Pište nám komentáře, vždy potěší!!!

Listopad 2012

Běleč 2012

28. listopadu 2012 v 22:16 | hrobnice |  Mushing
Běleč. Naprosto úžasná. Bohužel zase musím Ládíka nechat u babičky s dědou. Neměl by ho kdo hlídat až budu na trati. V pátek 23.listopadu ráno hážu pejsky do auta. Pak už jen nalodit Ládíka. Vše ostatní mám sbaleno už ze čtvrtka. Ládík je tentokrát ke mně dobrotivý a dopoledne vzorově spinká v kočárku. Takže mám na ty pejsky klid. Jedeme nejdřív do Teplic k babi a dědovi. Tam si asi 2-3 hodiny hrajeme. Pak upaluju směr Praha a Hradec Králové. Dálnice je sice rychlá (235km za 3h), ale strašná. Tedy mám na mysli Hradeckou D11 u Prahy. Panely ze mě vyklepou nejen duši, ale hlavně káru z vleku. Furt jí kontroluju, kdy jako slítne při tom šíleném nadskakování. Naštěstí jsem káru přikurtovala vší silou a drží jak helvetská víra. Ale už jsme v Hradci. Profrkneme okruh a za Hradcem odbočuju na vedlejší. Jen to už jen pár kilometrů. Ještě 4 retardéry před závodištěm. Pomyslím si něco o tom, že se ta satelitní vesnička zase o kousek blíž posunula ke stake outům. Kde budeme za pár let bivakovat? Romanečka na mě už čeká a drží mi místo. Dojeli jsme těsně se setměním. Rychle řetězy, pejsky ven, baštu a je hotovo. Chroničtí "horníci" hrabou díry a loví myšky. A že jich na louce je dost. Dáváme s Romčou Bechera na přivítanou. A nebo radši dva. Prázdná flaška od Becherovky patří Yettíkovi-jeho oblíbená hračka. Večer prezentace. A povídání si s kamarády. Pěkná noc.
V sobotu ráno se nám nechce vstávat. Na stake-outu mě čeká překvápko. Nanuk vyhrabal kráter na 3 Nanuky a 10 František. Potmě jsem to neviděla. Ještěže jsem do toho v noci nezahučela. No to teda nevím jak to zahrabu. To je tak na 3 kolečka hlíny.Nanuku, máš koukám energie na rozdávání. Tak jsem zvědavá jak se pochlapíš na trati! Od 9h meeting, od 10h starty. Startuju v 10.18h.Příprava v klidu. Zapřahám. Startovní číslo 32. Je hotovo a suneme se po asfaltce asi 500m ke startovní čáře. Před náma Mazánek. Za náma pár "rychlíků" jako je Martin Vrtěl. Ten nás dojede cobydup. V kategorii s náma je i Monča fousková. Jede tentokrát jen se 4 fouskama. Stará Cilka nechce a na chlupatou spinonku Tarinku je to moc dlouhé. Nebojte, ona vás panička pak ještě proběhne na koloběžce.Takže dost řečí a vyrážíme na trať. Komentátor Jirka Plšek ze mě tahá informace o Ládíčkovi a o pejskách. Je to pro diváky, aby ty 2 minuty mezi startujícími rychleji utekli. Po startu zajíždíme do lesíčka. Diváků ubývá a ubývá. A jsme konečně sami. Užíváme si jízdu parádně. Okukuju polomy a kalamitu v lesích-někde nelesích. V létě tu tornádo zanechalo opravdu paseku. Předjíždí nás Martin Vrtěl. Pak ještě Šafařík. A je klid. Teď už by to s tím předjížděním nemělo být tak žhavý. Snad až před cílem nějaké MB1 nebo MU1. Takže máme asi 20km klidu. Mastíme cestou necestou, bahnem nebahnem. Bláto někde zbrzdí káru až do úplného zastavení. Takže musím slézt a tlačit. Naivně jsem si myslela, že bude sucho. Tak jsem si nevzala holínky. Chyba. Jsem do půli lejtek jak čuně. I hafíci jsou bahňáci. Najednou uprostřed cesty pařez. Tak 30cm vysoký. A jak jinak to dopadne? Hrobníci jdou vpravo, kára vlevo (doprava se nevejde). A hups. Šňůra se o pařez zasekává. To jsem přesně věděla. Takže škub škub a jsme z toho venku. Čeká nás úsek s krátkým dokopečkem a krátkým prudkým sjezdíkem. Předjíždíme 3 koloběžkáře s malamutama a haskama. Hrobníci se nějak nemůžou rozběhnout. Ještě asi 4km a je tu rumová kontrola. Dávám rumíka s čajem. Pejsci dostávájí mističky s vodou. Chlemtaj jak velbloudi. Prohodím pár slov s hlídkou a frčíme dále. Do hafanů jak když vlije živou vodu. Klušou s chutí a rychlostí, že až zírám. Asi vypili zázračnou "modrou" Bělečskou vodu. Mastí jak vystřelení z praku. Zpívám si nahlas. Hrobníkům to nevadí a v okolí široko daleko nikdo. Dojíždíme Evžu Brzkovou na kole. Vláčí nějakého haskouního důchodce. Evidentně jsou oba spokojení, že jsou na čerstvém vzduchu. Blíží se cíl. Lidi houstnou. Fotografové u cesty. Mávám na fotícího Jindru Wegnera. Sjíždění midu a sprintu asi 300m před cílem. A jsme doma. Proplétáme se k autu mezi divákama, pejskama, dětičkama a kočárkama. Vypřahám, napiju pejsky, uklidím káru. Bafnu foťák a jdu lovit pár záběrů do lesa. Je málo světla, a tak fotečky nejsou vůbec ostré. Ale pár jich nacvakám hlavně z midu. Míša Hanuš má na káře boudičku pro dítě. To je vynález. Že bych něco takového vymyslela pro Ládíčka až bude větší. Odpoledne rychle utíká. Prohlížím moje štěňátko z "A" vrhu SH Spikeho u Burdů. Radím Ríšovi co s tím, tak uvidíme co bude se Spikem dál. Jdu juknout k Manmaťákovi na karabiny. Večer je promítání filmu z ruského závodu v Karélii. Jirka Nešněra překládá z ruštiny. Pak už volná zábava. A hlavně čekáme s Luckou Wegnerovou na noční rockotékovou etapu! Na tu se vždycky těšíme celý rok! A je to tady. DJ pouští jednu písničku za druhou. Zatím se osmělují jen děti. Je to vlažný rozjezd. Tak zatím jdu ven před jídelnu. Tam to vře. S Romčou dáváme vínečko. Se Šarkym se zapisujeme do pořadníku na výborné bramboráky za 10Kč. No, nedej si! Jdeme na chvíli dovnitř. Už se to rozjíždí. LuckaW válí. Se sovičkovým tričkem je Bělečská dancing queen. Taneční pecky se střídají s méně známými melodiemi. Vlastík zavelí:"Ramstein!". A to je nářez. Tančíme na zemi i na lavici. Písnička "Já sem tady vedoucí" patří tradičně prezidentovi Jardovi Hanušovi. Do hajan jdeme s Lůcou až po 2.hodině ranní. Letos to opět stálo za to!
Nedělní ráno je trochu krušné. Přeci jen spánek chybí. Ale urychluju přípravy. Ani se nenaděju a je čas zapřahat. Ještě namazat Černýmu od Šarkyho strhnutý dráp, zabalit do botičky, stáhnout eletrikářskou páskou a je to. Pak skouknout samojeda u Hofraitrů (včera se trochu přetáhl) a SH Bubáka u Ríši Burdy a můžu jít závodit. Opodál bivakující Tomáš Kubín mi pomáhá držet Růžu. Ta je ráda, že jí někdo hladí, a tak drží jak přibitá. Zapřahám všech 6 "pojízdných" Hrobníků. Jenže. Po cestě na start Nanuček brzdí. A jak. Panebože co s ním. Přeci ho nepovezu celou trať ve vaku. Tohle nedá. Jako smilování z nebe potkávám Míru Kuželu. Je tu bez psů. "Míro, prosímtě vypřáhni toho šedýho psa uprostřed a dej ho ke mně zpátky na stake-out. Moc díky." Nanučku, papa. To bys neodeběhnul. Jedeme tedy v pěti. Bude to pomalejší, ale nedá se nic dělat. Vyrážíme. Dlouhá rovinka asi kilometr po startu. V protisměru potkávám Šarkyho. Vrací se na start. Zlomil koloběžku. Teda to je pech. Ale myslím, že si půjčí jinou a pojede to ještě znova. No, měla jsem pravdu. My mastíme dál. Předjíždí nás akorát šestka alaskánů. Ti měli zpožděný start, protože původně měli startovat před námi, ale nestihli to. Nějakou dobu se jich držíme. Pak mizí v dáli. Na tradičním místě po prudkém sjezdíku dojíždíme koloběžkáře s malamutama a haskounama. Ale ouha. Slyším psí štěkot. A za chvíli vím proč. Ta šestka alaskánů co nás předtím předjela je zaseklá o strom. "Copak?" "Zlomila jsem řídítka", říká musherka se startovním číslem 6. "Můžu ti vzít jednoho psa do vaku". "Ne dík, zavolám si pro odvoz". Tak jo. Pokračujeme. Asi po 4km dojíždíme k rumové kontrole. Ohlašuju nabouranou závodnici č.6. Dávám jen čajík. Budu řídit, takže žádný rumík. Hafíci vysrknou plnou misku vody. Mastíme dál. Opět zrychlujeme. Jako včera. Trochu Hrobníkům pomáhám. Hlavně v bahně. Blátíčko káru úplně vcucává. Přestože je neděle, tak se na několika místech vesele těží dřevo. Hustota diváků se zvětšuje. Blíží se cíl. Zapískám povzbuzovací formulku. Hrobníci zrychlují. V cílové rovince míjíme ještě Evžu Brzkovou na kole. Profrčíme cílovou čáru. Na stake-outu na nás čeká Nanuček. Nojo Nanučku, ještěže si nejel. Bylo to tvrdý a těžký. Rychle krmím, balím, šup káru na vlek. Ještě jdu do jídelny na čajík. Kecáme se Zeťourkama, Šarkym a Merhym. Pak ještě očkováky. Zahrabat ten hrozný kráter po Nanukovi.A tradá domů. Za Ládíkem. Bohužel nemůžu čekat na vyhlášení. Je dlouhé a domů bych to nestihla dřív, než by malej šel spinkat. Tak se nedá nic dělat. Ještě naftu za tisícovku na kraji Hradce. A pak už 235km za 2,5h. Rekord. Muchluju se s Ládíkem. Ten září jak sluníčko. Už se těším až pojedeš na závody se mnou, loupežníku! Poslední kárové závody jsou za námi. Ať žijou saňové. Ahoj v Abertamech.
Malinko foteček najdete zde:

Točník 2012

22. listopadu 2012 v 1:06 | hrobnice |  Mushing
Na letošní Točník se strašně těším. První mid v sezóně. Škoda jen, že bez Ládíka. Nemám pro něj na závodech ubytování ani hlídání. Přeci jen budu dýl na trati, tak to není na chvilku. Ale příští rok už to spolu dáme. V pátek vezu tedy malýho k našim do Teplic. K tomu kupu hraček, namraženýho mlíka a spoustu zimního oblečení. Dáme gulášek. Já i Ládík. Sporcuje celej knedlík. Kam to dává? Kolem půl druhý vyrážím směr Točník. Jedu přes Bílinu, Louny, Křivoklát. Cesta lesem se mi moc líbí.. Asi 10km před Točník dvakrát blbě uhnu a trochu si dělám prodlužku. No ale nakonec jsem v cíli. Tenhle konec nikdy netrefím. Není tam značení, a tak se snažím jet po hlavních a ono zrovna ne a má to být vedlejší. Ale už jsem pod hradem. Romča už je zde. I s novým mišáčkem-černá metalíza. Zkrátka Romči vysněný Maxa. Krasavec. Vedle se usalašila Monča Fousková. A je už v dobré náladě.Stoupám si za Frantíka Chlaně, který sem dovezl saně, kotvy,dečky a další vybavení pro mushery. S Romčou přijela i její kamarádka Ďuďu. Znám jí jen z vyprávění, ale okamžitě si padáme do oka. Jako bychom se znali sto let. Vybaluju, krmím (mám připraveno žrádlo z domova, tak jen to našupám do mističek), dáme kávičku a šup na prezentaci. Míříme do Dřeváku. Je tu málo místa, a tak Zeťourci postavili hned vedle hospody stan s plynovým vytápěním. Uchylujeme se do stanu. Dnešní večer skoro celý prokecám s Vandou. Ptá se na Ládíčka. Škoda, že tu nemůže být se mnou. Nevidím ho pár hodin a už se mi stejská. Jirka a Dáša Nešněrovi ukazují svá čerstvá tetování. Probíráme sezónu, kam se kdo chystá, pejsky, děti, život. Do pelechů lezeme až hodně po půlnoci. Je teplá noc.
Sobotní ráno. Šedivá obloha, ale teplo a nebude pršet. Že by se červené bahýnko letos nekonalo?! Kolotoč kolem pejsků.V 9h meeting. Kontroluju očkováky. Opozdilci trochu komplikují startovku. Ale vše se daří zvládat a v 10h propukají starty. Jedu hned v 10.05h za Mončou Fouskovou. Za mnou Roman Pečený. Takže to se všichni navzájem brzo dojedeme. A taky že jo. Dojíždím Monču. Předjíždění špičkový. Pak mastíme tak kilometr sami. Pak nás předjíždí Roman Pečený. Zvažovala jsem, zda pojedu s pěti nebo zapřáhnu i Nanučka. Má problémy s předníma packama. Má oděrky mezi polštářkama a trochu ho pobolívají klouby. Zeťourek mi dovezl kloubní výživu, tak mu jí dávám. Packy mažu dennodenně. Nanuk by asi urval řetěz. Tak je rozhodnuto a jede s náma. Je nás tedy šest psů a já.V kopcích na Točníkové trati se jeho nestárnoucí síla bude hodit. Zbytek spřežení jsou totiž jen holky a Attiba. Což je silou taková větší fenka. Moc té síly do postroje nedá. První půlka trati je velmi rychlá. Nahoru, dolů, rychlé rovinky. Povrch je měkký. Takže Nanuk je v pohodě. Romana se držíme asi dva kilometry. Pak nám mizí v dáli. Hrobníci mají zkrátka svoje hrobnické tempo. Prudký sjezd a vyjíždíme z lesa na louku. Zde fotí Jirka Stejskal. Je tu rozcestí sprintu a midu. Midaři mastí doprava. Růža udržuje tempo. Má vedle sebe Brownie. Celkem to jde. Ale už se těším, jak bude příští rok běhat Františka. Zkusím jí zaučit vedle Růženky. Jedeme sami. Nikdo přede mnou, nikdo za mnou. Krkolomným sjezdíkem se z lesíka dostáváme na louku. Nekonečnou louku. Hafani vlezou do každé louže. A že jich tam teda je. Louka mírně do kopce, ještě k tomu kára stále v nepatrném traverzu. Tisíc louží. A do všech musí Nanuk a Fifina strčit aspoň jednu buňku svého jazyka. I kdyby si měli zlámat krk u toho. Takže naše tempo je vražedné. Ne svojí rychlostí, ale spíš na zabití.Konečně jsme z louky pryč. Další lahůdka před námi. Vyhlášený krpál. Nahoře téměř kolmý jak střecha. Ale tady zase Hrobníci zabírají na 100%. Jak jsme se na louce trápili, tak teď je to makající mašina. Stroje. Táhnou tu těžkou káru vytrvale. Těsně před vrcholem kopce nás předjíždí Sven na kole. Šlape strojovým tempem jakoby jel po rovině. Nestačím zírat nad jeho výkonem. Klobouk dolů. Tedy dolů padáme my. Téměř volným pádem. To, co jsme teď vydupali nahoru, tak nás čeká dolů. Řítíme se nekontrolovatelně přes šutry. Listí působí jako led. Tudíž klouže. Zabržděná zadní kola hází káru do smyku. Ono se řekne povolit brzdu. Ale instinktivně dupu na brzdu ze všech sil. Nemám na to odvahu ji pustit. I když vím, že by se kola lépe točila. Sjezd trvá tak půl minuty. Šutr. Velký. A uprostřed cesty. V listí není dobře vidět. Ale pořadatelé mají zakázáno jakékoliv značení kamenů a kořenů. Holt CHKO. Ale na poslední chvíli se uhnu. Pod sjezdem mlíko. Někdo ho ale prorval. Sven přede mnou jede dál rovně. Blbě. Hned to ale zjistí a uhýbá správně doprava. My samozřejmě jedeme za ním. Je to jen pidi vybočení z tratě. Poslední krátký dokopec. Levotočivá zatáčka před vjezdem na cílovou louku je zrádná. Je to do kopce, vlevo strom. Psi se protáhnou kolem stromu natěsno a táhnou káru přesně na něj. Nejde si dobře nadejet. Je to do kopce a Hrobníci jsou rychlejší než já s károu. Ale těsně se míjíme. Přeci jen nejedu s deseti jako naposledy před dvěma lety. Poslední louku prosvištíme tryskem. 45 minut a nějaké drobné. To je parádní čas. Na 12km trati průměr 15,4km/h. Teda Hrobníci jste šikulové. S tou hromadou železa za sebou. Pejsky dávám na stake out. Krmím. Pak je na pořadí dne kára. Nebrzdí přední kolo. Tak s pomocí Frantíka vyměňujeme pakny. Našla jsem jedny ve své železné zásobě. Jsou sice tlustčí, mají nalepeno o 1mm víc. Ale šmirgl to spraví. Je hotovo a kára brzí jako steklá. Což poznám zítra. Jdu fotit sprinty. Na rozcestí sprint-mid kecáme s místním znalcem okolí a nezávodícím bikejoristou Tomášem Lorenzem. Fandíme a povzbuzujeme závodníky, něco fotím. Je ale špatné světlo, tak jsou fotky hodně mázlé. Projíždí Lucka Wegnerová. Hezky jí ty 3 holky mastí. Je dobrá, že zvládá mida i sprinta. Ještě prohodíme pár slov s Marcelkou Kamešovou jedoucí SC11 a pádím na stake out. Fotím kozy, které utekli z ohrady a potulují se po stake outu sem tam. Mají ale odvahu, holky rohatý! Půjčuju Františku na dětskou kategorii pro Idušku Pospíšilovou. Idušce to sice jde, ale Františce vůbec. Rozptyluje se, čmuchá krtka v zemi, cuká vodítkem. Idušce to nevadí. Jen Zdenda za Františkou vlaje jak hadr na holi. Pomalu se smráká. Je čas vyrazit do stanové hospůdky. Je zde veselo.Petr Kmoch srší vtipem. Je mi zima. Jdu se tedy ohřát k plynovým kamínkům. Zde se také nahřívá Juliána Ledvinková. Je z toho hodinový hovor. Kluci hezky hrajou na kyrary. Jen jsme všichni unavení a jdeme tedy brzy spát. Noční obloha je zatažená.
Nedělní ráno je rychlé. Ani se nenadějem a jsme na startu. Dala jsem Nanučkovi na přední ťapky botičky. Pro jistotu. Hned v kopečku ještě před startovní čárou zjišťuju, že něco je špatně. Levé přední kolo na káře je zabržděné. To jsou ty nové pakny. Sakra. Jak se kolo dotýká země, tak ho psi urvou a jakž takž se točí. Jakmile ale nadskočí nad zem, tak se totálně zablokuje. Ihned po startu mě polévá horko. Se zaseklým předním kolem se dost blbě řídí. Co blbě! Katastrofálně! Prostě to nejde. Holky a kluci dřou co to dá. První půlku trati to jde. Ale vteřinu po startu nemůžu z hlavy vystrnadit myšlenku na předcílový sebevražedný sjezd. Je znát, že kára jede ztuha. Ale Hrobníci jsou siláci. V druhé půlce trati nás předjíždí Ondra Stejskal. A dojíždí Juliána. Louka s loužemi je naše. Myšleno moje a Juliány. Kecáme, pachtíme se obě s kárama, vzdorujeme klouzajícímu blátíčku u louží. Je tu předcílový krpál. Tentokrát Hrobníky povzbuzuju. Sotva se totiž zastavíme nebo se rozhodne někdo venčit, tak kára má tendenci couvat. Funím do kopce, teče mi z nosu, zpocená jsem až na palci u nohy. Juliána funí za mnou. To je teda děs. Nahoře už musím zarazit boty bokem do svahu, začíná to být šíleně těžký. Ale už jen pár metrů. A teď kamikaze sjezd. Nevím co je lepší. Zda ten výživný krpál a nebo ten nekontrolovatelný sjezd. Řítím se dolů. Řídítka páčím doprava. Kolo totálně zablokované. Tuna listí pod kolama. To je strašný!!! Pár vteřin hrůzy. Jsme šťastně dole. Máme asi kilometr do cíle. To už je pohoda. 48 minut a něco. To je super čas na to zabloklý kolo. Honem Hrobníky vypřáhnout, obstarat, nakrmit. Balíme. Zdenda Gregor a Frantík mi pomáhají s károu na vlek. Jo ve dvou a více je to nakládání hračka. Už jen káru kurtuju. Dostala jsem nějaké oblečky pro Ládíka od Otíka Janků. A velkou Tatrovku náklaďák od Valků. To bude malej rád. Už se na něj strašně těším. Čekáme na vyhlášení. Jsem 3.v MB. První je Zeťourek, druhý Roman Pečený,čtvrtá Juliána, pátá Monča Fousková a šestý Petr Pfeifer.Dostávám originální medaily z dílny Ivana Alschera. Zeťourci organizují odměňování závodníků. Vyhlášení trvá skoro hodinu. Otík Janko vyhrává nejpomalejší spřežení. A tudíž balík roliček hajzlpapíru. Zato Marcelka sklízí ovace za nejmladší účastnici. Naopak nejrychlejší spřežení v midu je Zeťourek v nečistých a Martin Brzek v čistokrevných. Na sprintu je to Dáša Nešněrová v C a Míra Homolka v C1. Loučení. Ještě kecám s Romčou a Ďuďu. Nechce se nám ani domů. Ještě k tomu jde Romča rovnou na noční. To bych asi umřela. Vyrážím. Po cestě tankuju u Ona. Už se smráká. Domů dorážím potmě. Jedu k našim za Ládíkem. Muchluju ho, hrajeme si, nakojím ho a s babi ho ukládáme do postýlky. Když spí, tak jedu se psama na Moldavu. Do půlnoci vybaluju. Únavou se už ploužím kolem baráku jako duch. Do postele se dostávám až v jednu hodinu v noci. Zítra Ládíka přiveze babi dopoledním autobusem. Tak dobrou noc.
Další fotky najdete zde:

Stojíme

10. listopadu 2012 v 21:28 | hrobnice |  Ládíček Hrobníček a jeho mamina
Co jsme přijeli ze závodů z Hor, tak Ládík stojí...
Nejraději u mikrovlnky. A pak druhé místo je u bedny se dřevem...
Další oblíbenou činností je sedět v židličce a čekat na jídlo. Kolikrát se Ládík tak těší na baštu, že vříská radostí...
Taky jsme udělali bubáky z díně. A aby bubákovi nebylo smutno, tak jsme vyrobili rovnou dva...
Přestože Ládík roste, tak se ještě vejde v pohodě do koupacího kýble a koupání si řádně užívá...
Pár foteček ještě najdete tady:

Hory 2012-3.díl,neděle

8. listopadu 2012 v 19:42 | hrobnice |  Mushing
Ráno, světe div se, nepadá! Ládík se budí v 6h nového času. Máme ranní klídek. Móóře času. Jdu k pejskům. Krásné ráno. Sluníčko, modrá obloha, je vidět široko daleko. Lucka Wegnerová jako správná fotografka leze po velkoobjemovém kontajneru a snaží se všechnu tu krásu vyfotit z ptačí perspektivy. Nic méně jí to moc nejde-tedy to lezení (po včerejším večeru se nedivím, nevylezla bych tam ani já a to jsem téměř abstinující matka). Zato focení ano, a to moc dobře. Ládík je v dobré náladě, brouzdá s mamkou v kočárku po závodišti. Startujeme dnes od 10h. Jedu za Jirkou Sochorem. Po včerejšku jsme dle očekávání čtvrtí. Jo a čas jsme měli v sobotu celkem suprovej-21 a půl minuty. To dělá průměr na 6,8km trati kolem 19km/h. To je na ty sněhový těžký podmínky parádně nečekanej fofr. Je čas startu. Zase se smíkáme na startovní čáru. Je trochu míň sněhu na trati. Ale že by ubylo louží. To ne! Takže zase jsme mokří jak myši v kanálu. Předjíždí nás akorát Habas někde v půlce trati. Nanuk se dnes překonává a sprintuje jako o život. Pašák Nanučku. Taky je to znát. Máme o minutu lepší čas než včera. Ty jo, průměr 19,5km/h za oba dny. Hrobníci, jste šikulové. Čeká nás balení těch humus hadrů. Jdu osprchovat káru. Kdyby byla živá, tak si pod tou vodou lebedí. Leskne se jako nová. Musím vyfotit Jardu Špáču, který vypadá jakoby ho vytáhli právě z močálu. Balíme našich tisíc věcí v pokojíčku. Na několikrát ta všechna zavazadla nosím do auta. Panebože, těch krámů vůbec neubylo. Snad naopak mi příjde, že se tam nevejdeme už vůbec. Káru mi kluci pomáhají naložit na vlek. Ještě přikurtovat. Vyhlášení. Jsem bramborová. Ale v Krušnohorském poháru závodů Hrob-Vroutek-Hory jsem uzmula za Zeťourkama třetí místo v ktg.A a vysloužila jsem si s Hrobníkama medaili.Ládík všechno to dění sleduje z tepla kočárku. A Lůca Wegnerová sice byla taky v C1 čtvrtá na Horách, ale celkově Krušnohorský pohár vyhrála. Takže velká gratulace. Loučíme se. Nakládám ještě kočárek. Tlačíme z rozbahněné louky několik aut a obytňáků. Někteří dokonce ještě mají na autech letní gumy. Dost dobrý na tom sněhu. Nakládám Ládíka,mamku a vyrážíme. Sardinkárna hadr. Stavujeme se v Karlovarském Globusu-mají zde zlevněné dětské zeleninové přesnídávky. Hlídám auto s Ládíkem a psama, máma nakupuje. Však sem to věděla. Je tam ¾ hodiny. A co víc, nese kromě přesnídávek zase plnou náruč dalších věcí. Pak si má člověk myslet, že bude za 10 minut venku z krámu. Jak lištičky a Budulínek v noře. Nevraceli se a nevraceli. Pokračujem k domovu. Doma překvápko. Moldava pod sněhem. Ale pod jakým! Závěje. Mišák proráží stopu v půl metru sněhu. Vlek s károu vláčíme za sebou. Ale prorazili jsme až k baráku. Mišák je fakt dobrej! Ve výběhu katastrofa. Boudy zafoukaný. Tak se nedá nic dělat. Odemykám barák, zde 4 stupně, beru lopatu a jdu házet to bílý studený. Postupně odhazuju všechny boudičky. Otvírám střechy a vyndavám mokrou slámu. Šup tam novou suchou. Pak pouštím pejsky. Vyčůraj se, proběhnou a zalejzají do teplých slámových pelíšků. Jsou 2h v noci, když si dělám rychlou večeři a šupnu taky do pelechu. To byla teda šichta. Dobrou noc.
Nějaké fotečky najdete zde:

Hory 2012-2.díl,sobota

4. listopadu 2012 v 22:07 | hrobnice |  Mushing
Ládík spinkal celou noc jak horník po šichtě. Budíme se do zasněženého dne. A stále sněží. No to bude "žrádlo". Mažu k pejskům. Šup ven do toho bílého nadělení. Připravuju káru a pití pro hafíky. V 9h je mushermeeting. Od 11h starty. Startuju za Zeťourkama. Za mnou je Jirka Sochor. Ládík s napapaným bříškem je v dobré náladě. Z kočárku mu kouká jen obličej. Všechno ostatní je schované. Vypadá jak když kouká z tanku. Je čas jít na start. Nevím kolik je hodin. Tak se orientuju podle Janičky Zetkový. Jedu za ní. Když začíná zapřahat, tak jdu taky na věc. Sotva vypálí ze stake-outu, tak dávám pryč kotvu za kterou je přivázána Růža, aby držela napnutý šňůry. Smíkáme se na startovní čáru. V tom mokrém sněhu kára jede jako sáňky. Nic s tím člověk neudělá. Start je o fous. Nedá se to udržet. Vypálíme jak z praku. Ale je znát, že sníh je těžký. Kára se valí pomaleji než kdyby bylo sucho. Úplně to cítím jak psi napínají šňůry jak špagáty. Hned po startu je po pár stovkách metrů sáňková dráha. Dolů z kopečka. A dole pod kopečkem dvě levotočivé zatáčky. Kára to bere smykem. Ty jo, to je adrenalin. Úplně nás to vynese do malých smrčků na vnější straně zatáčky. Ale zvládáme to. Podle vyježděných stop tu takhle bruslí asi každý. Pak už nás čekají dlouhé rovinky prokládané krátkýma stoupáníma. A všudypřítomné louže. Vyhýbám se jak můžu. Ale někdy fakt nemůžu. Jsem durch. Skrznaskrz mokrá. Psi jsou jak vodníci. Teda to je humáč! Asi za půlkou tratě nás dojíždí Jirka Sochor. Jede na malé 4x4. Musí do kopce slízt a běžet a tlačit vedle mašiny. Vepředu mu lídruje malý černý Brožáček Sandy. Jirka je s ním moc spokojenej. Za chvíli nás tiše předjíždí Habas. Vidíme ohrady s bejkama. Ale s jakejma. To jsou kredence. Metrákový. S kroužkem v nose. Pak už jen pár louží a jsme na cílové louce.Mamka fotí. Já bych to vůbec nestíhala. A jsme v cíli. Psi jsou mokří, špinaví, teče z nich černá špína. No ze mě teda taky. O káře ani nemluvím. Jdu ještě fotit na trať. K bejkům. Všem hafani čučí na ty světlý funící obry. Přituhuje. Zamrzá mi levý zadní kolo na káře. Petr Kmoch a Jindra Wegner se ochotně nabízejí s pomocí. Šup.Kára leží na boku.Klíč na kola.Odšroubovat 4 šrouby. Pak sundaváme nábu. Jde to ztuha. Ale šroubovák to jistí. Uvnitř je vše v pořádku-žádný bordel z bláta,žádné prasklé péro, pakny sedí. Takže chyba bude v lanku. Daří se ho teplem ruky rozpohybovat. Sláva. Ještě vstříknout trochu Konkoru. A je to. Kolo našroubovat a káru položit na všechny čtyři. Nic nedrhne, kolo se točí. Díky kluci moc! Skoukneme zimní variantu Alenky dogdancingu, fandíme šesti odvážným dětem, které soutěží i v tom humus sněhu. Děti jsou nezmaři. Nepohoda jim nevadí.Ládík si s Kubíkem Haladou a Mikim Klímou hrají na dece u krbu ve společenské místnosti letištního domečku. Hračky, hračky,hračky. Vše Ládík zkoumá, plazí se jak Meresjev, je spokojenej. Dáváme teplou griotku. Večer je ve stanu country v podání Rajčáka, Esterky a neznámého kytáristy. Je to parádní. Tyhle večery mám ráda. Zábava je parádní. I Ládík s náma "paří" při hře kytary a basy. Je miliónovej, veselej, správnej malej musher. Když doléhá únava, tak jdu musherka uspat. Pak se ještě vracím do stanu. Lucka Wegnerová je opět veselá a hravá jak ona to umí. I v loni to na Horách pěkně rozjela. Povídáme si. Ve stanu je vedro, takže pivko bodne. A na kojení je to dobrý. Kolem jedné hodiny ranní jdeme na kutě. Mění se dnes v noci čas na zimní. Takže budeme moct dýl spát.