Pište nám komentáře, vždy potěší!!!

Červen 2012

Na bříšku

29. června 2012 v 8:27 | hrobnice |  Ládíček Hrobníček a jeho mamina
Jednoho červnového dne...mamííí, já sem na bříšku. A úplně sám!...To je bžunda. Všechno vidím "vzhůru nohama" než když sem ležel jenom na zádech...
Několik dalších foteček zde:

Dřevo

25. června 2012 v 21:50 | hrobnice |  Ládíček Hrobníček a jeho mamina
Nějak to všechno utíká, a tak dělám zásoby dřeva. Neboť až se zima zeptá, tak ať na ní nekoukám s otevřenou pusou...Pejskové i Ládík mi fandí. Aby mi to dobře šlo. Ládíkovi jsem dala do kočárku autosedačku, aby na mě líp viděl. Zabavil se po svém. Se svojí čínkou dělal psí kusy a snažil se jí narvat do pusy. Naštěstí to nejde...
Maličičko foteček zde:

Krávy

23. června 2012 v 9:29 | hrobnice |  Dění kolem našich pejsků
Tak nám kolem psí ohrady a domečku natáhli elektrický ohradník. Emilka hned zavětřila. Copak to tam ta Emilka má...?Do ohradníku se nastěhovali krávy. Malé, velké, černé, hnědé, strakaté. Oždibujou nejenom trávu, ale i stromy kolem ohradníku. A to i jehličnaté...Ale pejskové si na kravky brzo zvykli a už na ně prdí...
Ještě malinko foteček najdete zde:

Krupobití

20. června 2012 v 21:06 | hrobnice |  Kamarádi,rodiče a dění kolem nich
Je červnová parná sobota 16. I Ládík hází v kočárku opalovačku...
Na návštěvu přijíždí Lucka Wegnerová s haskounkama Eurou a Espou. Je jim zrovna rovných 10 let. Kecáme o Hrobské jízdě a najednou černo. Od Německa se ženou bouřkové mraky. Hřmí a lítaj blesky. Rychle krmím hafíky. Pak už to začíná. Smršť. Valím nářadí na sekání dřeva a Ládíka v kočárku pod střechu. Je to ťip-ťop. Z nebe k zemi padaj bílé koule. Kroupy. Ale jaký! Jako malé golfové míčky! S Luckou pozorujeme kličkujícího zajíce. Chudák-to ho muselo do kebule pěkně bolet. Pejskové-moji i Lucky-jsou schovaní...Sledujeme to všechno s úžasem. Jakmile to skončí, tak Lucka jde zkontrolovat auto. Trochu odloupaného laku a malé ďolíčky na kastli-hlavně, že lidičky a pejskové jsou bez úhony. Koukáme na tu spoušť v trávě. Lucka loví záběry...No zkrátka přírodní úkaz, který jsme ještě neviděly. A tak jsme si večer dali s Ládíkem za odměnu koupání, které má tak rád.Plácal do vody a snažil se rybičce ukousnout ocas...
Ostatních pár foteček najdete zde:

Výlet Štichovice 2012

17. června 2012 v 22:34 | hrobnice |  Kamarádi,rodiče a dění kolem nich
Ve čtvrtek 7.června jsem vymyslela pro taťku výlet do starých známých míst. První frčíme do Letního dětského tábora Krušnohor ve Štichovicích na řece Střele. Vše je tam při starém-lavičky, lávka přes řeku, chatičky,hospoda,...Dokonce už probíhají přípravy na léto a tak vzpomínáme na léta minulá s manželkou nynějšího táborového šéfa Bohouše Šafránka. Je čas mastit dále. Projíždíme Rabštejn nad Střelou a další zastávka je v Žihli u Petry Davidů,jejích rodičů a Tomáše a malého Kubíka.Vítají nás i všichni 4 haskouni v domě. Je krásný slunečný den, takže sedíme u kafíčka venku a povídáme...
Cestou domů jsme ještě omrkli Školu v přírodě Sklárnu. Jako neplánováný bonus jsme ještě zajeli k Zeťourkům do Petrohradu, kde nás přivítal vždy veselý Vašík...Výlet se nám všem a hlavně taťkovi moc líbil. Tak zase něco vymyslím.
Dalších pár foteček najdete zde:

Hřebečná 2012

13. června 2012 v 10:49 | hrobnice |  Mushing
V sobotu 26.května jedeme s Ládíkem směr Hřebečná.Čeká nás klubový výlet, setkání na valné hromadě a večer plný zábavy.Prostě každoroční valná hromada.Po 9.hodině jsme u srubu.Vítáme se s ostatními.Rychlý čajík a kafíčko a vyrážíme na minidogtrek. Budeme hledat nové tratě na zimní závod. Jsme tu v hojném počtu-Roman Habásko, Rajčák s Esterkou, Guregovic, Svobodovic, Milan Pokorný, nový člen Miloš Waigert, přidává se k nám Ivoš Mareš. Jako poslední uzavíráme skupinu my dva s Ládíkem v kočárku a Profesor s Kikinou a triem malamutů. Kondrcáme se po Krušnohorské magistrále. Samej šutr. Ládík je vyklepanej jak řízek, přestože na hrbolatý terén je zvyklý z domova. Takže šup s ním do náruče a už se nese. Profesor mi pomáhá tlačit prázdný kočárek. Díky, díky. Já i Profesor jsme zpocení až na spoďárách z těch pár stovek metrů. Pak už ale cesta zkrásní a je široká bez drncání.Ládík spinká. Vycházíme z lesa na louku. Uprostřed louky je rybník brčálník. Všichni pejsci se hrnou do vody. Najednou je v rybníku skoro 20 psů. Nejvíc se cachtají čechohoráci.Když jsou všichni řádně mokří, tak pokračujeme dále. Blížíme se do Abertam. Směřujeme na náměstí. Fungl nové. Stálo několik miliónů. Nevím teda. Co na něm stálo tolik peněz. V okolí stále stojí staré polozbořené "domy hrůzy". No to se teda povedlo.Spíš nepovedlo. Usalašíme se i s pejskama v zahradě jedné hospody poblíž náměstí. Všichni uvazují pejsky, kde se dá, parkuju kočárek, krmím Ládíka. Sedíme celý klub u jednoho stolu. Postupně se nosí jídlo a pití. Dávám polívku.Příjemně zde trávíme asi hodinku. Ještě jednou Ládíka kojím. Pak už se vydáváme na poslední třetinu našeho výletu. Procházíme celé Abertamy a Hřebečnou a jsme u srubu. Lidičky se sluní, pejsci odpočívají. Musheři vytvořili živý řetěz a přemístili nařezané europalety do srubu.Dorazili ještě Kožíškovic a schůze může začít. Tedy správně "Valná hromada". Diskutujeme o závodech, Edíkovi, plánech na příští sezónu. Po živé debatě následuje grilovačka. Buřtíků je jak pro německej zájezd. Večer plyne v příjemné atmosféře.Přesouváme se do srubu. Na řadu příjde i kytara v rukou Esterky a Rajčákova basa s Ivošovým banjem. Romanka Guregovic si přivezla kytaru a učí se hrát. Kouká Esterce pod ruce a kroutí hlavou jakže to ta Esterka dělá?! No jo děvče, když já hraju už přes 30 let. Ládík hajá na palandě a vůbec mu muzika nevadí. Po půlnoci zalejzáme všichni do pelechů. V neděli pak už jen balíme, kecáme, krátká procházka s kočárkem a mastíme domů. Bylo to opět příjemné setkání s kamarády mushery.
Další fotečky zde:

1.Ládíkův Dogtrek u Ohře

10. června 2012 v 12:17 | hrobnice |  Dogtreking
V sobotu 12.května brzo ráno vyrážíme s Ládíkem a kočárkem směr Počerny u Karlových Varů. Po cestě ještě nabírám Lucku Wegnerovou s Lukášem a haskounky Shivu a Kittuk. Úplně mi nedošlo, že Lucka je alergická na slámu a její haskounky jsem šupla rovnou do psích kotců na autě. Samozřejmě plných slámy.Frčíme a kolem 10.h jsme na místě. Fotbalové hřiště Počerny. Probíhá zde Husky víkend organizovaný Siberian Husky klubem v čele s Kačkou Kurakovou. Dopolední weight pulling je už v plném proudu. Pejskové tahají více či méně úspěšně, někteří vůbec netuší "vo co gou", druzí jsou rodilý pulingáři.Jsou tu i fandící diváci. Vše to hemžení skvěle komentuje Roman Habásko. Zkušeně tahají Rajčákovo haskouni-mimochodem 12-13-tiletí dědkové zvládají zátěž kolem 1400kg, Guregovic haskouni Bugs a Bunny, Kurakovic haskoun a malamuti z Moravy. Vítězí nakonec silný malamut s váhou 1560kg. Následuje vyhlášení. A pak už nakrmit Ládíka, přebalit Ládíka,nandat do kočárku igeliťák proti dešti, pláštěnku pro mě, pití, kšíry na Ládíka, jídlo, igelitku s oblečeníčkem pro Ládíka-asi na troje převlečení a jsme připraveni. Bude to první Ládíkův dogtrek. Rajčák se nabízí, že půjde se mnou jako doprovod. Jsou dvě hodiny odpoledne a vyrážíme.Jde s náma kousek i Petra Davidová s Kubíkem v kočárku a haskounkou Ruby. Procházíme Počernami přes hlavní silnici na Karlovy Vary, viadukt, železná lávka. Před Jenišovem docházíme Valtrovic s duem haskounů. Jsou to pořádní tahouni, Valtrovic mají co dělat je stále brzdit. Chudáci jejich kolena. Propleteme se luxusními vilkami a už jsme v polích a lesích. Tedy spíš u letiště u Hor. Zde vedla na podzim trať kárového závodu v Horách u K.Varů. Přecházíme přes most vedoucí přes dálnici R6. Čeká nás tu kontrola v podobě Petra Guregy a Romana Habáska. Chvíli pokecáme a razíme dál. Jsme na cyklostezce č.2016. Bude nás provázet většinu cesty. Jsme v obci Hory, kde starostuje člen našeho Krušnohorského klubu Milan Pokorný.Za obcí se nachází šílené pole fotovoltaických elektráren. Fakt hrůza. Kilometr za vesničkou se loučíme s Petrou. Kojím Ládíka. Je tu pěkná jízdárna. Dále pokračujeme s Rajčákem a jeho 12-tiletým haskounem sami. Pomalu ale jistě klesáme stále k Ohři. V lese je po dešti. Všude šílený blátíčko. A že ho je. Rvu kočárek loužema neloužema. Stejně jsou přes celou cestu.. Vcházíme do chráněné krajiné oblasti Slavkovský les. Hájovna.Kamenný kříž. Kamenitá cesta směřuje strmě dolů. Chvílema mi příjde, že s kočárkem slaňuje. Ale zvládáme to. Jsme u řeky. Rozcestník. Nacházíme se u štoly Vildenava. Čekají nás 4 dlouhé nekonečné kilometry podél Ohře. Předjíždí nás několik cyklistů, pejskařů, potkáváme nějaký závod záchranářů z nedalekého tábora.Konečně jsme u Svatošských skal. Skály zobrazují dle pověsti zkamenělý svatební průvod. Jako kontrolní otázku si máme zapamatovat, která ze skal je nejvyšší. Je to Zámek. Musíme na druhý břeh Ohře. Přes lanový most. Pěkně se hejbe. Haskounovi se tam nechce. Ale Rajčák ho přemluví. Ládík celou cestu spinká v kočárku, a tak mu hejbací most vůbec nevadí. Na druhé straně mi Rajčák pomáhá snést kočárek od mostu na cestu vedoucí k hospodě. Dáváme pivko.Jedno můžu. Je to dobrý na kojení. Mezitím, co kojím Ládíka, tak koukáme na horolezce na protějším břehu. Napapáno, tak vyrážíme dál. Kupuju turistickou známku, skouknem pstruhy v nádrži a šup na most. Haskounovi se zase nechce, ale Rajčák mu domlouvá a úspěšně se dostanou na druhou stranu. Čeká nás nejnáročnější úsek tratě. Asi 800m dlouhé stoupání lesem cestou plnou výmolů a kamení. Tak jdem na to. Funím jak lokomotiva. Dřu kočárek vší silou. Ouha. Spadlý smrk přes cestu. Rajčák mi pomáhá a kočárek přenášíme. Máme nápad. Zapřaháme haskouna před kočárek. Hafan táhne ze všech sil. To je paráda. Společnýma silama se dostáváme na vrchol. Hurá. Hodnej pesan, Rajčáku díky. Cesta pokračuje lesem. Pomalu vcházíme do chatové oblasti u Tašovic.U kapličky odbočujeme vlevo a musíme kus po rušné silnici. Po 200m scházíme do pole. Ládík už se zase hlásí o jídlo. Je tu však jen cesta v poli. Nedá se nic dělat. Musím kojit vestoje uprostřed lánu. Za 20 minut je hotovo. Už máme do cíle asi 4km. Vidíme OBI. Scházíme k němu na kruhový objezd. Pak ještě jeden kruhák. A mastíme po silnici do Počeren. Finiš jsme vzali zostra a za půl hoďky jsme v cíly. Je osm hodin večer a pár minutek. Díky Rajčáku za společnost. Bylo to 22km-ikdyž se nám to zdálo víc.A zmákli jsme to v čase 5h 57minut. První Ládíkův dogtrek. Začíná táboráček. Dorazila i poradkyně chovu Líba Pečená. Ale mi musíme domů za pejskama. Bylo to bezva a těšíme se na další výlet.
Ostatní fotečky najdete zde:

Plavání

6. června 2012 v 9:00 | hrobnice |  Kamarádi,rodiče a dění kolem nich
Chodíme s Ládíkem na plavání. Je to bžunda a Ládíkovi se to moc líbí. Poslední lekci jsme se po dlouhém tréninku a přípravách konečně potápěli...
A taky se mu hrozně líbí vozit se na pontonu...

Velké zimní dobrodružství 2012-5.část Rakousko III.konec

3. června 2012 v 22:56 | hrobnice |  Mushing
Dny plynou, kočárkuju s Ládíkem každý den k pejskům, Vašek loví pstruhy-více či méně úspěšně, sem tam nákup s Petrou, návštěva v Leobenu u Klaudušky v jejím novém bytečku-moc pěkně a jednoduše zařízeném, grilování na chatičce. Každodenní starosti a radosti s Ládíkem.A je tu další výlet. Frčíme do hor. Hurá. Nejdřív na průsmyk přes městečko Prabichl.Po horském mostě.Eisenerz-zapomenuté městečko pod horama. Jedeme k jezeru-nazvala jsem ho Leopoldské jezero, protože si nepamatuju přesný název.Ládíka beru do kšírů. Chceme s Petrou celé jezero obejít a místy nejsou cestičky zrovna stvořené pro kočárek.Nejprve je cesta široká na auto. Ale ta končí na krásné kamenité pláži. Skoro jak u moře. Dál už pokračuje jen úzká cestička pro pěší. Petra fotí chorože, já zase bažiny jak vystřižené z filmu "Cesta do pravěku".Pláž je úžasná.Slyšíme, jak ze stěn skal tyčících se na břehu jezera, padají kamenné laviny. Ty hory jsou až děsivý. Čtyřkilometrový výlet kolem jezera trvá asi hodinu a půl. Pak si v Eisenerzu dáváme v krámu svačinku. Pokračujeme do vesničky Ramsau. Po cestě se stavujeme u Olgy a Ivana na chatičce. Oba jsou to češi, kteří odešli do Rakouska před lety jako Petra a Vašek.Mají na pozemku ještě sníh. Letos jim veranda na chatičce pod tíhou sněhové čepice nevydržela. A zbuchla. Přebaluju Ládíka na sedačce v autě. Všemu se jen řehtá. Je to fakt zlatíčko. Petra dává cigárko, loučíme se a pokračujeme. V Ramsau je všude ještě metr sněhu. A kolem dokola zasněžené hory.Vyndaváme kočárek. Je tu mrtvo. Letní sezóna ještě nezačala. A zimní už skončila. Jsou tu jen náznaky běžeckých stop, přestože lyžovat se dá určitě ještě měsíc.Jdeme po cestě. Obdivujem, jak z protějšího strmého svahu těží dřevo a slaňujou ho do údolí po laně. Valíme kočárek do kopce. Cesta vede podél lesa, kde je oplocená obrovská plocha, něco jako maxivýběh pro psy. Rozplýváme se nad tím, jaký by to byl parádní prostor pro psy. I s potůčkem uprostřed. Sen každého mushera. Vedle cesty jsou po obou stranách metr vysoké mantinely sněhu.Přicházíme pod hory k lavinovému poli. Prosvištěla tu nedávno lavina. Smetla všechny stromy, takže vidíme jen holé pole plné sněhu a polámaných stromů, větví, kamení. Je to ohromující. Fotíme se u laviny a obracíme se nazpět. Frčíme domů. Byl to parádní zážitek. Hory já miluju.A zase plynou všední dny. Esterka je nemocná. Teda spíš nežere. 3 dny nic nechce.Zkouším různé fígle, pamlsky, přemlouvání, léky, injekce.Nic nezabírá. Esterka bydlí v autě a hajá v teploučké slámě.Jednoho dne její malá statečná psí dušička tiše odchází do psího nebe. Za Hobouskem, Cannynkou, Aki, Kazanem, Kanagou a ostatníma pejskama. Odchází v den svých 10.narozenin 24.4.2012. Ten večer zapaluju svíčku za všechny psí dušičky.Esterko, nikdy nezapomenu, seš nej pes, co sem kdy měla..Tak malá Esterka odpočívá hned vedle Vaškova psince a má výhled na krásné Alpy. Nadešel čas k balení. Je to fuška. ¾ auta jsou narvaný Ládíkovo hračkama, oblečením, plínkama, dekama. Zbytek tvoří psí krámy. Já mám jen baťoh, nahuhňanej mezi tím vším. Nakládám pejsky, loučím se s Petrou a Vaškem i Esterkou a upaluju na dálnici směr Vídeň. Ve Vídni je to mraveniště, 5 proudů aut v jednom směru, všelijaké sjezdy, nájezdy, tunely. Uf! Zvládli jme to. Zato v jednom městečku za Vídní jsem měla sjet z dálnice. Jenže je sjezd město-východ, město-střed, město-západ. Tak sjíždím tím prostředním sjezdem a ouha! Motám se městečkem, ještě je tu objížďka, v autě snad 40 stupňů. Na infarkt. Tak se nějak vymotám zpátky na dálnici a zkouším ten první sjezd. Zase špatně. Tak opět na dálnici a snad už to bude správně tím posledním sjezdem. Hurá! Povedlo se. Jedeme na Horn. V Hornu opět objížďka. Nikde ani odpočívadílko na miniauto. Malej už potřebuje nakrmit. Asi po hodině hledání zajíždím do lesa-zákaz nezákaz. Otevírám i pejskům, aby se vyluftovali. Za chvíli už jsme na hranicích. Přespím ve Veclově. Ráno pokračuju k domovu. Na Moldavě už je jaro, jen malé zbytečky sněhu. 3,5 měsíce jsme zde nebyli. Byli to zvláštní 3,5 měsíce mýho života. Hodně se toho událo. Moc děkuju lidičkám, co mi pomohli, Veclovákům za ubytování pro mě, malýho i pejsky, musherům, kteří mi poskytli věci na Ládíka, a nejenom věci-to fakt moc děkuju! Obrovský dík Petře a Vašíkovi za vytvoření domova pro nás všechny dvou i čtyřnohé Hrobníky. A hlavně dík mojí mámě, která celý ten čas hlídala, zatápěla, hrabala tuny sněhu na baráčku na Moldavě, čelila vichřicím, bloudila v mlze na autobus,zařizovala úřady v mé nepřítomnosti,…prostě k nezaplacení. Moc, moc děkuju. A těšte se na další dobrodružství.
…a ještě dodatek-za pár dní po návratu se všichni i s pejskama vypravujeme na Hillś cup do Horního Bezděkova nedaleko Kladna. Je první květnový víkend. Jsou tu Zeťourci, čerstvý šedesátník Jirka Stejskal, Otík Janko s Marcelkou, Zdenička Dušků s Terezkou Hanušů a moje zlatá Romanečka Bieliků s Honzíkem a Baruškou. Ládík dvě noci stanuje se mnou ve stanu pro tři. Z domova jsme vybavení péřovou peřinou, zimním fusakem do kočárku a zimním oblečením. Takže špatné počasí a přízemní mrazíky nás nemůžou překvapit. Klidně ať je mínus 40 stupňů. Lidičky závodí, my kočárkujem a fotíme. Romča opravuje bouchlé kolo u mišáka, zabere to celé sobotní odpoledne. S Jankovic Marcelkou vyrážíme v sobotu i v neděli projet trať na koloběžkách. Ona jede s mojí Růženkou, já s Emilkou. Holky chlupatý valí, mě se chce z té euforie zpívat, je to krása zase mastit s pejskama. V sobotu večer přijíždí na otočku Monča Fousková. Je jí plná hospoda, vypráví a živě gestikuluje, všichni se baví. Už sem jí veselou neviděla ani nepamatuju.V neděli závod vrcholí duatlonem-běh+koloběžka. A pak už hajdy domů. Papapa všichni a brzy zase ahoj.
Všechny další fotečky najdete zde: