Pište nám komentáře, vždy potěší!!!

Prosinec 2017

Čuk a Gek

27. prosince 2017 v 7:13 | Hrobnice |  Ládíček Hrobníček a jeho mamina
Ládíček dostal pod stromeček moje 40 let starý skiboby Čuk a Gek. A jak si je náramně užívá...
Taky jsme sáňkovali na nákladních sáňkách...
Trochu blbin na sněhu neškodí.
Pár foteček ještě zde:

Druhé mašování s Pavlem na Moldavě

23. prosince 2017 v 9:09 | Hrobnice |  Kamarádi,rodiče a dění kolem nich
Pavel dobíral starou dovolenou, tak jsme se dohodli na Moldavské mašování ve všední den. Lidí bylo méně a svezeníčko parádní. Pavel zkoušel staronové chlaňovky s maskáčovým vakem po Láďovi. A spokojenost. První den po malém karambolu v Německu, kdy jsem si zarazila obloukovou brzdu pod koleno, jsme kroužili až na Dlouhou louku. Moje oblíbená zpáteční cesta přes Flájskou silnici byla krásná. V borovičkách jsme si zahráli na sněhuláky. No a druhý den jsem Pavlovi ukázala vrtule a klucí si trochu mákli v neupraveném terénu na panelce. Ale bylo to krásný. Pavel i pejsci spokojení. Myslím, že Šediváček se blíží a trénování nám jde od ruky. Tak zase brzy přijeďte klucí.
Pár foteček zde:

Zdenda s rodinou na Moldavě

18. prosince 2017 v 4:15 | Hrobnice |  Kamarádi,rodiče a dění kolem nich
Kamarád Zdenda Pospíšil se sbalil, vzal rodinu a psy a dorazil ke mě na Moldavu mašovat. Nejprve jsme házeli lopatama a parkovali auta u vysílače.Byl to boj, ale dobrý. Při převážení věcí přes louku jsme vyzkoušeli Zdendovo nový nákladní sáně co pro mě udělal. A paráda.Ráno jsme vyrazili mašovat. Zapřáhli jsme osmičku a trénovali na Ledovku. Zdendovo Bony a stará Dida makali pěkně. Byla upravená magistrála, tak to svištělo. Zvládli jsme to ve dvou i mezi běžkařema. Střídali jsme se v saních a povídali si o životě. Zkusili jsme dát do lídru k mojí Grizlině haskounku Bony. Šlo jí to náramně. Prořezali jsme borovičky, protože se místy až nedalo projet. Pěkně jsme vymrzli a spokojení se po několika hodinách vrátili domů. Odpoledne jsme mašovali s dětma. A večer se Zdendou házeli a vyhrabávali sníh z parkoviště. Byla to šílená fuška, ale co by dva "chlapi" nezvládli, že jo.
V neděli jsme vyrazili znova mašovat. Bylo to parádní svezeníčko. Strašně spokojení jsme dorazili opět po několika hodinách domů. A hned jsme šli s dvojema malýma sáňkama vymašovat děti. Ládíček nejdřív jezdil s Gumičkou. Potom vozil Emičku a i ona jeho. Přidali jsme tedy ke Gumičce starou Browninku. A velká Ida jezdila s Grejsi. Posílali jsme si děti se Zdendou na louce mezi sebou a myslím, že jsme byli utahanější než oni. Lucka fotila. Pak jsme si dali pozdní oběd a nosili a vozili věci,děti a psy k autu. Už za tmy Zdenda odjížděl směr Loděnice.
Pár foteček najdete zde:

Den otevřených dveří v ZŠ Buzulucká

17. prosince 2017 v 1:20 | Hrobnice |  Ládíček Hrobníček a jeho mamina
Ve středu 13.prosince 2017 jsme s Ládíčkem a babi vyrazili do ZŠ Buzulucká na Den otevřených dveří. Ládíček se do školy těšil a vzal si svůj foťák. Vše pečlivě natáčel, fotil a dokumentoval. On je celej já. V aule jsme shlédli vystoupení tříd prvního stupně a pak se odebrali na exkurzi po škole a na výuku prvních tříd. To se Ládíčkovi líbilo jak se děti učí a hlásí. Zrovna se učili psát číslovky a to mi Ládíček říkal, že to všechno věděl co paní učitelka říkala. Je to šikulka moje malá. Já jsem na chodbách školy okukovala staré fotky s učitelským sborem. Je to už strašně moc let, co jsem sem chodila. Vystoupení vyšších tříd pokračovalo opět v aule školy. Babi mezitím nakupovala dortíky, zákusky, chlebíčky. To aby měl děda něco na zub. Nakonec jsme dali kafíčko, domácí punč a rozloučili se se školičkou.
Pár foteček najdete zde:

Mašování s Pavlem na Moldavě

15. prosince 2017 v 0:08 | Hrobnice |  Kamarádi,rodiče a dění kolem nich
Na Moldavě krásně nasněžilo, a tak přijel Pavel s klukama a jeli jsme mašovat. Po malém karambolu a hodinovém hrabání auta ze závěje jsme správně vymrzli, a tak jsme se museli zahřát. Nejprve jsme v garáži namontovali nové sanice na nové krásné saně od Romana Pečeného. Aby nám to šlo líp, tak jsme utrhli zátku od Rebela, proložili to moravskou slivovičkou a hned šlo přemejšlení líp od ruky.Honzíkovskejm klukům se na sněhu moc líbilo a řádili jak krtkové v hlíně. Roztopili jsme v kamínkách a bylo dobře. Ráno jsme vyrazili. V noci připadlo, a tak byl sníh jak peřinka. Vzali jsme to přes Německo po koňské trase, kolem starého Rehefeldského nádraží, Taichmanhausu a ouha. Červenobílá páska a polomy jako hrom. Jdu mrknout zda bysme se přeci jen neprobojovali dál. Ale kdepak. Desítky vyvrácených stromů kam oko dohlédne. Pak mě napadne spásná myšlenka. Zkusíme to objet boční cestou. Sice jsem tu v životě nejela, ale asi nám nic moc jiného nezbývá. A povedlo se. Asi po kilometru jsme se napojili na původní cestu. To je na cigárko, viď taťko. Dál už to bylo bez polomů. Projeli jsme přes hranice a jsme zpátky v Česku. Jejda. Oni už upravili magistrálu. No to je svezeníčko. Pavel je v sedmém nebi a chrochtá si blahem. K tomu vychází sluníčko. To nemá chybu. Zkoušíme jet vedle sebe, různě se předjíždět,...Pejskové jsou úplně v pohodě. Jen malá Karlička se tulí a mačká vedle na Bublinu když vidí zase toho velkýho bílýho psa, se kterým běžela na Kostelci, hihi. Domů se nám v té kráse nechce, atak volíme ještě okruh navíc. Klucí i holcí parádně makaj. Vracíme se přes Vilejšov a napojujem se zase na Flájskou silnici. Překodrcáme závoru a val sněhu a šineme si to směrem na pláně. Najednou auto ve škarpě. Proboha co tady dělá? Je tam zákaz vjezdu, závora a metrový val sněhu. Kam se ten německej blázen s paničkou hrabe? Chca nechca nedá mi to a že jim půjdeme pomoct. Koho by tady v té pustině odlovovali. Zaparkujeme psy vedle se, ještě cvakám Pavlovo saně k mým (Pavel má totiž jen jednu kotvu-zapomněl si svoje a já měla jen jednu na půjčení) a jdeme helmutovi v keckách píchnout. Pavel se projevuje jako zkušený řidič a záchranář a řídí vyprošťovací práce. Bába sedí za volantem a pán a my dva tlačíme auto. Na třetí manévr se daří a auto je venku. Němci se děsí toho, že se dopředu nedostanou a že budou muset asi 3km couvat, protože na úzké zasněžené silnici se neotočí. Silnice je totiž místy dost zafoukaná, vůbec nechápu jak se až sem vlastně dostali.My si srovnáme hafíky a pokračujeme. Na pláních dost fiuní a vítr honí sníh těsně nad zemí. Je to nádhera. Je tu už několik padáčkářů. Míjíme jejich auta a odbočujeme do boroviček. Na jednom místě těžký sníh ohnul stromečky až k zemi, a tak přichází na řadu moje pilka. Za chvilku je průjezd volný a mastíme domů. Dva sjezdy a jeden výjezd a jsme u solárek. Šup přes silnici a po louce k domečku. No to vám byla krásná projížďka. Balíme Pavlovo věci a pejsky převádíme do karavánku. X-trail stál na louce, a tak musí zase projet onu inkriminovanou závěj na silnici. Ale Pavel je šikovný a na poprvé se daří. Klobouk dolů. Šťastnou cestu.Tak snad se vám tu klucí líbilo. Bylo to moc hezký.
Pár dalších foteček zde:

Blbneme na Mikuláše na sněhu

6. prosince 2017 v 22:17 | Hrobnice |  Ládíček Hrobníček a jeho mamina
Měli jsme konečně trochu volnější odpoledne, a tak jsme blbnuli na sněhu. Ládíček se mazlíkoval s Ferdou...
A já nosila do auta bedny na maso, které má dorazit zítra...
Byl to blbnoucí den a užili jsme si ho.
Pár dalších foteček zde:

Návštěva ve Zbirohu, stromeček na Moldavě a vánice

4. prosince 2017 v 23:36 | Hrobnice |  Kamarádi,rodiče a dění kolem nich
V sobotu 2.prosince mastím hned po ránu rovně na jih směr Zbiroh. Jedeme ke kamarádům Evže a Martinovi Brzků na návštěvu juknout na štěňátka od Irisky.Cestou se stavuju v Kozlech v Asgardu u Petra Svobody krz opravu čelovky. Dáváme rychlý kafíčko a pokračuju. Pavel mezitím míří do Zbiroha z jiné strany. Kufruju v Rakovníku, a tak mám deset minut zpoždění. Vítáme se s Pavlem a s domácími Evžou a Martinem a jejich hafíky. Je jich tu všude plno. Dáváme kávičku a dobrý Evži oběd svíčkovou s knedlíkama a domácíma brusinkama. Pak už se začínají sjíždět kupci na Pavlovo sáně a káru. Sáně poputujou na Karlovarsko. Je mi to trochu líto, byli to moje první pořádný midový sáně a Pavel se k nim oklikou dostal o 15 let později. A teď zase půjdou dále do světa. Oko mi při jejich odjezdu vlhne. Ach jo. Káru si bere Anita s Patrikem. Je to Pavlovo dílo-přivezl ji zapomenutou a nepotřebnou od Irči z Veclova, předělal ji a vytunil a teď zase půjde o dům dál. Tak sbohem holky dřevěný a železný. Pomuchláme se aspoň obrazně s Irisky miminkama. Má jich 9 a hlídá si je.No a je čas vyrazit do nedaleké Příbrami k bráchům Pečeným pro nové sáně. Jedeme Pavlovo autem a Pavel řídí jako ďábel. Za hodinu jsme na místě. Díky chytré krabičce alias navigaci ani moc nebloudíme. Roman s Vašíkem už na nás čekají. Vítáme se. Roman zavírá svoje pejsky do baráku a jdeme kouknout dozadu na sáně. Pavel si bere modré a vezeme ještě druhé červené pro Davida Hrabala. Roman a Vašek nám ukazují jak se co kde hýbe, upevňuje,štěluje. Nasazování sanic je rychlovka. Roman nechal vyrobit sanice s huskym jako limitovanou edici Radka Havrdy. Tak a jdeme na to. Nacpat dvoje saně a troje sanice do kufru X-trailu. Ve čtyřech a s trochou štěstím se daří. Ještě vypodkládáme kartónem sedačky, aby se někde neroztrhli. Pak jdeme do tepla na kávičku. Kecáme o starých závodech, Roman s Vaškem už jsou také pamětníci. Ještě mikulášskou fidorku a frčíme zase zpátky do Zbiroha. Pavlík je šťastnej jako blecha. Bereme to s malou zastávkou v lese. Po páté odpolední jsme zpátky u Brzků. Večer je plný filmů o psech, povídání a dobrého občerstvení, slivovičky a Rebela. Je krásná pohoda.Nevíme jak a je po druhé hodině ranní a jde se hajat.
V neděli se budíme do zmrzlého dne. Po snídani a kávičce za asistence psů jdou klucí Pavel a Martin vyplejtat ven králičím pletivem kari sítě na kotcích. Budou tam pak štěňátka, a tak aby neprostkávala hlavičky ven. Chodím se hřát do tepla a s Evžou vaříme-pečenou kozu, bramborové knedlíky a výbornou domácí kapustu. Vážíme Irisky štěňátka. Za týden zdvojnásobila svojí váhu. Tak klucí, oběěd. Pavel s Martinem jsou zmrzlí jak eskymáci, ale dílo se zadařilo. Dáváme dobré jídlo, kávičku a frčíme k domovu. Beru to přes Radnici do Kralovic. Ale je to celkem náročná neznačená cesta. Po cestě se mi chce spát, ale našla jsem ještě Fidorku ze včera a beru ji jako doping. V 16 h dojíždím na Moldavu přesně na rozsvěcení vánočního stromečku. Je tu už babi s Ládíčkem. Stromeček a vánoce světí pan farář. Děti zpívají koledy a pak dostávají mikuláše. Frčíme domů. Babi ještě chvíli počká se svařáčkem v knihovně na autobus. Obstarávám pejsky a jsem mrtvá a v noci nevím o světě.
V pondělí zuří vánice. Sněží a sněží. Probojováváme se s Ládíčkem do školky. A odpoledne přemísťuju Vetamix (vločky a maso) na bobech od Jindry k silnici do auta (k Jindrovi se nedá autem už zajet) a pak z auta u vysílače opět na bobech domů.Převážím i mišáka z louky k vysílači. Je to na poslední chvíli. Mišák zůstane v zálivu už až do jara. Převážím jednotlivé várky masa a vloček na několikrát. Vločky musím balit do igelitového pytle, aby se papírový obal neprotrhnul. Jsem zmakaná jak borůvka. Ale zadařilo se.
Pár foteček z událostí jsou zde: