Pište nám komentáře, vždy potěší!!!

Květen 2012

Velké zimní dobrodružství 2012-4.část Rakousko II.

30. května 2012 v 23:21 | hrobnice |  Mushing
Ládík dostal koupací kýbl. Prostě místo vaničky se posadí do speciálního kyblíku a koupe se. Sedí tam jako v děloze a je celý ponořený až po ramínka ve vodě. Super věc-od té doby má koupání tuze rád. Jedeme s Petrou na další výlet. Kouknout se na městečka, kde pracuje a bydlí starší dcera Babsi. Svištíme přes hory a doly. A to doslova. V kraji se těží železná ruda, hornictví jen vzkvétá. A taky jsou tu patřičné hory. Šplháme do lyžařského střediska Gaberl nacházejícího se ve výšce 1551 m n.m.Jsou tu sněžná děla, lanovky a vleky. Jako u nás na Bouřňáku-lyžařském centru kousek od Moldavy. Pak už padáme zpátky do údolí.V jedné vesničce omrkáváme takový malý skanzenek plný ze dřeva vyřezávaných postaviček, zvířátek, příšerek v životní velikosti. Petra dává kouřovou a frčíme dál. Po cestě proběhneme jeden kostelíček, kde zapalujeme svíčky za naše bližní, aby se uzdravili.Čeká nás návštěva u Babsi. Má polední pauzu, a tak si skočila domů na oběd. Má krásný velký byteček, pěkně a prakticky zařízený. Jen ten "panelák" je šílená nevzhledná kostka. Ládíka u Babsi krmím a přebaluju, hrdá majitelka nám zatím ukazuje pěknou obrovskou terasu. V komoře obdivujeme velikánskou dřevěnou poličku až ke stropu. Kdysi ji pro Babsi vyrobil Franta Chlaň. Po hodině pokračujeme dále. V městečku Piber jdeme juknout na hřebčinec plný bílých i černých lipicánských koní. Bílé kobylce se zde zrovna nedávno narodilo černé hříbátko. Úplně jak uhel. Postupem času pak černí koníci vybělí a v dospělosti jsou sněhově bílí.Černé hříbátko s maminkou je středem pozornosti náruživé fotografky. Ta ho snad fotí ze všech možných i nemožných úhlů a pozic. Tak toho s Petrou využíváme a fotíme taky. Ládík v kočárku vše prospí.Couráme ještě chvíli po hřebčinci.Všude jsou ošetřovatelé koní v uniformách. Žádný montérky.Je to působivý. Pokračujeme dále. Na další cestě navštěvujeme jeden zvláštní kostelík. Je celý barevný se zlatýma kopulema. Znázorňuje různá náboženství. Obcházíme kostelík celý dokola. V pozadí jsou vidět zasněžené Alpy. Vcházíme dovnitř. Je zde šero a příjemno. Opět zapalujeme svíčky. Postříkáme Ládíka svěcenou vodou a u krásného kulatého barevného okna ho na památku fotíme. Procházíme městečko. Petra mi ukazuje firmu, kde Babsi pracuje-něco jako inženýrka hornictví či geoložka. Nevím přesně.Rekultivují staré doly a štoly. Navštěvujeme i sklářské muzeum s prodejnou. Pracuje tu jeden čech jako sklář již mnoho let.Mít tak pytel plný euro, to by se to nakupovalo. Ještě kupujem malou svačinku a pádíme domů. Pejskové už čekaj. Ládík byl vzornej a vše s náma prošel v kočárku nebo v kšírech.

Velké zimní dobrodružství 2012-3.část Rakousko I.

28. května 2012 v 23:47 | hrobnice |  Mushing
Jedu do Rakouska. Petra s Vaškem Jůzů mě tak dlouho zvou k sobě, až řeknu jo. Bydlí ve vesničce Proleb ve středním Rakousku, v oblasti Štýrsko mezi nádhernými Alpami. To je něco pro mě-milovníka hor. Takže bafnu pejsky, Ládíka a jedem. Cesta přes Alpy trvá sice dýl než po dálnici, ale ta krása za to stojí.Hned za hranicema mě staví celníci a cože to mám v té bedně na autě. Říkám "dogs", Růža štěkne na celníka, ten se zasměje jakože jsou to "hunde hasky", Ládík začne bulit a jsme volní. Cestou 2x stavím na kojení, několikrát na focení a kolem 4.hodiny odpolední jsme na místě. Směřujeme rovnou za Vašíkem do psince. Při přejezdu potoka musím dát plnej rejd, abych na lávku vůbec zatočila. Teda Vašku, jak tudy můžeš krouhat se psama, když se zde sotva vytočím s autem. Natož s károu s deseti psama. Psinec je krásný velký a s rybníčkem plným pstruhů. Ubytuju Hrobníky v návštěvních kotcích. Vaškovo haskouni jen přihlížejí. Obdivuju malou chatičku, kterou před lety stavěl Franta Chlaň. Do psince přijela i Petra. Obstaráme pejsky a jedeme bydlet my lidi. Budu spát v krásném pokojíku po Klaudušce. Ládík má cestovní postýlku půjčenou ze sousedství.Vítají nás i bulmastifka Ája a kočka domácí Miška a kocour venkovní Číro.Na uvítanou uvařila Petra divočáka na šípkové omáčce. Olizujeme se až za ušima. Je čas jít na kutě. Chrníme jak mimina. Byl to náročný den. Postupně jak dny plynou, tak máme pravidelný rytmus-vstát, snídaně, jít ke psům,počkat až přijede do psince Vašek,celý den u psů a krmení, večer koupat,večerní povídání, spát. Sem tam je ale změna.Občas nákupy s Petrou v Leobenu nebo Prolebu, návštěva blešího trhu, různé výlety a milé návštěvy. První velký výlet je na Zelené jezero.Beru na Ládíka klokanku neboli kšíry na břicho. Jezero je schované v horách vzdušnou čarou kousek od psince. Ale po silnici je to skoro hodina cesty autem. Necháváme auto kousek od jezera. Páni, voda je fakt zelená! Teda budí dojem zelené. Křišťálově čistá voda umožní koukat až na kamínkové dno. Je taková zima, že poletuje sníh a horské štíty kolem jsou celé ještě zasněžené. U břehu vidíme jen jednu živou duši-nějakého fotografa a několik divokých kachen. Cesta kolem celého jezera trvá asi půl hodiny. Petra študuje horské kytky zvané sněhové růže. Je jich tu všude kolem plno. Ládíkovi se v kšírech líbí. Skoro celý výlet spokojeně chrní přitisklej k mýmu tělu a ještě přikrytej bundou.Pak už nás čeká návrat domů a rychle ke psům. Bylo to krásný. Je zde nádherná příroda a ty hory! Úplně vyrážejí dech.

Velké zimní dobrodružství 2012-2.část Edík

23. května 2012 v 21:04 | hrobnice |  Mushing
Začátkem března, to je Ládíkovi 7 týdnů, vyrážíme s pejskama pomoct na závody na Edík. Balím tisíc věcí na pejsky a malýho, oblečeníčko na teplo a na zimu, náhradní dudlík, plínky, hračky,saně a kočárek a je to komplet.Narvu to do mišáka. Je toho tolik, že to druhejma dveřma vypadává ven. Ty jo, to je jak pojízdnej cirkus. Po cestě snad 3x stavíme na kojení. Ládík celou cestu skoro chrní nebo si hraje. Esterka vzadu na sedačce chvílema ani nedejchá, aby na ní nespadli všechny věci v zatáčkách. Romča mi drží místo hned vedle ní. Vybaluju stake out, pejsky, rychle nakrmit a šup pomoct prohlížet očkováky. Do noci ještě kecáme v bažině a pak hajdy na kutě. S malým jsme vyfasovali super místečko ve skladu. Je tu jen staré kanape a skladiště věcí, ale teplíčko. A to nám stačí. Chrupkáme s malým jen se dvěma kojícíma přestávkama až do rána. Brzičko raníčko je musher meeting. Pak už každej "tuní" svoje pejsky a sáně. Jedu do 10km vzdáleného Perninku na nádraží. Přijíždí mamka s bráchovo malým Honzíkem.Cestovali vlakem přes Karlovy Vary.Mezitím začínají starty.Svojí premiéru po dlouhé době prožívá i musherka Romča, která snad po 10-ti letech individuálové kariéry na lyžích opět stoupla na sáně a dala dohromady spřežení. Teda trojspřeží.Snikrs, Lentilka a Fidorka. Romča stojí na startu. Nepotřebuje kotvu. Jen položí saně na bok. Psi nikam neutíkají. Vašík Zetek prohlíží Romčiny zpuchřelé šňůry. Na poslední chvíli Romče uvazuje jednu sichr šňůru mezi saně a karabinu od šňůr. To jen kdyby náhodou něco prdlo. Pak už velká musherka vyráží na trať.Probíhají další starty sprintu i midu. Roman Habásko vtipně to hemžení komentuje.Mamka kočárkuje s malým.Takže můžu vyrazit na trať i já. Je to super svezeníčko. Původně s náma skijoringuje Zdenda Pospíšil s Didou.Ale přeci jen jsme rychlejší, takže Zdendu brzy opouštíme. Hrobníci mastí asi 20km. Jen na nejnižším bodě tratě- na Evě-chybí na pravé půlce silnice sníh. Prostě utál.Je to asi na 500-ti metrech. Chudáci skluznice dostávají záhul.Sotva dorážím do cíle, vypřahám pejsky a už valím krmit malýho. Těším se až bude moct jezdit v sáňkách se mnou. Odpoledne blbneme s Romčou, kafíčkujeme, točíme se kolem psů a Ládíka, kecáme s kamarádama, fotíme.Večer mamka hlídá malýho, a tak chvíli razím do Bažiny do hospůdky. "Paří" s náma i malá neúnavná Anďa Bieliková.Celá maminka. V neděli se startuje už brzo. Sprinty a pak midy.Vše probíhá bez karambolu.Vezu mamku s Honzíkem do Perninku na vlak. Bohužel se mi nevejdou do po strop narvaného auta. Stačí, že se tam skoro nevejde skladná malá Esterka, která když otevřu dveře, tak vypadne ven.Vyhlášení je tradičně v Bažině. Pak už velké balení. Lidičky pápá. Brzy se zase uvidíme.Vyrážím k domovu. Zdržím se jen pár dní. Pak už mě čeká velká cesta.

Velké zimní dobrodružství 2012-1.část Ládík, Nonstop

20. května 2012 v 22:15 | hrobnice |  Mushing
Je tu jaro v plném proudu a od zimy se toho hodně událo…v lednu na Moldavě začínají sněhové vánice, musím pejsky neustále odhrabovat, dřevo je nekonečný příběh a cestička k baráčku zafoukává pomalu, ale jistě. Takže mi nezbývá než sbalit pejsky a odjíždím na jih do Veclova. K Irče a Mírovi. Pejskové mají k dispozici celý výběh za barákem, Esterka bydlí v autě. Jednoho dne mě Míra valí do nemocnice a je to tady. Narodil se malej Ládík-3,75kg a 52cm. Píše se 12.leden roku 2012 a je to čtvrtek. Světlo světa spatřil malej musher v 19.10h.Tři dny v porodnici a hybaj mamino domu. Naštěstí pro mě-v porodnici strašně topí kvůli miminkům, nejsem při svém studeném odchovu na to zvyklá, takže ani jíst se v takovém vedru nedá. Zvykám si na nový chaos ve svém životě-nakojit, uložit, honem ke psům, něco udělat…a furt dokola.První kočárkování s Esterkou a procházky po okolí-nádhera.Udeřili mrazy, -20 st je na denním pořádku. Jedeme se podívat na závody na Českou Kanadu. Malýho nechávám u Romči ve vleku, Tonda ochotně hlídá. S Romčou razíme po dlouhé době do hospůdky-na čaj.Kecáme, kecáme, kecáme. Zdravím se i s ostatníma musherama. Konečně mezi svejma! Už mi to chybělo. Za pár dní začíná Nonstop. Už od neděle se sjíždějí pomocníci a musheři. Budeme se o postýlku dělit s Radkou Palízů a Péťou Šveců.Ale nám to neva a jim miminko nevadí. Snažím se, aby malej v noci moc neplakal, aby se holky vyspaly. Je to úplně v pohodě. My holky se vždycky nějak srovnáme.Přijíždí výprava Jůzů z Rakouska s krabicí hraček pro Ládíka.Letos sníh Nonstopu přeje. V úterý 14.února v 10 hodin závodníci vyráží na trať. Merhy, nováček Petr Gurega, Sára, Pošťačka, Palíza a německý kamarád Holger Steiner s jeho roztomilou češtinou. Sjíždí se ale i diváci, nezávodící musheři, musheři v důchodu a fandící kamarádi-Venca Němec, Červinkovi, Bahulice, Gwen, doráží i Franta Chlaň. Vyskytují se zde i novináři a fotografové, vypadá to jako by se jednalo nejmíň o Iditarod-tedy takový malý český.Gwen vyrobila tabuli se jmény závodníků, kam se zapisují časy a kilometry a dá se pořadí sledovat "on line".A tak všichni krouží na trati nebo odpočívají, vaří se ostošest, pomocník Václav a Bahulice pečou buchty,Pošťačka si neustále myje nohy a připravuje svým haskounkám všelijaké lektvary, Petr Gurega zase krouží jen ve dne, Holger to bere lážo plážo a svoje 4 malamuty rozhodně nepřetěžuje, Sára chudák utrpěla zranění a tak odstupuje, Palíza donekonečna "trénuje starty" aneb psi se rozhodli předčasně ukončit sezónu a tak stávkují a Merhy svědomitě krouží a polyká kilometry. Je čas na chvíli šoupnout Ládíka někomu na hlídání (hlídacích babiček a tetiček je tu hafo) a jet se projet s pejskama. Raz, dva a je zapřaženo. Extáze! Už mi to "mašování" moc moc chybělo. Frčíme s pejskama po lesích a loukách a chce se mi radostí zpívat.Mám zapřaženou Esterku a Růžu, Emilku a babču Kulíška, Nanuka a Brownie. Asi po 10-ti kilometrech potkáváme Pošťačku. Zkouší Frantův zlepšovák-sedátko na dlouhé tratě. Náramně si ho pochvaluje. Hrobníci mastí po trati Nonstopu. A už vidíme Veclov. Jsme v cíli. Pejskové zvládli cca 20 km. Jsou šťastní, že se proběhli. A já taky. Během Nonstopu vyrážíme na trať ještě několikrát. A jak dopadl Nonstop? Nejvíc nakroužil Merhy, pak Pošťačka. Ta byla první v čistokrevnejch. Pak Petr Gurega a třetí Palíza. Poslední byl Holger a Sára. Nonstop byl letos komorní, ale vydařil se.