Pište nám komentáře, vždy potěší!!!

Květen 2010

Plzeň Hill´s cup 2010-konec

27. května 2010 v 10:02 | hrobnice |  Mushing
Tak teda štafeta. Je to brutus. První běží běžci. Jdu s Růžou na start. Pozdě. Honzík už mě úporně shání. Honem, honem. Tři, dva, jedna, teď. To bylo těsný. Mastím seč mi síly stačí. Cítím, že mě nohy moc neposlouchají. Přeci jen bylo na regeneraci po závodě málo času. Dobíhám posledního chlapa. Chvíli ho i předbíhám. Pár desítek metrů před cílem mě ale funící ukazuje znova záda.
předávám Romanovi
V cíli se na mě vrhá Zdenička Dušků. Já vůbec nevím, co mám dělat. Zdenička mi bere Růžu. Já pádím k 50 m vzdálenému startu, kde už čeká s kolem Roman Čermák. Plácnu ho do ramene. Roman vypálí jak tryskomyš. Jdu si zatím pro Růžu zpět k cíli. Jsem splavená a ufuněná jak vodní turbína. Koukám, jak dojíždějí první kolaři. Spíš zírám. Cyklisti se přiřítí, mrsknou s kolem o zem a mažou ke startu plácnout koloběžkáře. Jak dojíždějí ve vteřinových intervalech, tak se u cíle hromadí různě poházená kola a psi. Je to maso. Skřípění brzd, bum, prásk, haf,…Je to fakt síla.
Roman předává Honzíkovi
Roman dojíždí až nakonec. Rychle za natěšeným Honzíkem. Ten vypálí jak formule jedna. Mizí z dohledu. Jdeme k cíli sledovat dojezd. Je to napínavý. Honzík se přiřítí jako vítr. Nejsme poslední.
Monča se vší slávou poslední
Čeká se na posledního. Je to Monča. Už jede. Se vší slávou protrhává cílovou pásku a sklízí ovace. Umí to poslední místo náležitě prodat. Šineme se spokojení k autům. Táák pejskové, to byl fofr. Dáváme kafíčko a něco do bříška. Pejskové spokojeně chrní v trávě. Vyhlášení.
Zeťourek 3. v SC2
Nejúspěšnější byl Zeťourek, který vybojoval 3.místo v SC2. A pak Honzík, který po prvním nevydařeném kole chtěl vzdát, ale druhé a třetí kolo se výrazně zlepšil a vybojoval 5.místo mezi běžci chlapy. Ve třetím kole měl dokonce druhý nejlepší čas. Šikula. Romča je také náležitě pyšná. Jdeme ještě projít Ládíkovo štěňátka. Popobíháme a štěňuchům to vcelku jde taky. Po chvilce motání táhnou jak o život. Vracíme se ke stake-outům. Pomalu balíme a loučíme se. Byl to parádní víkend a parádní závod i pro mašerstvo. Sportu zdar. Už se těším na další sportovně psí akcičku s kamarády.

Plzeň Hill´s cup 2010-3.díl

21. května 2010 v 23:55 | hrobnice |  Mushing
A je to tady. Večerní etapa. Honzík se procvičuje, poklusává. Zeťourci poté, co prospali celé odpoledne, lezou z pelechů a jejich příprava bere za své.
Zeťourkovic příprava
Stejně jako moje a Monči. Ale my se připravujeme hlavně psychicky. Přijeli se na nás podívat Zdeňka Dušková s Milánkem. To bude ostuda v jejích očích zkušené canicrosařky. Růžo, musíš paničku zachránit. Na jukandu dorazil i Roman Habásko, který jezdil ráno s dětmi a nemohl proto závodit. Jdeme na start. Růža se těší. Já míň. Ale to zvládnem.
Zeťourci v akci
Tři, dva , jedna, start! Růža vyráží. Já taky. Mastíme jak jen to nejrychlejš umíme. Protože jsme vyběhli, jako nejpomalejší, první, tak nás postupně všechny rychlejší holky předbíhají. Borderka jako poslední. Snažíme se jí s Růžou držet aspoň na dohled. Daří se. Růža táhne jak o život "chcíplou" paničku. Bylo to krátký a jsme hned v cíli. Asi 11 minut. Tutově nejpomalejší čas ze všech. Ale jsem s Růžovkou spokojená.
Péťa Gurega s Bunnym
Ještě rychle napapat a razíme do hospody. Přijel Ráďa Heller s novou rodinou a je veselý a směje se. V hospodě je jak v sardinkárně a nevejdeme se tam. Brzo tedy odcházíme zalízt do pelíšků.
Honzík s Lentilkou
Po krátké, trochu deštivé noci, je tu hezké ráno. Všichni vyspinkaní do růžova vstávají až na poslední chvíli. Dáváme ranní čajík, kafíčko a sušenky. Pejskové dostávají lehčí snídani.
Janička s holčičkama
Honzíkovi se vypouští duše. Neví zda odjede kolo. Od devíti jsou starty, kdy běžci vybíhají mezi posledními. A my opět zaručeně poběžíme poslední. Taky, že jo. S Růžou se tedy během chvilky ocitáme na trati. Ládík loví záběry a Romča, která neběží,
fandí s Duškovic v cíli a na startu.
Václavíček s klukama
S Romčou šijou všichni čerti-neběžela ani nejela na ničom a má energii na rozdávání. Docela si dnešní etapu s Růžou užíváme. Ona krásně táhne a já dupu nožičkama seč mi síly stačí. 4,5km jsme zvládli za asi 21 minut. Pro mě výkon. Vždyť jsme dosahovali celý závod průměr 13 km/h.
Monča se urputně soustředí
A to je na běh netrénovaného amatéra dost. Musím tedy pochválit Růžu před nastoupenou jednotkou. Je to parádní tahoun. Jen se trochu vydejchám a musím na štafetu. Upsala jsem se na tuhle šílenou disciplínu. Běžec (já)- cyklista (Roman Čermák) a koloběžkář (Honzík Bielik).
Špáča s Ritou
Kluci, já vám to jistojistě zkazím. Honzík mě uklidňuje že neva. A jelikož štafeta byla nejlepší zážitek závodu, tak o ní až v posledním díle.

Plzeň Hill´s cup 2010-2.díl

18. května 2010 v 1:33 | hrobnice |  Mushing
Romča nás proplete Plzní a přilehlýma zahrádkama. A jsme na čtyřproudovce u Plazy. Na parkování je zde jen jedno mikromísto před vratama. Romčo, jak tam zaparkuješ?!
Romčin dvoreček
Všude milion aut. Romča zastaví u kraje, hodí vystražný světla a čeká. Na křižovatce před naskočí červená a silnice se na chvíli vylidní. Honem jeden zkušený manévr a bravůrní rychloobrat a je zacouváno u baráku. Teda vůbec nechápu, jak to Bielici dělají, když přijedou ze závodů s karavánkem. Kam ten se vejde?
všude obrázky
Tak dámy vystupovat a jdeme na prohlídku tajemnýho hradu v Karpatech. Přes průjezd na dvoreček. Vylejzá stará Kiminka z boudičky. Romča začíná exkurzi po celým baráku. Prolejzáme všechny kumbály, zákoutí a skladovací prostory. Asistuje nám u toho stará mamutka Kiminka, Yettík, Lentilka a Snikers. Nakonec jako zlatý hřeb vlastní byteček. Nádhera. Romča nám ukazuje kuchyň, Honzíkův pokojíček, obývák. Všude obrázky, puzzle, fotky pejsků, Honzíka, Andi a Romči a někde i Tondy.
Romča s Kiminkou
S Mončou oblejzáme zdi a prohlížíme  malůvky, diplomy a kresbičky malamutů ve všech podobách. Je na co se dívat. Romča nám ohřejvá sýrový řízeček. Máme všechny splín.Tak raději holky zvedáme kotvy. Vracíme se zpět do kempu. Pozůstavší nás vítají. Dáváme kafíčko.
Ládík s Chuckem
Bereme pejsky a fousčí a Ládíkovo štěňátka a razíme na procházku k Boleveckým rybníkům. Monča vrzla fousatý mimina Romče. Ládík si bere Chucka. Já Kikinu a Helíška. To je motanice.
fousčí mimina
 Šílený. Snažíme se postupovat vpřed. Štěňátka tvoří propletenec. Jsem z toho hotová. Vycházka trvá asi půl hodiny. Mám uvymotané ruce a nohy. Ale jelikož jsme s Romčou holky nezmaří, tak ještě bereme na koloběžky nejdřív Emilku a Yettíka a pak ještě Princeznu a Kikinu. Je to o sto procent lepší než vycházka.
neuvěřitelná motanice-Helíšek a Kikina

Sem tam sice holky hupsnou náhle do lesa, ale daří se nám je ukočírovat. Neházíme tlamu, nezamotáme šňůru, jsme holky šikulky. Blíží se večerní etapa. Mám trému. Hážu do sebe Romčin vyprošťovák-Bechera. A ještě Ládíkovu slivovičku. Hm, tréma ustoupila. Ale nožky nějak ztěžkli.
unavilo, unavilo-Princezna, Kikina a Helíšek
 Honzíku pomoc. Honzík mi dává Enervit a ještě do sebe kopu nějaký energetický drink. No to je směs, že to zákonitě se mnou musí šlehnout. Blíží se start 2,5 km dlouhé druhé etapy.

Plzeň Hill´s cup 2010

10. května 2010 v 23:40 | hrobnice |  Mushing
Asi jsem blázen. Přihlásila jsem se totiž s Růženkou na canicross. A to ne ledajaký. Na Hills cup do Plzně-mezi "profesionální" individualisty, co běhají každý den a běhání je pro ně hračka.
jdeme s Růžou na start
Mě běhání baví. Ale právě proto, že mě baví, tak běhám jen pro radost. A vůbec ne závodně. Jenže k tomu ještě nebylo moc na výběr. Kolo-na to mě nikdo nedostane, padá se moc z vejšky. Koloběžka- tu pro změnu nemám. Takže běh. K tomu nic nepotřebuju. Jen Růžu. A Růža je tahoun.
běžci kluci
Pátek 30.dubna je dosti krkolomný. O polední pauzu mastím rychle domů, nabírám Baltíka, Růžu, Emilku a Esterku do bedniček a honem zpátky do práce. Mamča bude hlídat zbytek smečky celý víkend. Díky moc. Konečně je konec šichty a hurá do Plzně. Mišáček krásně dieslově přede a po 20. hodině jsme v kempu na Bílé hoře u Boleveckých rybníků. Už jsou zde Zeťourci, Romča, Monča, Ládík, Špáča a další. Rychle vybalit nejnutnější, hafíky vyčůrat a hurá do hospůdky. Emilka už je natěšená za Snikrsem. Ta ho miluje. Takže pápá Emilko, vyzvednu si tě v neděli, jo!? Ještě prezentace a je to. Kecáme, kecáme, ale před půlnocí jdeme do hajan. Zítra jsem se upsala ďáblu, tak ať mám nějakou sílu.
běžkyně holky
Tradiční Monči fousčí budíček. Celý tábor je vzhůru. Ráno jsou starty od 9 h. Ale my běžci a běžkyně, poběžíme až kolem 10.hodiny. První vyráží na trať Janička Zeťourková na kole. Na kole jede i Honzík Bielik. Pak jsou koloběžky. To mastí Václavíček Zeťourek se dvěma, Monča fousková se dvěma a Janička ještě jednou na koloběžce. Je dobrá. Já bych dvakrát umřela. Nakonec startují běžci-tj. Honzík a já. Už se to blíží. Tak beru Růžu a jdeme ke startu. Hromadný start. Kluků je mraky, nás holek jen čtyři. Povzbuzovat přijeli i Romany rodiče s bráchou Mírou a kamarádky Terezka a Ivetka a mihli se tu i Janičky rodiče. Tak teda hromadně. Vypouštějí nás na trať.
sobotní kávička
Holčiny s kníračem a ESPéčkem vypálí jak z praku. Borderka před námi. Růža táhne jak o život, takže se borderky tak nějak v závěsu držíme. Trať je dlouhá 4,5km. Panebože, jak tohle uběhnu!? Do kopce a po rovině to jde. Jenže skopce. Musím Růžu přibrzdit rukou. Nestíhám totiž z kopce běžet tak, aby mě Růža nestrhla. "Růžo, pomalu". Plácám ploutvičkama jak jen to jde. Borderka furt na dohled. Růža parádně táhne. Jen já jí to kazím. Trať se různě vlní a kroutí a zatáčkuje. Kdyby nebyli značky, tak absolutně nevím kudy. Poslední kilometr. Růža maká domů. Jen se mnou je to slabší. Funím jak parní válec a triko by se dalo ždímat. Konečně slyším štěkání psů. Cíl. A tam Romča, její tatínek a maminka a brácha, Zeťourci, Ládík. No to je slávy. Honem se převlíkám do suchýho, triko je skrz naskrz. Dáváme čajík. Romča velí :"Jede se na exkurzi ke mně". Tak já a Monča nasedáme do jejího Mišáčka
a velíme směr Plaza.

Krušnohorský dogtreking 2010-konec

6. května 2010 v 0:53 | hrobnice |  Dogtreking
Objednáváme svorně 4 zelňačky. To je bašta. Růženka a spol slintaj a chtěli by taky. Romča vybaluje kilo piškotů a dělí je mezi chlupatý slintoše. Dáváme limču a kávičku. Nemají bechera.
pochodujeme k Řepčici
Tak s Romčou neleníme a mastíme do vedlejší hospody somrovat. Nemaj taky. Jen načatou velkou flašku. Tak aspoň kopnem do sebe dva frťánky. Vracíme se s nepořízenou do první hospůdky. Přišli dva dogtrekaři, kteří mají půjčené dvě Mončiny fousky. To je radosti při shledání s paničkou. Přichází i Šárka Mikolášová s pěti (nebo šesti?) haskounkama. Má smotanici vodítek u pasu. Schazuje ze zad krosnu s tisíce věcma pro psí dámy i pro sebe. Jen na dálku cítím, že obří batoh váží dobře 20 kilo. Chvíli ještě odpočíváme. Jako zlatý hřeb jsme si dali nanuky.
Yettík somruje ve Lbíně
To je pohoda. Pomalu razíme dál. Pokračujeme po zelené kousek po silnici do Řepčice. S Romčou a Mončou slintáme po baráčkách, které si ve vesničce postavilo "horních 10.000". Odbočujem na polní pěšinu. Procházíme les. Povídáme si a vykračujeme. Opět silnice. Až do Proboštova. Nejprve nad vesničkou vodojem a pak samotná víska. Monča kope do vrtule a mizí nám v dáli. Má svoje chmury a svůj svět. Nevnímá nic kolem sebe a ponořena do sebe mastí lesem. Po žluté zvolna vcházíme do Tašova. Nikde ani živáčka . Nikde ani hospoda. Stoupáme mírně lesem. Rozcestník u Čeřeniště. K2. Zapisujeme fixkou čas. Monča zde na nás čeká.
v hospůdce ve Skalici
Scházíme do malé vesničky pod rozcestníkem. Učím Růžu z kopce povel "Pomalu". Ládík totéž zkouší na Mařenku. A kupodivu jí to jde. Holka šikovná. Opět se škrábeme do kopce a procházíme pastvinama. Kravičky na nás koukají. Drží se rohatice v uctivé vzdálenosti od ohrady. Asi nejsme první, kdo tudy prochází. Silnice. Scházíme do Lbína. Zde u rybníčka na nás čeká Monča. Láduje fousatý holky svačinkou. Yettík také svačí. Tak teda jo. Budeme Růžo a Baltíku taky papat. Piškotky. A ještě Mařence. Musíte se všichni podělit, nebojte. Chvíli oraz. Pokračujeme. Už se ztěžka zvedáme. A co teprve rozhejbávání ztuhlých nožiček. Ale jde to.
Yettík u plotu
 Lesík. A vesnička. Skalice. A hospůdka s průchodem do zahrady. Kotvíme. Růža, Baltík a Mařenka ke stromu, fousky ze schůdkům a Yettík neuváženě k dosti chatrnému dřevěnému plotu. Romčo, Romčo, to nedopadne dobře. Hrneme se do hospody pro pivo a dáváme opět kávičku na posilněnou. Začíná být chladno. Vrstvíme se do svetrů a mikin. Romča zašustí pytlíkem. Yettík rve za šnůru. Plot nevydrží. Taky že ne. Křup a plaňky povolily. Romča se vrhá k Yettíkovi. Nasype mu náruč piškotů před čumák
Hlavně ať už se mamut ani nehne. Raději se pakujem. Je čas dorazit náš výlet do konce. Je kolem 20. hodiny. Začíná se šeřit. Rozpochodujem ztuhlé nožky. Vlníme se kolem potůčku. Monča sprdne po četnicku jednoho páníka i se psem co se tam motá na volno. Vcházíme do Pokratic. Je to takové předměstí Litoměřic. Zprvu zahrádky a rodinné domky, poté sídliště. Koleje. Jsme na Horním Litoměřickém nádraží. Proplejtáme se uličkama na náměstí. A odtud už to známe. Tyršův Mařenky neoblíbený most. Kolem golfového hřiště, Terezínské pevnosti a jsme v táboře. Je 21.40 h. Ustájíme pejsky, ulevíme nožkám a botkám, trochu se hodíme do gala aneb do čistého. Jdu si pro Emilku a Esterku. Vítají mě. Trochu pojíme a razíme dělat ostudu do hospůdky. Už nevaří. Ale ani kafe. Vytahujeme tedy vlastní zdroje-Becherovku. Vrchní nás za to "jebe" . Jestlipak on není "nějakej divnej.. Ještě před půlnocí lezeme na kutě. Jsem zvědavá, jak budem ráno chodit.
nedělní veget
Ráno opět slunečné. Chodit můžem. I Ládík. Tak je to dobrý. Nezanevřel na nás holky a určitě s námi příště absolvuje long. Jako správnej dogtrekař jednou musí do toho longu praštit. Neděle ve znamení vyhlášení výsledků, balení, vegetění u kávičky. Rychle to utíká a odjíždíme. Příští týden ahojky na Hillsu v Plzni