Pište nám komentáře, vždy potěší!!!

Leden 2010

Copak to vyhlížejí?

21. ledna 2010 v 20:46 | hrobnice |  Dění kolem našich pejsků
...no přeci nadcházející závody. Celá smečka a já odjíždíme na Janovičky a Šediváčka. Tak se těšte na zážitky.

Západ slunce

17. ledna 2010 v 13:08 | hrobnice |  Mushing
...no není to krása...

Lednové mašování v Krušných horách 2010

13. ledna 2010 v 1:25 | hrobnice |  Mushing
V Krušných horách je sněhu mraky, a tak je brázdím na saních se psy křížem krážem. Postupně jsem vybrala a trénuji s deseti hafíky-lídruje Esterka s Růženkou, za nima holky Fifinka s Brownie, uprostřed Ládíkovo holčičky Kulíšek a Miška, za nima kluci Nanuk a Attiba a před sáněma Baltík a Fík. Občas zkusím i jedenáctku s Bubáčkem nebo Zizinkou, ale jen na kratší projížďky.
...a nejlepší pohled mašera na svět je přes kotvu na psí prdelky-u mě je to přes kotvu růžovku...
A závody se blíží-tak se těšme...

Nové holčičky-Bubáček

5. ledna 2010 v 20:54 | hrobnici |  Dění kolem našich pejsků
Bubáček je polomodrooký alaskánek. Je nejmazlivější. Postavičku má "atletickou", ikdyž oproti ostatním holčičkám žere nejmíň. Spolu s Kulíškem lídrovala Láďovo alaskánskomalamutí spřežení.
Narodila se v listopadu 2001. Ve spřežení je to bojovnice, učí se teď běhat v hlubokém sněhu a jde jí to na jedničku. Oblíbenou činností Bubáčkovou je vyskakovat na všechny boudičky a zhlížet na svět zezhora. Okoukala to od ní už i Růženka a na boudě je pečená vařená.
A taky ráda závodí s Emilkou...

Nové holčičky-Miška

4. ledna 2010 v 20:30 | hrobnice |  Dění kolem našich pejsků
Miška je nejstarší z Ládíkovo holčiček, ale řekla bych že asi nejvytrvalejší. Narodila se v březnu 2000. Hned napoprvé zvládla dvouhodinový tréninkk s mýma Hrobníkama bez mrknutí oka. A to byla zvyklá na poloviční délky.
Přestože je Miška trochu odtažitější, tak se ráda nechá pohladit a největší její vášní je baštění. "Dojíždí" všechny mističky a ještě jí nechávám vylízat kastról se zbytky žrádla.

Nové holčičky-Zizinka

3. ledna 2010 v 20:44 | hrobnice |  Dění kolem našich pejsků
Zizinka je sněhobílá sestřička Kulíška. Narodila se rovněž v lednu 2001. Je to mazlík, jen občas jí trochu bolí přední nožičky. Ale svojí práci ve spřežení zastane ještě dobře.
Její oblíbenou zábavou je olizovat mi obličej, jakmile se hlavama přiblížíme k sobě. A stejně jako Kulíšek má ráda drbání na zadku. Jsou to holky moje šikovný.

Nové holčičky-Kulíšek

2. ledna 2010 v 10:12 | hrobnice |  Dění kolem našich pejsků
Do mojí smečky přibyli nedávno 4 nové starší dámy od Láďíka. Tak nejprve vám představím Kulíška.
Narodila se v lednu 2001, je to bývalý Ládíkovo leadr. Černobílá krasavice, která se ráda mazlí. Ve spřežení je spolehlivá a krásně jí to mastí. Naše hrobnické haskouní tempo jí plně vyhovuje, u Láďíka už nestíhala.

Pivoň 2009-konec

1. ledna 2010 v 10:02 | hrobnice |  Mushing
Honzík dává dvojitou večeři. Je to už kus chlapa a dvě kuřecí stehýnka do něj jen zahučí. Zbytek odpoledne a večera trávíme na střídačku venčením pejsků a návštěvou hospůdky. Cítíme na sobě únavu z vymrznutí a námahy, a tak jdeme chrupkat ještě před půlnocí. Emilka bydlí 3 dny u Bieliků u Snikrse.Nehne se od něj na krok, proradnice jedna. Je o ní postaráno jako o vlastní a má se jako v peřince. Taky se musím zmínit o chudákovi Ráďovi, kterému pluh přetrhnul prodlužovák na eletriku do obytňáku. Byl bez eletriky. Láďa mu půjčil nový prodlužovák. Jenže. Karavan zase vyhazoval jistič v celém objektu. Takže nic. Ráďa byl nakonec bez eletriky dočista. Zákon schválnosti. Pluh se vždycky otáčí před branou areálu. Jen tentokrát vyjímečně zajel kousek dál po silnici do lesa. A prásk. Bylo vymalováno. Kabel včudu. Našli jsme ho pak pod sněhem potrhaný o 100 m dál. Tak to jen na okraj story s prodlužovákem. A taky panu vedoucímu zamrzla voda. Sice ji nakonec s opravářem rozpohybovali, ale vypadalo to, že budeme vařit ze sněhu. Kromě toho jsme vyndali i baterku ze Subaráčka, protože moc nestartoval. Šup s ní do tepla na nabíječku. Ať žije zima a mínus dvacet.
Je tu nedělní ráno. Romča už v 8 h vyráží s Honzíkem na koloběžku. Tentokrát oblečení do kombinéz až po uši. Nezmaři. My s Láďou se taky chystáme. Pojedeme spolu 17-ti kilometrový okruh. Každý se svým spřežením. Vyrážím napřed. Beru Láďíkovo starší dámy a mých 6 pejsků. U Liščích domků mě Láďík dojíždí. Mastíme spojnicí až na křižovatku. "Dží". Kára smykuje. Ale oba to ukormidlujeme. Majki dnes neblbne a zatáčí Láďovi dobře. Drncáme lesem ve vyjetých kolejích. Míjíme místo Láďovo karambolu. Hops. A autobaterka je včudu. Vypadla Láďovi z káry. Zrovna měl půjčenu Radkovu chlaňovku. Ten bude chudák koukat. Zase nějakej průser. No nedá se nic dělat. Musíme pokračovat. Káru nezabrzdíme nikde natolik, abychom se mohli pro baterku vrátit.
Kolem klád a jsme na silnici. Láďa mě předjíždí. Po umydlené silnici mu to jede rychleji. No ale Hrobníci se taky snaží a máme Láďu stále na dohled. Vesnička Závist. A proti nám chlap vede koně po silnici. Ty brďo. To bude pitomý. Z dálky pozoruju, jak koně mine Láďík. Celkem dobře. Psi se natahujou ke koňovi, ale leadři zbytek spřežení odtrhnou pryč. Tak a teď jsme na řadě my. Fífa a Brownie v druhé lajně se můžou zjevit. Ale Esterka bezpečně vede zbytek spřežení dál. Šikulka. Uf. Tohle jsou infarkty. Táhlé stoupání za Závistí až k Liščím domkům nám svědčí. Stíháme Láďovi. Ten si zapaluje cigáro a dává do kopečka dlouhej kouř. Je mráz až praští. Od Liščích domků už jen 2 km domů. Jenže ouha. Zizinka nejde. Všimla jsem si, že už od startu má prověšenou šňůru. Nemá svůj den. Ale teď z kopečka se to graduje. Brzdí. Pak už lehne a nechá se vláčet po zemi. Musím někde rychle zabrzdit. Jenže jak. Naštěstí jsou u cesty klády. Zarazím káru o jednu z nich. "Zizinko, pojď, vstávej holka. To už dojdeš". Asi jí bolí přední packy. Jdeme krokem. Brzdím co to jde.
Obě zadní kola zablokovaný. Jedeme po sněhu jako sáně. Dopajdali jsme domů. Láďa už nás netrpělivě vyhlíží copakže se nám to stalo Pomáhá mi odstrojovat hafíky. Vařím jim baštu. Balíme. Budeme zprovozňovat auta. Ráďa si odváží na vleku svojí chlaňovku. Nad ztracenou baterkou mávne rukou. "Stejně byla stará". To je celej Ráďa. Romča už musela odjet. Stavují se ještě u Jardy Špačka kamaráda juknout na nějaké oblečení pro Honzíka na lyže. Láďa zkouší nastartovat Mazdu. Hulí vejfuk jako fabrika, ale nic Nafta zamrzla. Láďík tůruje jako o život. Zadaří se. Na desátej pokus. Jsem zvědavá na Subaráčka. Dáváme baterku z tepla rovnou do auta. Ještě odcucnout přelitý Fridex. Holt Ráďa má veliký voko, ryska neryska. Ale vše napraveno. Subaráček naskočil na první otočení klíčkem. Jenže já nemůžu mít nikdy štěstí. Takže zamrzlo topení. Vyškrábu si na skle průzor jako v tanku. Musím ještě narvat do kufru přepravku pro Esterku. Má zánovní od Láďíka.
Budeme jezdit odteď předpisově. Zapřaháme Láďův obytňák. Doufám, že mu to pojede. Ruční brzdu na něm totiž odbrzdil až dnes ráno. No já taky měla dva dny zataženo. Holt jsme starý sklerotici. Pan vedouí nám oznamuje, že veškeré odpadky si musíme odvézt s sebou. No to je sranda. Kam s nima. Hážu ještě tři pytle na vlek za káru. Balíme cirkus a jedeme. Já první. Musím rozhoupat Subaráčka. Nějak přimrznul a nemůžu vyjet z ďolíku vystátého od kol. Zpátečka-jednička-zpátečka-jednička. A jedu. Zrádnou zatáčku zvládám parádně. Láďa taky. Vidím prd. Topení ne a ne naskočit. Boční okýnko nestáhnu. Takže instinktivně jedu uprostřed silnice. Nevidím kraje. Auto proti. Raději zastavuju. Jedu na dvojku. Po deseti kilometrech se topení chytá. Loučíme se s Láďíkem a já upaluju na sever, on na jihovýchod. Všude samá policejní hlídka. Jedna mě staví. Ale na poslední chvíli. Brzdím i ušima a na zledovatělé krajnici zastavuju 20 cm od policejního auta. Štrachám doklady-jako vždy zahrabaný v baťohu bůhví kde. Ještě, že Esterka trůní v boudičce-pokuta by byla jasná. Mezitím co dejchám do přístroje, zda nejsem pod vlivem, si policajt se mnou povídá odkudže to jedu a znám-li Radka Hellera. Zřejmě oblíbená a známá postavička místního kraje.Alkohol samozřejmě žádný, takže nashledanou a pokračujeme. Projíždíme Plzní kolem Romči. Nasvícena Plaza dominuje osvětlenému městu. Projedu Plzní a už si to šineme serpentýnkama k Jesenici. Oblíbená Robin oilka. Kafíčko. Zbavuju se pytlů s hovínkama u kontajnerů. Domů ještě dvě hodinky. V Mostě je sníh. Zpomaluju a jedu čtyřicítkou. Klouže to. V devět jsem v Hrobě. Než to všechno vybalím, zajedu na zahradu a obstarám pejsky, tak padám únavou. Ale stálo to za to a bez toho by to nebyl život. Viďte, pejskové a kamarádi!?
Další fotečky na :