Pište nám komentáře, vždy potěší!!!

Květen 2013

Plyšáci

30. května 2013 v 22:26 | hrobnice |  Ládíček Hrobníček a jeho mamina
Ládíček dostal od Otíka Janků spoustu plyšáků. Vlezl si do krabice a doslova se rochnil mezi pejskama a méďama...
Ještě malinko obrázků zde:

První Ládíčkův závod v Horním Bezděkově 2013

23. května 2013 v 22:27 | Hrobnice |  Mushing
V sobotu 18.května naloďuju Ládíčka a Růžu a mastíme směr Horní Bezděkov u Kladna. Bereme to přes samotné Kladenské sportovní gymnázium, kde se máme sejít s HelouL krz pžředání omelků. To se ne mojí vinou nezdaří. Tak nic. Za chvíli jsme v Horním bezděkově na známé louce. Je tu Romča, Monča, Zeťourci, Pospíšilovic, Jankovic, Jirka Stejskal, Petr Gurega. Otík přivezl pro Ládíčka krabici plyšáků a dvě igelitky věcí a kočárek golfky. Moc moc dík. V 18 začíná večerní kolo bikejoringu a scootrů. Bereme s Romčou bandu dětí a jdeme fotit do zatáčky. Romča s pomocí tažného lana z auta vymýšlí bojové hry pro dětičky-lezení po stromě, podlézání lana, přeskakování lana, přetahovaná,...Fotím závodníky.Večer razíme do hospůdky. Ládíček má větší výdrž než já. Usíná až po půlnoci jako poslední z dětí. Já házím únavou umakartové čelíčko. Kolem 1h odcházíme do hajn. Teda spíš do Romčiny bubliny. Ládík chrní jak horník po šichtě.
Nedělní ráno je slunečné. Bafneme s Romčou a Marcelkou Kamešovou koloběžky. K tomu mojí Růžu, Romči Lentilku a Zeťourkovic Terynku. A vyrážíme na trať. To je perfektní ranní projížďka. Po 8.h ranní jsme zpět. No páni, to byla jízda. Kolem půl desáté se přesouváme k 2km vzdálenému cíli. Fandíme asi 60-ti běžcům v hromadném závodě. Běží i Honzík Bielik s Baruškou, Vlastík, Tomáš Halada. Jdeme k autům. V 11h se přemísťujeme opět k cíli. Bude závod dětí. První Ládíčkův závod v životě. Poběží s Růženkou. Má č. 65. Nejdřív blbneme na dětských prolejzačkách-houpačce, pískovišti, skluzavce, žebříčkách. Pak už začíná závod. v kategorii do 3 let je 5 dětí. Stavíme se na startovní čáru. Tři, dva, jedna, gou. Běžíme s Ládíčkem o stošest. Ale Ládíček je nejmenší, cucá dudlík, takže jsme poslední. Ale to neva. Řehtá se jak blázen. Jen jednou zbuchnul. Romča nás fotí. Je to sranda. Vyhlášení. Malej dostává i igelitku s odměnou. Z chlapečků je druhý, takže stoupáme i na stupňě vítězů. Ostatní 3 byly holčičky. Koukáme na celkové vyhlášení. Pak už jen siesta s Romčou a Mončou u kafíčka. A balíme. Moc se víkend vydařil. Ládíček byl mezi dětmi, hrál si do sytosti, já si zablbnula s Růženkou, pokecala a pobecherovkovala s Romčou a Mončou. Tak pá na další akci s kamarádama a pejskama a dětičkama.
Ostatní fotečky najdete zde:

Husky víkend 2013 Hory u Karlových Varů-konec

17. května 2013 v 23:35 | Hrobnice |  Dogtreking
Zdenda nakládá malou Idu do krosny na záda. Teda to si s těmi 20kily dá. Ale 3km zmáknou (pak jsem se dozvěděla, že si asi ještě 3km zašli, takže měl Zdenda celkem očistec). Zandaváme saky paky a jdeme. Valíme s kočárkama širokou cestou podél Ohře. Asi 4km stále vedle řeky. A pak už známý Svatošský houpací most. A jsme v restauraci Jan Svatoš. Dáváme pauzu. Parkujeme kočárky i pejsky. Jdu dovnitř k obsluze pro razítko do itineráře. Lucka mezitím kojí malou Emičku. Dávám Ládíčkovi poslední sušenky. A Růže piškoty. Pokračujeme. Asfaltka do Doubí. Malá Emička stále pláče v kočárku. Asi jí zábli nožičky, tak dostala deku a je klid. V doubí se proplejtáme mezi panelákama až k silnici. Kolem nádherného "vánočního domu". Samé světýlko a stromeček. Juknu na nebe a děsím se. Černo. To bude bouřka. Než to dořeknu, tak začíná pršet. Co pršet. Lejt jak z konve. Jsme na mostě před Tašovicema. Úprkem mastíme z mostu pryč. Honem vybaluju igeliťák na kočárek. Než se mi daří Ládíčka zabalit do igelitu, tak jsem durch. Mám jen šusťákovou bundu. Gatě jsou nacucaný jak houba. Sakra, sakra, sakra. Nikde ani stromeček ani boudička na schování se. Utíkáme do Tašovic. Nebe je tmavé jak v hororu. Čeká nás ještě asi 8km. Ale jakých. Procházíme Tašovem do zahrádkářské kolonie. Všude valí voda proudem. Začínáme stoupat lesem do šíleného krpálu. Je nekonečný, proti nám tečou potoky deště. Lucka nevidí-mlží se jí brýle. Ládíček v tom humusu usnul. No to je borec. Zlatíčko malý. Emička si nestěžuje. Já jo. Nadávám jak špaček. To nemohlo počkat na večer ten lijavec. Rvu golfky se spícím Ládíčkem asi 2km do kopce. Lucka tlačí cruiser v pohodě. Má velká kola. Zato pidikolečka u mých golfek poberou kdejaký kamínek, větev, strouhu či kořen. Furt se zasekávají. Prostě není to na fajnovou procházku do lesa. Růža zmateně pobíhá sem a tam. Paničko, jaktože nejdete rychlejc? Tak Růžu pouštím na volno. Stejně mi nepomůže. Tak ať aspoň necuká. Volá Roman Habásko kde jsme. Říkám, že máme asi hodinku do cíle. Nabízí odvoz. Ale jednak to už dáme a jednak by si neskutečně zaprasil auto od našeho blátíčka." Tak teda jo, Hrobnice, doražte v pořádku. A kdyby něco, tak volej." Jsme na rozcestí do Hor. Kopec ještě nekončí. Panebože! To už ani nemluvím. Jen funím. Konečně jsme nahoiře. To byl teda děs. Teď už cesta pokračuje po rovině nebo z kopečka. Rozcestí U dubu. Tady jsou od těžby rozjeté koleje plné bahna. Vycházíme z lesa na prostranství. Farma Hory. Tady už to znám. Šlo se tudy loni. Kolem farmy, kolem solárních panelů a šup do obce Hory. Procházíme vesnicí, mostem přes dálnici na Cheb a už jsme na panelce vedoucí do tábora. Sláva nazdar výletu, zmokli jsme, ale už jsme tu. Je 20.30h. Ládíček se pomalu probudil. Rychle vyndavám pejsky z auta. A pak hned usušit Ládíčka, dát mu baštu. Zdenda Pospíšil mi pomáhá nakrmit pejsky. Ládíčka zatím hlídají tety od Radky Palízový. Holky moc dík. Pejsci jsou nabaštěný, takže můžu s klidem převlíknout svojí promáčenou osobu. Zdenda mi půjčuje suchý gatě. Nemám náhradní, s tím jsem nepočítala. Celý večer Ládíček řádí jak černá ruka. Usíná až po půlnoci. Nedělní ráno je sluníčko. Dnes nás čeká malý závod. Od 9h jsou starty. Půjčuju si chlaňovku od Petra Guregy a šňůry od Merhyho. Startuju za Ivanem Alscherem. Zapřáhla jsem Františku vedle Emilky a Karličku dozadu vedle Attiby. Po rovince Ivana dojíždíme. Ale do kopce nám mizí. Kára má totiž zaseklá obě zadní kola a do kopce ji musí psové dosti rvát. Nevrací se pakny na kolech. No nic, nedá se svítit. Najednou vidím odbočku do leva, kam bysme měli zahnout. Jenže značka nikde. A proti mně se vrací 3 koloběžkáři. Zase značku nějaká "dobrá duše" šlohla. Tak všichni odbočujeme správně. Po chvíli sjíždíme esíčkem k ostré pravé zatáčce. Jenže zase. Přes cestu je natažené mlíko. Vždyť tudy bysme měli jet. Třeba to pořadatel změnil. Jedeme rovně. Po pár desítkách metrů jsme na panelce kudy už jsme jeli. Takže zase bloudíme. Je tu i Romanka Guregová a Ivan. Velím, že musíme prorazit natažené mlíko. Tak tedy otáčíme spřežení a valíme zpátky až k mlíku. Přetrháváme ho a navazujeme správně. Po sto metrech je značka jak má být svědčící o tom, že jedeme dobře. Tady si fakt v lese někdo hrál se značením. Při otáčení se zamotala Karlička a má postroj stažený přes hlavu. Ale už to nechám. Do cíle je kousek. Františka maká jak barevná vedle Emilky. Holky, fakt dobrý. Jsme v cíli. To byla teda jízda. Vypřahám, krmím a balíme. Ládíček se motá kolem auta, pejsků, tahá stále za sebou kus stake-outového řetízku, furt někam odchází, stále mi ho někdo odněkud přináší. Skamarádil se s Alscherovic a jde na návštěvu do jejich obytňáku. Šupne do koše na prádlo, ve kterém mají Alscherovic jídlo. Nedutá, je ticho jako pěna a ani o něm nevíme. Jee vyhlášení. Vysloužili jsme si 3.místo a máme medaili. Moc pěknou. Je nádherné sluníčko. Kolem 14.hodiny odjíždíme z letiště. Byl to moc pěkný víkend. Zase jsme přišli mezi kamarády na jiné myšlenky.
Všechny fotečky jsou zde:

Husky víkend 2013 Hory u Karlových Varů-začátek

12. května 2013 v 19:07 | Hrobnice |  Dogtreking
V pátek 3.května balím pejsky, Ládíčka a tisíc krámů a valíme směr Hory u Karlových Varů. Je zde Husky víkend a dostali jsme pozvání. Parkujeme na letišti jako při podzimních závodech. Vidím tu Sáru s Merhym, Petra Guregu, Romana Habáska, Kurakovic, přijíždí Radka Palízová s kamarádkama i se Zelím, Zdenda Pospíšil s Luckou a dětičkama, Alscherovic. Je tu i pár čechohoráků od starosty Hor Milana Pokorného. Vybaluju pejsky, Ládíček asistuje. Vše je hotovo, a tak beru tašky a jdeme si najít postýlku do letištní budovi. Bydlím e s Luckou Pospíšilovou a malou sedmiměsíční Emičkou. Večer probíhá příjemně v provizorní hospůdce ve společenské místnosti letištního domečku. Ládík lítá po celé místnosti, leze na gauč, všechno zkoumá, na každýho se směje. Ale spát ne a ne. Usíná až po půlnoci. Roman Habásko vypráví o Rusku a závodě Kalevala. Jsou to teda věci a mráz -38 stupňů zalejzá až do morku kostí. V sobotu ráno máme budíček na 7.h. Nechce se nám z vyhřátých spacáčků. Dětičky rychle nasnídat a šupajda ven. Od 8h probíhá výstava haskounů. Tak to jen po očku sledujeme. Jsou tu také paní doktorky z Brna a berou haskounům krev pro nějaký výzkum. U nás už byli před 14 dny přímo doma, takže odběry mají Hrobníci za sebou. Oblékám hafíky do postrojů, půjčuju si káru a šňůry od Petra Guregy a zapřahám. Po dlouhé době zase "pořádné|" spřežení. Sedmičku. Poprvé zkusím Františku a Karličku. Zdenda Pospíšil se nabídl, že pojede se mnou. Tak jedéém! Kára má zaseklá obě zadní kola, tak to zas až tak nejede. Ale to nám neva. Ba naopak, aspoň se holky učí táhnout. Jedeme vyznačený okruh pro zítřejší závod. Radka jela před námi a nějaký vtipálek odstranil značky. A tak chudák bloudila. Ale už je to v pořádku, a tak se Zdendou pokračujeme. Nejdřív sem zapřáhla holky spolu, ale blimbají tam jak dvě švestky. Tak dávám Františku k Emilce a je to lepší. Občas Zdenda do kopečka slejzá z káry, ale za chvíli jsme doma. Ládíčka hlídali holky od Rádi a on je vysmátý jak lečo. Odpřahám, dávám pejskům pít. Ládíček všemu mému počínání přihlíží a okukuje. Stále někam zabíhá mezi obytňáky a pejsky. Stále mi ho někdo nosí zpátky. Stále někam padá. Je to takovej malej musherek. Chystáme se na dogtrek. Sváča, pláštěnka, plínka. A je to. Růžu oblíkám do postroje, sebe taky. Startujeme 13.30h. Jdeme spolu se Zdendou a Luckou, Didou a Bony a malou Emičkou v cruisru a Idou na odstrkovadle. Vycházíme z aeálu letiště po panelové cestě až k hlavní silnici. Vcházíme na louku. To je teda věc pro moje golfky s 12-tikilovým Ládíčkem . Chvílema ho musím po louce i táhnout za sebou. Makačka jak blázen. Najednou příkop. S vodou. Se Zdendou přenášíme cruisr s Emičkou, golfky s Ládíčkem, odrážedlo, Idu a pak hafíky. Růžu pouštím navolno a ona hupsá přes příkop sem a tam. Tak jsme to všechno přetahali na druhou stranu a můžeme pokračovat. Přicházíme na pevnou cestu. Ida trochu stávkuje. Procházíme kolem motokrosového areálu. Jsme v Lokti. Na obzoru se rýsuje krásný hrad. Fotíme se na památku. Sestupujeme k řece Ohři. Krásný výhled na protější břeh. Je zde přírodní dřevěný amfiteátr. Lucka stále něco fotí, loudá se. Se Zdendou čekáme. Jsme v podhradí. Obchátíme městečko kolem dokola. Vcházíme do zahrádkářské kolonie u řeky. Je tu i stará zahrada od tety, kde jsme kdysi byli s Aki a Kazanem. A hafani zde kdysi zakousli slepici za 400 Kč. To už je historie. Vodácký kemp "Maskáč". Dáváme pauzu. Ládík baští Hořické trubičky, Emička mlíko, pejskové piškoty. Vymýšlíme jak se dále rozdělíme. Zdenda s Idou a Bony to vezme zkratkou 3km do kempu. Já s Ládíčkem a Luckou, Emičkou, Růžou a Didou půjdeme dále těch 22km. Musíme ale hejbnout kostrou. Doteď jsme se trochu courali. Tak balíme a hurá dál.

Karlička

8. května 2013 v 1:10 | Hrobnice |  Dění kolem našich pejsků
Tak jsem to nevydržela a v sobotu 27.dubna jsem spolu s mojí kolegyňkou z práce Kačkou vyrazili s Ládíčkem do Dolní Rokyté k Tomášovi a Katce Nevřelových. Pro Gucci alias Karličku. Ségru od Františky. V práci jsme ještě řešili ucpaného kocoura, Ládíček zatím rozebral půlku ordinace, prošmejdil operační sál i záchod, ztratil čepičku, ochutnal všechny tužky v ordinaci a schodil všechny magnetky na lednici. Ale po úspěšném zákroku, zastávce v Lídlu v Bělé pod Bezdězem jsme dorazili do Dolní Rokyté. Ládíček se okamžitě ujal prozkoumávání dvorku, honění kocoura a kamarádění se se vším, co mělo 4 nohy. Stačil i zahučet do kopřiv a prošmejdit stodolu. Dali jsme kafíčko a naložili Karličku i její ségru Gappu. Tu jsme předali po cestě v Kravařích Pepovi Šlejharovi. Večer nás ještě Kačka pozvala na výbornou pizzu. Pak už jsme valili domů. Karlička dostala novou mističku a boudičku po Esterce. Na památku. Vždyť je to taková malá Esterka, jen má jedno modré oko.Tak ať se ti Karličko u nás líbí.
Ostatní fotečky najdete zde:

Krušnohorský dogtreking 2013-4.díl konec

7. května 2013 v 0:14 | Hrobnice |  Dogtreking
V 6h vstáváme i my. Fakt se nám z vyhřátých spacáčků nechce a nechce. Balíme. Trochu snídaně. Pejskům hrst granulí. Zdenda se se mnou dělí o buchty. Opouštíme náš kravín. Ploužíme se ranním Kálkem. Na konci vesnice je můstek se železným zábradlím. A na něm visí kleštičky K5. Jenže jsou opět plné papírků. Zdenda je dloube nožíkem. Hurá. Zadařilo se. Razíme další "kontrolní zvířátko". A pak už valíme dál. Ze silnice brzo uhýbáme do lesa. Jsou tu nějací lesní dělníci. Snaží se rozpohybovat V3S narvanou dřevem. Funí víc než my. Čeká nás nekonečný pozvolný sestup po silnici k přehradě Kamenička. Hafani táhnou po ránu jako diví. Takže každý je stále okřikuje. Lesem se ozývá:"Yetty, ty magore", "Růžo, pomalu", "Dida, za paty|", "Fídí, netahej". Co Čech, to muzikant. Tedy spíš, co dogtrekař, to jiný povel. Konečně jsme u přehrady zvané Kamenička. Je to 72.km. Dáváme malou sváču. A zase pokračujeme. Čeká nás cesta kolem Třetího, Druhého a Prvního Dolského mlýna. Tam je K6. Zase dloubem papírky. Hned vedle je restaurace. Pěkně zašitá v lese. Zdenda chvátá na záchod. Tak s Romčou schazujeme batohy a masírujem ztuhlá ramena. Yettík během pauzičky projevuje svojí náklonnost paničce neustálým louděním. A přitom štěká. Chudák Romča. Nemůže se ani povrtat v baťohu aniž by si Yettík nemyslel, že loví pro něj něco dobrého.Zdenda se vrací s úsměvem na tváři. Jak málo stačí ke štěstí. Jsme komplet a pokračujeme. Šílené stoupání po silnici do obce Bečov. Proti nám běží dívčina běžkyně. Je vysmátá-běží z kopce. My funíme do kopce. Výtah Růža zase chvíli funguje. Využívám toho a nechám se vytáhnout až na vrchol krpálu. Ještě asi kilometr a jsme ve vesničce Blatno. Je 11h. Jsou tu dvě hospody. Jenže. Jedna otvírá v 15h a druhá ve 12h. Co teď. V té druhé se uvelebíme v předzahrádce. Zdenda jde sondovat. Nebo spíš somrovat. Zda by nám paní kuchařka nedala aspoň polívčičku. Inu zželelo se jí nás. A nebo má Zdenda přemlouvací talent. A nebo jsme fakt vypadali špatně a zdrchaně.Každopádně za 15 minut byla domácí polívka na stole. Teda to je labůžo. A jenom za dvacku. Plný talíř, ochota a úsměv. To se jen tak nevidí. Balíme zase ty šílený stokilový baťohy. Šup s nima na rozbolavělá ramena. Valíme dál. Silnice. To je depkárna. Nebo spíš absťák. Identifikovaly jsme to s Romčou jako Becherovkový absťák. Ptáme se chatařů, kde je tady hospoda. Nikde. No horší zpráva nás už nemohla v tu chvíli potkat. Nedá se nic dělat. Voláme Lucku. Musí nám do nejbližší vesnice dovézt Bechera. Nebo umřem na trati.Domluvily jsme to do Svahové. Jsou to asi ještě 4km. Pochodujeme loukou a bažinou. Hups. A sakra. Zahučela jsem jednou nohou do vody. To je blbý. No tohle fakt spraví už jen Becher. Dohnala nás Juliana. Žene jak blázen. Jde spolu s kamarádem. Ten má hárající samojedku. Takže Yettík zavětří, opírá se do postroje a pronásleduje tu bílou vonící krasavici. Romča za ním vlaje jak hadr na holi. Nestíháme jí. Odpadá Tonda. Za chvíli i Zdenda. Roztahaný průvod uzavírám já s Růžou. Romčo, zadrž! Nebo si uženu psotník. Zachraňuje nás až Svahová. Hned nakraji rodinná hospůdka. A Pospíšilovic fialkaalias Mitsubishi L300 před ní. Tudíž i Lucka. A tudíž i náš zelený kamarád Becher. Jdeme do hospůdky. Je tu krásně zatopíno, příjemný pan vedoucí, pivečko, pizza. Vše levné a dobré. Sympatický pan vedoucí si s námi povídá. Je to zpestření po tom bezhlavém úprku za hormony nabitou čubinkou. Do cíle máme 11km. To už dáme i kdybychom nechtěli. Posilňujeme se Karlovarským pramenem a prcháme směr cíl. Sluneční cesta nás dovede do vesničky Pyšná. Je to opět z kopce dolů. Za obcí uhýbáme doprava do lesa. Dochází nás odpočatí midaři. Závidíme jim ty lehoučké baťůžky. My už se sotva vlečem. Na závoře při vstupu do lesa je poslední K7. Honem dalšího loka ať to už dáme. Mastíme z kopce dolů jak splašení. Jak kdybychom neměli v nohách 90km. Vůně cíle je silná. Už vidíme silnici. A vodní přivaděč. Jsme doma! Třikrát hurá! Zvládli jsme to. V čase 33h 52minut-98km. V kempu se belháme pár metrů k autům. Rychle dolů ty proklaté baťohy. Ha, to je úleva. Pejsků baštu, sundat boty a přezout ponožky. Každý zjišťuje škody na svém těle.Relaxujeme. Večer hospůdka. A schody do hospody pro nás "paraolympioniky" znamenají smrt v očích. Je to asi 15 dřevěných schodů nahoru a 15 schodů zase dolů. Dorazii i midaři Zeťourci. V hospodě debatujeme. Postupně odpadáme. Únava je silná. Tak dobrou noc. Ráno vyrážím hodně brzy domů. Za Ládíčkem. Ten na mě čeká s babi a pejskama.Letos se Krušnohorák moc povedl. Tak spolubojovníci-lidští i psí-díky.
Další fotečky najdete zde:

Krušnohorský dogtreking 2013-3.díl

3. května 2013 v 0:11 | Hrobnice |  Dogtreking
Jdeme asi 2km po silnici. A pak šup do lesa. Překvápko. Palačinková kontrola. A nesmrtelný Honza Moravec v roli palačinkáře. Okamžitě hážu batoh dolů, Růžu uvazuju ke stromu a hurá na palačinky. Nemají chybu. Ani Honza ani palačinka. Je s nugetou. Teda to je bašta. I Romča má boule za ušima. Jen trpělivý Tonda trpělivě čeká. S Yettíkem v lese. Neboj Tondo, taky na tebe zbyde. Jen co Romča dožvejká a vyměníte se v hlídání Yettiho. Posilněni palačinkami vydáváme se zvesela na další cestu. Čeká nás sestup zpět k Jezeří. Rychle to ubíhá a jsme dole. Přelejzáme pár polomů. Pod Jánským vrchem kousek za zámkem je K3. Kleštičky opět špatně fungují. Jsou plné papírků. Stoupáme. Je to vražedný kopec. Musíme se dostat opět na vrcholky. No sláva, jsme tam. Asfaltka. Mám krizi jako Brno. Courám se s Růžou daleko za klukama. Romča jde se mnou a morálně se navzájem podporujeme. Začíná pršet. Sakra. Schazujeme batohy a lovím pláštěnku. Pro mě i pro Romču. Ta svojí zapomněla doma. Samozřejmě Murphyho zákony fungují a pláštěnka je na samém dně batohu. Jak jinak. Takže krámuju. Vše musí ven a pak zase dovnitř do batohu zpátky. Nadávám jak špaček. Asi po kilometru docházíme na Lesnou. Zde na nás čeká Zdenda. Jsme celé šťastné, že ho vidíme. Tonda šel napřed a čeká v Lesné v hospůdce. Je to asi 300m zacházka. Ale nám to neva. Potřebujeme sucho, teplo a jídlo jako sůl. Upsali bysme se i ďáblu. To ani nemusíme. Číšník je moc hodný a pejsci můžou s námi dovnitř. Dáváme pivo a jídlo. Tedy špagety za 58Kč. Porce jak pro dva. Teda to je "žrádlo". Koukáme na televizi. Běží extraliga hokeje a je play off Plzeň-Zlín. To je jasný, že u toho Tonda nesmí chybět. My holky zatím provádíme očistu v teploučké vyvoněné koupelničce. To je žůžo.Krmíme pejsky. Platíme pár peněz-ceny jak před 20 lety, teplo, příjemno. Ani se nám odsud nechce. Vracíme se zpátky na trasu. Hned na rozcestníku Nad Lesnou je K4. Už jdeme s čelovkama. Máme za sebou 50km. Dnešním naším cílem je ještě ujít 10km do Kálku. Prší. Jdeme po rozbahněné cestě. Buch. Zdenda hodil tlamu. Žuch. Tonda hodil tlamu. Oba nadávají a pění jak papiňáci. Za chvíli jsme ve vesničce Svahová. To už dáme. Kluci jdou vepředu. My holky vzadějc. Už jdeme ze setrvačnosti. Mám mokro v botech a je mi zima. Už se vidím ve spacáčku. Panebože, ať už jsme na Kálku. A panebože, ať najdeme nějaký suchý bivak. Aspoň odpočívadlo, zastávku, malou boudičku. Nekonečná cesta lesem. První světýlka. Kálek. Spása naše. Odpočívadlo u cesty plné. Jen dvoje psí oči na nás svítí jak od psa Baskervilského. Zvedá se vítr. Umocňuje zimu. Náhle vidíme velkou budovu. Kravín. Opuštěný. Plný suchého sena. Ježíši, tohle je snad sen. Tady je teplo, sucho, místa habaděj. Honem dovnitř. Už tu někdo v koutě spí. Rychle vybalujem pelíšky, spacáky, pejskům baštu. Vysvlékám mokré ponožky. Hupky dupky do suchých. Ještě se zavrtat do spacáčku. Domlaskáváme i zbytek Becherovky. Tak děcka, dobrou. Usínáme jak v pohádce. V noci Yettík, strategicky umístěný u vchodu, hlásí ještě dvě návštěvy. Je nás tu tedy asi deset lidiček a psů. Pak už spíme jak v bavlnce. Je něco málo před půlnocí. Ušli jsme dnes 60,5km. Kolem 4.h ranní první nedočkavci balí a vyrážejí. Naše skupinka se ještě rochní ve vyhřátých spacáčkách. Nevystrkujeme ani nos. Ještě chvíli zavřít očka.

Krušnohorský dogtreking 2013-2.díl

1. května 2013 v 5:19 | Hrobnice |  Dogtreking
Jsme na 21,5km. Dáváme malý oraz. Yettík loudí od Romči sváču. Také se s Růžou posilňujeme. Kleštičky na kontrole moc nejdou. Jsou plné papírků. Tak to kluci preparují. Za chvíli vyrážíme dál. Jdeme po silnici. Až na Mníšek. Zde uhýbáme ze silnice do luk a pastvin. V dálce jsou vidět větrné elektrárny. Docela jich tu vyrostlo od té doby co jsem tu byla naposledy. Náhle Romča přede mnou dostává "fantas". Zvoní jí kdesi v baťohu mobil. Zastavuje, schazuje náklad na zem a loví. "Hurá, mám ho!" Zvolá vítězoslavně. Jenže buch. A leží v blátě. "Sakra!" Volá Monča. Romča jí do telefonu hned nadává, že kvůli ní má mokrej zadek. Ale jen ve srandě. Krafají. Pokračujeme. Náhle Romča zaječí. Na cestě leží prázdný pytlík od gumídků Trollíků. No to nevěří vlastním očím. To je na fotku. Procházíme Novou Vsí v Horách. Ještě asi 1,45km a jsme v Hoře sv. Kateřiny. Tady bude obídek. V hospodě na náměstí mají otevřeno. Uvelebujeme se na lavicích před hospodou. Pejsky uvazujeme pěkně k značkám, stromům, lavicím. Vzbuzujeme hlavně u místních dětí pozornost. Je to pro ně atrakce. Romča ale na všechny huláká "Toho velkýho nehladit!" Dáváme polívku a malé pivko. To bodne. Na rozcestníku má být K2. Jenže jí někdo šlohnul. Žeby jsme byli v Čechách? No coment. Řádně posilněni se vydáváme na další cestu. Máme za sebou 31,5km. Je asi 15h.