Pište nám komentáře, vždy potěší!!!

Leden 2011

Lednové ranní ježdění 2011

30. ledna 2011 v 21:16 | hrobnice |  Mushing
Převážně teď s pejskama trénujeme ráno. Ranní sluníčko je nádherné, všude spousta sněhu, pejskové sou již parádně sehraní...
funí
Cesty po pláních jsou zafoukané, ale Hrobníci si razí cestu jako tank.
cesta
Tohle je jeden z posledních tréninků před Nonstopem a Ledovkou. Z Hrobnické desítky je tým...
Hrobnická desítka
Lídruje velká bílá AH Růža (3 roky) a malá stárnoucí spolehlivá AH Esterka v triku (9 let)...
Růža a Esterka
V druhé lajně jsou držáci a mazáci stará AH dáma Kulíšek (11 let) a SH Baltík (10 let)...
Kulíšek a Baltík
Ve třetí lajně je malá "nezletilá" AH Emilka (2 roky) a dříč a náhradní lídr, haskouní krasavice Brownie (5 let)...
Emilka a Brownie
Ve čtvrté předposlední lajně je praštěná, ale pracovitá AH Fifinka (6 let) a haskouní tank Nanuk (8 let)...
Fifinka a Nanuk
A poslední lajna před sáněma patří SH Attibovi (6 let) a magůrkovi haskouní holce Fíčkovi (7 let)...
Attiba a Fíček
No a pak jsou sáně a na nich stojí zakuklenej bubák já...
zakuklenec já
Sněhu je teď akorát. Na pláních je trasa zafoukaná, ale v lese se vyježděná cesta drží. A co si nevyjedu, to nemám. V mé stopě pak jezdí i lyžaři. Ranní sluníčko dělá krásné stíny, takže nás po ránu doprovází ještě jedno "stínové"spřežení.
stínové spřežení
A takhle už mastíme domů...
dojíždíme domů
A ještě pár dalších foteček najdete zde:

Veclov 2011- 4.díl konec

26. ledna 2011 v 23:17 | hrobnice |  Mushing
V pátek opět vyrážím na trať jen s osmičkou. Bez Kulíška a Baltíka. Jen ať staroušci odpočívaj. Jedu hned ráno. Kolem poledne totiž ještě mastíme s Ládíkovo hafíkama. Musíme hledat nové tratě. Míra byl totiž na jednání s myslivcema. A ti nám vytyčili nové úseky, kde můžeme a kde nemůžeme jezdit.
tak ke stolu
No tak teda jo. Jedeme přes pastviny, ale trochu jinak. Pak kolem jaků, dalšími pastvinami kolem vlajky až k rybníku. A ejhle. Závora. Ládík brzdí. Vyskakuju z vaku. Honem k závoře. Naštěstí není zamčená. Šup s ní nahoru. Běžím zpět k saním. Vklouznu do vaku. Můžem pokračovat. Jedeme po trati Nonstopu. Ke křižovatce. Doprava. Za chvíli jsme U křížku. Po silnici opět doprava do kopce. Pak už jedeme známou tratíkolem domečku na kolečkách. Opět po pastvinách a za chvíli jsme doma. Asi 23 km. Ládíkovo pejsci mastili krásně a páník je spokojený. Večer je v režii Irčiných dobrot. Musím tu voňavou krásu vyfotit. Mlaskáme blahem jak je to dobré. Je to "trénink" na Nonstop. Irča ho na nás zkouší.
bašta II.
bašta I.
Sobotní ráno Ládík balí a odjíždí. Dáváme ještě kávičku. Pak se Sárou vyrážíme na trať. Jedu jen se šestkou-Růža, Esterka, Kulíšek, Baltík, Fífa a Brownie. Sára bere osmičku. Jedeme zcela nové "povolené" tratě. Přes pastviny a kolem jaků, k rybníčku, na křižovatku, ke Křížku, do kopce. Zde ale doleva a odtátou silnicí dlouho až na křižovatku U Mitsubishi. Cesta už je značně ledovatá a mnohdy bez sněhu. Ale ještě se dá. Od Mitsubishi rovně směrem ke kravínu. Odbočujeme doprava a u oplocenky najíždíme doleva na trať Nonstopu. Čekám několikrát na Sáru. Zde ale už mastím sama. Vím kudy, a tak se nebojím,
že bych zabloudila. Kličkuju lesem v místech, kde mi na Nonstopu do spřežení vběhli divočáci. Najíždím na dlouhatánskou rovnou silnici. Čeká nás několik rovných kilometrů až k Filipovu. Před Filipovem si Růža vzpomíná na prudkou levou vracečku z Nonstopu a úplně cukne s Esterkou. Fakt má pamatováka. Já ale velím rovně. Nyní jedeme rovně. A pak doprava do kopce na silnici ke "KO" alias křižovatce "U obrázku". Pak už kamikaze lesem až domů ke stake outům. Ujeli jsme asi 20 km. Dávám psům papů a balím. Večer už mám volno. Irča mi ukazuje celé stavení, hospůdku, pokojíček. K večeři opět kulinářský poklad. Robím foto. To je úplně škoda zbaštit. Jdeme brzy spát.
čína
Vstávám po třetí hodině. Irča se mnou. Dělá mi čajík. Venčím hafíky a v pět vyrážíme na cestu domů. Kvaltuju, abych stihla navštívit taťku v nemocnici. V osm večer vybaluju poslední věci. "Mrtvá" padám do postýlky. Ve Veclově bylo nádherně. Už abych tam byla zase zpátky.
Dalších pár foteček zde:

Veclov 2011- 3.díl jezdíme a jezdíme

23. ledna 2011 v 9:05 | hrobnice |  Mushing
Ve středu dopoledne pomáhám vozit dřevo s pomocníkem Václavem. Dáváme ranní kávičku.
Vinki čumí do díry
Vyrážíme s kuřatama na trať. Ládík už zapřahá dvanáctku. Dnes má Eliška s Majky den blbec. Ani jednou snad neodbočí správně. Při jednom takovém Majkině kiksu se dostáváme na zkratku, kterou jsme ještě nikdy nejeli. Naštěstí tuším, kde vyjedeme. Jenže. Musíme doprava. Ale Majky snad povel "Dží" nikdy neslyšela. A jede rovně. Tam ale žádná cesta není. Ládík v pudu sebezáchovy brzdí očima ušima. Ale Majky s Eliškou už trčí v lese. Bum. A jsme na boku. Sakrujeme. Čepice leží na zemi. Soukám se z vaku. Ten se utrhnul na jedné straně od saní. Beru Majkinu za postroj a snažím se je vycouvat z lesa. A pak otočit zpět na cestu. Daří se. Lezu znovu do vaku. Pokračujeme. Chvíli je to dobrý. Pak propásneme správnou odbočku ze silnice do lesa. Mastíme rovně ke kravínu. Ach jo.
ke stolu
Ládík se snaží zabrzdit na ledovaté cestě. Po čase se zadaří. Vyskakuju opět ze saní. Bafnu Majkinu. Otáčíme se na poli o 180 stupňů. Uf. To je fuška. Pak už šťastně ještě s jedním vyklopením dojíždíme domů. A tam další překvápko. Štěněčí holky Kiki, Princezna a Helíšek prokousali díru v přepážce u kotečku. Ládíka snad klepne pepka. Vinkina ze sousedního boxu strká svojí šišku do kráteru. Zvědavě čučí k holkám. Beru Hrobníky a razím s 50 kg Vetamixu na svůj okruh. Pejskové se zlepšujou a už zvládáme 28 km za 1h 50 minut. Dnes dáváme odpočinkový den a už nikam večer nejedeme. Irča opět božsky kuchtí zvěřinu.
Máme boule za ušima. Sledujeme film o horolezcích. Pak už všichni spokojeně dřímem. Čtvrtek ráno hned vyrážím jen s osmičkou. Dnes nechávám staroušky Baltíka a Kulíška odpočívat. Máme super čas-1h 40 minut. Sotva přijedu, tak žhavím Mišáka a razím směr Nová Bystřice pro mlhovku. Míra jí zamluvil po telefonu. Hledám pumpu. Je až na konci města.
Irča je v kuchyni hlídána haskama domácíma
Sláva. Mám světýlko. Cestou zpět ještě nakupuju dobré pitivo ve Starém městě v sámošce. Ládík mi vyměňuje nefunkční mlhovku za novou. Díky. Odpoledne ještě jedeme s Ládíkovo hafušema. Před setměním jsme doma. Pak už jen lenošíme. Irča dělá domácí bramboráky se zelím. To je konec. S plným břichem jen funíme. O chlapech ani nemluvě-ty se doslova přežrali. Spánek na sebe nenechá dlouho čekat. Já snad tady ve Veclově prochrním každej večer.

Tréninková vsuvka-trénujeme na Nonstop

21. ledna 2011 v 17:32 | hrobnice |  Mushing
Všude se ruší sněhové závody, jen tady v Krušnejch je sněhu hafo. Tak sáňkujeme a trénujeme na Nonstop 2011.
přijeli jsme z tréninku
Jezdím s desítkou, sice vesměs starouši a pokročilí, ale myslím, že ještě zastanou nějakou tu fušku. Vrátili jsme se trochu ojíněný z mírného mrazu...
ojíněná Kulíšek
ojíněná Emilka
Attíbkovo oko

Veclov 2011- 2.díl zatmění slunce

19. ledna 2011 v 22:34 | hrobnice |  Mushing
První lednový všední den-pondělí. Lezeme z pelíšků. Čeká nás trénink s Ládíkovo psama. Dělám mu opět dělat zátěž. Zkoušíme jeho novou GPSku. Objíždíme krátký asi 12-tikilometrový okruh. Až na problém s druhou Ládíkovo lídřicí Vinkinou to celkem jde.
kuřata
Teď je řada na Hrobnících. Ládík se uvolil mi dělat 90-tikilovou zátěž. Vyhučíme úvodní úsek lesem, pak zkratka po silnici, nádherné a oblíbené pastviny, kolem pionýrského tábora a pak už dlouhá lesní silnice až ke křížku. Za křížkem blbne Fík. Šprajcuje se. Ach ta její hlava a ten pidimozeček. No nedá se nic dělat Fíku. Půjdeš dozadu před sáně dělat sparingpartnera Attíbkovi. Ládík se ve vaku ani nehne a statečně mrzne.
zatmění slunce
Fík vzadu pádí jak o život. Vida, jak to jde. Mám radost z Emilky. Začíná chápat, že nestačí jen běžet. Ale hlavně táhnout. Neumí se sice ještě vykadit za jízdy a šteluje se jak milostpán, ale šňůru má napnutou jedna báseň. Holka moje šikovná.
Fíček vzadu
Projíždíme kolem K1 a vzpomínáme na zácpu na kontrolním bodě způsobenou napájející pošťačkou. Jóó, Nonstop. Už se hrozně těším na letošek. Obkroužíme asi 7-kilometrový pytel a šup ke křížku.
Ládík trochu ztuhnul
Pak dlouho lesem ke křižovatce "U mitsubishi". Dlouhé klesání ke kravínům a kolem oplocenky a krmelce na silnici nad Filipovem. Křižovatka "U obrázku" a závěrečné šílené adrenalinové řícení se dolů kopcem ke stake outům. S Ládíkem se sáně hůř řídí. Takže bum na bok a dřeme chvíli vak o zem. Héj rup. Sáně opět stavím na sanice. 28 km za 2 hodiny 15 minut. A do třetice zapřaháme Ládíkovo hafíky na 12 kilometrů. Princezna už ke konci nemůže a beru ji k sobě do vaku. Se setměním jsme doma. K večeři to korunují Irči výborné zelňáky, aneb zelňobramborové placky z domácího zelí. A pak už jen večerní siesta a nicnedělání a povídání si.
desítka Hrobníků
Úterní ráno. V 10 hodin je 80% zatmění slunce. Irča nám půjčuje svářečský štít. Zkouším sluníčko fotit. Září a je nádherně. Vyrážíme nejprve s Ládíkovo pejskama. Pak Hrobníci. Zlepšujeme se. Ládík opět klepe kosu ve vaku. 28 km za 1h 55 minut. No paráda. Mám z "útulkářů" radost. Nikde ani noha, nikde ani ruka. Ani živáček, ani mrtváček. Božský klid a tichá příroda.
Attíbka se unavil
Odpol ještě podruhé s Ládíkovo kuřatama. Večer jsem strašně, ale zároveň krásně unavená. Irči domácí bašta to umocňuje. Pozorujeme hrající si malé haskounčí mimina. Lepší než televize. Je hvězdičková noc.

Veclov 2011- 1.díl konec a začátek roku

18. ledna 2011 v 3:18 | hrobnice |  Mushing
Miška na vejletě
Dostala sem pozvání od Irči a Míry Kremličky z Veclova, abych k nim přijela na Silvestra. Tak proč ne. Cesta byla dlouhá, ale sláva nazdar výletu a sme tady a sme tu. Parkuju jako na Nonstopu za barákem. Míra mě navádí, abych potmě někam nesjela blbě. Pomáhá mi natloukat stake outy a vyndavat pejsky. Rychle je hotovo a jde se dovnitř. Hamů papů, chlebíčky, dobré pití, sousedi od vedle a je veselo. Prošvihli jsme málem půlnoc. Rachejtle žádný-tak to má být. Esterka se pak nebojí. Hmouří se mi očíčka. Únava doléhá. Irča mi dělá místo v pracovním pokojíčku. Je tam topení a televize, zkrátka luxus. Sotva dopadnu do postele, tak sem mrtvá. Ráno se budím až v 9 h. Je sobota. Čajíček a snídanička. Míra mi na mapu kreslí trasu, kudy mám jet se psy. Beru průzkumnou čtyřku Esterku, Růžu a Baltíka a Kulíška a jedeme hledat cestu. Mastíme krásně. Poznávám to tu dobře z Kanady a hlavně z Nonstopu. Trochu sice bloudíme a dvakrát se vracím, ale zkratkou se dostáváme po čase dobře na trať, co Míra vyznačil. V lese je nádherně, balzám na duši. Vracíme se.
šestka
Podle půjčené Mírovo GPSky sme ujeli asi 17 km. Odpoledne přijíždí Sára. Jedeme se projet spolu. Beru šestku. Přeci jen potmě se hůř orientuju. Jedem okruh 19 km. Tenhle sem měla jet ráno.
kotva růžovka
Dojíždíme a je tma. Ládík je tu. Sbalil "kuřata" a přijel. Irča má pro nás přichystanou večeři. To je bašta. Je výborná kuchařka. Testujeme různé pokrmy na Nonstop.Domácí haskounky Rýba a Eliša jen mlsně přihlížejí. S plným bříškem tuhnu v křesílku. Pozdě večer se přesouvám do postýlky.
Emilka se protahuje
Nedělní ráno bafnu šestku Růžu, Esterku, Klulíška, Baltíka, Emilku a Fíka a jedeme na okruh 28 km. Už vím kudy. A přinejhorším se řídím Sářinýma stopama od saní. Nepotkáme ani dušičku. Jen občas začujeme zvěř. Trvá nám to 2 h a 15 minut. Zpáteční cesta pes pastviny se nám moc líbí. A 50 kg Vetamixu v saních hafíci táhnou jako nic. Sotva dorazím a obstarám pejsky, tak vyrážíme s Ládíkovo osmou. Dělám zátěž a navigátora zároveň. S několika karamboly jedeme 19 km okruh. Kuřata mažou jako fík. Ládík je spokojený. Poslední sešup lesem k Veclovu je kamikaze. Brzda, kotva. Adrenalin jako Brno. Beru ještě desítku a zakroužím 28 km okruh. Asi po 7 km se Růža zasekne a trucuje. Motáme. Uzel jako blázen. Mám s sebou GPSku. Dle ní nám motanice trvá 15 minut. Samozřejmě, že se to přihodí na silnici. Kotva v ledu nedrží. Tak psi popojíždějí se sáněma. Já držím přední pesany jednou rukou. Rozmotávám druhou. Sakra. Psi sou vycvakaný ze zádových šňůr jen na krčácích. Ale nakonec vítězím. A můžeme jet dál. Chvíli jedeme jen za krčáky. Pak stavím na místě, kde je víc sněhu a dopnu zádové šňůry k postrojům. Uf, to bylo "sadomaso". Pak už to jde líp. Za 2 h a 25 minut sjíždíme domů. Opět zvěřinové speciality šéfkuchařky Irči. Někteří Nonstopáci po Internetu jen slintají. Pohyb na čerstvém vzduchu mě opět přiměje k předčasnému usnutí.