Pište nám komentáře, vždy potěší!!!

Duben 2015

Krušnohorský dogtrek-1.díl

28. dubna 2015 v 0:05 | Hrobnice |  Dogtreking
Tak je to zase tady. Moje srdeční záležitost-Krušnohorský dogtreking. Letos opět se Zdendou Pospíšilem a po nějaké době i s několik let abstinující Luckou Pospíšilovou. Ve čtvrtek večer máme sraz v Oseckém autokempu. Tam se zaprezentujeme a spolu s Ládíčkem vyrážíme ke mně na Moldavu. Ládíček je z těch zážitků unavený, a tak usíná ještě rovnou v autě. My dospěláci pobalíme saky paky, nakrmím smečku a jdeme hajat. Ráno vše naložíme do Zdendovo auta, naskládáme psy a nakonec rozradostněného Ládíčka. Ten je rád, že ho do školky veze strejda Zdenda a teta Lucka a hned to vykládá paní učitelce. Ládíčkovi ještě pusinku a frčíme do Oseka. Po 7.h ranní dorazíme do kempu. Ještě poslední úpravy baťohů a můžeme razit k Faboškově chatce na start. Kde se vzal, tu se vzal Prokop Holý a že prý nás přišel podpořit. To je bezva překvapení. Na startu dostáváme pásek na ruku se startovním časem a 8 znaky, ke kterým budeme přiřazovat čísla jednotlivých kontrol. V 7.41h všichni i s Prokopem vyrážíme. Čeká nás 92km. Jdeme z Oseka podél trati Horním Hájem, Domaslavicemi až do Křižanova. Prokop se s námi ještě neloučí a mastí s námi vzhůru dále po zelené kolem koupaliště Domaslavickým údolím. Není to žádný med. Nahoře nás čeká podmáčená cesta necesta, bahýnko a louže. Snažíme se nenamočit boty hned zkraje putování. Někdy je to jen tak tak. Konečně jsme nahoře Pod Vrchem Tří pánů. Po utemované cestě pokračujeme zhruba kilometr na Vrch Tří pánů. Tady na chvíli shazujeme těžké baťohy a dáváme sváču. Růža somruje. A tak jí dávám kousek jablkového šátečku. Jsme osvěženi a pokračujeme dál. Bohužel po asfaltu. U vrtulí před Novým Městem se všichni vzájemně fotíme na památku. Prokop jde stále s námi a ani se nezadýchá. Prý musí trochu potrénovat, neboť zítra jede stovku na kole. Trochu nezmar. Jako my.Procházíme kolem restaurace U studánky a opouštíme Nové Město. Tady u transformátoru konečně končí asfalt. Míříme na Vitišku. Na louce před Vitiškou jsou poslední fleky sněhu. Je tu K1. Ušli jsme asi 17km. Prokop nás opouští a mastí pěšky dolů do Mikulova a pak domů do Hrobu. Vždyť už to má jen kousek jak pravil. Na jeho počest dáváme loka z placatky s domácí pálenkou. Stále celkem svěží pokračujeme po červené přes běžkařský areál na rozcestí U vojáka. Volá mi zrovna Roman Habásko, že prý naše fotky ze startu viděl na Facebooku a ať se nám dobře pochoduje. Ó, ať žije doba internetová! To je nejrychlejší tamtam. Docházíme Gwen s Dinulkou a její kamarádku Annu. Holky si jdou svým tempíčkem. My ohlašujeme telefonicky návštěvu u Soni Svobodový. A už jsme na Cínovci a Soňa nás vítá. Zrovna má na návštěvě sousedku Lídu a její fenečku labradora Taru. Máme za sebou 22km, k tomu je čas oběda, tak dáváme pauzu.Soňa nám připravuje skvělý čajík a nějaké sušenky. Malý Janek naši návštěvu prospí venku v kočárku. Je to hrozně příjemné posezeníčko. Ale musíme vstávat a pokračovat. Soňa bafne kočárek a jde nás vyprovodit až k hotelu Pomezí. Tam se loučíme s maminou eskymačkou. Tak pá Soni a Janku. Po přejití E55 trochu zmatkujeme na loukách. Ale nakonec šťastně docházíme ke kostelu a napojujeme se na asfaltku. Ach jo, zase asfalt. Po chvíli kde se vzal, tu se vzal v autě Fabošek. Jede proti nám z palačinkové kontroly. Jako že nás nevidí tři, ale jen dvojici a pokračuje dále. Konečně opouštíme tu zatracenou asfaltku a vcházíme na polní pěšinu. Po chvíli je tu K2. Je v místech, kde jsem říkávala "U studánky", ještě z dob, kdy jsem tudy jezdila v zimě se psy. Dáváme chvíli oraz a čůrací pauzičku. Nahodíme baťohy,mimochodem ukrutně těžké a těžknoucí, a jdeme směr Komáří vížka. Stále po červené. Lesáci zde navezli na cesty kamínky. No to je vražda pro moje nožky v nových botkách s měkkou podrážkou. Ó jaká to chyba. Příští dogtrek jdu tutově v jiných keckách. Cítím sebemenší detail na jednotlivých šutrech. No, začíná to být utrpení pro má chodidla. Ploužím se nekonečnou kamenitou cestou až ke Komárce. Sakra, toto začíná brzy. Jsme sotva na 27.km a nohy mám dorasovaný jak po stovce. Před Komárkou musím olepit nohy flastrem a zaplácnout puchejře speciální náplastí od Zdendy než nabydou obřích rozměrů. No to bude dále fuška. Opět asfalt až na horní stanici lanovky na Komáří vížce. Zde se kocháme panoramatama v lehkém oparu. Chvíli relaxu a jdeme dále. Před sebou máme na hony viditelnou štreku v poli směrem na Adolfov.

U Ivy Želvy na návštěvě za Ferdou

20. dubna 2015 v 20:48 | Hrobnice |  Kamarádi,rodiče a dění kolem nich
Naše druhá návštěva na štěňátkách u Ivy Želvy a Toma ve Zvoli. Ládíček dostal na hraní mašinky a kostičky Duplo a hrál si se strejdou Tomášem do aleluja...
A já se kochala štěňátkama "F z Hrobu"...
Bylo to krásné odpoledne ve společnosti pejsků a úžasných lidiček. A Ferda je nádhernej...
Trochu foteček zde:

Natěrač-lakýrník

18. dubna 2015 v 21:35 | Hrobnice |  Ládíček Hrobníček a jeho mamina
Ládíček šel k paní holičce a byl z něj úplně nový Ládíček...
Poté, co si vyhrál doma s mašinkama, jsme šli ven natírat lavičku...
A Ládíček mi mohutně pomáhal...
Malinko foteček ještě zde:

Jarním Šluknovskem a Velikonoce

14. dubna 2015 v 1:44 | Hrobnice |  Dogtreking
Jarním Šluknovskem. Náš tradiční první malý dogtrek o velikonocích. Tentokrát jsme zvolili neděli 5.dubna. To jsem ještě den předtím jezdila se psama na sáňkách. Takže čekám sníh i na Šluknovsku. A taky že jo. Vyrážíme s Růžou ještě za tmy kolem 5.h ranní naší malou Hyundaikou. Je tolik sněhu, že musím s Růžou jít až k hlavní silnici, kde teprve máme zaparkovaného našeho malého červeného ďáblíka. Frčíme do asi 100km vzdálených Mikulášovic. Po 7.h jsme tam jak na koni. Zdenda Pospíšil už na nás čeká. Dávám čajík a můžeme vyrazit. Start se nachází v tělocvičně uprostřed městečka. Máme to asi 3km z naší chalupy. Tentokrát nemám boty. Tak volím prošlápnuté botky z Lídlu. Sice jsou popraskané a teče do nich, ale momentálně můj arsenál nic lepšího na dogtrek nenabízí. Nedá se nic dělat. Den začíná nádherným mrazivým sluníčkem. To je úplně nejlepší počasí na pochod. V tělocvičně se zaprezentujeme, vyfasujeme mapu. Letos tedy ruční originál a to doslova, neb se jedná o mapku kreslenou rukou. Žádný výřez z mapy opravdické. Po domluvě volíme trasu 36km dlouhou. Když k tomu připočteme 3+3km z a do chalupy, tak to máme krásných 42km. To je na jarní rozjezd akorát. Vyrážíme přes velikonočně vyzdobenou vesnici na horní nádraží. Přecházíme koleje a míříme na louky. Tady velí Zdenda. Značky na louce žádné nebo takové, jichž si člověk těžko všimne a nebo jsou pod sněhem. Bony odněkud vyhrabala zmrzlého krtka. Prý si ho tady už nechala od včerejška. Jinak co se týče naší sestavy, tak jdeme Lucka s SH Bony,Zdenda s SH Didou a já Hrobnice s Růžou. Cesta polem nepolem se nazývá Kostelní stezka. Ta nás dovádí k poutnímu místu Tříboká kaple. Zde se chvíli zdržíme na pár fotek a razíme dál. Přecházíme silnici vedoucí do Mikulášovic a vcházíme do lesa. Je zde ještě spoustu sněhu. Klouže to. A hopsáme z jedné strany cesty na druhou jako srnky, protože je cesta posetá loužema. Směřujeme k rozcestí Zelený kříž. Tady je bahnisko rozježděné od traktorů a jiných lesních strojů. Stojí tu i strom s ukřižovaným Kristem na kříži, jehož konečky jsou opravdu zelené. Botky humusačky stále drží. Lehká vlhkost nevadí neb je v botách teplo. Od Zeleného kříže mírně klesáme a pak zase stoupáme po zasněžených loukách. Na protějších výhledech se lesknou zelené louky. Je to pěkný protiklad, jak je ta příroda mocná a okouzlující. Dáváme jablko na osvěženou. Ještě pár stovek metrů a jsme na Číhané.Je to letní dětský tábor. Samozřejmě v tuto roční dobu ještě řádně zazimován.Nyní je to pro nás K1. A zaroveň i K3 při zpáteční cestě. Jsme asi na 9.km našeho putování. Občerstvení tu mají náramné. Dáváme sušenku a čaj a se Zdendou i pivko Konráda na půl. Nemá to chybu. Chvíli pokecáme s holkama na kontrole a razíme dál. Mají tu také nějakého chlapečka v kočárku, který tady s maminou obsluhující kontrolu,tráví celý den. Ihned si vzpomenu na Ládíčka, který je takové musherské dítě. Tenhle klučina je zase takové turistické dítě. Jdeme z kopce dolů do Kunratic kolem arboreta. Přidali se k nám kluk s holkou, kteří mívali před 20 lety také psy a jezdili spřežení, Ledovku,znají začátky s čechohorákama. Pěkně se s nima kecá a cesta vesele ubíhá. Od arboreta uhýbáme do polí, které jsme viděli ze zasněžených polí. Tak na oplátku fotím ta protilehlá bílá políčka. Jdeme kolem nového stavení zvaného Čírtkův mlýn.Odtud směřujeme do nejnižšího bodu trasy-Karlova údolí. Je to tu samá úzká pěšinka podél potůčku. Kouzelné jak z pohádky o vodnících.Růža táhne jak zběsilá. Nevím kam tak furt letí. Jsme v Karlově údolí na rozcestí. Je zde zastrčená ruina nějakých bývalých lázní. Ale muselo tu být dost vlhko na takovéhle zařízení. Opouštíme bažiny a značka nás vede po náspu železniční stanice. Jdeme krátce podél kolejí a pak šup kolem myslivny do lesa. Asi 2km jdeme širokou lesní cestou oblastí zvanou Království. Najednou tunel. A v tunelu potok. A to po celé šířce i délce tunelu. Ha, co s tím. Pouští Růžu navolno. Nechci se zřítit do vody a mít v botkách jezírko. Bez Růži to jde snáz. Lucka balancuje na šutrech i s Bony. Má co dělat, aby nešlápla vedle. Ale zvládli jsme to bez kolize. Za tunelem ještě hopsáme jak jeleni přes potok. Teda to je terén.Cesta nás vyplivne na silnici. Tu přecházíme a jsme opět na širokánských loukách. Orientujeme se podle turistické značky visící na stromě a ukazující, že cesta vede "doprava k posedu a pak k veliké bříze". Fakt originál. Před náma vidíme vrch Jitrovník. Pod Jitrovníkem vybalujeme sváču. Svačíme za pochodu a funíme u toho do kopce. Vyfuníme až k rozcestníku u Bývalé chaty Pytlák v nadmořské výšce 475m.n.m. Zde je K2, kdy máme do mapky opsat název tohoto rozcestníku. Krátce se zastavíme na čůrací pauzu a už zase mastíme z kopce dolů. Jsou tu všude ohrady s koněma a krávama. Šluknov před námi svítí jak na dlani. Přicházíme na předměstí Šluknova do zřejmě chatové osady, kterou se vine potok. Probíhají zde značné stavební úpravy koryta a je vidět, že potok při povodních poškodil část domečků a zahrad. Za každým plotem snad číhá nějaký blafající huňáč a naši pochodující hafíci je přivádějí k šílenství. Pomalu se proštěkáváme k železničnímu nádraží ve Šluknově. Tady studujeme se Zdendou velkou turistickou mapu,abychom věděli kudy tudy dál přes město. Značka nás vede kolem Střední odborné školy lesnické a starobylou uličkou vedoucí na náměstí. Na konci uličky je restaurace s velkým sálem v prvním patře, kde měli lesníci kdysi maturitní ples. I já na něm kdysi byla, tehdy možná už asi omylem a nechtěná. No jo, holt to tak někdy bývá. Ale dost vzpomínek a mastíme přes rozkopané náměstí a uhýbáme na ulici vedoucí k 3km vzdálenému arboretu. Růža kulhá. Má odřený polštářek na levé zadní pacce. Hodně asfaltu na psí packu. Jenže nemám botičku, ani Lucka nemá botičku. Tak Růžo, musíš vydržet. Snažím se jít ve škarpě, aby nešla bolavou nožkou po drsném asfaltu. Za chvíli Zdenda hlásí, že i Dida má stejný problém. Holky, to si můžete podat ruce, teda spíš tlapky. Ale obě táhnou jak prdlý, takže to nebude až zas tak hrozný. Teda já ty saňový drsňáky miluju! Procházíme kolem arboreta nám už známou cestou na kontrolu. Tentokrát K3. A vůně buřtů se line na hony daleko. Teda to je bašta. Jak já se na ten buřtík těším. Uvazujeme hafíky k houpačce a vrháme se na ty dobroty. Já a Lucka volíme uzeninu, Zdenda guláš do kelímku-mističky došli. Lucka opéká, já dlabu nakrájené zelí a Zdenda se snaží rozpohybovat vařič a ohřát guláš. Baštíme až máme boule za ušima. I na chlupáče něco zbylo a navrch ještě každému dáváme kus chleba. Ten kousek můžou. S Luckou přezouváme suché ponožky. Aspoň trochu pomůžeme našim nožkám. Ozývají se mi už otlačené nehty na palcích neb botky humusačky Lídlovky nejsou anatomicky tvarované a tlačí právě na těch palcích. Ale jsem duše statečná a musím to nějak vydržet a doufat, že si nehtíky neřeknou dost a neslezou. Balíme saky paky a řádně občerstveni razíme dál. Čeká nás posledních 9km do cíle. Šplháme na vrch Hrazený. Sněhu přibylo, a tak už to zase vypadá na správné zimní putování. Tohle "bílé" šplhání se mi hodně líbí-přeci jen jsem zimní horský tvor. Na vršku nás vítá vrcholová knížka. Činíme krátký zápis na památku, vrcholové foto a hajdy dále. Zase dolů na zelené louky. Klesáme do chatové osady Staré Hraběcí. Lidičky jsou vylezlí kolem svých chat,chatiček a domečků a věnují se jarním činnostem jako je odzimovávání svých víkendových příbytků,hrabání haldy listí, odklízení spadaných větví a zjišťování zimních škod. A jak si tak vesele klesáme, tak najednou nebe zčerná. A valí se na nás sněhové polystyrenové vločky. Tráva je za chvíli kropenatá. Musím foťák schovat pod bundu, aby neutrpěl úhonu. Jak rychle vánice přišla, tak rychle odešla. Jen jsme trochu navlhli. A už jsme zase na asfaltu. Pár domečků patřících pod Salmov a hurá jsme na kraji Mikulášovic. Asi 2km se proplétáme městečkem. A je tu naše známá tělocvična a s ní cíl letošního našeho malého dogtreku. Dostáváme malý diplom. I pejskové obdrží malý diplom. Však si ho zaslouží. Zatímco na nás hafíci čekají venku, tak si jdememy lidičky do improvizované kantýny na něco malého k občerstvení. Tudíž opět dáváme se Zdendou pivko Svijany a Lucka nějakého Crazywolfa či co to je. Chvilku posedíme při naší dokonalé siestě a ulevujeme bolavým nožkám a zádíčkům. Je vidět, že na nás všechny doléhají neduhy našich opotřebovaných tělíček. Tak, zvedáme se a hajdy domů. Máme to ještě 3km do chajdy. Moc lehce se nám nejde, ale vidina sundaných bot mě žene vpřed. Sláva jsme v našem cíli nejcílovatějším. Pejsky uvazujeme na zahradě, dostávají vodu a mají chvíli odpočinku před večeří. Jinak suma sumárum asi 42km za 8h a něco. To je dobrý výsledek. V chalupě je veselo, plno lidí, dostáváme dlabanec, Zdenda plete pomlázku-jednu i pro Ládíčka, Lucka barví ještě narychlo vajíčka ve zvláštní barvě, takže je zmatláno všechno a všechny děti. Malý Pepíček krmí pejsky, já se snažím dostat do jakýchkoliv bot, abych si došla ven do auta. Ale daří se mi to až na 4.pokus do Zdendových vyšláplých bot. Nevlezla jsem se s bolavejma palcem ani do dvojech holinek. A to mi ještě Zdenda něco nechtěně hodil na nohu a viděla jsem všechny svatý. Je vidět, že boty jsou opravdu dost důležitý. Tak snad do Krušnohoráku nějaké seženu. Večer pak už kecáme a brzy lezeme na kutě. Spím jak zabitá. Ráno mě budí Zdenda v půl sedmý, dáváme kus mazance a čaj a loučím se. Startuju zmrzlou Hyundaiku a spolu s Růžou fičíme do Ústí do práce. Kdo vymyslel, že se na svátky musí pracovat, ten by zasloužil mučení.A pak už hurá s Ládíčkem na pomlázku. Zařádí si na sněhu s Florinkou a také s malou Aničkou od sousedů.Zdendova originální ruční "rocačka" se osvědčila a Ládíček si vykoledoval spoustu čokoládových i opravdických vajíček a dalších dobrůtek.
Pár foteček zde:

Aprílové počasí

7. dubna 2015 v 19:38 | Hrobnice |  Dění kolem našich pejsků
Tak nám Apríl nachystal opravdu aprílové počasí. Takhle to začalo...
Kulíšek na to jen zírá. Už se chtěla vyhřívat na jarním sluníčku...
A takhle to za 4 dny končilo...
Ládíček má z té nadílky bžundu a podprdelníkuje...
Náš velikonoční stromek trochu připomínal vánoční...
A po bobování vyhládlo...
S pejskama jsme se jeli projet na saních...
Nádhera při tom sluníčku...
Další fotečky najdete zde: