Pište nám komentáře, vždy potěší!!!

Prosinec 2009

Pivoň 2009-3.díl

29. prosince 2009 v 6:20 | hrobnice |  Mushing
Po delší pauze zase pokračujeme…Teploty se šoupou dolů směrem k dvacítce. A my blázni tady jezdíme se psama a celej den jsme skoro venku. Tak raději razíme do hospůdky. Beru zlomenou Wulfinku. Bude převaz. Já držím čubinku a Romča s Ládíkem převazujou nožičku. Ládík si na to dokonce vydrbal ruce. Obou to jde jako kdyby se tím živili odjakživa. Díky. Samotná jsem převaz zkoušela jednou a trvalo mi to hodinu. Všude zamotaná sláma, já i Wulfina na nervy. No zkrátka, takhle to bylo šup šup. Dáváme čajíčky, večeři a kuchař Otík nás baví. Jeho historky ze života jsou fakt ze života. Malá Anďa potřebuje přebalit. Tak honem na deku na zem a Romča ji přebaluje-hospoda nehospoda. Taky ze života. Venčíme, čajíčkujeme a vracíme se do hospody.
Kolem jedné v noci se vrací Radek z práce. Já tuhnu a chrním na lavici. Když se probudím, tak popadám druhý dech a kecáme do čtvrté hodiny ranní. Sobotní ráno. Mráz ještě přitvrdil. S Ládíkem jsme dohodli, že nejprve pojedeme spolu na káře s jeho holčičkama krátký 10-tikilometrový okruh. Pak přepřáhneme a pojedeme s Hrobníkama a Ládíkovo staršíma dámama 17km. Nejprve vyjíždí na trať Ráďa. Pak zapřaháme my. První Láďovo hafuše. Pojedou i mlaďasky Rita a Trixie. Honem sednout na káru a jedeme. Pádíme tryskem. Na Liščích domkách musíme "Ho". Ale leadr Majki nemá svůj den a tahá snažící se Elišku na všechny možné strany jen ne doleva. Musím z káry a navést holky ručně.
Dlouhý táhlý sešup dolů. Ládík jede bez rukavic. Má je sice v kapse, ale nemůže teď pustit řídítka. Chudák úpí zimou. Mastíme o sto šest. Svítí sluníčko, ale mrzne až praští. Fotím tu studenou krásu. Závěrečný sjezdík a ostrá levá. Jenže Majkině dnes ty "ho" fakt nejdou a točí doprava. Ládík je uřve na druhou stranu, ale zase místo doleva jedeme rovně. Vrhám se na šňůry a brzdím psy rukama po nezabrzditelné silnici. Válím se po zemi, ale Majki stojí. Sláva. Teď už jediný směr, který nevyzkoušela, je to vyžadované "Ho". Silnička pokrytá sněhem. Několik kilometrů do mírného kopce. Jedeme, chvílema stojíme a fotím. Nádherná zima se sněhem. Jen je ho málo a na káře to není ta správná romantika. Ale nám to nevadí. I tak je to zima jak malovaná. Po pár kilometrech uhýbáme do lesa. Tentokrát Majki perlí a "Ho" bylo ukázkové. Pádíme lesem, holčičky jdou perfektně. Už vidíme silničku u stejků a jsme doma. Jsme zmrzlíci, ale vypřaháme holky, dáváme jim napít a zapřaháme Hrobníky. Tedy jen šest a k tomu čtyři Ládíkovo dámy Kulíška,Mišku, Bubáka a Zizinku. Tentokrát zátěž dělá Láďa.
Vyrážíme. Mezizím Romča s Honzíkem vyrazili na běžky. Ale za minutku byli zpátky, že to nejde. Vzali teda kolobrndy a s Yettíkem a Lentilkou zmizeli v lese. Na Liščích domkách Esterka zahnula na jedničku. Sjezd z kopečka byl jen o něco menší mazec než s Ládíkovo holkama. Starouši se fakt snaží. Pod kopcem uhýbáme "Dží". Opět Esterka na jedničku. Čekají nás výmoly a zmrzlé vyjeté obří koleje od traktorů. Drncáme jako hrozinky v pytlíku. Láďa mi ukazuje ono osudné místo včerejší tragédie. No potěš koště. Projíždíme těžbou dřeva a za chvíli jsme na silničce vedoucí k vesničce Závist. Láďa na káře mrzne.Drnčí mi v kapse telefon. Jenže mi propadl děravou kapsou až buhví kam. Na klidné silničce se ho snažím jednou rukou vylovit. Daří se. Volá Romča. Copak se děje.
Dávám telefon Láďíkovi. Ten zmrzlýma rukama mačká tlačítka. Romča volá SOS. Jsou s Honzíkem někde neznámo kde, zmrzlí a prosí o odvoz. Romča je na šrot a nemůže ani mluvit do telefonu. Voláme Radkovi a Špáčovi (přijel se na nás do Pivoně juknout), aby pro Romču a Honzíka zajeli. No tak snad to dopadne. Láďovo ztuhlost dosahuje vrcholu, a tak se měníme a já si sedám na káru. Láďa se zahřívá popobíháním za károu. Trochu se rozpumpuje. Zato já tuhnu. Projíždíme Závist a stoupáme několik kilometrů k Liščím domkům. Hrobníci i ladies táhnou jako o život. Zima jim na rozdíl od nás svědčí. S Láďíkem se zahříváme povídáním o letních dovolených, kouřením, poklusáváním. Pauza na pochvalu. A už jen dva kilometry s kopce a jsme doma. Honem vypřáhnout,napapat pejsky a šup do tepla. Zrovna přijela Romča a Honzík. Promrzlí až hrůza. Rychle, rychle do hospody. To je o zdraví. V hospůdce všichni tajeme. Bielici drkotaj zubama, Romča konečně trochu souvisle mluví. Horkej čaj, opřít o topení, zahřát ruce. Ježiši Romčo, vy jste blázni. Ale je to dobrý. Omrznutí zažehnáno.

Pivoň 2009-2.díl

23. prosince 2009 v 2:23 | hrobnice |  Mushing
Taky že jo. Páteční ráno hluboce pod bodem mrazu. Mínus 13 stupňů. Běháme nejprve kolem pejsků jako vždycky. Pak se teprve suneme na snídani k Otíkovi. Ježíši, domácí sekaná. Maso takhle po ránu jsem neměla už drahně let. Doufám, že to žaludek vstřebá. Doráží Romča, Tonda, Honzík a malá Anďa v růžovém. Jedno foto "růžového sněhuláka" s Radkem, který si asi spletl roční dobu a uvelebil se na proutěném křesílku u karavanu. Tak konec vegetění, jde se zapřahat. Sundáváme káry. Nejprve Láďovu a pak mojí. U Láďovo se netočí zadní kolo-prasklá pakna. Chvíle vzteku, pakna je venku a kolo se točí. Jen holt nebrzdí. Moje kára OK. Vážeme si káry porůznu na silničku a vodíme psy. Nejprve vyráží Ráďa, pak já a rychlík Ládík nakonec. Pojedeme závodní 33 km trať. Po dvoukilometrovém úseku po zasněžené silnici musíme na Liščích domkách odbočit doleva. Radkovi psi jedou rovně. Sakra. Na silnici to nebrzdí. Ráďa háže káru do pangejtu a ta se zarazí. Navede Čokinu do správného směru. Jenže ona se opět otočí jinam. Ráďa lítá od káry k lídrovi, od lídra ke káře. Až se dílo zadaří a frčíme "spojnicí" pěkně z kopečka. Pod kopcem ostrá pravá. Kára letí smykem. Následují šílené rygoly od traktorů a lesních strojů. Vše zmrzlé na kost. Chlaňovka dostává zahulit. A zápěstí taky. Projíždíme úsekem těžby dřeva a jsme na silnici. Jedeme vlevo. Ráďu furt vidím před sebou.
Telefon. Volá Láďa, že mu prdla na káře přední náprava. Ty brďo. Volám Romče. Musí cestou necestou jet za Láďíkem do lesa a odvézt pejsky. To bude šílený. Ještěže má Romča dobrý terénní auto. Mobiluju nastřídačku Romče a Láďovi. Dřevění mi mrazem prsty a ruka omrzá. S Radkem jedeme pastvinami. GPS hlásí 13 km. Předjíždím Ráďu a jedeme chvíli první. Cesta lesem je příjemná. Jenže mám nervy, jak dopadá záchranná akce natěšených divokých pejsků uvázaných k malému chroští. Kdyby se to stalo mě, tak budu v koncích. Jenže Láďa si umí poradit. S Radkem klesáme z lesa opět k silničce. Vesnička Závist. Kůň v ohradě. Pejsci nic. Ha, dobrý. Jedeme rovně stále mírným stoupáním k Liščím domkům. Po cestě mi Láďík hlásí, že Romča dorazila a s Toníkem naložili hafany do auta. No sláva. Pominu-li omrzliny prstů druhého stupně, tak to všechno dobře dopadlo. Před Liščíma domkama stojím a čekám na Radka. Máme ujeto 23 km. Uhýbáme opět na spojnici a frčíme dolů. Pod kopcem tentokrát doleva. Opět umydlená silnice. Několik km do kopce. Do kopečka nám to vyloženě svědčí. Ráďovo hafíci zpomalují. Ale čekám, protože nevím, kde odbočit ze silnice do lesa. Je mi hrozná kosa. Mrznu všude a klepu se po celém těle. O všech prstech ani nemluvě. Jen Ráďa je vysmátej a zahřátej. Silnička se přehoupne přes horizont a my klesáme. Asi po kilometru odbočujeme na lesní cestu. Předjíždím znova Ráďu a upalujeme k domovu. Zima je šílená a krizová. Drncáme lesem, objíždíme lesnické auto a už vidím cílovou silničku a naše auta. Esterka ukázkově zatáčí na stejk. Mám tak zmrzlý prsty, že nejsem schopná otevřít karabiny na šňůrách. Naštěstí mi Láďa pomáhá s vypřaháním. Dojíždí Radek. Musím rychle do tepla. Pejskům plním bříška masíčkem s granulema a vločkama. I já rozmrzám.

Pivoň 2009-1.díl

22. prosince 2009 v 0:59 | hrobnice |  Mushing
Konečně je tu Pivoň. Dlouho očekávaný "tréninkový kemp" se psy a s kamarády na Domažlicku u Rádi Hellera. Vzala jsem si dva dny dovolené, sbalila svojí chlupatou rodinu a vyrážíme. Je čtvrtek 18.prosince 2009 ráno.Na silnicích panuje sněhová kalamita, ale my frčíme jak o závod. Už abychom tam byli. Internet mi vypočítal 191 km, jenže…Odbočuju z hlavního tahu Plzeň-Folmava. V Meclově. Začínají malé silničky. Poběžovice. A kruhák. A hned dva. To tady nebylo od poslední Pivoně v roce 2006. Jenže nevím kudy a bloudím. Potkávám bloudícího Láďu s obytňákem. Tak a teď bloudíme dva. Nezbývá než zavolat Ráďovi. Je místní a snad bude vědět.
"Na kruháku rovně" zavelí. Tak jedeme rovně. Já první, za mnou Láďík. Silnice snad desáté třídy nás vede do nějaké pidivesničky. Zase blbě. Stavíme. Láďa stopuje autobus. Autobusák nám cestu vysvětlí. Musíme se ale otočit. S vlekama dost těžko. Kroužíme kolem travnatého ostrůvku před poštou. Já dobrý a Láďa s odřenejma ušima taky. Vracíme se na kruhák a dáváme se vlevo. Projíždíme Poběžovicema. A je tu cedule Pivoň 6 km. Tak konečně správně. Vesnička Mnichov a jsme v Pivoni. Zrádná prudká pravotočivá zatáčka dokopce. Já hasím se Subaráčkem v pohodě. 4x4 se snaží a je to znát. To není jak kdysi Mondeo, které zůstalo stát v kopci a před 4 lety nás musel tahat Péťa Gurega. I Láďa zařadil čtyřkolku a vykroužil zatáčku jak podle kružítka. Tak je to dobrý. Vidím už Pivoňský tábor. Dostáváme instrukce od Rádi, že si máme stoupnout na hřiště. U brány tábora stavíme a jdeme obhlídnout terén hřiště. Vítá nás starostlivý pan vedoucí. Pomalu sjíždím na zasněžené hřiště. Nerada bych si urazila přední spojler. Ale dobrý. Parkuju. Láďa vedle mě.
Začínáme krámovat,stejkovat,vyndavat pejsky,…Přijel Radek. S obytňákem plným pejsků. Stoupá si přede mě. Tak a teď čekáme na Romču. Volám jí. Naštvaně hlásí, že Honzíka ve škole okradli a oni to půjdou hlásit na policii. Neví tudíž kdy dorazí. No nevadí Romčo, hlavně klid. Bohužel nepřijede Monča neboť na poslední chvíli nemá auto. Škoda. Stmívá se. Jdeme do hospůdky, kde nás obsluhuje sympatický kuchař Otík z Ostravy. Přestože v místě žije už několik desítek let, tak jeho "kratky ostravsky zobák" nejde přeslechnout. Srší vtipama, životníma radama a humorem. Nic pro něj není problém, tak máme všeho dost. Romča volá, že nestíhá a dorazí až zítra ráno. V Plzni je 20 cm sněhu a silničáři nestíhají. Že by je zima překvapila!? Chtěli jsme původně absolvovat noční vyjížďku, ale neznáme trať a potmě si netroufáme. Tak půjdeme ráno. S Otíkem se nám hezky povídá, a tak jdeme na kutě až před půlnocí. Ještě venčíme hafíky a pozorujeme jasnou mrazivou noční oblohu. No to bude asi pěknej "samec".

Asistenti

14. prosince 2009 v 22:28 | hrobnice |  Dění kolem našich pejsků
Tak jsem konečně vyměnila porouchané kolo na subaráčku. Asistovali mi u toho moji chlupáči a nejvíc Emilka.
Jak jsem měla otevřený kufr u auta, tak Růža do něj furt nastupovala a vystupovala. Zkrátka chtěla někam jet. Vydrž Růžo, už brzy pojedeme zase na výlet.

Zlomená Wulfinka

11. prosince 2009 v 23:12 | hrobnice |  Dění kolem našich pejsků
Wulfinka si 10.12.2009 zlomila levou zadní nohu po patou. Hned druhý den podstoupila operaci. Nožičku má zhřebovanou dvěma osteosyntetickými dráty. Sice bude mít omezenou hybnost paty, ale hlavně, že bude chodit.








Wulfinka tímto ukončila svojí běhací kariéru a půjde do zaslouženého "invalidního" důchodu.

Humus trénink 12-2009

8. prosince 2009 v 20:54 | hrobnice |  Mushing
Stále musíme trénovat potmě a pokud se k tomu vyvrbí déšť a mlha, tak je to opravdu "Humus trénink"...
Když přijedeme z tréninku, tak hafani zajedou do garáže, aby kára nezůstala venku před vratama. Holt jsme děsně dlouhý a jinak se na zahradu nevejdeme. Hafíky před spaním vytřu ručníkem dosucha, nastelu novou suchou podestýlku a dostanou napít teplý nápoj. Pejsci moji milovaní se musí mít u mě jako v psím ráji.

Běleč 2009-konec

5. prosince 2009 v 6:25 | hrobnice |  Mushing
Na občerstvovací stanici spolu s Péťou stavíme. LuckaW upaluje dál. Vytahuju z vaku misky, děvčata dávají hafíkům vodu. Nám lidičkám dnes jen čaj-budeme řídit, takže s rumíkem máme smůlu. Nějak to Hrobníkům trvá, a tak Péťa odjíždí dřív. Jenže…Sotva sbalím saky paky, rozjedu se za zatáčku, tak vidím Péťu. Stojí, řve, kára v pangejtu. Psy loví z lesa. Opodál stojí nějací lidé se štěnětem ohaře. Jedu k Péťovi, předjedu ho a stavím. Co se stalo? Asi 2 metry v lese je rozrochňané místo, lebka nějakého zvířete a další kosti. Ukrutný smrad. Ty bláho, to je síla. Péťovo psi mají zapatlaný držky od zbytků, rejpou se v mršině, Péťa je rve za šňůry odstud. A děsně u toho huláká. Bodejť by ne. To naštve. Jeden z haskounů drží v hubě nohu. Shnilou, s cárama čehosi, zápach ukrutný. Péťovi se podařilo hafany přetáhnout na cestu. Jsou smotaný, svlíklý obojky volně blimbaj na šňůrách. Řvu na Péťu ať kousek od toho místa popojede. Aspoň pár metrů. Zarážím káru o strom. Péťa tu svojí lehoučkou jen zabrzdí. No to je o infarkt. Navlíkám mu ty smraďochy znovu do obojků. Péťo, radši zůstaň stát na tý káře nebo ti cuknou a budou v trapu. Ježiši to je puch. Péťovi smrdí ruce, psy, šňůry postroje. Asi půjde doma vše komplet do pračky. Do tý doby to musí při jízdě aspoň trochu vyluftovat. No ještěže mám aspoň rukavice. Pokračujeme. Péťa jede přede mnou a já v dostatečném odérovém odstupu za ním.
Cesta vesele ubýhá. Za jednou zatáčkou Péťa stojí a kadí mu haskoun. Hmm, nějak dlouho.
Předjíždím ho a pokračuju. Před sebou vidím Renču Mackovou s haskounama. Předjela nás už na občerstvovací kontrole. Jenže má jen 5 psů z 8. Včera si jeden její haskoun rozřízl ťapku o sklo z rozbitého lahváče, který se válel na trati. Odneslo to i fiklé kolo. Dnes si dva pejsci zranili packy a musela je odložit na kontrolách. Je bez lídra a to je průser. Na jedné levotočivé zatáčce stojí a pes vepředu je natažený doprava a za boha nepůjde "Hoo" . Jak na potvoru zde není žádný strom, kam bych píchla káru. Je tu široký pangejt a stromy až za ním. Aspoň zastavím před Renčou a řvu na psa, aby šel za mnou. Kdepak, ten je jak hluchej. To je neštěstí. Renča nezmůže nic. Jakmile by slezla z káry, tak psy frnknou a ještě blbě mimo trať. Naštěstí vše zachraňuje Péťa, který nás mezitím dojel. Zastaví tu svojí kostitřasku ještě před zatáčkou a pomáhá. Že on se nebojí, že mu haskouni fouknou?! Tak sláva, je hotovo a pokračujeme. S Renatou se chvíli předjíždíme. Jí to nejde, mě jo ale pomalu. Pak uznáme, že je lepší, když budu já vepředu-přeci jen se pak hneme kupředu. Sice pomalu ale jistě a všude odbočíme dobře. Péťa jede za námi. Do cíle se už nic zvláštního nestane.
Naštěstí-už toho bylo dnes dost, ne?! Profrčíme cílem. Ani nezastavuju. Táák a jsme u vleku. Všechny pejsky odstrojuju, odpřahám šňůry a úplně jsem zapomněla na Wulfinu, která se ve vaku ani nehne. Tak pojď, ty potvoro chlupatá. Dnes ses teda předvedla. Nojo, jenže člověk se na ni nemůže zlobit. Péťa, Monča a Bróňa mi pomáhají s károu a společnými silami nezletilce, strážníka v sukních a instalatéra dáváme káru na vlek. Jde se na vyhlášení. Trvá asi hodinu. Jsem šestá z šesti-to se dalo čekat. Dnes čas o 12 minut horší než včera-to se taky dalo čekat. Za poslední místo v kategorii jsem obdržela soudeček s pivem-Šarky na něj mlsně koukal. Tak na, vem si ho. A pak slavný neslavný odjezd. Vše zapakováno a můžeme jet. Projíždím po louce kolem stejků cizí smečky. Šeří se. Prásk. Křup. Ty vado! To snad nééé! Najela jsem na stejkovou tyč u Zvolských. Do pr..le! Prorazila jsem pravé přední kolo a rozpárala pravý práh asi do půlky auta. Vztek mnou cloumal. Krámovala jsem věci z kufru auta, vše lítalo vzduchem. Vytáhla jsem dojezdovou rezervu. Mezitím Roman Habásko a Péťa Gurega nadzvedávali auto na hever. Pak mi Roman vyměnil gumu a já se mezitím trochu uklidnila. Zandat krámy a Roman s autem vycouval z tyče. Díky kluci. Domlouvám se s Mončou, že pojede za mnou a zastavíme na kafe na pumpě s "mekáčem" hned za Hradcem. Můžu jet s rezervou jen 70-80 km/h. Prokličkujeme Hradec a stavíme u Mc Donalds. Jsou tu i Zeťourci a Stejskalovic. Dáváme s Mončou kafe a mléčný koktejl. Mám stravenku od maminky na 80 Kč, tak to probendíme, viď Mončo! Kecáme a kecáme, nechce se nám domů.Ale jeden účinek to má. Jsem už v klidu a zase funguju normálně.
Sedíme u stolečku asi půl hodiny a pak se teda zvedáme. Monča pojede za mnou až do Prahy, kde se naše cesty dělí. Je to zlatíčko. Jedu jak šnek, ale jedu. V autě vymýšlím různé činnosti na rozptýlení mé unavené mysli. V Praze se světýlkama loučíme, a pak už pokračujeme každá "za svý". Šílená objížďka u Lovosic zdržuje. Chce se mi hrozně spát. Vydrž holka, vydrž. 30 km od Hrobu je krizovka. Ježíši, proč všechny závody musí být tak daleko! Kdo má pak po cestě nespat. Kolem 22.h vjíždím na zahradu. Je to jen tak tak. Rezerva nemá vzorek na zimu, je to spíš taková galuska. A do zahrady musím s vlekem zacouvat a to ještě do rozbahněného kopečka. Ale daří se a za chvíli jdou pejsci i já hajat. Tak teď už ahoj na sněhových závodech.

Běleč 2009-2.díl

1. prosince 2009 v 23:14 | hrobnice |  Mushing
Ještě musím zmínit úsměvnou historku, která se před startem přihodila Václavíčkovi Zeťourkovi. Jeho lídr Bilíček (toho času na výpomoc u Janičky) se tak šikovně našteloval při kadění, že svůj výtvor vyprdnul přímo na kolo Vencovo káry. A to tak šikovně, že ani kapička neupadla vedle. Zkrátka mu dával najevo, že mu na to ….No takže jsme šťastně dojeli do cíle. Ihned dáváme s Mončou SMS zprávy o našem činění kamarádům. Jako by byli s náma. Poklízím káru, šňůry a pejsky. Slyším stále divné cvakání. Co to je? Ha, Levíček-tedy jejich pes. Vystrčil hlavu z vleku a systematicky okousává vchod díry aby ji zvětšil. Celkem se mu to daří. Já vše pozoruju z dálky s foťáčkem. Když už pes má jednu packu venku, tak jdu pro Zeťourka. Zda neví co s tím. Venca si ví vždy rady, a tak zavíráme sajtnu vleku a tím "zazdíme" i milého okousávače. Krmím a pak hajdy do hospůdky. Dobrá zelňačka příjde k duhu. Kecáme a cucáme čajíček. Kolem sedmé jdu za pejskama a na chvíli zalejzám do spacáčku. Dávám budík na 21 hodin. To je jak nic. Za 2h jsem snad víc unavená než předtím. Se svakajícíma zubama se v té klendře dávám do gala a mažu na rockotéku. Přicházím včas. Akorát se začlo. Dlouho nesedíme a s Mončou vyrážíme na parket.
Trsáme jak myšky tanečnice. Kolem jedenácté přichází překvápko. "Amazonky". Na taneční parket nastupuje taneční těleso sestávající z 5 chlapů různých postav a 1 ženský. Ohromně se bavíme. Pupíky se vlní. No to je žrádlo! Mohutný aplaus. Rockotéka pokračuje do ranních hodin. Postupně lidičky odpadávají na kutě. Na chvíli jdeme ven ke stánku s medovinou. Hrají zde písničky z českých pohádek jako třeba "Dělání, dělání, všechny smutky zahání", "Létající Čestmír" či "Hajný je lesa pán". Kronusovic, Míša Hanuš, Duškovic připojují svojí pantomimu a my, diváci, se bavíme. Ještě jdeme na chvíli do tepla sálu a pak už také vyrážíme směr postel. Zase ta hrozná ledárna.
Nedělní ráno je opět slunečné a opět mi Levíčci dělají budíka. Mám spoustu času. Start vyšel až na půl dvanáctou. Bloumám po stakeoutišti, kecám s Mončou, zajdu na čaj do jídelny, fotím pár startů a zase zpět k pejskům. Zapřahám. Tentokrát mi Růžu drží Zeťourek, který už se vrátil z tratě. Jel jen se třema hafanama a je značně zpocen. Doma 20 psů a závodí se třema. No tos to Václavíčku dopracoval. Ba ne-nezahojené pacičky. Janička jela také jen se čtyřkou. Zběsilý start a už jsme na trati. Jenže! Wulfina se rozhodla dnes stávkovat již po odběhnutí startovní rovinky.
No to je teda síla. Wulfino, co s tebou. Brzdí, šprajcuje se a nakonec si lehá. No tak to ne. Zarážím káru o strom a Wulfina putuje do vaku. Ještě, že mě osvítilo a dala jsem na káru vak. Díky anděli strážný. Wulfina je celá šťastná a ve vaku se ani nehne a nedutá. Potvora. Během nakládání mě předjíždí Péťa Gurega. Jedu za ním. Nejprve se střídáme ve vedení. Ale nakonec ho pouštím před sebe a vezu se za ním. Pomáhám mu přehazovat psy, nasazovat vyvlíklý obojek,…Ještě nás do trojice předjíždí Lucka Wegnerová a několikrát se s Péťou dojíždí, předjíždí, ujíždí a tak furt dokola. Tímto stylem jedeme všichni tři spolu až k občerstvení.