Pište nám komentáře, vždy potěší!!!

Březen 2010

Nonstop 2010-konec

23. března 2010 v 18:24 | hrobnice |  Mushing
Palíza a Ládík chrní
Páteční dopoledne okouníme střídavě u pejsků a střídavě u Kremličků. V pravé poledne vyrážíme na trať. S Láďíkem oba pojedeme dlouhou. Chvíli jedeme spolu, ale Ládíkovo holčičky mi brzo mizí z dohledu. Nejedeme sice moc rychle, ale zato jistě. Hrobníci šlapou jak hodinky. Škoda jen, že nelze při tomto závodě střídat více okruhů a nebo je jezdit opačně. Pejsky by to víc bavilo. Já se mám na co dívat-trať je tak rozmanitá, že se nenudím. Před vjezdem na silnici před K2 mě dojíždí Kovboj. Pejsci mu spíš než v lajně jdou do vějíře. Chvíli se plácá přede mnou.
svíčková
Pak ho předjedu a ujedu. Na K2 už jsem sama. Navádím pejsky do dalšího okruhu. Pojedu dlouhou ještě jednou. Tentokrát vůbec nikoho nepotkávám. Ve 20.25 h jsem doma. Obstarávám pejsky a pak sebe. Před půlnocí pomáhám zapřahat hafany Ládíkovi. Jede krátký okruh. Moje holky odpočívají. Já taky. Zalezla jsem do stanu. Až Ládík dojede, tak mě má za úkol vzbudit. Jenže. Nechal mě chrnět a já zaspala a vstávám až kolem 4.hodiny. V 6 h ráno vyrážíme oba na poslední okruh. 45 km. Třičtvrtě krátkého okruhu jedeme spolu. Pak opět Ládík práskne do koní a je fuč. Jede jen se šestkou, a jak mu to pane mastí. Táák holky, užívejte si to. Jedete tudy naposledy. Je mi to až líto, že to končí. Je to úžasný a jedinečný závod. Úplně mě to chytlo. A taky Ládík popadl druhý mašerský dech a začlo ho opět bavit jezdit se psy. V 10.15h jsem v cíli. Ládík o něco dřív. Dnes ujeto 132,4km. Celkem 503 km. To je paráda. Pokořila jsem pětistovku. O 100 km víc, než jsem si původně myslela. Ládík má taky bohatě splníno-408,4km. Taky o 100 km víc než zamýšlel. Hrobníci i holky z jihu jsou šikovný. Zaopatřujem pejsky a jdeme ke Kremličkům na domácí svíčkovou. To je bašta. Přijíždí Šárka pošťačka. Panebože, má o 0,4km víc než Palíza.
VencaN a Palíza
jako bratři
Vencovo
No to by nešlo. Naštěstí Palíza, aniž by to tušil, jde objet ještě jeden okruh. To by chlapi nerozdejchali. Zato my už máme padla. Odpoledne je vyhlášení. Dostáváme na památku nášivku Český nonstop 2010. A jak to dopadlo? V čistokrevných první Palíza,druhá Šárka pošťačka, třetí Sarah, čtvrtý VencaN a pátý Čůza. V nečistých první Merhy, druhá já, třetí Kovboj a čtvrtý Ládík.
paní domácí Irča
Jindra Zelenka byl diskvalifikován uprostřed závodu, neboť spaním v autě porušil pravidla Nonstopu. Po vyhlášení postupně všichni odpadají. Únava strašně doléhá-na všechny. Palíza s VencouN si zalezli u Kremličků do postele. V botech. Irča vytuhla v křesle, Míra na židli, ostatní se vytrousili do pokojů a aut. I já zalejzám do spacáčku. Nastavuju budík. Musím za 3h vyvenčit pejsky. Snažím se vzbudit i Ládíka na venčení. Nejde vzbudit. Vůbec. Tak venčím i jeho holky. Pak beznadějně upadám do komatu. Chrním 13 hodin. Někteří prospali i 15 hodin v kuse, že jo Ládíku!? Zkrátka to několikadenní nespaní se nastřádalo v ukrutnou únavu. Ráno je slunečno, kafíčkujem a balíme. Postupně se všichni trousí domů. Louka u Kremličků zeje prázdnotou.
vytuh i pan ředitel Míra
Škoda. Bylo to nádherný. Originální závod. Shodli jsme se s Ládíkem, že příští rok jedeme znova. Hodně udělalo i parádní domácí zázemí, bašta, teplá voda a sláma pro psy, sušení, koupelna,…Vše pod neúnavným nonstop vedením Ireny a Míry a několika pomocníků. V jakoukoliv noční i denní dobu jsme měli teplé jídlo, pití, vodu, zázemí, zájem,…bylo o nás zkrátka postaráno jako v bavlnce. Za to moc díky. I to dělá Český nonstop jedinečným originálním závodem. Cestou zpátky jedu v závěsu za Ládíkem. Směřujeme k němu domů do Jamnýho. Vyzvedávám si tam pytle s granulema. A taky fotím štěňátka. Fintu, Chucka a holky Princeznu,Kikinu a Helíška. Kikina na mojí počest šplhá po pletivu a já čučím s otevřenou pusou na její horolezecký výkon. Jak opička Judy. Dáváme kávičku a odjíždím. Písek,Nepomuk,Plzeň, Jesenice, Most a pak už jsem doma. Ospalá, utahaná. Vybaluju věci a vodím pejsky do dvou do noci. Usínám s hlavou plnou vzpomínek. Tak příští rok zase na Nonstopu.
Ládík s Fintou

Kalamitní vsuvka konec

18. března 2010 v 23:06 | hrobnice |  Dění kolem našich pejsků
Tak včera tj.ve středu ráno konečně vichřice utichla a ráno bylo dílo zkázy dokonáno...
už je sníh nad plotem
zbývá třičtvrtě metru sněhu
vykutala jsem Mišky boudu
Pro srovnání jak to vypadá v létě...Mišky bouda na podzim
Růža na boudě
podzimní boudy
kůl od Zizinky boudy 1
kůl od Zizinky boudy 2
kutám
střecha od kůlny

Kalamitní vsuvka 2

16. března 2010 v 14:25 | hrobnice |  Dění kolem našich pejsků
Zatímco Jana Henychová dorazila do cílové Alty v Norsku, tak já zde v Krušných horách bojuji již 4.den se sněhovou vichřicí, která má snad lokální charakter kolem mého baráčku. Ale jak říká Jana "co tě nezabije, to tě posílí"...takže sílím a šílím...
haldy sněhu kolem ohrady
branka
Růža a Emilka zafoukali
boudičky nikde
musíme je vyhrabat
tohle umí vichřice během hodiny
Mt.Everest

Kalamitní vsuvka

14. března 2010 v 22:21 | hrobnice |  Dění kolem našich pejsků
...než dokončím Nonstop, tak vkládám obrázky ze sněhové vichřice, která řádí nyní v Krušných horách. Lopata na odhazování sněhu už mi asi přirostla k ruce...

Nonstop 2010-4.díl

14. března 2010 v 5:51 | hrobnice |  Mushing
Je čtvrtek-3.den. Vyrážíme v 8.30h na trať. Spolu s Ládíkem jsme se rozhodli jet oba velký okruh a pak si vzít povinnou 8-mihodinovou pauzu. Ta se musí vyčerpat od 30. do 70.hodiny závodu. Ládík je rychlejší, a tak nám brzy zamává pápá. Já už jedu bez Fíka jen s 8 hafany. Předjíždím tradičně jen Šárku pošťačku. Ta je na trati snad pořád. A když není na trati , tak u Kremličků připravuje a míchá nápoje pro své haskounky. Je to takový přízrak s proslulou dvousvětýlkovou čelovkou. Druhým přízrakem je Merhy. Vykutal si u psů záhrab pro stan. A stále je na trati nebo spí. Chodí jak duch plně soustředěn na tento závod. Když ho vidím u psů, tak je krmí nebo napájí a nebo zrovna vyráží na trať nebo z ní zrovna přijel. Velký okruh zvládám za 3h 45minut. Ve 12.15h nahlašuju povinnou osmihodinovou pauzu. Dáváme s Ládíkem baštu a grog. Zkusím něco naspat. Zalejzám na 2 h do stanu. Přichází krásné sny a já se poddávám spánku.
Nemilosrdně drnčí budík. Je čas vstávat k pejskům. Hrůza. Vždyť jsem skoro nespala. Ježíši, na co jsem se to dala?! Všechno dobrý, ale to nespaní je strašný. Osvěžujeme sebe i pejsky a ve 22 h vyrážíme na trať. Máme v plánu dlouhý okruh a podle toho jak půjdou pejsci, tak ještě možná i něco navíc. Ládík odpřahá Trixinku. Bolí ji přední packa. I tak je holka dobrá-ještě před dvěma měsíci běhala sprintíky. A teď dává longy jak z partesu. Zkrátka má toho nejlepšího trenéra. Takže já jedu s 8, Ládík se 7 psy. Pejsci po tmě běží líp, je větší zima a jim to líp mastí. Všude v lese praskají stromy pod tíhou sněhu. Je to strašidelný. Jedna taková větev spadla těsně před Růžu a Esterku. Je to bezmoc na to koukat, protože člověk vidí tu padající větev a nemůže couvnout a ví, že to ani nestihne projet. Takže jsem instinktivně rychle zastavila. Rána jako z děla a holky vepředu bílé. To byla klika. Holt příroda nám furt ukazuje, kdo je tady pánem. Kolem ohrady s býky profrčíme s hlavičkama "vlevo hleď". Pak už jen ticho. Občas prořízlé ránou padajícího stromu. Je to nádhera. Vkrádá se mi do těla spánek. Už to znám z Norska. Rychle se uvazuju za ruku k saním. Klimbám. Přistihnu se, že skoro celý velký okruh prospím ve stoje. Občas mi poklesnou kolena a tím se proberu. Dnes má krizi většina musherů. Vidí přízraky v lese, slyší hlasy a spí na sáních. A padají. Spánek je prevít. I já mám halucinace a vidím lední medvědy na stromech. Na Ládíka zase vylejzal bílej pes zpoza lednice. Je pak sranda poslouchat ty zkazky co se komu stalo a co kdo viděl v lese. Kousek za K2 je uhrnutý kousek silnice až "na kost". Zde musíme uhnout na cestu do lesa. A zrovna je to z kopce. Mám zde vždy strach, aby pejsci zahli z upraveného na hluboké.
Zrovna na začátku kopce tma. Náhle mi přestala svítit čelovka. Vidím kulový. To si snad ze mě Pánbůh dělá srandu. Potmě šmátrám po kotvě a kotvím sáně jen na čestné slovo do zmrzlé silnice. Lovím ve vaku druhou čelovku. Prosím pejsky, aby stáli. Jak škubnou, tak jsem v pytli. Holky se ale nade mnou slitovali a stojí jak sochy. Nasazuju druhou čelovku a pokračuju. Klepou se mi nohy, ruce. Už jsem to viděla černě. Ale zmákla jsem to. Najíždím do druhého kola. Zkusíme dát ještě malý okruh. Totéž provedl i Ládík. Jde nám to pěkně a v 5 h ráno jsme doma. Pejsci jsou spát a já bloumám u Kremličků. Máme dnes v ťapkách 128,4km. Celkem 379,6km jestli dobře počítám. Máme před sebou poslední den závodu.

Nonstop 2010-3.díl

3. března 2010 v 23:58 | hrobnice |  Mushing
Skáčeme kolem pejsků, děláme si různé životabudiče jako kávičku, čajík či čínskou polívku.
Chvíli klábosíme u Kremličků a koukáme na olympiádu(ta běží nonstop ve dne v noci-je to takový náš večerníček nonstopařů). Mažeme pejskům tlapky a dávám Nanukovi 2 botičky. V 10.15 h vyrážíme opět na trať. Zkusím jet dvakrát malý okruh. A Ládík pojede jedno nebo dvě kola podle toho, jak mu holky půjdou a jak se budou cítit. Hned po dvou kilometrech je vesnička Návary. Kousek za ní mi Ládík mizí v dohlednu. Krásně mu to peláší-kolo od kola se zlepšuje a je spokojenější a spokojenější. To je dobře. Má zase chuť jezdit a závodit. Hrobníci ťapou svým tempem. U jedné ohrady zrychlí-těsně u ohradníku si totiž na seně pochutnávají ohromní chlupatí jaci. Rohy jak řídítka od babety, přežvykují a čučí na nás. Né Fífo, že tě napadne se s chlupáčem kamarádit. Masti dál! Za chvíli jsme na K1. Razítko, pohladit pejsky, vyzvedávám si "vzkaz" od Ládíka a frčíme dál. Nikoho jsme za celé kolo nepotkali. Až ke konci Šárku pošťačku. Najíždím do druhého kola. Nejdřív se psům nechce. Ale po pár kilometrech se rozběhnou do svého obvyklého tempa. Začíná se mi rodit v hlavě myšlenka, co kdybych zkusila ještě kolo třetí. Psi jdou jak hodinky. Tak jo. Holky, ještě jedno, jo?! Při vjezdu do třetího kola potkáváme Vencu Němce. Střídáme se ve vedení. Moje holky jsou přeci jen unavenější, a tak nám trochu poodjíždí. Pozoruji, jak je všude spousta popadaných stromů a větví. Pod tíhou sněhu se zlomili. Nejeden strom padl na cestu. Ale ihned to některý ze závodníků nahlásil. A bleskovou rychlostí přifrčel skútr a kalamitu odstranil. V jednom místě žuchnul obrovský smrk napříč cesty až jsem ho musela objíždět lesem. Na hrázi jednoho rybníka mě dojíždí Ládík. Dal si po prvním kole oraz a po třech hodinách vyrazil znovu na trať. Jsme na K1.Zde fronta. Vepředu jako špunt stojí Šárka. A napájí! Ježiši! Ládík stojí za ní, pak Venca N a nakonec já. Máme oraženo, razítko putuje zpět do pixli a jen čekáme. Ládíka už to přestává bavit.
Zkouší prorazit cestu. S mírnými obtížemi se daří. Původně jsme mysleli, že dáme na kontrole čajíček, ale toto mění situaci. Teď je řada na Vencovi. I on jede dále. Tak a teď já. Hrobníci se sápou na zbytky jakého pití vybrindaného ve sněhu. Houknu na ně. Dají čumáky pryč. Brownie s Fífou v druhé lajně se při předjíždění vmotají mezi Šárčiny haskounky. Rozplejtám. Odjíždím pryč. Šárka za mnou. Sotva Šárce poodjedem, tak Fík začíná stávkovat. Sedá si na zadek. Několikrát zkouším ji rozejít. Marně Dávám ji do vaku. Tam spokojeně zalejzá a ani nedutá. Připomíná mi její vzácnou maminku zlomeninu Wulfinku. Taky se šprajcovala. Šárka a její "pony expres"nás dojíždí. Holky, nějak se plácáme. Je čas máknout ať jsme doma. Šárka se nás drží jako klíště. U bivaku jí mizím teprve z dohledu. Rozsvěcím čelovku. Domů už je to kousek. V 18.30 h kotvíme u vleku. Fík vyskakuje z vaku jak Jura. Ládík dorazil před chvílí. Pejsky ukládám ke spánku. Naopak neběhače vyvenčím a nechám hodinku venku. Jdu dovnitř do domečku na polívku a groček. Obsluha funguje na jedničku s hvězdičkou. Připravuju pejskům žrádlo. Po dvou hodinkách je budím následuje teplá večeře. V mističkách se jen zapráší. Maso,granule, vločky a škvarky. Tahle bašta pejskům svědčí. Vymejšlíme s Ládíkem další plán. Po půlnoci v 1.15 h vybíháme na malý okruh. Skoro celý ho jedeme za sebou. Nakládám opět stávkujícího Fíka. Veze se skoro celé kolo. Ke konci už mi Ládík mizí. Půjčila jsem mu mojí čelovku Silvu a je navýsost spokojený, že konečně něco ve tmě vidí. Jeho bludička je tak na svícení ke psům. Na poslední silničce se řítím z kopečka. A ejhle. Strom přes cestu. To je průser. Nejde objet. Kolem je les.
Tak musím zkusit ho podjet. Hážu sáně na bok. I s Fíkem ve vaku. Proplazíme se pod kmenem. Dobrý. Bylo to tip ťop. Hned jak dojedu, tak to nahlásím pořadateli. Rozcestí a 3km domů. A šup do boudiček. Je 4.15 h a my máme za sebou dnes 118,8km. Celkem 251,2km. To je pěkné. Dáváme kafíčko a polívku a čekáme na rozednění. Před námi je třetí den Nonstopu.

Nonstop 2010-2.díl

2. března 2010 v 3:15 | hrobnice |  Mushing
Úterní ráno. Dnes to začne. Rychle našupat povinnou výbavu do saní-bivakovací potřeby, žrádlo pro psy a jídlo pro lidi, čelovka, lékárnička, botičky a oblečky pro psy. A je to. Ještě kafíčko na probuzenou a polívčičku od číňana. Psi vyšilujou-už se těší na start. Vyrážíme s Ládíkem kolem 10.30 h mezi posledními. Za námi je jen Jindra Zelenka. A ten nás pár kilometrů po startu převálcuje, že si ani nestačíme říct ahoj. Jedu první. Za mnou Ládík se svejma kuřátkama. Snažím se ho vyfotit, protože jak ho znám, tak zase foťák nemá. Cesta rychle ubíhá. Je to nádhera. Sem tam poznávám úseky, co jsme jeli na Kanadě. Ale jsou v protisměru. Vlníme se po hrázích rybníku a krásným lesem a je tu K1-cca 15.km. Otisknem razítko na papírek, pokecáme. Na ukotvení saní je zde pneumatika. Nějak je blbě uvázaná, a tak málem Hrobníci odpochodujou beze mě. Ale včas skáču po brzdě. No hned mohl být průser na začátku. Pokračujeme. 25.km. místo pro případný bivak. Trať je tu parádně upravená. Je vidět, že si Míra dal moc záležet. Vždyť Nonstop je jeho "dítě". Prostě nemá to chybu. Krásná krajina, umydlená trať, milovaní pejsci a splynutí duše s nádherou…Dojíždím Sarah. Předjíždíme. Ládík ne. Majky a Eliška se zaseknou a ne a ne chlupáče předjet. Trauma ze Šediváčka se vrací. Zatraceně. Eliška se zarazí a prostě nejde. Bojí se pokousání. Čekám, až mě Sarah opět dojede. Kotvím Hrobníky. Jdu k Majky a bafnu je s Eliškou za postroj a rvu je přes Sáru. Je to záhul. Hlavně na nervy. Hlavně ať Hrobníci necuknou a nefrnknou mi. Modlím se. Konečně je hotovo. Ládík je před Sárou. No to bude věc s tím předjížděním. Pokračujeme. Ládík je bez nálady a mírně řečeno "nasr.n". Nedivím se mu. Já sama jsem ráda, že Růža to kousací trauma celkem bez úhony překonala a předjíždíme celkem obstojně. Zkoušíme se předjíždět navzájem. Někdy to jde, jindy se Eliška šprajcne.
Ládíkovi na náladě to rozhodně nepřidá. Blíží se rozdvojení. My pokračujeme "Ho" na velký okruh. Stále zkoušíme vzájemné předjíždění. U krmelců dojíždíme VencuN. Ládík jede přede mnou. Majky zmerčí chlupáče a dvacet metrů za nima se zasekne a stojí. No to je zlej sen. Takhle ty haskouny Ládík nepředjede. Stojíme. Necháme Vencu poodjet. Ládík přepřahá dopředu místo Elišky Mařenku. Rychlost nic moc, ale jistota. Následuje několikakilometrový úsek po silnici.
Říkáme tomu "dálnice". Na jejím konci je zatáčka o 180 stupňů do protisměru. Ládík předjíždí VencuN. Já taky. Parádní lesní úsek-pro mě nejhezčí část tratě. K2-40.km.Razítko v pixle. Před námi Venca Jůza Čůza. Necháme ho odjet a pauzujeme na cigárko. Dojíždí nás opět VencaN. Tomu naše pauzování nevadí. Balíme. Ládík ujíždí-přeci jen je rychlejší. Umydlená silnice ve Filipově. Pak odbočka na uhrnutou silničku. Až moc uhrnutou. A ve sjezdu odbočka do lesa. Esterko, prosímtě uhni dobře. Jinak nekontrolovatelně skončíme kdesi. Ale zlatá Esterka uhýbá vzorně z utaženého a snadného do hlubokého obtížného. Pravý lídr. Ještě kilometrové stoupání a je tu odbočka ke stakeoutům. Já však navádím hafany rovně na další kolo. Zkusím jak zvládnou 2x 45km naráz.
Druhé kolo až na začátek zvládají Hrobníci k mé spokojenosti na jedničku. Snad jsou i lepší než v kole prvním. V 18 h za svitu čelovky dojíždíme k autům. Ládík už na nás čeká. Spařil mi zlatíčko vločky pro psy. Takže po krátkém vyspání pejsky budím a dávám jim hned nažrat. My, lidičky se jdeme občerstvit k Ireně. Ta je tu nonstop. A nebo některá ženština z jejího "pomocného týmu"-Gwen, Kovbojka nebo Věrka od Mikiho. Přijel i Ivoš Mareš. A jak je mu podobné, tak vymyslel přehlednou tabuli, kam zapisuje kde kdo je, kolik má najeto, v kolik dorazil a na jakém je místě. Zkrátka hračička.
Odpočíváme. Ládík je trochu rozladěn, a tak vyrážíme ve 23.30 h na noční okruh. Já pojedu dlouhou. Ládík krátkou. Na krátkém okruhu se držíme spolu. Ládík má čelovku na prd. Nevidí na značky. Já sii trať už trochu pamatuji, a tak ho naviguju. Hlavně odbočku domů. Chtěla jsem, aby mi před odbočkou trochu poodjel, aby Hrobníci nešli za ním "gee". Jenže Ládík vidí kulový, mžourá do tmy a tak stejně před odbočkou čeká na mě. No tak snad pejskové zahnou na dlouhý okruh bez karambolu. Ládík jede domů. A nám se daří správně odbočit. U krmelců je podivný šrumec. Najednou šok. Těsně před Rúžou a Esterkou přeběhnou dva divočáci. Co přeběhnou-oni se volnou chůzí promenádujou. Já ani nedutám. Okamžitě hafani zahýbají za čuňatama do lesa.
Naštěstí jen na vteřinku. Spolehlivá Esterka odtáhne zvědavou Růžu zpět na cestu. No chvíli to vydejchávám. Dálnice a můj oblíbený "pytel" ke K2. Všude plno zvěře. To je mazec. Ještě pořizuju noční záběry z K2. Za hoďku a něco jsme taky doma. Je 3.25h ráno. Jdu se nahlásit. Máme ujeto za první den 132,4km. Dávám polívčičku od Ireny a groček. Dvě hoďky ve stanu stačí na obnovu sil. Hlavně pejsci musí spát a pít. A to oni umí dobře. Rozednívá se. Čeká nás druhý den.