Pište nám komentáře, vždy potěší!!!

Duben 2011

Ušáčci

28. dubna 2011 v 22:08 | hrobnice |  Kamarádi,rodiče a dění kolem nich
Můj kamarád a kilometr vzdálený soused Jindra Hora má králíččí miminka. Jelikož odjel na Velikonoce pryč, tak jsem jeho ušáčky chodila dvakrát denně krmit. Jedna mamina má devět třítýdenních dětiček...
A druhá králičí mamina má taky devět dětiček. Ty jsou o týden starší, takže jim je měsíc. A jsou to srandovní stvořeníčka...

Minidogtrek Tiské stěny-Děčínský Sněžník 2011-konec

24. dubna 2011 v 10:44 | hrobnice |  Dogtreking
Ve Sněžníku koukáme na vyletněné stake outiště, kde bývají musherské závody Děčínský Sněžník. Je to trochu smutný pohled. Na konci vesničky uhýbáme doleva k rozhledně. Výtah Kulíšek+Balto mě táhnou do kopečka jak o život. Předjíždějí nás cyklistické dvojice z UJEPáckého klání. Ten psí výtah by bral snad každý funící cyklista. Trasa opouští asfaltku. Pokračujeme po kamenitém chodníčku. Ten nás cik cak vede až na "náhorní plošinu". Krásná panoramata. A už vidíme i věž rozhledny. Ještě kilometr a jsme tam.
Rozplácneme se všichni lidičkové a pejskové kolem laviček pod věží. Posedáme na balvany a trávu. Pejskové se také uloží a hlídají batůžky. Tři kluci a já jsme si vyzvedáváme klíče od dveří Sněžníku v občerstvovacím stánku. Za poplatek. Beru foťák a lezeme. Točité schodiště. Až se mi z něj točí šíša. Zato nahoře je krásně. Cele České Středohoří jak na dlani. Fotím malé tečičky dole pod rozhlednou-lidi a psy. Koukám na Teplice, Bílinský Bořeň, je vidět i Doubravka a Teplická vodárna Kudlich. Na druhou stranu vidíme Děčínsko. Asi deset minut se kocháme výhledama.
Pak se zase po spirále kroutíme dolů po schodech. Kulíšek dole spí. Nechce ani rohlík-trochu se zadejchala z toho tahání. A teď chrní. Nechávám pejsky ještě chvíli odpočívat. Pak se všichni zvedáme. Zahajujeme sestup dolů ze Sněžníku. Cestou necestou. Honza Hirsch vyštrachal někde zkratku po žluté. Je to mazec.
Kulíšek už zase táhne. Au au! Moje kolena. To táhnutí z kopce jim nedělá dobře. Úzká cestička, samý šutr, bažinky. Náhle cesta končí. Honza podle GPSky udává jen orientačně směr pochodu. Lezeme loužema a trávou. Ha, cesta. Tak se nám podařilo trefit se. Zase chvíli po asfaltce. Na deset minut se rozplácneme v lese. Čekáme na dva opozdilce. Už jsou tu. Pokračujeme.
Potůčky v lese lákají Kulíška. A taky bažiny. Těch je bezpočet. Já se jim snažím vyhýbat. Ale do jedné Kulíšek zahučí a rochní se. Kulíšku, ty si teda čuňas. Kulíšek je celá černá od hlavy až k patě. Má jen bílou tlamu. Hupsáme lesem, abychom si nenamočili kecky ještě víc než jsou. Mezitím Kulíšek oschne a odrolí blátíčko. Vycházíme z lesa. Jsme na pastvinách. Tudy jsme už ráno šli. Kravky za ohradníkem. Baltíka a Kulíška to vůbec nevzrušuje. Rybník. Libouchec. Proplétáme se městem. Sláva nazdar výletu, nezmokli jsme už jsme tu. Docházíme k autům. 27 km. Je 18 hodin. Pejskové hupsnou s radostí do boxíků. Nám lidičkám se vůbec nechce loučit. Tak ahoj. Nakonec se rozjíždíme na všechny strany. Lucku s Lukášem a haskounkama vykládám v Přítkově. Všichni září spokojeností a Lucka má uloveno hafo krásných foteček. Byl to moc pěkný výlet.

Zbytek foteček najdete zde:

Minidogtrek Tiské stěny-Děčínský Sněžník 2011-začátek

18. dubna 2011 v 22:08 | hrobnice |  Dogtreking
Dostala jsem mejlíkem pozvánku na minidogtrek do Tiských stěn a na Děčínský Sněžník. Zrovna mi vyšlo volno v práci a tak sem si řekla proč ne. A Lucka Wegnerová také reagovala nadšeně. Její Lukáš by pro Lůcu udělal všechno, takže je rozhodnuto. Všichni tři jdeme. Je sobota 16.dubna ráno. Zvoní budík. Hrůza. Po dvou nočních a sotva pár hodinách spánku sem jak praštěná pavlačí. No ale nedá se nic dělat. Vstávát! Krmím pejsky. Baltíkovi a Kulíškovi navlíkám při baštění nenápadně postroj. Ostatní ale něco tuší a Baltíka a Kulíška sledují, kamže je jako odvádím. Šup do mišáka do boudičky. Esterka ječí-já chci takýýý! Holka, já sem to Kulíškovi slíbila, že bude v důchodu chodit s Baltíkem na výlety. Tak jedem. Po cestě se stavím v Přítkově. Lucka, Lukáš a haskounky Kittuk se Shivou již vzorně čekají nastoupení u vrat. Během minuty jsme naložení a pokračujeme směr Libouchec. Za chvíli přibržďujeme na parkovišťátku v Libouchci.
Jsme tu mezi prvními. Vítáme se s ostatními. Připravujeme baťůžky, postroje, pejsky. Mezitím se sjíždí pár dalších lidiček. Z aut vystupují všelijací chlupáči větší či menší. A k tomu paničky a páníci. Sešlo se nás 13. Velí tomu ostřílený dogtrekař Honza Hirsch s ostrou ovčačkou Arinou.
Proplejtáme se rušným Libouchcem po žluté. Konečně uhýbáme do polí. Před námi se tyčí Tiské stěny. Šineme si to do kopečka. Cestička chvílemi připomíná bažinu. Mlask. Kecka je ve vodě. Mlask, mlask. Zase. Ostatní okeckovaní jsou na tom podobně. Jen pejskům se to líbí a v bahýnku se vesele rochňaj. Po několika kilometrech nás cestička vyplivne na silnici. Po pár stovkách metrů jsme u Turistické chaty. Jsme špatně. Sakra. Musíme se vrátit na odbočku do Tisé. Ale je to jen kousíček a jsme správně. Procházíme Tisou. V hospůdce s pěknou zahrádkou už na nás čekají. Přivazujeme hafíky kde se dá. Kulíšek a Baltík okamžitě zalehávají. Jsou to už důchodci a Baltík ke všemu zkušený dogtrekař. Takže ví, jak se šetří síly a když se odpočívá, tak se odpočívá. Zato mladé haskouní slečny Kittučka alias Ťik-ťak a Shiva čučí u stromu a ne a ne si lehnout. Vytrvale štěkaj a ňafaj. Paničko, my chcem k tobě. Dáváme kofolu, zelňačku a já navíc turka. Příjemná slečna servírka je tu v cuku letu. Osvěženíčko bodne. Lidičky všelijak fotí svoje upelešené hafíky. Lucky haskounky konečně ztichly. Aha. Našli si nápadníka-malého jack russela Charlika. Nedosáhnou na sebe. Tak dělají psí kusy, aby se k sobě dostali.
Po hodince vyrážíme dál. Šplháme po schodech a dlážděné široké cestě k Tiským stěnám. Jsme tu. U předního vchodu.
Kupujeme vstupenky a hurá do skal. Kulíšek a Baltík se hrnou za ostatníma. Berou schody po dvou. Panička jim dělá brzdu a nestíhá. Sotva se držím železného zábradlí, abych to urejdovala. No ale jsme nahoře. Ta panoramata. Všichni tu všelijak sedí, leží a stojí a fotí svoje pejsky a výhledy do dáli. Nejsme vyjímka a taky zvěčňuju Kulíška a Baltíka s krásnou krajinou. Prosím Lůcu, zda by mi nezhotovila "fotečku pouhou pro rodinu". Cvak, cvak a je to. Na oplátku také fotím Wegnůrkovic fotečku do rodinného alba. Pak ještě společnou se všema lidičkama a pejskama výpravy.
Je tu krásně a ani se nám nechce odsud pokračovat pryč. Ale musíme. Ještě nás čeká Děčínský Sněžník. Proplétáme se skalami, všelijak poskakujeme, přelejzáme a slejzáme.
Jsme u pokladny na druhém konci. Paní pokladní se vyklání z kasy a ukazuje nám, kde se můžou u dřevěného korýtka pejskové napít. Fotím si pěkné motorky u restaurace. Hmm, blázen. Mastíme dále. Potkáváme očíslované cyklisty ve dvojicích. UJEP (Univerzita Jana Evangelisty Purkyně) v Ústí nad Labem zde má nějaký pětibojařský závod-plavání, lezení ve skalách, běh, cyklistika a pátou disciplínu nevím. Je to pro dvojice a běhá, jezdí a leze to tu po lese jako mravenci. Pelášíme z kopce. To je tragédie. Baltík sice umí jít za mnou pomalu, ale Kulíšek! Ta táhne moje vlající tělíčko jako bych byla třistakilová čtyřkolka. A nedá si to vysvětlit. No tak se tedy nechám vláčet. Kolena úpí. Na jednom mám sice ortézu, ale budu muset druhou nasadit i na druhé kolínko. Malý rybníček po levé straně láká k osvěžení. Kulich hups do něj. A chlastá a chlastá. Bodejť by ne, když tak strašně táhne tu paničku. Téměř slepý Baltík se snaží Kulíška napodobit. Jenže ouha. Zahučel do vody až po uši. Snaží se vyškrábat na břeh, ale nejde mu to. Baltíku, tak pojď, trochu ti pomůžu. Potáhnu ho za postroj a je venku. Mokrej jak potápěč. Voda z něj valí. Je tak vykulenej, že se ani neoklepe. No tak Baltíku, oklepej se. Zavrtí se jenom přední půlkou psa. Jéé, ty si ale trouba. To musíš pořádně. Tak teda Baltík zavrtí celým pejskem. A sem pro změnu mokrá já a Kulíšek. Ach jo Baltíku, ty jsi teda šoumen. Docházíme k hospůdce Pod císařem. Zde byl kdysi základní tábor pro Krušnohorský dogtrek 2007. Dávám malinovku-to se nedá odolat. Pár minutek posedíme. Pozorujeme dva horolezce na vzdáleném vrcholku jedné skály. To musí být pocit se na svět koukat z té výšky.
Po chvíli razíme dále. Jdeme cestou necestou, lesem a bažinou. Vyplivne nás to na silnici. Po pár minutách vcházíme do obce Sněžník.

Kde je to jaro?

15. dubna 2011 v 12:09 | hrobnice |  Dění kolem našich pejsků
Ve středu ráno 13.dubna koukám z okna a nevěřím svým očím. Všude bílo. A vichřice. Sníh lítá vodorovně...
Zkoušela jsem vyjet od baráčku autem a šup-skončila jsem v závěji. Přišla na řadu lopata a hodina odhazování. Raději jsem nechala auto až na silnici. A i pejskové koukali na to bílé nadělení.
A to ještě nic nebylo. Ve čtvrtek 14. dubna sem zde totálně zapadala. Pluhy už schované. Takže silnice neupravená. A ve výběhu nadělení. Spoušť. Kulíšek a Attiba měli za boudičkama metrovou závěj. A Emilka pozorovala zafoukanou branku do výběhu. Takže sem vzala lopatu a házela a házela a pejsci měli za úkol sníh pořádně zdupat. Kde je to jaro?
















Ještě fotečky zde:

Baltíkův harém

12. dubna 2011 v 21:32 | hrobnice |  Dění kolem našich pejsků
Jaro je období lásky, a tak kvete i ta psí. Háravky Fíka a Brownie pouštím ve výběhu navolno, neboť ze strany kluků jim nehrozí žádné "nebezpečí". Attiba i Baltík ,jako jediní kluci ve výběhu, jsou kastrovaní. A Nanuček je zatím s Kanagou v kotečku bokem. A tak si psí slečny vybrali svého gentlemana. Baltíka. Jsou rády v jeho přítomnosti. A nehnou se od něj...

Kouzlo večera

11. dubna 2011 v 21:51 | hrobnice |  Les a život v něm
Takhle krásný západ slunce na horách mě vždycky dostane...

Povaleči

10. dubna 2011 v 9:29 | hrobnice |  Naše kočky
Kočičáci zřejmě prožívají jarní únavu, neboť stále jen chrní a chrní a válejí si šunky v postýlce...

Drvoštěp

8. dubna 2011 v 19:25 | hrobnice |  Ládíček Hrobníček a jeho mamina
Asi z hrůzy z další zimy si jak "sysel" vytvářím už teď zásoby dřeva na další zimu. Takže kalač je můj každodenní kamarád...

Stračí hrátky

5. dubna 2011 v 21:19 | hrobnice |  Les a život v něm
Na zbytku sněhu dovádějí dvě straky. Jsou to takoví stálí obyvatelé u mě kolem domečku...

Na kole

3. dubna 2011 v 20:38 | hrobnice |  Ládíček Hrobníček a jeho mamina
Tak sem po dlouhé zimě vytáhla kolo z garáže a vyrazila na cyklovýlet. Vydala jsem se dolů z hor do města Most. To byla ještě sranda. Ale nahoru....to sem myslela, že vypustím duši-svojí i na kole. V lese byli i zbytky sněhu a několikrát sem musela slézt z kola. Celkem asi 70 km. Sem fakt blázen. Nejvíc mě bolí zadek ze sedačky-jak kdysi prohlásil "samík" Vojta Němec na dogtreku Šediváčkova 111 :"moje prdel je psychicky na dně"! Měl pravdu. Tak fotečky já + kolo...

Psí dozor

2. dubna 2011 v 21:27 | hrobnice |  Dění kolem našich pejsků
Celé dny sekám dřevo, aby až se zima zeptá...Hafíci mi dělají dozor a hlídají- nejčastěji v leže-copak to dělám...
Všichni vesměs chrní, jen Esterka zvědavě do všeho strká nos...