Pište nám komentáře, vždy potěší!!!

Březen 2015

Konec března na Moldavě

29. března 2015 v 4:22
Tak k nám na Moldavu dorazilo jaro a vykouzlilo nádherný západ slunce...
Ládíčkovi chutnalo, a tak se ládoval oblíbenou nudlovou polívkou...
Vyrazila jsem i na první jarní trénink opět po dlouhé době na káře...
Ve výběhu nám ještě nějaký sníh zůstal, tak to Kulíšek obhlížela...
Pár dalších foteček zde:

Florinka

24. března 2015 v 17:17 | Hrobnice |  Kamarádi,rodiče a dění kolem nich
Konečně si kamarád Jindra Hora dovezl vytouženou fenečku sibiřské husky Florinku. Plným jménem Florinka Asamara od chovatelky Ivy Valtrový. Florinka se narodila 13.ledna 2015 ve Zvoly u Prahy. A teď už se zabydluje na Moldavě...
Je to velká krasavice. S Ládíčkem jsme se na ní byli hned u Jindry podívat.Tak vítej Florinko na Moldavě...
Maličko foteček ještě zde:

Probouzení medvědů v Chomutovském zooparku

22. března 2015 v 14:39 | Hrobnice |  Ládíček Hrobníček a jeho mamina
První jarní den jsme se vypravili již tradičně do Chomutovského zooparku na probouzení medvědů. Nejprve autobusem z Moldavy do Řetenic...
A odtud vláčkem do Chomutova...
V zoo mají stále jednoho stařičkého vlka. Od loňska vlčí samička umřela a zůstal jen její letitý partner...
Od vlků jsme šli rovnou k medvědům. Po cestě si Ládíček pohladil koníka...
A pak už jsme čekali na medvědy. Ládíček si krátil čekání blbnutím na klouzačce...
A baštěním oblíbeného párku s rohlíkem...
A pak už začalo probouzení medvědů. Tentokrát byla patronkou Markéta Mayerová...
Medvědí holky zároveň letos slaví 20 let, a tak jim ošetřovatelé připravili zeleninoovocný dort...
Ládíček u probouzení medvědů tradičně usnul...
A tak jsme si prohlédli zatím rysí krasavce...
Zašli k výběhu opic...
Juknuli na kozorožce...
A prohlédli nový výběh pand červených...
A pak už se Ládíček zase probudil a museli jsme vlízt do vlčího doupěte...
A taky se vyfotit u medvědů...
Bal to krásný výlet a příští rok pojedeme zase.
Pár foteček zde:

Wulfinka

15. března 2015 v 16:51 | Hrobnice |  Vzpomínáme
A další vzpomínka na nezapomenutelného pejska. Teda spíš fenku sibiřské husky Lynn Bílá Vydra. Sněhově bílá fenka s černýma ušima. A taky za nima měla všemi mastmi pomazáno. Dlouho lídrovala Hrobníkům. Pak si jednou zlomila ve svých 9 letech patu a odešla do psího důchodu. Narodila se 20.5.2000 v Horním Polubném v Jizerských horách. Umřela 28.1.2015 u mě na Moldavě. Za svůj život porodila dvoje štěňátka. Z vrhu A jsem si nechala její dcerušku Fíčka. A od té doby se z nich stala nerozlučná dvojka. Spali spolu ve stejné boudě,baštili vedle sebe,nehli se od sebe. Fíček stále těžce nese ztrátu svojí maminky.

Esterka

15. března 2015 v 16:35 | Hrobnice |  Vzpomínáme
Ještě malá vzpomínka na mojí malou šikovnou alaskánku Esterku. Byl to můj první alaskánek. Přivezla jsem si ji od Petra Mazače spolu s károu, pro kterou jsem původně jela. Nějak jsme si s Esterkou padly do oka-láska na první pohled. Narodila se 24.4.2002 a já si jí brala na jaře 2005, takže už jí byli skoro tři roky. Petr tenkrát rozprodával celou smečku a vybavení. A nikdo maličkatou 15-tikilovou Esterku nechtěl. Tak sem si jí vzala. A ona mi to oplatila bezezbytku až do konce svých dní. Sedm let vodila Hrobnickou smečku nejprve po boku Wulfinky,pak Nanučka,Brownie a nakonec Růženky. Díky ní jsem v Norsku dokončila závod Femundslopet 500. Užívala si však i u mě v postýlce. Dočkala se i narození malého Ládíčka. A na jaře v Rakouských Alpách v městečku Proleb náhle dne 24.4.2012 odešla její psí dušička bez varování do psího nebe. Bylo jí na den přesně 10 let. Esterko, na tebe nikdy nezapomenu

Zima ještě nekončí

15. března 2015 v 15:59 | Hrobnice |  Dění kolem našich pejsků
Jednu neděli uprostřed března si zima řekla, že se jí ještě nechce odcházet...
Přes noc nadělila příroda pěkných pár čísel nového sněhu...
A pejskové si to užívali...
Jen Ládíček má neštovice a nemůže ven, tak kouká na pohádky...
Nechala jsem proběhnout i Fíčka a Kulíška kolem baráku...
No a navozila jsem nezbytné dřevo do kamen, aby nám bylo teplíčko a nic nám nechybělo...
A pro Ládíčka jsem postavila malého sněhuláka hned u dveří, aby na něj viděl...
Pár foteček ještě zde:

U Ivy Želvy na štěňátkách

13. března 2015 v 6:43 | Hrobnice |  Kamarádi,rodiče a dění kolem nich
V sobotu 7.3.2015 jsme uspořádali Moldavskou výpravu ve složení Jindra Hora,jeho Maruška a vnučky Anička a Michalka. K tomu jsem se vmáčknula ještě já. Ládíček se už bohužel nevešel do auta,tak to jistil ze zálohy u babičky. Vydali jsme se do Zvole u Prahy k Ivě Valtrový alias Želvě. Má štěňátka sibiřských husky. Jindra se jel juknout na svoje budoucí nyní 7 týdenní štěňátko Florinku. Já na svého 4 dny starého Ferdu. Jelikož jsme neměli dálniční známku a neznali Prahu, tak nám cesta trvala 2,5h. Ale ani jednou jsme nezabloudili. To se musím pochlubit. Iva a Tomáš a jejich pejskové nás přivítali jarním sluníčkem a skoropučícími stromečky. To my na Moldavě máme zatím stále zimu a metr sněhu...
Tomáš se pochlubil svými včeličkami. Medík od nich je pro Ládíčka ta nejlepší medicína...
Štěňátka od fenky Viky se jmenují Fík Hospr, Florinka Horová, Fannynka Valtrová a zatím nezadaná Fidorka...
Holky i Jindra s Maruškou se s Florinkou mazlili a snad by tam byli dodnes, kdyby se nezačalo smrákat...
No a druhá fenka Ája povila před 4 dny druhá štěňátka. Zatím je v porodní bedně doma...
Ale Ferdu z Hrobu sem měla vybraného hned. Je to ten menší pinťák vlevo...
Tak se těšíme všichny na svoje nové přírůstky na Moldavu.
Pár foteček zde:

Nové hromady fotek z různých akcí od 7.3.2015

13. března 2015 v 3:42 | Hrobnice |  Fotky na rajčeti

Goro poprvé trénuje na Moldavě

12. března 2015 v 19:16 | Hrobnice |  Dění kolem našich pejsků
Sněhu je na Moldavě dost, a tak jsme vyrazili po ránu na trénink. A vzali jsme našeho nového pejska Gora...
Makal jak šroubek vzadu vedle Atiby. A zvládl s námi 20km, přestože předtím tolik neběhal...
No a večer pak nám příroda zase nadělila další várku sněhu...
Takže s kamarádkou lopatou jsme se zase činili...
Pár foteček ještě zde:

Po Ledovce

12. března 2015 v 6:42 | Hrobnice |  Dění kolem našich pejsků
Sotva jsem přijela z Ledovky, tak mě Moldava přivítala opět svojí krušnou stránkou...
Zase sněhoivá vichřice a zase vše zafoukané...
Ale náš nový pejsek Gretzki alias Goro se vesele seznamoval. Teda spíš se mu dvořili všechny holky...
Je to krasavec...
No a pak na chvíli vykouklo sluníčko a rázem zde bylo jak na Moldava beach...
Pejskové si prohřívali kožíšky...
A starý Atiba, který zvládnul Ledovku na jedničku, tak dnes oslavil 10 narozeniny...
No ale pak se zase zatáhlo a vánice trvala 3 dny a 3 noci.
Více fotek zde:

Ledovka 2015-3.díl konec

11. března 2015 v 16:12 | Hrobnice |  Mushing
V pondělí asi ve 4h ráno začíná peklo. Leje. Do střechy stanu bubnuje vytrvale déšť. Není to jen přeháňka nebo deštíček. Ale fakt prší. Jsem nervózní jak lední medvěd v brlohu. Už nespím. Sotva se trochu rozední, vylejzám v 6h ven. Ostatní už jsou také vzhůru a koukají na psy. Raději k nim nikdo nejde, aby se nezvedli, protože aspoň pod sebou mají ještě kus slámy suché. Jdeme k ohni a debatujeme co s tím. V tomhle stavu a při tomhle počasí nejde závodit. Nejde ani odvézt všech cca 300 psů jedním autem na stake-outy do Lánova. To by bylo na ½ dne. Rozhoduje se,že závod se ukončuje předcházející druhou nedělní etapou. Teď už to bude jen o tom, jak ve zdraví všechny psy a lidi dostat z bivaku. Po chvíli ředitel Aleš dává konečný verdikt. Skútrem vyjeli nějakou cestu lesem z Horské silnice rovnou na sjezdovku, co je nad autama. Je to nouzovka, ale jiné řešení není. Musíme se tedy vyškrábat korytem z bivaku na Horskou silnici, což je asi 5km. Poté doleva po Horské silnici. A někde uprostřed bude odbočka doleva po té nouzové cestě. Zaslechnu jen, jak Radek říká, že je to sjezd horší než Lárbuš. Ale aspoň je to široké a saně se nebimbají v úzkém korytu. Říkají tomu "sjezd podél obory". Za normálních okolností by cestu tudy nikdy nevedli. Ale teď to jinak nejde. Polévá mě horko. No ale nedá se nic dělat. Jdeme na věc. Dávám psům trochu občerstvení, pakujeme totálně promáčené věci. Kupodivu psi, kteří mají oblečky, jsou suší. Obleček váží snad 2kg a je durch nacucaný, ale pes je suchý. Ó zlatý Manmaťáku, bůh žehnej tvému vynálezu. Pejskové si dávají všichni do jednoho mňamku a trochu teplého pití do břicha. To je důležité. Neztrácejí elán. Běžkaře svezou auta rovnou do Lánova. Milan mi pomáhá ještě zapřahat a vyrážíme. Louky jsou naprosto bahnité, procucané a nechutně to do kopce klouže psím ťapkám a lidským botám. Jen sáně po trávě nekloužou, a tak se zastavují. Musím tlačit, ale nemám se v bahně o co opřít. Dávám pozor, abych aspoň nespadla kolenama do toho humusu. Před náma je HelaL, ale té to do kopce nejde vůbec, tak jí předjíždíme ještě před vjezdem do lesa. Předjíždíme i některá další pomalejší spřežení a vpodstatě jsme první na trati. Vyškrábeme se na Horskou silnici a frčíme vlevo. Asi po 2km vidím červenou značku ukazující odbočku doleva. Zastavuju. Nechám předjet za mnou jedoucího Michala Pelanta. Odpřahám psy ze zádových šňůr. Táák a držte si klobouky. Matějská začíná! Je to kolmý sjezd napříč vrstevnicema asi 1,5km dlouhý. Šutry a klacky lítají. Ale držíme se statečně. Muldy pěkně vyhazují. Ale brzdu nespustím z kontroly. Jsme u výjezdu z lesa. Tady čeká Jerry a ještě jeden pomocník. Je tu úsek asi 50m bez sněhu a s kamenama a větvema. Zastavuju a vší silou stojím na brzdě. Pozoruju, jak Jerry a kamarád převádějí Michala Pelanta po tom bezsněžném úseku. Pak se Jerry vrací ke mně. Převádíme ve třech celé spřežení. Jsme na louce. Díky Jerry a spol. V traverzu přejíždíme louku. Trochu se uklidňuju. Pod sebou vidím už sjezdovku, pod níž stojí naše auta. Bereme sjezdovku trochu našikmo, tak to celkem jde. Ale i tak fičíme slušnou rychlostí. Dole to končí úzkým asi 3m širokým trychtýřem. Pak už jsou hned auta. Ale stojí tam naši běžkaři a pomocníci a chytají nás. Uf! Zvládli jsme to. Jsme celí a zdraví a ani jsme nehodili tlamu. Ale i tak se klepu jak osika a chvíli mi trvá, než mi puls spadne na normál. Okamžitě vypřahám a vodím psy na stake-out k autu. Pak šup na stranu saně. A koukám jak dojíždějí ostatní. Každý za sebou hrne haldu sněhu na dečce a brzdě. Postupně dojíždějí všechna spřežení. A všichni bez úhony. A to je nejdůležitější. Vyndavám věci z vaku saní a třídím je na úplně nepoužitelné, pak na ty na praní a pak celkem suché. Za chvíli je vše nastrkáno v autě, saně šup na střechu bedny a pejskům něco teplého do břicha. Poté už si spokojeně lebedí v suché slámě v boxech. A Krkonoše nám ukazují po třech dnech sluníčko. No to počasí si z nás dělá prču. Vracím oba haskouny a Radkovi Vinky. Ten ještě dnes odjíždí do Norska na závod Finskmarklopet 500. Je to několik tisíc kilometrů dlouhá cesta. To má můj obdiv, že to uřídí. Suší na sluníčku promáčené psí oblečky. Doma už toho asi moc usušit nestihne. Jdeme na vyhlášení. S Milanem jsme celkově 13 z asi 21 spřežení. Letos vyhrál Mates,Radek druhý a třetí Miki. Ale i tak je Radek borec, nejen tím jak umí jezdit, ale především jaký je člověk a jaký má vztah ke psům a ke kamarádům a lidem ve svém okolí. Také stojí za zmínku Jirka Kouřil a jeho spřežení a jeho lyžař. Jel jen s osmičkou a měl mladého 17-letého Buráka juniora a umístili se na předních místech. Musím říct, že Jirka je sympaťák ve smyslu jakým pojal mushing. No a co jsme vlastně vyhráli. Lyžař i musher dostali kýble na psí žrádlo, nějaké bylinkové čaje a směsi, misky na granule. Misky věnujeme majiteli dvou půjčených haskounů. A kýbl a bylinky se vždycky hodí. Teď už jen čekáme, až odjede HelaL a Miki, aby se uvolnila ulička a mohli jsme my ostatní odjet. Tak Milane díky za letošní trpělivost na krušné Ledovce a příští rok znovu v Krkonoších nashledanou. A velké poděkování pejskům, kteří tu mokrou Ledovku zvládli na jedničku. Cestou si v Horní Rokyté vyzvedávám u Tomáše Nevřeli náš nový přírůstek do smečky. Bráchu od Františky a spol. Pejsek se jmenuje Gretzki a je to slušný chlupáč. Dávám ho k Brownince do boxíku. Hned jsou kmoši. Ještě se zastavím v teplicích pomuchlovat Ládíčka. A pak už frčím směr Moldava. Tam mě čeká druhá šichta s voděním psů a přenášením věcí a saní a také Vetamixu, který dnes k našim dovezli. Půjčuju si ale sousedovo nákladní saně, a tak to není taková rasovina. Sotva mám vše uklizené a pejsci bydlí, tak propuká sněhová vánice. Trvá 3 dny a 3 noci. Tak to jsme měli štěstí, že jsme se z Ledovky vrátili akorát.
Další fotečky zde:

Ledovka 2015-2.díl

11. března 2015 v 9:52 | Hrobnice |  Mushing
V neděli ráno se mi vůbec nechce vylejzat ze spacáku. Ani Milanovi. Je nachcípanej, a tak ještě vyspává. Já lezu ven kolem půl deváté. Pejskové také chrní a vůbec je na bivaku celkem klid. Každý využívá toho, že starty jsou až od 12h a nemusí venčit psy, a tak chrní dokud to jde.Lidičky se pomalu trousí ze stanů, věnují se pejskům a dávají horký čaj či polívku u ohně. Včera jsme jeli měřených 43km za 3.37h, což je pěkný výkon. Dnes to bude o něco delší a jedeme na Struhadla. Spřežení se nějak musí vyškrávat na místo oficiálního startu. Běžkaře tam postupně ve várkách po 8 lidech přiveze auto. Postupně pakujeme saně, dnes zůstává na místě jen stan a stake-out. Pomocí stříbrné pásky vytuňujem s Milanem prasklou příčku. Ta drží líp než původní. Ale přeci jen mám strach se plnou vahou o saně opřít. Čas startu se blíží, a tak pomalu zapřaháme od nejpomalejšího spřežení. Šineme se loukama a úzkou cestou lesem. Před náma na dohled Hela Levíčková,Ríša, Hanušovic. Milan už čeká na startovní čáře. Za chvíli hned předjíždíme Michala Pelanta. Ten furt přepřahá a staví. Hned jak se vystoupáme z bivaku a napojíme se na Horskou silnici, tak nás čeká skůtrové kolečko. Tam předjíždíme Jardu Hanuše s Terezkou a ujíždíme tátovi a synovi Řehoutům. U Tetřevek předjíždíme chumel spřežení-Ríšu se Zdendou,samojedy a trapera Romana Zasadila. Hned na začátku Desítky stojí HelaL a krmí psy. Tak jí také míjíme a frčíme dál. Tím pádem jsme asi první projíždějící spřežení a před náma nikdo. Potkáváme docela dost lyžařů, ale psům to nevadí. Jen Karlička stresuje a vybočuje z lajny, neb má panický strach z běžek. Začíná sněžit a padá mlha. A já blbka si nevzala lyžařské brýle. Dávám tedy nákrčník alias " Ráďovu fusekli" až k očím, narazím kulicha víc do čela a hmouřím oči. Obávaná zatáčka na konci Desítky je bez pádu. No musím se pochválit. Najíždíme na Husí cestu. Odbočujem doleva a Milan se odepíná. Je to dost z kopce. To ale ještě není nic proti tomu, že se řítíme k "Lárbuši". To je střemhlavý dlouhatananánský sjezd. Stojím oběma nohama a plnou vahou na brzdě. Ale cítím jak se saně nekontrolovatelně řítí vpřed. Modlím se jen, aby to Atiba ustál, protože nejsem schopná v tomhle kalupu zastavit. Modlím se, aby to dole končilo rovinkou nebo aspoň nějakým placem, kde se nerozmázneme. Milan už dávno sundal lyže a kluše po svých. Mizí za mnou někde z dohledu. Konečně vidím zatáčku a konec sjezdu. Je to široké náměstíčko a zatáčku vybrousíme bravurně. Čekám za zatáčkou dobrých 5 minut na Milana. Po mě přijíždí Rakušák a signalizuje, že sjezd byl fakt výživný. Pak se objevuje traper Matzeus. Pak už sbíhá Milan. Obouvá lyže a pokračujeme táhlým stoupáním k vlekům u traverzu. Matzeusovi to moc nejde, a tak ho zase předjíždíme zpátky. Stoupáme a stoupáme. Kopec končí střechou. To je fakt snad kopec v úhlu 80 stupňů, kde tlačíme sáně před sebou a když se zastavíme, tak začínáme couvat. Před náma funí Rakušák s velkým Burákem. Uf! Konečně jsme nahoře a nemůžem popadnout dech. Jedeme mírně z kopce v traverzu napříč lyžařským vlekům. Pak už nás čeká "spáleniště". Místo bez stromů nebo jen s nízkýma stromečkama. Milan se oblíká do vesty a svačí. Upadl mu kus čokolády, ale nejde se vracet. Tak to si nějaký za náma jedoucí pes pochutná. Stále jedeme dolů a dolů z kopce. Náhle vepředu zahamuje na fleku Františka. Slečna jde kadit a zamotá celé spřežení. Připoměla mi tímhle malou Esterku. Ta to dovedla taky tak bez varování zadřepnout na místě.Ani já ani Milan nestačíme zareagovat. Rozjetý Milan se setrvačností naplácne na moje záda a já plnou vahou naléhám na zlomenou příčku saní. Jen se modlím, ať vydrží. Naštěstí jsme to vytunili dobře a saně drží. Rozmotávám holky ze šňůr a pokračujem kolem kontroly s Tomášem Nevřelou až ke Struhadlům. Milan jede přede mnou. Vykružuju zatáčku jak podle kružítka a pedálujeme stále více méně v mírném stoupání k nejzažšímu bodu okruhu. Tam stojí lyžaři,svačí a kolem lítá na volno yorkšír. Křičíme na lidi, ať si psa chytnou, že tu máme závod a že nás jede víc a ať se nestane neštěstí. Lidi jsou asi hluchý nebo něco jiného, ale psa jen odeženou o pár metrů dál a vesele svačí dál. Pidipes je stále navolno. Prudkou zatáčku a ještě hodně do kopce s funěním zvládáme. Ale Atiba a haskouni mají zájem o "psí sváču", a tak se otáčí. Snažím se rychle bafnout Růžu a honem odsud pryč. Ale těžké saně hrozně brzdí a nejde to tak rychle jak bych chtěla. Milan mi zezadu se saněma pomáhá, a tak se nakonec daří z nebezpečného místa zmizet bez úhony.Vyflusala jsem se v téhle infarktové situaci až do morku kostí. Za sebou slyšíme stále Martina Levíčka, ale ne a ne nás dojet. Stoupáme od Struhadel zase nahoru k traverzu. Tam je mlha jak mlíko a stoupání nás vyždímává. Předjíždí nás tu Radek,Mates,Šaman,Miki,Jana Zetková,Vítek Kolátor. Všichni jedou za sebou, a tak nás ve dvou minutách všichni předjedou. Leje ze mě jak z Rákosníčka, co vylezl z rybníku. Milan má krizi, a tak je to o to těžší. Jsme u Bufetu. Odtud dlouhý sjezd v mlze. Milan jede před námi. Sotva vidím na krok jak hmouřím oči bez brýlí. Dole se napojujeme na Husí cestu a hned zatáčíme na Desítku. Teď už mastíme domů. Pejskové mají z těžkých podmínek-mlha,přetížené saně,nejedoucí čerstvý sníh-krizi. Do konce Desítky zbývá už jen asi 2km a Růža se zastaví. A dokonce i otáčí do protisměru. Tak se nedá nic dělat a jde dopředu stará haskounka Brownie. Je to peklo. Bořek totiž stávkuje,ochcává a nejde.Naštěstí Brownie opět spřežení rozbýhá a pokračujeme. Později se dozvídáme, že skoro všichni dnes přepřahali a řešili psychické problémy psů, kteří nechtěli jít dopředu.Posledních 5km tedy lídruje Browninka a šťastně dojíždíme do cíle. Těsně před cílem si Milan zuje lyže a jedeme spolu na saních ve dvou. Je mu blbě a má asi svalovou slabost a nedokáže ze sjezdu moc plužit. Projíždíme cílem. Vypřahám opět psy ze zádových šňůr a vrhám se lesním korytem k bivaku. Dnes to zvládám lépe než včera a saním ani psům ani mě se nic nestane. Hned za mnou dojíždí Vašík Zetek a Roman Habásko.Celkově jsme se zlepšili a trať 48km dlouhou zvládli za 4.27h. Na bivaku začíná pršet. Ach jo. Sláma pod psy je mokrá. Ale ředitel Aleš zkouší sehnat novou suchou slámu. Oblékám pejsky aspoň do oblečků. Je vidět, že i u ostatních musherů si alaskáni nelehnou a raději stojí a haskouni si lehnou vedle mokré slámy na sníh. Ale i ten je mokrý, takže nic moc. Snad to nebude s tím deštěm tak hrozné. Obstarávám pejsky, pak sebe a čekám na novou slámu. Když už je tma, tak doráží Jirka Vondrák s dvěma balíkama voňavoučké suché slámičky. Nastýláme všem vrchovatě. Slámy je dost pro všechny, takže pejskové spokojeně chrupou zabalení až po uši v teple a suchu. S klidem tedy odcházím k ohni. Ještě se nevrátilo samojedí spřeření Honzy Kotiše a Lukáše Herčíka. Pak kluci konečně dorážejí. Honza prý do lídru vyzkoušel vše kromě samojedů a nakonec to fakt nešlo dál. Takže je hlídky poslali zkratkou nejblíž někam, kam se dostalo auto a pejsky i lidi svezli na bivak "taxikem". Dnes je v sušícícm stanu narváno, všude visí mokré lidské i psí věci. Ale i tak jsem raději venku u ohýnku. Dnes máme opékané stejky. Vrchní grilovač Jerry se činí a tak všichni jen mlaskají. No to je bašta. Jarda Hanuš bůhví odkud vykouzlil celý ananas. Rozdává ho všem přítomným. Vezl ho v saních celou první etapu.To je celej Jarda. Kontroluju zachumlané pejsky. Dostávají ještě mňamku na dobrou noc. Po půlnoci se přesunujeme do sušícího stanu a povídáme si. Do stanu zalejzám kolem druhé hodiny ranní.

Ledovka 2015-1.díl

10. března 2015 v 9:13 | Hrobnice |  Mushing
Ledovka 2015 by se dala vystihnout jako kamikaze. A hodně toho bylo nového. Jednak nový ředitel Aleš Pícl se zhostil svého postu velice zodpovědně a vše fungovalo jak na drátkách. Další novinkou bylo, že závod začínal sobotní večerní etapou a končilo se v pondělí přes den. A třetí novinkou byl hromadný start do sjezdovky před zraky mnoha diváků. A nová je také kategorie Traper, kde jede musher s 8 psy bez lyžaře. No takže jsem v sobotu brzo ráno převezla sáně a věci do auta, převodila 7 psů k silnici a vyrazila. Ještě jsem se stavovala v Teplicích za Ládíčkem, který zůstával tentokrát doma u babičky a dědy. V 9h jsem vyrazila z Teplic a po 3 h jsem dorazila do Lánova u Vrchlabí. Celkem z Moldavy asi 217km. Protože nemám dálniční známku,tak jsem to brala vrchem přes Litoměřice,Zahrádky, Bělou pod Bezdězem,Mladou Boleslav,Jičín,Novou Paku a Vrchlabí.V Lánově u kostela do prava a už jsme u sjezdovek. Po pravé straně od silnice přes potok jsou naskládána již auta některých musherů. Organizátoři nás staví jednoho vedle druhého jak sardinky. Fakt by člověk nevěřil, že na tak malém místě se nahuhňá tolik aut a psů. Připadá mi to, jako bychom stáli jen někomu na dvorku. Letos opět jedu s lyžařem Milanem Petruželkou. Budeme mít půjčeného pejska od Radka Havrdy-fenku Vinky a pak ještě Milan sehnal od Metujáků 2 haskouny-Kowiho a Bořka. No a k tomu hrobnická sedmička. Po příjezdu a zaparkování tluču stake-out na miniaturní prostor kolem auta. A začínám balit věci do saní. Je to jak skládačka puzle.Všechno do sebe musí zapadat,jinak se věci do vaku všechny nevejdou. Stan,2 spacáky,2 karimatky,jídlo pro psy na 3 dny,misky a termobox na psí žrádlo,stake-out a 2 tyče,nějaké náhradní oblečení,boty pro lyžaře,2 čelovky,nůž, trochu jídla pro lidi,oblečky pro pejsky, lékárnička,náhradní postroj,šňůry,karabiny. Když to tam narveme, tak ještě Milanův batoh a lopatku přivazujeme gumicukama nahoru na vak.Jsme jak stěhováci. Zatímco ladíme ještě drobnosti krz balení saní, tak najíždějí noví a noví závodníci. Všichni jsou napreslí vedle sebe, uprostřed je jen ulička pro sotva jedno auto. A tu zazdí Miki Mikolášek s minikamiónem Ivecem a za něj jako špunt ještě Levíčci. Zkáza dokonána a teď už se sem nevejde ani myš. Jdeme se s Milanem prezentovat do nedalekého hotelu. Vyfasujeme startovní číslo 6. Už jen netrpělivě čekáme na starty. První vlna startů je v 18h. My budeme v té druhé vlně v 18.15h. Sledujeme masakr první vlny. Výjezd ze stake outu je harakiri. Zapřažené desítky mají jen pár metrů na výjezd.Pak ostrá levá a po 50m zase ostrá pravá na můstek.Není moc jak brzdit,lyžař u lídrů se fakt snaží, k tomu všemu ještě v těsné blízkosti aut.Ještěže dodávky jsou dosti bytelné a nějaké jemné binknutí od saní jim nevadí. Na těch 50m je navežený sníh traktorem, ale brzdy ryjou v trávě a bahně pod ním. Sleduju jak do sebe kolmo vjela dvě spřežení a totálně se zamotala. Levíčkova lyžařka Kačka dokonce skončila téměř v potoce. No ale nějak se všichni dostali na sjezdovku. Hromadný start je efektní. Jen psi jsou zmatení. Neví po jaké straně běžet.Tak se spřežení motají do sebe.Upadnuvší lyžař není schopen do kopce vstát. No teda to bude maso.Pomodlíme se a jdeme na věc. Odněkud se vyloupli ještě nějací pomocníci a pomáhají držet a navádět psy. Na sjezdovku se dostáváme bez úhony. Amplion halasí, diváků je mraky.Stojí po obou stranách sjezdovky až nahoru. Tři,dva,jedna,gou. Růža má tendenci jít doprava k pravému kraji sjezdovky. Jelikož stojíme uprostřed startovního pole, tak se dost křížíme s ostatníma. Nevím, co mám sledovat dřív, zda psy před sebou nebo Milana za sebou. Ten se zamotal do spřežení za námi a Růža zase do spřežení před námi. Trochu chaos.Milan leží na zemi a do kopce a ještě k tomu zamotaný, a tak chudák nemůže vstát. Nakonec se zadaří a na vrchol sjezdovky vjíždíme mezi posledními. Strhli jsme kus plůtku, který chvíli vlečeme s sebou. Ale to se fakt nedá. Úzká cestička nás navádí z kopce dolů na louky. Pak se zase škrábeme nahoru. K tomu všemu dost tma,jen čelovky,jsem zpocená jak myš a leje ze mě jak když mě vytáhnou z rybníka. Do kopce předjíždíme Ríšu se Zdendou. Výjezd končí ostrou vracečkou doleva kolem obrovského stromu. Ten už má obroušený kmen od saní. Zaseknem se tam. Psi jsou už za stromem a narvali saně do kmenu. Milan jde dopředu a společnými silami se snažíme sáně přetáhnout přes strom. Do toho se mi Ríšovo přední psi zamotali zezadu do saní, takže ještě rozmotávám. No to je šichta. Konečně se povedlo a jsme na široké cestě mírně do kopce. Jedem lesem a pak je zase ostrá levá vracečka. Ale tu zvládáme dobře. Několik kilometrů jedem cestou mírně do kopce až k zatáčce u Klecandy.Najíždíme na širokánskou magistrálu. Předjíždíme haskosamojedí spřežení Honzíka Kotiše a Lukáše Herčíka. Stoupáme k Desítce. Předjíždí nás trapeři Jana Zetková a polský závodník Matzeus a Šaman. Obávanou ostrou zatáčku při nájezdu na Desítku zvládáme dobře. A pak už se jen kocháme. Někde uprostřed Desítky nás předjíždí Roman Habas. My naopak předjíždíme rodinný tým Hanušů. Pejskové šlapou jak hodinky. Pod námi osvětlené Strážné a nějaké sjezdovky. To je nádhera. Desítka končí a my uhýbáme doleva a míříme k Černé hoře. Za chatou Mír nás už v protisměru potkávají vracející se Mates,Radek Havrda a Vítek Kolátor. To jsou rychlíci. Lidi z jedné chaty vybíhají ven a nabízejí nám pivo. S díky odmítáme a pokračujeme dál. Pražská chata,Kolínská a najíždíme na okruh kolem Černé hory. Nejprve vše vystoupáme nahoru. A pak celkem nekonečný táhlý sešup k Pardubickým chatám. Brzdím kvůli Atibovi. Nechci dědka utavit v těch skopcích. Ale dává to výborně. Pak zase v prudkém výšlapu vše vystoupáme až k Václaváku. To už pejskové krásně mastí směrem k Tetřevkám. Tam absolvujeme asi 3km kolečko v lese. Je jen vyjeté od skůtru a boříme se. Nejde dloubat a lyžař toho také moc nesvede, protože nemůže plužit ani bruslit. Vracíme se na rozcestí. Teď už jen sjezd lesním korytem k bivaku. Asi uprostřed sjezdu je oficiální cíl. Pak už se dostaň jak umíš. Nějaký chytrák totiž nechal vypluhovat naší obvyklou cestu k bivaku a ta se nedá použít. Proto pořadatelé byli nuceni vymyslet variantu B. A skůtrem projeli celkem šílenou cestičku v lese. Přivazujeme lyže po stranách vaku a vypřahám psy ze zádových šňůr. A děj se vůle boží. Vrstevnice končí pravoúhlou zatáčkou ze svahu dolů. V zatáčce je halda sněhu a ta mi vyhodí sáně z rovnováhy a lehám si na bok. Něco křuplo. Běžky se vepředu zapíchli do sněhu. Druhý konec lyží mám vsunutý pod horní příčku věže saní. Kdo si myslí, že křupli lyže, tak se mýlí. I já se mýlím. Křupla horní příčka věže u saní. To je průser. V tu chvíli jsou saně nestabilní. Rovněž povolila rámová brzda, protože je právě přivázána k té příčce. Tak s Milanem nouzově připevňujeme brzdu ke spodnější příčce. Milan si vyndavá lyže a bere si je do ruky. Seběhne to k bivaku po svých. Ještě aby toho nebylo málo, tak mi přestala svítit čelovka, došli baterky v nejblbější dobu a lovit nové v tom chaosu nejde. Naštěstí svítí trochu měsíc. Psi řvou v lese jak praštění, za náma se kupí čekající spřežení, no cirkus Humberto hadr. Vyhrabu postupně obě kotvy ze sněhu a jedém. Šutry velikosti lidské hlavy, větve silné jako ruka,…Tomu všemu se úspěšně vyhýbáme.Sice semtam mi nějaký kámen či klacek vyrazí brzdu z nohy, ale jinak asi kilometrový sjezd v lese zvládáme v tomhle nouzovém stavu na jedničku. Pak nás u Myslivny čekají táhlé sjezdy po napůl vytátých loukách. Pak se ještě musíme strefit úzkým vjezdem na cestičku. Tam hlídá Otík Janko s Marcelkou. Následuje asi 150m dlouhý úsek úplně bez sněhu. Pak ještě nějakých 500m lesem na louku u bivaku. No uf! Jsme tady a celkem živí a zdraví. Rovnáme se vedle Michala Pelanta. Natloukám stake-out a přepřáhnu psy ze šňůr. Dávám jim oblečky a jdu pro slámu. Jsou tu 3 kola slámy. Sice je napovrch trochu plesnivá, ale uprostřed se dá najít čistá a voňavá. Nastýlám všem vrchovatě. Hafíci se do ní zavrtají. Připravuju jim napojení. S plnými bříšky všichni spí. Zatímco obhospodařuju psy, tak Milan staví stan. Nechávám namočit žrádlo a mezitím si jdu na polívku k ohni. Šéfkuchař Honza Chlum se činí. Oproti předcházejícícm ročníkům tady Krakonošové postavili "garáž na trabanta". To je sušící stan s velkýma kamnama, kde se dají rozvěsit boty,oblečení,botičky a postroje na psy. Jsou tam i 2 lavice a stůl. A hlavně je tu krásné příjemné teplo. Já ale raději sedím venku u ohně. Griluje se klobáska a k tomu horký čaj. To nemá chybu. Nakrmím pejsky a uložím je. Pak už se věnujeme povídání a sdělování zážitků. Kluci Burák,Lukáš Herčík a Bořek Ledvinka vytahují svoje strunné nástroje a u ohýnku je hned veselo. Pak ještě kecáme s Jirkou Kouřilem na verandě srubu. Fakt krásný večer. Roman Hofreiter mi sehnal kus jeklu na mé zlomené sáně. A našel se i plátek na železo. Trochu jekl zkracujem, což s těmito "pravěkými" nástroji trvá. Ráno pak najdu stříbrnou lepící pásku a tyčku vyztužím.Ještěže s sebou táhnu 2 kola té pásky. Teda Romane díky. Doslýchám se, že i Roman Habásko urval něco na saních a poslal si pro druhé saně, které měl s sebou. Po půlnoci už se přesouvám do sušícího stanu a kecáme a kecáme. Chrnět jdem až kolem 4.hodiny. Úplná romantika pod širým nebem.