Pište nám komentáře, vždy potěší!!!

Srpen 2010

Hledání Kukačky-konec

26. srpna 2010 v 23:53 | hrobnice |  Dogtreking
Nejprve pozvolna. Pak větší a větší kalup. Nějací dva maníci zkouší kolečkové prkno. Blázni. Taky sou furt na zemi. A nedá se to brzdit jinak, než zbuchnutím na zadek. No nic pro nás.
Hrobská sjezdovka
Náplastí na bolavá kolínka je nádherný výhled na vodní nádrž Barbora, Teplice a České Středohoří. Pokračujeme. Pomalu, ale ztuha doputujeme na dolní okraj sjezdovku. Plácnem s sebou do trávy a odpočíváme. Mařenka honí lelky. Za chvíli se zvedáme a mastíme dál. Ještě kousek, ještě kousek. Jsme v Hrobě na nádraží. Proklikatíme městečko a směřujeme ke Křižanovu. Jednohlasně schvalujeme večeři v hospodě U Hořáků. Pejsky kotvíme venku a sebe taky. Obsluha jde za námi ven. Dáváme hamů papů, vídeňskou kávičku a červenou limču. Plná bříška vrní blahem. I pejskům dáváme pár hranolek a kroket.
večeře
Prochází kolem nás dvě slečny s velkými psy. A pak jedna svěží a jedna uondaná postavička s haskama. Lůca s Lukášem. Lucka bez duše prochází kolem. Ani si nás nevšimla. Halekáme na pozdrav. Teda Lucko, ty si zdrchaná. Zvedne jen lehce ruku na pozdrav. Ale je vidět, že i ta ruka je ztěžklá jak z olova. Mluvit nemůže. No nazdar. Lůcu už asi na žádnej dogtrek nedostaneme. Namažeme nožky, dáme suché ponožtičky a valíme k domovu. Rázně vykračujeme až místy skoro běžíme. Jde to zlehka. Véča fakticky bodla. Ani se nenadějem a jsme u Oseckého nádraží. Jeden z pořadatelů na nás čeká. Jsme poslední. Kemp. Sláva nazdar výletu, výletu,…Jsme spokojení, pejskci taky. Dáváme jim velkou večeři. Pak chrupkaj. Vyhlášení. A jak to vlastně dopadlo? My holky jsme obsadili x-té místo z mnoha holek. Ale kluci byli na bedně a skoro na bedně. Ládík s Mařenkou vybojovali historicky první dogtrekařskou medaili v životě-bronzovou. Lukáš byl hned za ním. Gratulujeme.  Stejně sme byli všichni dobří. A hlavně pejsci. Tak dogtreku zdar.

Hledání Kukačky-pokračování

23. srpna 2010 v 23:53 | hrobnice |  Dogtreking
Vyrážíme plni nového elánu a mastíme po žluté chvíli lesem a pak Moldavskými pastvinami. Botky stále více vlhnou, ale suché ponožky přeci jen trochu nožky ochrání. Hups přes potok.
hups přes potok
Mařenka skáče jako antilopa, Ládík za ní jako srnka. Funíme do kopce. A sakra. Ovce. A navolno. Ohradník kde nic tu nic. Zbořený nebo neexistuje. Čučíme na ovce, ovce čučí na nás.
památník u benzínky
Modlím se, aby se nějakému beranovi nezatmělo před očima a nešel si to s námi rozdat. Honem odsud pryč. Scházíme k Moldavskému kostelíku. Pidihřbitůvek. Procházíme vesnicí. Po levé straně silnice pozorujeme staré opuštěné smutné fabriky. Vidím ve svahu můj domeček. Po telefonu zdravím mamku a taťku, kteří sou na baráčku a hlídají zbytek smečky. Taťka vytahuje baterku a signalizuje z kopce, že nás vidí. Máváme. Pokračujeme naučnou sklářskou stezkou do tzv. "kapsy". Vidíme pletivem obehnanou louku a na ní mraky stojanů pro budoucí solární panely. Hupky dupky a sme u benzínové pumpy. Mrzneme a máme hlad. Hafíky uvazujeme u památníku obětem 2. světové války. Honem pro čokoládičku na benzínku. A pak ještě kapučíno. Chtěli sme i bagety, ale ty nemaj. No neva. Skáčeme k vietnamcům aspoň pro sušenky. V krámcích nemaj ani kousek salámu-co oni teda jedí, to fakt nevim. Couráme se kolem nádraží. Zajdeme na perón v naději, že zde budou lavičky. Jo, kulový.
Nezbývá, než se sesunout na zem a převlíkat ponožky a mazat nožičky. Nejradši bych teda mazala spíš zevnitř, holt chybí tu Becher. Kuchař z nádražní hospody na nás divně kouká. Jakože co zde děláme. Bezdomáči hadr. Ale dobrý. Schroupeme pár oplatek, dáme kolu od číňana a pokračujeme.bezdomovci na Moldavském nádražíSměřujeme na lyžářský areál na Nové město. Odtud na nádraží a k transformátoru. Míjíme Oseckou boudu, která kdysi tvořila zázemí pro závody psích spřežení před mnoha a mnoha lety v dobách musherského pravěku. U transformátoru doprava po modré na Bouřňák. Děsí mě, že z Bouřňáku budeme svištět Hrobskou sjezdovkou po červené do Hrobu. To bude maso. Lůca jdoucí chvíli před námi bloudí. Volá mi, kde je ta modrá. Sešli z ní a jsou někde u Mikulova. Teda to je blbý. Lůca v telefonu umírá-puchýře, uondané nožičky a poraženecká nálada z ní jen kape. Naštěstí Lukáš je psycholog-Lucky osobní. A dostává ji z krize. To on je na tohle k nezaplacení. Sestup po sjezdovce začíná.

Hledání Kukačky-začátek

21. srpna 2010 v 9:39 | hrobnice |  Dogtreking
Konečně je pátek večer a já frčím s Baltíkem do Oseka do autokempu. Je na pátek krásné datum 13.srpna. V kempu už probíhá prezentace na dogtrek "Hledání Kukačky". Je to sice jen mid na 45 km, ale zaplať Pánbůh za něj. Už máme s Baltíkem dogtrekový absťák. Scházíme se tu Ládík s Mařenkou, Lucka Wegnerů s Lukášem a Kittuk a Eurou, Milan s čechohoračkama a Tymiánem.
v kempu
Popíjíme a kecáme. Večer stavíme stany a zalejzáme do spacáčků. Celou noc leje a leje. A ráno taky. Moc se nám nechce do toho mokra, ale šup, šup. Rychlá ranní kávička, veterinární prohlídka, dobalit baťůžky a vyrážíme. Trochu se zpožděním, ale přece. Přestává pršet. No tak sláva. Jdeme k Oseckému nádraží a podél železniční tratě směr Háj. Těsně před Hájem uhýbáme doleva, přecházíme koleje a stoupáme na Stropník. Stoupáme a šplháme, mlaská bláto, hafíci táhnou. Baltík mastí jak jura a krásně mě táhne. Už je mu klukovi mýmu zlatýmu 9 let pryč a není to na něm znát. Je to pracant a můj miláček. Hlídá si mě na každém kroku a nehne se ode mě. Je to takový můj osobní strážce. Oceňujeme hůlky, o které se do kopce můžeme opřít. To je zkrátka vynález. Zelená nás dovede až k bývalé chatě Máně. Odtud už jen asi půl kilometru na vrchol.
Stropník-mlha se trhá
Je to jen kousíček. Zacházíme si pár metrů na vrchol Stropníku. Je tu jak na výdrholci. Vítr funí.
Mařenka se bojí
Mlha se trochu trhá. Umožňuje výhled na Hroby a Teplice. Aspoň trochu. Baltík zkušeně vyhupsne na skalku a kouká do dáli. Ostatní pejskové to tu neznají, a tak se bojí. Mařenka na skalku nejde ani když jí Ládík slibuje hory doly, pečená kuřata, musherský důchod a já nevím co ještě. Tak teda ne. Rychle ještě zápis do vrcholové knížky a pápá Stropníku. Pokračujeme po zelené dále na Dlouhou louku. Cesta je suchá, místy mokrá a rychle uteče. Dlouhá louka. 10.km.
rumová kontrola
První a jediná kontrola. K mému úžasu i potěšení rumová. První rumová kontrola v mé pětileté dogtrekařské historii. Na tomto místě skládám poklonu pořadatelům. Čeká tu i Jindra Wegner. Samozřejmě musí podpořit svůj "Wegner tým". Pořadatelé kontrolují povinnou výbavu-čelovku, lékárničku, mobil, botičky a misku pro psa,…Dáváme i sušenku a mastíme dál. Čeká nás kousek po žlutočervené k rozcestníku Pod vrchem Tří pánů. Moje zimní tréningové trasy. Baltík je ve svém živlu a táhne jak zteklej. Louže nelouže. No, my jdeme taky louže nelouže. Pár desítek metrů jdeme po Krušnohorské magistrále. Během těch několika minutek potkáváme milion cyklistů. Hmm, to by stačilo. Raději rychle odbočujeme z magistrály na cestičku k zaniklé obci Vilejšov. Botičky už pěkně zvlhnuly. Bohužel i vevnitř. No ale nejsme žádný mejdla a pokračujeme dál.
botky zvlhnuly
Směřujeme po červené na Fláje. Mineme pár batůžkářů, tisíc houbařů a mraky hub. Ty nás ale nechávají chladnými. Jsme tu přeci jen za jiným účelem. Někteří členové výpravy začínají mít malinkou krizičku. Ale jako místní znalec neupadám na mysli a jako cíl si vytyčujeme Horní ves-cca 20.km. Zde si dáme sváču a odpočineme si. Veselá Mařenka je stále veselá a dodává mi optimismus. Ani to moc nebolelo-teda aspoň mě- a jsme na Horní vsi. Je tu malinké odpočívadlo.
Horní ves-honem nožky do sucha
Sundaváme humus botky. Honem namazat nožičky a šup do suchých ponožek. Je to úleva, že jo!? Pejsci zalehávají a chvíli chrupkaj. Dáváme sušenku a energetický nápoj. Ten nás staví na nohy. Pauzička ozdravuje naše tělíčka i dušičky.

Pullingový víkend u Romana Habáska-konec

17. srpna 2010 v 22:26 | hrobnice |  Mushing
Táák. Po řádném závodění je čas na pořádné občerstvení. Roman telefonuje a telefonuje. A za chvíli už troubí u zahrady auto. Z něj vylejzá číšník. Nese pekáč plný vepřových kolen.
vepřová kolena
Sliny se nám zbíhají. To je bašta. Venca slintá jako Ori Ori na kuře. Roman porcuje. Za půl hodiny je vymeteno. Máme plná bříška.
baštíme
Pejskům dáváme kostičky. Chroupou jak o život. Jsme všichni spokojení.
Václavíček se cpe
Roman mi ukazuje svoje staronové bydlení. Krásně předělaný podkrovní byteček. Vlastnoručně zrekonstruovaný. Dřevo krásně voní a pokojíky prokoukly. Plyne volná zábava.
Fífa se cpe
Přijíždí i Blanka Svobodů z nedalekého Vroutku. Povídáme hlavně o psech a závodech. Jak jinak v musherské společnosti. Večer pomalu plyne. Trousíme se všichni do pelíšků-v autech, pod širákem. Rajčák "upadne" na karimatku rovnou za auto. Ruce plácne do bláta. A za vteřinu spí. Teda spíš chrní. Noc je klidná. Ráno nás budí sluníčko. Roman vaří na přání střídavě kávičku a čajíček. Zmuchlané ksichtíky postupně vylejzají z aut a společně snídáme.
Romanovo želvička
Paseme Romanovu želvičku. Chroupe papriku a rajče. Jdeme očkovat s Romanem jeho psy. Pak už lidičky balí a odjíždějí. I já naloďuju Esterku a spol a opouštím Romanovo království. Směřuju ještě do Vroutku ke Svobodům. Vzpomínám jak tu byli loni parádní závody. Blanka a Jarda mě vítají. A čtyři čechohoráci. Za chvíli mají každý píchanec vakcíny v kožichu. Ještě chvíli povídáme a pak tradá domů. Byl to zase příjemně strávený víkend s kamarády a pejsky.

Pullingový víkend u Romana Habáska-pokračování

12. srpna 2010 v 23:09 | hrobnice |  Mushing
Nejprve zkoušíme pejsky nanečisto. Můj Baltík čučí před vozíkem a nechápavě kroutí hlavou. Neví, co po něm chci.
Esterka se vážně snažila
Tak tedy Esterka. Lákám jí na sušené plíce od Péti Guregy. Napíná lano a táhne vozík k cílové čáře. Tak jo. Esterku přihlašuju do soutěže. Závod začíná. Jdu s Esterkou na to. Esterka však kouká a vrtí, vrtí a kouká. Zasekla se a nepostoupí ani o centimetr. Škoda. Tak teda nic.
Duškovic Baruška
Obdobně dopadá i Milan Petruželka s Káčou a Bárou.
fandíme
Orinka nezabírá ani na kuřátko. Janička a Václavíček se tak snaží a snaží. A vlk nic. Páníci vytahujou igelitku plnou kuřat. Janička málem omdlívá z kuřecí hlavy. Šup s ní raději zpátky do tašky.
vlk Ori-Ori začíná
Ori slintá. Vyprší časový limit. No neva. Orinka i tak dostává svoje kuřátko.
Václavíček zkouší kuřátko
Něco přeci jen utáhla čechohoračka Milana Pokorného a Robertův Badík. Přihazují se 80-ti kilové betonové pražce. Dobře si vedou Guregovic Hrobníci
Bugs a Bunny a Romanovo haskouni.
mňam
Ale šampiónem se jednoznačně stává Rajčákův 11-tiletý Sam. Už závodí jen sám se sebou. Na vozík si stoupáme my, lidičky. 900kg. Samík zabejčí a kolečka se točí. Za pár vteřin ho Rajčák chválí na cílové čáře. Samík dává pauzu a hupsá do kufru auta. My popíjíme a občerstvujeme. Neprší. Tak Same, zkusíš 1000kg ? No jasně. Samík funí a rozkmitá i tunový vozík. Je to úctihodný výkon. Tleskáme mu. Pašák.
Rajčákův Sam utáhl 1000 kg

Pullingový víkend u Romana Habáska-začátek

10. srpna 2010 v 23:46 | hrobnice |  Mushing
V sobotu 7.srpna brzo ráno balím zlomenou Fífu, Baltíka a Esterku a frčíme směr Zetkohrad. Po půl deváté mě v lijáku vítá Janička s Orinkou a Sortíkem. Šup šup honem dovnitř. Václavíček jel pro snídani. Povídáme a koukáme z okna. Stále proudy vody. No nedá se nic dělat, jdeme na to. Na co ? No přeci oočkovat 18-tihlavou smečku. Nejdřív v suchu doma Orinka a Sortík. Pak vyfasuju pršiplášť a jdeme do bahínka. Janička s Václavíčkem mi vodí do jednoho prázdného kotečku postupně všechny hafany. Dvacet minut a je hotovo. Jdeme dovnitř ještě na kávičku.
u Habase
Trochu přestává pršet. Vyrážíme k RomanoviH do Podbořan. Zajíždíme na zahradu.
uprostřed čtvrti
Je tu Milan Petruželka s haskounkama Bárou a Káčou, Robert Šulc s Bakem, Péťa Gurega s Romankou přivezli Hrobníky Bugse a Bunnyho, později doráží i Ivan Alscher s malým Markem a haskouní dámou, Rajčák s 11-tiletým haskounem Samem a Milan Pokorný se dvěma čechohoračkama. Roman zde má 9 haskounů a jednu labradorku na hlídání. Říká jí Labro.
všude psí věci
Déšť je vytrvalý. Sedíme u kotců, kdy nad náma je natažená plachta-dokonalá ochrana proti dešťovým kapkám. Na stole je občerstvení všeho druhu. Chvíli neprší. Tak honem, honem stavět dráhu na pulling.
stavíme pullingovou dráhu
Nejdříve odnášíme koleje. Je nás 5 nebo 6 chlapů a já. Jdeme jak husy za sebou. Následuje vypodložení do vodorovna. Roman lítá s vodováhou
a vyměřuje jako inženýr. Je to dokonalý.
Milanův úlovek
Pak se chopíme vozíku. Usazujeme ho na kolejnice. Ještě očistit kolečka od hlíny a můžeme začít.