Pište nám komentáře, vždy potěší!!!

Květen 2016

Dogtrek za Štěkotem bígla 2016-2.díl

30. května 2016 v 0:31 | Hrobnice |  Dogtreking
U Čapků kupuju 3 nanuky Mrožíky a limču. Každý se nějak občerstvuje a odpočívá. Za chvíli doráží i Šárka Pošťačka. Je nás tu najednou hodně. Jsme vzrůšo pro místní. Asi po půlhodině zvedáme kotvy a pokračujeme. Petra už je viditelně hotová. Jde ale statečně dál. Procházíme krásné borovicové lesy. Na Lidčině skále je na 21.km K2. Štípeme kleštičky a čteme nápis vytesaný ve skále: Sílu lásky poznáš, až když ji ztratíš. Mastíme dále. Za chvíli je tu ŠvP Sklárna. Taťkova oblíbená, jezdil sem jako učitel léta. Tak jednu fotečku pro něj na památku. Stále jdeme po červené. Náhle se nebe zatáhne a začíná vmžiku lejt. Rychle lezeme pod stromy a lovíme pláštěnky. To byla smršť. Spadli i nějaké kroupy.Jdeme opláštěnkovaní v dešti. Ale za chvíli už jen kape a když procházíme kolem letního dětského tábora Poustky, tak už zase pláštěnky schováváme. Je zde Černý rybník, kde jsme před lety při Podbořanském dogtreku plavili psy. Pokračujeme přes Kozí hřbety až k řece Střele. Ahoj Střelo, dlouho jsme se neviděli. To už se před námi tyčí nádherný majestátný Rabštejn nad Střelou. Je tu světoznámá břidlice kam se podíváš. Dáváme pejskům napít z řeky, procházíme po starém kamenném mostě a šplháme městečkem vzhůru až na náměstí. Zde kupuji turistickou známku. Na samém vršku Rabštejna by měla být otevřená hospoda. Ale není. Paní na nás jaksi zapomněla a přijede až v 17h vlakem. Jsou teprve tři hodiny odpoledne, takže máme smůlu. Fakt už jsem se těšila na polívku a kafe. Spolu s námi je zklamáno vícero lidí. Šli za hospodou jak za fata morgánou. Zklamaní přecházíme na zelenou a klesáme z nejvyššího bodu Rabštejna kolem židovského hřbitova ke Střele. Na turistickém odpočívadle nedaleko K3 na 31.km dáváme pauzu. Šilháme hlady a žížní-spoléhali jsme na hospodu. Dělíme se o Petřiny řízky mezi sebou i se psama. Mám jen jednu sušenku a trochu limči. Ale aspoň odpočíváme. Petra masíruje nožky, má je v dezolátním stavu a nehtík asi sleze. Ajaj. Péťo vydrž, tady se nedá cesta nijak zkrátit. Přecházíme řeku po "Baltíkově" mostku-zde se opět před lety na Podbořanském dogtreku můj tehdejší psí parťák Balto strašně bál můstek přejít neboť bylo vidět dolů skrz a on měl panickou hrůzu. Čeká nás nejkrásnější úsek cesty-podél řeky Střely. Bude to po zelené až do Plas. Razím s Růžou cestu. Za námi jde Lucka s Bony. Chudák Petra zaostává s Didou, ale bojuje. Procházíme nádherná stará známá místa jako je Horův mlýn, bývalý Železný Hamr, Kozičkův mlýn a Čoubův mlýn. Jsou to místa, kudy jsme od malinka každoročně chodili s taťkou a s bráchou celodenní výlety z LDT Krušnohor ve Štichovicích. To jsme brodili několikrát Střelu. To byli časy. Tak aspoň hodně fotím pro taťuldu. U Čoubáku je K4 na 39,5.km. Zde jsem i asi v 6-7 letech jednou nocovala s 1.oddílem z již zmiňovaného LDT ve staré stodole. Dnes je to soukromý objekt. No ale nás čeká výstup z údolí Střely na Strážiště. Je to fuška, funíme a leje z nás. Ale jsme šťastně na asfaltce vedoucí do Strážiště. Je to malá vesnička, kde se zastavil čas a je to tu jako před 20 lety, co jsme sem jezdili. My scházíme opět ke Střele. Po chvilce nás čeká překvápko v podobě K5. Je to živá kontrola na 42,5.km. No ale ten luxus. Zíráme s otevřenýma pusama. Je tu oheň, jídlo a pití co hrdlo ráčí, káva, pivo,kofola, místo na bivak. No váháme asi vteřinu a je rozhodnuto. Zůstáváme tady. Je sice teprve 19h, ale tohle nemá chybu. Zůstávají tu všichni. Petra rozhoduje, že už dál nepůjde. Slejzají jí 2 nehty na noze. No Péťo, to je jasný. No ale vegetíme u ohně. Růža i haskounky se nabaštili a napili až k prasknutí a spokojeně chrupou pod hustým smrkem. Rozdělávám bivak. Smrk je tak hustý, že by nás ochránil proti nějakému deštíku. Ale pevně věříme, že lejt nebude. Kolem dokola lidičky různě staví stany, celty,bivaky. K tomu všemu po dešti vylezla nádherná duha. Páni, to je krása. Pomalu se smráká a přicházejí další a další dogtrekaři. Kolem ohýnku je veselo. Honza Hirsch předvádí své Jánošíkovské ohňové show (ráno mu pak ošetřuju mastičkou drobné popáleniny na rukou). Teda to je nezmar. Před půlnocí jsem zmožená únavou a zalejzám do spacáčku k Růžence. Ještě zaregistruju, že dorazila devítiletá holčička s tatínkem, která ušla to co my. Klobouk dolů. Okamžitě chrním jak medvědice. Tak dobrou.

Dogtrek za Štěkotem bígla 2016-1.díl

27. května 2016 v 5:43 | Hrobnice |  Dogtreking
Tak je tu zase jeden dogtrek. Na Jesenicku u Rakovníka. V povodí Střely. To se nedá odolat. A tak s Růžou vyrážíme. Je čtvrtek 12.května večer. Ještě skáknout na němčinu a pak už frčím do Jesenice. U Očihova objížďka. Ježíši. Jedu na knop na 21.hodinu na meeting. Hmm. Takže nestíhám. Objížďka mě žene přes Kryry a Petrohrad. Zpět na Jesenickou křižovatku. Do Jesenice dorážím s 20-timinutovým zpožděním. Takže chytnu jen konec meetingu. Snad Lucka aspoň něco pochytila a Petra Davidů je stará dogtrekařka a místní znalkyně. Ještě chvíli pokecáme s lidičkama a frčíme do nedalekého Petrohradu k Zeťourkům. Ať tam nejsme jó kór pozdě. Za pár minut parkujeme v Zetkohradu. Mám sbalený na zítra baťoh, takže jen vyvenčím Růžu, která už je nabaštěná a kecáme s Luckou, Petrou a Tomášem s Vašíkem. Jdeme kolem půlnoci chrnět. Péťa s Tomem do auta a já s Luckou zůstáváme na gaučíku. Dělíme se o něj s Didinou a vlkem Karkulkou. Sortík a Vilda zůstávájí hlídat venku. Do toho nám kecaj dva papoušci a morčata a králíčci. Je to tu jak v zoo. Ale to už k Zeťourkům patří. Ráno po 6.h je budíček. Lucka ještě balí. Já jen obstarávám Růžu a oblepuju prsty na nohou. Lehká snídanička a vyrážíme. Vašík také razí do práce. Za 8 minut jsme v kempu. Jedeme všichni Petřiným autem. Tomáš totiž poběží a bude do večera zpátky. V 7.30h vyrážíme. Spolu s námi vyjíždí i Šárka Pošťačka na kole se šesti haskouny. Má za sabeou zapřažený croozer s malým pejskem Pesáčkem. Šárka je fakt ufo. Z brány kempu směřujeme doprava po naučné stezce Po stopách žuly. Brzy ale narážíme na zelenou turistickou značku a jdeme po hrázy rybníků Fikačů. Přecházíme přes koleje a silnici po modrých kolečkách, které nás provedou Jesenicí. Pak už je fáborkové pořadatelské značení polema. Lucka s Petrou zaostávají našemu obvyklému tempu. Tak dámy taktně upozorňuju, že takovým tempem nikam moc nedojdeme. Holky vesele kecají dále. V poli je rozcestník a dáváme se z místního značení na žlutou. Směřujeme k Petrohradu. Zde přecházíme na červenou a lezeme na 8.kilometru na Petrohradskou kapli, kde je K1. A hlavně překvápko. Jsou tu chladící boxíky s kolou a rumem. A nápis: pro dogtrekaře-1 kelímek rumu+1 kelímek koli, vše nepoužité vrátit zpět do boxíků a odpadky do připravených pytlů. No to nemá chybu. To bude dlouhá zastávka. Petra rum nechce, tak dávám i za ní. Postupně doráží hodně trekařů, tak popíjíme s Honzou Hirschem, Pošťačkou a dalšíma. Trávíme tu dohromady asi hodinu. No ale paráda. Pokračujeme dále. Slejzáme z kaple dolů k památnému dubu nedaleko Petrohradského blázince. Pokračujeme do Stebna. U rybníku se psi pořádně napijou.Procházíme vesnicí a pak do polí plných žluté řepky. Po levé ruce máme Blatenskou nádrž, takže pejskům zase dopřáváme pořádného loka. Propleteme se Blatnem a hurá do Blatenského vrchu. Cestou necestou přes šutry se dereme nahoru. V půli kopce potkáváme Šárku Pošťačku. Neuvěřitelný! Rve tam to svoje kolo s croozerem a haskounci poslouchají na slovo. Uhýbají kam jim řekne. Opodál stojí nějací tři chlapi výletníci a neskrývají svoje čučení s otevřenou pusou. A Šárka je v pohodě, pomoc od nás nepotřebuje. Opouštíme Ufo a směřujeme do luk před Tisem. Péťa už nemůže. Slibuju holkám v Tisu velkou zastávku a nanuka. Už jsme tam za chviličku. V Tisu u Blatna si dáváme pauzu v restauraci U Čapků. Je nás tu víc dogtrekařů. Jsme asi na 20.km.

Atiba odešel

16. května 2016 v 2:10 | Hrobnice |  Vzpomínáme
Dne 15.května odešel za Kulíškem do psího nebe můj vlček haskounek Atiba (původní jméno Iljas Jašatope). Byl ještě z té původní "staré dobré" éry, kdy se mnou prožil Rumunsko i Norsko. Zákeřná nemoc ho skolila během měsíce, ale on byl nesmírně statečný a bojoval do konce. Ve své houževnatosti by mohl učit i některé lidi. 13. dubna ještě se mnou absolvoval poslední trénink svého života, aniž by kdokoliv tušil, že je vážně nemocný. Byl to tatínek vrhu "C" z Hrobu.Bylo mu 11 let a 2,5 měsíce. Atibo, pozdravuj na věčných psích pláních ostatní psí Hrobníky a Kulíška...

Husky tábor 2016

11. května 2016 v 3:00 | Hrobnice |  Mushing
Můj oblíbený jarní Husky tábor v Horách u Karlových Varů. Vyrážíme v pátek ráno s karavánkem v sestavě Ládíček, pejsci a já. Karavánek bez úhony přežil zimu, poté jsem ho "naskladnila" věcma, oblečením, jídlem a hračkama. Světla svítí, stěrače stírají,...tak můžem vyrazit. Kolem jedné hodiny po poledni jsme na místě. Někteří Krušnohorci zde již bivakují od včerejška. První vypouštím Ládíčka s kolem. Poté v klidu uhnízďuju karavánek a vyndavám pejsky. Ládíček mezitím mizí na poli s klackem v ruce a s Ivánkem od Andrejky Soukupový v patách. Myslím, že až budeme v neděli odjíždět, tak ho jen vyzvednu někde na poli a pofrčíme. Ládíček totiž jak vidí děti, tak najíždí na úsporný režim "nepotřebuji jíst ani spát". Horko těžko ho odlovuji na jakékoliv jídlo a spánek přichází z úplného vyčerpání někdy kolem 22 hodiny. Pak samozřejmě to dohání v týdnu, kdy má hlad jak Otesánek a spí tři dny v kuse. No ale jsem na to připravená a nerozčiluju se s tím. Na letišti je větrno, a tudíž ikdyž je nebe bez mráčku, tak je snesitelně příjemně. Opalujeme se, popíjíme kávičku a kecáme. K večeru zapřaháme. Ládíček jede se mnou. Půjčujeme si od Rajčáka káru. Ládíček jede bez autosedačky, jen se prostě drží na sedátku. Jedeme spolu s Andrejkou. Ta bere své dva mamuty na tříkolku. Vyrážíme. Nějak jedu po paměti a místo startem projíždím cílem a jedeme v protisměru. No neva, jen se blbě hledají červené značky za zatáčkama. Potkáváme Charouzovic a ti nás ujišťují, že opravdu jedeme v protisměru. No sem to ale hlava. Andrejce jdou hafani do rybníka. Jarek jí naštěstí pomáhá oba vodomili vytáhnout na břeh, jinak by tam Andrejka snad zahučela i s károu. Jsou to hovádka bóží. Asi na dvou odbočkách zabržďuju káru a jdu se juknout kudy máme jet, ale jinak absolvujeme trať v pořádku. Obávaný beton naštěstí jedeme do kopce, tak psům ulevuju a běžím za károu. Bez karambolu je také vyhýbání s protijedoucíma spřeženíma od Tomanů a Koňáků. Ihned po dojetí kontroluju psům packy. Jsou dobré. Zato Dáda Koňáků má u jedné fenečky doslova "skalpované" polštářky. I Milošek Weigert u Yuky. Oba hafany ošetřuju. Mají naordinovanou týdenní pauzu. Prohlížíme štěňata u Rajčáků. Jsou to krásní devítiměsíční medvídci. S přibývajícím večerem přibývá lidí a psů. Ládíček a Ivánek odpadají při pohádce kolem desáté večerní hodiny. Večer je hokej. Vyhráváme nad Ruskem. Pak je volná zábava do nočních hodin. Před půlnocí dorážejí Želváci. V hospodě je s nima a s Profesorem veselo.
Raní sluníčko šimrá do obličeje, a tak vstávám už před sedmou. Dopoledne je výstava s posuzováním Líby Pečené. Asistuju u zrození nového mushera Tomáše Želváka Valtra-poprvé se svezl na káře a pojal euforii. Ve 13 h je start dogtreku. My s Ládíčkem a Růžou a kolem vyrážíme před jednou jako druzí. Tak jsem teda Ládíčku zvědavá, jak těch 20 kilometrů dopadne. Ládíček totiž místo aby dopoledne odpočíval, tak jezdil s Ivánkem na kole o sto péro. Ani se raději neodvažuju odhadovat, kolik kilometrů u toho najezdil. Svižně mastíme přes most do obce Hory. Předbíhají nás běžci či rychlochodci jako Věrka Zelenků, Habas, Wegnůrci (mají hlídání na dvojčátka),...Já za Ládíčkem vlaju a nemám šanci mu s Růžou stíhat. Poté, co procházíme farmou Hory, tak zaplouváme do lesa. Dáváme čůrací pauzu a pokračujeme. Do kopce připřahám Růžu před kolo a držím jí a společně táhneme Ládíčka. Z kopce naopak buď Ládíček z kola slejzá a nebo ho držím za tričko a on přibržďuje. Tuhle "techniku" jízdy postupně zdokonalujeme. Jen na prudkém asfaltovém sešupu Ládíček dvakrát hází tlamu a to jen jde bez kola. Docházejí nás Charouzovic, a tak jdeme chvíli s nimi. U studánky se občerstvujeme ledovou lesní vodou. S Ládíčkem jdeme pak napřed. V zahrádkářské kolonii nacházíme nový most přes Ohři. Vodáků je mraky a zdravíme se s nima "ahóój". Po nové cyklostezce jsme asi za dva kilometry na Svatošských skalách. Je to půlka cesty. Ládíček dostává slíbeného nanuka a hranolky. V hospodě Jan Svatoš je milión lidí, Ládíček blbne u fontánky. O tom, že by měl odpočívat ani nemůže být řeč. Přesouváme se s Růžou k řece. Je tam trochu klidněji. Asi po 3/4hodině pokračujeme přes houpací most proti proudu řeky. Po 3 kilometrech se osvěžujeme u pramene Hořčička. Pak nás čeká táhlé stoupání kolem Vildenavy. Růža opět pomáhá. Ze mě leje, jak zezadu tlačím kolo i s Ládíčkem do těch krpálů. Ale hurá, jsme nahoře. Teď už jen přes obec Hory, most a jsme na letišti. Teda páni, 20 kilometrů za 4,5 hodiny i s pauzama. Ládíčku, smekám. Ty seš celej já. Sotva dorážíme do cíle, tak Ládíček odlovuje Ivánka a hurá do dalšího řádění. Nejlépe na kole. Děkujeme Ivě Želvě za hlídání smečky. Roman Habas mi prohlíží moje kolo a provádí lehký servis.Můžu tedy na Moldavě jezdit s Ládíčkem už na kole a nemusím za ním běhat jak maratonec. Večer přijíždí Zdenda Pospíšil s rodinou. Tak se ke klukům přidali v dovádění i Ida s Emčou. Holky s Luckou bivakují u mě v karavánku. Udolá je až pohádka o mašinkách. Ládíček usíná uprostřed pohádky. Večer je opět hokej s Litvou. Pak už volná zábava dokud se nám nechce spát.
Nedělní ráno je závod. Já fotím a sleduji ostatní závodníky. Nechci Růže dorazit packy před nadcházejícím dogtrekem v Jesenici, tak raději nezávodíme. A bez Růži nejedu. Jedna zkušenost z prosincového mašování na Hřebečné mě z ježdění bez Růži vyléčila. Ládíček se zůčastňuje dětské kategorie. Má startovní číslo 2. Běží s Růžou. Tři,dva,jedna,gou. Brzdím Růžu co to jde, ale i tak strhla jednou Ládíčka k zemi. No ale neva, vstává a pokračujeme. Je šestý z devíti dětí. Září štěstím, že vyhrál igelitku plnou odměn. S Ivánkem pak hned zase vyráží do příkopu a do pole hrát na partyzány. Ještě se vyhlašuje hlavní závod. Pak už se lidé rozjíždějí k domovům. Dáváme ještě se Zdendou a Luckou kávičku a také balíme a vyrážíme na cestu. Letos jsem si Husky tábor moc užili, klidně bych si to prodloužila na týden. Ládíček usíná ihned v K.Varech. Neboj, brzy zase dorazíme za Krušnohorcema na Hřebečnou.
Více foteček najdete zde:

Krušnohorský dogtrek 2016-3.díl-konec

6. května 2016 v 8:04 | Hrobnice |  Dogtreking
Ráno jsme trochu zaspali a je půl sedmé. Z vyhřátých spacáčků se nám nechce. Ještě se chvíli převalujeme. Když se hrabeme ze spacáků a různě pakujeme, tak kolem zastávky projíždí pomaloučku autobus. Řidič na nás kouká trochu divně. Ale pochopí, že nejsme cestující a pokračuje dál. Za chvíli projede červená dodávka. Zastaví a couvá. Je to Petr Svoboda, který jede do kempu na start midu. Tak si popřejem hodně štěstí. Máme sbaleno. Prošlo několik dogtrekařů, kteří bivakovali někde poblíž. Jsme teď "na ocase" startovního pole furt ty samí lidičkové. Vyrážíme. Jdeme ještě kousek po zelené kolem bunkrů a přírodního muzea lehkého opevnění čs. amrády. U rozcestí Pod Borovinou přecházíme na modrou. Mastíme do České Kamenice na snídani. Ve Filipově si fotíme výtvory nějakého místního šprýmaře:loďku Tytanyk a strom Frňákovník. V Č.Kamenici hledáme sámošku. S pomocí místní ženy směřující na nákup tamtéž ji nacházíme. Doplňujeme zásoby a vyrážíme na nedaleké náměstí. Zde jsou lavičky a pekárna. Paní prodavačka nám za 10Kč uvařila čaj a za 20Kč horkou čokoládu. K tomu linecký rohlíček. To nemá chybu. Vychutnáváme si v klidu snídani. Pak už funíme na místní vršek Jehla. A pak zase z kopce přes Bratrské oltáře. Je to taková kazatelnička a poutní místo pod širým nebem. Sestupujeme z Bratrských oltářů a na velké křižovatce uhýbáme na neznačenou trať. Po chvíli je u rybníka Noldenteich kontrola K4. Označíme pásky, jdeme chviličku po frekventované silnici a opět uhýbáme do polí a lesů. Nebloudíme, itinerář je dobře napsaný. Po kilometru se napojujeme zase na turistickou značku. Tentokrát červenou. Směřujeme k Pustému Zámku. Lucka po telefonátu s babičkou zjišťuje, že Ida má neštovice. Chudák, a to měla jet do školy v přírodě. Pod Pustým Zámkem přecházíme trať a chvíli odpočíváme. Stříkáme se repelentem, neboť po bílé Růže lezou klíšťata jak kdyby byla klíštěcí autobus. Ještěže je ošetřená protiklíšťákem. Jsme na 65,4.km. Dále nás opět čeká neznačená část trati. Celkem dobře nacházíme rozcestník U Rybníčku, kde je K5. Ještě kousek a jsme na žluté. Docházíme do vesničky Mlýny na 71.km. Zde už zoufale hledáme hospodu. A hurá, je tu. A je nás v ní více dogtrekařů. Je půl jedné a je čas na oběd. Tedy spíš pivo a polívku. I hafíkům dáváme trochu granulí a řádně vody. Odpočívají před hospodou. My si hovíme a ulevujeme vevnitř. Hlavně naše ramena už toho mají od těžkých baťohů dost. Ale příjemně si pokecáme a občerstvujeme se. Teď nás čeká zelená turistická značka až k Lesnímu divadlu u Bajtlichu, kde je další kontrola. Tak teda balíme a vyrážíme dál. Psům nasazujeme na zadní packy botičky.Cesta lesem není moc záživná. U Křížového buku přecházíme opět frekventovanou silnici z Č.Kamenice. Pak už klesáme k Lesnímu divadlu. V divadle odpočíváme a nasazujeme pláštěnky na baťohy. Začíná totiž pršet. Čím dál víc. U kempu na Bajtlichu je K6, 79,2.km. Odtud šplháme po modré na Sedlo pod Studencem. K7 a 82,7.km. Přecházíme na červenou a já mám krizi jako Brno. Už si povídám s Růžou jako s člověkem, asi sem blázen. Mokrý a utahaný dogtrekař s 13-tikilovým baťohem. Naštěstí jen obcházíme vrch Studenec a suneme se do Studeného. Je to úmorný nekonečný sestup. Ve Studeném na zastávce sedí Renata Polachová se svým klukem. Ten je evidentně na dně, má prý včudu koleno a čeká na odvoz. Renata nás za chvíli předbíhá. Svého skoromanžela nechala odvézt a sama jako kamzík skáče podél řeky Chřibská Kamenice jako kdyby neměla v nohách 90 kilometrů. Pochodujeme Pavliným údolím podél řeky směrem do Jetřichovic. Je to tu dobrodružné a ve stylu dostaň se na druhou stranu řeky jak umíš. Velká voda totiž strhla lávku a není jak se dostat na druhý břeh, kde vede turistická značka, ale hlavně kde nejsou skály, které vás nepustí dále. Někdo brodí, někdo koupe, my hupsáme po šutrech doprostřed řeky na ostrůvek. Zdenda si bere obě haskounky a překonává zbytek řeky po kládě. Já pouštím Růžu na volno v domnění, že si přebrodí na druhý břeh sama. Jenže dáma se nechce namočit, a tak vyhupsla na klády. Jenže ouha, zašprajcla si mezi nima nohu. A sklouzla zbytkem těla do vody. Teď tam visí za nohu a ječí. Hulákám na ní ať je v klidu, že jdu pro ní. Mezitím se šikovná Růža sama vyprostila. Hurá, teda už sem myslela, že si zlomí nohu. No infarktová situace zažehnána. Přecházím klády i já. Nakonec se přes klády přesouká i Lucka a jsme komplet. Pokračujeme do Jetřichovic. Jsou dlouhé jak tejden. Konečně dorazíme na zastávku autobusu. Dáváme pětiminutovku. Je 20h. To už asi nedáme bez čelovky. Chybí nám ještě asi 6km a v 9 hodin večer už je tma. Ale z posledních sil se zvedáme mokří jak hnůj a šouráme se po žluté po rozkopané silnici až ke Starému mlýnu. Jdeme údolím až ke Královskému smrku. Zde je poslední K8. Je 21h a nasazujeme čelovky.Bojuju se zmrzlýma prstama na rukou. Rukavice si nemůžu vzít, byli by hned mokré. Tak dávám na střídačku vždy jednu ruku do kapsy. Kousíček po cyklostezce a jsme u Dolského mlýna. Podruhé. A podruhé potmě. Čeká nás poslední výstup. A to sice Svinským dolem. Po šutrech a schůdkách. Růža to rve rovně přes balvany. Vůbec nechápe klikatou cestičku. Dokonce ztratila i jednu botičku při tom překotném výstupu. Růžo, ty si magorka. Asi už cítí "domov". Ale jsme šťastně na vršku a už jen procházíme Vysokou Lípou k restauraci Lípa a po silnici 500m a jsme v kempu. Je 21.30h. Sláva! 96km v čase asi 37h. Převýšení 2703m. Je 3 stupně nad nulou. Dle zpráv z domova na Moldavě sněží. U pořadatele v hospodě se ohlašujeme, že jsme živý a zdravý. Doléhá na nás ztuhlost, klepeme se zimnicí a náš pohyb připomíná Golema. Dáváme v hospodě pivo a polívku, loučíme se s pořadateli a v rámci našeho tělesného stavu frčíme do Mikulášovic. Zde si zatopíme a rozmrzáme. Pejsci se uhnizďují s plnými bříšky do aut a spokojeně chrupou v teplíčku. My sušíme hadry a boty, roztápíme kotel, abychom se mohli vysprchovat. Za dvě hodiny je to lepší. Postupně nastřídačku usínáme v sedě, pak se zase na střídačku budíme a odporoučíme do sprchy. Nakonec se všichni tak nějak přemisťujeme do postelí. Je asi půl čtvrté ráno a všichni spíme. Druhý den se budíme až po 10.hodině. Je nám o 100% lépe. Ještě kecáme a snídáme. V 11h vyrážím domů vystřídat babi v hlídání Ládíčka, pejsků,domečku a dřeva. Je tu na Moldavě sníh. Zlatý Jindra Hora se zase vzorně staral o pejsky. Ještě že Jindru a babi mám. Tak zase brzy ahoj na dalším dogtreku.
Více foteček najdete zde:

Krušnohorský dogtrek 2016-2.díl

2. května 2016 v 8:23 | Hrobnice |  Dogtreking
Na palačinkové kontrole je asi 15 lidí polehávajících v rybízovém poli podél cesty. Uvázaní psi číhají různě ležící vedle páníků nebo uvázaní u stromků na druhé straně cesty. Pro naše hafany hledáme ještě volné stromy a s úlevou schazujeme těžké baťohy. Uf. Andrejka nám doluje poslední zbytky čaje a už se pro nás smaží palačinky. No to je servis. Sedíme v trávě, baštíme a pozorujeme ostatní odpočívající. Růže a spol. dávám tyčinky a sobě 3 palačinky. To nemá chybu. Lucka masíruje chodidla a oblepuje puchejře. Lidičky, tak strašně se nám nechce, ale asi za půl hodiny se zvedáme a pokračujeme. Cobydup jsme na rozcestí Pod Bynoveckým vrchem na 35,5.km a přecházíme ze zelené na modrou. Směřujeme k Nové a Staré Olešce. Zde jsme v protisměru už kdysy také s Habasem dogtrekovali. Na loukách u Staré Olešky měníme opět na zelenou a frčíme do Srbské Kamenice. Tady si v parčíku dáváme krátkou pauzu. Obdivujeme revitalizaci obce a její nádherný naučný park pro děti. Funíme do kopce po schodech ke kostelu. Na kostele bimbají 20.hodinu večerní. Čeká nás obávaný výstup na Růžový vrch. Přecházíme na žlutou a jdeme na to. Naštěstí Růža táhne jako tank. V začínajícím soumraku si měříme svého 619m vysokého "Růžového" protivníka. Vstupujeme do Národní přírodní rezervace Růžák. Cesta se klikatí cikcak. Je to samej šutr. Zdenda má krizi. Nekonečné stoupání. Přelejzáme i několik spadlých kmenů. Leje z nás. Drápeme se vzhůru co nám síly stačí. Konečně jsme pod vrchem.Hurá, to byla šichta.Krátce oddychujem. A zase dolů. Zatím jdeme bez čelovky, ale je 21h a už skoro nevidíme. Kameny nám ujíždějí pod nohama. Ještě, že mám moje kamarádky hůlky. Už to dál nejde, a tak schazujeme baťohy a lovíme čelovky. Za námi jde také nějaký dogtrekař bez světla. Říká, že ještě vidí dobře. Já vidím prd. Nerada bych si zvrkla nohu. Dostáváme se už s čelovkama Pod Růžový vrch. Jsme na 47,5.km. Směřujeme na Kamenickou stráň. Zde u rozcestníku je tajná kontrola. "Vykousneme" si do itineráře žabičku. Lucka pro jistotu pár papírových žabiček vysipe do mapníku. Bane, cvakačka je zaplněná vykouslejma žabkama, tak je vyklepává a ony jsou všude. Tak je raději sebere, abychom nedělali po sobě čurbes. Došli nás dvě dogtrekařky, a tak s nima potmě za svitu čelovek (pouliční osvětlení v obci jaksi není) kecáme. Dělíme se o věnečky-s lidma i psama. Je 22h. Pakujeme a pokračujeme Mlýnským dolem k Dolskému mlýnu. V lese už zahlédnu dvě bivakující světýlka. Někdo už hajá. Ó, jen tiše závidím. Taky bych už chrupla. Jsme u Dolského mlýna. Zde se natáčela pohádka Pyšná princezna a nějaká nová pohádka o čertech. Je to tu pohádkové. Nás ale čeká zcela nepohádkové stoupání po zelené. Směřujeme zpět do Srbské Kamenice. Výstup je výživný. Různýma roklema nás to vyhání nahoru k řece Kamenici. U řeky Kamenice doplňujeme vodu pro psy. Procházíme okrajem Srbské Kamenice a hle. Kde se vzala tu se vzala autobusová zastávka. A je naše. Ani vteřinu neváháme a je rozhodnuto o bivaku. Je 23h a máme toho akorát. Zastávka je čistá a dobře krytá. Rozkládáme bivak. I hafíci neprotestují. Plníme jim baštou bříška a brzy pochopí, že dnes se tu bude hajat. Růža zaujímá pozici "já tu jako ani nejsem" uprostřed spacáčku. Haskounky Bony a Dida čumákují před zastávkou.Mažeme pejskům tlapky. Zatím je mají dobré a nemusí mít botičky. Je tu klid a mír. Všichni už také zalehli a žádného dogtrekaře už jsme neviděli. Uhnízďujeme se asi hodinu. Naše pohyby jsou zpomalené a vše nám hrozně trvá. Jsme na 52,9.km. Je zima. Ale zalejzáme do spacáčků a únava nás přemáhá. V dálce slyším troubit jeleny. Růža spí. Jen Bony naslouchá nočnímu životu. Tak dobrou lidi a zvířata.

Krušnohorský dogtrek 2016-1.díl

1. května 2016 v 3:16 | Hrobnice |  Dogtreking
Čtvrteční večer 21.dubna. Ještě absolvuji kurz němčiny na Moldavě. Zdenda volá, že vyrážejí z Loděnice. Já asi hodinu za nimi. Máme spicha v Děčíně na výpadovce na Č.Kamenici. Růžu i věci už mám v autě, pejsky nakrmený už před němčinou. V Novém Městě zjišťuju, že jsem zapomněla doklady k autu a řidičák. Téda Hrobnice, ty si hlava. Obracím hyundajku a mastím zpátky. Zdržení 20 minut. Vjíždím do Děčína a Zdenda volá, kde jsem. Tak nemám až takovou sekeru. Dáváme spicha na pumpě. Je 20.30h Tankuju pár litrů benzínu a už upalujeme za Zdendovo fialkou směr Jetřichovice a Vysoká Lípa. Zdenda krouhá zatáčky, že mu sotva stíhám. Růžo, hlavně neblinkej. Ale před devátou zahýbáme do kempu Mosquito ve Vysoké Lípě. Je akorát čas na prezentaci. Zuzka to má hezky připravené a promítá nám informace i trasu na plátno. Čeká nás 96km vesměs Národním parkem České Švýcarsko. No to bude krása. Po prezentaci urychleně odjíždíme autama do nedalekých Mikulášovic na chatu. Jsme tam za 35 minut. Rychle zatopit, Lucka smaží karbanátky, dobalujeme baťoh a hajdy na kutě.
Ráno máme budíka na 6.h. Oblepujeme prsty flastrem, naházíme sváču do baťohu a v 7.20h odjíždíme. Jedeme jedním autem. Situace ze včerejška se opakuje. Zdenda se po 5 minutách jízdy vrací, neboť neví, zda vypnul eletriku. Vše je v pořádku a po 8.h jsme v kempu ve Vysoké Lípě. Vyfasujeme na ruku pásku se znakama, ke kterým budeme na jednotlivých kontrolách psát čísla kontrol. Loučíme se s pořadateli Zuzkou, Andrejkou a Gwen a vyrážíme vlevo po silnici do Vysoké Lípy. Napojujeme se na modrou a mastíme do Mezní Louky. Předbíhá nás Bára Vlčková, která už stačila po pár stovkách metrů zabloudit. Utíká a různě popobíhá, má na sobě plnou polní a pohorky. Dobrej masochysta. V Mezní Louce přecházíme na červenou a vstupujeme do Národního parku České Švýcarsko. Ozývá se moje ranní kafíčko a musím si odskočit do lesa. Ono odskočení představuje: sundat foťák, mapu, batoh, připnout někam Růžu, sundat pás na růžu, bundu,...a pak zase v opačném pořadí oblíknout. Začíná být teplo, a tak sundaváme vrstvy. Pokračujeme podél skal. Nádhera. Stezka se vine Černým a Pravčickým dolem. Jsme pod Pravčickou bránou. Zde se navzájem na památku fotíme. U Jeskyně Českých Bratří je na 10.km K1.Dlouhým dolem scházíme do Hřenska. Potkáváme štrůdly turistů směřujících k Pravčiské bráně. Růža si vůbec nikoho nevšímá a jde z kopce za mnou. Docházíme k silnici. Jdeme po kamínkové cestě k Hřensku. Ve stráních nad hotely vidíme obrovské sítě na zachycení padajích kamenů. Z terasy hotelu Praha na nás haleká Honza Hirsch. Dává obídek. My se proplétáme vietnamskou tržnicí podél koryta Kamenice. A jsme u Labe. Jdeme po nábřeží podél silnice směřující na Děčín. Asi po kilometru nezáživné chůze uhýbáme do Národní přírodní rezervace Kaňonu Labe. Stoupáme korytem Suché Kamenice stále po červené. Všude obrovské balvany. Je to tu zde jakoby se zastavil čas v pravěku. Tenhle úsek je pro mě jeden z nejkrásnějších. Šli jsme tudy v opačném směru před pár lety spolu s Habasem a ještě s mým haskounkem Baltíkem. Kolem půl jedné vylejzáme na Labskou stráň. Je zde krásný výhled na Labské pískovce. A také K2 na 20.km. Označujeme pásek na ruce a směřujeme do nedaleké hospody na Belvederu. Je to sice zacházka z trasy asi 300m, ale tenhle nápad mělo více dogtrekařů a na terase hotýlku je nás asi 15. Uvelebujeme Bony, Didu a Růžu k plotu. Schazujeme těžké baťohy a pohodlně se uhnízďujeme na terásku. Dáváme vynikající rybí polívku, se Zdendou pivko napůl a turka. Lucka ještě ledovou kávičku a sladké knedlíky. Ulovila jsem zde i turistickou známku. Kecáme a študujeme mapu. Trávíme na Belvederu asi hodinu. Ještě se fotíme na vyhlídce. Pak už pokračujeme v putování. Jdeme Knížecí cestou stále po červené. Vyhlídky na Děčín jsou úchvatné. U Růžové vyhlídky kde se vzala tu se vzala Gwen a její Dinule. Gwen si vyrazila jen tak s foťákem. Dinulce je už 13 let a už má vycházkové tempo. Chvíli povídáme, a pak razíme dál. Na jedné vyhlídce se obzvlášť kocháme.Fotíme. Děčín a jeho široké okolí je tu jak na dlani. Nemůžeme se odsud odlepit. Za chvíli jsme na K3 Nad Loubím na 28,3.km. Je to kousíček od Ludvíkovic.Přecházíme na zelenou a vracíme se k rozcestí Kamenný vrch. Závěrečný stoupák nám všem vehnal rudou barvičku do tváří. Procházíme Bynovcem. Lucka kecá s místním obyvatelstvem o našem "závodě". My se Zdendou se jen usmíváme, protože naše putování bychom spíš nazvali "pochoďák". Páni,za vesničkou na nás číhá živá palačinková kontrola.To je příjemné překvapení.