sotva se rozkoukají, tak se řítí moje další "maminka" Romča s obytňákem, Honzíkem, Anďou, Tondou, Yettíkem, Snikym a Lentilkou. A je veselo. Romča vypadá jako po funuse, Monča zápasí se stanem a my ostatní jí pomáháme. Stan "panelák" se nějak scvrknul a nejde a nejde postavit . Tyčky zkrátka neohneme. Trochu zaříkávání, trocha násilí a je to. "Panelák" stojí. Hrneme se kafíčkovat. Máme si toho co vyprávět. Dnes všechny kolektivně držíme palce Láďíkovi Brožů, který zápasí na operačním sále. Doktoři se rozhodli mu odoperovat žlučník. Čekáme až dá vědět, že se probral. Cinkne spásná SMSka a dáváme si na Láďovu počest becherovku.
Večer s Mončou zapřaháme. Jedeme okusit závodní okruh. Monča má čelovku bludičku, a tak raději za každou zatáčkou čekám aby nezabloudila. Trať je pěkná. Fousky statečně ťapou a blížíme se k cíli. Mezitím na stakeoutiště dorazili Zeťourci. Vyndavají početný cirkus včetně štěňátek. Nějak zase povyrostla. Ach jo. Za chvíli už nebudou mimi. Družíme se kolem ohýnku a ohříváme ztuhlé klouby. Půjdeme brzo hajat. Čeká nás náročný páteční den.