Pište nám komentáře, vždy potěší!!!

Listopad 2017

První mašování na sněhu

28. listopadu 2017 v 23:43 | Hrobnice |  Mushing
Napadl druhý sníh a my konečně vyrazili poprvé mašovat na sáňkách. Sníh dělal dobře pejskům na tlapky a mě na duši. Vyrazili jsme k vrtulím na bouřňák, po magistrále na Vrch tří pánů, přelejzali polomy i se sáňkama, abychom se dostali na Dlouhou louku, křižovali jsme křížem krážem Flájskou silnici, projeli Vilejšov, krásně vymrzli, otestovali pracovní Pavlovo darované botky ve sněhu a bylo nám krásně. Nepotkali jsme za celou dobu ani živáčka. Ani se nám nechtělo vracet a já i pejskové jsme pak byli krásně unavení.
Pár foteček ještě zde:

Rozsvěcení vánočního stromečku se školkou v Háji

26. listopadu 2017 v 21:16 | Hrobnice |  Ládíček Hrobníček a jeho mamina
V sobotu odpoledne 25.listopadu 2017 jsme jeli s Ládíčkem do Háje, kde bylo tradiční rozsvěcení vánočního stromečku. A školka zde měla svoje vystoupení. Děti na něj trénovali dva měsíce a zpívali a recitovali 7 koled a básniček. Vzali jsme s sebou i babi a dědu. Představení bylo moc pěkné a moderoval a uváděl ho Petr Stolař a jeho Divadlo v pytli. Nechyběl ani Martin na bílém koni, anděl a Betlémské světlo, které jsme pak slavnostně vypustili u 3/4 kilometru vzdálené kapličky. Ke kapličce šel průvod se svíčkami a zvířátky oslíkem, ovečkou a kozičkou. Nakonec si děda dal klobásku, my s Ládíčkem párek v rohlíku a horkou čokoládu. A když začlo pršet, tak akorát vše končilo. No a na Moldavě bylo zase bílo a chumelenice.
Pár foteček zde:

Běleč 2017

24. listopadu 2017 v 22:36 | Hrobnice |  Mushing
Jak se nám na Běleč moc nechtělo, tak nakonec to dopadlo celkem dobře a líbilo se nám tam. Kdyby mě neukecala Romča a Zdenda, tak jsme nikam nejeli. A taky jsem to tak nějak slíbila Ládíčkovi. On se hrozně těšil. Měli jsme problém s ubytováním-karavánek už je neodvolatelně zazimován, od baráčku ho nevytáhne už ani traktor. Ale Zdenda nám nabídl ubytování u něj v obytňáčku. A ještě k tomu, že prej "Hrobnice, dáme ti Didu a Bony a pojedeš osmičku". No to se mi zajiskřili panenky, zasvítili očka. Pojedu zase svojí oblíbenou osmičku. Konečně pořádná kategorie, hihi. No tak jsme teda jeli. V pátek ve státní svátek 17. listopadu v klídku po obědě vyrážíme Vše nosím do auta stojícího na louce u souseda. Včetně navodění psů. Beru jich jen 7. Pět zůstává doma a babi je nakrmí. Cesta ubíhá rychle i přesto, že si to hasíme osmdesátkou v pravém pruhu. Už si myslím, že jsme tu a ejhle. Za Hradcem je zavřený most. Bez objížďky a vysvětlení. Tak teda po paměti jedu dál. Vyhodí nás to v Třebechovicích pod Orebem. Tady se musíme orientovat do prava. A měli bychom dojet do Bělče z druhé strany. Taky že jo. Před náma bloudí Želváci, tak se jich chytáme. Za chvíli jsme v stmívající se Bělči. Letos je nový stake out na louce za lesíkem. Dřív se tam chodilo venčit. Usalašuju se vedle Danči Dvořákový. Naproti je místo pro Romču a Zdendu. Ještě tu nejsou. Vybaluju Hrobníky. Mezitím volá asi 5x Romča. Bloudí a bloudí a bloudí. Nemá ani chytrou krabičku ani autoatlas. S Tondou jsou z toho bloudění na rozvod. Volám ještě Zdendovi, aby věděl kudy jet. Když se všichni konečně slezeme na místě, tak se bouřlivě vítáme. Tonda s Romčou se div neperou. Ale ono je to zase přejde. Jdeme do hospody na prezentaci. Malá Gumička pojede s Luckou a ségrou Grejsy na koloběžce sprinta. Aby jsme se nenudili, tak hledáme Romči zapomenutou peněženku. Nikdo ji nevzal ani neukradl. Prostě stará skleróza Romča má v hlavě tisíc jinejch věcí a na peněženku nezbývá místo. Večer je příjemný, každý je natěšený, kecáme do čtvrt na tři. S Lukášem Hosprem probíráme káry, psy, závody. Volám s Pavlem a sděluju mu zážitky. Pak hurá na kutě. Ládíček tuhne taky až k půlnoci. Má zážitků jako dospěláci.
Sobota ráno je mlhavá, vlezlá, mokrá. Do startu máme dost času. Až v 10.46h. Na mushermeeting vysíláme záskok Danču. My zatím tuníme káru, utahuju brzdy, předělávám šňůry na osmičku. Brzdí dost přední kola. Prostříkávám táhla a vracecí packy.Zdenda mi pomáhá. Jede pak se mnou na káře na start. Ládíček s holkama jde na start fotit. Byl mu svěřen foťák. Ale ve špatném světle to fakt nejde nafotit nějaké kloudné fotky. Je čas, a tak se se Zdendou přesouváme přes lesík a asfaltku ke startu. Přede mnou jede Karolínka od Dvořáků. Poslední v MB1. Já první v MU. Na startu nám strká mikrofón k puse komentátor Jirka Plšek. Vyrážíme. Dík Zdendo za zátěž. Holky a klucí mastí suprově. Pospíšilovic Bony a Dida běží dobře, ale je vidět, že stará Dida hledá měkkou cestu. Té tu bohužel moc není. Za chvíli se vyhýbá kamínkům na cestě. Bohužel zde cesty hodně zavezli malýma kulatýma kamínkama něco jako kačírek. No a to Didu bolí do tlapek. Snažím se, aby šla bokem v trávě a nebo na středovém pruhu. Ale ne vždy se daří. Trošku to vadí i Ferdovi, ale ten se statečně drží. Za chvíli už Dida viditelně brzdí. No holka, musíš to nějak vydržet. Jinak si ale jízdu užíváme. Předjíždí nás Horst Maas a Levíček. My naopak dojíždíme Obelixe. A je tu rumová kontrola. Dávám čaj a rum v poměru 1:1 a hned se jede veseleji. Na kontrole je Honzík Kotiš a Levíček. Martin motá a přezouvá psům botičky. Staré roztrhané fiká nožíkem. Honzík dává psů pauzu. No tak teda Hrobníci pokračujeme. Holky a klucí se rozbíhají parádně. Za chvíli dojíždíme Michala Hanuše. Nás dojíždí Jana Králová. Blížíme se k cíli. Pesani mastěj neskutečně. Před cílem je technicky zajímavá klikatá trať v lese. To psy i mě baví. Cíl. Čeká na mě Zdenda. Teda to je servis. Ani jsem mu neříkala. Šup na káru a dojíždíme spolu ke stake outu. Vypřahám, meju káru, napájím hafíky. Trať 22,6km jsme jeli 1h 26 minut. Dozvídám se, že některým závodníkům se podařilo na trati zabloudit a při bloudění si psi užili vášně. Dotyční pak čekali a čekali až se psi vyblbou. No ono se to směje, ale moc srandovní to asi nebylo. Za chvíli jede Romča C a Lucka SC21 s Gumičkou a Grejsy. Holky, tak hodně zdaru. Karolínka je jen o něco málo pomalejší než Adéla Havlíčková a Zdenda Brůna vyhrává MB1 před Lukášem Klímou. Diskutujeme s Želvou a Jardou Fialou o Ledovce. Ivča je trochu rozhozená z toho, že jednoho psa musela odložit na kontrole. No Ivčo, nebylas jediná. Když se všichni vrátí z tratě, tak u Dvořáků je odpolední siesta s baštou a pitím. Jirka dává koštovat slivovičku a ta je náramná. Přijel i Danči tatínek a griluje se mleté masíčko na jižní styl s cibulí. No to nemá chybu.Nesu na ochutnání i dětem. Olizujou se až za ušima. Kecáme při dobrém jídle a cigárku. Je tu i David Hrabalů a Lukáš Klímů. O veselé historky tu není nouze. Po setmění se přesouváme na chvíli do hospody. Ládíček si všude tahá svůj Ferdomravencový kufřík s hračkama. Holky se připravujou na rockotéku. Volám několikrát s Pavlem a říkám mu novinky. Je nám dobře. Propuká rockotéka. Večerní parket patří dětem. Ládíček tancuje jako jedinej chlap. Kolem desáté jdeme hajat. Děti jsou utahaný jak borůvky. My dospěláci se vracíme do hospody. Ale i my jsme utahaný a místní pivo nám nedělá až tak dobře. Po jedné hodině odcházíme bydlet. Ještě kecáme venku u karavánků. S Romčou jsme nějak ožili a najednou se nám nechce spát. Tak kecáme a kecáme. Ale nakonec jdeme. Tak dobrou.
Neděle je podobná pošmourná jako včera. Starujeme zhruba o hodinu dříve v 9.55h. Jedu za polákem Maceuszem Tomaševskim. Scénář startu je podobný jako v sobotu. Jede se mnou Zdenda. Zasekává se mi dnes k těm předním kolům i levé zadní. Musím ručně vracet táhlo. Nevím proč to dělá. No to je vehikl. No ale jdeme na to. Hned po startu vidím, že dnes to nepůjde. Dida okamžitě brzdí a nejde už vůbec. Táhneme ji na krčáku i po měkké trávě a i do kopce se nechá vláčet. Tak to holka takhle nepůjde. Musíme to nějak dokodrcat k rumové kontrole a tam tě nechám. Jo houby. Rumová kontrola je plná odložených psů. Není místo. No to neva. S pomocí Jardy Fialy a ještě jednoho pomocníka rveme Didu do vaku. Doslova ji tam musíme nasoukat a zavřít. Nechávám jen otvor na dýchání. Holka, nic to není. Aspoň se povezeš. Bez Didy vypálíme jak z praku. Je hodně znát, že nikdo nebrzdí. Jízda se stává příjemnou. Dojíždí nás Zdenda Paclt. Už předtím nás dojeli Levíčci a polák Ptacz, který včera bloudil. My zase obligátně dojeli Obelixe a Michala Hanuše. V lese si prozpěvuju. Jede se nám krásně. Sice máme horší čas 1h 32 minut, ale dozvídám se, kolik psů dnes neběželo a mělo bolavé nebo odřené packy. Povrch byl opravdu tvrdý. Vidím to i na Grizlininých botičkách. Jsou roztrhané na cucky. Po dojetí do cíle balíme saky paky, nakládám káru. Gumička ještě objíždí sprinta s Luckou.Romča sonduje různé nástavby na autech. Chce na svojem mišákovi novou boudu na psy, a tak obdivuje hlavně nástavbu Zdendy Brůny. Ukecává Jirku Kouřila, aby jí s tím pomohl, a tak si Jirka vše zapisuje do notýsku. Voláme si s Pavlem. Jel dnes na jih Čech pro sáně tobogány. Nakonec z nich má velkou radost a mě to těší. Volá babi, na Moldavě sněží. Nečekáme na vyhlášení a frčíme směr Krušné hory. Zácpa za Prahou na E55 nás zdrží o hodinu. Na Moldavě je bílo. Dnes už bysme sem bojler tak dobře nedostali. To bylo za pět minut dvanáct.S Jindrou a sousedem sundaváme káru z mišáka ručně. K chataři Jirkovi už to nejde. Zahrabala bych se tam. Při sundavání káry střecha bedny hrozně klouže. Kára i já málem slítneme dolů. Káru chytá soused. Mě chytají kastlíky na kola a Jindra. Ty brďo, už sem se viděla na zemi se zlomenou rukou. Hrozně fouká a sněží. Vodím pejsky a nosím věci k domečku. Je to fuška. Dnes není asi dobrý den. Rozdělávám oheň v kamnech. Najednou buch. Špalek padá na sklo a to se tříští na tisíc kousků. Jsme bez skla v kamínkách. Máme otevřený oheň v pokoji. Volám Vašíkovi co mám dělat. Objedná mi sklo nové. Do té doby musím topit otevřeným ohněm a přitápět stropním panelem. Oheň netáhne a je tu 10 stupňů. Modlím se v týdnu aby sklo už dorazilo. Ale až ve čtvrtek se daří a po hodinové opatrné výměně dávám nové sklo slavnostně do dvířek. Okamžitě je po čtyřech dnech krásné teplo a s Ládíčke rozmrzáme. No to bylo zase náročný.
Pár foteček zde:

Nový bojler na Moldavě

17. listopadu 2017 v 8:30 | Hrobnice |  Kamarádi,rodiče a dění kolem nich
Ve čtvrtek 16.11.2017 si beru volno, Pavel dovolenou a s kamarádem instalatérem Tondou frčí na Moldavu s novým krásným bojlerem z Dražic. Kolem 10.hodiny jsou tu. Na kluky tu čeká bláto a práce, ale jsou vysmátí a samá sranda. No hned je na Moldavě veselejš. Nejprve Pavel s Nisánkem stahuje z louky můj karavánek. Klouže to v blátě jak namydlenej blesk. Ale nakonec díky chlapům karavánek stojí tam, kde má a čeká na zazimování. A jde se na bojler. Klucí odmontovávaj starý Tatramat. Musíme ještě vytunit uličku, která je uzoučká a ťip ťop na pronášení. Ale chlapi maj nápady, a tak je nakonec místa dost. Starý bojler putuje do Jeníkova do sběrného dvora. Tak a teď připravit a uhnízdit nový bojler. Jde to dobře. Pavel mi ještě dělá el. pojistku pod bojler. Tonda zapojuje trubky. Zase sem se něčemu přiučila a v příštím životě chci bejt chlap eletrikář nebo instalatér, hihi. Dílo je hotovo, bojler je fešák. Pavel ještě vyměňuje světýlko v kuchyni. Tonda kontroluje připojení pračky. Dáváme kuřátko, kafíčko a klucí frčí zpátky. Trochu se zasekli v Praze a na D11, ale nakonec v pořádku dorazili domu. Tondo i Pavle moc vám děkuju. Mám z toho všeho radost.
Pár foteček zde:

Stochov 2017

15. listopadu 2017 v 9:02 | Hrobnice |  Mushing
Další náš tradiční závod ve Stochově nedaleko Kladna. Tak nějak jsem tam jela se smíšenými pocity zda se těším nebo ne. To páteční ráno 10.listopadu začalo pro mě už ve 3 hodiny ráno. Musím vyvenčit a nakrmit pejsky, odnést do karavánku a auta stojícího na louce u plotu souseda zbytek věcí, obstarat morče Pinďu, zajistit psí důchodce, vzbudit a oblíknout Ládíčka, donést ho do auta, v 6.15 h už být v Teplicích u našich, otočit ve slepé auty obsazené uličce karavan, navodit psy k našim do kotce na zahradě a v 7h stihnout vlak do Ústí do práce. Uf, byla to hoňka. Nehledě na to, že mišáka s karavanem mi už ve středu tahal na louku traktor, rozrejpala jsem si před barákem cestu jak od tanku když jsem nemohla za boha vyjet. Z práce odcházím o čtvrt hodiny dřív a stíhám dřívější vlak. Ve 14 h vyrážím z Teplic s Ládíčkem směr Bilina, Louny a silnice č. 7. Máme to 75km a 1 a 1/2 h cesty, kdyby...kdyby jsme nestáli půl hodiny na semaforech při opravě silnice, nebloudili u Slaného a neměli nerva, že nám chcípne auto, protože posledních 10km jsme už jeli na výpary. Nakonec se šťastně usalašujeme na hřišti za sportovní halou ve Stochově. Pavel nám drží místo. Jsou tu už Brzkovic a Hladovcovic. Čekáme na Dvořákovic a Brůnovic, mají to trochu dál, tak dorážejí až potmě. Ládíček mizí na obhlídku okolí a vartuje na Romči auto. Ta za chvíli přifrčí. Cesta z Plzně jí sem trvala 3 hodiny díky ucpané Praze. Dáváme Bechera na uvítanou. Nebo raději hned dva. Ládíček se hned kamarádí s Anďou a čekají na Idu a Emu Pospíšilů. Já se zatím jdu s Pavlem prezentovat.Pavel dovezl LucceW tam od nich starou Bláhovku tříkolku. Narval ji do auta. Večer jdeme na večeři do restaurace "U dubu". Dáváme žebírka na obíračku, Krušovice jedenáctku a třináctku. Zpátky se vracíme do hospůdky u stake outů. Hodně lidí šlo spát, tak se taky uhnizďujeme do karavánku. Ládíček už spokojeně dávno chrní, je zmordovanej z těch zážitků jak horník. Já ostatně taky.
Sobotní ráno nás vítá sluníčkem a pěkným vichrem. Ládíček hned po ránu pádí za holkama. My s Pavlem jdeme v 9 hodin na mushermeeting. Rychle ještě jdeme za Líbou Pečenou udělat race pasy na Benjiho, Ferdu a Bublinku. Výška je v pořádku, a tak dostávají klucí a holcí razítko do pasu. Od 10h jsou starty midů, sprintů až od 12h. Startuju v MB v 10.22h. Připravujeme si káry, šňůry,oblíkáme psy i sebe a hybaj na start. Letos je start posunut asi o 200m blíž ke stake outu podél stromořadí. Pavel mi navádí psy. Vyrážíme na trať. Hned v zatáčce u garáží v místě loňského startu vjíždíme do mega louže. Začínáme bejt mokrý až po uši. Mám bláto ve voku. Vidím prd. Jenže se musím držet z kopce řidítek. Tak oko hmouřím a jedu skoro poslepu. Až do mírného kopečka šmudlám očíčko kapesníkem. Projíždíme tisíc louží. Vůbec nemá cenu se jim vyhejbat. Čeká nás prudký sešup travnatou cestou dolů k poli. Levé přední kolo se usilovným bržděním zasekává. Kára má velkej odpor. To je včudu. Nejedeme ani z kopce. Holky a kluci makaj jak barevný. Dojíždí nás Habas, Rajčák, Hrabalovic, běžci. No to je děs. Jsme jak slimáci. Kára holt brzdí jak pitomá. Snažím se zaseklou packu dávat ručně dolů, ale nejde to dobře a po každém brždění se zasekne. Probojováváme se do druhého kola. Kluci z MU a MB kategorie mě dojeli o jedno celé kolo. No to mě podrž. Pavel startuje v 10.40h v MB1. Myslela jsem si tak nějak, že bychom se mohli sjet v druhém kole, ale je někde těsně přede mnou. Mě v druhém kole dojíždějí samojedi Vojty Němce a to je fakt děs. No ale doplížíme se do cíle v čase 56 minut a to není zas až tak špatný. Pavel se předjíždí s pár individuálama a trénuje vzájemné předjíždění. Je spokojen a v čase 1h 3 minuty dojíždí vysmátej do cíle. Čekám na kluky u časomíry. Mají v autíčku teplo a holky časoměřičky si lebedí a vzpomínají na časy, kdy ve Fialce klepali kosu a mrzli a někdy i seděli v židličce přímo venku. Jo holt časy se mění. Dáváme psům napít a uklízíme je hajat a odpočinout si. Káry jsou zabahněný až do morku kostí, teda vlastně trubek. Pomáháme ještě na start Martinovi Brzkovi a jdeme fotit sprinty. Ládíček se připravuje na dětskou a my na bonitaci. Nejprve Pavel předvádí Benjiho. Pak přivádí Bublinku. Mezitím běžíme s Ládíčkem a Gumičkou dětský závod. Ládíček maká dobře. Vyhrává tašku sladkostí a plyšového Gardielda. Benji i Bublinka prochází dobře. Ještě zbonitovat jelítko Ferdu. Líba Pečená má plné ruce práce s posuzováním pohybu u psa táhnoucího na vodítku jako máčo. Ale nakonec se to povede. Ták to bysme měli. Pavel jde opravovat u Gora rozkousanou přepážku v psí bedně. Přivezl nějaké plechy, a tak to vyměňuje. Evža mu u toho mohutně sekunduje. Ďostala jsem svazácký úkol vyplnit ještě nějaké papíry k bonitaci, tak tvrdnu v karavánku. Pak je čas na pauzu. Pavel s Martinem slaví Martina na bílém koni. No není pak divu, že se jim přepážku nechce dodělat. Ale řádně posilněni se toho zodpovědně ujímají. Přišel i Zdenda, a tak je hafo pomocníků. Pomáhají i Martin a Evža. Potmě se to blbě dělá a šroubky a matky padají do trávy nebo do slámy. Nakonec se společné dílo podařilo a jsme všichni spokojení.Je čas vyrazit do hospůdky na pivko. Konrád nic moc, ale sedíme a kecáme.Malá Rafaelka Hladovcová putuje z náruče do náruče. Bolí nás všechny záda protože se nemůžeme na lavicích opřít, a tak se brzo přemisťujeme do karavánku. Bavíme se samozřejmě jak jinak než o psech a závodech a všem , co k tomu patří.Ládíček usíná ihned po pohádce-musím mu vyprávět strašidelnou. A pak hajdy na kutě i dospěláci.
Neděle je mrazivá. Bláto na káře ztuhlo do hnusné krusty. Tak dnes je kolo totálně zamrzlé. Pavel to ještě prostříkává a rozpohybovává, tak snad to půjde. Starty od 9h. Nejprve já, pak Pavel. Jak námraza povoluje, tak bláta přibývá. Je ho snad na 70% trati. Hrobníci mastí krásně, nedá se jim nic vytknout. Jen vláčí ten svůj kárový úděl. Pomáhám jim jak můžu. Na vracečce mě dojíždí Kačka a další z MB1. Zdenda Brůna honí Lukáše Klímu. Klukům jde o zlato v MB1. Oni vlastně permanentně dloubou nebo za károu běží. Tak nějak se dopinkáme do cíle. Čas 57 minut mě zase překvapil, čekala jsem horší. Honem vypřáhnout psy, napít, připravit vodu pro Šoupalíky a mastím na cíl Pavlovi naproti. Stíhám ho jen tak tak. Je vysmátej jak lečo, takže spokojen. Dnes měl vepředu mlaďochy Benjiho a k tomu Yuka (včera s Benjíkem vepředu válčil na trati Čiko). Velká pochvala. Stojíme frontu na mytí kár. U hadice vzniká rybník. Uklízíme, zapojujeme karavánky, rychlé kafíčko u Dvořáků, vyhlášení a frčíme domů. Ládíček je moc spokojen a usíná hned za Stochovem s náručí plnou plyšáků. Leje a leje. Na Moldavě sněží. S Jindrou sundaváme káru. Karavan nechávám nahoře na louce. Cesta dolů k domečku je díky nezodpovědným myslivcům z chaty nesjízdná. Rozjezdili ji na maděru a za 2 dny odjeli pryč. Vybaluju, vítám se s psíma důchodcema. Tak zase jeden závod za námi.
Pár dalších foteček zde:

Brigáda na Hřebečné

10. listopadu 2017 v 16:06 | Hrobnice |  Kamarádi,rodiče a dění kolem nich
Tak nám bylo doma smutno. Tak jsme se s Ládíčkem rozhodli, že pojedeme na brigádu na Hřebečnou už v pátek. Původně jsem si myslela, že pojedem jen na sobotu malým autem na otočku. Nakonec na poslední chvíli nakládám káru, beru mišáka, pejsky a v pátek po odpolední šichtě frčíme s Ládíčkem směr Hřebečná. Ládíček chrní sotva vyjedeme. Ve 22.45 hodin přibržďuju v Ostrově a volám Andrejce Soukupový, aby mě navedla k nim před barák. Ája má auto v opravě a nemá se na Hřebečnou jak dostat. Nakládáme do toho našeho cirkusu Ivánka, tři tašky navíc a Áju. Za půl hodiny jsme u srubu. Vybaluju pejsky a jdeme do srubu. Klucí se v autě vychrupli a teď řádí. Ale za chvíli vplouvají do spacáčků a pokračují ve spaní. Je tu Profesor, Líba, Habas, Ája a já. Kecáme asi do dvou a pak jdeme na kutě.
Ráno vstávám v 7h a připravujeme se na trénink. V 8.30h čekáme u Bílé Holubice na Rajčáka. Habas jede s desítkou na motorové čtyřkolce, Rajčák s osmičkou na chlaňovce a veze Líbu a my Hrobníci jsme v šesti a Ládíček mi dělá zátěž. Jedem po magistrále. Od Áčka je šílený asi 300m úsek. Drncá to, že Ládíčkovi říkám, aby si držel zuby a nekousl se do jazyka. U Červené jámy je to už dobré. Lesáci odklidili z hlavní cesty popadané stromy, takže máme volný průjezd. Jedem po loukách, různě se předjíždíme, jedeme vedle sebe a zkoušíme povely na louce. Je to paráda, je mi tady s pejskama a kamarádama dobře. Ládíčkovi se to líbí, s Líbou na sebe dělají opičky. Fotíme se u vývratů. Přetrpíme kus masakrálního úseku se šutrama (cyklokola by tu asi dostala pěknou čočku) a jsme doma. Večer pojedem zase. Obstarávám pejsky a jdeme jukat na Romanovo měsíční štěňátka. Má je v ohrádce a je to lepší než televize (která nám od vichřice minulý týden stejně dosud nejde). Pak už přijíždí Rajčák s Esterkou, Kikina od Profesora a Věrka Zelenková s Fráňou. Z vleku vyndaváme tyčky a sekyrkama jim děláme hroty. Kikina stříhá reflexní proužky a já s Esterkou je nacvakáváme na tyče. Rajčák s ostatníma zatím jeli pro staré tyčky do technických služeb. Habas s Profesorem odjeli na čtyřkolce značit málo přístupné úseky k Radaru. Když Rajčák dovezl i ty starší tyčky, tak je opravujeme a pak už vyrážíme do Abertam do jídelny. Dávám halušky, Ládíček gulášovou polívku. Po obědě jdeme značit. To byste nevěřili, že se nás do roomstru vejde 8 lidí dozadu. Vejde. Plus řidič a spolujezdec. Takže v pidi autě 10 lidí oblečených jak pumpy na zimu a v holinách. A za autem přívěs s haldou tyček. Dojíždíme k dolu Kryštof. Bereme tyček co uneseme, kladivo a jdeme ve dvou partách směr louky. Jdu s Rajčákem, Věrkou a Kikinou. Vláčíme každá štos tyčí a Rajčák zatlouká. Jde to ztuha, zem je 10cm měkká a pak je snad beton či co. Když jsme asi 2km od auta, tak volá Esterka, že má Rajčák u sebe klíče od auta a oni nemůžou odjet. Jejda Rajčáku, ty si hlava. Kikina jako nejmladší vyfasuje nevděčnou roli odnosce klíčů zpět. Bereme s Věrkou její fůru tyček a jdeme za Rajčákem dále značit. Když nám dojdou tyčky, tak za skautama čekáme na Esterku s autem. Doráží i Habas s Profesorem. Máme velkou většinu vyznačenou. Jedeme ke srubu. Čeká nás večerní trénink. Mastíme, abychom byli do pěti hodin z lesa. Po páté odpolední je totiž zákaz vstupu do lesa. Hrobníci fakt krásně mastí. Mám z nich radost. Jede s námi i Věrka na kousek. Chudák nechává všechny svoje kosti na šutrovém úseku, včetně zubů a ráfků. Tmu stíháme jen tak tak. Večer jsme celkem zmoženi a jdeme na kutě ještě před půlnocí.
Neděle má být deštivá, ale zatím tomu nic nenasvědčuje. Je krásné sluníčko a neprší. S Habasem chystáme pejsky na trénink. Volá Rajčák, že mu je blbě, a že máme jet bez něj. Tak tedy jo. V 8.30h zase vyrážíme na trať. Tentokrát s Romanem kroužíme i spodní louky nad Nejdkem. Obě spřežení se krásně doplňujou, chvíli jedem první my, chvíli Roman. Po dojetí napojíme hafíky a jedem dvěma autama doznačovat trať. Tentokrát v partě není žádný chlap-kromě mě. Vždyť jsem přece "chlap z Moldavy". Takže kladivo vyfasuju já jako nejvyšší člen smečky. Jdu s Ládíčkem, Ivánkem, Ájou, Líbou a Esterkou. Takže samo, že jsem nejvyšší. Ono to není prča zatloukat tyčky v úrovni hlavy. Ale snažím se. Docházíme pomalu k technickým službám. Tam už je druhá klučičí parta. Popojíždíme ještě značit kolem vodárny. Kladivo už mi vypadává z ruky. Ujímá se ho Líba. Díky. Uf. Je hotovo a jedem do jídelny na baštu. Tentokrát si s Ládíčkem dáváme napůl guláš. Dlabe až má boule za ušima. Při nosení tyček vyhládlo. I Ivánkovi. Beru babi a dědovi klobásku a sýr a tlačenku. Vracíme se ke srubu. Roman nakládá motorovou čtyřkolku na plaťák. Až na druhý pokus se daří. Při prvním se čtyřkolka převáží a padá na bok. Naštěstí Roman stačí uskočit. Ty brďo, to bylo akční. Pomalu balíme a loučíme se. Tak ahoj za týden na Stochově. Nakonec to byl celkem hezký víkend s kamarády a pejsky.
Pár foteček najdete zde:

Reingers 2017

10. listopadu 2017 v 10:31 | Hrobnice |  Mushing
Přes léto jsem očipovala psy, vystavila jim europasy a to vše abychom mohli pár kilometrů za hranice do rakouského Raingers na závody. Hrozně sem se těšila. Vždyť kousek odtud ležící Veclov a Rajchéřov mi byli na několik měsíců mým druhým domovem v době, kdy se narodil Ládíček. A nádherný závod Nonstop ve Veclově v roce 2010. Mám na tahle místa a lidi odtud krásné vzpomínky. Nakonec vše dopadlo úplně jinak a byl to zvláštní a smutný závod. Ve čtvrtek 26.října večer po šichtě vyrážím směr České Budějovice. Průjezd večerní Prahou je očistec a masakr v jednom. Doteď se divím, že jsme to přežili bez úhony, škrábance či karambolu. Čtyři hodiny cesty na jih Čech je pro mě ke konci už vyčerpávající a mikrospánek se hlásí na každém kilometru. Dokonce jsem zase přehlídla jeden radar v obci, tak doufám, že to přežijeme bez pokuty. No protože jsem vlastně přehlídla, že jsem už ve vesnici. Můj unavený mozek prostě přehlídl ceduli "začátek obce". No ale po deváté hodině večerní mě vítá František Chlaňů v Hrdějovicích. Ani nevíš Františku jak jsem ráda, že už dnes nikam nejedu.
Couvám k němu na zahradu. Má už připravený stake out pro pejsky. Tak je vyndavám. Zatímco se venčí, tak jdeme dovnitř na večeři a kafíčko. František je výborný hostitel. Pak uložíme hafíky do slámy a jdeme si dát ještě pivko na dobrou noc. Kecáme do noci. Však jsme se dlouho neviděli a už vůbec jsme si dlouho nepopovídali.
Brzo ráno v pátek po dobré snídani vyrážím na další cestu. Děkuju ti Františku za vše. Mastím tentokrát směr Jamný za Láďou. Jedu přes Hlubokou. U Týna opravujou silnice, stojíme na několika semaforech. Nakonec mě to žene objížďkou do Bernartic. Najela jsem si asi 30km navíc. Ach jo. U Ládi dáváme kafe, zdravím se s jeho pejskama. Vždyť sem je skoro 7 let neviděla. Nakládám nějaký věci a v 10 hodin razím do Jindřichova Hradce na rumovou pumpu. Čeká tam už Pavel. Spolu vyhlížíme Brzkovic. Zasekli se u bouračky asi hodinu. Ale není zas až tak kam spěchat. Už to máme kousek. Jakmile doráží Martin s Evžou, tak pokračujeme na Novou Bystřici. Padá na mě nostalgie. Znám to tu jak svý boty. Pak už míjíme hraniční přechod a ihned uhýbáme do prava a jedeme pár kilometrů do Reingers. Je to tu moc pěkná krajina. Prokličkujeme vesničkou až do kempu. Parkujeme na louce. Všichni tři za sebou. Je asi jedna hodina po poledni. Vybalujeme a venčíme. Když je hotovo, tak jdeme na obhlídku kempu, pro vodu a juknout na startovku. Koukám, že mě napsali do MU kategorie. Tak to budu muset změnit. I Pavel se bude přehlašovat do sprintu. Mají tady totiž podmínku, že na midu můžou pejskové až od 18 měsíců. No a to Benjíkovi není. Proto pojede Pavel sprinta. No a u mě nepoběží Bublinka a vezmu k Hrobníkům Pavlova Gerouše. S Evžou a Pavlem jdeme projít sprintovou trať. Pavel bere Yuka, Evža Eny a Cyra a já Andyho a Toreho. Zatímco Pavel mapuje s Yukem trať, tak my s Evžou kecáme o psech, závodech a všem možném. Pozoruju, že trasa závodu je celkem místama dost po asfaltu. Ale to je tu známo. Dělá se krásně, a tak nakonec procházky vidíme barevnou parádní duhu. Čekáme na Dvořáky a pak jdeme společně prezentovat. S Pavlem nahlašujeme změnu kategorie, doplácíme startovné, vyfasujeme čísla a drobné dárky včetně piva a mastíme zase zpátky k pejskům na stake out. Večer je sice kosa, ale sedíme venku a příjemně kecáme. Na noc dáváme Toreho a Andyho ke mě do volného boxu na autě. Velký klucí se aspoň líp vyspí.
V sobotu je v 9 hodin mushermeeting. Gerald povídá a Kačka Kulhánků překládá. Hned v 10.04 h mám start na mid. Rychle ještě s Pavlem dobalujeme povinnou výbavu-vak,nepřekousatelný úvazek s karabinama na obou koncích, obojky, postroje, čelovku, botičky, brýle a rukavice. Narvu se do startovního čísla. V tlustém svetru se do něj fakt skoro nevejdu. Zapřaháme Hrobníky a Gerouše a mastíme na start. Karlička už zase zírá, že jí vedle dávám toho velkýho bílýho sympaťáka. Tři,dva,jedna, gou. Vyrážíme na trať dlouhou 19,8km. Těším se na stará známá místa a tratě. Mám to tu naježděno křížem krážem. Obkroužíme sprintovou trať a uhýbáme na midovou do prava. Holky i klucí krásně mastí. Gerouš několikrát kadí, ale jinak se moc snaží. Vjíždíme na českou stranu. Za chvíli nás dojíždí Gerald s desítkou. A pak už za ním jedem celý závod. U rybníků v Rajchéřově staví a spravuje strhané mlíko. Projíždíme kolem srubu. Je to tu samá louže, bláto, mokřina a močál. Vybíháme louku. U "hrobečku" Míry stojí Irča. Nechávám poodjet Geralda, a tak stavím a s Irčou házíme řeč. Ty bláho, neviděli jsme se 5,5 roku. Za pár minutek odjíždím. Tak ahoj Irčo, zase se uvidíme. Další část tratě je krkolomná, hrbolatá a bažinatá. Když už to vypadá, že drncavější to nebude, tak se řítíme z kopce cestou necestou, hlava nehlava. Ty brďo. A je tu zrovna fotograf. Velké šutry kam se podíváš. Jeden mi vyhazuje ruku z řídítka a nohu ze stupačky, tudíž z brzdy. Je to pár vteřin hrůzy než zase najdu stabilitu. Uf. To byl ale mazec. Pak už je to v klidu a ani nevím jak a jsme před cílem. V cíli čeká Pavel. Odvádí mi pejsky na stake out. 1h 16 minut. Dobrý. Jsem nadšená z trasy a spokojená s jízdou. Máme chvíli pauzu a pak už se chystá na start Pavel. Brejle, helmu, rukavice a můžeme vyrazit. Ještě pomuchlání pejsků na startu a frr na trať. Jak tryskomyši. Potkávám Markétu od Lukáše Hospra. Bavíme se o focení. V lese je málo světla, vše je mázlé. Tak utíkám na louku, kde je víc světla. Ještě stíhám Jirku Stejskala a už jede Pavel. Točím mu videjko. A taky pár fotek. Sjelo se několik spřežení ze sprintu a midu, tak jedou jak vláček za sebou. Pak už se vracím zpátky na stake out. Pavel je trochu rozladěnej z motání. Ale má mlaďochy, kteří se to teprve učí. Tak nám to taťko odpusť, jo!? Prosím. Odpoledne nestojí za nic, žene se sem vichřice. Všichni sledují počasí. Jdeme ještě projít s Evžou, Karolínkou a Dančou štěňátka a důchodce. Nacházíme pár hub. Beru je domů na polívku. Loučím se s Frantíkem, který sem přijel prezentovat svoje nádherný sáňky. Večer jdeme na abendessen. Máme večeři v ceně startovného. Je to bašta, něco na způsob vepřo,knedlo,zelo. Máme z toho boule za ušima. Navrch pivko. Chutná. Opouštíme natřískanou hospůdku a vracíme se ke karavánkům.
Nedělní kolo je zrušené. Díky vichřici a polomům je zakázán vstup do lesa. Gerald rovněž lifruje lidi od lesa pryč. Do hodiny padá na místa, kde byli psi,lidi a auta několik stromů. Lámou se jak sirky. Balíme. Najednou průtrž. Do toho kroupy. Jsme uvězněni v karavanech. Když to nejhorší odezní, tak dobalujeme. V 11h odcházíme do vesničky na vyhlášení. Pavel skončil 4. v C1 a Hrobníci 3. v MB. Smutně odjíždíme domů. Cesta zpět je šílená. V Nové Bystřici potkávám pomocníka Václava od Irči. Poznává mě a mohutně mi mává z kola na kterém se snaží jet. Taková světlá chvilka dnešního dne. Vichřice cloumá autem, všude popadané stromy a větve,na dálnici není eletrika a nefungují pumpy. Ploužíme se sedmdesátkou. V těch nárazech to víc nejede. Kačka mi volá, že jim dochází nafta. Mám ještě 5 litrový kanystr s naftou v autě. Naštěstí jim nafta došla těsně před funkční pumpou a na výpary dojíždějí k Benzině. Já tankuju o pumpu dál. Před D1 se vlečeme v koloně asi 20kilometrů. Praha dobrý a na E55 vjíždíme do černé kroupové bouřky. Auta jedou čtyřicítkou na mlhovky a stěrače na nejvyšší rychlost. Je vidět mizerně.Po 4 hodinách jízdy před půl šestou dojíždím na Moldavu. Jsem vyčerpaná, smutná, do morku kostí unavená a sotva se držím na nohou. V domečku 7 stupňů a ne a ne dobře chytit kamna. Vybaluju nejnutnější, krmím pejsky a padám do bezvědomí kolem osmé hodiny večerní. Přála bych si, aby tenhle vejlet vůbec nebyl.
Pár foteček zde: