Pište nám komentáře, vždy potěší!!!

Listopad 2011

Hory 2011

23. listopadu 2011 v 19:33 | hrobnice |  Mushing
Úplně nový závod-Hory u Karlových Varů se konal 22.-23.října. A u mě začíná značně dobrodružně. V pátek mám celodenní šichtu do 18 h. Mastím rychle domů, kde mám již vše nachystané, abych vyrazila na závody. Jenže. Ujedu z práce 15 km a v Lomu mi chcípne auto. Totálně. Sakra, co to je?! Hilfe! Žhavím telefon. Zachraňuj mě až Boris, můj dvorní automechanik. Posílá mi svého kamaráda Ríšu, aby se na mišáka kouknul a případně mě odtáhl. Ríša k mému údivu zjišťuje, že mi odešlo čidlo na palivo a zkrátka neukazuje a mě úplně jednoduše došla nafta. No to je teda gól. Dávám Ríšovi kanystr na naftu (ještě, že v autě mám snad úplně všechno náhradní, úplně všechno pro stav nouze,všechny možné náplně do všeho, zimní lopatu na sníh,sadu nářadí, různá mazadla a spreje,…), 200 Kč a on valí k asi 10 km vzdálené pumpě. Já se mezitím snažím nastartovat auto a popojet někam, kde můžu stát a míň vadit. Na 5x ujedu asi kilometr a tam čekám na Ríšu. Dolejváme naftu. Auto nejdřív různě škytá a stávkuje, ale po pár stovkách metrů se plynule rozjíždí. Sláva! Na nejbližší pumpě ještě něco dotankuju a frčím na Moldavu. Tam čeká mamka. Rychle naházím do mišáka připravené věci. Pak pejsky. Připojuju Romči vlek. A další problém. Nesvítí levé zadní světlo na autě. Ach jo! Zkoumám, jak se do světla leze. Zevnitř. Vše jde ztuha. Kryt snad nikdo v životě neodmontovával. Odklopím kryt a tam kilo bláta. Vyměňuju prasklou žárovku. Teď jen zase nandat ten kryt. Zadaří se. Celá operace trvá 40 minut. Tak konečně vyrážíme. Zajíždím do Teplic, abych tam vyklopila mamku-teď už by se nijak nedostala domů. A pak už upaluju směr Karlovy Vary. Po 1 h v noci dojíždím do Hor. Vím asi kudy, tak celkem trefím na malé letiště. Je strašná zima, vše ojíněno a zamrzlo. Uvelebím se s mišákem u cesty, ani nevyndavám pejsky, jdu na skok do stanové hospůdky. Zde je ještě časomíra Zdenda Pičas a spol..Nabídli mi ubytování u nich v pokoji. Beru matraci, spacák a za chvíli už všichni chrníme. Je asi půl třetí ráno.
V sobotu se budíme kolem osmé hodiny, rychle k pejskům, na musher meeting, pomáhat s přípravou,…Domlouvám s Jirkou Stejskalů, že pojede ktg.C s mojí Esterkou, Růžou, Emilkou a Fifinkou. Starty začínají. Fotím. Je zima jak na Sibiři, ale sluníčko se klube. Pak se vracím ke stake-outu a připravuju Jirkovi pejsky. Zapřaháme je do tříkolky. A Hurá ke startu. Esterka trochu vyšiluje, ale to je normální. Tři, dva, jedna, gou! Vypálí a Jirka se jen drží. Dlouhá rovná startovní rovinka umožňuje vidět spřežení ještě dlouho po odstartování. Cíl je hned vedle startu. Tak se přesouvám. Fotím dojíždějící A a A1. Lucka Wegnerová hází kolem sebe hromy blesky, měla kolizi s jiným spřežením. To naštve. Za chvíli už frčí Céčka a Jirka. Usmívá se jak měsíček. Líbilo se mu svezeníčko. I holky moje chlupatý jsou udejchaný a spokojený. Čeká nás dětský závod. Baltík, Mekí, Attiba a Browninka běží 800 m s příchozími dětmi z nějakého diagnostického zařízení. Klukům a holkám to náramně jde a vyhrávají snad všechna medailová místa v nejstarších dětech. A já jsem ráda, že se moji haskouní staroušci proběhli. Odpoledne je věnováno působivému vystoupení Alenky Smolíkové s Keysi v televizním kostýmu piráta. Za odměnu pak Alenka letí v malém letadýlku na vyhlídkový let. Na plac nastupuje policejní pes, teda spíš fenka, která umí vyhledávat výbušniny. Její lidští kolegové nám ukazují pyrotechnický oblek v hodnotě jednoho menšího domečku. Zbytek odpoledne je plný pohody a kamarádského povídání. Nesmí chybět ani oblíbená kategorie Old boys. Tentokrát si hrajou na hafany a tlačí káru místo nich. Kdo má lehčí čtyřkolku, tak na to vyzrál. A nesmí chybět ani zelená. Večer ve stanové hospůdce je příjemný a pak i trochu divoký díky LucceW, která nám furt padá a padá na zem. Asi má větší gravitaci než ostatní. Je veselo a Lucka je roztomilá tak, jak se mi to u ní líbí. Těším se na Běleč-tam svojí roztomilost jistě zopakuje. Kolem půlnoci hospoda končí a my jdeme na kutě.
V noci není taková zima, ale vstávání do mlhy není dvakrát příjemné. Opět ranní kolotoč kolem pejsků, trochu pomoct kolem závodů a starty můžou začít. Cyklisti, skútry, dlouhá spřežení,…pak už zase Jirka s mýma holčičkama. Fandím LucceW, aby dnes porazila Ivana Alschera. Dvakrát to bylo těsné, tak to snad napotřetí konečně vyjde. A taky že jo. Lucka září štěstím. I Jirka je s Hrobníkama spokojený. Pan David někde "hodil tlamu", neboť má blátivé razítko na teplácích.Závod pomalu končí, lidičky si myjou káry hadicí, balí, chystá se vyhlášení. A to ne ledacjaké. Nejenom závod v Horách, ale i Krušnohorský pohár pro ty, kteří absolvovali všechny tři závody-Hrob, Vroutek, Hory. Největším překvapením byla asi kategorie BKJM, kde LuckyW Lukáš zvítězil a pan David byl druhý. Lukáš nevěří svým očím. Musím to zvěčnit na fotečku. Po vyhlášení se ještě Zdenda Pičas jede projet na kolobrndě s Nanukem a Browninkou. Já mezitím krmím a pakuju půjčené Hrobnické značky a sítě.Odjíždím mezi posledníma, trochu mi to holt teď trvá déle než obvykle. Z Karlových Varů mířím do Žihle. S panem Davidem nakládáme kládičky na vozík. Každý špalíček dřeva dobrý. Pejskové chrní v autě a ani nehlesnou. Ještě se stavuju v chaloupce na čaj, Péťa mi dává nějaké věci a pak už frčím domů. Ke konci cesty už se opět fackuju, abych neusnula za volantem. Tyhle dojezdy jsou šílený. Doma nastupuje rychlovybalování, šup pejsky do boudiček a zalézt do postele. Zase čus na Bělči.
Další fotky zde:

Vroutek 2011

11. listopadu 2011 v 10:11 | hrobnice |  Mushing
Napíšu vám něco o pěkném závodě ve Vroutku, který se konal 8.-9.října…Všichni jsme se sjížděli už v pátek. Jsem po noční, a tak mě Roman Habas nechává dospat u sebe v karavanu. Pak přifrčí Romča a je veselo. Pejskové pospávají. Ale my začínáme noční život. Ve vyhřátém občerstvovacím stanu teče zelená snad i ušima. My děvčata v rozpuku dáváme čajík a svařáček. Bavíme se a smějeme dlouho do noci. Jdeme hajat po 1 hodině ranní.
Sobotní studené ráno. Brrr. Pejskové se ve vyhřátým pelíškách protahujou. My lidičky prolupujem očička a zahříváme se čajíčkem nebo ranní kávičkou.Mezitím vrcholí přípravy na start. Jdu fotit na start a pak do cíle. Soustředím se na závěrečný písčitý kopeček před cílem. Někdo zde vyfuní, někdo vyběhne a někdo se veze. Nejprve spřežení a pak jednopsové. Nejvíc se bavím u cyklistů- a to s Wulfíkem pana Davida, s Lupo od Lukáše Mullera alias Wegnera a pak Avanem Péťi Guregy. Wulfík s Lupo jedou za sebou. Pan David a Lukáš spolu řádně závodí. Ale Wulfík s Lupo až tak ne. Lupo hárá, voní a Wulfíkovi všelijak "nadbíhá". Uprostřed dokopce to Lupo "rozsvítí"-vyčůrá se asi tak 3 metry od cesty. Wulfík šup. Prudce zahne do lesa. Musí si čuchnout. Chudák pan David málem letí z kola. Motanice. Šnůry obou psů se zašmodrchají, oba cyklisti slézají z kola. Pro mě jako fotografa je to bžunda. Pro ty dva zúčastněné asi ne. Rozmotávání gordického uzlu trvá pěkných pár desítek sekund. Pak se odlepuje Lupo a Lukáš zdrhá. Pan David taky nastartuje svůj velociped a s Wulfíkem pokračuje. Frnk a jsou všichni pryč. Za chvíli kolem mě dupe do pedálů Péťa Gurega s Avanem. Péťa funí seč mu dech stačí, Avánek se venčí. Náhle škub. Avan je v lese. Čuchá Lupínkovo milostné znamení. Péťa málem hází tlamu. Taky motá šňůru. Opět zdržení. Když se Avánek dostatečně vyslintá, tak se může pokračovat dál. Do cíle je to už jen kousíček. Dobíhají běžci. A to je konec sobotního závodu.Všichni relaxují. Probíhají soutěže pro děti, doprovodný program a vystoupení Alenky Smolíkové. Přijíždí moje kolegyňka z práce Ivetka s Petrem. Ten si chce vyzkoušet koloběžku. Zapřahám mu Růžu a Fifinku. Jde jim to dobře. Pak ještě zkouším Růžu s Emilkou, ale holky se motají a jsou zmatené. Ale Péťovi to na projetí stačí. Zdenda Pičas si na koloběžku půjčuje Nanuka a Brownie. Projíždí celou trať. Oba hafíci jsou spokojení. Zdenda taky. Odpoledne startuje kategorie zcela ojedinělá-Old boys. Veteráni a veteránky se v bílých tričkách a s pejskama hromadí na startu. Jsou všelijak vymódění, posilnění a nadšení. Celé to zpunktoval Péťa Kmoch. Dál je tu Ota Janko, Vlastík Kletner, Zeťourek, Tonda Bielik, Milan Čurda, Roman Kronus, Péťa Gurega, Rajčák s Esterkou, Šarky, Tomáš Twardek, Martin Brzek….a taky Jirka Stejskal. Ten je týden po operaci, tak nemůže běžet. Ale vymyslel si lidské spřežení a veze se na káře. Tři, dva , jedna, go…vyrážejí jak postřelení jeleni na trať. Čeká je asi 1,5km běhu s jednou "rumovou" kontrolou. Bílá trika mizí na obzoru a my přihlížející se přesouváme k cíli. První dobíhá Vlastík Keltner. Po proběhnutí cílovou páskou musí dokousat lízátko, které si přinesl s sebou z kontroly a zapálit doutníček. Dobíhají další a další. Zeťourek padá v cíli vysílením, hajzlpapír omotaný kolem hlavy má úplně promočený potem. Všichni se řehtáme na celý Vroutek. Pomalu se stmívá. Přesouváme se do hospůdky. Je tu hukot až do rána. Kolem půlnoci teprve zalejzáme do pelechů.
Nedělní ráno je ve znamení sluníčka. LuckaW lítá s foťákem a všechnu tu krásu fotí. Snídaně, probudit a připravit pejsky, a je tu start. Dnes jdu po trati a fotím projíždějící spřežení a závodníky. Pomalu procházím celou závodní trať dlouhou asi 5,3 km. S posledním závodníkem se dostávám i já do cíle. Pak už nás čeká jen balení a vyhlašování. Svítí nám k tomu sluníčko.Bouráme občerstvovací stan, start a cíl a je tu zase holá louka. Nakládám pejsky a mastím. Ale ne domů, ale do Plzně. K Romče. Půjčuje mi vlek. S vlekem zase tradá k Péťe Davidů do Žihle. Její tatínek a Tomáš nakládají do vleku horu suchého borovicového dřevo. Do auta cpu ještě spoustu věcí od Petry. Esterka jen čučí, aby náhodou z nedostatku místa neskončila u Kulíška v kotečku. Esterko neboj, někam tě vmáčknu. Jako cirkus Humberto se teprve vypravuju na cestu k domovu. Usínám za volantem. Šílený. Ke konci cesty už se musím fackovat, abych nesjela do pangejtu. Kolem 22.h jsme doma. Pejskové honem do boudiček a jdeme spát. Za 10 vteřin nevím o světě. Ale byl to pěkný víkend.
Fotečky zde:

Hrobská jízda 2011-neděle

10. listopadu 2011 v 10:06 | hrobnice |  Hrobská jízda
Po delší "zdravotní" pauze se vracím ke psaní…nedělní ráno v Hrobě je kruté, Péťa Gurega mi ťuká na stan v 6 h ráno. Růža s Emilkou nehnou ani brvou. "Paničko, mi ještě budem chrnět, jo?" Vylejzám do zimy. Péťa si bere mého Mišáka a vyráží zkontrolovat trať. V 8 h začínají opět starty. Dnes to je celkem bez karambolů-každý už si káru, kolo či koloběžku opravil, dotáhl, vyšteloval. Fotím v cíli. Sluníčko vystrkuje růžky. Ale spřežení už mezitím dojíždějí. Velký boj je v běžcích a běžkyních. Fandím Honzíkovi Bielikovi a Zdeničce Dušků. A také odvážnému houževnatému znovuzrozenému canicrosaři Jirkovi Nešněrovi.I Romča na koloběžce dojíždí nadšená z Yettíka-on táhnul a běžel! A Tonda-ten snad nikde ani nebyl, je vysmátej, ani není udejchanej. Jak on to dělá? Asi fakt marťan.Lidičky dojíždějí a dobíhají. V 10 h je hotovo. Připravujeme vyhlášení, ceny, bouráme start a cíl, sbíráme značky z trati. Šup, šup a je hotovo. No páni, ve 12 h je vyhlášení. Je asi 30 stupňů. No tohle Hrobská jízda ještě nezažila. Máme krásné diplomy navržené Luckou Wegnerů a hlavně její huskouní hlavičky z "fima" na krk.Vyhlašování je příjemné, komentuji, závodníci tleskají,…a je konec. Hrobská jízda 2011 končí. Příští rok bude jubilejní 10. ročník-to bude slávy. Kluci z klubu jsou tak hodní, že mi nakládají značky a plůtky na vlek a odvážejí mi je na Moldavu. Do hodinky jsou zpátky. Fakt moc děkuju, asi bych to sama jen ztěží zvládla-letos musím dát zkrátka fyzickou pauzu.
Chtěla bych poděkovat lidičkám, kteří mi pomáhali a bez nichž by letošní "horká" Hrobská jízda byla mnohem těžší. Děkuji všem Krušnohorcům, hlavně Péťovi Guregovi, Rajčákovi a Esterce, Romanu Habáskovi za pomoc se stavbou, značením tratě, odvozem značek z Moldavy, dále Zeťourkům, Romanu Zasadilovi, Báře a Tomáši Twardkovým za pomoc na závodišti, kde někteří strávili od středy do neděle téměř 5 dní. Dále Pétě Davidů, jejímu tatínkovi a vůbec celé její rodině za ceny pro velké i malé závodníky, Kačce Kurakové za uspořádání dětských soutěží, časomíře v čele se Zdendou Pospíšilem za hektický výkon s páteční prezentací a výborným zvládnutím startů od 8h ranní ve velmi parném počasí. Komentátorům Petrovi Beranovi a Jirkovi Nešněrovi za vtipné komentování celých závodů. Markétě a Honzovi Jačkovým za podporu Hrobské jízdy. Šikovné Lucce Wegnerové za krásné ceny a námět na diplom a za přidělávání cen na poslední chvíli, bráchovi za zhotovení diplomů a rovněž za jejich přidělávání na poslední chvíli. Lídě a Prokopovi Holých za pomoc na závodišti a za natáčení. Alče Smolíkové a jejím pejskům za nezapomenutelné vystoupení a také flyballovému týmu Kosatky za neobvyklou podívanou. Pak mojí kolegyňce Ivetce a jejímu příteli Petrovi, že pomáhali mě a starali se o mě a mé psy, když už jsem sotva pletla nohama. Romče Bielikové hlavně za psychickou podporu a udržování dobré nálady. A v neposlední řadě mojí neúnavné mamče, která mi se vším pomáhala na 200 %. Snad jsem na nikoho nezapoměla. A nakonec všem závodníkům, kteří přijeli a kterým se v Hrobě líbilo, ikdyž nás počasí trochu "vypeklo".
A ještě poděkování všem kamarádům a příznivcům Hrobské jízdy, jakožto i sponzorům, kteří náspodpořili: firma Plynomont Teplice, firma UniWell stavby, městský úřad Hrob za zasponzorování Toi Toi záchůdků a za úpravu okolí hřbitova jejími pracovníky v čele s místostarostou Michalem Holým, pan Grežo z Hrobu za úpravu louky na stake out, Nešněrům a jejich firmě DC Zero z Děčína za ceny pro závodníky, všem organizacím, spolkům a jednotlivcům, od nichž jsem získala povolení k uspořádání závodů, Míšovi Holému z Hrobu a jeho druhům v boji za perfektní neúnavné občerstvovací nonstop služby, Petru Stolaři a jeho divadlu V pytli za zapůjčení lavic a stolů pro hospodu, Čurdům z Hrobu za věnování tašek pro závodníky. Snad jsem nikoho neopomněla-tímto se dopředu omlouvám těm, kteří se ve výčtu nenajdou.
Fotečky najdete na: