Pište nám komentáře, vždy potěší!!!

Říjen 2010

Kilometrovkou po šesti 2010

25. října 2010 v 22:33 | hrobnice |  Mushing
u startu
V sobotu 16.října mi v 6 hodin ráno drnčí budík. Šup, šup vstávat. Jede se do Plzně. A proč? No přece na Kilometrovku. A hlavně za Romčou. Máme spicha v 10 h u Kameňáku blízko Boleveckých rybníků v Plzni. Nakládám Růžu, Emilku a koloběžku. A tradá směr Plzeň. Mám sice trochu zpoždění, ale Romča už se byla proběhnout s kamarádkou Terezkou a Honzíkem. Teď se mnou pojede Honzík druhé kolo na koloběžce. Bere Lentilku a Emilku, já Růžu. Růža maká jako steklá. Emča s Lent jsou spíš na procházce, všechno je děsně zajímá a voní. Ale je to paráda. Jedeme asi 5 km. Pak už naloďujeme hafíky a koloběžky a jedeme k Romče domů. Po cestě se stavíme v Penny. Jsme jak bahňáci uprostřed velkoměsta. Sedáky na sobě, zablácené tepláky a zpocený jsme jak žížaly na rybářském háčku. Všichni na nás čučej jak na marťany. Bleskově nakupujeme a mizíme.
Bielici
Jsme u Romči. Vyloďujeme Yettíka, Lenti a Snikouše. Pak Emilku a Růžu. Dáváme holky nejdříve na dvoreček, aby mohla jít stará Kiminka na procházku. Pak je vystřídáme a jsou na chodbě.
černá a bílá
Dáváme obídek-zapejkané flíčky. No bašta veliká. Romča ještě zadělává rychle na slimáky. Anďa jí pomáhá a vylepšuje těsto vajíčkem. Romča šílí. Ale aspoň to bude žlutější. Blíží se jedna hodina. Nejvyšší čas vyrazit na Kilometrovku. Místo startu je u Kalikovského mlýna, což je asi 3 minuty odsud. Beru Růžu i Emču., Romča Anďu a Lentilku, Honzík Snikyho a Tonda jako doprovod a hlídač. U prezentace je šílenej nával. Vrznu Tondovi Růžu a Emču a trčím v dlouhé frontě. A Tonda trpělivě čeká s holkama. A já trpělivě stojím a stojím. Konečně. Zápisné je pytlík piškotů. Veterinář jukne do očkováku, vyfasujeme lepící číslo, vyplním startovní kartičku. Starty začínají. Sleduju různé lidičky a různé ratlíky. Nějaký děda ve věku tak 75 let rychlým indiánským tempem zahajuje svůj přesun ze startu do cíle. Klobouk dolů.
profesionální agility
Na řadě je Honzík. Vypálí jak z praku. Pak Anďa v doprovodu Romči a Lentilka. Anďa vypálí a běží a běží. Jen zíráme, kde ta malá Anďa-věrná kopie své maminky-neúnavně šoupe nožičkama. Chvíli ještě zevluju a pak je řada na nás s Růžou. Tři, dva, jedna, start. Vybíháme. Po 20 metrech Růža zahamuje a kadí. Jak jinak. A kadí a kadí. Čekám. "Růžo, mrskni s sebou!" No sláva. Rozbíháme se podruhé. Plácám ploutvičkama a Růža krásně táhne. Vidím cíl. Honzík se směje v cíli a fotí. "Růžo, sýr!" A jejda. Růža se zašprcla o strom. Táhne rovnou k Honzíkovi. Cílová čára ji nezajímá. No to budou fotečky. Zatáhnu Růžu zpět na cestu a krokem procházíme cílem. Dostáváme igelitku s reklamama. Přesouváme se pár set metrů do parku k ZOO.
holky u ZOO-kohopak tam vidí...
...klokana
Přijeli Romčiny rodiče s Mírou. Je tu veselo. S Romčou prohlížíme úžasný "protiválečný" psí trika. Dáváme svařáček. Koukáme na ukázku agility. Pak beru Růžu a Romča Lentilku a jdeme zkoušet překážky a tunel. Holkám se do tunelu fakt nechce. To bysme tam museli vlízt asi sami, aby lezli za náma. Tak zkouším překážky. Růže to moc nejde. Ale houpačka se jí líbí. Emilce zase jdou skoky přes tyčku. Jsou to holky moje šikovný. Drobně prší, ale nám to nijak neva. Pak probíhá soutěž psí miss a missák. K vidění jsou vořeši i čistokrevní haskouni, ovčáci a další. Jdeme s Romčou a psama kouknout k plotu ZOO na klokany. Holky jsou jak přilepený k pletivu. Klokani se jim náramně líbí. Martin Kurak mezitím vozí na tříkolce se dvěma haskounama malé děti. Přijela i Péťa Davidů a Tomáš Halada s Altajem. Romča je zve na kafíčko. Vyhlášení výsledků.
Honzík vyhrál
Dostáváme diplom za účast a nějaké drobnosti. Honzík zvítězil. Loni byl druhý, tak si letos vylepšil skóre. Vyhrál pohár. Jdeme domů. Uskladníme všechny pejsky po celým baráku a dvorku.
návštěva
Romča dělá svařáček a Honzík se ujímá výroby slimáků. Anďa je ve svým živlu. Leze všude, všechno ji zajímá. Střídáme různě hafíky na chodbě a na dvorečku, aby se vyvenčili. Dorazili Němcovi bez samíků-Vojta, Hanka, Rosťa. Je veselo. Kafíčkujem a svařáčkujem. Postupně se loučíme s návštěvama. Setmělo se. Voláme s Mončou Fouskovou. Původně taky měla přijet-jenže. V noci měla kousavka Akina torzi. Takže Monča je jak uzlíček nervů, jak to s Akinou po operaci dopadne.
holky na chodbě
Tak jí s Romčou nastřídačku utěšujeme. S Romčou celý večer kecáme a popíjíme vínečko. Pustíme holky na vteřinku do bytu a Emča hned šupne Honzíkovi do postele a dělá jakoby nic. V 10 h večer jdeme venčit pejsky před Plazu. Růža s Emčou koukaj, cože to jako maj dělat. Čůrání a kakání v tomhle podání nechápou. Růža kolem mě krouží jakoby byla na stake outu. Pokračujeme v popíjení a postupně se přesouváme do obýváku na gaučíky. Anďu se podaří unavit a uspat až později večer.
s Anďou
Normální děti už dávno spí, ale Anďa je Anďa. Ta snad nespí nikdy. Ale po desáté konečně zalejzá do postýlky. S Romčou uprostřed povídání vytuhujeme na pohovce. Vůbec nevím o světě.
Emilka u Honzíka v posteli
Ráno se budím ještě za tmy. Panebože já chrním jak dřevo v kuse od večera. Pár vteřin mi trvá, než si uvědomím kde se nacházím. ,Jdu na záchod a pak ještě spokojeně vytuhnu. U Bieliků se mi spinká nádherně jako miminku. Vylejzám až kolem deváté hodiny. Romča mi mezitím vyvenčila holčičky. To je zlatíčko. Vzbudila kvůli tomu i Honzíka a mě nechali spát. Ještě k tomu mi maže k snídani rohlík. Kávička, čajíček. Anďa chrní do desíti. Ta má ale výdrž. Pomalu balím, naloďuju holčičky. Samozřejmě že na zadní sedačky. Obě se tam rozvalí a spokojeně spí. Já frčím domů. Byl to bezva víkend. Už se těším na další.
Fotečky jsou ještě na :

Kočičky konečně u mě

24. října 2010 v 23:36 | hrobnice |  Naše kočky
Konečně se kočičky 18. října 2010 nastěhovali ke mě. Teď už jsou zabydlené a válejí se se mnou v posteli...
E.T. a zajíc Zajíc
...jakoby tady bydleli odjakživa.
Cigánek se válí v postýlce

Vroutek 2010-závod

22. října 2010 v 3:06 | hrobnice |  Mushing
Sobotní ráno. Mráz. Klube se sluníčko. Lítáme kolem pejsků, jdeme se prezentovat a od 11 h jsou starty.
Ládík
Mezi prvními jede opět Ládík s mojí károu. Koukám jen na prvních pár cyklostartů a už mastím do cíle. Ládík prosviští modrým cílovým nafukovacím obloukem rádia Blaník. No to jsou pašáci. Honem přepřahat. Hrobníci jsou na řadě. Smíkáme se ke startu. Kára nebrzdí. "Ládíku pomóóóc". Osmička se mnou cuká až hrůza. Abych neprocukala přes startovní čáru předčasně, tak mi čtyři kluci káru drží.
Hrobnické Áčko
Konečně start. Vypálíme jak z praku. Pravotočivou pravoúhlou zatáčku hned po startu ukázkově vykroužíme. Pak už jen rovinky loukama a lesem. Nádhera. Jen mírňoučké kopečky a krátké sjezdíky. To je žúžo. Měkoučký lesní povrch dělá hafaním packám dobře. Dojíždí nás Janička Zetků.
Monča
Nějak se ale zašprcla a stojí. Mizíme jí z dohledu. Před cílem nás čeká asi 400 m stoupáníčka. Hrobníkům vůbec nemusím pomáhat. Krásně mě vytáhnou. Jen v závěru kopečka jim pomáhám odstrkáváním. Profrčí kolem Habas se šestkou. Mílovými skoky jen běží za károu, aby nezpomalil svoje pejsky. Jeho pejsci kopec v neuvěřitelném tempu vycválají. Diametrální rozdíl od pomalého ale jistého tempíčka Hrobnického. Půlkilometrovou rovinku před cílem běžíme tryskem. Stíhá i Stará miška a Kulíšek. Holky,
jste moc šikovný. Koukám ještě na dojezdy ostatních. Bielici jedou na koloběžce-Tonda s Lentilkou a Romča s miláčkem Yettíkem.
Vanda
Honzík jede tentokrát na kole se Snickym. I Péťa Kolmanů, dorazivší ze vzdálené Moravy i s taťkou a berňačkou Jessie, jede bikejoring. Monča se sedmičkou zvládá A kategorii.
kdo z koho
děvčata z Norska
unavený Chuck
Je zde Jana Henychová se dvěma kamarádkama z Norska. Jsou to prezidentka a exprezidentka Norského husky klubu. Janička mě s nima seznamuje a prohodíme pár slovíček o pejskách a závodech. Na památku si je fotím a ony mě. Odpoledne je ve znamení oprav. Nejprve brzdy na káře, pak světlo na autě a nakonec tuníme přední čelo Zeťourkova půjčeného zborceného vleku. Ládík vytahuje různé nářadí a nástroje a spolu s Václavíčkem to zmáknou jedna báseň. Opravy zaberou několik hodin. I Roman Habas se věnuje montáži a demontáži Mončiny opětovně rozkousané zásuvky na vleku. Znovu a znovu trpělivě opravuje stále dokola. Celý den je slunečný. Nastává podvečer. Zapřaháme Ládíkovo štěňátka. Nějaké dospěláky, k tomu Chucka, Helíška a Princeznu. Kikina zůstává doma a Finta běžel hlavní závod ráno. Celkem osmička. Jedééém. To je mazec. Helíšek se trochu motá, stále chce jít na druhé straně než ho zapřáhneme. To pár minutách se běh srovná. Je to krása. Pejsci šlapou jako hodinky. Vytáhnou nás i do závěrečného kopce. Ládík je spokojený a usměvavý.
zmrzlé nedělní ráno 1
zmrzlé nedělní ráno2
Ještě beru koloběžku a Bubáčka a jedeme si s čelovkou objet 5,3 km. Bubáček běží jak o život. Až zírám. A koloběžka sice občas zadrhne o kořen, ale jsem s ní spokojená. Dobíhám už za tmy. Jde se do stanové hospůdky. Hospodští objednali několik tataráčků. Je tu teplíčko od plynových teplometů. Popíjíme a kecáme. Václavíček opět baví osazenstvo stanu. Jdeme brzy spinkat. Včerejší ponocování s bouchlým kolem dnes na nás doléhá.
Neděle. Je mrazivé ráno. Východ slunce je úchvatný. Fotí snad i ti, co mají foťák zarostlý pavučinou. Fakt nádhera. Dáváme pejskům napít a čekáme na starty. Dnes jsou od desíti. Ládík opět s mojí károu hned na začátku startovního pole. Odstartuje asi s dvacetivteřinovým zpožděním letmým časem. Dnes bez Fintíka se sedmičkou. Čekám na něj v cíli. Má trochu horší čas než včera-několikrát musel zastavovat a zprovozňovat kolo na káře. Furt brzdilo a zasekávalo se. Udělá rychle na kole zlepšovák v podobě pérka a kolo se krásně točí. Je moc šikovnej. Honem Hrobníci na start. Trať prosvištíme opět v úchvatném tempu za 17 minut-ještě o minutu lepší než včera. V závěrečném kopci nás převálcuje Roman Habásko jak parní válec. Jinak jsme nikoho nepředjeli ani nás nikdo nepředjel. Jsem moc spokojená.
Honzík a Sniky
Janička Zetků
Čekáme na start posledního Jirky Stejskala a pak už se vydáváme na trať s Ládíkovo štěňátky. Vzali jsme jich všech 5 a 5 dospěláků. Opět chvíli motáme. Pak ale mažou jak na drátkách. Štěňátka mají jazyky až na vestě. No ale jsou to žiletky. Vyhlašování. V Áčkách nás bylo pět-Václavíček první, pak Ládík, třetí janička, bramborová já a za mnou Monča. Při vyhlašování dalších kategorií kecáme s Vandou Kmochů o starých dobrých časech. Při vyhlašování cyklistů náhle dochází benzín v centrále. Nafukovací oblouk nad stupněmi vítězů se okamžitě vyfukuje. Přiskočí bidlo Jirka Kubelka a bortící se modrý buřtík vlastíma rukama drží nad lidičkama. Pořadatel Jarda Svoboda rychle uvádí kompresor do pohybu. Oblouček se zase staví. Může se pokračovat.
A
oblouk se vyfouk
Tonda byl v SC1 druhý, Honzík mezi cyklisty také druhý, Péťa mezi holkama cyklistkama třetí a Romča nebyla poslední v SC11. Pak už tuním vyfouklé kolo na autě. Právě Jarda Svobodů mi ho dofukuje kompresorem. Díky moc. Balíme. Na vlek a na auto musím dostat značky startu a cíle, oplůtky, káru, bednu na psa, koloběžku, Mončinu troubu s trojplotýnkovým vaříčkem,
železné značky a dva balíky slámy. Neuvěřitelné se stává skutkem. Vše jsem tam narvala. Odjíždíme mezi posledními. Nechce se mi odsud do starostí všedních dní. Ale brzy zase pápá na další psí akci.
Vanda a Ládík
Pár dalších foteček najdete na :

Vroutek 2010-trochu nepodařený začátek

20. října 2010 v 22:23 | hrobnice |  Mushing
Vroutecký sprint. Už od letošního ročníku velký pojem mezi mushery. Jedním slovem nádhera. V pátek večer šupky dupky hunem z práce, naložit pejsky, káru a mastíme směr Vroutek. Vše stíháme v krásném čase a vypadá to, že před 23. hodinou bychom mohli být na místě. Nemohli. To bych nesměla bejt já. Už se blížím k obci Pšov, kde je odbočka na Podbořany.
cíl
Z těch je to do Vroutku tak 3 km. Jedu si jedu, volám Romance a Ládíkovi. Najednou bum. Prásk! Rána jako z děla. Bouchlo mi kolo. Mám plné ruce volantu. Strhne mě to do protisměru. Ještěže je vlažný provoz a v protisměru nic nejede. Sakra. Který kolo to vlastně bylo? Na autě nebo na vleku? Podaří se mi zastavit u kraje vozovky. Hodím výstražná světla. Zkoumám auto. Levý zadní kolo. Ty bláho. Rezervu mám, ale v jakém stavu. Musí to bejt aspoň na dojetí. Musí. Snažím se za zadní sedačkou vylovit hever, klíč na kola, trojúhelník. Jenže. Na zadní sedačce milion krámů, Miška a hárající Emilka. Aby toho nebylo málo, tak Esterka jež ležela do té doby u nohou spolujezdce, se protáhla na zadní sedačku také. Jakože co se to tu děje a nesmím zde samozřejmě chybět. No situace na pytel. Chvíli zkouším lovit povinnou výbavu. Ale to opravdu nejde. Mám strach, aby mi nějaká čubina nefoukla z auta ven. Na silnici by to bylo žrádlo. Žhavím mobil a volám Romča a Ládíkovi. Potřebuji pomoc. Ládík zalarmuje jediného člověka, který v tuto noční dobu na Vroutku nepožil. Lucku Pospíšilovou. Romča bere mišáka a nechá tedy Lucku řídit. Je to jen asi 10 km. Panebože tak snad dojedou v pořádku. Čekám a čekám. Už vidím blížící se světýlka. Jóó, je to Romči mišák. Najednou u mě v protisměru prudce zastaví. Kouří se od brzd. I tomu malému autíčku za ním, které si čuchlo mišákovi do kufru. Ježíší, já snad chvíli nedýchala. Fuj, to bylo o chlup. Romča navádí Lucku, aby se jela do nejbližší vesničky otočit a stoupnout si za mě. Ládík mezitím vystupuje z auta a obhlíží situaci. Čekáme a čekáme. Za chvíli se přiřítí Lucka a stoupne si přede mě. Hmm. To je špatně. Jede se tedy znova otočit do Sýrovic, profrčí kolem mě a opět se jede otočit do té vesničky co už byla. Pak už staví mišáka za mě tak, jak má. Miška šup k Romče do mišáka, Emilka šup na vodítko, Esterka zabarikádovat na sedadlo řidiče. Pak se teprve hrabu ve věcech na zadní sedačce.
Romanečka
Přeorganizovávám je tak, abych mohla odklopit zadní sedačku a vyndat to, co potřebuju k výměně kola. Sláva, vše je venku. Začínáme se s Ládíkem válet pod autem. Spouštíme rezervu z podvozku. Je zahnojená od bahna. A tak polonafouklá. Dávám hever na zadní nápravu. A ejhle. Hever nestačí. Kolo stále leží na zemi. Hledám v autě prkýnko, Romča vytahuje z mišáka druhé. To by mělo už stačit. Podkládáme hever. Teď už to stačí. Šrouby sem na kole utáhla festovně, tak teď na klíči skáču plnou vahou. Ale hrubá síla nakonec vítězí a šrouby jsou povoleny. Píchlé kolo honem dolů. Nasazujeme rezervu. Je to fuška. Ládík decentně utahuje šrouby na kole. Spouštím hever. No, ujde to. Rezerva udělá pod plnou vahou buřtík. To už musím dojet k nejbližší pumpě. Tam kolo dofouknu. Teda doufám. Pomalu vyrážíme na cestu. Jedu první. Za mnou Lucka. Jedu maximálně šedesátkou. Zajíždím v Podbořanech k pumpě. Jenže. Měli jen do 22.hodiny. Tak to je smůla. Jedu tedy opatrně dál do Vroutku. Dávám zvláště pozor na Vrouteckém železničním přejezdu. Pak už nás čeká jen
cesta polem na stake out. Jsme šťastně na místě. Parkuju mezi Ládíka a Monču. Je čtvrt na dvě v noci.
veselá Monča
Monča je hodně veselá a trochu nám tu ruší noční klid. Zdenda Pičaso, Zdenička Dušků, Romča tvoří debatní kroužek u občerstvovacího stanu. Je zde sranda. Ale hodina ranní uhodila, tak hybaj na kutě.

Báječných 10 dní se psy aneb Berounka a Hrobská jízda 2010-neděle v Hrobě aneb konec

20. října 2010 v 0:45 | hrobnice |  Mushing
V neděli ráno jsou starty o hodinu dříve-od 10 hodin. Po ránu už je zima jak v ruskym filmu. Pobíháme kolem pejsků. Rajčák jede projet trať aby zkontroloval mlíka a oplůtky. Za hodinu je zpět. Hlásí vše v pořádku. Rozjíždí se hospoda. Snídáme v rodinném kruhu Bielikových. Monča baští svoje oblbené utopence. My ti to přejem Móňo, fakt.
nedělní snídaně
Lidičkové vystrkují nosy z karavanů a stanů. Dobré ráno lidičky. Vstávat a startovat. První opět Dáša Nešněrová, pak Janička Henychová a Zdeněk Paclt a pak Ládík. Pomáhám mu s holčičkama na start. Vystartuje v pohodě. Koukám chvíli na starty. Vidím dojíždět Dášu Nešněrovou. Je tedy čas se přemístit do cíle. Vyhlížím rezavou Elišku a Majkinu. Už se řítí. A v parádním čase. Ládík září štěstím-hafíci šli parádně. Přepřaháme za Hrobníky. Jelikož včera
sem to předimenzovala a stála na startu 4 minuty napřed jak tvrdý "Y", tak dnes se snažím dojet na start
akorát. Je to trochu zběsilý. Jéé. Nemám helmu. Hulákám na mámu. Kluše do auta pro přilbu. Honem škebli na kebuli a tři, dva, jedna , jedéém- téměř letmý start. Mastíme jako kulovej blesk. Nádhera. Musím holčičky jenom chválit. Žádný karambol, nikoho jsme nedojeli, nikdo nás nedojel. Až ke kamennému můstku.
Vlastík
To slyším halekání. Za mnou se řítí Habas a Ondra Stejskal. Prý Roman hodil tlamu hned po startu ve vynášecí zatáčce. Ondra ho dojel a teď jedou za sebou jak vláček. Ohlížím se kde ti dva jsou. Blíží se ke mně mílovými kroky. Blíží se cedule "800 m" a bahínko. Raději jim uhnu hned, než se pak složitě vyhejbat na uzké cestičce těsně před cílem. "Esterko stůj!" Čekám pár vteřinek. Profrčí Ondra a za ním Roman. Hrobníci poslušně stojí. Čeká nás bahínko. Slejzám z káry a tlačím. Zase paparazzi. A zase mi to svlíká holinky. Mám co dělat, aby mi moje ploutvičky nevypluli z "botek jedenáctek". Být ještě třetí kolo, tak snad už běžím jen ve fuseklích. Do cílové rovinky vbíháme jako tryskomyši. Táák a máme to za sebou.
komentátor Jirka
Odstrojuju hafíky, dávám jim napít a jdu se starat o vyhlášení. Máma a Péťa Davidů mi výrazně pomáhají. Oběsím kuře Tweetiho na šibenici, Zdenda Pičaso spočítá výsledky a můžeme začít. Vyhlašování. V Áčkách zvítězil Václavíček, pak Eva Kronusová s borderkou ve spřežení, pak Janička Zetků, bramborovej Ládík a pak já. V A1 byl první Habas, v C1 Martin Škoda a v C Dáša Nešněrů, v C2 Láďa Vraštil. V SC2 Šarky, v SC11 Jirka Vaĺko, v SC1 Péťa Kolmanů, z bikejorů byl celkově nejrychlejší Tomáš Lorenz a z běžců Tomáš Halada. A ještě poděkování všem kamarádům a příznivcům Hrobské jízdy, jakožto i sponzorům, kteří nás podpřili: firma Plynomont Teplice, firma Fosta, firma UniWell stavby, městský úřad Hrob za zasponzorování Toi Toi záchůdků a
za úpravu okolí hřbitova jejími pracovníky, pan Grežo z Hrobu za úpravu louky na stake out, mamce a taťkovi za všechnu pomoc a za výrobu dřevěných plaket pro závodníky, Lucce Wegnerové za návrh diplomů a bráchovi za jejich tisk, firmě Provident, firmě Procter a Gamble, firmě HM studio hračky za ceny pro dětské soutěže a závod juniorů, Nešněrům a jejich firmě DC Zero z Děčína za ceny pro závodníky, , Rodině Twardkovým za ceny pro pejsky, Markétě a Janu Jačkovým za podporu Hrobské jízdy, kamarádům a musherům z Krušnohorského sportovního klubu psích spřežení a MC Kladno zvláště pak jmenovitě, Péťovi Guregů, Rajčákovi, Habasovi, Péťe Davidů a Tomášovi Haladů, Svobodům, Zeťourkům, Jirkovi Stejskalovi a metujákovi Romanovi Zasadilovi, rodině Bieliků za poskytnutí stravy a zázemí pro mě, Monče Černošce za dělání společnosti v chvílích nejtěžších, všem organizacích, spolkům a jednotlivcům, od nichž jsem získala povolení k uspořádání závodů, Míšovi Holému z Hrobu a jeho druhům ve zbrani za neúnavné občerstvovací nonstop služby, Petru Stolaři a jeho divadlu V pytli za zapůjčení lavic a stolů pro hospodu, Lídě a Prokopovi Holému za pomoc s měřením času v cíli a za jídlo, Jirkovi Trnkovi a jeho firmě Askino za granule pro vítěze, časomíře Zdendovi a Martinovi, komentátorům Jirkovi Nešněrovi a Péťovi Beranů, Čurdům z Hrobu za věnování tašek pro závodníky, Katce Kuraků za zorganizování dětských soutěží pro Dětský domov v Duchcově. Snad jsem nikoho neopomněla-tímto se dopředu omlouvám těm, kteří se ve výčtu nenajdou.

časoměřiči v cíli
Tak ahoj a těším se na Hrobskou jízdu 2011, neboť "Do Hrobu musí každej!"
Zbytek foteček najdete na :

Báječných 10 dní se psy aneb Berounka a Hrobská jízda 2010-pátek a sobota v Hrobě

18. října 2010 v 1:20 | hrobnice |  Mushing
Páteční ráno prokukuje sluníčko. No paráda. Obstarávám pejsky. Pak vyrážíme s Rajčákem a Péťou Guregovic wildtrakem na Hrobskou zahradu pro šibenici a oplůtky a rakev. Za chvíli jsme zpět u hřbitova. Vykládáme náklad a frčíme na Moldavu pro značky a start a cíl. Sluníčko svítí. Rychle naložit a honem dolů do Hrobu.
stavíme šibenici
Ještě zbývá označit příjezd naváděcími cedulkami. Opět naše trio Péťa-Rajčák-já šupneme do teréňáku a mastíme uvazovat šipky. Péťa leze po dopravních značkách jak opičák. Je veselo. Když uvazujeme šipku na příjezdu od Litvínova, tak v protisměru jede auto s Toi Toikama. Tutově jede k nám. Ale asi bloudí. Vsadím se, že do pár minut bude volat krz správnou cestu. A taky že jo. Tak Toitojákovi říkám kudy a za chvíli je tady. Usazuje dva záchůdky na svoje tradiční místo. A můžeme vesele chodit záchodovat. Chvíli oraz. A jde se hloubit díra na šibenici. Mezitím, co jsme byli pro značky, tak dorazil Roman Habásko a Zeťourci. Teď se ujímají stavby startu a cíle. Je to rychlovka a za chvíli je hotovo. Ještě s Romčou a Mončou a Honzíkem vyvěšujeme reklamy do prostoru startu. Monča blbne s Anďou. Řehtající se holky se válejí v trávě. Honzík se mečuje s Mončou klackem. Péťa vše zvěčňuje svým foťáčkem. Házíme odpolední siestu.
páteční veget
Lucka Wegnerová přivezla svoje plstěné plyšáky a plstí v přímém přenosu. Hrabeme se v jejích pejskách. Neodolám a jednoho černobílého si beru-Kanagu. Bude s Emilkou a Baltíkem okupovat palubovku v Mišáku.
Václavíček si hraje
Přijíždí vrchní občerstvovač Míša Holý se svým amsámblem. Stakeoutiště se pomalu plní lidičkami a pejsky.
start je hotov
Stmívá se. Obklopujeme ohýnek a hospůdku. Čekáme na posledního člena naší "smečky"-Ládíka. Urychleně svařoval a vyráběl nástavbu na auto už asi tři týdny, aby mohl přijet. Zadařilo se a on kolem desáté večer konečně vyráží na cestu do Hrobu. Má u nás všech černý puntík, neboť měl už přijet na Hlince před týdnem. Ale zaplať pánbůh, že stihl aspoň Hrobskou jízdu. Asi ho zlochtáme. Čekáme na něj do rána. Po druhé hodině ranní je zde jako na koni. Vybaluje celý svůj cirkus uprostřed noci. Rychle holčičky vyvenčit a zase šup do kotečků. Vše ostatní až ráno. Je krásná noc. Ráno se kopeme z pelíšků a věnujeme se pejskům. Mě čeká prezentace startujících. Doráží mamka s taťkou, velkou svačinou a vším možným dalším vměstnaným do baťůžků a igelitek. Mamka a Péťa Davidů mi pomáhají pod šibenicí se zapisováním startujících. Zdenda Pičaso Pospíšil spolu s Martinem Ochozkou se ujímají časomíry. Dovalil i komentátor Péťa Beran s "nářadíčkem". Před vchodem do hřbitova držím místo Nešněrům. Jirka bude svým osobitým stylem komentovat. Už se těším. Prezentace skončena.
Ládík v cíli
Startovní listina hotová. Jdeme závodit. "Let´s go!" První vyráží na trať Dáša Nešněrová. Za ní Ládík s mojí károu. Svojí nechal doma, neboť se mu už na střechu nástavby nevešla. Pak bikejoři a scootristi. Na meetingu jsem všechny upozorňovala na krkolomný začátek a bahnitý konec tratě. Tak snad budou všichni opatrní. Trať měří 6 km. Koukám na starty. Pak se přesouvám k cíli. Vyhlížím Ládíka. Je tu coby dup. Vysmátej a zabahněnej. Vždyť letos konečně zapřáhl hafíky. Tak si to náležitě užívá.
Hrobníci
Honem vypřahat a jdou na řadu Hrobníci. Beru Esterku a Růžu dopředu, za ně moje starší holčičky Kulíška a Mišku, pak Baltíka a Fífu a před káru Nanuka a Brownie. Emilka půjde s Péťou na koloběžku. Bude to Péti první dospělácký závod. Tak doufám, že Emilka zas tak moc nezklame. Na koloběžce neumí. Ale Péťa je dobrá sportovkyně a upedáluje koloběžku i bez hafana. Tak a zpátky k Hrobníkům. Ládík mě pomáhá na start. Nějak sme to přehnali a stojíme na startu 4 minuty. Esterka vyšiluje. No, žádná novinka. Kára cuká. Sakra, už abychom vyrazili. Konečně. Tři, dva , jedna, gou! Letíme loukou kolem stromu. Zatáčka vynáší, ale zvládáme to ve vysekané části. Ani jsme nezajíždíme do vysoké trávy. Vyklušeme kopeček a zaplujeme do lesíka. Drnčíme přes šutry a hups na mostek. Hups, hups a můstek je za námi. Podél potůčku. Ostrá levá. A valíme dlouhý mírný skopec. V nejnižším místě tratě míjíme mysliveckou boudu, přejíždíme silničku a frčíme přes bažantnici. Narazíme na potok. A pak už dlouho podél potoka nahoru. Hrobníci mastí krásně. Přes kamenný můstek. Pak loukou nahoru a už se blíží cíl. Trochu blátíčka. No spíš hodně blátíčka. Musím slézt z káry a tlačím. Mlask, mlask. Zouvá mi to holinky. U bahenní lázně je plno fotografů. Kolem úlu a vyjíždíme na louku u hřbitova. Cíl. No to byla jízda. Asi 21 minut. Šikulové.
Vilíček řádí
Vypřahám, vodičku a jdu uvést dětskou soutěž. Je přihlášeno asi 26 dětí. Rekord. Běžím se synovečkem Honzíkem a Mekí. Jde nám to dobře. Honzík statečně šlape. Ještě u toho stačí povídat.
Honzík s Mekí
No doslova kecat. Funíme k cíli. A je to. Honzík je spokojený. Nejmladší dětičky obejdou jen kolečko na louce. Na větší juniory čeká ještě okruh lesíkem. Je sranda se na některé děti dívat. I pejsků je pěkná škála-od pidiratlíků až po ovčouna. Rychle sčítáme časy a vyhlašuju vítěze dětiček. Očíčka mají navrch hlavy.
dětské soutěže
Program pokračuje soutěžemi pro děti. Je tu 33 dětí z Dětského domova v Duchcově. A ty se bezvadně baví. Absolvují skákání v pytli i házení míčků do vlčí tlamy. Drobností a cen na odměňování je milion. A co ostatní? Romča jela na koloběžce s Yettíkem, Monča v C, Honzík jel SC2 s Lentilkou a Snikim. Ale Lentilka trochu nemohla, a tak pojede zítra jen se Snikoušem. A nešťastná Péťa měla s Emilkou pád a řádně se sedřela. Ale statečně doběhla do cíle. A zítra poběží zas. Pečlivě jsem jí ošetřila a zavázala. Auvajs. Zkrátka křest ohněm. Co říkáš mamčo Romčo!? Příjemné odpoledne končí. Čeká nás volný večer. Měla přijet country kapela, ale onemocněli. Moc škoda. To neva. Sedíme ve stanu a Jirka Stejskal s Václavíčkem a Móňou baví publikum. Je sranda a veselo. Dáváme čokoládičku a horkou griotku. Jdeme spinkat. Byl to krásný den.

Báječných 10 dní se psy aneb Berounka a Hrobská jízda 2010-před závodem

15. října 2010 v 0:14 | hrobnice |  Mushing
Zatímco trčím v práci, tak Monča organizuje sekání části tratě, úpravu okolí hřbitova a řezání dřeva. Moc díky Mončo, seš skvělá. Hned po dopolední ordinaci mastím ještě za sponzory, abych vyzvedla sponzorské dary. A pak za Mončou. Monča je zmrzlá a kašlající. Roztápíme Zeťourkův půjčený grilíček. Jako správné "blondýny" netušíme jak zapálit dřevěné uhlí. Tak voláme Václavíčkovi a ten nám radí jak na to. Sláva. Trochu dřevíčka a uhlíčko hoří. Opékáme buřtíky a chlebík. Před čtvrtou hodinou se vracím na skok do práce. Konečně je večer a já se vracím ke hřbitovu. Monča zde s rampouchem na nose stepuje. Nemáme na čem ohřát teplou vodu ani na čajíček či kávičku na zahřátí. Modlíme se, aby už dorazila Romča s obyťákem. Chodíme potmě po vysekané trati, brouzdáme loukou a vyhlížíme každé světlo, které se blíží ke hřbitovu. Kolem deváté hodiny konečně přijíždí naše spása-Romča. Parkujeme ji vedle nás. Rychle vyvážit "bobíka" a jdeme vařit čajíček.
Bubu a Zizi
Ježiši, to je úleva. Konečně něco teplého do bříška. Kecáme a kecáme a najednou s Mončou obě v teple usínáme. Hlavu opřenou o stůl a jsme ťuhýci. Přesouváme se do vymrzlých spacáčků k Monče do paneláku. Prochrchláme a profrkáme celou noc. Usínáme tvrdě až k ránu. Čtvrteční ráno jakoby slibovalo i trochu toho sluníčka. Snídanička u Romči v karavánku. Monča snídá utopence. A ne jednoho či dva. Ale rovnou půl okurkáče. Ham, chramst. Zíráme s otevřenou pusou. Kam to ta Monča dává?! Moje maminka, která utopence dělala, netušila, že Monča má takovou spotřebu. Jinak by je udělala rovnou do sudu. Pak zapřahám Hrobníky. Jedeme s Romčou projet celou trať. Zatáčka po startu trochu vynáší. Ale řekla bych, že letos asi nejmíň ze všech ročníků. Pak následuje výjezd z louky na kamenitou cestu. Deště jí ještě více podemleli, tak je to celkem krkolomné. Můstek v pohodě. Trochu rozbahněný nájezd, ale ten do soboty vyschne. Frčíme z kopce. Pak kolem myslivců do bažantnice. Doprava a kolem rybníčku. A ejhle. Louže jako Brno. Co louže-úplný moře.
guláš a nočník
Obrovská louže má délku 20m a je široká úplně přes celoucestu. Že ani myšička po krajích neproklouzne. To je blbý. To individuálové neprojedou ani neprojdou. Hafani se statečně prokousávají vodou. Esterce koukají jen uši. Je to hluboké dobrých 30 cm. I já vylejzám na stupačky.
Tonda si hraje v bublině
Budu muset vymyslet objížďku. Přes bažantnici. No jasně. Ještě to jedeme s Romankou zkontrolovat. Zda není na cestě třeba spadlý strom. Ale vše je průjezdné. Upalujeme do cíle. Před cílem v malém kopečku je parádní bahýnko. Kára se boří, psi táhnou jak buldozery. Mlask, mlask. Zouvá mi to holinky. Ale psi nepovolí a vytahují nás z marastu. Jsme na cílové louce. Vypřahat a hurá na oběd. Ještě projedu na koloběžce Bubáčka a Zizinku. Blíží se jedna hodina. Starujeme Mončinu staronovou felicii. Honzíku nasedat! Jedeme do Duchcova na nádraží pro Péťu Kolmanů. Jede sem přes celou republiku až z Troubek. Monča řídí, já naviguju a Honzík se těší. Ale to my taky. Parkujeme před Duchcovským nádražím. Monča furt něco básní o Duchcovském Casanovovi. Holt hormony jsou hormony. Jdeme na perón. Čekáme a kecáme. Monča se furt směje a celkem budí pozornost čekajících. Vlak má zpoždění. No konečně. Skřípou brzdy. Péťa vystupuje. Má ohromný baťoh. Ježkovo voko-co tam všechno táhne. Nasáčkujeme se i s maxibaťohem do felicie a hurá do Hrobu.
u ohýnku
Za chvíli musím odjet na tři hoďky do práce. A pak už jen pejsci a kamarádi. Večer se hřejeme u ohně. Je tu krásně. Škoda, že tu nejsme všichni. Monča opět večeří nekonečné množství utopenců a horu toustů. Asi jí přihlásíme do Guinessovi knihy rekordů. Jdeme brzy spinkat. Zítra bude náročný páteční den.

Báječných 10 dní se psy aneb Berounka a Hrobská jízda 2010-přesouváme se do Hrobu

11. října 2010 v 23:28 | hrobnice |  Mushing
Pondělní ráno. Opět, jak jinak, prší. Společná snídaně v hospůdce má své kouzlo. Jsme zde skoro všichni, co tu zůstali. Povídáme, čajíčkujem a je příjemně. Mazlíme Zeťourkovic štěňátko Vilíčka a Duškovic haskounku Týnku.
Týnka a Vilíček
Kolem poledne přestává pršet a tak hurá na káry. Se mnou opět jede Romanka. Monča zapřahá fousky, já Hrobníky. Romanečka se vytuňuje do "neoprénu nebo-li pláštěnky od hlavy až k patě. Vyrážíme. Jedem stejnou trasu jako včera. Prý to je nějakých 13 km. Po cestě si nás fotí na mobil nějaký řidič. No to je dobrý. Sme vysmátý. Monča se nás drží úplně v pohodě. Holky fousatý mastí až jim vítr čechrá fousy. Cesta nám trvá přes hodinu a sme řádně zabahněný. Ještě si půjčuju Monči lehkou čtyřkolku a jedu projet "neběhací" trio Mekenzí, Bubáček a Zizinka. Objíždíme louku a šupky dupky odpočívat.
Zeťourkovic Vilíček
Sem zmakaná jak borůvka. Leze na mě čím dál více rýma. Suším oblečení a postýlkovou matraci- Romča na ní vždycky sedí na káře. Odpoledne musí moje "VIP maminka" Romanka i s Honzíkem odjet do Plzně. Ale za dva dny zase přihasí všichni do Hrobu. S Mončou sme osiřely.
přetahovaná
Večer se všichni "pozůstalí" nakýblujeme do hospůdky. Václavíček zde naštěstí nainstaloval plynová kamínka. Tak je teploučko.
díváme se na film
Koukáme na film na notebooku Romana Zasadila. Ten se ujal i kuchtění a vytváří super mňam palačinky. Hází s nima na malé pánvičce jako profesionální kuchař. Palačinky jsou moc dobrý. Mažeme si na ně různé marmelády a Bobíka.
Romanovo palačinky
Večer opět příjemně utíká. Zalejzám k Monče do chodbičky paneláku. Pejskové spí. Já taky. Úterý je ve znamení úklidu. Po společné snídani lítáme s košťaty, hadry, kýblema, zahrabáváme díry po psech, schraňujeme odpadky,…Zkrátka balíme. Václavíček mi ještě s Jirkou Stejskalem opravují vlek. To urvané čelo. Moc to ale nejde. Tak vymýšlím, jak jinak naložit káru, aby se sajtna neurvala docela. Holt budu muset káru naložit tak, že zatížím zadní čelo. Naložit, uvázat, připevnit dozadu červené triko a je hotovo. Kolem třetí hodiny opouštíme Hlince. Jedeme s Mončou spolu do Hrobu. Já první, ona za mnou. Vesničkami do Kralovic a pak už směr Jesenice. Na oblíbené Jesenické pumpě dáváme čokoládičku z automatu a zbavujeme se pytlů s psíma hovínkama. Jsou tu velké kontajnery. Pokračujeme. Monča je taky pěkně nachcípaná a hladová. Zajíždíme v Žatci ke Kauflandu. Monča jde nakoupit. Já hlídám venku auta a psy. Nějací mlaďoši očumují auto a káru na vleku. Je to nepříjemné, tak raději nasedám do auta. Vlezlíci konečně odjíždějí. Monča má nakoupeno. Zakusujeme bagetu. Sme špinavý, frkáme, máme hlad. Proto velím směr naši. Ohřejem se u nich aspoň trošku, dáme kávičku a čajíček, Paralen a Monča se vykoupe v teplé vodě. Za hodinu sme v Teplicích. Parkujeme v ulici. Pak už honem do teplíčka. Svlíkáme morý hadry a převlíkáme se. Za chvíli Monča celá vyvoněná vylejzá z koupelny. Dáváme horký čajíček a Monča kávičku. Začíná se stmívat. Tak honem nasedat a hurá do Hrobu na louku ke hřbitovu.
takhle sme s Mončou v Hrobě začínaly
Téměř potmě stavíme panelák, obstaráme pejsky a kolem deváté hodiny zalejzáme do spacáčků. Nechávám pejsky venku. Kolem třetí ráno prší. Rychle ven a zandat pejsky. Pak těžce usínáme. Ve čtyři pro změnu houkaj fousky a dožadují se vyvenčení. Tak teď je řada na Monče, aby vylezla do zimy a vyvenčila holky. Pak usínáme. Zvoní budík. Musím dnes do práce. Bohužel. Monča zde na louce pro dnešek převezme velení a dozor.

Báječných 10 dní se psy aneb Berounka a Hrobská jízda 2010-pokračujeme v Hlincích

8. října 2010 v 1:05 | hrobnice |  Mushing
Teď je čas na prasátko. Vrchní "prasák" nebo-li opékač čuníka není tentokrát jičíňák Luděk Šídlo, ale metuják Roman Zasadil. A jde mu to náramně. Zaalobalované prasátko se krásně rozvonělo po celém tábořišti. Povídáme si vespolek. A baštíme. Chvíli zajdeme i k Romče do obytňáku. Hrajeme si s Anďou a s jejíma miliónama hraček.
hračky
Začíná pršet. A prší. Stmívá se. Dáša Esterka Šindelářová a Rajčák hrajou na kytaru a basu. Báječně hrajou. Za chvíli se k nim připojuje na kytaru Burák. Monča je veselá a hravá a zpívá a tančí a baví se.
Monča s basou
Promítáme. Na velké plátko. Filmy z Ledovky, Janoviček a dalších závodů. Je to bžunda. Všichni se smějou.
country
Zábava plyne a kolem půlnoci zalejzám do chodbičky Mončina paneláku. Celou noc prší. A ráno taky prší. A dopoledne taky prší.
čuník
Kolem poledne konečně přestává. Tak honem zapřahat a vyrážíme. Tentokrát jede se mnou Romča. Vytunila se pláštěnkovýma kalhotama a pláštěnkou. Vystřelíme k tábořiště jak raketa. Pejskové mastí jedna báseň. Do Ptyče, kolem stavby, ke kostelíku. Monča s pěti fouskama jede s námi. A drží se nás jako klíště. Točíme doleva do krpálu. Naproti jde nějaká postarší houbařka s labradorem navolno. Ženština evidentně neví, co má se psem navolno dělat, když vidí psí spřežení. Hafan by se rád družil. Romča paní vysvětluje, aby si pejska zavolala a šla bokem. Panička ale zmatkuje. Popojde jen kousek. Nám to ale stačí a projíždíme kolem. U Monči to je těžší. Pejsek se trochu motá až téměř fouskám do tlamy. Ale ty zachovávají klid a čekáme, až se paní rozhoupe. Vše trvá dlouho. Fouskám už dojde trpělivost a otočí se místo doleva doprava. Paní se leká. Ale nezmůže se na nic víc, než že labradora pustí. Monča tedy zabrzdí káru a jde k holkám. Romča chytá labradora. Panička šermuje hůlkou. Groteska. Konečně paní odchází a my můžem pokračovat. Hrobnický vláček nás vytáhne do kopečka. Monča za námi. Po cestě sbírá Romča houby. Má z hub oči navrch hlavy.
Honzík
Na vršku uhýbáme doprava. Chvíli po asfaltce. Máváme na chlapíka v bagru. Řehtá se
na nás. Psí spřežení asi v životě neviděl. A k tomu tři vysmátý baby. Do leva na polní cestu. Kolem kravína. Krávy na nás čučí. Jedna dokonce z patra-vylezla na bedny. Projíždíme okrajem vesničky. A zase do polí. Krásná cesta. Smějeme se. Romča je nadšená z toho, jak pejskové táhnou. Dojíždíme k Hlincům. Ale fiknem to doleva na Ptyč. Velím Esterce "Gee" a ona uhýbá do pole. Jedeme podél silnice. Pak musíme kvůli blátu na silnici. Ale jen kousek. Pak zase šup na louku. Mastíme po travičce. Jsme u stavby. Pak už známou cestou domů. No to byla nádhera.
Romča
Honem vypřahat a jedeme ještě na koloběžky. Beru Zizinku a Bubáka. Jirka Stejskal zkoušel zapřahat Mekí a Bubu a ještě dvě Zeťourkovic postarší čubiny. Ale nešlo to. Bubáček se bála jít vepředu s cizíma pejskama. No to neva. Jirka chce totiž jet v Hrobě kategorii C. Tak zkouší složit dohromady tým. Děláme smaženici.
smaženice
A jakou. Oblizujeme se až za ušima. Dorazil totiž Honzík s babi, dědou a Mírou. A přivezli vajíčka na smaženici. Suším mokré věci v hospůdce u plynových kamínek. Vypařují se jak v sauně.
suším
Začínám smrkat a frkat. Nastydla sem. Jsme furt v mokru a nemáme suché věci. Už mám jen jedny ponožky na výměnu. Tohle pršení nikdo nečekal. Večer opět prší a prší. Promítáme si v hospůdce závody. Večer krásně plyne a je čas jít na kutě.

Báječných 10 dní se psy aneb Berounka a Hrobská jízda 2010-začátek v Hlincích

6. října 2010 v 0:51 | hrobnice |  Mushing
V pátek 24.září rychle valím z práce a nakládám hafíky a káru. Máme dnes premiéru v nových boudičkách na autě. Trochu nám to trvá-přeci jen to nemáme ještě zaběhlé. Pejsci se strašně těší. A co teprve já. Konečně pryč z toho stresu a blázince. A hlavně- beru všechny pejsky. Takže celá moje psí rodina cestuje se mnou. 14 pejsků do boudiček. A 2 do auta. Miška a Esterka. Esterka zapluje pod sedačku spolujezdce. Na sedačky dávám batoh, řepíkáč, kýble na krmení, termobox, deky, pytel vloček, dvacetikilový pytel granulí, holiny, boty, tašku s jídlem, foťák a do korby 30 kg masa a psí postroje, šňůry a stake-out. Miška se na zadní sedačku sotva vejde. Hodinu se morduju s nakládáním káry. Musím přední kola přehodit přes přední čelo vleku. Vlek je totiž krátký a kára se tam nevejde celá. Musím káru šoupat po prknech. Je těžká jako mamut. Ale konečně se daří. Ještě rychle naložit budku pro Mišku a je hotovo. Je půl dvanáctý v noci. Čeká nás 130 km do Hlinců k Berounce. Kamarádi čekají. Jedu jak s hnojem. Únava mi sedí na krku, a tak mě Romča a spol. udržují po telefonu při vědomí. Koukám stále do zrcátka na vlek s károu. Není za mišákem moc vidět. Vyfukuje se mi levé kolo. V Havrani u pumpy ho dofukuju.
Pokračujeme v cestě. Konečně Kralovice. A už jen 15 km vesničkama a polem a jsme na místě. Silnice je moc rozbitá. Vlek skáče jak na gumě. Přední čelo nevydrželo. Pod nárazy se ohnula horní půlka a kára povolila. Ale nespadla a šťastně jsme dojeli do tábořiště. Je půl třetí ráno. Romča a Zeťourek mi pomáhají vyndavat pejsky a zatloukat stakeouty.
Hrobnické ležení
Václavíček mi přivezl slámu do boudiček. Jedno pivíčko na přivítanou. Pejsci se protahují a pomalu se choulí do klubíček. Nechávám je venku. Zalejzám k Monče do stanu paneláku a za chvíli jsem v říši snů. K ránu kolem páté mě budí déšť. Rychle vystřelím ze spacáčku a zandavám pejsky. Pak opět rychle spinkat. Budím se až kolem půl desáté. Všude kolem mě je šrumec. Lidičky zapřahají, snídají, povídají. Taky vylejzám. Pejskům připravuju hamů papů. Sobě vařím čajík a Romanečka mi dělá chlebík ke snídani. Moje druhá mamka. Povídáme a probíráme pejsky a vše kolem nich. Konečně sem mezi kamarádama. Je tu příjemně. Po obědě zapřahám. Mojí jedenáctku. Jede se mnou Barča od Monči. Vyrážíme jako namydlený blesk. Je to mazec. Barča ječí. Já taky. To je adrenalínek. Pejsci mastí krásně. Dojíždíme Monču s šesti fouskama. Před Ptyčí něco řeší krz pacičky. Tak staví. My pokračujeme dále. Kolem stavby. Při výjezdu na silnici se přední kolo káry zaboří do valu hlíny. Ale Barča vyskakuje z káry a pomáhá mi. Chudákovi přejedu nohu, ale ona ani nepípne. Je to drsná holka. Dolů ke kostelíčku a krpálem nahoru. Hrobníci makají a táhnou nás i do prudkého kopce. Na vršku velím "Hoó" a vracíme se ke stavbě. Pak krásnými loukama a jsme u tábořiště. Asi hoďka jízdy. Barča je nadšená. Díky za pomoc. Nechávám pejskům postroje-ať si na ně zvykají. Ještě půjčuju koloběžku od Romči a beru nejdřív Bubáčka se Zizinkou na projížďku. Pak přepnu místo Zizinky Mekí a jedeme ještě jednou kolem louky. Táák, teď jsou všichni pejsci spokojení. A já taky.