Pište nám komentáře, vždy potěší!!!

Únor 2014

Sněhové hrátky na Moldavě se Zdendou a jeho rodinou

16. února 2014 v 17:58 | hrobnice |  Kamarádi,rodiče a dění kolem nich
V únoru moc sněhu na Moldavě není,ale i tak jsme s Ládíčkem a pejskama strávili pár hezkých chvilek s kamarádem Zdendou Pospíšilem, Luckou a malou Idou a Emičkou. Se Zdendou jsme zapřáhli k Hrobníkům i haskounky Didu a Bony a vyrazili jsme na trénink...
Odpoledne jsme se vypravili sáňkovat a bobovat na Bouřňák na Hrobskou sjezdovku...
A bžunda byla i doma...
Pak jsme sáňkovali i u domečku a také jsme se koulovali...
A nakonec jsme si postavili i sněhuláka. Teda spíš pidisněhuláka...
Dalších pár foteček najdete zde:

Šediváček 2014-3.díl poslední-den třetí a čtvrtý a odjezd

15. února 2014 v 2:45 | hrobnice |  Mushing

Páteční ráno je bez stresu. Ládíček se jako vždy vyspinkal do růžova a jedou s babi fandit k Matoušovi. Já s Hrobníkama vyrážíme na cestu. Sjezdovku vyfičíme dobře, žádné kolo nedře. Ale také nebrzdí. Díky tomu u Rampušáka nestíhám ani rum. Protože prostě nemůžu u něj zastavit. Tentokrát nejedeme kapsu s ostrou zatáčkou u Maruši. Mastíme to rovnou na Luisino. Tam se mi daří jakžtakž zastavit. Je to mírně do kopečka. Dáváme čajík s rumem. Pak pokračujeme. Tohle je pasáž se zasněženou krajinou. Ta se mi moc líbí. Odhaduji, že je to nejvyšší bod trati. Od prvního posedu celkem z kopce. Psi mastí co to dá. Pravotočivá zatáčka káru vynese pěkně do lesa. Pak chvíli klidu. Je taková zima, že i louže plné vody už zamrzli a kára se neboří. Přede mnou Marián Kdýr na koloběžce. Nejdřív mě předjel, ale teď díky nebrždění doháním zase já jeho. Řvu na něj, že mi to nebrzdí, a tak upaluje co se dá. S kopce před pastvinama je to fakt mazec. Jen se držím káry jako klíště. Na loukách si trochu odpočneme. Na Zámečku pauzujeme. Pak už nás čeká závěrečná cesta lesem až k Matoušovi. Tam je dnes cíl. A také moje auto. Dovezl ho tam Pavel od Zdeničky Duškový. Čeká tam i Ládíček s babi. Televize ČT tam natáčí dětský pořad Náš zvěřinec. Později odpoledne dokonce i poskytuju rozhovor do tohoto pořadu. No ale vraťme se zpět k Matoušovi. Sotva dojíždím do cíle, tak mi pomocníci stoupají na káru. Rychle jdu ke psům a vypřahám je. Šup do auta, káru ve čtyřech hážeme na bednu a můžeme vyrazit na stake out. Ještě s časomírou klábosíme snad hodinu. Sleduju dojezdy ostatních. Holger má nové spřežení sedmi malamutů. Stoupám mu na káru, aby si mohl odpřáhnout psy. Má na káře obloukovou brzdu, a ta je v těchto podmínkách k nezaplacení. Odpoledne blbneme s Ládíčkem. Na památku jsme si koupili keramický zvoneček s vlkem a mističku s kočičkou. Ať máme na co vzpomínat. Dnes jdeme všichni brzo chrnět. Oficiálně byl dnes Šediváček ukončen. Zítra se jede jen neoficiální kolo pro diváky.
Jako obvykle je sobotní ráno zalité sluncem. Ti diváci mají zkrátka vždy na to sluníčko štěstí.Mrzne až praští. Beru foťák. Sjezdovku vynecháváme. Dnes je zde plno diváků, a tak jedeme obklikou lesem. Je to koryto, které se snad dá jet jen nahoru. Dolů by to byla sebevražda. Číhá tam kameraman Liborek jako dědeček hříbeček nenápadně v mechu a kapradí Držíme se tak nějak spolu s Láďou Urbáškem a Coryšou na koloběžce. Na Luisině obvyklý čaj s rumem. A pak moje oblíbená zasněžená pasáž. A neoblíbený sjezd za prvním posedem. Ve sjezdu potkávám koloběžku. Lucka Pospíšilová s holkama. Naštěstí mi uhýbá do lesa. Dnes to fakt fičí na tom umrzlém sněhu a ledu jako raketa. I závěrečná pravotočivá zatáčka je dnes fakt "hustá". Vynáší mě to několik metrů do lesa. Teda to je mazec. Před pastvinami je to opět šílené. Ale zvládáme to. Zámeček. Tady nás dojíždí duo Brzkovic Klárka a Pavel. Jedou spolu na jedné káře. Pokračujeme. Dnes odpřahám zádové šňůry psům už před křížkem. Růža blbne a tak bereme jeden malý stromek trochu s sebou. Ach jo Růžo. U Matouše mám opět auto. Tentokrát mi ho tam dovezl Milan Petruželka. Můj Ledovkový parťák-přijel se na Šediváčka juknout na víkend. Fotíme se na památku u Matouše-naše celá letošní výprava-máma, Ládíček a já.Odpoledne vše balíme. Je vyhlášení. Mrzne šíleně. Pak už hupky dupky do Kristýny. Pochutnáváme si na moc dobrém věnovaném vepřovém koleni. Dnes jela většina lidí domů. My zůstáváme do neděle. Je sranda. S Liborkem a Vilíkem kecáme při dobrém pití až do brzkého rána. Pak očista a nakutě.
V neděli ráno je mínus 18 stupňů. Dobaluju poslední věci, loučíme se a frčíme domů. Byl to letos zajímavý zážitek a určitě se jen tak opakovat dlouho nebude. Zase nová zkušenost a posunutí hranic možného o trochu dál. Děkuji mojí mámě za to, že to s námi psychicky i fyzicky přežila. Jindrovi Horovi za krmení Mekí, Wulfí a Fíka a za udržování tepla v baráčku. A pejskům za to, že opět nezklamali a vždy mě celou a zdravou dovezli domů.
Pár foteček ještě zde:

Šediváček 2014-2.díl den druhý čtvrtek

7. února 2014 v 6:05 | hrobnice |  Mushing

Ve čtvrtek je druhý den závodu. Od rána zkoumám káru. Celou noc stála na zadních opřená o auto, prolejvám lanka lihem. Jenže. Sotva ji postavím a šlápnu jednou jedinkrát na brzdu, tak je kolo opět zaseklý. Rychle ho rozebírám a zprovozňuji. Jenže tuším, že dnes to bude na trati s károu "zábava". Beru s sebou do baťůžku klíč č.13 na lanka, č.19 na šrouby u kola, kladivo, kleště. Pojízdná dílna. Sotva vyrážím ke startu, tak se kolo znovu blokne. Opravuju hned na startu, pak hned po ujetí pár metrů po startu s pomocí časomíry, pak ještě asi 100m po startu s pomocí Pavla od Zdeničky Duškový. No nakonec mi nezbývá, než spolu se psama vydřít nahoru kopec k Matoušovi. Tam s Kvakinem a jeho pomocníkem a nějakým divákem převracíme káru na bok, psy zašprajcuju o ohradu,vytáhnu nářadí, kolo šup dolů, rozhýbeme kladivem co se dá, pán z obecenstva mi povolí brzdová lanka na maximum a s pomocí bóží a všema svatýma pokračuju s nebrzdí károu dál. Kolo se točí, holky vymakaj sjezdovku nahoru, ale fakt ta hromada šrotu zvaná kára nebrzdí ani trošičku. Ani jedno kolo. No možná jedno přibržďuje. Ale musíme to zvládnout. U Rampušáka sotva zastavuju a stíhám jentaktak dát ruma na nervy. A holky mě táhnou dál. Vracečku zvládáme bravurně. Na Luisině dávám čajík s rumem. Trasu lesem ve vyjetých kolejích vnímám jen jako zrychlený film. Včera zde skončil svůj závod Zdenda Gregor. Urval přední kola na káře. Ani nevím jak a celí a zdraví se ocitáme na louce před zámečkem. Jsem vyklepaná od výmolů jak řízek, zápěstí na rukou mám v křeči od držení řídítek. Na Zámečku dávám koláč a čaj s rumem. Teď se pomodlím a čekají mě nejhorší sjezdy. Dva "skopce za domečkem"(nějaké stavení u cesty), jak já říkám. Psi to stíhají. Pak od křížku k Matoušovi. To ještě jde. U Matouše mě pomocníci pomáhají držet káru. Odpřahám psům zádové šňůry. Tak a teď psové držte palce. Řítíme se dolů ze sjezdovky střemhlav. U malé chaloupky asi v půlce sjezdu se kára rozvalí neskutečným způsobem. Přejíždím si šňůru pravým předním kolem. Růža je na úrovni zadních kol káry. Ostatní psi za ní v chumlu utíkaj co můžou. Jen Attiba nestíhá...V cíli je dobrej. Jen já sem na zhroucení. Hurá. Přežili jsme to. Obstarávám psy, pomuchluju Ládíčka a na chvíli hupsnu do Kristýny. Dozvídám se, že podobným způsobem sjíždělo sjezdovku hodně lidí. Janička Zetků nabrala i stromek. Palíza zase brzdil pomocí plaňky z ohradníku. Naštěstí pořadatel Pavel Kučera rozhoduje, že zítra je cíl u Matouše. Je to jasný. Dovezu k Matoušovi auto a tam psy naložím. Odpoledne s babi a Ládíčkem vyrážíme na procházku k chalupě zvané Kozí chlívek. Ta je těsně před Deštným. Ládíček jde po svých a dělá lumpárny. Večer je přednáška Dr.Jerryho Vaňka o masážích kloubů u psů. S kameramanem Liborkem a Vilíkem kecáme při zelené až do druhé hodiny ranní. Dnes si to všichni zasloužíme za statečnost.

Šediváček 2014-1.díl příjezd a den první středa

2. února 2014 v 3:15 | hrobnice |  Mushing

Letošní Šediváček je extrémní a vyjímečný. Nikde není sníh. Ani v ČR. Ani nikde jinde moc v Evropě. Pořadatelé rozhodují, že si máme s sebou vzít káru i sáně. U mě dost problém. Nakonec to řeším tím, že si od kamaráda Jindry Hory půjčuju pidi vozík. A na něj nakládám saně. Vozík má malá bantamová kolečka a konstrukční rychlost 70km/h, tudíž s ním nesmím na dálnici. Káru nakládáme spolu s Jindrou na auto. Je úterý poledne a naloďuju Ládíčka a mámu a tisíc igelitek a maxi tašku od mamuši. Naštěstí mám v autě volný jeden box po Wulfince a Fíkovi, kteří zůstávají doma. Tak tam ukládám věci na psy. A v autě je tudíž víc volno na mámi "loďák". A jedem. Přes Litoměřice, Zahrádky, Mladou Boleslav, Jičín, Hradec Králové a Dobrušku. Za necelých 7h jsme s malou zastávkou za účelem naložení Ládíčka a mámi v Deštném. Hurá. Stake outuju vedle Zeťourků, Vítka Kolátora a Romana Kronuse. Akorát vybaluju pejsky a mastím na musher meeting. Právě včas. Dozvídám se, že se ve zítra ve středu pojede po sjezdovce nahoru na Luisino. Poté na Marušu. Tam bude vracečka (dle videa z pořadatelské čtyřkolky dost děsivá). Ledopádem zpět na Luisino a poté lesem na Zámeček a šup k Matoušovi a skopečkem k cíli ke Kristýně. To bude mazec. Cca 21km. Sice krátká vzdálenost, ale bude to výživný. A taky že jo. Chvíli kecáme večer v Kristýně. Hlavně se zase po roce vidíme s mojema klukama zlatýma kameramanskýma Liborkem a Vildou. Morálně se připravujeme na zítřek. Ubytování máme v penzionu Lenka hned nad Kristýnou. Je to tam parádní. Klid a ticho. Jsou tam ubytovaní hodně lidé s dětmi, a tak si ve společenské místnosti děti můžou spolu hrát. V plně vybavené kuchyňce se dá uvařit polívka, čaj i teplé jídlo. V malém dvojlůžáčku rozkládáme s pomocí nějakého cizího tatínka cestovní postýlku pro Ládíčka. Je to rébus i pro něj. A může se spát. Ládíček plný dojmů padá za vlast a chrní až do rána. No máma ostatně taky. Středa ráno. Starty od 10h. Moje kategorie LU hned mezi prvními. Odjíždí Janička Zetků, Vítek, Vašík a pak zapřahám já. Jenže chybička se vloudila. Když mám už zapřaženo 5 psů, tak zjišťuju, že jsem si nechala z domova šňůry na šestku. Jenže nás je sedm. Jak měla Brownie prokouslou packu, tak týden netrénovala. A já zapomněla šňůry vrátit do původního stavu. Takže honem zase vypřahám. Navazuju jeden sled navíc. A znova zapřahám. Teda Hrobnice, ty si hlava! Na start přijíždíme pozdě. Ale nic se neděje. Zdenda nás odstartuje. Škrábeme se k Matoušovi. A pak nekonečnou šílenou sjezdovkou nahoru. Pravé zadní kolo se zasekává. Dělalo to i předtím, ale teď v tom strašlivém krpálu je to znát desetinásobně. V jednu chvíli se i zastavujeme a couváme. Vší silou rvu káru spolu s holkama nahoru. Je nás štrúdl. Jeden závodník za druhým. Všichni máme tak nějak stejnou "škrábací" rychlost v tom stoupáku. Táák a jsme nahoře. Frčíme k Luisinu. Kolem nás profičí Palíza na lehké káře. Trochu mu tu lehkost závidím. My s naším kolosem se pomalu šineme k Rampušákovi. Těsně před ním nás Bohoušek Řepík pokynutím ruky varuje. Jsou tam příčně přes cestu rigoly jak od tanku. Naházeli tam sice klacky a prkna, ale to je jak prd. Kára skáče půl metru vysoko. To je na rum. U Rampušáka je ho vždycky dost. Pak mírně stoupáme Pod Marušu. Tady je mraky pomocníků. Zatáčku vracečku zvládáme skoro na jedničku i bez nich. Růža je šikovná. Náš průjezd snímá kamera, kterou mi Vilda umístil na řidítka káry. Naše jízda je však tak krkolomná, že kamera neustále padá ze své rovné polohy na všechny možné světové strany. Od Maruši sjíždíme ledopádem cestou necestou. Najednou u cesty stojí polka s pětkou ohařů. Ptám se "Problém?" Ona že jo. Přejela si předním kolem šňůry a není schopná se z toho sama dostat. No tak teda jo. Ve sjezdu je dost problém káru zastavit. Říkám jí tedy "Moment". Popojedu ještě k nejbližšímu stromu. Z baťůžku vyndavám vodítko a káru přivazuju ke stromu. Růžu za krčák kotvím kotvou v protisměru. Jdu polce pomoct. Nechala jsem na káře rukavice. Ale vracet se nebudu. Holýma rukama beru její šňůry s pěti psama a vší mojí Hrobnickou silou je rvu zpátky. Musherka se snaží povolené šňůry přejet zpátky a vymotat je z kola. Daří se. Pomalu psy povoluji. Ale ona stojí. Má zablokované přední kolo od ruční brzdy. Zkouší káru rozjet. Pomalu se suneme z kopce. Já stále držím v rukách šňůry s jejíma psama. Holka dělej, už je dlouho neudržím. Konečně kolo povolilo a kára vypálila jak z děla. No uf. Tohle jsme zvládli. Odvazuju svojí káru od stromu a Růžu odkotvuju. Škub. A vypálíme taky. Na Luisině polku dojíždím a dáváme čaj s rumem. A nebo spíš rum s čajem?! Pokračujeme. Lesní cesta je nejdřív hezká. Ale potom narážíme na obrovské koleje od traktoru. Plné vody. Růža s Františkou najednou zahučeli do prohlubně až po hlavu! Teda páni. A za nima kára. Potopila se i celá zadní velká autoškola. Hmm. Voda natekla do brzd. To bude síla. Pořadatelé tu prý převrátili i motorovou čtyřkolku. Řítíme se dál lesem až na pastviny. Zde je trochu klidnější úsek až k Zámečku. Zde opět rumová kontrola. A tentokrát i se štrúdlem od paní domácí ze Zámečku. Dáváme pauzu. Pak lehkým smykem elegantně prolítneme pravotočivou zatáčku a mírným klesáním i stoupáním pokračujeme dále. U domečku trochu sešup. A pak ještě jeden delší. A jsme před křížkem a pak už jen pár set metrů k Matoušovi. Tady už nám fandí Ládíček a babi. Odpřahám psy ze zádových šňůr a padáme s přibrzděným jedním zadním kolem k cíli ke Kristýně. Uf. Jsme tu. 21km za 1h 50 minut. To jde. V tomhle terénu a profilu. Vypřahám holky a Attibu. Když je nakrmím, tak mastím za Ládíčkem. Zjišťuju, že mi zamrzla lanka k brzdách. To je průser. Zmáčknu-li brzdu, tak se kola zaseknou. Když povolím lanka, tak zase ani jedno kolo nebrzdí. Spolu s Vítkem a Zeťourkem odmontujeme zadní kola a prohlížíme pakny a buben. Tam zádrhel není. Vše je v těch proklatých lankách. Nakonec stavíme káru na zadní a opřeme ji o auto. Prolívám stříkačkou lanka lihem. Tak uvidíme. Problém s brzdama má ¾ mustrů a jejich kár. Odpoledne a večer uplynou v příjemné atmosféře. Večer má americký veterinář s českými kořeny Jerry Vaněk přednášku o psech a různých typech postrojů. Překládá Jana Henychová. Řádně se posilňujeme na příští den. Ládíček si večer hraje s dětma na Lence. A pak zase chrupky do hajan.