Pište nám komentáře, vždy potěší!!!

Červen 2016

Turnaj musherů v plážovém volejbale v Podbořanech

29. června 2016 v 8:12 | Hrobnice |  Kamarádi,rodiče a dění kolem nich
Co dělají musheři v létě? No přeci hrají plážový volejbal. Roman Habásko tenhle sportovní víkend pořádal poprvé už loni, ale v termínu volejbalu jsme byli zrovna na dovolené v Polsku. Tak jsme se letos moc těšili. Přifrčeli jsme nakonec už v pátek 24.června navečer kolem půl desáté. Je krásně příjemně. Zaparkováváme hyundajku pod stromy, kde je až neskutečný stín. Mají tu pejsky Hladovcovic, Zeťourci, Koňákovic, Petr Balek a Andrejka Soukupová. Ještě před zaparkováním našeho auta jsem musela vypustit z auta Ládíčka, který se hrozně těšil na Ivánka a Mikiho. Vítáme se s ostatními a dáváme si pivko, kdy sudy jsou umístěné v pokladně koupaliště. Je to příjemné pokecání a až únava nás dohání do hajan. Ládíček spinká u Andrejky ve stanu spolu s Ivánkem. Já jsem si udělala bivak pod širákem hned vedle stanu. Spí se úžasně. Bivaky miluju.
Na to, že Ládíček usnul večer až po půlnoci, tak v 6h ráno už vstává (jak mi babička pak prozradila, tak Ládíček prohlásil:"Já nebudu spát ani jíst, abych si to co nejvíc stihl užít"). Bivakují pod širákem i Lukáš Klíma a Petr Gurega. S Ládíčkem se po ránu procházíme po koupališti a prohlížíme si bazény. Klára a Pavel Hladovcovi si šli zaplavat a Ládíček je zvědavej jaká je voda. Za chvíli už slyším Mikiho jak leze z auta. Táta Lukáš má po spaní.Budí se i Guregovic a ostatní. Roman přichází z domova a budí paní vrchní, aby nám na osmou hodinu udělala kávičku a čaj. S paní vrchní je sranda, je ochotná a vždy s úsměvem. Po vydatné snídani se sepisují volejbalové týmy. Je jich celkem sedm:Petr Gurega se Zeťourkem, Habas s Dádou Koňákovou, Andrejka s Romankou, Rajčáci kteří dorazili po ránu, mlaďoši Karáskovic-místní, Hladovcovic a já Hrobnice s Evčou Mikutů. Upozorňuju Evču, že hrát volejbal neumím, ale ono to zas tak moc nevadí. Domlouváme, že bude hrát každý s každým. Dorazila na jukandu i Líba Pečená a náležitě si to na koupališti užívá. Tak postupně hrajeme, občerstvujeme se, chodíme koupat děti, nanukujeme, párkujeme v rohlíku, pivečkujeme, kecáme. Bohužel hned v prvním zápase jsem si vykloubila palec levé ruky. Bolí to jako čert. Ale zkušená masérka a fyzioterapeutka a moje volejbalová parťačka Evča mi palec natáhne a vrací zpět a od Havlů-Koňáků mi darovali obinadlo. Se staženým palcem zvládám odehrávat všechny další zápasy.Co nám chybí na talentu, to doháníme naší vůlí a snahou. Evča hraje srdnatě a zkušeně v klidu bez nervů. Odpoledne nás občas vyhání z hřiště bouřka. V jednom takovém slejváku hrajeme náš poslední zápas s Vašíkem a Petrem Guregou (týmem pracovně nazvaným Kaki a Maki). Jsme mokré jak myši až mi Evča musí půjčit její tričko. Jedeme poté k Zeťourkům na pejsky. Jedu za Janičky pickupem, v kterém se blinbají 3 psí hlavičky-Dida, Karkulka a Vilíček. Jejich vypučené oči nás sledují jak jedeme za nima. Asi za hodinku se vracím. Ládíčka hlídala Andrejka a teď si úlohy vyměňujeme. Ona musí odjet na otočku domů do Ostrova kvůli špatnému kocourovi. Tak budu mít na starosti i Ivánka. Kluci mě ukecávají na "tetovačku". Je to obtiskávací obrázek na kůži. No tak teda jo. Dvě holčičky asi tak do první třídy zatahují kluky na dámské záchodky a tam jim odborně obrázky nalepují s pomocí vody na záda. Kluci ani nedutají ani nedýchají jak se jim líbí být pod odborným dohledem. Ládíček má tygra a Ivánek rybu. Přijíždí Kačka Kulhánků po noční. Pak přichází na řadu basa a kytara v podání Milánka a Dáši alias Esterky. Hraje se a zpívá, dokud nás bouřka nevyžene do plavčíkárny. Honem ještě lítám po koupališti a scháním Ládíčkovi a Ivánkovi mikiny, ponožky, boty a pití. Už dobíhám na poslední chvíli do sucha plavčíkárny. Ta je v prvním patře a železné schody děsně kloužou. Své o tom ví Petr Balek, který hodil na posledním schodu zádíčka a má odřená záda a modrý lak vedřený do žluté bundy. Jde to raději rozplavat jak ho bolí žebra.Vyhlašujeme výsledky turnaje. Kupodivu nejsme poslední, ale šesté s třemi uhranými remízamy. Poslední za námi byli ještě Andrejka s Romankou. Vítězství utrpěl Roman s Dádou. Ale všichni dostali odměny pro pejsky nebo pro sebe a děti obdrželi pinkací míčky pro pejsky. V půl desáté ukládám kluky do hajan. Jdeme s obrovským slunečníkem až ke stanu. Je sranda nás pozorovat, jak se hýbe velký slunečník a pod ním šest nožiček. Klukům vyprávím jednu vláčkovou pohádku a oni okamžitě usínají hřmění navzdory. Vracím se do plavčíkárny. Andrejka se vrátila z domova. Kocourek byl na tom zle. S deštníkem lítáme různě ke stánku pro občerstvení. Hraje se na basu a kytaru a do toho hřmí hromy a blesky. Nádherný večer. Kecáme ještě asi do půlnoci a pak jdeme spinkat. Zalejzám si na bivak do otevřené pokladny spolu s Ládíčkovo kolem. Krásně se mi u té bouřky usíná.
Ráno je slunečno, dáváme snídaničku, kávičku, čajíček. Pokecáme a vyrážíme k domovu. Byl to zase jeden z příjemných víkendů s kamarády a pejsky.
Další fotečky najdete zde:

Valná hromada na Hřebečné

18. června 2016 v 16:00 | Hrobnice |  Mushing
Je tu naše každoroční valná hromada na Hřebečné. S Ládíčkem dorážíme už v pátek navečer. Jedeme jen "nalehko" bez pejsků s naší malou Hyundaikou. Na srubu už se zabydlují Rajčák s Esterkeou, Petr Gurega, Milošek Weigrt a Kačka Kulhánková. Po mě ještě doráží Profesor s Kikinou. Ostatní dorazí až ráno. V příjemné atmosféře povídáme jak jinak než hlavně o psech. Kačka má malá týdenní štěňátka a i Roman Habas právě porodil 9 ňufíků, takže přijede jen zítra na otočku. Lehce po půlnoci zalejzáme všichni do kanafasu.
Ráno prší a prší. Ale i tak statečně vyzbrojeni proti dešti vyrážíme na brigádu do mokřadů a rašelinišť. Bane, jdeme do louky za srubem na tři potoky stavět můstky na závodní trať, aby se tam v zimě neprobořila rolba. Sledujeme bači, jak přehánějí ovce na pastvu s pomocí tří borderek (jedna z nich je bývalý Esterčin Beník). Psi , kromě Petřinýho Wulfíka, ani nehnou brvou a dál si hrají s klackem nebo líně mžourají na ovečky. Ládíčkovi dorazil kamarád Kubík Halada s maminkou. Takže začíná jejich nekonečné řádění. Dorazila také Věrka s Fráňou a Habas v apartních bačkůrkách jako stvořených do deště. Nemusí totiž pak nic sušit a jen hupsne do druhých bot. S pomocí Petrovo Wildtraku rozvážíme potřebné fošny a kůly po louce. Kopeme a usazujeme kulatinu napříč potoku. Napříč přes dvě kulatiny přitloukáme 2 až 3 fošny. Ty jsou bytelné. Nejvíc snad maká Věrka, vesnické to děvče-kope, reje, zatlouká a natírá (ekologický olej z výtahů aby jste si nemysleli, že znečišťujeme přírodu). Asi Věrce ta manuelní práce chybí, když přes týden v práci hlavně mluví. Haha. Ale zapojují se do práce všichni a za 2 hodinky je dílo hotovo. Ládíček s Kubíkem "dozorují" a věčně se válí na zemi v řeckořímském zápase. Tak a je čas se nabaštit. Jedeme všichni Romanovo Ivecem-pořádně se držte a nezvracejte-do Abertam do jídelny na pořádnou baštu. Ládíček baští bramboračku a já halušky s brinzou a zelím. Na náměstí je místní pouť-horší počasí si nemohli vybrat. Ale dle Esterky je to hnusné počasí už tradice. "Kyvadlovou" dopravou zase jedeme zpátky. Zatím dorazila Romanka Guregová, Renata Polachová, Ivoš, Blanka, na poslední chvíli Líba s jejím "Popem" a Milan Pokorný. Od štěňátek se také vrátila Kačka-byla doma "kojit" psí mimina. V 17h začíná valná hromada. Probíráme důležitosti skoro 2 hodiny. Ládíček s Kubíkem si hrají buď v bufetu (když prší) nebo před srubem na stole (když neprší). Po skončení grilujeme masíčko. Udělalo se celkem hezky, a tak jsme před srubem na lavicích. Někteří odjíždějí zpět k domovům, ale naše "páteční parta" zůstává. Přes noc tu zůstane i Kubík s Petrou, takže Ládíček má parťáka. Večer už oba kluci padají únavou, a tk jim čtu pohádku a za chvíli chrní jak medvědi. My dospěláci ještě konzumujeme vše, co ve srubu teče a nebo je k jídlu. Milošek usnul únavou na posteli, a tak ho pozorujeme, kdy v prkenné pozici na zádech dokáže spát nehybně hodiny a hodiny. Po půlnoci už toho máme taky dost, tak se suneme do spacáků. Petr Gurega raději odchází do svého "soukromého" separé na bufet a Profesor se hnízdí a peleší na lavici u stolu, kde jsem i já jednou spala a padala jsem neustále pod stůl neb lavice je úzká. Tak nevím, jak se nakonec vyspal, ikdyž v neděli ráno tvrdil, že dobře.
V neděli dáváme snídaničku, kafíčko a čajíčky, gruntujeme celý srub a frčíme domů. Já to beru přes Počerny, kde se stavuju u Petra Guregy juknout na pejsky.Ládíček je tak společensky unaven, že celou cestu domů chrní. Byl to bezva víkend. Pár foteček najdete zde:

Hájské slavnosti 2016

8. června 2016 v 23:49 | Hrobnice |  Ládíček Hrobníček a jeho mamina
Opět po roce se jako začátek léta ohlašují Hájské slavnosti. I letos opět po úvodním slovu principála Petra Stolaře a zástupce obce (tentokrát referent kulturního odboru a zároveň trenér hasičů Jakub Šimek) vystoupili děti z místní MŠ se svým vystoupením. Tentokrát na téma fotbal...
A pak už se Ládíček věnoval atrakcím. Letos jasně vedla šlapací autíčka(vyblbla se i mamina), skákací hrad a model auta na ovládání...
I dědovi a babi se událost moc líbila...
A více se dozvíte z foteček zde:

Mašinkové království

4. června 2016 v 9:53 | Hrobnice |  Ládíček Hrobníček a jeho mamina
Ládíček má doma v pokojíčku jeho mašinkové království. Povídá si s mašinkama a je zde šťastný...
Pár foteček zde:

Lužná u Rakovníka-muzeum mašinek

2. června 2016 v 9:19 | Hrobnice |  Ládíček Hrobníček a jeho mamina
V sobotu 28.5.2016 jsme se s Ládíčkem vypravili do muzea mašinek v Lužné u Rakovníka. A jak jinak než mašinkou. Nejprve z Řetenic do Mostu. Odsud přestup na motoráček do Loun. A tady na nás čekala krásná modrá parní mašinka Papoušek a devět starých vagónků. Ládíček měl oči jednak na vrch hlavy a jednak plné kouše a šmíru z komína. Ale zážitek parádní. Tlačila nás ještě dieslová mašinka až do Žatce. Tady jsme se otočili a už jsme si to šinuli do Lužné. Tady už na nás čekali kamarádi Zdenda a spol s dětma. Jelikož jsme si vstupenku do muzea koupili už ve vlaku, tak jsme nečekali frontu a šli rovnou dovnitř. Byl zde dětský den, a tak na každém volném místě stáli stánky s hračkovýma mašinkama (nakonec jsme 3 mašinky koupili-Donalda a vagonek na uhlí a Percyho), stanoviště soutěží a občerstvení. Nejvíc se Ládíčkovi líbila soutěž slalom s koníčkem mezi kuželkama. To šel asi 5x. Za utržené bodíky ze soutěží si pak děti mohli vybrat nějaké dárečky. I já jsem si udělala malou radost a pořídila jsem v muzeu 3 turistické známky. Svezli jsme se malou parní lokomotivou, prošmejdili depo historických patních mašinek včetně prezidentského vagonu T.G.Masaryka, prohlídli točnu, prolezli dieslové mašiny,...Ale největší úspěch měli modýlky mašinek, které jezdili po kolejích. Ať už to byli hračkové mašinky nebo modýlky H0 či menší TT.Na ně Ládíček vydržel koukal celé desítky minut. Vše jsme zakončili blbnutím na dětském hřišti s velkým dřevěným Tomíkem a Tobym. K tomu zmrzku a párek v rohlíku a usnutí na zpáteční cestě bylo jasné. Muzeum mě hrozně nadchlo a myslím, že jeho návštěvu zařadíme do našeho kalendáře vždy na dětský den.
Další fotečky najdete zde:

Dogtrek za Štěkotem bígla 2016-3.díl konec

1. června 2016 v 10:06 | Hrobnice |  Dogtreking
S Růžou chrníme jak Šípkový Růženky. Ráno nás budí až sluníčko. Téda, to je krásné ráno. Je něco kolem sedmé hodiny. Lidičky pomalu vstávájí. Balíme saky paky, Růžence dávám snídani a sami se jdeme k ohníčku nabaštit dobrot. Dáváme ranní kávičku, čajíček a kofolu. Musíme doplnit do těla tekutiny. Kecáme u ohniště s ostatními. Taková hromadná příjemná idylka. Po ránu docházejí na živou kontrolu ještě nějací opozdilci z řad kategorie Plyšák (mohou si cestu libovolně zkrátit), kteří bivakovali někde těsně před kontrolou. Kdyby věděli, o co přišli, tak by určitě dolezli na kontrolu i kdyby se měli plazit po čtyřech. Loučíme se s Petrou, pro kterou přijel Tomáš (dorazil do cíle někdy o půlnoci-a to jen proto, že si dali někde v Plasích pivo a pak už nemohl běžet a do cíle musel jen dojít, jinak by byl "doma" ještě za světla). Petra odváží i Lucčinu Didu, protože Lucka se dvěma psy jít nemůže, neb by to bylo harakiri. Začíná pálit sluníčko a my vyrážíme. Pápá živá kontrolo. Jdeme stále podél Střely. Míjíme Maxim a směřujeme k Mladotické zastávce. Zde opět jednu fotečku na památku pro taťuldu. Jdeme stále po zelené. Jen za Mladoticema přecházíme na druhou stranu řeky a až do Plas jdeme po pravém břehu. Cesta se vlní nahoru dolů. Skoro vše jdeme po úzké stezičce vysoko nad řekou. Konečně jsme v Plasích u železničního viaduktu. Ten prolejzáme skrz lešení. Je to docela fuška s tím baťohem a psem prolejzat trubky a prkna. Hned za viaduktem je dětský tábor, který si pamatuji z dětských vzpomínek. Je tu i brod, kde nás s bráchou děda přenášel na koníčkovi na druhý břeh a my mu po mostě zase přeběhli zpátky a čekali na druhou rundu. A děda se nás nanosil přes řeku donekonečna. Za mostem je K6 na 50,5.km. S Luckou rozhodujeme, že si zajdeme cca 500m do nedaleké pizzerie. Je to sice z cesty, ale je to poslední pořádná možnost se občerstvit. V pizzerii je plno, stejný nápad dostali skoro všichni. Uvazujeme hafíky u zábradlí a na terásce sundaváme baťohy. Dáváme kofolu, pizzu Hawai s Luckou napůl a pořádnýho turka (Lucka teda spíš její oblíbenou ledovou kávu). Povídáme s ostatníma dogtrekařema. Je tu příjemně. Ale asi za půl hodiny velím zvednout kotvy, posbírat bágly a pesany a mastíme dále. Vracíme se k rozcestníku na K6 a přecházíme na modrou. Ta nás vede přes les do kopce k obci Žebnice. Procházíme obcí. Sluníčko už pálí jako na poušti a nikde ani trocha stínu. Připadáme si jak velbloudi. Za vesničkou na konci křoví uhýbáme u fáborkem označené odbočky do prava na polní cestu. Pokračujeme dle pořadatelského značení polem nepolem až k lesu. Zde dáváme u závory venčící pauzu. Lucka telefonuje z mého telefonu domů Zdendovi, aby mu vylíčila naše putování. Lucka totiž jako správná "dlouholetá dogtrekařka" má s sebou vybitý mobil, mapu uloženou na dně baťohu a itinerář neposkvrněný jediným ohmatáním. Ona má totiž místo toho všeho mě, haha! Pokračujeme dále rovně za nosem až narazíme na asfaltku, kde se napojujeme na žlutou. Kolem vypuštěného rybníčka k Šebíkovu. Doháníme Honzu Hirsche. Jdeme chvíli spolu a kecáme. Přecházíme na červenou a po chvíli se napojujeme na silnici, která nás dovede do Mariánského Týnce. Jdeme s Honzou napřed, Lucka trochu zaostává. V Týnci je lidí jako psů a mají zde jarmark. Honem odsud z toho blázince pryč. Opět nás pořadatel vede zkratkou. Tentokrát řepkovým polem. Je to úplně na kýčovitou fotečku jak je ta žlutá krásná. Procházíme kolem Voleského rybníčku. Dáváme pejskům koupel ať se vyřádí ve vodě a napijou. Za chvíli šlapeme dál. Kolem dětského tábora, prašnou polní cestou až k silnici č.27 z Mostu na Plzeň. Tu přecházíme u bývalého statku Hubenov. Zde jsme už také kráčeli před lety na Podbořanském dogtreku, ale v opačném směru. Směřujeme stále po červené do Hradecka. Příslibem místní hospody jsme vábeni jak fata morgánou. Už jsme celkem vyšťavené. V Hradecku trochu bloudíme a hospodu ne a ne najít (Lucka nedávala pozor na meetingu a já tam nebyla). Ale nakonec hospodu asi 7.cenové skupiny nacházíme. Hurá. Jsme na cca 67.km. Všichni uvazujeme psy u zábradlí, baťohy vyrovnáváme podél hospodské zdi a objednáváme kofolu a polívku. Sedíme venku na lavicích. Růža spí. Sledujeme místní krajský (nikoli okresní) přebor v nohejbale. Míč jim neustále padá mezi psi, a tak zvláště Honza a paní od "žiletky" musí stále vstávat a míč od jejich psích piraní lovit. Zákonem schválnosti míč vždycky padne mezi tyhle psí drakouše. Několikrát míč zahučí i do místního potoka, ale na to mají hráči svoje loviče v podobě dětí. Odpočíváme, sledujeme zápas a užíváme si nádherného dne s kamarády a psy. Je to krása, svoboda, malé prožitky, které vám už nikdo nevezme. Asi po hodině lenošení se pakujeme na další cestu. Při odchodu nás chce srdnatě sežrat nějaký místní psí donchuan jezevčík Čenda. Ale troufá si tak na 10 metrů. Na tuhle vzdálenost je hrdina. Jdeme s Honzou. Stále ještě červená značka nás zavede k železniční stanici u Strachovic, kde je K7 na 69.km. Přecházíme na modrou, která nás vede zase pár kilometrů až před vesničku Kůzová. Zde u křížku zase čeká pořadatelské značení. Je to fakt luxusně vyznačená trať a jen úplné trdlo zabloudí. Obcházíme Kůzovou obloukem a za vesničkou na nás opět jukne modrá značka a jdeme chviličku ke Smrku. Tady pokračujeme rovně po fáborkách až k Čočkově rybníku. Je zde K8 na 74,5.km. Honza mastí dál a my s Luckou dáváme venčící pauzu. Volám domů babi, která stráží na Moldavě Ládíčka, pejsky a domeček. Pry je tam strašná zima a poletuje sníh. A my se tady s Luckou paříme ve vedru. No páni, to je bláznivý počasí. Dělíme se s Luckou o poslední zbytky svačiny a jablko. Růža i Bony dostávají svůj díl sušenky. Pokračujeme. Vracíme se asi 300m zpět k závoře a uhýbáme do lesa opět po fáborkách. Míjíme i nějakého místního myslivce číhajícího na posedu a dělajícího nenápadného. Ale my jdeme po veřejné cestě, neděláme bordel ani hluk a psi jsou přivázaní na vodítku. Na jedné křižovatce se vyloupne modrá značka a pokračujeme po ní až k zámku Sv.Hubert. Zde máme v itineráři napsáno: nechodit k zámečku! Soukromý majetek, minout po silnici, nesmí se ani nakukovat-striktní zákaz od majitelů! Dýchání svatohubertského vzduchu povoleno. No to už tam napsáno není, ale hodilo by se to. Profrčíme tedy rychlostí unaveného blesku kolem zámku a po žluté se vydáváme kolem statku Plaveč směrem k cíli v Jesenici. Za statkem je památné stromořadí vzácných stromů. Vesměs kaštanů. Do toho sluníčko klonící se k obzoru a tunel z větví nad náma. Dělá to krásné světelné efekty. Álej je dlouhá skoro 2 kilometry. A to už jsme v kempu a v cíli. Hurá. Je 20h a máme v nohách 82km. Ušli jsme je za 37,5h, kdy jsme přes 12 hodin strávili na bivaku na živé kontrole. Vítáme se s ostatníma a dáváme u společného táboráku ještě buřta. Za chvíli pro nás přifrčí Janička Zetků a jedeme do Zetkohradu na nocleh. Trávíme příjemný večer u Zeťourků. V neděli ráno mastíme do kempu na vyhlášení. Vyhráli jsme památeční polštářek. Loučíme se s holkama a uháníme k domovům. Ládíček a pejskové nás vítají: Ahoj výletníci...Večer pak do psího nebe odešel můj vlček haskounek Atiba...
Další fotečky zde: