Pište nám komentáře, vždy potěší!!!

Říjen 2011

Hrobská jízda 2011-sobota

17. října 2011 v 9:45 | hrobnice |  Hrobská jízda
A to jsem vám ještě neřekla, jak se stále hlásili a hlásili závodníci a Lucka Wegnerová dvakrát dodělávala ceny a brácha dvakrát dotiskával diplomy. Původně bylo připraveno všeho 70x, pak 80x, a nakonec 85x. Fakt rekord….ale zpátky k sobotnímu ránu. V 6h mě budí Péťa Gurega a Habas. Lezu ze stanu. Pomalu a nerada. Ani Růža a Emilka nevystrkujou z pelechu nos. Kluci berou mého mišáka a jedou obhlídnout trať. Já mezitím doprezentovávám pár lidiček, kteří dorazili ráno. Ale startovka už visí z noci a tak se vesele můžem chystat ke startu. Rozjíždí se hospůdka, rozdělává ohýnek, psi a jejich pánící vylejzaj ze svých brdlohů. V 8 h začínají starty. No 1 je Vašík Zetek. Držíme mu na startu se Zdendou Pičasem káru. Najednou pink-jedno brzdové lanko prasklo. Pak druhé pink-druhé bdzdové lanko v háji. "Vašíku, nechceš si půjčit raději jinou káru?" "Ne, to je dobrý, brzdí ještě zadní kola". Tři, dva, jedna a Kamikaze Vašík vyráží na trať. Za ním Janička Zetků. Vilíček vepředu už chce vyrazit. Škube šňůrama. "Vilíku, ještě vydrž". A Janička už je taky na trati. Pak Rajčák. Pak kategorie A1, C,C1,C2, kola, koloběžky a nakonec hromadný start běžců a pak běžkyň. Pomáhám na startu a každému říkám ať jede ze začátku opatrně. Sluníčko se drží a je jakž takž milosrdné. Jdu k cíli. Dojíždějí spřežení. Romča jede s Yettíkem na koloběžce, Tonda s Lentilkou a Honzík běží se Snikrsem. Jenže. Honzík doběhl Yettíka. Přestože startovali asi čtvrt hodiny po sobě. A jakmile Sniky viděl Romču, tak závod pro něj skončil. Honzík je z toho hotovej. Ivetka vylejzá z bubliny. Zaspali celý závod. Ale čeká nás ještě dětský závod. Přihlášených je rekordních 31 dětí. Dělíme je na 3 skupiny podle věku. A sranda začíná. Dětičky běhají, rodičové fandí, pejskové blbnou. Menší děti oběhnou jen kolečko na louce, větší děti musí zaběhnout i do lesa a zdolat asi 700 m dlouhou trať. Běží i můj synoveček Honzík Zábranský. Jeho sparingpartnerem je Zdenička Dušků s Bubáčkem. Jde jim to spolu dobře. Honzík se natáhl jen jednou. Za chvíli jsou všichni tři v cíli. Honzík vypráví zážitky. Ještě u toho funí, ale pusa mu už jede jako kolovrátek. Následuje vyhlášení všech dětiček. Anďa Bieliková běžela s bráchou Honzíkem a malou Fidorkou a vyhrála nejmenší děti. Mamino, třes se. Máš konkurenci. Teď jsou na řadě soutěže pro děti. Organizuje je Kačka Kuraková. Nejvděčnějšími účastníky jsou děti z Dětského domova v Duchcově. Posilňují se buřtíkama a jdou na věc. Horlivě soutěží. Odměnou jim jsou sladkosti a drobnosti, které sehnala Péťa Davidů. Moc dík. Od jedné hodiny odpoledne začíná představení Alči Smolíkové s jejíma pejskama a vystoupení Flyballového teamu Kosatky. Je vedro a jsme všichni v kraťasech a tiku. Ale hafíkům to na elánu neubírá. Alenka s pejskama tančí, pejskové z Kosatek lítají s balónkem v hubě a my lidičkové se bavíme. Nejvíc zaujme mushery vystoupení Alči a Habasovo haskouna Krysy. Je neuvěřitelný, co všechno Alenka naučí jakéhokoliv psa. Krysa i couvá, slalomuje, hopsá,…No paráda. Po představení máme volnou zábavu. Letí studené pivo. Všelijak se družíme, staráme o psy, krmíme, haskouni a jiná "havěť" se válí a opaluje. Jdeme k vietnamcovi pro nanuka. Romča a spol., Ivetka s Petrem, já a máma s Honzíkem. S nanukem v puse obejdeme Hroby a vracíme se zpět k závodišti. Zapadá sluníčko. A rázem je zima jak v morně. Vrstvíme se. Z extrému do extrému. Zahřejváme se zevnitř. Ohýnek plápolá, seč mu síly stačí. Brzy zalejzáme do pelechů-budeme muset opět časně vstávat, ach jo.

Hrobská jízda 2011-začínáme

11. října 2011 v 22:26 | hrobnice |  Hrobská jízda
Letošní závodní sezónu otevřela již tradičně Hrobská jízda a to hned 1.-2.října. Viselo nad ní mnoho otazníků.Nevěděla jsem, zda ji vůbec díky své "indispozici" zvládnu. Ale díky velikánské pomoci kamarádů se opravdu povedla……na Berounce, týden před, probíráme s Habasem, Péťou Guregou, Rajčákem, Zeťourkama a dalšíma detaily. Nejdůležitější změnou je přesun startů po oba dny na ráno a to na 8.hodinu. A taky prezentace je nutná do páteční půlnoci. Nedá se nic dělat, ale má být vedro.Vše je domluveno a můžeme začít. Ještě doma rozesílám všem mejlíky o dohodnutých nutných změnách a je to. Roman Zasadil přijíždí do Hrobu už ve středu. Já bohužel musím na noční. Ale on si ve svém karavánku udělá jistě útulno. Volá mi do práce, že večer přijeli sekat louku-trochu ťip ťop, ale hlavně, že přece. Ve čtvrtek po šesté ráno dorážím ke hřbitovu. Roman už pilně venčí. Trousí se sem lidičky z výboru a budou hrabat trávu. Jedu na Moldavu se trochu vyspat. Tři hodinky musí stačit. Nakládám psy a tradá do Hrobu. Už dorazil Péťa Gurega, Rajčák, Habas, Twardkovi. Naštosovali se krásně k lesíku do stínu. Teploty jsou letní. A bude hůř. Nechávám pejsky samotné uprostřed louky a musím opět na noční. Ach jo. Nedá se nic dělat. Kluci na pejsky jedním očkem dohlídnou. Je páteční ráno a já rovnou z práce jedu do Hrobu. Hafíci přežili noc venku pod širým nebem úplně v pohodě. S Péťou Guregou, Rajčákem a Habasem bereme Romanovu dodávku a hajdy na Moldavu pro značky. Nahoře nakládáme plechové a dřevěné značky, plůtky, sítě a šibenici. Auto je jen trojmístné, takže já jako čtvrtá ležím v nákladním prostoru na Romanově autoposteli. Po cestě v leže vyřizuju několik telefonátů od závodníků a řeším odvoz lavic do "závodní" hospody. Nikdy nic není bez problémů. Ještě kluci označí příjezdovou cestu k závodišti a už nemusíme nikam jezdit. Stavíme šibenici. Letos Péťa Gurega s Rajčákem vymysleli zlepšovák-zabetonovali do země rouru a šibenice se zašoupla do té roury. Pak se jen vytáhne šibenice a na rouru se dá víko a přikreje drnem. A nemusí se každý rok kopat díra. Kluci jedou s mišákem označit trať. My ostatní "pozůstalí" stavíme start a cíl. Je nás hodně a za chvíli je hotovo. Jdeme ještě s lopatama naházet hlínu na cestu do lesíka. Čouhají tam už dost šutry. Hlínu hodně odplavili deště. Je hotovo. Najíždějí lidičky. Louka se plní. Prezentace probíhá dlouho do noci za mohutné podpory Zdendy Pičase a mojí mamky. O půlnoci je hotovo, sotva pleteme nohama z únavy. Někteří spíš ze zelené. Romča je veselá a hravá z Bechera. Přijela i moje kolegyňka z práce Ivetka s přítelem Petrem. Rychle se seznamuje s tou naší psí bandou a je spokojená. Bude bydlet v Romči bublině. Dávám jí tam matrace, spacáčky a kila dek-nesmí mi nastydnout. Jdeme po jedné ranní chrnět. Beru si do čtyřmístného stanu (koupil mi ho brácha a jmenuje se příznačně "Brtník") Růžu a Emilku. Zavrtají se ke mně pod křídla a všichni tři spokojeně chrníme.