Pište nám komentáře, vždy potěší!!!

Duben 2014

Krušnohorský dogtrek 2014-začátek

30. dubna 2014 v 0:07 | hrobnice |  Dogtreking

Tak je to tady. Krušnohorák. Začínáme ve čtvrtek 24.dubna tím, že se všichni slejzáme v autokempu v Oseku. Pro mě je to trochu krkolomné.Ačkoliv jsem coby kamenem dohodil. Mám šichtu do 20h.Pak rychle do Teplic. Nabírám babi a Ládíčka a honem na Moldavu. Bafnu Růžu a baťoh a soused Jindra mě odváží dolů do Oseka. Sečteno, podtrženo-je 22h. Setkání s Romčou a Tondou a taky se Zdendou a Luckou Pospíšilovic. S nima jsme se neviděli plných 6 dní! Haha. Romča vše zařídila a máme mapu a itinerář. Prezentace pro opozdilce je až ráno. Takže 95,5km. To nebude sranda. Ty jo a přes Moldavu. Tak hajdy do hajan do bubliny. Ráno vstáváme brzy. Růža hajá u Romči v autě. Je tu Lentilka a Fidorka. Sobotní ráno slibuje pěkný den. Balíme spacáky, oblepujeme nohy, jdeme se doprezentovat. Romča ještě balí nezbytnou opici od Andi, nepostradatelnou, ba povinnou Becherovku (mám taky jednu), tužku na oči a rtěnku. No a můžem vyrazit. Je 7.55h. Jdeme spolu naše dogtrekařská parta-Zdenda s Didou, Tonda s Fidorkou, Romča s Lentilkou a já Hrobnice s Růžou. Bloudíme hned na začátku. Jdeme stále po žluté, místo abychom přešli na naučnou stezku. Takže hned si zacházíme asi kilometr.Stezka není až tak dobře značená, takže po chvíli opět váháme kudy jít. Nakonec volíme širokou cestu před úzkou cestičkou. A volíme správně. Máme výhledy na Osek. Starý skokanský můstek-historie. Pak se cesta zužuje sotva na jednoho člověka. Kamení klouže, přelejzáme padlý strom, Romča panikaří-kloužou jí kecky a má hrůzu že sletí ze strmého srázu. Neboj, Romčo. Stezka se zase rozšiřuje. Ale furt funíme do kopce. Lije z nás jak "z vola". Teda to je nekonečné. Konečně Dlouhá louka. Dáváme malou zastávku na pití. Pokračujeme vesnicí stále nahoru. Osvěžení psů i lidí u pramínku. Zdenda si chrstne vodu na hlavu-prevence úpalu. A jsme nahoře. Pokračujeme na Vlčí horu. Je zde vysílací věžička. Mineme věž a jdeme po široké tvrdé cestě. Romča dělá hygienickou zastávku na 10.kilometru. Lentilka mezitím hlídá baťoh. A Růža hůlky. Studentská pečeť nás křísí. Jde se nám lehce. Kluci na nás čekají opodál. A pro změnu se osvěžujeme ze Zdendovo placatice. Klesáme do Meziboří. Cesta je krušná. Nejdřív Romča hází tlamu. Uklouzlne na blátě a plác. Leží natažená jak beruška. Tonda prohlásí:" Romčo, ty si zmačkala láhev!" To je celá starost o jeho drahou ženušku. Je to sranda. Ale až s odstupem času. V té chvíli Romča umírá. Na nohu nedošlápne. Bolí jí lítko. Pomalu ho statečně rozchází. No a je to, si holka šikovná. Pokračujeme. Ale zase bloudíme. Modrá nám někam utekla. Ach jo. Zase si zacházíme. To by bylo, abychom neušli tu stovku místo 95km. Konečně jsme v Meziboří. Klesáme městem až na nejnižší bod obce-městský úřad. A pak zase po kraji silnice nahoru. Teda to je štreka. Sluníčko pálí, místní obyvatelé mají strach o naše čtyřnohé miláčky (my dvojnožci je až tak netankujeme). Konečně se dobelháváme ke stadionu. A je tu zase les. Příjemný stín. A z kopce. Ale dost krkolomně. Chvíli po rovině. A pak krkolomně znovu. Ale tentokrát se drápeme do kopce. Hafíci táhnou jak výtah. Pašáci. Potkáváme staršího pána, jde z kopce a nese dřevěnou bedýnku se štětci a barvičkami. Byl značit trať a obnovoval turistické značení. Dáváme řeč. Prý to tu zná a příjde bouřka. Já říkám, že to snad ne. A on jo a že bude stát zato. Ještě v tu chvíli netuším, že pán má svatou pravdu. Konečně se vydrápeme přes Rašov na Klíny. Je tu lanovka. Krásná sedačková. A u silnice hospoda Stará škola. Naše záchrana. V poslední chvíli před vypuštěním duše.20.km

Malý dogtrek Jarním Šluknovskem-2.díl konec

23. dubna 2014 v 4:20 | hrobnice |  Dogtreking

Cestou dolů potkáváme, a to hnedle dvakrát, žlutý tírák Man přestavěný na výletní autobus. Vozí lidi nahoru na Hvozd. Řidič má mikrofon a výletníci to mají i s výkladem. Na náměstí v Hainu mají trochu zmatek v turistických značkách. A tak Zdenda vytahuje mapu. Chvíli do ní čučíme. Pak se rozhodujeme pokračovat po silnici směrem na Stern a Jonsdorf. Zde narážíme na dva pěkné pasoucí se oslíky. K čemu chová člověk osly? No asi stejná odpověď jako k čemu si mi držíme smečku psů. Ještě foto oslíků a jdeme dále. Zase trochu zmatku ve značkách. Ale nakonec se dohrabeme přes Krkavčí kameny Rabensteine na Falkensteine. Zde je vysoká skála a na ní horolezci. A hlídací pes pod skálou. Střeží baťohy a další horolezecké potřeby. Našim psím holkám se chlupáč moc nelíbí. Jsou celé napružené. Se Zdendou slézáme kus pod skálu k rozcestníku, kde je další kontrola K13. Poznačíme si do našich kartiček čas. Oblejzáme skálu a dostáváme se opět na státní hranici. Čeká nás cesta lesní pěšinou. Zprvu trochu bahnitá. Až z toho má Růža bahenní podkolenky.Jsou to holt lužní lesy. Vždyť jsme přece v Lužických horách. Dostáváme se do Waltersdorfu. Zřejmě bývalé celnice. Jsou tu různé pozůstatky hraničního přechodu v podobě památníku a různých značek a nápisů. Jsme u chaty Wache-23,3.km. Ovšem teď to bude výživné. Máme před sebou nejvyšší vrchol Lužických hor-vrch Luž 793m n. m. Tak teda jo, jdeme na to! Holky zaberou a máme psí výtah. Hodně funících turistů nám ho závidí. Holt tahací psi. Ale i tak nám kopec dává zabrat. Ale ty nádherné výhledy do údolí stojí za to. Nahoře si zapisujeme další kontrolu K14. Chvíli posvačíme a hledíme do dáli. Jen toho oparu je škoda. Tak jsme se pokochali a šupito presto dále. Čeká nás poslední německá kontrola na rozcestí v Neu Sorge a hajdy do Čech. Cesta je teď většinou z kopce. A tak se hafani učí "pomalu" či "za paty". Už si vedou obstojně. Lezeme po kamenitých či dřevěných schodech. Vzpomínáme se Zdendou na loňský velikonoční dogtrek na Šluknovsku. Tenkrát jsme šli tyhle podobné krkolomné schody ve sněhu a ledu a klouzalo to jako blbec. Až jsem často pouštěla Růžu navolno, aby mě nestrhla. To letos je to "brnkačka". Schwarze Tor-Černá brána. Poslední německý rozcestník. A pak už Česko. Na kontrole K 16 Pod Ptačincem nalézáme jen tuhu místo tužky. A o kousek dál na nás čeká tajná kontrola u silnice u Lesné. Překvápko. A hlavně občerstvení. Je to náš 31,4.km, a tak máme nárok na trochu odpočinku. Růžu a spol uvazujeme u stromů a dáváme jim sváču. My, lidičky, si sedáme na lavici a cpeme se. K tomu pivečko. Mají tu i velký samovar a vaří výborný "čajovníkový" čaj. Z čeho se skládá nevíme-tajemství šéfkuchaře. Spořádáme sváču. Zatím se na kontrole zastavují stovkaři. Jsou v různém stádiu únavy. S jedním z nich nakonec vyrážíme na další cestu. Drží se nás až do Jiřetína pod Jedlovou. Tady mizí v nějakém vietnamském krámku za účelem doplnění proviantu. Na náměstí odbíjí na kostelní věži 18 hodin. Musíme přidat do kroku. Máme před sebou asi 9km a musíme je zvládnout do 20 hodin. Do tolika máme být v cíli v Krásné Lípě. Takže mastíme cyklostezkou do Horního Podluží. Šup přes koleje. Dále do polí, kde je pár domečků. Jmenuje se to tam Světlík. A mají zde krásný větrný mlýn jak z pohádky. Ten si musím vyfotit. Pak do Studánky a kolem Pramenů Křinice. Zase nás na dohled stíhá "náš" stovkař. Zřejmě posilněný od vietnamců nás dohání.Klesáme k silnici. Vcházíme do Krásné Lípy. Ježíši to je městečko dlouhé jak tejden. Fakt nekonečné. Místy dost rozbité baráky. A kupodivu bydlí tam lidi. Konečně se vyloupneme na náměstí. Na kostelních hodinách nám to ukazuje 19.50h. Tak jsme to akorát stihli. 100m od náměstí je hospoda u Kuruce. To je oficiální cíl naší trasy. Ušli jsme 42,8km. Od pořadatelů dostáváme pamětní list. I Růža a ostatní hafíci. K tomu ještě turistický upomínkový odznak a 20Kč poukázku na občerstvení. Dávám kofolu, Zdenda s Luckou polívku.Dojídáme zbytky svačiny. Promýšlíme další postup. Teď už nejkratší cestou "domů" do Mikulášovic. Je to 14km. Nasazujeme čelovky a ve 20.30hodin opouštíme hospodu. Už jsme se trochu rozseděli, a tak se hůř rozcházíme. Fakt lazaři. Procházíme až na druhý konec Krásné Lípy a pokračujeme přes Krásný Buk. Za ním trochu tápeme. Nemůžeme najít ve tmě značku. Ale potkáváme další turisty a ti nás navedou. Lucce dochází baterky v čelovce. Ale Zdenda má dobrou a svítí nám na cestu jak sluníčko. Drží se nás opět "náš" stovkař ještě spolu s kamarádem. Až do obce Vlčí hora. Naštěstí nemusíme na samotný nedaleký vrchol Vlčí hory s rozhlednou a pokračujeme lesem. Zde se odkloňujeme od turistické trasy KČT. Nás čeká obec Brtníky. Už lezu nadoraz. Nějak mi nesedla kofola a udělal se mi šutr v žaludku. Dolejzáme do Brtníků na verandu místního hostince. Baťohy dolů a natahujeme se na dřevěné hospodské lavice. Dává se do nás zima. Nebo zimnice? Hodiny odbíjejí 22h. Naštěstí Zdenda zdvihá morálku družstva a velí k ústupu nejkratší cestou domů. Tj. po kolejích. Dovlečeme se v dost zuboženém stavu všichni tři k přejezdu. A hups na koleje. 3km po kolejích je strašlivá pakárna. Člověk nemůže udělat delší krok a cupitá jak baletka. I psům se z těch pražců za chvíli dělají mžitky před očima. Je to trasa místní lokálky a v tuto nekřesťanskou hodinu zde nepotkáme živáčka natož vlak. Držíme se zuby nehty a ťapeme jeden za druhým. Vzývám bohy a všemožné jiné bytosti, aby už byl konec kolejiště. Sláva. Vidím první světýlko. Mikulášovice. Za chvíli slejzáme na přejezdu na normální cestu. K chalupě je to 200 metrů. No to už byla krize jako Brno. Je 23.45h. Rychle občerstvit a zabivakovat Růžu. A pak už sebe. Chuť k jídlu se jaksi vytratila. A tak jen černý horký čaj a zalejzám do pelechu. A do rána nevím o světě. To byl teda boj. Dali jsme 57km za 15 a 1/4 hodiny. Ráno kupodivu je stav mého těla o 100% lepší. Jdu za Růžou. Ta je veselá a nejeví známky únavy. Dáváme snídani a razím domů za Ládíčkem a hafíkama. Byl to pěkný výlet a už se těším na stovku na Krušnohorák. Asi mi rychle otrnulo. No, asi už sem prostě taková.

Malý dogtrek Jarním Šluknovskem-1.díl

21. dubna 2014 v 23:51 | hrobnice |  Dogtreking

V sobotu 19.dubna všichni ráno chrní. Jen já mám budík nastavený na 3.45h. No asi nejsem normální. Ale vstávám, oblepuju prsty na nohou náplastí, nakrémuju nožky, rychle baťůžek do auta, věci pro Růžu, rozespalou Růžu, pak spícího Ládíčka. V 5h předávám Ládíčka babi v Teplicích. Oba ještě hupsnou do pelechu. A já mastím směr Děčín, Česká Kamenice, Krásná Lípa a Mikulášovice ve Šluknovském výběžku. Od Moldavy 110km.Lehce po 7.h jsem na místě. Tam už čeká Zdenda Pospíšil s Luckou a haskounkama Didou a Bony. Mají zde rodinnou chaloupku. Naskládáme se všichni i se psama do mitsubishi L300 zvaného Fialka a razíme směr Rumburk a ještě trochu dále. A to až do Svoru. Jede s námi i příbuzná Jana, která vytažena násilím z postele a mající na sobě pižámko a bačkůrky, je ochotná se s Fialkou vrátit do Mikulášovic na chatu.Trochu bloudíme a hledáme nádraží ČD ve Svoru. Nalezáme tohle bohem zapomenuté nádraží po krátkém pátrání a doptávání se. Vyskládáme sebe, psy a batohy. Rychle prezentujeme sebe i hafíky v nádražní hale z doby socialismu. A razíme. Zvolili jsme trasu dlouhou 43km s cílem v Krásné Lípě. A pak nás čeká ještě 14km pěšky "domů" do Mikulášovic. Takže celkem 57km. Vycházíme v 8.30h.Zezačátku mažeme rychle Svorem, přes rozestavěnou silnici do Rousínova a na zbořeninu hradu Milštejn. Fotíme se u skalního útvaru a blátivou cestou lesem kráčíme k přehradě Naděje. Odtud lesem do kopce. Je to samý polom, větve, popadané kmeny. Psové se už srovnávají, neškubou a táhnou plynule do kopce. Z kopce si Růža oživuje povel "pomalu" a haskounky "za paty". Přicházíme do Horní Světlé. Odtud sešupem po silnici asi kilometr do Dolní Světlé. Hned zkraje se nabízí restaurace s názvem Stará hospoda. Naše první kontrola-oficiálně K12. A také náš 9,4.kilometr. Uvazuju Růžu k zábradlí mostu hned vedle Didy. Lucka hlídá venku psy. My se Zdendou jdeme do hospody pro razítko na naši kartičku. Kolem hospody i uvnitř se různě zjevují jak mi říkáme "marťani"-nebo-li stovkaři. Zkrátka závodníci, kteří vyšli již o půlnoci a jdou či běží trasu 100km. Jsou to vesměs oelasťákovaní hubení sportovci s camelbackem na zádech či na břiše a s hadičkou namířenou k puse. Nemají vůbec žádnou výbavu, jen možná jednu musli tyčinku a jedny náhradní fusekle. Jsou už v různém stádiu opotřebování, únavy a deliriu. Někteří jen proběhnou kolem a nepřítomně pozdraví. Evidentně jsou myslí někde jinde než na zemi. Dávám holkám psím kus svačiny. Všem třem musím rovným dílem, aby neprotestovaly. I sobě dopřávám kus rohlíku a minerálku a nám všem třem lidem trochu rumu z placatice. Jsme osvěžení. Pokračujeme. Krompach. Malebná vesnička stále mírně do kopce. Mají zde krásnou ručně malovanou mapu okolí, místní požární zbrojnici, požární nádrž skýtající haskounkám koupel a roztomilou psí boudičku pro psa Roníka i s pidisatelitem. Všude visí velikonoční výzdoba. Pozorujeme zahradničící lidičky a chalupáře. Na konci vesnice začíná státní hranice s Německem. Jdeme po "čáře" lemované hraničními kameny. Strmě stoupáme. Leje z nás jak z konve. Záda propocená durch. Ale hafani nás táhnou úplně ukázkově. No sláva, jsme u rozcestníku. Název Pod Hvozdem. Je zde další kontrola s fixkou. Tzv. "fix marker". To znamená tužka přivázaná k rozcestníku. Zapisujeme si s ní čas do kartičky. Oficiálně K11. Lucka připravuje pytlík se sváčou. Čeká nás totiž vyhlídka Hvozd. 749m n.m. A pěkně větrno. Tak ať je vše připraveno,aby nic neuletělo. Hrabeme se asi půl kilometru po kamenitých schodech rovnou k nebi. Tedy spíš k Hvozdu. Jsme nahoře. Odměna je nádherná. Výhled na všechny světové strany. Škoda jen, že je opar. Byla by totiž vidět i 64km vzdálená Milešovka, nejvyšší vrchol Českého Středohoří. Takhle vidíme jen nad mraky trčící Ještěd, hrad Bezděz a 11km vzdálenou horu Klíč u Cvikova. Fotíme, svačíme. V německé horské chatě kupuju svojí první německou dřevěnou turistickou placku Hochwaldbaude. Mám z ní velikánkou radost. Chvíli se kocháme a odpočíváme.Ale konec lenošení a hajdy dále. Jsme na 14,8.km. A čeká nás prudký sestup na německou stranu do vesničky Hain.

Sobotní lenošení

13. dubna 2014 v 15:17 | hrobnice |  Ládíček Hrobníček a jeho mamina
Tuhle v sobotu se nám s Ládíčkem nechtělo nic dělat. Asi jarní únava. Tak jsme vymýšleli blbinky...
Koukali jsme na pohádky...
Pak jsme přeci jen šli s Ládíčkem zkoušet jezdit na velkém odrážedle. Trénujeme na to, aby Ládíček zvládl malý dogtrek na hasky táboře v květnu bez kočárku.Zkusíme už jít s odrážedlem a až nebude moct, tak příjde na řadu krosnička...
Ještě pár foteček zde:

Pískoviště

8. dubna 2014 v 21:13 | hrobnice |  Ládíček Hrobníček a jeho mamina
Každé pořádné dítě,zvláště pak vesnický kluk, má mít pískoviště. Tak jsem vzala pytel od psích vloček a jela do stavebnin. Ptám se pána, který vyřizuje přání zákazníků, že bych potřebovala jen trochu písku do pískoviště a že mám pytel a kolik si toho tak lidi berou. Pan prodavač říká, že do pytle se vejde tak 50kg. Já na to, že bych si vzala teda půlku, abych to nějak pak unesla. V ruce žmoulám dvoustovku a čekám jakou hroznou sumu mi sdělí. A on "7Kč". Hmm, "tak to nechte na 10", říkám velkoryse. No a nakonec mi do pytle házel lopatu za lopatou, až to mělo stejně těch 50kg. Nemohla sem to fakt unést. Takže 50kg písku za 7Kč. No nekup to. A jakou měl z toho Ládíček radost...
A trochu foteček ještě zde:

Ještěrka

6. dubna 2014 v 23:25 | hrobnice |  Domácí havěť
Jdu si takhle jednou z odpolední a v naprosté tmě si u mě před barákem hoví tahle malá ještěrka...
A dále zde: