Pište nám komentáře, vždy potěší!!!

Únor 2010

Nonstop 2010-začátek

28. února 2010 v 23:05 | hrobnice |  Mushing
Pondělní ráno. Pomalu balíme. Najednou vidím jak Emilka pochoduje po parkovišti a za sebou vláčí řetěz a na konci stakeoutovou tyč. Vydala se hledat Snikrse. Emilko, kampak jdeš? Neboj, za 14 dní se uvidíte se Snikoušem na Edíkovi. Opouštíme parkovišťátko a razíme směr Staré město po Landštejnem a Veclov. U starého vojenského objektu nás vyhlíží Venca Němec a naviguje nás. Musím překonat asi 50 m rozježděné cesty ve sněhu. Subaráček úpí a dře si břicho o sníh. Ale čtyřkolka válí a i s vlekem jsme bezpečně na místě. Parkoviště u Kremličků je parádně vyhrnuto. Takže zaparkujeme v pohodě. Je zde velký statek se stodolou a kolem ohrada s koněm a několik výběhů pro haskouny. Přivítáme se s Mírou, Irenou a dalšími. Kafíčkujeme. Ládíkovo Sisinka se nudí a hloubí ve sněhu tunel velikosti Macochy. Ládík letí pro foťáček-to se musí zvěčnit. Odpojuji vlek. Subaráček podnikne cestu do Budějovic pro sáně. Pejskové, buďte tady hodní! Beru to přes Jindřichův Hradec-žádné zkratky. Romča si také při cestě domů udělala zkratku prodlužku. Všude je sníh na silnicích, takže žádné experimenty na silnicích III. třídy. V Třeboni zabočuji na parkoviště k Penny. Musím doplnit pár drobností. Když vlezu do krámu, tak si teprve uvědomuju, že sem zase mezi lidma a jaksi sem nepatřím. Sláma mi čouhá všude po svetru, holinky a kulich se sem tak nějak nehodí. Taky lidičkové na mě dosti koukají a jedna mladá dvojice na mě může oči nechat. Ježkovo voko, rychle pryč odsud mezi "naše". Oddechnu si až v Subaráčkovi a vlastně se tomu musím v duchu řechtat. Pokračuju. Za chvíli jsem v Hrdějovicích u Frantíka. Už čeká.
Vyndavám z auta ještě vak na saně. Frantík mi ho pečlivě přidělává k saním. Dal mi novou věž a nový oblouk. A návdavkem přidělal vak. Teď je to dokonalý. Všichni jsme spokojení. Frantík mě hostí svojí zapékanou kuřecí dobrůtkou. Mňam. A nezbytné kafíčko. Přivazujeme sáně na střechu auta. Frantíku, jsem ti nesmírně vděčná za všechno. Odjíždím už za tmy. Ještě se stavím v Makru vysomrovat přístup do bankomatu i bez podnikatelské kartičky. Daří se. Cesta zpět uteče a jsem opět ve Veclově u pejsků. S Ládíkem připojujeme opět vlek k Subaráčkovi a jdeme na meeting. Je nás tu 10 mašerů. 5 čistokrevní-Palíza, Venca Jůza Čůza, Venca Němec, Pošťačka Šárka a Sarah. K tomu 5 otevřených- Kovboj, Jindra Zelenka, Merhy, Ládík a já. Časový limit 100 hodin začíná zítra-tj.v úterý-v 10h. Jsou dva okruhy-kratší 31km a delší 45km. Je to tak, že asi 2km před cílem malého okruhu je křižovatka:doprava domů a nebo ještě doleva pokračovat na velkej okruh. Vyfasujeme mapku se zakreslenou trasou a kilometráží. K tomu tabulku na razítka. Bude K1 na malém okruhu a K2 na velkém. Večer je dosti bujarý a hlučný. Však se někteří taky dlouho neviděli. Domlouváme s Radkou Palizovou a Elinou Růžovkou na zítra projížďku na lyžích s Bubáčkem a Zizinkou. Holky je vezmou na běžky. Merhy rozlévá víno-slaví čtyřicátiny. V útulném pokoji Kremličků je příjemně. Jdu nakonec chrupkat. Čeká nás náročný závod.

Česká Kanada-konec

28. února 2010 v 1:00 | hrobnice |  Mushing
V sobotu ráno se loudám se vstáváním. Takže není divu, že "zaspím" start. Jen Romča je nějak moc živá a stepuje v plné polní již hodinu před. Jak ona to dělá. Mě to vykopávání se z postele moc nejde. MUčka startují první. Od 10h. Láďa jede přede mnou a oba máme letmé starty. Trať je sakra rychlá. Stojím na dečce až se mi kouří od podrážek. Jedu tradičně s devítkou. Esterka a Růža vepředu vyfasovali trika pod postroj a sluší jim to, holkám. Za nima makaj Fífa s Brownie. Pak je samotná Kulíšek-tempo řídím podle ní, jakmile zacválá, tak zvolním jinak ji uženu. Nakonec kluci Nanuk a Attiba a před sáněma dědek Baltík a Fík. Cesta se pěkně vlní a je fakt rychlá. Postupně nás předjede Merhy a Miki. Když se blíží HelaL, tak haleká, zda nechci "doping" v podobě namixovaného punče s rumem. Neodmítám. Spřežení v klidu stojí vedle sebe. Pak Hela práskne do koní a mizí v dáli. My pokračujeme naším hrobnickým tempem "pomalu ale jistě". Celou dobu nás už pak nikdo nepředjede. Je to paráda. Klikatíme se po hrázích různých rybníků, pláních a krátkými lesními úseky. Je to divočina, nikde ani noha. Dlouhá silnice na závěr signalizuje blížící se cíl. 38km-2h30 minut.Vjíždím na stake out. Ládík už motá šňůry-nějakou minutku již zde stojí. Vypadá spokojeně. Toník čeká na Romču. Honzík běžel s Lentilkou a bojuje o medaile. Romča s Yettíkem je za 4 h v cíli. Myslím, že na vysmátého obchcávače Yettíka slušný výkon. Jen proč je ta Romča furt tak zmakaná!? Haha. Pokrmit a dát hajat pejsky. Teď je řada na nás. Střídavě trávíme zbytek dne v hospůdce a na stake outu. Večer jdu včas na kutě, abych neměla ráno kvapík a letmý start.
Daří se a v neděli ráno startuju normálně. Tedy včas. Romča se nechala vystartovat o hodinu dřív. Aby měla náskok. Takže v devět hodin mizí na trati. My s Ládíkem jedeme po desáté hodině za sebou. Celkem mrzne, a tak kolem Ládíkovo obytňáku pobíhá hejno "kuřátek". Pejsci vyfasovali kuřecí žluté oblečky. Líbí se mi Eliška v triku s dlouhýma rukávama. Jak jí to sekne. Tentokrát mě na trati předjíždí jen Martin Levíček a pak už dlouho nikdo. V půlce štreky mě lapí MBčka a mezi nimi Zeťourek. To mě zrovna čerstvě předjel Kovboj. Jenže mi pitbulíci neujedou.
Motají, šněrujou, nejde jim to. Několik km před cílem Kovboje na široké silnici předjíždím a mizím mu. Dojíždím i Yettíka s Romankou. Celkem jim to ťape. Prohodíme se "soudružkou" pár slov o tom, že není nad spokojeného chlapa a frčím dále. Předjíždím ještě jedno hanácké Mackovic haskouní spřežení a je tu cíl. Ládík opět na stake outu balí šňůry. Jsme zase tak nastejno od sebe. Nakonec 2h22minut. S holčičkama hrobnickejma a jihočeskejma jsem naprosto spokojená. Šikulky. Vynáší mi to 7.místo, Ládíkovi 6. Romča není poslední, a tak září. Honzík s Lentilkou bodují a uhráli bronz. Moc nebalím a zůstávám do zítra. Přesuneme se pak do Veclova ke Kremličkům na Nonstop. Takže klídek a pohoda. Vyzvednu po třech dnech vzpouzející se Emilku ve školce u Beliků. Dám pápá s Romankou a užívám si volna. Krásná nedělní noc v České Kanadě.

Česká Kanada-1.díl

26. února 2010 v 1:23 | hrobnice |  Mushing
Česká Kanada začala poněkud krkolomně. Pár dní před ní jsem na tréninku letěla volným pádem z dvoumetrového vantu a zlomila jsem sáně. Věž saní. A psi zdrhnuli. Letos už podruhé. A podruhé se bezpečně trefili domů a čekali tam na mě namotaní na branku. Zlatíčka. Takže jsem se domluvila s Frantíkem Chlaňů, že mi sáně opraví. Vydindala jsem si v práci náhradní volno a domluvili jsme se s Frantíkem na ráno na pátek. Jakože mu sáně do Hrdějovic dovezu. Je to totiž po cestě na Kanadu. A tak vlastně Kanada začíná.Ve čtvrtek navečer si jdu lehnout a sladký budíček mě budí o půlnoci. Tři hodiny mi trvá převodit psy do vleku a zazimovat budky a výběh proti vichřici a zavátí sněhem. Jsem zmakaná jak borůvka, když ve tři ráno vyrážím vstříc silničnímu dobrodružství. Jedu směr Plzeň, kdy ráno u Frantíka u Budějovic jsem domluvená na osmou hodinu. Jenže. Sníh na silnici zpomaluje mojí jízdu na šnečí tempo. A k tomu moje únava.Dopuju se kafíčkem, žvejkám čokoládu, poslouchám rádio. Stejně usínám. Před Jesenickou křižovatkou moje mikrospánky vrcholí. Tak to teda ne! Stavím a dávám šlofíka.
Před šestou se budím a pokračuju v cestě. V Plzni chytám ranní špičku, ale dobrý. Všude leží sníh na silnici a směrem na Písek jedeme stále v jedné koloně mezi kamiony. Předjíždí jen magoři. My normální se o to ani nepokoušíme. Dvojka a trojka je v permanenci. Víc to nejde. Volám Frantíkovi, že budu mít zpoždění. Prý neva, myslel si to a těší se. Projíždím panelákovým Pískem, zavzpomínám na školní časy praxe v místním hřebčíně a valím dál do Budějovic. Zde je to samý kruhák, ale u Makra zahýbám na Hrdějovice a za chvíli už sedíme s Frantíkem u kafe. Ukazuje mi nové saně, vaky a chlubí se svojí krásnou dílničkou. Čtyři staří malamuti nás u toho doprovází svým vytím. Zašoupávám nemocné sáně pod přístřešek a nakládáme spravené saně pro Vencu Jůzu Čůzu. Domlouváme se, že v pondělí než se přesunu na Nonstop, tak si pro sáně zajedu. Frantík obdivuje mojeho Subaráčka, jak se přetížený a s obrovským vlekem bravůrně rozjede i do zasněženého kopce. Holt čtyřkolka je čtyřkolka. Loučíme se a v pondělí jsem tu jak na koni. Frčím dál směr Třeboň a Jindřichův Hradec. Brzy už mě vítá Nová Bystřice a tachometr ukazuje skoro 400km. Odbočuju na Klášter. Zde minu neviditelnou odbočku na stakeout a musím se točit u kostelíka. Vjíždím na parkoviště. Jsem tu první. Po pár metrech ležím na břiše a ani se nehnu. Sakra. Nadávám jak špaček, protože parkplac je absolutně neupravený. Kde je traktor!?
Nikde. Nezbývá než lopata a nasadit řetězy. I tak se ani nehnu. Čekám tedy na Ládíka, aby mě až přijede vytáhnul. Za chvíli doráží Venca Čůza a když mě vidí, tak bivakuje hned na kraji parkoviště. Přijíždějí další nešťastníci, kteří více či méně zapadají a hrabou taky. Navzájem si pomáháme. Konečně je tu Ládík. Taky má co dělat. Jakžtakž zaparkuje obytňák. Odpojuje Bobeše a chce se otočit. Ale ouha. I on sedí na břiše. Snažíme se pomocí heveru nasadit v té bílé peřině řetězy. Mezitím po několika hodinách dorazil malý traktor. Začíná upravovat stakeout. My s Ládíkem se lopotíme s řetězama. Zadařilo se. Traktor shrnul vše až na trávu. Tak prohazuju pár metrů před Subaráčkem a rozhejbu ho. Daří se a parkuju vedle Ládíka. Držíme místo Romance, která s obytňákem doráží ještě za světla. Dětičky moje, jsme zase komplet. Monča fousková bohužel nedorazí. Má doma nějaké problémy. Vybalujeme krámy a hlavně pejsky, kteří ve vleku vydrželi nepočůraní. Jsou to šikulky. Emilka putuje do Bielikovic školky a zase o ní tři dny nebudu vědět. Vyrážíme do hospůdky. Prezentujeme se a dáváme občerstvení. Večer příjemně a hezky uplyne a je sobota.

Šediváček 2010-konec

11. února 2010 v 19:18 | hrobnice |  Mushing
Už jsou tu skoro všechny smečky. Je vidět vždycky bobek stanu a nataženou šňůru pejsků. Zařazuju se mezi dva němce. Romča přijíždí hned za mnou a přivazuje Lentilku k mým saním. Před Růžu s Esterkou dávám kotvu, vyšponuju lajny, vypřáhnu pejskům zádové šňůry a je zastejkováno. Esterce oblékám dečku, Růže se snažím nandat starý rozkousaný obleček-aspoň něco než nic. Na pláni funí jak v tunelu.
První náš úkol s Romčou je postavit stan. Máme půjčený Ládíkův-tudíž pro nás obě velká neznámá. No ale neva. Je vítr, tj."ideální" podmínky pro stavění stanu. Haha. Nejdřív kotvíme podlážku s vnitřkem. Kolíky ve sněhu nedrží a je jich jaksi málo.No Láďo, kams ty kolíky zašantročil!? Holt budeme muset zatěžovat stan vlastní vahou. Zadaří se nám jakžtakž zakolíkovat vnitřek. Přes něj hážeme celtu a zbytkem kolíků ji kotvíme aspoň v rozích. Naše stavění doprovázíme hlasitým dohadováním se mezi sebou. Roman Kronus stojící nad náma má z nás bžundu a baví se. My holky stavitelky jsme ale šikovný a stan stojí. Příště to bude ještě rychlejší a dokonalejší.
Do stanu dáváme spacáky a oblečení.Romča mi dává napít čaje z termosky a dělí se se mnou o tousty. Teď je řada na mě, abych sehnala vodu a uklohnila hafíkům papů. Vydávám se s kanystrem k chatě Bedřichovce. V umývárně natáčím horkou vodu-aspoň ušetřím ohřívání ve vařici.
Připravuju žrádlo, Lentilka má svojí rejžičku s masíčkem v kyblíku u saní. Jenže ouha. Kyblíček je fuč. Ulítl kamsi neznámo.I s Lentilky večeří. Ale neboj Lentilko, moji Hrobníci se s tebou podělí. Za chvíli je hotovo, pejsci napapaní a usínají v klubíčkách. My s Romčou razíme do srubové hospůdky u sjezdovky. Dají se tu sušit věci u krbových kamen. Někdo mi ale žduchnul do Ráďovo "fusekle" na krk (neboli nákrčáku)a má v ní propálenou díru. Škoda. Bude mi foukat na krk.
V hospůdce je rušno. Dávají zde gulášek zdarma a pivo rovněž zdarma (sponzorský dar jistého českého mushera z Rakouska-díky ). S Romčou dáváme "Medvědici"-tj. směs několika kořalek dohromady. No fuj, to je síla! Ale zahřeje. Venku funí. Dnes jsme na bivak absolvovali 47 km za asi 4,5 hodiny. Hrobníci i Lentilka jsou v naprostém pořádku. Jen unavení. Kolem půlnoci s Romčou odpadáme a jdeme bivakovat. Takže Esterka a Lentilka do stanu- to je jasný. Pejsci jsou zafoukaní, ale v klubíčkách hajaj a tváří se spokojeně. Jen Kulíšek stojí. Nedá mi to a vylejzám ze spacáku. Jdu pro Kulíška a už nás je ve stanu 5. Kulda okamžitě v teple usíná. Sice na mých nohách že se nemůžu hejbat, ale co nadělám. U hlavy mi funí Esterka a cpe se mi pod hlavu jako polštář. Zkrátka naprostý komfort. Ztrestáváme s Romčou studentskou pečeť. Zaujmeme nějakou přijatelnou polohu a usínáme. Myslím, že za 4 hodiny se budíme úplně ve stejné poloze. Budík nám dělá Ládík po telefonu. Vůbec nám to nezávidí. My sobě taky ne. Bolí nás "celej musher", kdejaký svalík v těle. Vylejzáme ze stanu, je 6h a ještě tma. Pejskům kouká ze sněhu jen hlava.
Ani se nehnou. Tohle musím vyfotit. Hrobníci se postupně protahujou. Jdu pro vodu a rychle připravuju napájení. Boříme stan, balíme a já vyrážím. Je asi 7.30h. Romča bude čekat až odjedou všechna spřežení, protože by jí všichni předjížděli v úzkém několikakilometrovém korytě vedoucím k Pěticestí. Takže ahoj Romčo, uvidíme se v cíli. Vzhledem k tomu, že je zafoukáno a skútr neprotáhne další části tratě, tak pojedeme z Pěticestí rovnou domů. V korytě nás předjíždí nějaká němka, Mates a Džihád. Já předjíždím Míru Kuželu a Šárku pošťačku. Vše v pohodě a bez konfliktů. Celé stoupání dloubu. Přeci jen postarší holky potřebujou pomoct. Ha, Pěticestí. Hurá. Trať není moc ujetá, tak se v hlubším sněhu nepohybujeme rychle ani z kopce. Ve stoupání k Maruše předjíždím nějakého němce. Mě přefrčí Merhy. Jede chvíli přede mnou, ale stopy jsou okamžitě zafoukány. Jak kdyby přede mnou nejel nikdo několik hodin.
Cesta vesele ubíhá. Mlha postupně ustupuje a vykukuje sluníčko. Vytahuju foťák a ještě pořizuju záběry ze saní. Ani se nenaděju a je tu cíl. Dnešní krátká etapa 35km nám trvala 3,5 hodiny. Na stake outu nás čeká Láďík, Tonda a Monča. Mám full servis a náležitě si ho užívám. To se zase asi dlouho nestane. Odstrojuju hafíky, dělám jim žrádlo a čekáme na Romču. Ta se za chvíli doplazí úplně vyčerpaná a úplně šťastná. Dokázala to! Dávám něco teplýho do břicha. Tomáš Halada nám ukazuje omrzlé prstíky na rukou. Hned první den podcenil rukavice a zfialověli mu konečky prstů. Tomáši,pořádně si ruce mazej a masíruj. Omrzliny nejsou sranda.
Ve 3 h odpoledne je vyhlášení. Růža a Baltík dostávají Ice doga-absolvovali dogtrek Šediváčkovu 111, károvou Kubovu Huť a Šediváčka. Šikulky. Dostali pytlík krmení a triko pod postroj. Jinak jsme skončili na 9.místě mezi nečistejma, Romča byla 4. v běžkařích, Monča a Ládík skončili v turistech. Spousta lidí odjíždí domů. My až zítra. Jindra Zelenka mi slíbil, že jeho kluk mě zítra odtáhne vlek domů. Předběžně balíme a večer trávíme v Kristýně. Slunečné nedělní ráno. Krmím, balíme. Volám Jindrovi, že se jako domluvím, kdy mlaďas přijede. Ale ouha. Prej nedorazí. Hm. Tak koho teď mám na poslední chvíli sehnat. Jsem naštvaná, zklamaná a nahraná. Lítám od čerta k ďáblu a od ďábla k čertu. Nakonec se domlouvám se Zdeničkou Dušků, že si půjčí Vitaru od tatínka a Milan mě odtáhne domů. Spadne mi kámen ze srdce. Za dvě hodiny je Vitara v Deštném. Loučím se s kamarádama. Uvidíme se zase na Kanadě za pár dní. Holky, kluci, jeďtě opatrně. Já s Milánkem frčíme přes Dobrušku, Hradec, Mladou Boleslav, Lovosice a za 5 hodin jsme doma. Suzuka táhne jak o život a Milan dobře řídí. Je to radost s ním jet. Zaparkuju vlek a s obrovskými díky se loučím i s Milanem. Máte to u mě. Do večera krámuju věci a pejsky. Je totálně zafoukáno a boudičky během těch dní co jsem nebyla doma zapadali. Večer úplně mrtvá padám do postele. Ale stálo to za to. Těším se už zase na Kanadu.

Šediváček 2010-2.díl

11. února 2010 v 2:13 | hrobnice |  Mushing
Čtvrtek.Dnes nás čeká 2. a to"noční" etapa. Tj. starty odpoledne s dojezdem potmě s čelovkou. Sluníčko nikde. A sněží. No to se pojede s čelovkama dosti špatně. Startujeme kolem půl třetí. Sjezdovka nahoru a zase dolů do Deštné. Bungrovka. Zase jsme se scukli s Robinem. Při výjezdu tobogánu nás honí Merhy. Ale zde se nedá předjet, tak musí Michal chvíli vydržet a jet za náma. Jakmile se cesta trochu rozšíří, tak F1 pouštíme. Hrobníci ťapou v botičkách. Ale v hlubokém sněhu je postupně ztrácejí a nebo se jim dostane sníh dovnitř. Za Masaryčkou stavím a botičky sundavám. Nechám jen Esterce,Nanukovi a Fifince. Kulíškovi se znatelně běží líp bez botiček.
Robinovi jsem trochu ujela. Když mě dojíždí při botičkové pauze, tak hlásí, že jednoho psa nechal na Masaryčce. Byl pokousán nějakým německým spřežením. Robin je naštvanej a rozhodl se jet KO domů. To je škoda. Budu na trati sama. Romča dnes mastí a nemůžu jí dohnat. Jede bez Yettíka a to je znát. Úleva psychická i fyzická. Stejně je Romča borec. Ta i kdyby lezla po čtyřech, tak to doleze třeba o půlnoci. Má můj obdiv. Malý Tobogán prosvištíme s přehledem. Nepotkáme ani nohu několik kilometrů. Před Pěticestím rozsvěcím čelovku. V dálce vidím světýlko. Hurá! Živáček. A jaký-Míra Kužela se šesti alaskánkama. Chvíli jedeme spolu a pak Mírovi ujíždím.
Sněží a špatně se kouká skrz světlo čelovky. Za Komářím vrchem potkáváme lopotícího se Milánka Petruželku s pulkou a haskounkou Bárou a Káčou. To je taky fuška. My pokračujeme v příjemném tempu dál. Dojíždím nějaké německé spřežení a Šárku pošťačku s reflektorama umístěnýma na věži saní. Působí jak maják v bílém moři. Na Pěticestí popíjíme čajík. Pak už frčíme k domovu. Sníh chvílema bodá do obličeje. Můj oblíbený 15-tikilometrový závěrečný pytel. Zámeček a už jen 5 km do cíle. Před Matoušem potkáváme duo borderek-tedy spíš jen jednu. Druhá je prý pokousaná a zůstala u pořadatelů. Nabízím svezení do cíle, ale jsem s díky odmítnuta. Holka bordeří už to prý dojde. Moje holky cítí teplíčko kotečků a mastí jak o život. Dnes to bylo o hodně náročnější než včera. V hlubokém sněhu je to fakt šichta. 65 km jsme urazili za 7 hodin. Ale Hrobníci jak když nic. Na stake outu si chvíli zalezou do slámy. Jakmile si trochu orazí a prospí, tak žerou jak protržený. To je dobře. A sněží a sněží. Opět krásná mrazivá noc.

3.páteční etapa s bivakem. Původně plánovaný start od 12 hodin se posouvá. Nahoře fučí a skútr nestíhá upravit trať. Některé úseky jsou neprůjezdné. Romča je posunutím značně nervózní. A to ani nemluvím o jejím mírně histerickém záchvatu ohledně Lentilčina ranního kvíknutí. Zatímco Romča vyšiluje se slovy jako "torze žaludku, nezávodím, Lentilka umře,…", tak dotyčná čtyřnohá závodnice s falešnou březostí si vesele očuchává počůraný sníh a vrtí ocáskem. Tonda zkušeně pokračuje s ledovým klidem v přípravách. Romču už dokonale zná. Starty se nakonec posouvají o 1,5 hodiny. Konečně vyrážíme na trať. Sáně váží snad 100kg. Na začátku Bungrovky nás dojíždí Ládík. Celou cestu k tobogánu se ho Růža snaží držet. Stále máme v té mlze žlutou bundu nadohled.U Černého kříže se loučíme. Ládík nesjíždí do tobogánu. My ano. Sněhu opět přibylo, hodně se to boří. Vyfuníme tobogán. Rumová kontrola na Masaryčce. A pak rovinatá cesta k malému toboganu. Dojíždím trio němců. Holger mi v pohodě uhne. Jeho kolegyně taky. Ale Van De Ven Mark je noční můra. Nechce uhnout. Nakonec mu naznačuju, že ho předjedu. Tak aspoň zastaví. Esterka s Růžou plavou ve sněhu po uši. Náhle jeden Markův pes vystartuje po Růže a špítne ji několikrát do zadku a stehna. Sakra, to je zmetek kousavej. Zkouší to i na Esterku, ale ta se nedá. Ještě jeden haskoun se chytne s Fífou. Drží se za hlavy. Buším pěstí do té tvrdé haskouní šišky. Nakonec haskoun vyplivne Fifinčinu hlavu z tlamy. Táhnu holky v tom hlubokém sněhu pryč. Moje saně se zaseknou o Markovo. Naštěstí němec jedoucí za mnou mi pomůže zaklíněné saně šoupnout. Moc díky. Je to za náma. Snad už Marka nikde na trati v životě nepotkám. I onen ochotný německý mašer Marka předjíždí bez dalšího pokousání.
Na KO tentokrát jedeme Pod Marušu a v protisměru na Pěticestí. Aspoň je změna. Předjíždím Ríšu Burdu, pulkaře Milana Petruželku, Láďu Urbáška s Conie na běžkách. V táhlém stoupání na Pěticestí ještě potkávám Romana Kronuse, Sarah Polanskou a Míru Kuželu. Těsně před Pěticestím dojíždím Romču s Lentilkou. Holka krásně táhne a Romča jí ani nestíhá. Na kontrole se fotíme. Zapínám čelovku. Od Pěticestí se sjíždí k bivaku. Jedeme s Romčou spolu. Úzké koryto nedovoluje Romče moc brzdit. A Lentilka táhne jak o život. Snaží se nás dohnat. Několikrát ji musím přidržet za obojek, aby Romču nestrhla. Je to furt z kopce a děsí mě představa, že to zítra ráno polezeme nahoru. Snad 4 km klesání. Vidíme světýlka. Blíží se bivak. Romčina čelovka je v těsném závěsu za mnou. Romča už jde jako robot. Je zmakaná jak borůvka. Jedeme po široké cestě několik kilometrů. Slyším štěkat psy. Chata Bedřichovka-místo našeho bivaku.

Šediváček 2010-1.díl

10. února 2010 v 0:54 | hrobnice |  Mushing
Máme dva dny volna a tak si je náležitě užíváme. Vykrmujeme pejsky i sebe, odpočíváme. Emilka je týden "na bytě" u Snickrse u Bieliků. Naprosto šťastná. Na procházce lítá navolno. Dva dny utečou jako voda a je středa. První etapa. 65km. LUčka startují hned za lyžařema. Romča je nastartovaná s baťůžkem, lyžema, Yettíkem a Lentilkou. Nervózně pobíhá v elasťáčkách. Čeká je životní závod. Zkouška ohněm. Nebo spíš sněhem. Startuje se v intervalech od-do. Takže odpadá předstartovní stres-tedy aspoň trochu. Spolu v kategorii jedu s Mončou. Ale ta vypálí na trať několik desítek minut přede mnou. Ládík jede v turistech až na konci startovního pole.
Navlíkám Růže a Esterce triko a na něj postroj. Holkám to sluší. Tak bando, jdeme na to. Tonda a Ládík mi pomáhají na start. Po umydlené silnici to klouže jak po mejdle. Ale jakžtakž se přiřítíme ke startu bez úhony. Známé "tři,dva,jedna,gou" a jsme na trati. Šílený výlez sjezdovky. Všichni kadí a čůrají .Naprostá normálka pro diváky. Ach jo. Doufám, že se jednou dopracujeme k nějakým efektivnějším a atraktivnějším startům lahodícím oku divákovu. Poté, co zdoláme vrchol sjezdovky, tak se zase překotně hrneme dolů do Deštného. Přes křižovatku a táhlý nájezd na Bungrovku. Předjíždíme Monču fouskovou. Pápá Mončo. Klikatíme se Bungrovkou nahoru až na Černý kříž. Celou Bungrovku jedeme společně s Robinem Vinšem. Slyším jak křičí:"Janino, nes.r". Ne to není na mě. Je to na alaskánku z druhé lajny-jmenuje se jako já. S Robinem jedeme tak nastejno rychle.
Do tobogánu ho ale pouštím před sebe. Já musím dámám brzdit. Tak bych nerada, aby Robin kvůli mně musel z kopce krkolomně přibržďovat a šťouchal mě lídrama do nohou. Romču míjím těsně před Černým křížem. Mrmlá něco o očistci. Ale má s sebou Tomáše Haladu s haskounkou Majky. Však ona to holka dá. To by nebyla Romča. A navíc nemusí do tobogánu, tak ušetří trochu sil. Tobogán-to byl kalup v hlubokém sněhu. Jsme v nejnižším bodě tobogánu a čeká nás opět výlez na vrchol. Přefrčí nás Jindra Zelenka. Ze široké silnice sjíždíme na úzkou skútrovku. Po 200m by se mělo odbočit ostře doprava. Jenže značka zřejmě spadla. A mlíko přepažující rovný směr je bůhvíkde. A za chybějícím mlíkem se motá Jindra a Míra Kužela, který sem zahučel jako první. Já brzdím všema brzdama a silou vůle, ale podaří se mi zastavit sáně tak, že jima stojím u odbočky. Robin jedoucí těsně za mnou je na tom líp. Stojí lídrama jen lehce za odbočkou. Jelikož je těžký se odsud vyhrabat sám, tak vymýšlíme strategii. Pomůžeme si navzájem. Já navedu Robinovo psy správným směrem. On popojede a počká za odbočkou a pomůže mi s mýma psama, já pak stejným způsobem pomůžu Jindrovi a Jindra Mírovi. Navodím Robinovo lídry správným směrem. Robin mi pak pomůže naštelovat hafany po trati. Při tomto manévru se náhle otáčí Jindra sám a žene a valí se přese mě. Jen špitnu"Jindro, prosímtě nerozbi mi sáně". Attiba visí za nízký smrček a sáně jsou narvaný do porostu. Holt norský polární expres je mašina. No neva. Robin musel před Jindrou ujet. Ale Esterka drží nataženou lajnu sama od sebe. Musím vyrvat oblouk saní ze stromečků. Plácám se v hlubokém sněhu po kolena. Ale zadaří se. Kotvím sáně na obě kotvy a jdu za Mírou. Ten na mě klidným hlasem promlouvá, že si pomůže sám, že mám jet. Tak jo, pokračujeme. Sotva vyjedu, tak přede mnou stojí Jindra a motá svoje psy. Nadávám jak špaček na toho, kdo vymyslel tuhle záludnou neznačenou zatáčku. Pomalu, ale jistě zdoláváme tobogán. Jsme na vrcholu. Teď následují široké cesty k chatě Masaryčce. Sem tam nějaký lyžař.
Předjíždím Robina. Sluníčko šajní. To je paráda. Za chvíli jsme na Šerlichu u Masarykovi chaty. Zde se nachází Bohoušek Řepík s rumíkem a čajíkem. Za chvíli psi cukají a na silnici se blbě kotví. Tak se loučím s kontrolou a popojíždím 200m za zatáčku. Tady zastavím a pořádně kotvím. Dávám pochvalu a piškotky. Nenechavci z prvních dvou řad-Esterka, Růža,Fífa a Brownie se otáčejí a chramstaj mi piškoty plnejma tlamama z ruky. Ostatní hafíci způsobně čekají na místě. Robin mě dojíždí. Čeká až dopauzuju a vyrážíme za sebou. Opět slyším nějaké né zrovna pochvaly na účet Janinky v Robinovo spřežení. Musím se smát. Za chvíli Robinovi mizím z dohledu. Na dlouhé mírně se vlnící rovince potkávám Romču. Je úplně vyflusaná. "Jani, to je tak těžký!. Kolikátej to je kilometr?". Romčo, je to šichta, ale jsme teprve na 20.km Romča obrátí oči v sloup a pokoušejí se o ní mrákoty. Yettík je ale v pohodě-netáhne a očůrává kdejakou vyčnívající vločku. Na to já bych neměla nervíky. Moje holčičky krásně šlapou. I s těma 65 kg těžkejma sáněma.
Prudké koryto "malého tobogánu". A v něm Vojta Němec se samíkama. Vojto, prosím přidej. Tohle neubrzdím. Samojedi kopnou do vrtule a řítí se průsmykem jak sněhové koule až se zadníma packama kopou do uší. Vojto, promiň, to nešlo pomaleji. Za chvíli je tu odbočka na KO.My ale pokračujeme dál opačným směrem na Jelenku. Zde stojí samotinká fotografka Petra. Dáváme občerstvení a poklábosíme. Tak holky, frčíme dál. Moje oblíbené "spáleniště". Výhledy až na Krkonošskou Sněžku. Nepopsatelná nádhera. Sjíždíme ke kontrole Pod Homolí. Zlomené běžky v závěji. Čípak jsou? Mariána. Stojí na kontrole Pod Homolí s odřeným nosem. No, mě by na běžky se psem nikdo nedostal. Jedeme dál. Široká cesta až na Pěticestí. Dáváme piškotkovou pauzu. Předjíždíme Lucku Matrkovou s Terykem. Těsně před Pěticestím odbočujeme doleva na skútrovku na Komáří vrch. Míjíme duo borderek. Fífa sice čumí, ale nic. Od Komářího vrchu opět do kopce až na Pěticestí. Zde rozprávím s kontrolou a dávám čajík. Holky chválím (samo, že i kluky). Před námi je táhlý sjezdík a prudké dlouhé stoupání Pod Marušu. Tady kameruje kameraman Liborek Kubeš. Letos se nejede nejkratší cestou domů, ale najíždí se ještě 15-tikilometrový pytel. Dojíždím holanďana Van De Ven Marca. To bude maso. A taky jo. Nějaký jeho haskoun Vladimír je pěknej prudič. Růža se bojí předjet. Holka neboj. Naštěstí Esterka si prohisterčí cestu dopředu. No uf! Na silnici na Luisině mi Kvakin sděluje, že Ládík projel tak před třičtvrtě hodinou. Turisti sjeli hned z KO na závěrečný 15 km dlouhý okruh. Klikatíme se příjemnou cestou lesem, kolem koní na louky. Zámeček. Zde zašitá kontrola, která vyběhla s rumem až když jsme kontrolu minuli. Cedule "5KM" do cíle. No holky, to už je za pár. Vyloupneme se nad Matoušem. A pak sešup po sjezdovce do cíle. No sláva, jsme doma. 5h 13 minut. Ještě zvážit sáně jako kontrolu-65kg stále. Ládík mi pomáhá na stake out. Pejsci zahučí chrupat do kotečků a já na čajík. Čekáme na Romču. Ta se s Yettíkem trápí. Na trati je skoro 9 hodin. Romčo, nech zítra Yettíka doma. Monča doráží. Je naštvaná. Musela vzdát, fousky mají rozbité packy do krve. Moji Hrobníci i Láďovo "kuřátka" také dostali zahulit a někteří mají oděrky mezi polštářky. Mažeme s Ládíkem hojivou mastičku. Zítra budou botičky. Něco teplého do břicha, vyslechnout musher meeting a jde se na kutě. Mrzne. V noci naměřili 27 stupnů. Tak zatím dobrou.

Janovičky 2010-konec

8. února 2010 v 23:30 | hrobnice |  Mushing
Neděle je snad ještě chladnější. Tradičně se mi nechce vylejzat z vyhřátého pelíšku. Ale musím. Hafíci jsou jako já-taky se jim ze slámových teploučkých kotečků nechce. Narychlo ohřát vodu a napojit. Pak kávičkujeme a čekáme na starty. Na sluníčku chytáme my i psi bronz. Opět obouvám Monči fousatý holky. Sluníčko je tak příjemné, že i Láďovo holátka "žluťásci" leží na sněhu a opalujou se. Jirka Plšek zapíná mikrofon a typická Metujácká hudba se line po stakeoutišti. Je čas. Tak šup zapřahat.
Půjčuju si od Ládíka foťák. Stejně jsou Hrobníci v MU poslední, takže není proč zas tak moc na trati kvaltovat. Láďík odjíždí s holkama na start. Já hned po něm. Jedu s devítkou-bez Mišky. Ta potvůrka stačila včera ve vaku rozkousat na sobě postroj. Byl čerstvě zašitý. Upalujeme jako o závod, dečka je v plné permanenci. Dnes nás nikdo moc nepředjíždí. Všichni rychlíci jsou před náma. To je fakt veget. Míjíme nějaké MB2 s mamutama a gróňákama. Těsně před sjezdem k občerstvovací rumové kontrole dojíždíme Míru Hurycha se 4 gróňakama. Jsou nějakcí nevrlí. Najednou chramst a jako že se sežere Esterka. Jenže je to holka tvrdá a nedá se jen tak lehce. Kdybych neřvala na gróňáky, tak bych se i zasmála-malá pidiEsterka s otevřenou vyceněnou tlamou drží v šachu čtyřku chlupatců a ti jen vyjeveně čučí, cože za prcka je žene do kouta. Jenže Růža se teď bojí předjet. Musím dopředu a přetahuju psy přes Mírovo piraně ručně. Sláva-vše dobře dopadlo. Esterko, ty si šikula. Pak už rumík, chvíle pauza a zase frčíme dál. Je to krása. Fotím. Ani se nenadějem a jsme v cíli. Musím holky (a i kluky) pochválit a taky Kulíška. Ta makala jako blázen a ještě před měsícem se jí ani nesnilo, že bude takhle parádně mastit na závodech. V cíli mě odchytí komentátor Jirka a musím divákům vyjmenovat všechny svoje pejsky jménama. Lidičkám se to hrozně líbí a tleskají. Pak už vypřahám, krmím a balíme. O Subaráčkovi zatím nemám žádné zprávy. Ale Zdenda s Luckou Pospíšilů mě "Fialkou" odtáhnou vlek do Deštného. Tam už Romča od soboty stráží zuby nehty(doslova) místečka pro nás Janovičáky.
Vyhlášení. Náš sobotní čas byl na 32 km dlouhé trati 2h 15 minut a dnešní 2h 11 minut. Jsem navýsost spokojená. Jsme teď fakt sehraný tým. Hafíci, jste moc šikovný. Láďík je také z tratě nadšen-no vidíš, já ti říkala, že Janovičky se ti budou líbit. Čeká nás přesun na Šediváčka. Ještě se po cestě stavujeme u Manmaťáka a pro Růžu a Esterku pořizuju trika pod postroje proti odírání. Láďík fasuje kuřecí žluté oblečky pro zbytek smečky a Monča dokupuje botičky pro fousky. Pak už frčíme směr Deštné. Dojíždíme za tmy. Uvelebíme se na vystrážená místa. Obstaráme pejsky a zajdeme do Kristýny se trochu občerstvit. Dnes jdu brzy na kutě-jsem z těch všech událostí utahaná jako kotě. Noc je opět nádherná mrazivá s hvězdičkami.

Janovičky 2010-2.díl

6. února 2010 v 14:21 | hrobnice |  Mushing
Mrazivé sobotní ráno zalité sluníčkem. No paráda. Zima ukazuje svojí přívětivou tvář.Pejskům napít, sobě kafíčko a čekáme na starty. MUčka vyrážejí na trať až k 11 hodině. Obotičkovala jsem Monče Akinu a blondýnu Taru. Nejprve odjíždí na start Monča s fouskama, MBčka jedou před náma. Pak už je řada na nás. S Láďou zapřaháme vedle sebe. Ládík vysvleče svoje holčičky ze žlutých kuřátkových manmaťáckých oblečků a sám obléká svojí kuřecí žlutou bundu a vyráží přede mnou. Jede s osmi. Já zapřahám desítku: Esterka,Růža,Brownie,Fífa,Kulíšek,Miška, Nanuk,Attiba, Balto a Fík. Krkolomně se řítíme na startovní čáru. Musím se otočit téměř o 180 stupňů. Málem u toho zbourám sáněma komentátora Jirku Plška i plůtek. Ale dobrý, pomocníci to jistí. Tři,dva,jedna,go! Kroužíme oblouček pro diváky, šup přes silnici, ostrá pravá a zahučíme do lesa. A je klid. Sáně sviští. Až moc rychle. Musím holkám přibržďovat, aby se nepřepálili.Mastíme několik km po zvlněné rovince. Miška začíná pajdat na přední nohu. Ajéjé. Začínáme stoupat.
Dojíždím Monču fouskovou. Pozdravíme se, Hrobníci přefrčí a upalujeme dál. Prudkou pravou zatáčkou opouštíme širokou cestu. Čeká nás nejkrásnější úsek tratě-úzká romantická cesta podél polských hranic. Tuto část mám nejraději. Škoda, že nemám svůj foťáček-zůstal v Subaráčkovi daleko odsud. Na zítra si půjčím od Ládíka-to by byl hřích tu krásu nezvěčnit. Klídkujem,vegetíme,krásně šlapeme. Náhle Miška škobrtne a bum-leží. Holka, tys zakopla. Hmm, ale nejde dál. No tak honem kotvu růžovku do sněhu a Mišku nakládám. Mám v saních pytel s granulema, abychom byli trochu stabilní a nelítali jak nudle v bandě. Takže Miško, moc komfort ve vaku mít nebudeš. Ale Miška nic neříká, neprotestuje a nechá se naložit a zazipovat. Je ráda, že se poveze. S devítkou pokračuju dále. Holčičky mastí jako bychom neměli v saních těch 40kg navíc.
Prudký sjezdík. A zrovna Jirka Kubelka se třema haskounama. Brzdím dečkou, brzdou, očima,ušima. Ale Jirku dojíždím a předjíždím. Kulíšek v zápalu boje nekouká a binkne Jirkovi zezadu do kolen. Tisíckrát se omlouvám. No u Kulíška to není poprvé, že se nevyhne. Musím to hlídat. Občerstvovací rumová kontrola. Dáváme čajík s rumíkem. Pokračujeme dál. Dva krátké prudké stoupáčky, kde, jak říká Ládík, "se trochu zavzdušním". No myslím, že je to úsek, kde si Ládík asi cigárko nezapálí. Opouštíme hranice. Sjíždíme pomalu ale jistě zpět do Janoviček. No to je nádhera. Euforie dosahuje vrcholu a endorfíny mi kapou ze všech buněk. Ani se nenadějem a je tu cíl, rušno,diváci, Jirka Plšek. Zpovídá mě co na trati a něco kolem pejsků. Diváci se baví.
Míříme ke stake outu. Ládík už napájí holky jedny žlutý odečkovaný. Tipuju, že dojel tak čtvrt hodiny před náma. Jsem nadmíru spokojená. Šlapalo nám to jako fík. Jen ta Miška. No holka, máš to spočítaný-Šediváčka nepojedeš. Připravujeme krmení, zblajzneme oběd v jídelničce. Užíváme si zasloužené kafíčko a zkrátka siestujeme. V poklidném duchu uplyne den. V 8 h večer jdu venčit. Únava mě zmáhá a vytuhnu. Když se probudím jsou 3 h ráno. Tě prsk, zaspala jsem rockotéku! To je ostuda. Asi stárnu.Znovu venčím a pokračuju v chrupání. Je mrazivá krásná noc.

Janovičky 2010-to nám to pěkně začíná

4. února 2010 v 22:34 | hrobnice |  Mushing
Přípravy na Janovičky a Šediváčka trvaly 2 dny dopředu. Nejprve balení, pak přenášení věcí a nakonec vodění psů. Do té doby jsem nevěřila, že můžu jít se sedmi psy připnutými k manmaťáckému opasku. Můžu. Zalepuju zástrčku vleku izolačkou k zásuvce. Rozdrtila se od sněhu. Ale světla svítí.Táák. Vše zapakováno, šup do auta a škyt. Baterka nenastartuje. Já se picnu. Volám kamaráda. Startujeme přes kabely. Toto pěkně začíná. Plně naložená vyrážím páteční ráno již do práce. O hodinu pozdě. Můj cirkus bravůrně otáčím na pidi zasněženém parkovišťátku u ordinace. V 11 h venčím na řetízkách u vleku pejsky a ve dvanáct padla a velím ádijé. Vše mám parádně naplánováno. Za Prahou se sjedu s Mončou a Ládíkem mířícíma z jihu.
Projíždím Českým Středohořím. V Lovosicích objížďka. Subaráček náhle zavzdychá a stojíme. Nefunguje spojka. Ať řadím co řadím, tak ani na jednu rychlost to nejede. Ještěže jsem včas uhnula na krajnici. Stát uprostřed silnice, tak mě kamiony sežerou zaživa. Zkouším znovu a znovu se rozjet. Jde to jen na zpátečku. To je konec. Co teď? Kdybych neměla za sebou vlek s 15-ti hafanama, tak auto zamrknu a je to. Jenže takhle!? Volám kdekomu a hlavně svému dvornímu mechanikovi Borískovi. Dává mi tip na jednu dílnu v Lovosicích. Tak jo. Zamykám auto a proti proudu tiráků v páteční dopravní špičce se vydávám vstříc průmyslové zóně hledajíc pomoc. Ptám se kdekoho, dělám "blondýnu" (ono to fakt funguje) a hledám. Dotyčný maník má dovolenou. Sakra. Co teď!?Jdu ještě do jedné dílny a po desáté dnes slyším : "Milá paní, to vypadá na převodovku". Hmm, tak to ne. Musím auto dostat k Borískovi a vlek na Janovičky. Vracím se k Subaráčkovi. Zalejzám dovnitř do auta-mrzne a já taky. Telefonuju s Romčou, Ládíkem, Mončou a všema možnejma, co disponují autem s koulí a jedou směr Janovičky bez vleku. Romča je připravená přijet pro mě a odtáhnout mě. Pak jí napadne Péťa Davidů. Má služební fabii a kouli a jede bez pejska. Péťa je hrozně hodná. Nabídla se, že pro mě zajede z Rakovníka. Po páté bude u mě. Borísek taky. Sedím v autě a tuhnu. Esterka v boudičce za mnou taky. Vrcholí dopravní špička. Kamióny mě objíždějí. Výstražná světla dodělávají. Baterka je v háji. Vždyť tu takhle blikám už skoro pět hodin. Pejsci ve vleku jsou zlatíčka a ani nedutají. Nedá se zde venčit. Na skorodálnici to fakt nejde. Stmívá se. Přijíždí Borísek s kámošem. Odpojujeme společnýma silama vlek. Je těžkej jako bejk. Chlapi odtahujou subaráčka na laně. Boris mě chvíli pošle ohřát k němu do auta. Cvakám zubama. Trochu se v autě roztaju. Přijíždí Péťa. Fábie couvá před vlek. Nevěřím svým očím. Cedulka s obsahem 1,2 na kufru auta mě vyráží dech. Vlek má hrubým odhadem 800kg. No to bude jízda. A to není vše. Péťa vytahuje šroubovací kouli. No potěš. Jestli tohle dobře dopadne, tak se dám na modlení. Tak teda jo.
Borísek nám dává poslední pomazání a se slovy "Holky jeďte fakt opatrně" se přesouváme na vedlejší silničku. Musíme přeložit ještě věci ze Subaru do Fábie. Toť další problém. Kufr Fábie je už teď plný. Takže musím vzít jen žrádlo a věci pro psy. Moje oblečení, boty, spacák, "kravinky a nepodstatné věci" zůstávají v Subaru. Pod lampou veřejného osvětlení pakujeme jako kočovníci. Přednost má 70 kg masa, 30 kg granulí, šňůry, postroje, botičky,kotvy, líh,vařič, termo box na žrádlo, misky a šlus. Ostatní-moje věci pápá. Takhle narvanej kufr Fábie asi nepamatuje. Vyrážíme. Mám s sebou jen to, co mám zrovna na sobě. Ale Romča a Láďa mi něco půjčí. Jedeme. Jsme rády, že jedeme. Najíždíme za chemičkou na dálnici. Naše maximální rychlost, kterou Fábie se svým výkonem 47kW vyvine je 60 km/h. Troubí na nás i kamióny. Nojo, prostě to nejede tak rychle. Roman Habásko se nám nabídl a vyráží nám naproti s Bářiným Rangerem. Sejdeme se v Hradci Královým. Volá Lucka Anděrová-Pospíšilová. Byly s Péťou domluvený, že se taky sjedou za Prahou. Ježíši, proč nás to nenapadlo-Zdenda má Mitsubischi L200 s obsahem 2,5 a tažný. No paráda. Péťo, musíme to odtáhnout za Prahu a tam přepřáhnem. Romana odvoláváme. Takhle to bude lepší. Na 19.km hradecké dálnice sjíždíme na pumpu. Zapřaháme vlek za "Mišáka". Fábie i Péťa si nahlas oddechnou. Opouštíme benzínku. Zdenda valí s vlekem před náma, já jsem zůstala u Péťi ve Fábii. Projíždíme Hradec,Náchod a blížíme se k Broumovu. Za Broumovem u odbočky na Janovičky čeká Ládík s "Bobešem". Opět přepřaháme vlek. Snad už dnes naposledy. Ládík mě vytáhne až na zasněžené vyhrnuté parkoviště pro závodníky. Štelujeme vlek a vypřaháme. Je 23 hodin. Natahuju stake outy, rozvěšuju řetízky a pejsky honem ven. Vydrželi to 12 hodin ve vleku. Zlatíčka, nepočůrala se ani Emilka. Honem na prezentaci, nakrmit hafuše a hajdy na kutě. Bylo to dnes náročný a zítra nás čeká první kolo závodů. Jsem šťastná, že jsme tu s pejskama v pořádku. Díky kamarádi za pomoc. Tak se vyspěte a zítra budeme závodit...

Kde je ?

4. února 2010 v 0:13 | hrobnice |  Dění kolem našich pejsků
Jednoho rána jsme se Zizinka i já divily, kde je boudička...
A Bubáček dělala partyzána v úkrytu...
Takže jsem vzala mojí kámošku lopatu a odhazovala a odhazovala...

Trochu jsme zapadali

2. února 2010 v 0:21 | hrobnice |  Dění kolem našich pejsků
Tak nějak padalo a padalo, až jsme museli boudičky hledat pod sněhem...
Pejsci si vylezou na hromadu sněhu u boudičky a koukají do okolí jako z rozhledny. Jinak zážitky ze závodů budou co nevidět, tak vydržte...