Pište nám komentáře, vždy potěší!!!

Únor 2015

Únorový víkend na Moldavě

26. února 2015 v 15:54 | Hrobnice |  Ládíček Hrobníček a jeho mamina
Po dlouhé době jsme s Ládíčkem zase jednou o víkendu doma na Moldavě. Je konec února,hned ráno jsme odtrénovali s pejskama, a tak teď máme volno a Ládíček zkouší svoje mašinky...
Má jich úplné Moldavské ČD depo.Každá má svoje jméno a Ládíček je umí všechny pojmenovat...
Uděláme si něco dobrého. Nejraději Ládíčkův oblíbený "kuřízek"...
A pak oblíbený Maxipes Fík...
Venku pejskové zatím také lenoší...
A my jdeme s pytlem s odpadkama do popelnice k silnici...
Po cestě obhlížíme náš zabalený obytňáček. Drží pod plachtou už 3 měsíce. Sice je rozervanej všude, ale obytňáčku drž se. Jaro už příjde brzy...
I náš Mišáček stojí osamocený na parkovišťátku u vysílače. A kolem haldy sněhu...
Po obhlídce okolí se vracíme k domnečku. A už nás vítá naše psí delegace...
Zbytek foteček zde:

Blbneme na sněhu

24. února 2015 v 15:28 | Hrobnice |  Ládíček Hrobníček a jeho mamina
V nížinách už se hlásí jaro, ale tady na Moldavě vládne ještě zima jak se patří i s haldami sněhu...
Pejskové mají boudičky zasněžené vysoko nad střechu, a tak mají vyhrabané jen vchody a boudy vypadají jak iglů...
To ale nevadí a s Ládíčkem vymýšlíme zábavu na sněhu. Třeba jak se povozit v autě na sněhu...
A nebo na motorce...
A nebo si jen tak zkrátka zablbnout na bobech...
Ještě trochu foteček najdete zde:

Edík Abertamy 2015-2.díl konec

22. února 2015 v 15:05 | Hrobnice |  Mushing
Nedělní ráno nás-osazenstvo kanceláře-budí opět budík. Byl by na nás žalostný pohled jak se všichni drápeme ze spacáků zmuchlaný a přeležený. Rána musherova jsou holt krušná. No ale nedá se nic dělat a šupajdíme k pejskům. Starty jsou o hodinu dřív než včera, tudíž od 9h. Babi s Ládíčkem přifrčeli Fialkou od Pospíšilů. Zdenda prohlásil něco o tom, že bylo domluveno, že babi s Ládíčkem odveze a nikoliv odstěhuje. Haha babi, a máš to. Takže jsme ta zavazadla, igelitky a baťohy přemístili a následně narvali ke mně do auta. Ještěže babi neleze v Himalájích-to by byli chudáci šerpové. No ale starty se blíží, tudíž mažu hafíkům packy, oblíkám trička a postroje, šteluju sáně.Babi vyfasuje "svoje" tři děti na hlídání-lidi nebojte, ona to dělá ráda, dobrovolně a bez nároku na odměnu. Viď babi?! Miluje totiž ježdění se mnou na závody-v neděli večer po závoděch je odpočatá, plná energie a zcela svěží. Hihi. Ze stake-outu odjela Jana a Jindra. Mám zapřaženo a čekám na Zeťourka-odstartoval Janu a má 4 minuty na zapřažení svých psů. Naštěstí mu psy vepředu drží pomocník od Martina Brzka, a tak má Vašík vcuku letu zapřaženo a letí na start. Já za ním. Start máme oba letmý. A jsme na trati. Babi trochu fotí na startu. Ale řekla bych, že spíš než fotí, tak s tím foťákem neustále zápasí. Dnes není po sluníčku ani památky a řekla bych, že je víc teplo. Psi se trochu boří. Hlavně v prostředku tratě. Ale brzy příjdou na to, že po krajích je to víc tvrdé a umí povolený prostředek přeskočit. A ti co ne, tak jsou troubové, viď Atibo!? Na srubu si dnes nemůžu dát rumíka neb budu řídit. Ale to neva. Holky daly do čaje nějakou rumovou příchuť a to vám je dobrota. Kousek za srubem na pláních dojíždím Lucku s Didou a Bony. Holky se nás chytnou a drží až někam k hlídce Miloše Weigerta. Nikdo nikde. Předjíždí nás jen Radka Palízová s šestkou a u Radaru Roman Habas. Je za náma jak duch a když nás předjíždí, tak se ho za mnou jedoucí Lucka lekne tak, až sebou buchne jak dlouhá tak široká do sněhu. Ale oklepe se a pokračuje dál. Skoro celou cestu jedeme v mlze. Při vjezdu do druhé půlky tratě Růža trochu kraví a blbne, ale nakonec to zmákneme s pomocí Petra Kmocha a Palízi. Díky. Dnes jak není sluníčko, tak je i míň běžkařů po cestě. Podruhé rumová nerumová kontrola u srubu opět s výborným čajíčkem pro řidiče. Lucka už je někde hodně za náma, tak jedeme sami. Jsme v cíli coby dup. Sice o něco pomaleji v čase 2h 12 minut, ale spokojení. Dnes obecně to jelo všem-až na pár vyjímek-pomaleji. Čeká nás balení a vyhlašování. Poté, co nafouknu auto tak, aby se tam vešla všechna naše zavazadla, nakrmím pejsky a ošetřím jim packy, tak jdeme do hospody. Zde vracím lidem očkováky.Pak už je vyhlašování. Jsme sice šestí-po nás v MU kategorii už jen Ivan Alscher-ale krásně jsme se svezli. První nakonec skončil Pavel Zvolský,druhý Jirka Kouřil,třetí Janička Zetků, čtvrtý Jindra Zelenka a pátý přede mnou Vašík Zetek. Ten to nijak neřeší a je také spokojený, že se krásně svezl a že Bedřicha dnes nakládal jen jednou. Odvážíme si diplom a krásný hrníček a igelitku s kachničkami Ládíčkovi do vany. Loučíme se a mastíme domů. Cesta proběhne v klidu.Ládíček usíná okamžitě jak vyjedeme. Mě na Moldavě čeká ještě šichta s vožením věcí a převáděním psů od auta do domečku. Ale zvládám to se vším všudy za 2h. Děkuji Jindrovi Horovi za krmení Fíka a Kulíška. A babi a Ládíčkovi za krásné prožití závodního víkendu. Tak ahoj na Ledovce.
Pár dalších foteček zde:

Edík Abertamy 2015-1.díl

21. února 2015 v 16:36 | Hrobnice |  Mushing
Po dvou letech je tu zase Abertamský Edík. Mid na 33km. A v mých milovaných Krušných horách. V pátek mám dovolenou. Ráno sem zaspala. Budík na 5.h jsem ignorovala. A buch. Vzbudila jsem se v 7h. Tak musím kopnout do vrtule. Odvézt k autu saně s věcma, nakrmit ráno psy a převodit 9 psů k autu. Práce na 4 hodiny. Hlavně to převádění psů po 3 je šílený. Jsem z toho zmakaná jak borůvka. A to ještě nikde nejsem. No ale je hotovo a frčím do Teplic pro babi a Ládíčka. Rychlý obídek a nasedat. Babi má zase zavazadel jak když jede na měsíc. Mě stačí jen to, co mám na sobě+náhradní spoďáry a fusekle. Ládíček vzádu v autě vypráví a vypráví. Za 2h s jednou čůrací pauzou pro Ládíčka jsme v Abertamech. Zařazuju čtyřkolku a vjíždíme do areálu Technických služeb. Uvelebuju se naproti Jindrovi Zelenkovi. Vybaluju psy a sáně. Pak kolem 4.hodiny odpolední vezu babi a Ládíčka do jednoho starého penzionku, kde mají pokojíček s postelí. Ale je to až na konci Hřebečné asi 200m pod Rajčákem. Takže tak 4km od závodiště. Ještě k tomu tam není kde parkovat. Pokecáme s majitelem domečku, který žil 20 let v Kapse na Moldavě a tudíž má málem slzy v očích, když mu říkám, že na Moldavě bydlím. Chvíli povídáme a pak musíme opustit parkovišťátko a vracíme se zpět do Abertam k pejskům. Pomalu se stmívá. Přijíždějí další a další lidičkové. Vanda,Zeťourci, Zdenda Pospíšil a spol., Ráďa Palízová s tátou,…Od 19h je prezentace v místní hospodě zvané Liščí doupě. Blanka Svobodová s Esterkou Rajčákovou vybírají startovné, a rozdávají čísla, já prohlížím očkováky. Je tu příjemně a příjemný lidičky. V deset večer začíná Ládíček tuhnout, tak je nejvyšší čas odvézt babi a malého loupežníka na kutě. Večer mi babi píše SMSku, že Ládíček vytuhnul ještě dřív než se stačil svlíknout. My ještě kecáme v hospůdce s Ivanem Kožíškem a při Becherovce vzpomínáme na staré dobré časy. Po půlnoci jdeme hajat ještě spolu s Rajčákem a Petrem Šuldou do kanceláře Technických služeb hned vedle hospody. Je tam teplíčko a řekla bych, že luxusnější bydleníčko jsme si nemohli přát.

Sobotní budík je na 6.30h. Nikomu se nám nechce. Ještě chvíli po ránu v kanceláři kecáme a snažíme se prokousat k životu. Ale v 7h už jsme venku a hurá do práce. Připravuju napájení pro pejsky. Mezitím procházím přítomné psy a koukám jak se mají, zkrátka veterinární prohlídka. Ráno nemusím pro babi a Ládíčka, neb je vyzvedne po cestě Zdenda s Fialkou. Přespávají u Rajčáků, takže babi jen naskočí. V 8.30h je mushermeeting v hospodě. Slova se ujímá Rajčák.Nabádá nás, abychom dávali pozor na běžkaře a na žluté značky. Trať je dvakrát ujetá rolbou, takže si myslím, že nás čeká parádní rychlé svezeníčko. MU jsou hned po sprintech. Jedeme tam Pavel Zvolský, oba Zeťourci, Jindra Zelenka, Jirka Kouřil , Ivan Alscher s haskounama a jednou alaskánkou Gorou (ségra od mé Františky a spol.) a my Hrobníci v počtu 7. Babi vyfasovala na hlídání k Ládíčkovi ještě malou Emičku Pospíšilovou v kočárku a 4-letou Toničku Ledvinkovou. Hlídkují u startu a fandí stylem "Vando, do toho, Vando, makej!" Jelikož s Jindrou a Zeťourkama stojíme u sebe a zapřaháme téměř naráz, tak je u našich aut pěkný mumraj psů a pomocníků. Mě pomáhá jedna kamarádka z klubu. Jen vede Růžu, aby to nefikla před startem rovnou přes schody hospody jako naposledy, kdy jsem si o ně pěkně binkla do kebule a měla hvězdičky před očima. S pomocnicí to jde parádně. Stojíme na startu, Ládíček fandí, Zdenda odpočítává. Tři,dva,jedna,gou. Letíme jak splašené spřežení. Musím brzdit, aby se Atiba a Brownie nezavařili hned na začátku. V saních vezu Zeťourkovo řetězy na auto, aby saně lépe seděli v zatáčkách. S prázdnýma saněma nerada jezdím, občas si to šněrujou po trati sem tam. U první stojky s Markem, kde je odbočení pro sprint mě dojíždí Janička Zetková. Vyfasovala Vašíkovo silnou osmičku, a tak jede jak čert. Nad Rajčákovo barákem mě předjíždí Pavel Zvolský se svojí černou desítkou. Jak si ty psy pozná, to nevím. Všichni jsou jeden jako druhej. Za chvíli jsme u srubu. Zde Esterka s rumem a čajem. Ale taky mraky běžkařů. Stavím, fotím, rumíčkuju. Pokračujem dále. Dojíždím Bořka Ledvinku na lyžích. A taky Lucku S Didou a Bony. Ty se nás hned chytnou a Lucka frčí za náma. Předjíždí mě Jirka Kouřil. Pejsci mu šlapou moc pěkně. Předjíždíme ještě nějakého skijeringistu. Lucka se nás stále drží. Je azuro, a tak fotím tu krásu kolem. Jak se vracíme zpět k Abertamům, tak padáme do mlhy. Míjíme kontrolu s Milošem Weigertem, Andrejkou Soukupovou a nakonec vjíždíme do "pytle" u Ivoše Mareše. Tam se nám Lucka ztrácí a my vesele upalujeme dále. Je tu hodně fotografů ležících po různu u cesty. Přijela se podívat i Lucka Wegnerová. Když nemůže mašovat, tak aspoň dělá krásné fotečky. Přijeli s taťuldou, který si odskočil zalyžovat na Klínovec. Za mohutného povzbuzování diváků najíždíme do druhé půlky tratě. V tom nás zrovna předjíždí Roman Habas. Stále čekám, kdy nás dojede Vašík Zetek. Ale ten chudák furt nakládá a vykládá Bedřicha, který stávkuje. Takže mě nakonec nedojede vůbec. Nakládání a vykládání psa do a ze saní je zdržovačka. My si jedem tak lážo plážo krásně,dáváme si další rumovou rundu u srubu. Sluníčko praží ostošest. Fakt nádhera. Do cíle dosvištíme v čase 2h 7minut. Máme průměr přes 15km/h. No to je úplný terno. Hrobníci, fakt dobrý. Postarám se o pejsky, ošetřím pár cizích hafíků většinou se stženým drápkem nebo pajdajících. Ládíček mi pomáhá se sklízením šňůr, babi trochu vyšiluje, kde má všechny ty tři děti, když se každé rozprchne na jinou světovou stranu. Říkám jí "Babi, buď v klidu, Emča je v kočárku, ta nikam nezdrhne a Ládíček se drží s Toničkou u mě". Jdeme do hospůdky něco zakousnout a Ládíček na limču alias Kofolu. Postupně odevzdáváme Emičku i Toničku. Stejně je v hospodě spousta dětí, takže se zase všichni drží tak nějak pospolu. Odpoledne máme "párty u popelnic". Stojíme venku u popelnic, popíjíme Ládíkovo Jehličkovo zmrzlý a ztuhlý vaječňák, pak vínečko od Věrky Zelenkový, k tomu reklamní oříšky, kecáme o plánech a o Norsku. Je to bezva, ani se nám nechce do hospody. Tam chrní Ládíček v kočárku půjčeném od Emičky. Byli jsme se totiž s kočárkem a Ládíčkem projít po městě a on usnul. A spí už 4h! Takže babi sedí v hospůdce a hlídá ho a tak jí nosím vaječňák a víno dovnitř, aby se jí líp hlídalo. Pak už nás zima vyžene dovnitř všechny. Pak Evča Kronusová do hospody přivede haskouna, který se někomu utrhnul. Ty jo, je to nebo není Atiba. Nepoznává ho ani Lucka Wegnerová. No to sem blázen, nepoznat si vlastního psa. Jak pitomá se jdu podívat ven na stake-out a fakt! Atiba je fuč. Teda ty troubo, proč nereaguješ na jméno a nehlásíš se. Zbytek večera trávíme v teple hospody. Ládíček řádí s Radkou Palízovou a Filípkem- vnoučkem od Otíka Janků. Ráďa vyrábí klukům vlašťovky a papírové míčky a děti z celé hospody vydrží ty míčky chytat do nekonečna. Až mě z toho už bolí záda, jak ty míčky furt někde lovím po zemi. Zdenda večer odveze babi i Ládíčka do penzionku. Díky.Únava doléhá na všechny, a tak je ještě před půlnocí hospoda prázdná. Zůstáváme tam jen já, Ráďa a její táta,Ivan Kožíšek a Jirka Kouřil. Kecáme opět o starých dobrých časech, chlapi do sebe hází rumové paňáčky. My s Ráďou se dělíme vždy o jednoho štampdlíka napůl. Pak už jdeme hajat do vyhřáté kanceláře. Tam už chrní zmožený Rajčák. Za chvíli nevím o světě ani já.

Zdenda a vichřice

15. února 2015 v 2:35 | Hrobnice |  Kamarádi,rodiče a dění kolem nich
O víkendu 7. a 8.února ke mě na Moldavu přijel Zdenda Pospíšil s rodinou. Jelikož přijeli už v pátek večer, tak v sobotu hned ráno jsme vyrazili s devítkou hafíků na trénink. K Hrobnické sedmičce jsme připřahli Didu a Bony. Bylo nádherné mrazivé ráno. Teploměr ukazoval mínus 9 stupňů a sluníčko jen zářilo. Se Zdendou jsme se střídali v sezení v saních abychom nezmrzli...
Po krátkém odpočinku jsme spřežení jen otočili, nalodili všechny tři děti Idu,Ládíčka a Emu a vyrazili se projet na náš "dětský" okruh cca 4km. Dětem i nám se to náramně líbilo. Poté jsme bobovali a blbnuli ve sněhu...
Pak ještě Lucka zapřáhla Didu a Bony a našeho dědka Nanuka, vzala svoje staronové sáně a šla mašovat na náš "dětský" okruh...
Nakonec jsme připravili malé sáňky a Ida s Ládíčkem šli jezdit s Nanukem. Střídali se kdo bude řídit a kdo bude sedět v saních.Přišel se juknout i náš kamarád Jindra Hora...
Večer děti koukali na Jen počkej,zajíci! a po rychlé svačinovečeři vytuhli už v sedm hodin...
My jsme se s Luckou a společnou devítkou psů jeli ještě potmě projet do Německa. To už začalo foukat. Druhý den v neděli se počasí obrátilo o 180 stupňů...
Děsná vichřice...
Nejprve jsme zachraňovali zafoukané pejsky...
A pak začla záchrana našich uvízlých aut...
Silnice od hotelu Santén neprůjezdná.Dala se poznat jen podle dopravních značek...
Jen nějací lidičkové se stále zoufale snažili projet až zapadli. Neprojel i pluh a musel couvat...
Couval i autobus, našli jsme urvaný spojler od auta, traktor s radlicí nic nepořídil. Tak jsme se vydali celý promrzlý k Jindrovi Horovi na čaj. Pak šel Jindra s náma se na tu spoušť podívat. Bez sněžnic se ale dost bořil...
Zdenda už byl rozhodnut, že tady u mě zůstanou do pondělí. Pak šel před setměním obhlídnout situaci. Přiletěl s tím, že projela jednou malá fréza a že by to mohlo jít. No bylo to zoufalý. Ale řekli jsme si, že to zkusíme. Buď a nebo. Fréza vyhloubila jen asi 2m široký pruh a nechala tak 15cm sněhu na silnici. K tomu ještě brala kraj po krajnici mimo asfalt. No to bude horor. A taky byl. Ze spodní Moldavy se snažilo projet asi 5 aut stylem rozhulit to, a jet co to dá s řetězama na předních kolech. Zbytek dotlačilo asi 6 chlapů. Střídali si jedny řetězi, takže jim to značně trvalo. My jsme se Zdendou zatím rozmrzli naše autíčka.Byla na nich krusta jak v ledovém království. Se Zdendou jsme zmrzlejma prstama nasazovali řetězi. Bylo to šílený, ale zvládli jsme to. Tak jdem Zdendo na to. Zdenda vyráží první. Rozjel to, co to dá. Vidímjak Fialka skáče 30cm do vzduchu a plave mezi mantinely. Ale podařilo se. Teď já. Dávám pomalou čtyřkolku a rozjíždím to svižně na dvojku. Jedeme,jedeme. Nesmím se zastavit. Volantem divoce kroutím jak při driftování v závoďáku. Mišák lítá jak nudle v bandě. Železné stake-outové tyče vzadu lítají jak když jedu s horou železa. Ale hurá. Jsme nahoře. Dáváme auta k Santénu. Vracíme se k domečku. Rychle nakrmit pejsky a pak už Zdenda, Lucka a děti vyrážejí pěšky k autu. Tak štastnou cestu a děkuju Zdendovi za krásnou sobotní azurovou projížďku,za spravení všeho možnýho,blbnutí s Ládíčkem,společný boj s vichřicía Lucce děkuju za hlídání Ládíčka a pěknou večerní vyjížďku...
Další fotečky zde:

Poprvé do školky

14. února 2015 v 1:46 | Hrobnice |  Ládíček Hrobníček a jeho mamina
Ládíček má za sebou první týden školky. Nastoupil 2.února...
Je to pro něj nový silný zážitek, a tak se mu ze školky zatím nechce. Je tam spousta hraček, dětí, nových zážitků a hodné paní učitelky...
Tahle malá školka v Háji u Duchcova je moc pěkná...
Pár foteček ze školky ještě zde:

Šediváčkův long 2015-5.díl sobotní čtvrtá etapa z bivaku a odjezd

13. února 2015 v 1:09 | Hrobnice |  Mushing
Celou noc skoro nespím neb mi mrznou nohy a když už usnu, tak mě vzbudí permanentně vyjící hafík. No ale na bivaku se takováto napůl probdělá noc předpokládá. Nicméně když zazvoní budík, tak se mi absolutně do té zimy nechce. Ale musím. Starty jsou od 7h. Musím donést vodu, udělat pejskům pití, zabalit krámy a uklidit slámu na jednu hromadu. Když jdu do Bedřichovky pro vodu, tak budím Liborka a Vilíka, kteří budou to naše mátožné ranní hemžení zdokumentovávat na kameru. Taky to nemaj klucí jednoduchý. Než se naděju, tak Romča sama složila Bublinu. Teda Romčo, mělas na mě počkat. Obouvám hafíkům botičky. To musí bejt. Nejvíc času zabere úklid slámy. Pak už jen zapnout Hrobníky do šňůr, sehnat Liborka aby mi pomohl na start a hurá pádíme domů. Frčíme po ránu jak o závod-tedy vždyť na závodě jsme. Vystoupáme na Pěticestí. Dnes bude azuro. To bude diváků. Mírný táhlý "zkopec" a pak zase táhlé svižné stoupání směrem k Maruše. Z kopce mě dojela Janička Zetků. Je celá zkroušená, neb jim utekl v Deštném při venčení zbylých psů Edward a zdrhnul neznámo kam. Za chvíli kosmickou rychlostí přicválá Vašík a dloube jak čert, aby byl co nejdříve u Kristýny. Hrobníci mají svoje Hrobnické tempo a nic je nerozhodí. Jen chudáci Zeťourci. Vzpomínám, jak mě před léty utekla takhle Esterka a mastila po sjezdovkách nahoru, k Matoušovi a furt dál, já infarkt z těch kopců a chytli jsme ji až pod horní stanicí vleku na sjezdovkách vedoucích do Deštného. Zbytek cesty přes Marušu a Luisino je rychlovka. V Posledním tobogánu už se vážně nedá brzdit, takže se tudy řítím jak kamikaze. Cíl je dnes u Matouše. Těsně před cílem ještě předjíždím zpět Janičku Zetkovou. U Matouše s pomocí pomocníků, kteří stojí na saních, vypřahám zádové šňůry u psů. A pak děj se vůle Boží. Řítíme se ke Kristýně ukrutným korytem a jen se modlím ať před těma lidma neslítnu. Daří se a jsme v cíli. Zde už čeká babi a Ládíček. Ten mě vítá a baští jeho oblíbený párek v rohlíku. Tonda mi pomáhá opět dojet na stake-out. Táák a máme to za sebou. Dnes 24km za asi 1h 36minut. To byla akce "kulový blesk". Pejskové, byli jste parádní. Balíme, ošetřuju pejskům rozbité packy, krmím. Je nádherné sluníčko. Tak jdeme s Ládíčkem zkoušet lyže. Příjde mi, že umí udržet rovnováhu, nebo se aspoň snaží ji udržet.Mezitím dorazí Romča s Luckou. Jsou samá modřina a obouchané jak koule z kulečníku. Furt nandavali a sundavali běžky, což je hrozná zdržovačka. Kolem 3.h je vyhlašování. Téda. Celkově jsme 4. V LU otevřených. A jelikož přede mnou jeden němec, tak dostávám medaili za 3.místo v MČR v longu. Tak to pejskové gratuluju. Večer ještě blbneme s dětma na Lence. Pouštíme jim Maxipsa Fíka a když upadnou do postelí, tak jdeme na Kristýnu. Zůstali jsme zde skoro všichni češi a tak kecáme a máme dobrou náladu. Je tu i country živá kapela a tancuju s Tondou. Když už spíme vestoje, tak jdeme hajat. Ráno balíme,balíme a balíme. Ještě společná snídaně. Loučíme se a frčíme k domovu. Ládíčka po cestě přepadne kadění, a tak volíme nouzovou nočníkovou variantu v teple auta. Ještě za světla jsme doma. Fík,Kulíšek a Wulfina nás vítají. Jindra nám zatopil, a tak je v baráčku teplo. Jindro dík za starání se o pejsky a barák. A velký dík babičce a Ládíčkovi, že Šediváčka prožívali se mnou. Těšíme se na příští rok….tři dny po příjezdu 28.ledna odešla do psího nebe stará haskounka Wulfinka. Lynn Bílá Vydra. Bylo jí 14 let a 8 měsíců. Ať se ti tam líp běhá Wulfinko a pozdravuj Mekenzí a Baltíka a Esterku a řekni jim, že se mi po nich stejská…
Fotečky najdete zde:

Šediváčkův long 2015-4.díl páteční třetí etapa na bivak

12. února 2015 v 1:25 | Hrobnice |  Mushing


V pátek ráno chrupeme dokuď to jde. Starty jsou dnes až od 12 hodin. Ládíček se dopoledne učí lyžovat na lyžích (zapůjčené od Zdendy Pospíšila po Idě). Stojí na nich poprvé. Ale jde mu to jak starému mazákovi. Musher meeting je v 9h. Rozhodlo se o zkrácení dnešní etapy na bivak o 20km. A setrvání na bivaku se bude řešit dle počasí operativně na místě. Je hrozně mokro, mokrý ostrý sníh, psi mají rozřezané packy a bivakovat v mokru je pro ně špatné. Zkrátka musí přituhnout jinak bivak nebude a my pojedeme jako včera po restartu z Bedřichovky domů. Ve 12h jdu na start. Sjezdovka už je jen travnatý pruh. Dnes je to očistec se vyškrábat nahoru. V jednu chvíli se psi úplně zastaví a saně začnou na blátě klouzat dozadu. Zapřu a vzepřu se celou Hrobnicí, hééj rup. Boty mi ujíždějí. Pak Růža zavelí "Vpřed" a šoupeme se nahoru. Hurá. Jsme na kopci. Pak už to jde. Projedeme si 3x blátivou vodu a bezsněžnou Deštnou a pak už je to paráda. Pomalu ale jistě mizíme Bungrovkou směr vršky. Cítím jak přituhává. Tobogán se značně zrychlil. Jednak závodníci dečkama odhrnuli sníh a jednak opravdu ztvrdnul sníh tudíž mrzne. Hrobníci krásně makaj. Z kopců přibrzďuju starému Atíbkovi a Brownince. Klobouk před nima dolů jak to dávaj. Růža s Františkou vepředu velí, za nima strojově jdoucí Grizli a Karlička. Karlos se občas vybočí až co jí šňůra dovolí, protože se panicky bojí lyžařů. Ve třetí lajně samotná velká černá Emilka a vzadu moji dva haskouní důchodci Brownie a Atiba. Pejskové jdou krásně hlavně do kopců, táhnou a zrychlujou jako kdyby za sebou netáhli žádné naložené sáně. Blížíme se k bivaku. Těsně před nás dojíždí opět duo Vašík a Janička Zetkovi. Na bivaku po 40km jsme za 3.16h. To je ještě o 3 minuty rychleji než včera. Uvelebíme se na našem obvyklém místě vedle Zeťourků a Bianki. Vybaluju a připravuju krmení. A světe podrž se. Přijíždí traktor a veze kolo slámy. Vrháme se na slámu jak vosy na bonbón a nastýláme pejskům hajání. No to je bomba. Sláma. Hafíci se do slámy zavrtají jak šroubky a chrochtají blahem. Kromě haskounů mají všechny holky ještě oblečky. Je mínus 5 stupňů. Jelikož mrzne, tak je rozhodnuto. Bivak bude. Hurá. Bivaky miluju. Je to pro mě nádhernej zážitek. Pejsky mám na dosah, jsou spokojení v teplé slámě, jsem s kamarádama kteří mají stejné pocity jako já a jsme si v tomto okamžiku blíž. To se musí zkrátka zažít, aby člověk pochopil tu krásu okamžiku v zimní přírodě v blízkosti hafíků a ostatních musherských duší. Postupně přijíždějí další a další závodníci. Čekám na holky lyžařky a na poslední cyklisty "Kuldu a Kronďu" alias Kuldu a Romana Kronuse. Časomíře už dohořívá pařezový oheň, když tu zahlédneme světýlka. Konečně jsou kluci v cíli. Mushermeeting na zítra probíhá pod širým nebem. Máme povoleno od 22.h hospodu ve srubu. Do té doby se hřejeme,kecáme a klábosíme ve stanu. Dostali jsme od pořadatele zdarma stravenku na guláš a dvě piva. Guláš je výbornej. Blázniví cyklisti vymyslí akci "zápřah 10-ti kol táhnoucích saně". První dva kluci dostávají ještě na krk svítící červený a zelený obojek a akce může začít. Lidičky se vsázejí, za jak dlouho kolisti spadnou. Tři,dva,jedna,gou. Nepadá nikdo. Sáně se rozjíždějí. Asi po 300m se celé "spřežení" otáčí a vrací se k nám. Blbinky, na to je užije. Jdu zkontrolovat pejsky. Ani se nehnou, jen si lebedí v teplých pelíškách. V 10h večer se přesouváme do srubu. Padne nějaká ta "medvědice" (základem je svařák,k tomu meruňkovice,griotka, fernet a rum-myslím, že tak nějak to je). Traduje se, že tři velké (0,5l) medvědice ještě nikdo nepřežil. My si dáváme jen malé do kelímku. Ale i ty mají sílu. Debatujem s Bróňou, Liborkem a Vilíkem. Ten má nějakou ukecanou a splínovou. Tak ho kamarád Liborek doprovází hajat na Bedřichovku do spacáku. Romča rozbalila stan Bublinu jedním mocným pohybem. Tam budeme dnes spinkat.Jsem zvědavá, jak nám půjde ráno Bublinu složit. Poté, co jsme totiž Bublinu na Hlincích zkrátka nedokázali složit, tak jsme byli dnes ráno Tondou zaškoleni ve skládání. Tak snad to dáme, vždyť jsme holky šikovný. Když uznáme, že nastala doba na přesun do Bubliny, tak chce jít Liborek s náma. Jenže by tam asi zmrznul neb nemá spacák. A to si s Romčou nemůžem vzít na svědomí. Tak po vizitě naší Bubliny musí Liborek zamířit směr Bedřichovka za Vilíkem. Takže Liborku, příště spacák a můžete s Vilíkem klepat kosu s náma v Bublině. Trochu jsme si s Romčou nevytunili a nesrovnali "podlahu", a tak máme pod karimatkami samou bouli.No to bude noc plná vášní. K tomu někomu strašně vyje pes. A to celou noc. A taky mi děsně mrznou nohy. Vždyť můj spacák "zažil ještě Hitlera" jak by řekl můj dědeček. No je mu už přes 15 let a je silně za zenitem. Tudíž v něm značně mrznu. Ježíšku, kdybys mě náhodou slyšel, tak víš co mi máš přinést pod stromeček, ju!?Ještěže nám tady pomáhá v Bublině zafuňovat vzduch Fidorka s Lentilkou. Jsou asi 2h ráno. Dávám budíka na 5.30h. No fuj, to snad nestačíme ani usnout a už budem zase vstávat. Jenže proč chodit brzo spát, když je tak krásně na světě a na bivaku zvláště! No tak teda Romčo, Lentilko a Fidorko, dobrou noc.

Šediváčkův long 2015-3.díl čtvrteční druhá etapa na restart

10. února 2015 v 2:56 | Hrobnice |  Mushing
Ráno se nám nechce z postýlky. Ale dnes babi jede s Ládíčkem autobusem na Masaryčku. Tak honem vstávat. Rychle nasnídat a Ládíček s babi a bobama odchází do Deštného na zastávku. Já provádím obvyklé přípravy před startem-napájení, mazání pacek, přerovnávání povinné výbavy, oblíkání postrojů a triček,…Starty opět v 10h. Opět s pomocí Tondy a spol. vyrážíme na trať první. Dnes je mokro, na loukách před Deštným je to bahno a humus. Ale dá se to zvládat. Mám dnes s sebou foťáček, tak budou fotečky.Obvyklá Bungrovka,Tobogán,Masaryčka. Dnes nás opět dohnal Mario. A my ho opět po chvíli hrabání se z Tobogánu dojeli a předjeli. Zároveň když předjíždím zpět Maria, tak mě předjíždí Vítek Kolátor a nějaký němec s 10 alaskány. Ten je v klidu. Klidně mě předjede a za prudkou vracenou hned staví a v klídku si jde rozmotat psy. Pak ujede 10m a opět si v klídku jde rozmotat psy. No to je na palici. Tak ho při jednom takovém zastavení prostě předjedeme. A je to. Těsně před Masaryčkou za stromem stojí kameraman z "Černých ovcí". Asi budeme v televizi. Dojíždí mě Jirka Kouřil.Při předjíždění mě jeho psi nechtějí předjíždět a bojí se. Soukají se těsně kolem mých saní, až se jeden pes nevyhne a binkne hlavou přímo do věže.Úplně slyším jak se mu v hlavě "rozsvítilo". Ale pes je dobrej. Jirka ale stojí, a tak mi pokračujeme dále. Na Masaryčce mi paní pořadatelka říká, že babi s Ládíčkem sešli dolů na parkoviště k rumové kontrole. Za chvíli jsem tam. Honem rychle-budem se fotit. Beru Ládíčka do náručí a jednou nohou držím "zuby nehty" brzdu. Stačí cuknout a všichni letíme. Na parkovišti je jen slupička sněhu a hroty brzdy nemají v čem držet. Honem babi, běž k Bohouškovi co mi drží Růžu a foť. Dvě fotečky a pápá. Pokračujeme dále. Všude na kontrolách ochutnáváme rumíka a čajíka. Svítí sluníčko, azuro, prostě nádhera. Na Pěticestí dávám pejskům zase sváču. Už na to čekají potvůrky. Dojíždí nás Vašík a za ním jede Janička Zetků. Ještě chvíli debatujeme s hlídkou a pak šupajdá z kopce. Pod táhlým kopcem nás čekají rovinky po loukách, které nás dovedou až na restart. Janičku opět předjíždím a mastíme za Vašíkem až do cíle restartu. Tam jsme v 13.19h. 40km. Jsme tu mezi prvními. Budeme tu čekat povinné 3h do restartu. Tak uvelebuju hafíky a dělám jim pití. Vašíkovi zbylo nějaké maso, tak mi ho dává. To se pejsci nadlábnou.Pejsky mám asi za hodinu obstarané, tak mám čas poklábosit s ostatními a čekat na běžkařky Romču a Lucku. Přijedou rozkecané a vysmáté jak lečo. Romča si nechala pro Lentilku a Fidorku dovézt i spacák. Teda to jsou praví drsní saňový psi, hahaha. Vedle mě stojí Bianka z Rakouska. Dělíme se o lidskou svačinu. Fotím její bojavé pejsky v kuřecích oblečkách. Hrobníci jsou spokojení.Jen Grizlince dávám obleček, aby neprochladla. Blíží se čas restartu, a tak balíme. V 16.19h vyrážíme na trať. Hned dojíždím Janičku Zetkovou a mizíme jí v dáli.Šplháme na Homoli. Hlavně Malý tobogán je drsnej. Kamenné koryto a tlačení saní před sebou. Ale vydupeme to celkem dobře. Pak už "spáleniště" . To miluju. A pak Maruša a tradá domů. 17km za 1h 23minut. To jde. Jen ke konci krátce zapínám čelovku, jinak jedeme potmě. I kameraman Liborek se diví, že nesvítím.Nestíhá nás ani natočit. Tonda už čeká a pomáhá mi od cíle na stake out. Dnes se mi to moc líbilo. Meeting bude v pátek ráno, tak máme volnou zábavu. Slavíme svátek všech Zdendů. Nakonec končíme u výčepního okénka a kecáme a kecáme. Pak hajdy na kutě kolem 2.h ranní. Všichni už na Lence spinkaj, tak šup do kanafasu.

Šediváčkův long 2015-2.díl středeční první etapa

5. února 2015 v 3:33 | Hrobnice |  Mushing
Ráno vstáváme na budíka v 7h. Ládíček už je čilý, a tak mě-naprosto mrtvou- pomáhá budit. Mastím ke psům. Napájení,venčení, poslední příprava saní. A ještě čekám na veterinu. Konečně doráží, a tak značím Nanuka a Fífu že nepoběží. Ostatní sedmička se těší na start. Jdu na Lenku snídat svojí oblíbenou vločkovou kaši. Svěřuju babi foťák, aby něco vyblejskla na startu. Pusinku Ládíčkovi a zpátky k pejskům. Sněhu na stake-outu moc není, a tak to bude dnes horor se dostat bezpečně na start. Naštěstí mi pomůže Tonda,Romča a Jirka Sochorů. Vše je připraveno, zapřaženo. Nepřipínám psy k zádovým šnůrám. Tak jdem na to. Po louce v pohodě. Pak kus nezasněžené silnice, esíčko u Kristýny a hurá, jsme na sněhu. A světe div se. Stojím na startu první. To se mi snad v životě nepovedlo. Máme ještě 3 minuty čas. Připínám psům zádové šňůry. Zdenda časomíra odpočítává. Tři,dva,jedna,gou. Vystřelujeme do sjezdovky značně efektně. Prvních pár stovek metrů pro diváky je celkem akčních. Na horizontu hned doleva. Zde blátíčko. Pak hned první potok, druhý potok a už se hrabeme k přejezdu silničky na Matouše. Řítíme se ke křižovatce v Deštném. Lopaťáci sice naházeli krásný pruh sněhu na jinak čistě holou silnici, ale Růže se to asi nezdá, takže mastí bokem po asfaltu. Ještěže mám nové skluznice a tudíž nehobluju dřevo na sanicích. Při vjezdu na louky za Deštnou nám mává celá školka místních dětiček. Frčíme dále a stále nic. Nikdo nás nepředjíždí. Nastupujeme na Bungrovku. Až někde v třetině nás předjíždí Mário s desítkou alaskánů. Těsně před Černým křížem nás předjíždí Vítek Kolátor se svým černým vláčkem psů. A šup do Tobogánu. Je dost sněhu, a tak Tobogán dnes není tak akční. Ale i tak to frčí, hlavně v dolních partiích, perfektně. Tak a jsme na samém dně Tobogánu. Takže holky, teď bude šichta nahoru. Před námi stále Mario na dohled. Makáme do kopce jak mašiny. A ty jó, asi v půlce výlezu z Tobogánu Mária doháníme. Chvíli se vlečeme za ním. Za poslední ostrou vracečkou Mário zastaví, sdělí mi "Short snake" a stojíme jak trubky. A on vesele krmí. No tak to teda ne. Počkám až mu psi vše sežerou a frr! Předjíždím ho. A další frr! Ujíždíme mu do kopce pryč. Dojíždí nás a předjíždí Vašík Zetek. A za ním se bohužel veze Mario a znovu nás předjíždí. Ach jo. Snad zase nebude krmit. Jedu za Mariem až na Masaryčku. Na parkovišti na Šerlichu dáváme ruma. Teda spíš čaj s rumem. Mario stojí vedle mě. Má to dřív vypité, a tak odjíždí. Hrobníci to vidí, cuknou a mě letí kelímek s čajem z ruky. Na parkovišti je jen led a trochu sněhu a to brzda neudrží. Ve spěchu se loučím s kontrolou a chca nechca pokračujeme. Mario hned za kontrolou opět staví na "short snake". Takže ho předjíždím a mastíme pryč. Ten den Maria už nevidíme. Jeho "short snaky" by mě připravili o nervy. Krásně si to šineme až Pod Jelenku. Předjíždí nás už jen osma s Jirkou Kouřilem. A to je za dnešní celou etapu poslední musher, který nás předjel. U Jelenky stojí Rampušák s rumem. A taky můj "mladší brácha" Bróňa. Zastavuju u Rampušáka na osvěžení. Ale psi už se stáčejí ke smrkům v ostré pravé zatáčce. Prosím Bróňu, aby mi psy trochu navedl zpátky. Jakž takž se daří, a tak zatáčku vybírám a ani u toho nesletím. Sice mám sníh až za krkem, ale bez pádu. Řítíme se Malým tobogánem U studánky hlava nehlava. Moc toho nejde ubrzdit, tak je-li komukoliv život milý, musí mi uhnout z cesty. V protisměru vidím jednoho lyžaře, ale ten naštěstí včas a dostatečně uhýbá do strany, atak je vše bez karambolu. Dole po Studánkou dáváme ruma. Pak už se krásně vlníme až k Maruše. Tam navádím Růžu "hó" doleva na Pěticestí. Zase rumík. Musím si o něj trochu říct. Asi mají malou zásobu či co. Parádně mastíme vrstevnicí až k dlouhatánskému sjezdu lesem. To je jízda. Držte si klobouky. Brzdím staroušům haskounům Atibovi a Brownie. Dávají to dobře. Po sjezdíku nás čeká táhlé stoupání na Pěticestí. Uběhne to jako voda, čekala jsem to delší. Nebo, že bysme prostě byli rychlejší!? Na Pěticestí kotvím. Už běží "Paní Prcková" s občerstvením. Klábosíme, dávám psům sváču. Ti se na oplátku motají do kozelce. Ach jo, rozmotávám. Tak ahoj kontrolo. Pokračujeme sjezdem směrem na bivak. Skoro poslední zatáčka v lese. A v ní led a šutry. Hups. Hazím tlamu jak vyšitou. No ale jsme celí a pokračujem na louky. Vidíme v dálce krávy.Rozcestí na bivak. Uhýbáme doleva a začínáme stoupat lesem zase vše nahoru. Za náma už od Pěticestí dupe Marian Kdýr na lyžích s dvěma koněma od Zeťourků. Ale do kopce jsme asi rychlejší. Úzký Malý tobogán je výživný. Tlačím saně za psama. No tohle bych dolů jet nechtěla. Je to samý šutr. Vyfuníme na Homoli. Zase rumík. Teď už jen přes "Spáleniště" znovu pod Marušu. "Spáleniště" je můj oblíbený úsek. Připomíná mi to Aljašku. Pod Marušou rovně "KO" směr domů. Ve sjezdu k Luisinu údolí mě předjíždí Marian. Krásně mu to na běžkách frčí. Jsme na Luisině údolí. Volám babi, že za chvíli jsme v cíli. Letos se z Luisina nejede po sjezdovkách dolů. Vloni pořadatel objevil nový úvoz a teď jím pomastíme dolů. Pojmenuju ho "Poslední tobogán". Marian bohužel v úvozu svlíká lyže. Jen tak tak ho míjíme. Prosvištíme kolem a řítíme se dolů střemhlav. Nejde dost dobře v tom korytě brzdit. Pak nás to vyplivne na cestu od Zámečku k Matoušovi. To už zvládáme během pár minut. Na Matoušovi ještě dáváme domácí pálenici a už střemhlavý pád dolů ke Kristýně. No to byla jízda. Toník už na nás čeká. Vypřahám zádové šňůry. A za chvíli jsme bezpečně na stake-outu. Díky Tondo. Opečuju hafíky, dám jim baštu a už hurá za Ládíčkem. Jdeme spolu sledovat večerní a noční dojezdy do cíle. A taky bobujeme. Čekáme na Romana Kronuse, který letos vše absolvuje na sněžném kole. Má můj obdiv. Pak strávíme příjemný večer na Kristýně. Dnes 51km za 4h 6 minut. To je slušný výkon na Hrobníky.

Šediváčkův long 2015-1.díl příjezd

3. února 2015 v 3:01 | hrobnice |  Mushing
A je to tady. Opět po roce Šediváček. Můj 13. a Ládíčkův 3. A s námi babi. A 9 psů.Tři staroušci zůstávají doma. Bude se o ně starat Jindra Hora-zlatíčko. Vyrážíme v úterý 20.ledna. Budíka mám na 4h ranní. Ládíček také nemůže dospat.Takže zatloukáme vchody do boudiček společně při čelovce. Pak spolu převádíme pejsky do auta. V jedné ruce vždy vedu hafana, v druhé Ládíčka. Naštěstí už asi 5 dní mám sbalené veškeré psí , moje i Ládíčkovo věci v autě, takže ty nosit nemusím. Po 7.4 opouštíme Moldavu. Naloďujem babi v Teplicích a hurá po dálnici do Prahy. Zde máme spicha se Zdendou Pospíšilem. Dává mi očkováky a startovné od Lucky. Budu je přihlašovat, oni dorazí pozdě. Pak už frčíme po hradecké dálnici směr Hradec Králové, Třebechovice pod Orebem, Opočno, Dobruška. Všude zeleno. Až za Dobruškou se začínají rýsovat zasněžené Orlické hory. Ládíček je tak natěšený na Šediváčka, že celou dobu v autě povídá a povídá o dětech, pejscích, závodění. V Deštném parkujeme na našem oblíbeném místě na louce pod silnicí. Je krátce po poledni. Držíme fleka Romče. Vybalujeme, sháníme klíče od pokojíčku na Lence, prezentujeme se. Připravuju si do saní povinnou výbavu. Babi se zatím s Ládíčkem zabydlují v pokojíčku. Po čtvrté hodině doráží Romča s obyťákem. Rychle vybaluje a mastíme na slavností vyhlášení do Deštného pod sjezdovky. Babi spolu s Ládíčkem a naší spolubydlící Maruškou šli napřed. Doháníme je u Kozího chlívka. V Deštném už je plno lidiček s loučemi. Vítá nás ředitel závodu a představitelé obce. My s Romčou a babi dáváme svařáka. Nebo rovnou dva. Na parkovišti u sjezdovek je dost ledovato a na tom stojí voda. Ládíček na bobech brázdí rukama v rukavicích pěkně loužema, takže se ihned s promáčeným Ládíčkem vracíme po skončení domů. Večer zavítáme do hospůdky v Kristýně. Musíme oslavit setkání s kameramanem Liborkem a Vilíkem. V 8h večer ještě zajdu na Lenku, je tam přednáška Ivo Rašína o putování se spřežením českého horského psa a malamuta v Rusku na Bajkalu. Perfektní podívaná. Pak se ještě vracíme do Kristýny. Ládíček mezitím padl za vlast. Asi kolem půl druhé zaplouvám do peřinek i já. Zítra bude náročný den.