Pište nám komentáře, vždy potěší!!!

Listopad 2010

Balím na Běleč 2010

28. listopadu 2010 v 23:23 | hrobnice |  Ládíček Hrobníček a jeho mamina
Všude bílo, cesta od baráku obtížně sjízdná a já balím káru na Běleč...Fakt fuška!
tudy musím vyjet
Několikrát sem projela cestu sem a tam. A zbytek zmákla lopata.
nakládám káru
sněhový Mitsubishi design
Pejsci celé to blbnutí zvědavě pozorují.
pejsci mě sledujou jak balím

Pracovní víkend u Romči 2010

26. listopadu 2010 v 1:06 | hrobnice |  Kamarádi,rodiče a dění kolem nich
Wulfík v kotečku
Víkend 20.-21.listopadu je pracovní. Ale tak trochu jinak. Sobotní ráno zabezpečuju hafíky a vyrážím Mišákem směr Plzeň. Směr moje "VIP" Romanka Bieliková a její rodina. Vlastně moje druhá rodina, kde sem šťastná. Spolujezdce mi dělá plyšový zajíc Zajíc. Před polednem. parkuju auto u zahrady Romaniných rodičů v Radobýčicích u Plzně. Je zde Petra Davidů s Tomášem Haladou. Ten přijel pokácet vzrostlý smrk na zahrádce. Chatička je vevnitř útulná. Honzík si lebedí na palandě zavěšené ke stropu. Pod postýlkou jsou křesílka a gaučík. Vše je dřevěné, voňavé, krásné. Všichni zrovna pauzujou. Ihned dostávám polívku a řízek s domácím bramborovým salátem od Romaniny maminky. Jakmile se posilním, tak jdeme jukat na Tomášovu práci. Šplhá po stromě jak veverka. Smrk již má odřezané větve a špičku. I tak je to vejška. Péťa trne a sleduje bedlivě svého Tomáše. Ale Tomáš je šikovný. Motorovka vrní.
veverka Tomáš
Šmik, šmik. Postupně se strom zmenšuje a zmenšuje. Než Tomáš své dílo dokončí, tak jedeme s Romčou do OBI pro cement. Bereme nákladní vozík. Bacha pánové! Dvě "blondýny" řádí v OBI. Nejprve hledáme vruty do dřeva. Potřebujeme do trámů dlouhé 20cm. Nemůžeme je najít. Nemůže je najít ani školená obsluha. Nakonec je najdu já. Takže pokračujeme dále. Cement. Ocitáme se ve skladu všech možných cementů, vápna a stavebních směsí. Čtyři mladíci sedí se založenýma rukama a vyloženě se baví na náš účet. Nakládáme ufuněné 8 pytlů cementu. Tak to bysme měli. Ještěže nejsme nějaké Barbíny z cukru. Hledáme nemrznoucí směs do stavebních hmot. Opět zklamala i obsluha a nemůže ji najít spolu s námi. Nakonec přichází jeden z mladíků od cementu a směs nám ukazuje. Dobře. Máme vše a jdeme k pokladně. Stouply jsme si špatně. Zákazník před námi něco dlouze řeší s pokladní. Ach jo. Konečně platíme a hurá k autu. Ztěží kličkujeme mezi zaparkovanými auty s těžkým vozíkem. Jsme u auta. Snažíme se vměstnat všech 8 pytlů do jednoho z boxů pro psy. Romča klekne na sajtnu, zaboří hlavu do boxu a snaží se pytel po pytli nastrkat s mojí pomocí do kotečku.
Romči pozadí
Vystrkuje u toho svoje sličné dívčí pozadí na celý svět. Uloženo. Můžeme vyrazit. Směr domov.
přemlouváme Romču na králíky
Naloďujeme Snikrse a Lentilku. Vracíme se na zahradu k Romany rodičům. Smrk už je poražen.
mňamka
Všichni se balíme a houfně odjíždíme do Tlučné. Je to vesnička asi 10 km za Plzní směrem na Domažlice. Parkujeme porůznu kolem domečku. Malý žlutý domeček a nádherná obrovská zahrada. Fakt moc pěkné. Tonda a dva Romči kamarádi zde makají na výběhu a kotečku pro psy. Už je zde hotová podezdívka dlouhatananánského plotu kolem zahrady.
Romča s Honzíkem a Tondou tady minulý měsíc nechali ruce, záda, …Zahrádka je pečlivě udržovaná, vše zde má svoje místečko, vše je do puntíku promyšlené. Nejvíc se mi líbí naprosto dokonalá králíkárna. Péťa, Tomáš i já Romču přemlouváme, aby pěstovala ušáky, když mají tak parádní bydleníčko. Sniky a Lentilka spočívají na stake outu uprostřed zahrady. Dosavadní majitelé domečku-moc příjemní lidé-přinesli nějakou mňamku pro hafíky. My, lidičkové, chodíme po zahradě sem a tam a obdivujeme tohle a tamto zákoutí. Pomalu se smráká. Péťa s Tomášem odjíždějí. Berou Honzíka, který je trochu nastydlý, s sebou domů. Já s Romčou zůstáváme. Ještě pracujeme i potmě. Betonujeme podezdívku ve výběhu. Pak už je děsná zima a není vidět nic. Tak končíme. Pro dnešek padla. Jedeme domů k Romče.
Toník unaven
V kuchyni u Romči je něco divného. Není zde Karel. Andulák. Před časem umřel. A je zvláštní ticho-žádné pípání. Dáváme vínečko a kuře. Pak jdeme s Romčou a Honzíkem nakoupit do Alberta. Večer popíjíme a v devět vytuhneme. Všichni. V jedenáct se budíme a čučíme -opět všichni i s Tondou a Honzíkem- na film s Van Damem. Kouká i můj plyšový zajíc Zajíc a Romči Pinquín. Je nám dobře. Jako rodina. Po filmu ještě kecáme do dvou hodin. Pak už plujeme do říše snů.
Neděle ráno. Je 7 h. Romča nadává Kimině, že houká na schodech. Je to už mamutí babička a má svůj svět. Honzík chrní. Sniky a Lentilka mu hupsnou do postele a zavrtávaj se mu pod peřinu. Tonda už se nasnídal a odjíždí pracovat do Tlučné.
zajíc Zajíc a pinquin Pinquin
Romča smaží řízky a vyrazíme za chvíli za ním. Zatímco se dělají řízky, tak dáváme čajíček a kafíčko. Loučíme se s Honzíkem a míříme směr Romči baráček. Chlapi už jsou na místě a betonujou a svářej.
Sniky budí Honzíka
S Romčou se vrháme do práce. Betonujeme podezdívku výběhu, pak odvážíme kolečka vyhrabaného štěrku na výsypku, vozíme cihly na zazdění okna a stěny, vyhrabáváme zaschlý beton z trávy u plotu.
Romča betonuje
Je mlha a zima. Dáváme k obědu řízky. Povídáme s pánem z domečku. Mezitím desetkrát volá Romči maminka, že Anďa chrchlá a chrápe a má ucpanej nos. Chudák Ája. Den pracovně, ale příjemně plyne. Pak jedeme s Romčou pro další cement do OBI. Jsme vymóděný jak Ukrajinky ze stavby. Z bot nám čouhá sláma a bundu máme od betonu. Tentokrát pro změnu opět čekáme dlouho u pokladny. Zase je před námi problém. No paráda. Romča mě na cestě zpět háže domů. Beru věci a zajíce Zajíce a loučíme se. Romča musí zavést cement chlapům. Já mastím domů. Tak doufám, Romčo, že sem ti aspoň trochu pomohla. Cestou zpět se stavuju asi hoďku na návštěvě u Zeťourků v Petrohradě. Dáváme kafíčko. Vilíček se válí s Orinkou v obýváku. Dovedu si představit, jak hajá s Janičkou v postýlce, vedle Ori Ori a Václavíček na zemi.
Romča vozí cihly
Vilík je velkej jak kůň. Mazlikuje se. Koukáme na reportáž ze závodů na Novém Domě, kterou vysílala Česká televize. Zvedám kotvy a pokračuju. Jedu přes Dlouhou Louku. To sem neměla dělat.
Romča zdí
Je šílená mlha. Jedu na jedničku, dvojku, stojím. Stahuju okýnko a jedu s hlavou vystrčenou ven bočním okýnkem. Občas vidím tyč. Ale není s reflexním proužkem, a tak nevím, zda je zprava od silnice či zleva od silnice. 10 km jedu 45 minut. Jsem z té jízdy psychicky vyčerpaná. Žádná krajnice ani středová čára. U Moldavy se mlha trochu rozptyluje. Sláva, sem doma. Rychle za hafíkama. Vítají mě. Byl to pěkný víkend. Příště budou závody v Bělči nad Orlicí, tak zatím ahoj.
Zbytek foteček na :

Sníh přišel brzo

25. listopadu 2010 v 0:26 | hrobnice |  Dění kolem našich pejsků
Tak od 23.listopadu 2010 padá a padá...sněhu je už dosti. Je to na sáně. Jak já se odsud vyhrabu na károvou Běleč?
Zeťourkův vlek zapadal
výběh
výběh2
Zizinky boudička
závěj u návštěvního kotce
stopy po zapadlé čtyřkolce

Točník 2010-neděle

22. listopadu 2010 v 0:38 | hrobnice |  Mushing
V neděli ráno nás sluníčko lechtá do nosu. Šup šup vstávat. Dnes jsou starty midu již od 9 hodin. Tak rychle napájím a připravuju Hrobníky na jízdu. Dávám si pozor na čas startu. Tentokrát opravdu zapřahám včas.
mazliky mazliky
Ouha. Na startovní čáře mě hafíci rvou dopředu. Kára na bahně nebrzdí. Tak mě Ládík drapne za káru. Pak Zdenda Pičaso, Martin Brzek a ještě asi 2 lidi. No hrůza. Fakt to nezastavím. Se zaťatýma zubama vzpřičuju řidítka káry. Konečně tři, dva, jedna, start. Vypálíme jak utržený ze řetězu. Blátivá zatáčka u klád. Do kopečka. Sakra. Esterka zahamovala na kadění. Miška s Kulíškem v druhý lajně ji přeběhli. Esterka se milostivě dokadila a podběhla Miškinu šňůru. A motanice je na světě. Jéé!
Stavím. Rychle rozplétám Kulíška s Miškou. Psi netrpělivě cukaj s károu. Ta se pomalu rozjíždí.
Zeťourkovic MB
Naskakuju na poslední chvíli. Projíždíme kolem husí farmy. Zasekává se mi levý přední kolo. To je teda bžunda. Jakmile přibrzdím, tak se kolo zasekne. Páčka, která vrací pakny se nevrací. Kolo se netočí. Hrnu listí jak buldozer. Když brzdu pustím, tak se po chvíli kolo trochu roztočí. Jenže. Většinu trati potřebuju přibržďovat. Starší dámy by nestíhaly. Při zablokovaném levém kole blbě zatáčím doprava. No musím to nějak dojet. Hned za husí farmou mě předjíždí Klárka Brzková. Frčí kousek přede mnou. Na rovince a z kopce je rychlejší. Ale je tu první stoupák. Klárku v kopci dojíždím. Mezi námi je Zdeněk Piskač na koloběžce se dvěma mamutama. Těm přede mnou to moc nejede. Stojím na káře a vezu se. Až vyhoupneme na horizont, tak nám jistě ujedou. Takže klídek. Jsme nahoře. Klárka nám frnká. "Neviditelnou" zatáčku zvládáme bravůrně. Růža s Esterkou tentokrát zatočili včas. Kličkujeme mezi stromy. Chvíli po louce. Pak zahýbáme do lesa. Ale ne moc hladce. Růža místo doprava mastí rovně. Binkne šiškou do oplůtku. Odrazí se. Asi se jí rozsvítí a "Dží" už chápe. Prosvištíme se zabržděným kolem až k rozcestníku Sprint-Mid. V blátě opět dojíždím Klárku a mamuty na koloběžce. Moc jim to v bahínku nejde. Musím brzdit. Tudíž stále blokuji kolo. Skřípeme jak hora železa do šrotu. Už abychom byli na louce. Esíčko s výjezdem z lesa se zaseklým kolem je o tlamu. Na louce je to už paráda. Pejskové konečně bez skřípání volně běží. Druhý stoupák. Hrobníci ho vyběhnou na jedničku. Stále vidíme před sebou Klárku. Pak sešup dolů. Opravdu to je sešup. Šoupeme a suneme před sebou kopu listí. To je šílený. Jsme u klád. Zde se opět napojujeme na sprintovou trať. Ještě musíme zmáknout strom v zatáčce. Honem tlačím káru co to jde. Cílová louka. Prosvištím kolem časomíry. Sjíždím k autům. Láďa nikde. Sakra. Esterka mě táhne k Otíkově Suzuce. To nevypadá dobře. Buď skončíme v autě nebo rozpáraní o stake out. S károu ale nic neudělám. Esterka to mrskne mezi auta. O milimetr se vyhýbáme stake outové tyči. Holky mě vláčí k našemu autu. Ládík opět nikde. Ach jo. To byl teda závěr jízdy. Jsme šťastně na Hrobnickém stake outu. Sem mírně na mrtvici.
Hrobnické MU
Ale dobrý. Sprinty zrušili. Kvůli velkému vedru. Ládík je rád. Byl na mimořádném meetingu a neslyšel moje volání. Tak máme čas. Ještě totiž probíhá dětský závod. Pak teprve vyhlašování.
Ládík, Monča a Roman v A
To je trochu sranda. Někteří dostanou jen pididiplom a to je šmitec. Já dostávám k pididiplomu jeden karafiát a jeden salámek od Vetamixu a poukázku na 20 kg masa. No aspoň něco. Rozptýlením nám je malý Kronusovic mazlící haskoun. Janička Zeťourková ho hned ulovila. Jinak dnes jsem jela o minutu rychleji, tj. 51 minut. Lidičky se rozpačitě rozcházejí. Byl to hezký závod, trať pěkná. Jen ten konec jak rychlokvaška. Ale to neva. Příště nás čeká mid v Bělči nad Orlicí. To bude mazec.
Zbytek fotek zde:

Točník 2010-příjezd a sobota

17. listopadu 2010 v 23:17 | hrobnice |  Mushing
útulkáři
V pátek 12.listopadu honem mastím z práce a valíme s pejskama směr Točník. Cesta rychle ubíhá. Na Křivoklát to znám nazpamět. Pak už je to horší. Musím jukat do autoatlasu, značek moc není. V temném lese ani živáčka, ani světýlko. Ale sme šikulky-myslím tím navigující Esterku a vzadu slintající Mišku-a brzy vjíždíme do Točníku. Před desátou večer jsem na místě. Parkuju Mišáka hned dolu na louku. Ládík už je zde od odpoledne a drží mi fleka. Obvyklý rituál s vyndaváním pejsků a vybalováním krámů a je hotovo. Jde se do občerstvovacího stanu na něco ostřejšího. Jsou tu staré známé tváře-Zeťourci, Monča, LuckaW, Zdenda Pičaso,….Trochu prší a děravým stanem kape na nás. Tak se různě vrtíme na lavicích a přesouváme. Je tu veselo. Zelený svištěj vzduchem. K půlnoci jdeme hajat.
LuckaW pod Točníkem
V sobotu ráno nás budí sluníčko. Obstaráváme pejsky a jdeme se prezentovat do stanu. Midy startují od 11 hodin, sprinty o 2 hodiny později. Všude kolem jsou za ohradníkama kozy, ovce a čuník.
akční Jirka Stejskal
Rohatci nechávají Hrobníky chladnými. Ale čuňas je vzrušuje. A nejen moje hafuše. Startuju v 11.08 h. Jenže. Řídíme se budíkem, který šel na Jičíně dobře. Ale nějak se opozdil. Zjišťujeme to až podle mobilu. Jéé. Rychle. Máme na zapřažení jedenáctky asi 4 minuty. To fakt nejde. Beru psy po dvou. Honem, honem. Řítíme se k asi 300 metrů vzdálenému startu. Už odstartovali MU1, které měli být až za mnou. Mám téměř letmý start před Janičkou Zetků. Káru na startu nezabrzdím, takže Zdenda Pičaso mě pouští ihned. Vypálíme jak rakety. Krátce po startu narazíme na blátíčko. V duchu utrousím :"Proč už zase vypadám jak prase!" Bahno je opět všude. Kolem motokrosové tratě do kopečka. Předjíždím Otíka Janků s peřinkama. Kolem kachní farmy. Louka, les, sjezd. Ostrá levá zatáčka. Zvládáme ji bravůrně.
závodník Ládík
Pak dlouhá rovinka. Na jejím konci šílený, několik stovek metrů dlouhý, prudký stoupák. Hrobníci makaj jako stroje. Za mnou funí Zeťourci. Na konci kopečka jim trochu mizíme. Ale na rovince nás jistě doženou. Vyhoupneme se na vršek. Klikatá cesta lesem. Najednou nečekaná zatáčka doprava.
bráchové Pečení
Nevidím na její konec. Růža mi mizí za stromama. Tam je oplůtek. Ale Růža do něj nabourá.
"Dží, Dží !". Růža nabírá správný směr. Ale Fík ve třetí lajně je zmatena. Balí se do sítě. Prásk. Leží na zemi. Ostatní ji táhnou. "Fíku, ty trubko, vstávej!" Nechá se táhnout. Zaražím káru předním nárazníkem o strom. Nárazník poničený z Jičína se povážlivě vmáčkne ke kolu. Ale ještě to jde. Nejde jinak zastavit. Jdu vymotávat Fikuse. Táák a je to. Skáču na káru. Hej rup. Trhnu s károu dozadu. Škub. Psi trhnou dopředu. Já dozadu. Oni dopředu. Kára je vysvobozená. Pokračujeme. Vjíždíme na louku. Za stohem je pravá odbočka do lesa. Já ji nepochopila. Růža s Esterkou taky ne. Jdou rovně. Pak mi to blesklo hlavou kudy tudy a Růža perfektně odbočuje správně. Mastíme lesem. Opět zatáčka, kde před ní chybí značka a vidím kudy až na poslední chvíli. Baltík s Emilkou se zamotali. Sjíždím na cestu. Je zde rozcestník Sprint-Mid.
Velkej
Odbočujeme doprava. Za chvíli stavím. Je tam nějaká dívčina. Prosím ji, aby si stoupla na káru a držela brzdu. Jdu za psama a ty dva hříšníky vymotávám. Psi už cukaj károu, tak poděkuju a raději vyrážíme. Pouštím Zeťourky, kteří mě dojeli. Před námi je opět bahínkovatá cesta. Nedá se moc jet. Naštěstí Hrobnický tank má síly na rozdávání a vlečou káru blátem jako nic. Zeťourci mají pouze 6 hafíků, tak musí dloubat. Je to opravdu těžké. Listnatá cesta lesem. Na jejím konci esíčkovitý výjezd na louku. A pak dlouhý mírný táhlý kopeček loukou. Jedeme se Zeťourkama vedle sebe. Cesta je dost široká. Václavíček hučí do Esterky: " Esterko, vyprdni se na to." Ale Esterka s Růžou si dali špunty do uší a mastí. Kopnem do vrtule a mizíme Zeťourkům z dohledu. Vidím před sebou Vencu Krásnýho. Dojíždím ho na začátku druhého šíleného několikasetmetrového prudkého stoupání. Předjíždíme ho. A opět útulkáři makaj jako mašiny. Chvílema se i vezu. Nestíhám běžet za károu. Na vrcholu se opět zhoupneme do prudkého klesání. Držte si klobouky! Brzdím i ušima. Zabržděná přední kola hrnou před sebou haldy listí.
Mám vydrncané zápěstí. Ale už jsme dole. Kolem hranic dřeva. Zde se sjíždí midová trať se sprintovou. Mírně do kopce asi 100 metrů. Pak prudce doleva na cílovou louku. V zatáčce skryté nebezpečí. Strom. Musím rychle z káry dolů a vytlačit ji a nadjet si. Jinak skončím napreslá ve stromě.
Janička se mazlí
Psi mě na strom táhnou vší silou. Míjíme strom o fous. No uf! To mohl být průser. Cílová rovinka loukou. Cíl. Ládík mě fotí v cíli. Čeká nás sešup ke stake outu. Ládík stoupá za mě na stupačky a tradá dolů k autu. Máme přes hodinu čas než pojedou sprinty. Kafíčkujeme, pejskové se sluní.
mamina Wulfí s dceruškou Fíkem
Vybírám Emilce a Růže bodláky z ocasu. Je jich zde spousty. Mazlikuju se s mamutem Velkým, kterej byl konečně vyvežen na výlet, aby nezůstával sám doma. Není dobrý bejt sám. Ládík startuje za Mončou v ktg. A v 13.29 h. Poučeni z mého zpožděného času volíme značný předstih. Monča taky. Jde na start snad o čtvrt hodiny dřív. Úplně nás plaší. Přesvědčujeme se, že máme opravdu čas. Máme zapřaženo. Klušeme ke startu. Čekáme až Monča odjede. Najednou kolem letí pes na volno. Je od Romana Pečeného. Vyvlíkl se mu z obojku i postroje a vystřelil směrem ke startovní čáře. Snažím se ho chytit, ale nedaří se mi. Nicméně hafík se otočí a upaluje zpět k páníkovi. Ten ho už odchytí. Monča je fuč. Teď je řada na Ládíkovi. Vypálí jak kulovej blesk. Za Ládíkem startuje Roman Pečený se svým strojem-čtyřkolkou bez motoru. Jdu po trati a fotím sprinťáky. Někteří vůbec nebrzdí. Sebevrazi. Krouhají zatáčku u klád jak kamikaze. No to není nic pro mě. Pomalu se přesunuju k cíli. Sleduju koloběžky jak zvládají předcílový kopec. Už vidím Ládíka. Dloube jak blázen. Za chvíli se řítí loukou. Sotva protne cílovou čáru, tak vykládá něco tom, že nechal plíce na trati. Je splavenej jak ti psi. On snad závodil.
kozopsí kolorit
Stejným způsobem jako se mnou sjíždíme i tentokrát k autu. Sprintová trať měla 7km a Ládík ji zvládnul za 22 minut, midová trať měřila 12,3km a jela jsem ji 52 minut. Čekáme až skončí dětský závod a jedem ještě projet Ládíkovo štěňátka a zbytek hafíků, kteří nejeli závod. Už se stmívá. Ládík zkouší do lídru dát k Elišce Trixie. Ona je trochu roztěkaná a všímá si čeho nemá. Ale celkem to jde.
barovej pult
Stíhám ještě kolem louky projet Bubáčka na koloběžce. Pak už se definitivně kraj pohltí do tmy.
druhá runda
Jdeme do stanové hospůdky. Je zde příjemno, živá country kapela a povídání, vtipy, dobré pití a něco k jídlu. Končíme kolem půlnoci.

Jičín 2010-neděle

14. listopadu 2010 v 23:01 | hrobnice |  Mushing
Škoďák
Celou noc prší a prší. Ráno je fujtajblový mokro a bláto. Ani lidičkám ani pejskům se nechce vylejzat. Ládík se mazlí ze Sandokanem-štěňátkem a sourozencem Kikiny a spol. Má ho Jirka Sochor a mezi mlaďochy mu lídruje. Sandokan je třikrát tak velkej jak Kikina. Je to obr. Ani se nechce věřit, že jsou to brácha a ségra. Od 10 h jsou starty. Štrachám ve věcech pláštěnku. Dnes to bez ní nepůjde. Psi jsou mokří, vše se vypařuje a zapařuje. Ládík taky vyšantil pršiplášť igelitovij. Módíme se a jdeme připravovat hafany. Dáváme bacha na hryzali Helíška a Chucka. Dnes je Ládík "rozsazuje", aby nebyli vedle sebe a tolik nezlobili. A už se kloužeme ke startu. Kára jede jak sáňky. Brzdy jsou na prd. Na blátě to fakt nejde kočírovat. Ládíkův start je v pohodě. Vypálí krásně. Už ani Helíšek a Chuck nehryzaj šňůry. Už jsou v klidu. Tak a jdu koukat na další starty. Pomalu se přesouvám k cílové zatáčce. Už je tu Fajfka. To za chvíli dorazí i Ládík. Schovávám foťák pod pláštěnku. Stále drobně prší. Lidičky i pejskové, kteří dojíždějí, jsou jak šunky. To se ani nedá popsat, to se musí vidět. Ze všech stvoření to bláto zkrátka kape. Ládík přijíždí. Kára je obalená kilama bahna. Psi jsou všichni stejně šedí. A Ládík má bláto všude. Ze zabahněnýho ksichtíku mu svítí jen ty modrý očička. Ještěže si vzal tu pláštěnku. To je tak na kompletní převlíknutí.
bahňák Ládík
Bláto šíleně klouže. Takže hážu tlamu sotva se chopím Ládíkovo lídrů, neb nestíhám v holínkách jedenáctkách utíkat. Štěněčí holky jsou k nerozeznání. A o Ejmy ani nemluvím-bahno jí kape z jejích dlouhých ušisek. Teď je řada na mě. Sem nervózní jak pes. Pomalu zapřahám. Vláčíme se na start. Dnes vyjímečně sem poprosila LuckuW ať mi pomůže. Cítím, že to nebude jednoduchá procházka růžovým sadem. Teprve na startu zjišťuju, že sem si na nárazník nenavlíkla pomocnou šňůru. Tak rychle hulákám na Lucku, zda by jí tam nenavlíkla. Po chvilce pochopí, co po ní chci a je to. Vystřelíme. Začátek jde. Ale čím dýl jedeme, tím je to větší bahno. Na kolech táhneme nánosy.
šunkoidní Ejmy
Blátíčko mi lítá kolem uší. Brod je vlastně očista pro psy. Kára sáňkuje. Drží stopu jen, když projíždíme vesničkou po asfaltu. Nějak se dosmýkáme k zahrádkám. Tam dojíždím Otu Kelemena. Zatím netuším, že mě dnes zachrání. Blíží se konec prvního kola. Projíždíme kolem stake outů. Čeká nás banenní lázeň. Sotva vjedeme do zatáčky, tak přiskočí Ládík a stoupá si mezi louži a Růžu. Ta naštěstí dnes nemá chuť do koupele a vyhýbá se humusu obloukem. Paráda. Šineme se dál. Do Zebínského kopce. Ale ouha. Cesta je jedno klouzavé mazlavé bláto. A co horší. Je v traverzu. Suneme se chtě nechtě vlevo dolů. Ať psi bejčí seč jim síly stačí, tak kára jede jak sáňky dolů. Za zatáčkou strom. A kára neomylně sjíždí k němu. Už už to vypadá, že to urvu. Ale ne. Levé řidítko narazí do stromu. Zařvu jak tur. Mám tam prsty. Psi táhnou dál jak šílení. Kára ale stojí zaražená o kmen. Nárazník před předníma kolama se namáčkl do levého kola. Kolo se tedy netočí. Stojím u stromu, holiny kloužou, ruka bolí. Co teď!? Tohle bez cizí pomoci nezvládnu. Křičím: "Láďóóó!!!"
šunkoidní Ládík
Třeba mě uslyší. Není odsud daleko. Za mnou se zjeví Ota. Tříkolku má na boku. Kola se nejsou schopná točit jak jsou tlustá od bahna. Čistí aspoň to nejhorší, aby mohl vůbec jet. "Oto, prosímtě, pomůžeš mi?" Ota nechá stát svoje 3 mamuty pár metrů za mnou a jde mi pomoct. Střídavě rveme káru zpoza stromu a střídavě Ota tahá šňůry před posledníma psama, aby je trochu nasměroval šikmo. Jakmile by se totiž podařilo káru uvolnit, tak by mě psi protáhli hustým trnitým chroštím. I tak mi trny rvou pláštěnku a ruce. Trochu se s nadlidskou silou daří káru povytáhnout od stromu. Po metru se zarazí o to chroští. To je hrůza! Tohle snad není pravda. Jak zlej sen. Sem šílená a hotová. Kolem profuní bez úhony Ríša Burda. Mezitím se Esterka vyvlíkla z obojku a otočila do protisměru. Zamotala svojí zádovou šňůrou Kulíška a Mišku, kteří byli ve sledu za ní. Esterky bojek zůstal na krčáku a visí Růže na krku. Ota se snaží Esterku rozmotat. Ale nejde to. Zkouším trochu popojet, abych si to s Otou vyměnila. On by šel na káru a já dopředu motat. Kára ale nejede. Nárazník je napreslej do levýho předního kola. To se netočí. Aspoň se mi daří zaseklou káru popotlačit pár metrů dopředu. Už nestojím v tom chroští. V tom přibíhá Ládík. Stoupá mi na káru. Já bruslím dopředu ke psům a postupně vymotávám Kulíška, Mišku, Esterku a Růžu. Ládík zkouší rukama aspoň o pár milimetrů narovnat ten nárazník. Trošilinku s tím hnul a kolo se ztěžka, ale přeci točí. Hupsnu na káru. Čeká nás ještě sjezd ze Zebína. Hned za zatáčkou je rigol. Kára se naklání, že se jentaktak nepřevrátí. Držím se řídítek jak klíště. Ustojím to a nepadnu na bok. Ota se válí ve svahu pode mnou. Zatímco jsem totiž rozmotávala nahoře psy, tak mě předjel a teď je přede mnou. Řítím se nezadržitelně na něj. On to neukočíroval a s tříkolkou se převrhnul. Nemůže vstát. Vše klouže, kola obalená nánosy sajrajtu se netočí, boty sklouzávají. Brzdím i ušima a očima, ale železný kolos nedokážu zastavit. Pojímá mě děs. Já snad Otu sešrotuju pod mojí káru . Psi se trochu zamotali do Otíka a tím zpomalili. K tomu nějaký člověk táhne šňůry mých psů bokem. Přefičím mamutí spřežení. Ota je celej. Uf! To bylo šílený, nemožný. Pod kopcem následuje rovná louka. Tam stavím. Ota jede za mnou. Je v pořádku. No to je dobře. Ládík přibíhá ke mně. Zkouší svojí bejčí silou ještě trochu narovnat vpáčený nárazník. Tohle fakt nejde. Ale kolo se aspoň ztěžka točí. Dže o nárazník. A zatáčí jen doleva. Doprava ani náhodou. Panebože, jak tohle dojedu. Psy už nedokážu zadržet. Chtějí vpřed. Vždyť jsme se u Zebína plácali a pachtili 15 minut. No to je síla. Pokračujeme dál. Zaseklá kára jede smykem. Naštěstí mají Hrobníci třeci jen sílu a chlaňovku urvou. Brod. Bezva osvěžení. Vesnička. Pak sjezd loukou. Káře lítá zadek.
bahínko i na nose
Bláto zalepilo vzorek na gumách. Ty si dělají co chtějí. Kára zadkem plave. Až úplně hrozí hodiny. Uhýbáme na sprintovou trať. To už je do cíle tak 2km. Na louce před žlutýma značkama dojíždíme Ríšu Burdu. Má prasklé kolo a jede po ráfku. Ještě pár minut a jsme v cíli. Zde už čeká Ládík. Navádí "šunkoidní" Hrobníky ke stake outu. Slejzám z káry a klepu se. Sem trochu v tranzu z dnešního karambolu. Prší. Vypřahám psy a hned je uklízím do boudiček. Jsem mokrá až za ušima. Musím se převlíknout do suchýho. Pláštěnka mě dost ochránila, ale i tak. Vyprávíme si zážitky a balíme. Ještě rychle nakrmím Hrobníky. Všechny humus hadry strkám do velkého igelitového pytle. To jinak nejde. Vyhlašování jsme skoro propásli. Vcucáváme se těsně do hospůdky. Stojíme nahuhňaný u dveří. Není místo. Vanda je hned vedle mě. Dnes taky pěkně zbuchla v Zebínském sjezdu. Má pohmožděné rameno a nemůže hejbat moc rukama. Když spadla, tak její psi na povel zůstali stát. Jak ovce. A čekali na paničku. Vando smekám! Nedělní kolo bylo díky blátu pomalejší. Ládík to jel 15 minut, já hodinu. No ale byla to zase další zkušenost. Díky náhonu 4x4 jsme se vyhrabali ze stakeoutiště celkem bez úhony. A cesta domů začla potmě a skončila potmě šílenou mlhou, kdy jsem ke konci sjela i s vlekem do škarpy. Zkrátka nebylo vidět na 5 metrů. Prostě šílený víkend. Těšte se na povídání o Točníku.
Zbytek foteček na :

Jičín 2010-příjezd a sobota

10. listopadu 2010 v 0:57 | hrobnice |  Mushing
Jičín. Jedním slovem "MASO" od začátku do konce. Ale začneme popořadě. Na Jičín se moc těším, nikdy sem tam ještě nebyla. Na pátek 5.října si vydindám v práci na odpoledne volno. Už ve čtvrtek večer balím věci, připřahám vlek a nakládám
káru. Ráno než jedu do práce, tak naloďuju psy. Beru je rovnou s sebou a celý ansámbl nechávám stát na parkovišti u mé bývalé veteriny. Za tři hodiny se přiřítím z práce a v poledne vyrážíme směr Jičín. Jedu za světla, neunavená, takže kolem třetí hodiny se blížím k Jičínu. Mám za sebou trasu Teplice-Lovosice-Zahrádky-Mladá Boleslav-Jičín. Před Rumcajsovým městem potkávám v dáli karavan a káru. Vanda. Držím se za nima. Už zde byli a jistě ví, kde hledat stake out. Mám sice instrukce od Zeťourka kudy tudy, ale není nad "živé" Kmocháčky.
koník Václavíček
Prokličkujeme celým městem. Projíždíme Lipovou alej a na jejím konci by někde měla být odbočka doleva. Jenže. Řídící Péťa ji nevidí, ani já ji nevidím. Před kolejema Péťa staví a signalizuje, že sme to přejeli a musíme se otočit. Tak teda jedu kousek dál a na křižovatce se otáčím. V protisměru již odbočku dobře vidím. Uhýbám do úzké uličky mezi vilky. Domečky končí a vjíždíme do pastvin. Je to bývalý vojenský prostor, takže všude pusto a prázdno. Asi po kilometru jízdy již vidím autíčka, pejsky, lidičky. Hledám flek pro zaparkování. Zařadím čtyřkolku a vybírám místečko na trávě asi 100 metrů od startu. Líbí se mi zde. Vybaluju stake outy, hafíky, krmení. Vařím pejskům večeři. Dnes ještě nic neměli-ráno nemohli, aby vydrželi cestování. Teď jim zato chutná dvojnásob. Ošetřuju Lupinu od LuckyW. Má kus ucha fuč a pomačkané nožičky-nějak se holky nepohodly. Vysloužím si tím smažáček k večeři. Díky. Začíná být tma. Doráží Ládík s jeho novou nástavbou a všemi pejsky. Opět tradiční stavba stake outů, vyndavání psů z druhého patra, krmení. Pak už konečně máme čas jít do hospůdky pokecat. V devět večer začínají "koňské dostihy". Nebo-li kluci všemožným způsobem bafnou partnerku do náruče, na záda a utíkají s ní do cíle asi 100 metrů. Do kopce. Většina již pod vlivem. Proto žádná rychlost. Nejvíc schvácený koník Zeťourek dostal asi psotnik, má vyplazený jazyk a nemůže mluvit. Chytne ho dovádivá, ocitá se Habasovi na ramenou a jeho nohy lítaj vzduchem.
se Sandokanem
Je veselo. Jdeme se prezentovat. Pak ještě do hospůdky. Povídáme si. Je zde teplíčko. A padá na mě únava. Jdu hajat. Je teplo a sucho, tak nechávám Hrobníky venku. Spokojeně chrupaj.
Sobota. Ráno začínají starty od 11 hodin. Nejprve sprinty a pak midy. Po dvanáctej zapřahá Ládík.
LuckaW
Pojede se všema pěti štěňatama a vepředu Majky a Vinky a vzadu Ejmy. V jeho A kategorii má za soupeře Fajfku. Držím vepředu Majkinu a Ládík vodí štěňata. Chramst chramst. Helíšek s Chuckem přehryzli krčák. Jéé. Ládík mastí pro náhradní. Honem jedeme na start. Mrňousové se trochu motaj.
Ládík
Ale jde to. Tři, dva, jedna, gou. Ládík vypálí jak z praku. Jdu chvíli po trati a fotím. Pak se přesouvám k cíli. Trať měří 5,2km. Tak to tady bude Ládík cobydup. Už jede Fajfka. Za pár minutek Ládík. Vysmátej a spokojenej. Holčičky mastili krásně. Vyměňuju šňůry na káře za svoje a jdou se zapřahat Hrobníci. Pojedu s jedenácti. Ládík teď pro změnu drží Růžu a já vodím. Navodit zbylých 10 psů mi připadá jako věčnost. Sem z toho zmakaná jak borůvka. No ale je zapřaženo. Tak tradá na start. A jedéém! Panelka. Pak louka. Pádíme jak mustangové. Esíčko přes silnici a je tu brod. Pesani chlastaj vodu plnejma tlamama. Mám holinky, takže nožičky zůstávájí v suchu. Esterka zavelí "Pokračujem".
bahenní koupel1
Tak tedy dopít a mastíme dál. Na další louce předjíždíme midová spřežení, která již jedou druhé kolo.
bahenní koupel2
Přes vesničku, mírný kopeček a 1.kolo midu doprava. Opět potůčky, louky. Křižovatka. A šup mezi zahrádky. Prosvištíme skrz zahrádkářskou kolonii. Mezitím předjíždím několik spřežení z MB2. Před stake outem se sjíždí zase midaři z prvního i druhého kola. Za hlasitého halekání "Bagsi, Bagsi, jdeme!" mě předjíždí Romanka Guregů. Křičí hlasitě jak chlap, tak raději zastavím, abych jí zcela uhnula. Jede již druhé kolo a burcuje psy k cílovému finiši. Já se držím s Broňou Ručkou s gróňákama. Čeká nás nájezd do druhého kola. A bahínko. A výjezd a sjezd ze Zebína. Bahínko je exkluzivní. Samozřejmě, že Růža a za ní ostatní se vřítí do bahenní lázně. Esterka tam zapluje až po uši. Koryto je hluboké tak 30 čísel. Psi se rochní v té šedé kaši jako praštění. Vtáhnou mě i s károu s sebou. Už to vypadá, že projedeme louži na druhé straně ven. Jenže najednou se Růža a za ní ostatní začnou drápat z kaluže ven. Ale ne rovně, ale na levou stranu. Káru vlečou za sebou. Jenže břeh je vysoký a kára se nárazníkem zareje do stěny kráteru. A je vymalováno. Kára se nehne ani dopředu ani dozadu.
já se chci koupat páníku
koupání káry
Přiskočí Ládík přihlížející a fotící. Pomáhá mi ještě s někým (myslím, že to byla LůcaW-ale byla sem jak v tranzu, tak fakt nevím) vypáčit káru z bláta. Úplně cítím, jak mi bahínko svírá nohy a vyzouvá holinky. Modlím se, aby se mi fakt nevyzuli. Jak bych pak mohla jez dál jen ve fuseklích!? Daří se a 130 kilo železa je venku.
Těsně se prosmíkáváme kolem nějaké divačky držící v náručí pidipsa. LuckaW ji posílá raději pryč, neboť hafík štěká jak pominutej. A to psy ve spřežení dráždí. No to není dobře, že zde přihlíží. Mezitím, co jsme se koupali, tak nás Broňa předjel. A teď se dereme motokrosovou trasou na Zebín a opět Broňu předjíždíme. Jenže. Jsme na vrcholu trasy a já přehlídnu značku doleva dolů. A místo toho hulákám na Esterku "Džíí" doprava nahoru. Broňa jedoucí za mnou mě upozorní na můj omyl. Ale psi už jsou nataženi nahoru do kopce. Co teď? Mám strach, že se psi otočí zpět a to by byl konec. Musím trochu zabejčit a rvu káru dozadu aby couvala. Podaří se mi to a couvám asi o 2 metry.
Vandino elegantní Hledej cestu
To je dost na to, by Esterka otočila jedenáctispřeží dolů doleva z kopce. Psi se řítí dolů. Já křečovitě svírám řídítka káry a čekám to šílené škubnutí až v plné rychlosti trhnou s károu. A taky že jo. Trhne to celým
mým tělem. Rukama
fakt držím řídítka až mi bělají. Jenže za zatáčkou je půlmetrový hup nebo-li vant. Kára z něho jedním kolem sjede až je téměř kolmo k zemi. Nebezpečně se nakláním až hrozí převrácení káry na bok. Sjíždí mi zabahněné holínky ze stupaček. Držím se jen rukama. Kára tím pádem nebrzdí a řítí se na psy. Mám nožní brzdu, takže je vozítko neovladatelné. Nějak se mi podaří naskočit nohama na stupátka. Mám omlácené holeně a kolena od železné konstrukce. Helma mi padá do očí. Ale nemůžu si ji narovnat. Nesmím pustit řidítka, abych vydržela ten hrozivý sjezd dolů. Není dlouhý-tak 70 metrů. Ale vyjeté rigoly od motokrosových motorek dělají cestu šílenou. Dole stojí LuckaW a fotí. Najíždíme na louku. Zhluboka si oddechuju. No to teda byl zážitek.
peřinky
Broňa mě těsně po sjetí Zebínského kopce předjel. Teď jsme se zase srovnali a předjíždíme ho zpátky. Ale Esterka náhle zahamuje a kadí. Tak se Broňa opět dostává před nás. Je to jak ve škole předjíždění. Sotva ujede pár metrů, tak má Esterka dokadíno a vypálí vpřed. Za chvíli jsme zase v čele. Broňovi tentokrát rychle ujíždíme. Najíždíme na trať prvního kola. Za chvíli brod. Růža jakože půjde po proudu potoka. Táhne spřežení pod lávku. "Růžo, jdeme zpět džíí. Žádný takový." Pádíme vesničkou, polem a doleva ke křižovatce u zahrádek. Těsně před je shluk žlutých značek. Nebezpečí.
v cíli
Drncavý přejezd potůčku a těsné prosmíknutí kolem stromu. To bylo o fous. Značka "800m". Hafíci ještě přidávají. Blížíme se k cíli. To byla jízda. 48 minut, 13,5km. Ládík jel sprintovou trať 14 minut, 5,2km. Vypřaháme. Prší. Humus. Rychle zandaváme hafíky do boxů. Odpoledne je ve znamení odpočinku. Déšť se stupňuje. To bude sajrajtum marastum.
v hospůdce
Večer v hospůdce se promítají filmy ze závodů. Brzy jdu na kutě. Sem hotová z toho dnešního dne.

Nový Dům 2010-neděle

5. listopadu 2010 v 0:51 | hrobnice |  Mushing
V noci se posouvá čas. Můžu o hoďku dýl chrupat. Sotva proloupnu oko, tak už mě Romča fotí jak se deru ze spacáčku, Esterka mi kouká za zády a zajíc Zajíc drkotá zubama a chce zpátky do teplíčka. No to bude foto!
Kmochovi
Jelikož je teprve 7 hodin, tak dáváme snídaničku a čajíček u Romči v karavánku. Starty jsou od 9 hodin. Startuju v 9.12 hodin. Dnes to zkusím na start jen s Jardou Špačků. Rosťu už fakt ne. Romča opět jede pár minut přede mnou. Vodím pejsky do šňůr. Ták a je hotovo. Jardo, můžem. Vláčíme se opět bahínkem na startovní čáru. Tentokrát to vážně nejde zastavit. Tomáš Halada mi pomáhá držet káru. Ale neudrží. Martin Kurak ve stopkama v ruce na mě houkne: " Jani, jeď". Jsem tedy vypuštěna dříve. Sotva po minutě vjedeme na pole a předjíždíme Jáju s Maxíkem. Uprostřed pole stojí i Lucka Pospíšilová. Ale je jaksi v protisměru. Jede na koloběžce s Didou a půjčeným Guregovic Gasíkem.
Zdenička
Ten ale nechce jít a vrací se zpátky. My frčíme dál. Jedeme rovně a najednou zprava vidím z nějaké cestičky přijíždět Romču. Romčo, co tu děláš? Je tu i blbě značka. Tak ona chudák odbočila podle značky a to bylo špatně. Někdo si se značkama zřejmě hrál. Já jedu hodně po paměti. A to se mi vyplatí. Neboť v jedné levé zatáčce opět chybí značka. Romča se drží za mnou. Značka je až několik metrů za zatáčkou. Že by opět skřítek lesníček?!
Jirka Stejskal
Zkouším volat pořadatelům, že jsou zde poschovávané značky, ale nejde se dovolat. Na stake outu totiž není moc signál. No tak se nedá nic dělat. Snad už nikdo nezabloudí. Hlásím tedy problém se značkami na první "živé" kontrole. Najíždíme na dlouhý sjezd. Předjíždí nás Janička Zetků s Gregorem a Zeťourkem. Ten dnes významně ztrácí. Skřípou brzdy. Dnes brzdím co to dá. Kulíšek byla včera značně hotová
z toho skopce. Tak se dneska moc snažím jízdu zpomalit. Na konci sjezdu brod. Dnes jenom hafani lokaj vodu. Pak už zase dlouhá rovinka. Někde uprostřed nás dojíždí duo malamutos na koloběžce. Povídáme si o Hrobské jízdě. Pak je pouštím před sebe. Ještě chvíli stojím, aby mohli popojet. Zřejmě tím, že mě klučina za sebou slyší (kára fakt nejde přeslechnout) , tak maká jak zběsilej, aby nám poodjel. Opět roztěžené bahínko a sakra těžká kára tlačená do prudkého kopce. Hrobníci si fakt zabejčí.
vysmátá časomíra
Vyškrábeme kopec a za námi Ondra Stejskal. Jen profrčí a je fuč. Attiba potřebuje bezodkladně kadit. A k tomu potřebuje zastavit. Jenže se "vyvalí" zadkem přes celou cestu. A v tom nás dojíždí Klárka Brzkovic. No to je pech. Jéé Klárko, já tě zdržuju. Attiba konečně dokadí a Klárka může projet.
moje mamky
Pak už opět žlutá a držkopádový kopec k brodu. Dnes už mi ten sjezd nepříjde tak hrozný. No kdybych se jelo ještě zítra, tak ho snad budu sjíždět jednou rukou. Brod. Za mnou sprintující Jirka Strnad starší. A pak i Jirka Strnad mladší. Lesík před cílem. Dneska se mi to líbilo víc. Projedeme cílem a dokličkujeme k autu. Uf. A máme to za sebou. Krmím, balím, Romča ohřejvá gulášek. A jak to vlastně dopadlo?
medailoví Zeťourci
Romča je spokojená s výsledkem-Yettík se během midu krásně vyvenčil, nikoho nekousl a Lentilka to odběhla i za něj. Ba ne. Yettík se vážně snažil, ikdyž já bych na něj neměla nervy. Monča svěřila své fousky dceři Barče. A ta statečně odjela sprint bez úhony. Honzík Bielik zvítězil v BKJ chlapů a byl i absolutně nejrychlejší mezi sprinťáky. A Péťa Kolmanů s Jessie si zazávodila v BKJ žen. No a já sem si to užila bez soupeřů v MU. Jarda Špaček vybojoval na sprintu v "ptačí" SC2 kategorii 2. místo mezi Strnady. A Zeťourci vybílili 1.a 2.místo v Mbéčkách. A Janička konečně porazila s klukama Václavíčka. A i Jirka Stejskal vydobil 1.místo v C sprintu. No zkrátka se rozdává hodně medailí. Nějak se nám nechce a nechce domů, až s Romčou zůstáváme samy na louce. Chudák Romča musí ještě zvládnout dnes noční. Já zase jedu asi 10 km s otevřeným křídlem nástavby. Ty bláho. Mohla sem si vydělat. Až na první pumpu, kde musím naštěstí tankovat. Ještěže tak. Jinak bych jistojistě křídlo někde urazila. Ach ta moje sklerotická hlava. Tak příští týden na Jičíně.
Ještě pár foteček na :

Nový Dům 2010-sobota

4. listopadu 2010 v 8:43 | hrobnice |  Mushing
Habas SC11
Sobotní ráno je mrazivé. Ale jen chvíli.Začíná vykukovat sluníčko a příjemně šimrá do obličeje. Rychle krmím hafíky. Pak už mě čekají povinnosti. Jdu pomáhat s veterinární přejímkou u prezentace. Lidičky se přihlašujou. Asi za hodinu a půl je hotovo. Následuje musher meeting. Bububu. O midu samá šílenost. Bojim, bojim. Dáváme s Romčou vyprošťovacího paňáčka-jinak by nám strachy hráblo. Zvláště z avizovaného příšerného sjezdu k brodu. A od 11h starty. Jedu v 11.12h. Ukecávám Jardu Špačka, aby mi pomohl se zapřaháním. Začínám zapřahat. Káru mám uvázanou k Jardovu autu. Šňůry mám natažené přes cizí stake out. Fakt není místo kudy vyjet. S pomocí se nabízí i samíci Němcovic. To nemají dělat. Hanka mi pomáhá vodit psy do šňůr. Jenže. Jde pro Nanuka. Jdu jí naproti. Hanka leží na zemi. V ruce drží psa za obojek. Nanuk se svíjí a svlíká z postroje. Jéé. Nanučku, ty máš ale sílu. To není jak ty bílý samojedí peřinky. Tak to by byla Hanka. A teď Rosťa. Má vést Esterku a Růžu.
Vanda krmí na vidličku
Desítka je zapřažená. Jedu bez Baltíka-bolela ho celý týden zadní packa, tak nepoběží. Odcvakávám káru. Jarda drží prostřední psy. Rosťa vepředu Růžu. Kára po trávě klouže i zabržděná. A Rosťa místo aby zrychlil tempo, tak si vykračuje jak zámecký pán v parku. Nejde brzdit. Takže se rolujeme jako harmonika. Ach jo. To je katastrofa. Motáme mezi holky nějakého cizího pejska. Rosťo, ty brďo, běž rychlejš! Doklopítáme na startovní čáru. Jarda mi leze na káru a já jdu rozmotat Emilku, Kulíška a Fíka. Dík Jardo. Rosťo, pust Růžu! Vypálíme jak z praku. Louku k rozcestí "MID-SPRINT" prosvištíme během pár vteřin. Ostře doleva na mid. Pruh trávy prostředkem pole. Tudy jakože máme jet. Ale Růža a spol chtějí do oranice. Tak nejprve od trávy vlevo, pak od trávy vpravo. Nakonec Růža zmoudří a vběhne na trávu. Prudkým sjezdem do lesa. Pak krátký výjezd kopečku.
kávička
Vlníme se lesem. Před námi Jája na koloběžce s mamutem Maxem. "Jani, kudy mám jet?" Je tu červená "hóó". Jájo doleva! Tzv. Kruhák. Nebo-li socha myslím Sv. Jana. A kolem dokola cesty do kruhu. Jedeme hned prvním výjezdem vpravo. Dojíždí mě Zeťourek. Jede s B týmem alias holčičkama. Mastíme pod drátama vysokého napětí. Dojíždíme duo malamutů na koloběžce. A pak Romču s Yettíkem a Lentilkou. V jedné zatáčce si přejedu pomocnou šňůru předním kolem. Šnůra se tak nešťastně provlíkne vracecí pružinkou brzdového lanka, že pravé přední kolo trvale brzdí. No to sem zvědavá, co to udělá. Moc to nejede. Romča nabízí pomoc. Zastavuju a ona mi šňůru převlíkne zpátky. Holka moje šikulka. Tohle bych bez pomoci nezvládla. Teď nás čeká asi 4 km dlouhý táhlý sjezdík po tvrdém. Předjíždí nás Janička Zeťourková pro změnu s klučičím A týmem. A za ní Zeťourkův soupeř v MB Gregor. A pak už jen skřípění brzd a vrzání káry. Pravé přední kolo už nadobro stejně brzdí. Zlomilo se pérko, které odtahuje a přitahuje pakny. Takže jsou tyto stále v poloze "brzdím". Nejenom, že kolo furt brzdí, ale vydává u toho strašné skřípavé zvuky rvoucí uši. No to je na palici. Z toho sjezdu jsem hotová. Modlím se, aby už skončil. Vidím totiž na Kulíškovi, že to je nápor na tlapky a její staré klouby. I Miška statečně blimbá a vlní celé tělo. Holky, promiňte, víc už to brzdit nejde. No konečně. Konec "skopce". A klády u cesty. A za nima hned doprava. Deset metrů a je brod. A v brodu stojí Gregor a motá psy. Jéé. Vlítli jsme do potoka. Růža s Esterkou místo aby stáli a čekali, tak jdou vodou proti proudu. A motáme taky. Gregor odjíždí. Já popojedu. A rozplétám Kulíška. "Stůjte hafani!" Vzorně stojí. Rychle hupsnu zpět na káru. A frčíme dál. Dojíždí nás Klárka Brzků.
dogfrisbee
Dlouhatánská rovinka. Dojela nás Romča. Jede za mnou. Projíždíme bahínkem způsobeným těžbou dřeva. Hrobníci lezou do každý louže. Těžký kopec. Kára díky zabržděnému kolu téměř stojí. Tlačím jako Sysifos. Pejskové táhnou seč jim síly stačí. Ale je to těžké. Chvíli ještě rovinka. A pak ohlášený nebezpečný sjezd mezi pařezy. Bacha žlutá. Začínáme! Držte si klobouky. Řítíme se volným pádem za ohlušujícího skřípání železa. 100 metrů očí navrch hlavy. Ale přežili jsme to. Padák končí v brodu. Sjíždí se zde mid se sprintem. A zrovna vpadnu do dráhy Jardovi Špačků na koloběžce s Ritou a Zuzankou. Jéé, promiň. To nešlo zabrzdit. Stojí tu i Péťa Gurega-později mi řekl, že mě slyšel jadrně nadávat a aniž mě viděl, tak věděl, kdo se řítí. Vykoupeme se v brodu. A nastupujeme do táhlého kopečka mezi poli. Asi třičtvrtě kilometru. Někdo ze sprinterů nás předjíždí, ale už si nepamatuju přesně. Konečně zaplouváme do lesíka. Kličkujeme, projíždíme kolem dvou závor, bahínko. Dojíždí nás jakýsi koloběžkář s haskounem. Zahamuju a na fleku stojím. Sprinťákům je lepší radši se vyhnout nebo lépe řečeno uhnout jim z tratě. Oni závodí. Já moc ne. Leda sama se sebou. Stejně sem v kategorii sama. Ale vraťme se ke koloběžkáři. Káru zaparkuju úplně vlevo u cesty. Růža je trochu šikmo přes cestu. Ale s tím nic moc neudělám. Kynu závodníkovi, aby projel. Jenže jeho pes se bojí. Ale člověče, víc už pro tebe udělat nemůžu. Tak tedy bafne psa za postroj a prosmýká ho kolem vyplazených jazyků mých psů. Sotva kousek popojede, tak se rozjíždíme i my. Do cíle už zbývá sotva kilometr. Za mnou Romča a koloběžkář midař s duem malamutů. Svištíme k cíli. To je krása. Štastně jsme proťali cílovou pásku. Prokličkovali jsme se na dosti vzdálený stake out. Vypřahám a jdu ještě něco nafotit. Když jdu do cíle, tak potkávám ubulenou Lucku Wegnerů. Copak se stalo Lůco? Její hafíci si zkrátili trochu cestu neboť protrhli mlíko a šli místo doleva, tak rovně. Lucky kára totiž absolutně nebrzdí, tudíž nejde zastavit. Dostávám bleskový nápad. U Martina Kuraka vysomruju ještě jeden start pro Lucku, Janička Zetková půjčí lehčí chlaňovku, tak už to je na tobě Lucko.
2.pokus LuckyW
Jenže Lucka protestuje. Že nepojede. No neva. Tak přivážu káru, natáhnu šňůry, Milan Čurda provádí minirychlokurz ovládání chlaňovky s nožní brzdou, Zeťourci uklidňují. Lůca nechce, ale musí. Mám připravené šňůry. A Lucka stále nic. Tak beru Kittučku a dávám jí na lídří místo. Pak Diduli. To už Lucka nevydrží a vodí si pejsky. No sláva. Tak to má bejt. Je zapřaženo, tak tradá na start. Tři, dva, jedna, gou. Za 15 minut je zdárně v cíli. No vidíš, ani to moc nebolelo. Táák a je čas na kávičku. Odpolední sluníčková siesta. Pak jdeme do občerstvovacího stanu na svařáček. A na palačinku. Mňam. Tu sem dostala od Zeťourků. Za Vilíčka. Dětský závod, pak ukázka dogfrisbee (skákání psů za lítacím talířem). A nakonec rytířské klání. Monča je ve svém živlu a křičí na rytíře "Zapíchni ho!"
Zapíchni ho
Je veselo. Jak se sešeří, tak míříme směr hospůdka ve vesnici. Jsme tam všichni. Postupně jsme jim vyžahli griotku i další dobré nápoje. Kecáme a kecáme.
v hospůdce
Malý Pepík Burian zlobí a zlobí s natahovací gumovou krysou. No zkrátka správný blázinec. Baví se i taťka Kolmanů, který původně zamýšlel jít na kutě. Ještě před půlnocí házím čelíčko na stůl. Opakovaně. Budí mě Romanka. Je nejvyšší čas jít chrnět. Odcházíme s Lůcou Wegnerů k autům. Za pár minut jsem v říši snů.

Nový Dům 2010-začli jsme již ve čtvrtek

1. listopadu 2010 v 21:53 | hrobnice |  Mushing
Habas, Péťa a já
Nový Dům u Rakovníka. Dlouho sem se těšila. Vždyť od posledního závodu ve Vroutku uplynuly již 3 týdny. Takže normální musherský absťák. Všechno bylo původně jinak, ale nakonec jsem měla odjíždět na závody v pátek 29.října ráno. Jenže. Na čtvrtek vychází státní svátek. Pinkám se doma a balím. Po poledni telefon. Habas. "Jani, kde seš?" Říkám, že doma. "Jéé, my už jsme s Péťou Guregou na cestě do Nového Domu". No tak to kluci jedu za váma. Honem dobaluju věci, šup do sprchy, zajistit kočičky, našoupat pejsky do auta, káru a boudu pro Mišku a koloběžku na vlek. A je to. Mastím za klukama na Křivoklátsko. Za dvě hodinky jsem na místě. Zaujímám místo vedle Péťi Guregy. Rychle kolíkuju stake outy. Pejsky ven a já hups do Guregovic karavanu. Je zde i Romanka a čučí s Romanem na horor na notebooku. Fuj. To je šílený. Pijeme pivečko "tři v jednom". Kolem půlnoci už únavou nevidím. Šoupu pejsky do kotečků. Sebe soukám na zadní sedačku Mišáka. Žádné velké pohodlí, skrčené nohy, funící Esterka…ale za 10 vteřin sem tuhá. V noci se párkrát převaluju ze strany na stranu, ale spím dobře. Ráno raníčko se mi nechce z vyhřátého pelíšku. Pak vylejzaj i kluci.
Májovky
Připravuju hafíkům papů. V 8 h mám nakrmeno. Roman odjíždí ještě něco vyřídit. Mezitím fotím jeho psí školku. Osm haskouních štěňátek v ohrádce. Mají zde slunečník, slámičku, boudičku, milion hraček. Roman se vrací. Tuní Péťovu káru, dávají nová kola, ladí brzdy.
mechanici
Před polednem sedají i s Romankou na kola a jedou si projet midovou trať. Já hlídám ležení. Pomáhám organizátorům
trochu se stavbou pořadatelského stanu. Je tu Martin Kurak a Tomáš Halada a pár místních pomocníků. Je krásné sluníčko. V půl druhé doráží Romča Bieliků s Honzíkem. Konečně je veselo. Romča s kruhama pod očima, pixlou gumídků, nereagující na jméno, v únavové euforii se všemu směje,…no zkrátka je po šesti nočních a nevyspalá. Dáváme vyprošťovacího rumíka.
Romča dorazila
Radost se shledání se stupňuje. Vrátili se cyklisti. Probíráme nástrahy trati. Beru Bubáčka a koloběžku a jedu si projet sprintovou trať. Honzík mě doprovází na kole. Já makám s Bubáčkem jako blázen. Honzík šlape na kole jednou nohou a ještě u toho baští gumídky. Vyloženě jsem brzda. Ale Honzíkovi to nevadí. Trať měří asi 4km a líbí se nám. Odpoledne příjemně plyne. Přijíždějí další lidičkové. Pak i Péťa Kolmanů s taťkou a berňačkou Jessie. Tma. Razíme do místní hospůdky. Kolem deváté večer se vracíme na stake out. Má totiž co nevidět přirazit Monča. Najednou slyšíme brzda, plyn, smrdí spojka-Monča. A její fousčí cirkus ve stříbrné felicii a ťapičkovém přívěsu. Monča nejde přeslechnout. Vybaluje stan, kenelku obřích rozměrů, jednu fousku, druhou fousku, třetí,…, matraci, několik maxizavazadel, baťůžků a igelitek, skládací židličky, řetězy, oblečení, fousčí oblečky, deky, dceru Barču,…
pohodlí musí bejt
Hlasitě se směje, scházejí se lidi cože se to děje. Staví stan. Tatínek od Péťi Kolmanů má smůlu.
co se tam Monče všechno nevejde
 Postavil si stan vedle Monči, zalezl do něj na kutě a teď již zaručeně nespí. No a jsme skoro komplet. Tedy aspoň holčičí část. Závody můžou začít. Krásná teplá noc. Plyšový zajíc Zajíc a zcela živá Esterka na mě čekají v autě ve spacáčkovém pelíšku. Už v tak šílené sardinkárně se na mě nalehne Esterka a líže mi obličej a funí mi "do ksichtíku". Buď omdlím z jejího dechu nebu se udusím ve spacáku. Esterko, to fakt nejde. Odsunuju ji lehkým násilím na přední sedačku. To bych se fakticky nevyspala. Esterko, dobrou noc.

Říjnové mašování na Hřebečné 2010

1. listopadu 2010 v 0:06 | hrobnice |  Mushing
Tradiční páteční noční dojezd s několika mikrospánky během cesty. Roman Habásko na mě čeká v Galaxi. Jen zapluju na místo vedle auta Péti Guregy. Ani nevyndavám pejsky a mrtvá padám do postele ve srubu.
11
Z komatu se probírám až ráno, když ostatní obyvatelé srubu šantí pro vodu, na záchod, vařit kafe a čaj,…Chvíli kecáme a užíváme si ranní pohodičku u čajíčka. Pak jdeme zapřahat. Pojede se mnou Esterka jako zátěž. Vyrážíme s jedenáctkou. Nejprve po magistrále asi 2 km. Ale je to šílená cesta a natřásáme si kosti jak kostlivci. Musíme dávat bacha, abychom si neukously jazyk. Jsme u místa zvaném "U Líby" (zachránila zde jednoho podvraťáčka samovraha, kterému hrozilo sežrání od spřežení, neboť se střemhlavě vrhal do psů v nevědomosti co činí). Dáváme se do leva na širokou lesní cestu. Na trávě u cesty leží sníh. To se psům náramně líbí a chramstaj ho plnejma tlamama.
Profesor
S Esterkou Šindelářovou povídáme. Vjíždíme na silnici. Čeká nás kousek po asfaltu. Růža s Esterkou jdou uprostřed silnice. Za námi se šourá auto. A jako naschvál
holky jdou vždycky na tu stranu, z které nás chce autíčko předjet. Auto se chystá zprava, Růža velí do prava. Auto se chystá zleva, Růža trhne Esterkou a mastí do leva. To je bžunda. Esterka Šindelářová na káře mává na řidiče, aby nás pomalu zprava předjel. Holky vepředu se nechají pomalu vytlačit ke straně. No hurá. Předjížděcí manévr se zadařil. Uhýbáme ze silnice na cestu. Zastavíme a čekáme na Péťu Guregu. Ale on nikde.
v Rejžovně
kráva čučí Péťovi do talíře
Asi po pěti minutách už hafíci škubou šňůrama natolik, že se nedají udržet. Tak vyrážíme dál. Jsme opět U Líby. Kroužíme ještě jedno kolečko. Teď už bez úhony. A pak drncavou magistrálou zpět ke srubu. Vypřahám. Pak doráží Péťa Gurega s Romankou. Profesor se byl projet s tříkolkou k Mrtvému rybníku se třema malamutama. Rajčák to taky zkusil s trojkou haskounů na tříkolce. Převlíkáme se trochu "do gala". Profesor couvá se svojí dodávkou 4x4. Tak panstvo, nasedat! Uháníme směr Rejžovna. Bude obídek. V lokále jsou dvě vycpané kravské hlavy na stěnách. Dáváme pití. Pak si objednáváme. Zkouším jehněčí řízečky. To je bašta. Značně zmoženi jídlem se naloďujeme do auta. Vracíme se zpět ke srubu. Cestou potkáváme Milana Pokornýho s čechohorákama. Hlásí, že za chvíli dorazí do srubu za náma. Beru na tříkolku Bubáka, Zizinku a Mekí. Jenže. Sotva vyrazím, tak Bubu neodbočí na cestu, tak jak má. Motáme se. Tříkolka nejde zastavit. Nejde jít ke psům. To je tragický. Jsem nucena se se zamotanou Bubáčkovou vrátit. Kluci mi pomáhají psy rozmotat a vyrážím na pokus č. 2. Tentokrát už se daří. Upalujeme k mrtváku. Pak se musím nějak otočit. To je problém. Bubu má slabomyslnou náladu a ne a ne odbočit. Zná jen rovně. Musím použít násilí a přetáhnout je na správný směr. Vracíme se. Holky jsou udejchaný, jakoby běželi maraton. Dávám hafíkům nažrat. Je krásné slunečné odpoledne. Debatujem ve srubu až do setmění. Kluci popíjejí Tulamorku a je dobrá nálada. Stmívá se. Zalejzám do spacáčku a poslouchám povídání ostatních vleže. Noční story s Rajčákem a jeho autem raději vynechám.
Rajčákovo noční dobrodružství s autem
Jen můžu říct, že výsledkem je přejetý stake out se stake outovou tyčí a utržená hadička na přívod benzínu. Pak už jen dobrou noc.
tudy Esterko
Nedělní ráno je deštivé. Dáváme ranní kávičku a čajík. Mezitím přestává pršet. Tak hurá nasedat na káry a jede se. Dnes mi dělá spolujezdce nebo-li zátěž Profesorová. Zapřahám. Všech 11 hafanů napíná šňůry. Jedeme! Sotva odbrzdím káru, tak Esterka a Růža mezi sebou něco řeší. A motáme.
Guregovic
Profesor skáče na káru a já jdu s Rajčákem rozmotávat. Šup, šup a je to. Rychle hopsnu na káru a vypálíme. Drkotaj nám zuby na magistrále. Pak už následuje místo zvané U Líby. Dnes beru okruh v protisměru. Povídáme si. Cesta vesele ubíhá. Na silnici opět soupeříme s pravem a levem a autem.
Rajčák to dopracoval k trojspřeží
Vše ale dobře dopadá. Kroužíme dvě kolečka. A pak mastíme domů. Péťa Gurega s Romankou dojíždí za pár minutek po nás. Vypřahám, krmím a dáváme ještě oběd. Čínskou polívku a podobně. Nechce se nám domů. Pomalu ale balíme a zvedáme kotvy. Ahoj další víkend na závodech na Novém Domě.
Zbytek foteček zde: