Pište nám komentáře, vždy potěší!!!

Duben 2016

Ferda poprvé trénuje, Ládíček si hraje na pejska a Michal

18. dubna 2016 v 0:37 | Hrobnice |  Dění kolem našich pejsků
Ferdovi už je 13,5 měsíce a energie má na rozdávání, tak už sem ho vzala mezi "dospěláky" a odběhl si s nimi svůj první kratičký trénink. Nejprve dělal kraviny při zapřahání, ale pak když se spřežení rozběhlo, tak pádil parádně. Zastoupil starého Atibu ve 3.lajně vedle Browninky...
Ládíček objevil starou látkovou boudičku po Indíkovi, který k nám přišel r. 1996 a byl u mých rodičů do r.2009, kdy odešel do spího nebe. Zbyla po něm malá boudička, ve které si teď Ládíček hraje na pejska...
V neděli 17.dubna přijel do Teplic do Kulturního domu oblíbený Michal Nesvadba s představením "Michal je kvítko". Ládíček se hrozně těšil, protože Michala má moc rád. Představení bylo parádní, děti i rodiče se bavili, Michal měl různé hry a kostými kytiček, zval na pódium děti i maminky, v kostýmu kaktusu chodil i mezi diváky a každý sahal na jeho ostny. Nakonec si s dětmi zatancoval a s každým klukem či holkou se trpělivě vyfotil. Bylo to moc krásné odpoledne a Ládíček ještě doma předváděl Michalovi blbinky...
Pár dalších foteček zde:

Bubáci a hastrmani

3. dubna 2016 v 14:26 | Hrobnice |  Ládíček Hrobníček a jeho mamina
Jeden nádherný sluneční jarní dubnový víkend na Moldavě. Čistíme boudičku po Kulíškovi. Ládíček mi pomáhá a hraje si na bubáka a bafá na mě z boudy...
Pak už se věnuje své nejmilejší činnosti-hastrmanímu zalévání čehokoliv dokud je v sudu voda. Myjeme míč, kolo, zaléváme stromky, babičce kytičky, umýváme hyundaiku, zápraží,...Naštěstí gumové kalhoty a gumové boty to jistí. A neodradí ho ani teplota vody a vzduchu...
Ládíček se také stává stále více fotografem amatérem a fotí vše co mu příjde pod ruku. Nejvíce maminku a pejsky...
Více fotek zde:

Velikonoce na Moldavě

2. dubna 2016 v 15:28 | Hrobnice |  Ládíček Hrobníček a jeho mamina
Velikonoční pondělí. Konečně první volný den na nicnedělání po 1,5 měsících zápřahu v práci. Řádně si užíváme i to, že nemusíme vstávat na budík...
Ráno jdeme hodovat k sousedům Vorlíčkovým a Ládíček si přinesl pořádnou výslužku...
Pak už je čas na jarní práce:vyndat sud na vodu...
...natřít lavičku na zápraží...
...zrevidovat pískoviště...
Hafíci se také sluní a vyhřívají kožíšky...
Odpoledne se jde na kole hodovat k Jindrovi a Marušce...
Ládíček tak mastí na kole, že mu už vůbec nestíhám...
Pár dalších foteček zde:

Velikonoce v Mikulášovicích+malý dogtrek Jarním Šluknovskem-3.díl konec

1. dubna 2016 v 3:49 | Hrobnice |  Dogtreking
Z horské chaty Brand letíme dolů jak splašení. Jsou to serpentýpy dřevěných schůdků. Naše kolena úpí. Jsme v domnění, že Brand bylo poslední stoupání a klesání. Ó, jaký to omyl. Vyplivlo nás to na silnici. Ostře doleva asi 300m po asfaltu. A zase červená odbočka vpravo. A do kopce. Néé! To je šílený. Zase lezeme jak šerpové úzkou cestou plnou schodů do prudkého stoupání. Už i Zdendovi se motají nohy a hlava a musí dát malou vyfuňovací pauzu. Drápeme se do malé vesničky Waitzdorf. Je tu pár domečků a chat. Na kraji osady je rozcestník s K17. Čas máme 16.40 a 25,8.km. Máme tedy 40 minut na zdolání 4km. Vážení, to je na úprk. Mastíme poloklusem nejprve po vrstevnici a pak už z kopce utíkáme. Němci mají všude na turistických ukazatelích nikolik kilometrové údaje, ale časové. Takže v 16.55h jukáme u rozcestníku s časovým údajem 1/2 h do cíle v Gossdorf-Kohlmühle. Teda my jsme blázni, že se takhle huntujeme. Lesem se valíme jak velká voda. Za 10 minut jsme v na kraji Gossdorfu. Je 17.05h a máme 15 minut do odjezdu vlaku. Stejně k cílové kontrole K18 běžíme, dokud nevidíme nádraží. Tak jsme to zvládli! Ale hlava mi třeští jak pominutá. Není se čemu divit, když jsme byli "jednou dole a jednou nahoře". Dáváme ještě občerstvení, vyfasujeme diplom a placku a už se štosujeme na peróně. Je nás tu asi 10 lidí, kteří se vrací do Mikulášovic. Ve vlaku si povídám s holčinou, která to dnes vzdala kvůli blbým botám (znám z loňského Krušnohoráku, co je to mít blbé boty). Ale chce jít zítra ještě rozhledny 19km a zkusit krosnu. My lidi turistický národ jsme fakt nezmaři. Průvodčí nám opět tiskne seznam lístků dlouhých až ke kolenům-3 lidi +3x pes do Mikulášovic na dolní nádraží a tam přestup na 3 lidi a 3x psi do horních Mikulášovic. Navíc jí nelze vytisknout psy na jeden lístek, tak má každý pes svojí jízdenku. Aspoň že my lidi máme skupinovou na jednom lístku. Takže celkem 8 jízdenek. Cesta vlakem uběhne rychle. Psi se rozvalují na podlaze a smrdí jak psí kšíry. Ale jsme špinavci všichni, tak to nikomu nevadí. Z dolních Mikulášovic jede stejný pan průvodčí jako ráno, stačí nám sdělit, že nemá rád Němce a Pražáky, a tak se Zdenda s Luckou jen potutelně usmívají a za chvíli vystupujeme. Sotva vystrčíme nos z vlaku, tak na nás bafne a hupsne za hromadu pražců schované přepadové komando-babičky, tety a děti. Vítáme se. Ládíček mi hlásí, že už jezdil sám na kole. No tak to mi musíš ukázat. Má roztrhané gatě a ubahněná kolena. Je vidět, že se taky celý den nenudil. Takže banda dětí, dospělých a psů se hrne k chalupě. Rychle obstarávám Růžu a hupsne si na sedačku v autě a spí. A jdu mrkat na Ládíčkovu cyklojízdu. Teta Míša ho roztlačí z mírného kopečka a Ládíček sám jede! Šlape a nepadá. No to je paráda. Půjčujeme si modré kolo i na doma (tady jsou na něj Pepík a Ida už velcí a Emě ještě není). Za rok ho vrátíme. Velkej Pepa ještě řeže proutky na pomlázku. Hrneme se do chalupy. Je nejvyšší čas, protože se stmívá. Dostáváme k večeři jehně se zélím a knedlíkem. To je bašta. Pak různé sladkosti a Lucčiny mufiny s kuřátkem. Ty jsou pro děti. Ty z nich slupnou kuřátko a mufinu nechají. Potvory. Barvíme vajíčka. Děti patlací barvou (musí si nalít barvu do ruky a vajíčko v ní matlat) a ostatní odbarvují barevná vajíčka špejlí namočenou do citrónové šťávy. Je to zábava. Ještě pomlázka pro Ládíčka upletená od Zdendy. Nechce se nám na kutě. Ale ráno vstávám brzy, protože v 9h musím být v Ústí nad Labem v práci a ještě se mění čas o hodinu dopředu, takže budeme míň spát. Zalejzáme tedy v 1 hodinu starého času. V půl sedmé nového času mě Zdenda budí (nepřehodil se mi čas na mobilu, nevím proč) a jdeme vyměňovat rezervu u mého auta, kdy mi automechanik Pepa diagnostikoval včera bouli na předním kole (proto to klepání cestou sem). Původně jsem myslela, že si kolo vyměním sama, ale Zdenda se nabídl, že mi pomůže. Teď jsem mu za to vděčná, neb šrouby jsou zarezlé a jeden dokonce páčíme pákou se železné tyče. Zdendo, moc díky, si můj anděl strážný. Přenáším polospícícho Ládíčka do auta a frčíme. Pápá chalupo, uvidíme se za měsíc na Krušnohoráku (budeme mít zde základní tábor). Ještě ve zkratce: v práci jsem to s Ládíčkem s vypětím sil přežila, na Moldavě to zase s pomocí Jindry přežili psi bez úhony a v pondělí se Velikonoce moc povedli). Tak ahoj lidi.
Více foteček najdete zde: