Tak jsem se těšila na Běleč, až bylo zase všechno jinak. Ono těšení se se fakt nevyplácí. Původně jsme měli jet všichni. Jenže odpadla Romča, kdy Lentilka si zrovna vzpomněla, že bude hárat a Yettík začal bořit barák. Tudíž naše milá Romanečka s Lentilkou a Anďou zahájila 14-tidenní okružní jízdu po kamarádkách v zájmu zachování Yettíkovo zdraví, rozumu a cti, neboť by byl zřejmě umlácen pěstí do hlavy a do poslední chvíle by u toho vrtěl ocasem. Pak odpadl Láďík, kterému začli chrchlat od pondělka psi a propukl psincový kašel v celé parádě. No a Ráďa tradičně se nemohl uvolnit z práce. Takže jsme zůstaly s Mončou sami a rozhodovaly se ještě den před startem, zda pojedeme nebo ne, protože samotným nám bylo smutno. Nakonec nás nejedoucí kamarádi překecali a od Romči jsme to málem dostali rozkazem. Tak tedy v pátek po práci vyrážím směr Hradec Králové. Za necelé 4 hoďky jsem na místě. Jen problematická světla na vleku mě donutila odjet úsek Praha-HK se zadními mlhovkami. Jinak celkem nuda. V půl sedmé vybaluju stakeout na poloprázdné louce a po nezbytných procedúrách spojených s venčením a vybalováním, bafnu očkováky a mažu na prezentaci do známé jídelny. Za chvíli jsem o 4 stovky lehčí a začíná vítání s kamarády.
To se protahuje do pozdních nočních hodin. Je krásná studená noc. Když pak jdu venčit pejsky, tak zírám jak jsem se ocitla uprostřed ležení Levíčků. Kde se vzali tu se vzali a konibus zde. Na kutě zalejzám do vymrzlého auta a ještě vymrzlejšího spacáčku. Jen malá Esterka přikrytá ručníkem mi dělá společnost. Holka moje věrná.
Ráno se budím zimou. Nohy jak rampouchy. U Levíčků už se vesele venčí. Ale já mám ještě noc. Nikam nespěchám. Startuju až v 11.55h. Ranní míting jsem prošvihla. Motám se kolem psů, napájím, připravuju káru,…V 10h se snažím s foťákem zvěčnit nějaké závodníky, ale je špatné světlo, a tak to moc nejde. Pak už se šteluju na start. RomanH mi drží Růžu při zapřahání. Je to nějaký divoký, zaseknou se mi přední kola u káry do hlíny a ne a ne je otočit správným směrem. Ještě ke všemu mi nejde vytáhnout startovací kolík, jenž drží vypouštěcí šňůru. No bez cizí pomoci bych byla v loji. Roman navádí kousek Esterku, aby jsme nesejmuli v první zatáčce dopravní značku.
Pak už to jde hladce. Esterka trochu vyšiluje na startovní čáře, ale to ji neznáte co někdy umí. Že by stárla!!??Beru na trať foťák, a pokusím se ulovit pár záběrů. Komentátor Jirka Plšek dělá "show"pro diváky. Tři,dva ,jedna,Gou! Koridor diváků, a pak už jen široké cesty lesem, nelesem, polem, nepolem. Hafíci ťapou svým tempem a nic je nevyvede z klidu. Náhle, kde se vzal, tu se vzal. Cyklista. Dáváme se do řeči. Postupně se dozvídám, jak onen neznámý projezdil celou republiku na kole, scestoval Albánii a vše o zimní cyklistice a slízání hor,…Cesta vesele plyne. Jen krátký stoupáček a krátký klesáček nás vyvedou ze stereotypu. Předjíždíme Lenku Bahulíkovou. Za chvíli ji mizíme z dohledu. I onen neznámý cyklista mě opouští. Ale to už není k občerstvovací kontrole moc daleko.
Střídá se jehličnatý les s listnáčema, takže panoramata jsou pestrá. A konečně je tu občerstvení. Tři čiperná děvčata v mém a pozdním věku okamžitě staví před pejsky plné misky s vodou a já bumbám čaj s rumem. Pokecáme a už zase upaluju dál. Zbytek cesty probíhá v euforii a mírné "opilosti" rumem na lačný žaludek. Trať je krásně klikatá, takže žádná nuda. Dojíždí nás Habas. Přefrčí kolem a je fuč. A to už je cíl. No páni, toto uběhlo. 22,2km za 1h37 minut.
MaRe | 
Zde hledá
Ty jsi holka šíkovná, stíháš při závodě i krásné fotky.