Pište nám komentáře, vždy potěší!!!

Listopad 2013

Hory 2013

18. listopadu 2013 v 0:26 | hrobnice |  Mushing
Jedeme na náš poslední sprintový kárový závod této sezóny do Hor u Karlových Varů. Jedem všichni. Jen starou haskounku Mekí nechávám doma. Už s náma nikam nechce jezdit a raději si zaleze do boudičky a spí a spí. Vyrážím po práci, a tak dorážíme až kolem 20.hodiny. Hned po nás přijíždí Romča. Zatímco vybaluju pejsky, tak Ládíček s čelovkou lítá kolem auta jak bludička. Uhlídat ho potmě je fuška. Jdeme prezentovat do letištní budovy alias hospody. Je tu příjemně teplo až vedro. Vyfasovali jsme s Ládíčkem jeden pokojíček jen sami pro sebe. A máme rovnou "letiště"-dvě postele nalepené k sobě. Bavíme se v hospodě u piva a limči. Pejskové už dávno chrní. Jen Ládíček ne. Padá za vlast až kolem půlnoci. A to ho musím málem zalehnout do klidové polohy vlastním tělem. V sobotu ráno je krásné sluníčko. Půjčuju si káru od Petra Guregy. Je to stará Rajčákova chlaňovka. Brzdí jen zadní kola. A to jen tak, aby se neřeklo. Se Špáčou seřizujeme co se dá. Ale moc se toho seřídit nedá. No neva. Nebudu brzdit. Ještě prostříkávám Konkorem co jde a hotovo. Však to nějak zmáknem. Po mushermeetingu připravuju šňůry, postroje a káru. Ládíčka si bere na starost malá Anďa Bieliková spolu s Idou Pospíšilovic. Holky jsou sice malý, ale šikovný. Postaví Ládíčka v kočárku ke startu a všichni tři fandí. Fotím. Pak už je čas a jde se zapřahat. Zapřahám Růžu, Františku, za ně Emilku s Karličkou, pak samotnou Brownie a dozadu Attibu a poslední Fífu. Jenže sotva jdu pro Attibu, tak škubne a ladným krokem se vzdaluje od šňůr. Letím za ním. Naštěstí očuchává a očůrává co se dá, takže ho lidičky snadno chňapnou a je polapen. Šup zpátky do šňůr dezertére. Start máme vypočítaný. Stojíme na startovní čáře sotva 10 vteřin. A jedééém. Startovní rovinka. Pak sešup a ostrá levá. Zvládáme to s bravůrností tanku. Nejsme nijak zvlášť rychlí. V prvním stoupáku nás předjíždí Habas. Prosviští kolem a je fuč. V nekonečné, snad dvoukilometrové rovince ho vidíme stále před sebou. Pak je stanoviště s Rajčákem a tam nám Habas mizí. Kličkujeme po kypách, přes motokrosovou dráhu, bahno a louže. Pak jsou pastviny a to už je cíl asi kilometr. Dojíždíme už za pěkného sluníčka. Ládíček v cíli fandí. Odstrojuju hafíky a jdu si pro Ládíčka. Spolu s ním ještě fotím dojíždějící závodníky. Odpoledne je závod pro děti. A co se nestane-Ládíček těsně před začátkem usíná. Tak závodí spící v kočárku. Holt tohle je riziko nejmladší věkové kategorie. Jsme první z kočárků a celkově třetí z nejmenších dětí-necháváme vyhrát děti, které běží po svých. Je to tak pro ně spravedlivé. Po vyhlášení jdeme na výlet. Časomíra Zdenda, Martin a Iva, hafo dětí, já s Romčou (+Yettíkem) a Luckou Pospíšilovou. Ládíček se nese u Zdendy na koníčku. Je štěstím bez sebe a skoro nedýchá, jen aby ho Zdenda nesl dál. Potkáváme Keltnerovic rodinku se štěňátkem. Také sei vyrazili na procházku. Odpoledne pozorujeme, jak se někteří odvážlivci uvolili absolvovat vyhlídkový let na motorovém křídle. Je mezi nimi i Šarky. Malý Filípek to pozoruje ze země kam že se to ten taťka vznáší. Večer trávíme na chodbě letištní budovy. Dětičky strašně řádí s dospělýma i sami mezi sebou. Sranda nebere konce. Postupně všechny děti odpadávají. Jen Ládíček ne. Furt lítá na židli a zhasíná a rozsvěcí na chodbě, čtou se pohádky, leze se pod postelema. Pak Ládíček lehne a chrní ve vteřině. V neděli ráno si přispíme, neboť se posunuje čas a můžem o hodinu dýl spát. Řádně toho využíváme. Ládíčka musím budit, spí jak dělník po šichtě. Nasnídáme se a vyrážíme za pejskama. Uděláme jim teplé napájení a jdeme připravit šňůry. Dnes pro změnu při zapřahání zapomínám odepnout Růžu z kotvy. Takže sice pouštím káru, ale Růža zůstává na místě. Naštěstí přilítne Romča a pomáhá mi kotvu odepnout. Ježíšimarjá, já snad neodstartuju normálně. Máme letmý start. Habas nás předbíhá snad úplně ve stejném místě. Růža s Františkou mastí krásně. Franta se rychle zaučuje a já mám z ní radost. I Karlička v druhé lajně táhne jak o život. Dnes je větší teplo, a tak je trochu pomalejší čas. V cíli už na nás čeká Ládíček. Jdeme s Romčou ještě fotit proti cíli. Banda dětí jde s námi. Pak krmím pejsky, balím. Vyhlášení. Nejdříve závodu v Horách a pak i Krušnohorského poháru. V obou jsme třetí v kategorii A, hned po Zeťourcích. Rozdávám závodníkům očkováky, uklízíme, zahrabáváme díry. Opouštíme Hory. Tak za rok zase ahoj. Fotečky zde: