Pište nám komentáře, vždy potěší!!!

Červen 2014

Schůze na Hřebečné 2014

29. června 2014 v 17:57 | hrobnice |  Kamarádi,rodiče a dění kolem nich

Rok s rokem se sešel a je tu zase Valná hromada našeho Krušnohorského klubu na Hřebečné. Opět jedeme ve složení Růža+Ládíček+já Hrobnice. Vyrážíme už v pátek 20.června večer. Na srubu už čeká Petr Gurega, Rajčák a po nás těsně přijíždí Profesor s Kikinou. Povídáme do pozdních nočních až ranních hodin. V sobotu ráno máme naplánovánu prohlídku zasypané a znovu zpřístupňované štoly Kryštof. Sjíždí se skoro celý zbytek klubu. Vyrážíme. Povinně každý holinky, čelovku a oblečení do špíny. Ládíček sedlá odrážedlo a jedeme. Jde s námi i čtyřletý Ivánek od nové členky klubu Andrei. Sotva ujdeme pár stovek metrů, tak si Ládík udělá silniční lišej na nose. Ale vůbec nebrečí, snad jen 10 sekund. Zlatíčko moje odřený. Cestou kolem Rajčákova baráku přibíráme Esterku a vzhůru ke štole za bývalou školou. Tam už na nás čeká náš průvodce Marek. Fasujeme helmy. Některé holky v čele s Blankou Svobodovou prohlídku štoly vzdávají hned na začátku, takže se ujímají hlídání Ládíčka a Ivánka. Nejprve krátký výklad o historii dobývání cínu, společná fotka a hurá do díry. Doslova. Vchod je úzký, že lezeme po kolenou a chlapi mají celkem problém svoje ramena propasovat uzoučkým tunelem.No nic pro klaustrofobiky. Po asi 10m se chodba trochu rozšiřuje. Nejprve jdeme skrčení. Pak se ale můžeme úplně narovnat a celkem to jde. Čelovka, helma a holinky jsou fakt nutností. V tunelu je tma jak v tunelu, furt hlavou do něčeho narážíme a vody přibývá a přibývá. A to prý už je asi půl metru odčerpáno. No když si představím, že tu začli rubat v r. 1540, neměli holinky ani gumové oblečení, promazávali si boty a kalhoty lojem, aby je trochu ochránil před vlhkostí, jel se nonstop třísměnný provoz a za šichtu se narubalo 4cm tunelu a průměrná životnost horníka 35-45 let přičemž nastupovali kluci od 15 let věku,…no žádná růžová zahrada.Průvodce Marek nám sděluje, že tunel je dlouhý zhruba 260m a kopal se 12 let a výtěžnost cínu bylo 0,75kg na 100kg kamení. No taky pěkně těžce vydřené peníze. Tak to jen pro dokreslení situace. Procházíme kolem černočerné díry v zemi-jámy hluboké asi 160-180m. Je v ní 60m vody a je ohraničená jen popruhem. Pro ilustraci do ní náš průvodce hází kámen. Brrr! Fakt děsná představa. Vcházíme do jedné postranní chodby, kde se na stěně vysrážela síra a bismut v důsledku pronikání pozemské vody do jeskyně. Vidíme, že se dříve používal na změkčování zmrzlé a tvrdé skály oheň. Tím jsou některé štoly celé černé.Také nám je sděleno, že vedlejším produktem těžby cínu je arzen. Celkem strašidelné to hornictví. Voda na zemi se mění v blátíčko a úplně to vcucává holinky.Ocitáme se u konečné obrovské jeskyně. Slézáme zhruba do jejího prostředku. Je 120m dlouhá a 60m vysoká. Musíme používat lano, protože to už dost klouže díky bahnu a kamení. Uprostřed toho "chrámu" vyzkoušíme efekt naprosté absolutní tmy.Každý se chytí rukou stěny nebo kamaráda a zhasneme naráz čelovky. Černočerná tma.Nejde se rozkoukat a člověk nevidí ani milimetr před sebe.Úžasný!Stojíme takhle asi 3 minuty a vychutnáváme si ten zvláštní jev. Celá tahle prohlídka pod zemí je nevšední zážitek. Jsem fakt unešená. Pomalu se vracíme zpět. Prolejzáme postupně uzoučkým vchodem na světlo boží.Uf.To bylo pěkný.Ládíček zatím s holkama skouknul nedaleké ovečky.Kupodivu si u toho nepřivodil další zranění v podobě odření jakékoliv další části těla ještě kromě nosu. Směřujeme k našemu srubu alias základně.Jen krátké převlečení a vyrážíme do Rýžovny. Pejsky bereme s sebou. Máme s Ládíčkem trochu zpoždění, a tak jdeme k Rýžovně sólo. U restaurace je psů jako psů. Uvazujeme Růžu ještě k poslední volné lampě a jdeme dovnitř. Ládík baští chleba a nic víc nepotřebuje a pohrdá i nabízenými hranolkami. Asi za hodinku se dekujeme a razíme směr Bludná na malý dogtrek. Na silnici je provoz jako na Václaváku, a tak jsme všichni rádi, že můžeme uhnout na Krušnohorskou magistrálu. Asi po kilometru děláme "povinnou" zastávku u občerstvení "Červená jáma". Je to jak kouzelný palouček uprostřed lesa. Fakt roztomilé a příjemné posezení obklopené přírodou. Krušnohorci dávají pivo nebo kafíčko a domácí koláč. Po krátkém odpočinku pokračujeme směrem ke srubu. Cesta je fakt spíš necesta, a tak musím složit kočárek, Ládíčka hups na koníčka, kočárek hups pod paží a doháníme ostatní poklusem. Po 500m krkolomný úsek končí a můžu zase golfky rozbalit. Ládíčkovi se to hrozně líbí. Mě taky, jen jsem u toho zpocená až na palci u nohy.Nakonec dorážíme k cíli jen asi 300m za posledním. Teď už nás čeká jen schůzování a baštění a kecání. To se protahuje do večera. Klub přijímá jako čekatele 4 nové příznivce pejsků a mushingu. Noc je ve znamení válčení s Ládíčkem a jeho nespaním. Ach jo. Nakonec zvítězí únava a malý Hrobníček konečně chrní.Nedělní ráno se rozjíždíme do svých domovů. Předtím ale zavítám k Petrovi Guregovi a jeho rodině do Počeren u Karlových Varů.Petr má krásně upravenou zahradu, spokojené pejsky a velká Romča vaří úžasnou kuřecí polívku. Petr mi ukazuje prakticky zařízenou garáž s kladkostrojem na psí bednu na auto a maličkatý vinný sklípek. Asi po dvou hodinách opouštíme Petrův domov a směřujeme k domovu našemu. Ládíček samou únavou usíná sotva vyjedeme z Karlových Varů.
Ještě fotečky tady:

Horská výzva-Boží dar 2014-2.díl konec

28. června 2014 v 18:01 | hrobnice |  Dogtreking

Modrá turistická značka nás protáhne Jáchymovem. Jdeme tichým městečkem a nakonec ho u lázeňského domu Curie opouštíme. A zase do kopce. Předbíhají nás dvě dámy středního věku, které si zašli 15km a teď se vrátily na správnou trasu. Ale berou to s humorem. Jdeme po pastvinách a lesíkama cestou, kterou jsme před lety šli náš slavný Becherovkový krušnohorák s akcí "zapomenutý foťák na Božím Daru 1000m.n.m.- zjištěno v Jáchymově 300m.n.m a o 10km dál". Mám krizi. Usínám na pochodu. Růža mě neomylně táhne správným směrem. Musím zastavit, schodit baťoh ze zad, napít se. Zabírá to. Krize je fuč. Zato Lucka se vleče krizově už asi 20km. Nemůže se toho zbavit. Džungle houstne.Proplétáme se kolem bývalého Hanušova a vyplivne nás to nakonec na silnici vedoucí ke Krásnému Lesu. Pak zase šup na pastviny. Sluníčko nádherně vychází a osvěcuje zříceninu Horního Hradu. Je tu betonové jezírko a psi se dosytnosti čvachtají a lemtají studenou vodu. Džungle se stává téměř neprostupnou. Lezeme skoro po čtyřech. A pak najednou stojíme na louce a pod námi Stráž nad Ohří. Seběhneme kopec dolů. Lucka zatíná všechny zuby co má, svaly jí ztuhli a kolena naříkají. Projdeme Stráží a napojujeme se na zelenou. Na kraji vesnice u statku je K3.Je asi 8.50h a 40.km. Občerstvení je opět bohaté. Nějaká dogtrekařka s ovčákem zde končí a čeká na odvoz. Pes je už starší a nemůže na nohy.Ještě fotečka na památku. Pakujeme všechny krámy a pejsky a razíme směr vzhůru k nebesům na Klínovec do výšky 1244m.n.m.Fakt jdeme kolem vrchu Nebesa a Pekelská skála. Stále po pastvinách vzhůru. Pod námi se otvírá panorama povodí Ohře. Krátce po silnici a uhýbáme doprava na nekonečnou novou asfaltku. Zde mě stíhá druhá krize. Nohy se mi pletou a spánek mě přemáhá. Ale nutím se silou vůle jít dál a říkám si"Musíme dojít ještě k támhle tý křižovatce, k támhle tý zatáčce".Na jednom rozcestí trochu tápeme kudy dál. Ale nakonec jdeme podle mapy a děláme dobře. Zdenda si vzal od Lucky Bony a má teď dvojspřeží. Lůca si musí trochu orazit. Moje krize je opět pryč. Lucce ale pevně sedí na baťohu. Jsme u hlavní silnice vedoucí z Klínovce na Měděnec.Tady je dřevěné odpočívadlo. Dáváme odpočinek. Řádný. Všichni ho potřebujeme. Do Lucky rveme Enervit, Big Shock,jídlo, cukr a já nevím co všechno ještě. Děvče, musíš se vzmátořit! I psí holky okamžitě chrní. Předchází nás nějaká smíšená dvojice. Ó, nebyli jsme poslední! Dávám taky musli tyčinku a mandarinkovou Dobrou vodu. Tak se zvedáme. Teď a nebo nikdy! Rozcházíme se jako roboti. Ale dobrý. Sluníčko krásně hřeje a nálada se zvyšuje o 100%. Čeká nás snad nejkrásnější úsek celého závodu. Rozkvetlé louky a nádherný Klínovec. No hory prostě miluju, asi bez nich nemůžu bejt. Ikdyž jsou někdy krutý a není snadný všechny jejich nástrahy vydržet. Ale jak se ploužíme barevnou loukou, tak víme, že to už dojdeme a je nám najednou hrozně lehce. Příroda a její krásy dodávají člověku energii a chuť do života.Procházíme obcí Loučná. Pozorujeme některé krásné dřevěné stavby. To tak mít doma. Ještě haskouní holky chladíme v nádrži na úpatí Klínovce a už šplháme sjezdovkou vzhůru. Dole sledujeme lanové centrum a různé jiné sportovní atrakce, bufety a lidičky na kolech a turisty. Lanovka "premáva". Jdeme chvíli pod ní. Pak už sjezdovkou funíme vzhůru. Psi táhnou jak o život. To je paráda. Jsme na vrcholu. Krušných hor i blaha. Panoramata. Fotíme se u rozhledny. Je tu K4 a pořádný studený vítr. Dáváme jen krátné osvěžení a pádíme dolů. Tedy dolů. Spíš rovně. Poslední 4km do Božího Daru skáčeme po kořenech a mezi polovyschlými loužemi. Jdeme přes sjezdovku Neklid. A to už vidíme Božídarské městečko. Mastíme rychle na náměstíčko. Cílovou pásku protínáme asi v 15.38h. No paráda. 63km za necelých 16h. To je průměr 4km/h. Jsme spokojeni. Pejsci zalehávají do slámičky v autě. My jdeme na občerstvení, které je zdarma. A také na vyhlášení. Schodujeme se, že je to zase jiná zkušenost a příště musíme dát před startem aspoň 2-3h spánku. Kolem 18.h se loučíme a valíme ještě domů. Už se těším na Ládíčka. …A v neděli druhý den jakoby se nechumelilo a místo odpočívání stavíme s Jindrou Horou kanál ve výběhu u pejsků. No asi sem fakt nezmar.
Další fotečky zde:

Horská výzva-Boží dar 2014-1.díl

26. června 2014 v 1:09 | hrobnice |  Dogtreking

Tak je to tu. Horská výzva. Na jaře jsme se se Zdendou Pospíšilem a Luckou dohodli, že to zkusíme. Non-stop pochoďák se psem Krušnými horami bez spánku a v časovém limitu. Je pátek 13.června a se Zdendou a Luckou se setkáváme kolem 21.hodiny na parkovišti v Božím Daru. Růža je se mnou. Je to závod týmů. Buď dva lidi a nebo člověk a pes. Už teď cítím potřebu spánku. Celotýdenní vstávání do práce v 5 hodin ráno není úplně růžový start pro páteční noční brouzdání tmou Krušnými horami. Ale co se dá dělat. Bude to drsné.Prezentujeme se na náměstí v Božím Daru. Je tu spousta stanů, lidiček, hudby a světel. Vracím se na parkoviště k Růže. Zalejzám do Pospíšilovic Fialky alias Mitsubishi L300. Dáváme předstartovní poradu. Během procházení mapy oblepuju náplastí prsty na nohou. Mám už zabaleno z domova, takže před půl dvanáctou beru Růžu a všichni 3 lidi+3 psi mastíme na start. Ještě honem na Toi-Toiku a můžeme vyrazit. Blíží se půlnoc. Tři,dva, jedna,start! Je nás odhadem 100 týmů. Procházíme městečkem a míříme po silnici vedoucí k Rýžovně. Růža se vzpíná jako kůň. Nejradši by se rozběhla jak splašená. Asi po kilometru odbočujeme do lesa na Ježíškovu cestu. Je tma a lesem se vlní jen spousta světýlek z čelovek. Růža se konečně zklidnila táhne plynule a neškube. Štrůdl lidí se zatím drží celkem pohromadě. S pejskem jde asi 15 lidí. Kolem půl druhé v noci procházíme kolem Mrtvého rybníka. Za chvíli jsme u našeho klubového srubu na Hřebečné. Škoda této pozdní hodiny, jinak bychom skočili na návštěvu k Rajčákovic. Za srubem se napojujeme na magistrálu, kolem Červené jámy a napojujeme se na zimní trasu Edíka konaného naposledy v Abertamech. Ani nevíme jak, je půl třetí a jsme na K1 ve Větrově u Abertam. Máme za sebou 13km. No takovouhle kontrolu jsem ještě neviděla. Je tu ovoce(banány,jablka, meloun), koláče, salám, rohlíky, pití, sušenky, musli tyčinky co hrdlo ráčí, A voda a granule Eukanuba pro psy. Zdržujem se tu asi 15 minut a cpeme se jak nezavřený. Hlad je potvora. A kór v noci.Začíná poprchávat. Vyrážíme dále. Jdeme kolem Technických služeb Abertamy a vcházíme do města. Už leje fest. Nasazujeme šustivé pláštěnky. Abertamské náměstí. Odtud uličkami k silnici vedoucí na Jáchymov. A ťapeme na Plešivec. Sjezdovkou nahoru. Je to tu samej balvan, sjezdovka je teprve před dokončením. Nahoře míjíme vrchol a pokračujeme Pohádkovým lesem ke Švýcarně. Jsou tu dřevěné vyřezávané postavičky z Krušnohorských pověstí. Narazili jsme na modrou turistickou značku, která nás povede až do Stráže nad Ohří-nejnižšího bodu trasy. Ale nás nejprve čeká cesta lesem do Jáchymova.Pomalu, ale jistě klesáme. Lucka se courá, má krizi a usíná za chůze. Ještěže jí haskounka Bony neomylně vláčí vpřed. I přesto má Lucka co dělat, aby neskončila v pangejtu. Najednou se vyloupneme ve spodní části Edíkovského areálu pár set metrů nad bývalým dolem Eva. Je 4.20h a rozednívá se. Zandaváme čelovky. Teď už to zvládáme bez nich. Z Evy zase šplháme nahoru. Růža maká jako výtah. Jsme zase nahoře v úrovni startu Edíka. A teď už jen klesání do Jáchymova. Vcházíme do města. Je tu dřevěné schodiště kryté dřevěným tunelem. Pod schodama na nás číhají štěkající psi. Mám úplně hrůzu z toho, že touto psí pozorností vzbudíme v 5h ráno v sobotu celý Jáchymov.Naštěstí rychle necháváme běsnící místní chlupáče za sebou a vcházíme na náměstí. Hodiny na kostele ukazují 5.20hodin. Je tu K2 a za námi 26km. Dáváme opět oraz cca 15 minut, dlabeme co hrdlo ráčí. I pejskové dostávájí pár granulí. Ale žádné velké zdržování a razíme dál.

Chrníme

8. června 2014 v 7:14 | hrobnice |  Ládíček Hrobníček a jeho mamina
Po ránu už mám puštěné pejsky, přichystanou snídani lidskou i psí, uklizeno....a je hodin jak na kostele...
...a Ládíček má stále půlnoc. Po kom to má?